Pokud jde o anonymy, není problém pokud se za tím neskývají lidé, co uráží apod. Ne, že bych se bála registrovat, to tedy rozhodně ne, mě se prostě nechce... Vždy se podepíši.
Pokud jde o psychology... Jednoho navštěvuji - od dětství mě trápí sezónní vážné deprese... Pokud je problém, kde si nevíte rady a neví si rady ani vaši nejbližsí, tak doporučuji. Ale je dobré si najít někoho, kdo nám vyhovuje. Nebát se psychologa změnit, když se u něj necítíme dobře.

Já mám také zkušenosti s psychology převážně přes děti, sama jsem u psychologa nikdy nebyla. Ale klidně bych zašla, kdyby bylo potřeba. Nemám v tomto směru předsudky. A v Americe, to je přímo móda!
Tam má psychologa dokonce i kdejaký pes!!!

Ahoj vsem,
kazdy ma pravo zustat v anonymite,pokud je slusny,nevadi mi to.
V kazdem pripade souhlasim s nazorem,ze nejlepsi na vsechny male i velke problemy je dobra kamoska,ktere se muzete se vsim sverit,u ktere se muzete vybrecet,ktera vas vytahne nekam ven i kdyz se vam chce nekam zalest.Ja mam to stesti,ze takovou mam,uz 11let.
Ale pomoc psychologa jsem vyhledala v dobe rozvodu se svoji dcerou,v te dobe ji bylo 9let a chovani otce,ktery celou rodinu tyranizoval,hodne spatne snasela.CHodily jsme na nekolik sezeni,malovala obrazky,povidaly si,pomohlo to.
Dnes je dcera 18ti leta studentka,bez ujmy na psychice.
Vsem,ktere maji problemy,ktere mysli,ze nezvladnou,psychologa doporucuju,vzdyt tu jsou od toho,aby pomahaly.
Jana

S dcerou ti držím palce...
ALe někdo nemá to štěstí, že má dobrou kamarádku.To je asi kámen úrazu. Praví přátelé se hledají těžko a každý nemá tu výsadu, že někoho takového najde...

nechodím já, ale navštěvuji ho se svojí dcerou. Nejdřív psychologa, teď už rok psychiatra. Léčí se s bulimií. Kolikrát za ty tři roky jsem byla i já psychicky na dně a říkala jsem, že pokud dceru nedám na psychinu, tak tam brzy skončím sama. Jsem ale (na rozdíl od dcery) osoba vyrovnaná a mám pár vyzkoušených receptů :
1. dobrá kamarádka, které se můžu se vším svěřit
2. zajít s kámoškou do společnosti, pobavit se a popít
3. vyjít si sama na procházku a relaxovat - užívat si sluníčka, vnímat okolí
Hanka

Je to Váš názor, máte na něj právo!

I nick je anonymní. Nevypovídá nic. Ale je tu určitě i pár těch, co některé příspěvky raději zadají anonymně, protože pod nickem je znají minimálně lidé z diskuse. Některé problémy jsou příliš intimní, než aby je kdokoliv přiřadil ke konkrétní osobě. Já jsem jen procházející po diskuzích, nestojí za to abych se registrovala, když tu za chvilku nebudu. Nebudu zabírat nick někomu jinému...
Přeji všem hezký den
(nejsem Bára)

Názory na téma, které je pojato jako otázka všeobecně, jsou kladné i záporné. Nevím, čemu by v tomto případě pomohlo uvést nick.A ten, kdo nechce psát anonymně, tomu je ponechána svoboda rozhodnutí.

Naopak zde je ANONYMITA dokonce ŽÁDOUCÍ, neboť se zde nehodlá hovořit o věcech veřejných, NÝBRŽ o věcech hluboce niterných, citlivých a intimních.

Nakonec nikde na Viktorii není psáno, že je anonymita zakázána.Jedná se jen o osobní přístup k celé věci.

