Ahoj jsem tady novy a musim rict,to co jsem ti poslal,to je ten duvod v emocionalni nevere ktera je viditelna a ktera se odehrava v nasi pritomnosti a kdyz uz po nekolikate narazim na tento temat,tak se to obraci vse proti mne a vse je negativni.Tohle je konec spolecneho manzelstvy se 4 detmi a vse zacalo,kdyz manzelka dostala praci po 7 letech .

Poprvé v životě jsem přistoupil k nově potkávanému muži jinak než obvykle. Žádný tlak, žádný tlak, žádná očekávání. Nesnívám o zázraku, který změní můj život. Nic jsem neplánoval. Dokonce přátelství. Kompletní povolení. Bylo to hezké, ale ani jsem si nemyslel, že by to mohlo být cokoli jiného. Bylo skvělé „mluvit“, psát skvěle a pak se setkat, abych si promluvil ... a také to bylo jiné. Ten večer jsem udělal pravý opak. Už jsem cítil, že nejsem úplně lhostejný, že vás můžu trochu potěšit, a myslím, že jsem se rozhodl vás odcizit. Nebo možná zkontrolujte, jestli se necháte vyděsit a utéct, nevím, jak to už bylo. Dříve jsem byl úsporný slovy, drsný. V každém případě jsem hodil všechny své „špinavé“ věci na stůl. Špatné emoce, obtížné zážitky, smutek a složitost vaší postavy. Mohl bych to udělat přesně proto, že jsem se nedomníval, že byste pro mě mohl být někdo jiný. Pokud se o něj nestarám, můžu říct cokoli. Vyplivl jsem to a ty ... jsi neutekl, neopustil jsi mě, ale pořád jsem tě měl rád. Jako přítel, pak jako přítel. Cool, zajímavý, disciplinovaný muž. A proto jsme se setkali. Až jednou jsme se otevřeně vyprávěli o sobě. Opravdu jsem cítil, že to bylo něco dočasného, ​​bez nadace, a že to projde. Přiznám se - tuto verzi se držím po dlouhou dobu. Před vámi a sebou a byla to zábava, myslím, že to, co mi chybělo, bylo to, na co jsem ve svém životě čekal. Za tento mír s někým, aniž by mlátil nebo škubal. S oddaností, loajalitou, ale aniž bych vzal můj „podsvětí“, vášeň, smysl pro svobodu, prostor. Cítím se s tebou velmi dobře a mám v tebe plnou důvěru. Co bych měl napsat víc ... Nedokázal jsem si představit blízkost mezi námi, intimitu, ale chybí mi tvoje objetí a já jsem toužil dlouho přemýšlet. Jsem s tímto vztahem, jako je ten náš, spokojený, protože se to nikdy nestane často, dokonce nikdy. Byl jsem si jistý naším přátelstvím, ale neztratil jsem svou ostražitost. Problém začal nedávno a tito drbáři viseli v rovnováze. Chtěl bych uvěřit, ž

/ V tom máš pravdu a je to leckdy logické vyústění emoční nevěry /
Ano, ale (včera jsem to zapomněl napsat) jinak pro mě osobně mailová, mobilová atd. nevěra nevěrou není, pokud se samozřejmě nepřehání, tj. pokud partner/ka nebuší celej večer do klávesnice a netváří se u toho jako zamilovanej puboš

Myslím, že trocha flirtu na netu neuškodí, pokud danému člověku nepřeroste přes hlavu. Vidím to jako dobrodružství, kterým si zpestřujeme život. Ovšem naprosto zásadní je odstup od běžného života. Je nutné si uvědomit, že je to jen zábava a nic to neznamená pro opravdový vztah. Tedy po flirtu na netu by neměl být žádný fyzický kontakt, dokonce ani výměna telefonních čísel. Pamatuji si, že kdysi dávno jsem měla několik virtuálních partnerů (pravda, v té době jsem nebyla zadaná). Ani jeden neznal mé pravé jméno nebo zaměstnání. Některým jsem dokonce tvrdila, že jsem jeptiška a oni na tu hru přistoupili A rozhodně se domnívám, že pro virtuální nevěru platí stejné pravidlo jako pro tu skutečnou - pokud se provalí, že to průser, který ve svém důsledku může vést až k ukončení vztahu (protože málo kdo nad tím dokáže mávnou rukou a nerozebírat, proč partner dělá, co dělá. Tím se dostanou na světlo výčitky a už to jede) Za sebe musím říct, že trvalý přístup k netu jsem začala mít někdy před osmi lety. Po první euforii, kdy jsem chatovala a měla profily na seznamkách se mě to hodně rychle omrzelo. Je to pořád dokola to samé, stejné řeči, stejné návrhy. Na jednoho normálního kluka připadá deset úchylů .

