Přítelova dcerka bydlí s mamkou, on jí má každý druhý víkend u sebe a v týdnu někdy také. Je rozvedený a co říkali kamarádky, tak ho žena opustila kvůli ožralovi do kterého se zbláznila a pak toho hořce litovala. On je člověk kterému hodně záleží na rodině, už jen to, jak se stará o dcerku tomu nasvědčuje.

S manželem to bylo tak, než jsme se vzali, je to dva roky, tak jsem se s ním mnohokrát rozešla ale vždy jsem ho vzala zpět, po pravdě, měla jsem strach zůstat sama. On neumí hospodařit s pěnězy, vlastně ani nevím za co je utrácí. Jinak ale k dcerce se chová hezky, to mu upřít nemohu. Když jsem ho prosila, ať přestane jezdit, tak řekl že ne, že musí poplatit dluhy a chce vydělat peníze. Přijde mi, že žije jen pro ty pitomé peníze. Třeba, za minulý rok jsme spolu byli jen na dvou víletech a na žádné dovolené a přitom mně stačí stan a sprcha někde v kempu. Jsem hodně aktivní, mám ráda turistiku a další sporty a zrovna tyto věci si s přítelem opravdu užíváme a nejenom tyto. Když to řeknu na rovinu, tak s přítelem prožívám po ***uální stránce něco, co jsem s manželem vživotě nepoznala ani vzdáleně ale o tom to opravdu není. A hormony, po roce že by ještě hráli roli?

Píšeš, že tvůj přítel má starší dceru. Kde je její matka? To ji má ve vlastní péči?
Nebo budeš muset kromě svého, rozvést i jeho manželství?
Pokud jsi přesvědčená, že manžela nechceš, je mi ho líto. Kamioňáci jsou ze 75% chudáci uvěznění v boudě na kolečkách a elán jim dodává to, že se mohou vracet domů. Je to i přes ty peníze blbě zaplacené řemeslo. Dost z nich opouštějí jejich manželky,proto, že si připadají samy , aby pak zjistily, že jim s kamioňákem bylo líp, než s chlapem, který je každý den doma..... Nestálo by spíš za úvahu pracovat na svém původním vztahu a románek s přítelem si nechat jako tajemství a rychle ho ukončit? Dřív než se to ten tvůj podváděný manža dozví?
A ještě něco- CO ti vadí na manželovi? Je na tebe zlý? Pije, bije Tě, nenosí výplaty domů? Není s ním OK ***? Nemáš to lehké, vím, jak je smutno kamioňáckým manželkám. Můj je taky tohohle řemesla. Ale nevyměnila bych ho jen kvůli románku s někým, kdo je zrovna blízko a u kterého se mi zbláznily hormony, když ten můj dlouhodobý parťák tu není a je tak trochu okoukán...

Nikdo to za Tebe nerozhodne a neřekne Ti, jak to dopadne.
Můžem napsat, co bychom udělali my:
Jestli už Tě u muže drží jen syn, je to málo, a měla bys mu to říct a rozejít se.
To dítě taky časem pozná, kde má máma srdce a koho má ráda.
Je dost možné, že když vztah s druhým mužem nevyjde, budeš litovat.

Vztah a soužití s cizími dětmi je vždy problematický, a ikdyž teď vypadá, že miluje Tvého syna, tak až bude vztekající se batole, bude se Ti špatně dívat, jak ho bije cizí ruka...dobře si vše promysli.

Myslím, že by ses měla svému muži přiznat a zjistit, jestli ti je vůbec schopný odpustit. Copak se ti to vůči němu zdá fér? Víš, jak mají kamioňáci tvrdý chleba? Určitě se nedře proto, aby ty prachy jeho manželka rozházela s milencem. Kdepak. Dře se pro rodinu, kterou ty jsi zničila, tak k němu buď alespoň férová a přestaň ho dál využívat. Pokud jsi se svým mužem tak dlouho, nemysli si. Tím že odejdeš navždy ztratíš kousek sebe. Nový přítel se může zdát fajn, ale jaké to s ním bude za 14 let? Je pozdě o tom přemýšlet, manžela už jsi podvedla.. Nejen jednou, aomylem, ale spustila ses naplno s jiným mužem a manželství jsi zradila.

Já říkám odejít. Jiná možnost už stejně nejde, zašla jsi moc daleko a pokud by ti to on sám nebyl schopný odpustit, pak na něm jen parazituješ a využíváš ho.

Před rokem jsem neplánovaně otěhotněla, těsně potom jsem poznala jiného muže. Myslela jsem že náš románek brzo skončí ale jsem s "milencem" víc než z manželem. Manžel je kamioňák a je stále pryč a když je doma, tak myslím jen na to, že chci být s tím druhým. Vážně uvažuji že od manžela odejdu, je to hodně sobecké k synkovi? To jediné mne stále brzdí.

Ten druhý má dcerku už starší, k dětem se chová moc hezky a mého synka má opravdu rád. Máme spolu hodně společných zálib, prostě mám pocit že jsme se měli poznat. Prožívám s ním něco tak krásného jako nikdy předtím. Manžel je můj první, je mi 29 let a s manželem jsem s přestávkami už 15 let.

Jedna kamarádka mi říká běž do toho, když budeš šťastná tak i synek bude šťastný a navíc jaký táta, když většinu týdne stejně není doma. Druhá kámoška zase říká kašli na to, za chvilku tě to přestane bavit a budeš ráda že má doma v týdnu klid.

Já vím, rozhodnout si to musím sama, zajímá mne váš názor. Děkuji