Zdravím všechny tady na diskusi
Mám dva roky po LAVH, dá se říct, že bez jakýkoliv potíží.
Jen jsem se chtěla zeptat, jestli máte některá zkušenosti po hysterektomii s vyprazdňováním, myslím stolici. Většinou když delší dobu nejdu, cítím tlak, jakoby i ve střevech až k močovému měchýři, po vykonání potřeby se mi uleví. Tak si říkám, jestli to tam máme teď jinak uspořádané Toto jsem nikdy nepoci'tovala, spíše teď ty dva roky po zákroku. Je pravda, že jsem asi i náchylnější na nachlazení toho močového měchýře, zkrátka není to tam, jak bývalo. Jinak ale v pohodě.

Dobrý den!
Jsem manželem , jehož manželka má za pár dnů naplánovanou LAVH s kastrací. Důvodem je rychle narůstající endometrium po léčbě Tamoxifenem a malé cysty na vaječnících .
Léčba Tamoxifenem (supresivní hormonální léčba) je manželce ordinovaná třetím rokem kvůli karcinomu prsu. Ten byl amputován celý a manželka má po ní teď jen čtvrtmetrovou jizvu a nemá chuť na rekonstrukci. Já si myslím, že by jí pomohla, ne kvůli mě, ale hlavně kvůli ní samotné. Ale to je jiná kapitola.
Rád bych tu načerpal nějaká moudra a za to dal i svoje postřehy z pohledu muže. Žádné jsem tu totiž neviděl.
Pokud o podobném fóru, kde se k této věci vyjadřují muži víte, budu rád, když sem dáte odkaz ( je to maličko sobecké, ale snad mi prominete, hledal jsem a zatím nenalezl ). Od zdravotního personálu jsem za celé ty tři roky, včetně operace, tedy kromě pozdravu, napočítal tři velmi informativní věty: "Já jí to dám." (v nemocnici před ablací) "Vypadá to dobře, ale jděte domů, teď s ní mluvit nemůžete." (věta, která obsahovala nejrozsáhlejší zdravotní informace, co jsem za tu dobu dostal) " Já to řeknu doktorovi." (poté, co jsem hledal pomoc, když měla manželka v nemocnici potíže) A to je vše, včetně onkologie, kam jsem ženu doprovázel. Byl jsem u porodů svých dětí a tam byli přecejen sdílnější. (Ano píšu to i pro zdravotníky v naději, že sem aspoň jednou za století někdo z nich zavítá.)
Naproti tomu manželka sem nejspíš nezavítá nikdy. Já se tedy snažím jí nějaké informace zprostředkovat, ale nikdy nevím, jestli je to dobře.
Takže, jestli dovolíte, pár otázek:
Je možné v Praze kontaktovat nějakou skupinu žen po hysterektomii ?
Je vhodná nějaká dieta před výkonem? Manželka říká, že doktor říkal, že ne, ale moc se mi to nezdá.
Ordinují doktoři nějakou dobu před výkonem něco proti strachu (tím nemyslím ten den před operací)?
Hodí se mít s sebou bezezbytkovou stravu (např. Nutridrink) ?
Je dobré si pořídit Wobenzym ?
Ordinuje v ČR někdo testosteron (kvůli osteoporoze u žen bez vaječníků) ?
No měl bych i pár intimnějších otázek, ale myslím, že pro začátek je to až dost.
Děkuji

Prosím o zkušenosti: čím zmírnit nepříjemnou vlhkost při povolení svalů pánevního dna po hysterektomii ??

Ahoj holky,zítra nastupuji do nemocnice,ve středu operace dělohy,mám hrozný strach

Koncem září jsem podstoupila celkovou hysterektomii,několik následujících dnů jsem pročítala příspěvky na této diskuzi a hodně mi to pomohlo,tak jsem se rozhodla taky přispět.Spíše pro ty,které to teprve čeká-nezapomeňte na pozitivní přístup. Já jsem nastoupila do nemocnice s tím,že to vlastně nic není.A podle císařského řezu před 20 lety to byla vážně sranda.Narkoza mi problém nedělá,takže po probuzení vše ok,nic nebolelo a já vesele rozesílala sms,že už to mám za sebou.Trochu jsem se bála prvního vstávání,ale zvládla jsem to a odpoledne už jsem tam pobíhala jak srnka .Čtvrtý den po operaci jsem šla domů.Když to shrnu-nejhorší ze všeho byl hlad .
Doma sem tam něco zabolelo,někde píchlo,ale nebyla to žádná hrůza.Teď už si připadám úplně zdravá a ty bolesti a krvácení každý měsíc mi opravdu nechybí.
Takže,pokud váháte jestli jít na operaci nebo ne,snad vám to pomůže se rozhodnout.