V tom máš pravdu a je to leckdy logické vyústění emoční nevěry! Obzvlᚍ v poslední době se to často stává.
No a pak je teprve vidět, jak partner/ka dokáže lhát do očí, proč nekdy nebere telefon, začne schovávat mobil.
Lže do očí a pak má ještě tu drzost to hodit na partnera! Je to přeci jeho vina, je paranoidní atd. Ve světle nezvratných důkazů lže ještě víc a navíc tak špatně že se motá v odpovědích atd. Je to nedůstojné a nefér. pokud někdo najde odvahu k nevěře, měl by najít i dostatek odvahy odhalenou nevěru(fyzickou i emoční) řešit. Bud rozchodem, nebo pokud je proč ještě zachranovat vztah, tak i na sobě pracovat.

V tom máš velkou pravdu i já to tak vidím!
Já jsem se vždy řídil tímto, v podstatě jednoduchým pravidlem. Partnera si musíš především vážit. |Kde je vzájemná úcta, ikdyž nastanou svody, příležitosti, díky úctě člověk snadněji odolá. Hlavně díky úctě k partnerovi, má i fantazii a snahu nenechat umřít vztah, vyšumění nenastane.
Napsal jsi to hezky! Partnerce do mobilu nelezu, raději ani nechci vědět co si s kamarádama a kolegama z práce píše. Nejspíš by mne hodně mrzelo, že něco tak hezkého není schopná napsat mě. Obligátní sms, miluji tě, jsi můj poklad, broučku atd. už mě nechávají chladným, je to stereotipní, protože vím, že to píše ze zvyku, klidně si to může uložit do konceptu a pak jen odesílat tu samou sms. Kdyby bylo vše v pořádku, tak bych to bral úplně jinak, než jako stereotyp.
Zamilovanost odezní, ale měla by zůstat láska a její nedílnou součástí je úcta, obdiv a hrdost k partnerovi.

Každá žena má své fantazie a je to dobře,ale jak jsi sama napsal, ve fantaziích jsi mu nevěrná,ale on to nikdy nezjistí a to je právě to!
Pokud se ale žena doma začne chovat tak, že to do očí bije, např. te při společném koupání a povídání si několikrát osloví jménem kolegy z práce, tak to už je na pováženou.
Chodí jako tělo bez duše, přestane jí zajímat, co si dnes dělal jak bylo v práci, ve škole, jak ti dnes je , odrazí se to i na frekvenci a kvalitě milování.atd.
No a pak jednoho dnes chlapovi dojde trpělivost a začne pátrat. Kd\ž zjistí, že mu sice partnerka není fyzicky nevěrná,ale vztah je díky její emocionální nevěře prázdný, tak to radosti moc neudělá! Chce si o tom promluvit a nějak to vyřešit, není zájem, ale né z jeho strany, vždyt je přeci vše v nejlepším pořádku...
No ale když si najde chlap kamarádku, třeba na tenis, nebo na inline, protože si chce pokecat z nějakou fajn ženskou, chybí mu i ta komunikace, tak partnerka začne žárlit. Má blbý keci, rýpe, atd. Ale svůj přístup nezmění, přestože se chlap snaží stále o komunikaci. Tak co potom teda chce.
Když dostane taková ženská nabídku k rozchodu, tak v žádném případě se rozejít nechce, ikdyž vztah drží jen na síle mužova charakteru a vůli nezahodit společné roky,pro věc, která by se dala vyřešit, kdyby byla vůle na obou stranách.

Chápu, že může vyprchat prvotní zamilovanost, chápu, že do života se může vetřít stereotyp, ale proč hledat zábavu jinde? Proč nemůže manželka lehtivou sms napsat svému manželovi, proč by ho nemohla i virtuálně svádět? A naopak? Vždyť každý vztah se musí neustále živit, jinak umře. Nevěra podle mě není ani o zahýbání ať už fyzickém či duševním. Nevěra je to, že si svého životního partnera nevážím a že s ním žiji jen proto, že je to pohodlné, protože mě existenčně zajišťuje. Co by jinak bránilo nespokojeným lidem v rozvodu? Manželství je jako nepsaná obchodní smlouva, každý něco od toho druhého očekává. Když někdo smlouvu neplní, smlouva se zruší a partneři se rozejdou. Až si toto lidé uvědomí, bude možná méně nespokojených a nešťastných jedinců.