Anonymní

Někdy jsou fakt anonymové slušní,jen nechtějí aby je náhodou někdo poznal,tak je nechme ať se vypovídají,vždyť když nechcem tak nemusíme odpovídat.Pokud si potřebuješ Báro s někým nestranným popovídat tak neváhej a klidně napiš,vím co to je něčím se trápit,ale hlavně to v sobě nezadržuj.

ale ano, mas pravdu, anonymita netu je nekdy az udesna.. ale tady mi tak nejak vadi a je to diskuze o tom co nas trapi a co ne, ne? Mej se ehzky..

Nechci se jich zastávat, protože většinou jsou to lidi, kteří jsou tady jen na skok a prudí, píšou sposťárny atd., ale pokud je anonym slušný, tak to je snad jedno jestli založil diskuzi nebo ne.
A to, že si někdo uvede nějaký nick není záchrana. Však nám známá osoba - Mysicka - tady vystupovala pod dalšíma třema přezdívkama. Takže to, že se někdo zaregistruje není žádná výhra

tema jsem rozhodne nechtela zlehcit.. ale take si myslim, ze prave tady z oleje to neni to orechove.. navic mi opravdu vadi tady anonymove, vzdyt uz net sam o sobe je anonymni dost.. tot vse

Na terapii chodím skoro rok, protože jsem se složila. V mém případě měla deprese spíše fyzické příznaky. Takže jsem běhala nejprve měsíce po doktorech a ti mi nic nenacházeli a já nechápala jaktože jsem zdravá, když je mi tak blbě. Teploty, křeče v břiše, trávicí i gynekologické problémy. Pořád jsem chtěla nové krevní testy, že to přeci není možné, aby mi nic nebylo. Dokonce mě i laparoskopicky otevřeli, aby se podívali, co mi je a stále nic. Pak přišla další dávka stresu a vše se sesypalo. Vedle přecitlivělosti jsem měla dál ty psychosomatické přiznaky a musím říct, že mě trápily mnohem více než ponuré nálady a plačtivost. Dostala jsem antidepresiva, která do tří dnů moje příznaky šíleně zhošila. Byla jsem jak něčím sjetá. Tři dny jsem nespala, nejedla jen seděla na posteli koukala do zdi a naříkala jak je mi fyzicky zle. V noci jsem prosila manžela, že už nemůžu, ať mě odveze do nemocnice. Tam jsem byla jen pár hodin, ale poprvé si se mnou někdo pořádně promluvil. Doktorka mi doporučila, že bych mohla zkusit své problémy (diagnóza: úzkostná deprese) zkusit vzládnout terapií. Můj psychiatr ale o tom nechtěl slyšet a tak jsem si terapeutku sehnala sama a bohužel i tvrdě ji platila. Byly chvíle, kdy jsem myslela, že to vzdám, ale nakonec jsem se z toho dostala i bez antidepresivm i když práškům jsem se úplně nevyhnula. Bára

Téma to není špatné,ale myslím si,že lidé nebudou psát o svých psychických problémech právě tady,veřejně,obzvlášť ti ,kteří mají těžké problémy.Setkala jsem se s hodně lidma s psychickými problémy za poslední rok,léčím se s rakovinou,takže vím o čem mluvím.Takoví lidé si rádi popovídají,ale vybírají si pečlivě s kým.Pravda záleží taky jak kdo,já osobně psychiatra,nebo psychologa,nepotřebuji,povídal,že by musel chodit za mnou,prý mám tolik energie a optimismu,ža ho nepotřebuji,takže jak kdo-někdo prostě potřebuje příslušnou osobu k vypovídání a někdo zase ne.

Jsem sice jiný anonym, ale proč Tě to štve, že tu napsala tahle anonymní? Vždyť nepíše nic sprostého nebo urážlivého. Jen se ptala na názor jiných na psychology...

jedna z veci, ktera me trapi sjou anonymove.. docerla enchapu, ze jako anonym muzes zalozit takovehle tema...

Žijeme ve velmi rychlém tempu, mění se žebříček hodnot a s tím i přístup ke všemu kolem nás.Často jde vše tak rychle, že se s tím ani nedokážeme včas vyrovnat a odnáší to naše duše.Ráda bych poznala co Vás trápí a jak to řešíte.....