Byla jsem na této operaci 20.9. celková hysterektomie. Nález nezhoubný (naštěstí) nádor na levém vaječníku plus myomy asi 2cm v děloze.
Operace proběhla v pohodě, ale bolesti po ní byly nesnesitelné, taky jsem měla problémy se střevy, takže jsem asi 4 dny nemohla jíst. Propuštěna jsem byla po 10 dnech. Jsou to skoro 3 měsíce po operaci a mám pořád bolesti jizvy v okolí pupku. Taky se mi začaly uvnitř tvořit srůsty, neustále bodání, píchání, pálení...
Operace pro mě byla nevyhnutelná, ale pořád mi není dobře. Taky mám uměle vyvolaný přechod, takže návaly, nespavost, pocení, podrážděnost, ještě ke všemu tohle počasí....
Zase na druhou stranu jsem šťastná, že nádor, který vážil 680g nebyl zhoubný a že jsem shodila 11 kilo a váha jde pořád dolů.
Tak nám všem držím palce a přeji hezké svátky.

Krásný večer, ráda bych se podělila o svůj příběh. Jsem 10 den po hysterektomii a nebýt komplikace která vznikla při operaci byla bych naprosto v pořádku. Bohužel se stalo to že první noc po operaci mě šíleně bolela levá ledvina byla to fakt strašná bolest. Dostala jsem léky na bolest se slovy že je to z toho jak ležím nebo větry. Následující dny bylo vše ok tak se tomu nevěnovala pozornost. Třetí den v den a podotýkám s kontrolním ultrazvukem ledvin kde nic nenašli jsem byla propuštěna domů. Už ale k večeru zase ty šílený bolesti celou noc jsem trpěla. Ráno když jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce tak jsem jí to řekla po ultrazvuku který mi udělala mě okamžitě poslala na vyšetření do nemocnice kde si vůbec nebyli jisti co vidí. po celodením vyšetřování a CT místo odpočinku doma bylo zjištěno že mi při operaci skřípli močovou trubici od levé ledviny a ta nemohla odvádět tekutinu do močového měchýře. Byla jsem na zhroucení ještě ten večer jsem musela do nemocnice v Ústí nad labem aby mi zachránili ledvinu. Hned po nástupu jsem šla na zákrok tzv Nefrostomii kde vám zavedou hadičku přímo do ledviny na odvod tekutiny. V nemocnici jsem byla čtyři dny a potom mě propustili i s vývodem domů kde budu čekat na další operaci která proběhne po zahojení po hysterektomii takže měsíc. Mám krásné předvánoční období chodím s vývodem a uplně jsem si přehodnotila život. Nechci tady nikoho strašit jenom jsem chtěla aby jste znali rizika a chtěla jsem se tak trošku vypsat z toho co mě potkalo. Doufám že bude vše v pořádku a jednou se tomu zasmějem

Ahojte zdravím vás milé dámy všechny,
Dnes jsem 8 den po LAVH a musím říct, že je to mnohem ale opravdu mnohem lepší
Můžu říct, že jde už vše jen od všeho pouze chvilku. Tělo samo jasně naznačí, že je toho právě dost. Ještě přetrvává problém s vyprazdňováním a výrok, ale věřím, že i to se brzy spraví. Pozitivní postoj je také nemálo důležitý. Nezapomínejme na to!! Všem přeji hodně zdraví!

Musím se připojit k tomu, že i pro mě je kvalita života po operaci mnohem lepší. A to výrazně. Měla jsem před tím dlouholeté, pak už velmi vážné problémy. Už jsem z toho byla doslova zdeptaná, teď jsem po pěti měsících plná energie a síly. Také jsem z velkého města jela na operaci do menšího, konkrétně do Benešova u Prahy. Péče, profesionalita, úroveň a hlavně schopnosti lékařů tam byly vynikající. A výsledek jejich práce také. (To jen kdyby se některá bála, že není zrovna v nějaké pražské fakultní nemocnici. Pokud srovnám předchozí osobní zkušenost s jednou z nich - byť šlo o jiný zdravotní problém, tak benešovská nemocnice je naprostá jednička. A jak píše "madik" níže, není jediná. Opravdu se tedy nebojte. První den není nejlepší, pokud nesnášíte narkózu, ale pak se to rychle zlepšuje.