Já si občas představuju, jaké by to bylo kdybych byla třeba se svým spolužákem nebo kamarádem. Prostě mě jednou za čas uchvátí v myšlenkách někdo jiný a to i při představách milování. Ale stojím pevně na zemi, vím, že mám ráda svého přítele. Sms nebo cokoli jiného bych si s nikým jiným psát nechtěla, ale tyto představy prostě mívám. A když je mám, tak mám větší chuť na milování (se svým přítelem). Podle mě mu takto nevěrná jsem, ale to on nezjistí a v představách není zakázáno nic A podle mě to našemu vztahu někdy i prospěje.

To sice vím Ale na tom v téhle diskuzi otázka nestojí...
Tedy aspoň podle mého názoru:)

ono to sice je stavění vzdušných zámků, ale co si budeme povídat, že. Tyto virtuální vztahy totiž velmi často přerostou i do osobních setkání a odtud už je k nevěře fyzické opravdu jen ten pověstný krůček.

To není na hranici závislosti, to je opravdová závislost. Nejhorší a nebo nejkrásnější je, když tato závislost přeroste v oboustrannou lásku a vzájemnou tělesnou a dušení touhu po sobě . Při tom doma máte všechno - rodinu, děti, skvělé zázemí, pravidelný *** a řekli byste si, že Vám se toto přece nemůže nikdy stát, a přece se stalo...

No, co člověk to problém, takže úplně obecně se to asi nedá rozebírat...
Ale musíš pochopit, že každá ženská potřebuje vědět, že o ní někdo stojí... A když jí to neposkytne partner - a to jde i když se zas až tak často nevidí ( takhle to mám já ve vztahu taky a je to úplná pohodička ) tak si to musí hledat někde jinde - tedy u kolegy v práci. Proto mu samozřejmě neřekne, že partnera má a že ho miluje, protože kolega by o ní hned přestal jevit zájem - proč si taky plácat játra na zadané slečně, že... Platonická láska je v podtstatě V TOMHLE případě mnohem lepší - slečna si představuje nemožné, protože neví jak to ve skutečnosti s kolegou je .- nezná ho... Kdežto s partnerem je to realita - a musí se pro ten vztah už něco dělat...
Při emočním zahýbání je to jen stavění vzdušných zámků - a uznej, že tohle dělá občas každý rád...
Problém je spíš to, že to nesmí přerůst přes hlavu a dotyčný by měl mít zdravý rozum a uvědomit si, o co vlastně jde a že život nejsou jen vzdušné zámky a že doma sedí teď zrovna na gauči ten pravý a my ho necháme kvůli nějakému blbovi z práce...ale toto už záleží jen na psychické labilitě daného jedince...

Dám ti příklad: Chlap pracuje, chodí na VŠ, partnerka totéž, moc času spolu nestráví, i když spolu žijí v jedné domácnosti. Samozřejmě že obou pak v tom vztahu začne něco chybět. Komunikace, dotyky, společné aktivity atd. No a žena má v práci mladýho kolegu, kterej je přeci tak podobnej dávný platonický lásce. Slečna je atraktivní, kolega z práce po ni jede, ona má však partnera kterého sice miluje,ale kolegovi v práci ho zapře. Vždyt je to přeci tak příjemné, když se kolega snaží, se všim jí pomáhá, oblétává jí jak včela kytku. No a tihle dva si začnou psát smsky, přes icq apod. Víc se odvážou, jsou k sobě emocionálně blíže. Nic jiného spolu nemají, on by chtěl,ale ona tvrdí že nikoho nechce. No a partner protože to na ní pozná, je to opravdu znát! Tak se o to začne zajímat a odhalí to. Je mu z toho smutno, protože místo toho, aby partnerka měla snahu více s partnerem komunikovat a trávit s ním více času a užívat si partnerského vztahu. Má v hlavě kolegu. Začne se to odrážen na běžných věcech v soužití, v ***u, no prostě ve všem. Partner to jednou už nevydrží a snaží se to rozumně a v klidu řešit. Partnerka na to přistoupí a částečně se jí uleví, že se to provalilo. Jenže ono je to začas to samé. Partner toho má už po krk a nabídne rozchod v klidu. Přestože se všemožne snažil celou dobu dát vztahu štávu, prostě rozpumpovat vztah a společný život, nebylo to přijímáno tak jako za normálních okolností. Po tom co občas partnerka nazve svého přítele jménem kolegy v práci je hotovo... Chlap se chce rozejít, přijde si zrazovaný a to co vše celou dobu dělal, aby situaci ve vztahu vylepšil a ukázal, že Já tu jsem, miluji te,ale trápím se, mu přijde jako marné a zbytečné. No a v téhle situaci partnerce teče do bot, brečí, vyznává nehynoucí lásku a umysl být jen se svým partnerem...
Partner nechce zničit několikaletý vztah a zůstává... Ale už nemá důvěru

No, gramatiku radši takhle v noci stranou

Nic se neděje bez nějaké příčiny... Žádné žena se jen tak nezblbne do chlápka od vedlejšího stolu, pokud je doma se vším spokojená...
A emoční nevěra je pro ženskou v podstatě nejméně rizikový - a z vlastní zkušenosti i nejpřínosnější - způsob, jak si uvědomit, co vlastně chce ( aspoň z mého pohledu ).
Zkrátka pokud se ženská platonicky zamiluje ( nemyslím chvilkové pominutí smyslů ) tak není buď už co
ničit a nebo je hodně co napravovat.
Takže chyba není jen na něžnější straně lidstva...

No podle toho co jsem zjistil, tak chlapy moc emočním zahýbáním nežijí, taky si rádi, poklábosí, pochatuji, zaflirtují, ale nemá to na ně takový vliv a už vůbec to na nich partnerka nepozná. Chlap je veskrze vizuální tvor, samičku potřebuje vidět, né si jí vysnívat. Ženský jsou do všeho s velkýma emocema, no a pokud propadnou emocionálnímu zahýbání, nebo mají v sobě letitou platonickou lásku, tak dřív nebo později je to na nich poznat a dělá to jen zle ve vztahu.

No jo, měli bysme s tím rozlišením ženských a mužských nicků asi něco udělat, když nám tu přibývá mužských elementů

Ale k tématu nemyslím si, že tohle je čistě ženské téma, tohle se v dnešní době smsek, chatů, icq, skype a pod může silně týkat jak můžu tak žen, ačkoli možná my ženy jsme trochu více náchylnější k tomu tyto věci rozebírat.

Já s tímto zkušenost mám, sice již pár let starou, ale těžko lze na toto určit nějakou jednoznačnou definici nebo pravidla. Vzdycky záloží na síle a pevnosti toho skutečného vztahu. Je např. rozdíl, pokud si muž/žena chodí jenom nezávazně poplkat a bere to jako příjemné odreagování nebo si tím naopak řeší nějaké své osobní problémy v réálném vztahu a samozřejmě také na intenzitě toho vztahu virtuálního. A také na psychické odolnosti reálněho protějšku, pokud se o tom náhodou nějakým způsobem dozví :)

No je to spíš problém žen, převážně ženy s tim emočním zamilováváním mají velké problémy a ničí tim vztah.
Mimochodem Beliarus není žensky znějící přezdívka koncovka us, ženské jsou a, e(množ.)

Aha, máš takovou ženskou přezdívku
No a zahýbal?
To je zajímavý, že zrovna chlap přemejšlí o tak ryze ženským tématu...:)

Ne nezahýbala, neb jsem chlap

Nejspíš s někým emočně zahýbala


Ale teď vážně - Beliarusko - ty s tím máš nějaké zkušenosti??
Záleží na tom, co vlastně vidíš pod pojmem emoční zahýbání...

Co jsi tu dělala ve tři hodiny ráno??

Nevěru si většina představuje jako ***uální aktivity z jiným člověkem než je partner. Moderní doba přinesla s rozvojem moderních technologii (internet, mobil) velké problémy do vztahů a důvěry ve vztazích. I dříve docházelo k emočnímu zahýbání třeba na pracovištích,ale díky internetu a mobilům vzniká tato forma nevěry velice snadno, rychle a efektivně. Jak rychle a snadno vzniká, tak rychle způsobuje destrukci vztahů.
Fyzickou nevěru často člověk nemusí ani odhalit, zvláště pak pokud šlo o jednorázový úlet, ale emoční zahýbání je časem velice patrné, protože dokáže rozložit i pohodový vztah. Takové ty platonické (emoční) lásky v práci, intenzivně živené virtuální komunikací jsou velice intenzivní, na hranici se závislostí. Jaké máte zkušennosti a názory na toto téma?