Zdravím všechny, rozhodla jsem se popsat můj příběh na téma hysterektomie. Pevně věřím, že pomůže všem z vás, které stále ještě váhají či na operaci již mají jít a bojí se. I já jsem tu před operací hledala nějakou pozitivní zprávu ohledně tohoto zákroku a našla jich jako šafránu. Tak tedy...
Je mi 44 let, jsem z Prahy, nemám žádné děti, stabilního životního partnera a abdominální hysterektomii (odstranění dělohy, ponechání vaječníků) jsem podstoupila letos 29/8 z důvodu 11cm velkého myomu a s tím spojené zvětšené dělohy. Jinými slovy jsem velikostí útvaru v mém břiše byla "jako ve 4. měsíci těhotenství". Pan doktor mi doporučil nemocnici Hořovice, jmenovitě pana primáře Folaufa. Jelikož svému doktoru věřím, výběr místa jsem vůbec neřešila. Prošla jsem předoperačními vyšetřeními, dala souhlas s aplikací epidurálu pro analgezii (bylo mi vysvětleno, že mě břicho nebude tolik bolet, jinak operace proběhla v celkové narkóze). Na operačním sále jsem byla necelou 1,5h, operace proběhla bez komplikací. Probudila jsem se na JIPce s mírným tlakem v podbřišku (trochu horší menzes), s cévkou, kanylou v žíle a měřičem tlaku. Po narkóze mi nebylo vůbec špatně (chápu, že toto je ale značně individuální). Druhý den mi byla cévka vyndána a byla jsem odpojena od přístrojů. A teď shrnutí mých pooperačních pocitů:
Daleko horší byla operace slepého střeva v mých 12 letech, vybavuji si daleko větší bolestivost rány a celkově celého těla. Po operaci mi zbyla cca 15cm jizva, která je hodně nízko a schová se v plavkách či spodním prádle. Kromě toho, že jsem trpěla urputnými bolestmi hlavy po špatně napíchnutém epidurálu a ty nakonec pan primář z ARO vyřešil krevní zátkou do páteřního kanálu (http://www.zbynekmlcoch.cz/…ci-priciny-léčba) žádné velké bolesti po operaci nenastaly. Trochu "zlobil" močový měchýř-zvláštní pocit při nutkání na močení a při vyprazdňování, ale bylo mi vysvětleno, že toto se spraví, jakmile si opět najde "své místo", operací došlo k jeho podráždění. Stávání z postele stranou je jen otázka zvyku a pokud by nebylo té bolesti hlavy, šla bych z nemocnice domů cca 5 dní po operaci. Takto jsem si tam pobyla o 3 dny déle. Doma jsem poté ještě dva týdny polehávala, ale každým dnem jsem více a více zapomínala, že nějaká operace vůbec proběhla. Tělo se den ode dne srovnávalo, splaskávalo, střeva a močový měchýř začínaly fungovat jako před operací. Žádná bolest v ráně či uvnitř, jen to věčné "tahání jizvy", když člověk zapomněl, že má břicho řízlé skrz po těchto dvou týdnech (to jsem již mohla sedět úplně normálně) jsem začala pracovat z domova (jsem office manager) a tak práce s počítačem následující tři týdny nebyl žádný problém. Těch 6 týdnů uběhlo jako voda, kontrola po 4 nevykázala žádný problém a po 6 týdnech a finální kontrole jsem šla opět do práce. V rámci domácí rekonvalescence jsem chodila každý den na procházky-tělo si samo řeklo...jen ležení mě unavovalo daleko více než pomalá chůze, dodržovala jsem doporučení lékařů...vše pocitově, netahat těžké věci, prostě vnímat sám sebe. Každý jsme individuální....
A teď to nejpodstatnější...před operací jsem byla velmi aktivní člověk co se týče sportu (běh, spinning, horská kola, triatlon, cestování s batohem na zádech, lyže, posilovna atd.) a na doporučení pana primáře, který mě operoval, jsem se ke sportu začala opět pomalu vracet. Řekl mi, že tato operace má ženám pomoci a není likvidační. Takže všeho s mírou, pomalu a hlavně pocitově, tělo mi prý hned dá vědět, že se mu případně něco nelíbí a že tak cca do 3 měsíců budu opět fit jako před operací. A musím přiznat, že měl pravdu. Vrátila jsem se ke svému starému životu a pomalu se vracím tam, kde jsem byla před operací. Ano, stojí to docela dost úsilí, ale s tím doslovným pocitem "prázdného břicha", neobtěžující bolestivé a velmi silné menstruace a velmi uspokojivého ***u (pro zvědavé...přítel mi řekl, že pokud by nevěděl, že jsem byla na této operaci, tak by to vůbec nepoznal) to vážně stojí za to. Já jsem nakonec velmi ráda, že jsem na internetu nestrávila tak moc času hledáním informací, protože pak bych do nemocnice odcházela velmi vystrašená a psychika je v tomto případě to nejdůležitější. Pokud tedy věříte, že všechno dobře dopadne, tak máte půlku úspěchu v kapse. Já jsem velmi ráda, že jsem operaci podstoupila, péče v nemocnici byla excelentní a vím, že ještě musím trochu zapracovat, ale čeká mě daleko lepší kvalita života něž před operací. Doufám, že jsem svojí pozitivní troškou některým pomohla a všem držím palce!!!!

Krásný dobrý večer všem....Koukám,že bych tu mohla najít docela i klid na duši potom co si tu píšete...Já jdu ve středu na operaci...celková hysterektomie....mám z toho šílený strach,ikdyž tu vsudě čtu ,že celkem zbytečny Rada bych se tu k vám přidala ... je fajn si mít s kým o všem poplkat