Dobrý den, přítelova maminka mě neustále kontroluje co kupuji za dárky k narozeninám jejímu synovi. Je to normální..chci pořídit dražší kosmetiku a hned mám problém.

Ahojky, my s maminkou od přítele vycházíme velmi dobře. Známe se osobně půl roku. Snažím se jí vždy pomoci, protože už má roky. Jen mě teď docela dopálilo, jak reagovala na můj dárek k Vánocům. Myslím si, že koupí vázičky se člověk zavděčí každému zvláště pak, když je broušená. Reagovala bez zájmu a negativně, tak mám po chuti něco příště shánět. Měla jsem jí koupit asi spíš květináč!

Dobrý den paní doktorko,
je mi 21 let a mám problém s přítelovou maminkou. Na začátku bych ráda objasnila to, že jsem s přítelem 1,5 roku a jsme spolu opravdu šťastní. Nikdy jsme se nepohádali. Máme se rádi, tolerujeme se a snažíme si udržovat hezký vztah. Na začátku vztahu jsem poznala jako první jeho maminku. Byla jsem s přítelem asi 14 dní, když jsem přijela na návštěvu do jeho bytu. Když jsem za ním dorazila, volala mu jeho maminka, co dělá. Byl tehdy víkend. Řekl jí, že za ním přijela jeho slečna a ona se velice divila, že jsem přijela do jejího bytu a ani jsem se jí nedovolila. To mě dost zarazilo, protože sice je majitelkou bytu ona, ale dávno tam nebydlí a větší část nájmu v bytě platí můj přítel. Jakmile můj přítel položil telefon, chtěla mě vidět, co jsem zač. Ano, tuto větu doslova řekla. Jsem citlivá, někdy až moc a některé věci si beru příliš osobně, ale chci s každým vycházet a mít hezké vztahy. Řekla jsem, že se můžeme sejít, ale přijde mi to brzy. Došli jsme dolů před dům a jeho maminka tam už čekala a ihned na nás začala křičet, že tam musela hodně dlouho čekat a že jsme neukáznění. Ona křičela na mě? Jakým právem? A jak si mohla dovolit na mého přítele? Už je on natolik dospělý, že si toto nemá nechat líbit. Jednoduše řečeno nám tam udělala hysterickou scénu. Takže tím jsem se nepředvedla moc v hezkém světle. Tímto naschvály začaly. Po nějaké době jsme jeli na víkend na chalupu, která opět patří jí a i samotné auto, co řídí můj přítel je její. I když se o něj ,,stará" a vše si hradí sám. Jezdila jsem k přítelovi jen na víkendy a to se jí stalo trnem v oku. Začala vymýšlet například to, abych začala přispívat na nájem, když jsem v jejím bytě každý víkend a někdy nezapomenula podotknout, že zůstávám už i do pondělí. Moji rodiče mě za to pranýřovali. Nelíbilo se jim, že jezdím o víkendu pryč, protože byli zvyklí, že jsem byla doma, starala se o svého mladšího bratra a učila se. Víte, já jsem měla jen hrstku kamarádů, dobrých kamarádů, ale jelikož jsem s rodiči bydlela na vesnici, zrovna zde jsem žádného neměla. Takže každé víkendy než jsem poznala přítele jsem trávila zavřená v pokoji. Začalo se to s jeho matkou stupňovat do té míry, že začala volat mým rodičům, co si dovoluji jezdit do jejího na víkend a nepřispět ani korunu a jak je možné, že ještě neviděla moje rodiče? Ani nevíte,jak mi bylo, když jsem dorazila po víkendu domů, rodiče na mě křičeli, že jim dělám ostudu, že jim volá nějaká ženská a nadává mi. Byla jsem smutná. Ale přítel mě podporoval a byla jsem s ním moc šťastná. Abych objasnila ještě jednu věc. Mí rodiče se pořád hádali, neustále na sebe křičeli, že můj táta nenosí domů peníze a když jsem potřebovala na cesty do školy, máma mě označkovala tolika sprostými výrazy, že jsem už ani nemukla. V té době jsem brigádu neměla a prostě jsem to psychicky nezvládala, tak sem vysoké školy nechala. Rodiče mi opět nadávali, proč jsem toho nechala a že jim dělám ostudu. Jediný světlý bod byl můj přítel, hrozně mě povzbuzoval a každý den jsme si psali a volali. Pak jsem zkoušela školu ještě další rok a nedávala jsem to finančně, přítel mě chtěl víc finančně podporovat, ale nešlo to. Rodiče se na mě vykašlali a nedávali mi ani korunu. Samozřejmě já byla ta špatná v očích přítelovi matky, co to mám za rodiče a vypadala jsem, že mám rodiče největší sobce, a že nemají peníze ani dceři na školu. Tehdy by mi pomohlo jen přispívat na domácnost. Prosila jsem je, ale nesupěla jsem, nepřidávali mi ani tehdy když jsem bydlela doma, tak proč když jsem bydlela s přítelem. Pak přišel den, že máma za mnou přišla do pokoje, to byl čtvrtek a další den jsem měla jet za přítelem. začala na mě řvát, že buď zítra zůstanu doma a nikam nepojedu, nebo mě tu už nechce vidět. To jsme s přítelem byli skoro půl roku. Moc jsem s ním chtěla žít, ale viděla jsem riziko, hlavně jeho matku, viděla jsem, že nám to nemusí vyjít a že se pak nebudu mít kam vrátit. Riskla jsem to a přítel pro mě přijel a odvezl si mě i s věcmi. Jeho matka se s tím smířila a řekla si o nájem, co budu přidávat. Hledala jsem práci, brigádu, ale nevydělávala jsem tolik, tak jsem jí dávala méně, pak jsem se s přítelem domluvila, že budu já platit telefon, jídlo a budeme se dělit o benzín. Po nějaké době se to zlepšilo a začala mě koneckonců brát, kupovali jsme jí věci k narozeninám, svátkům, dnům matek a i nějaké věci jako poděkování. Víte, já věřím, že jako matka má přítele neskutečně ráda, že ho miluje, a vím, že jsem moc mladá, abych do toho problému viděla ale... Jeho matka mu volá třeba 5 krát denně, on nemá čas v práci, protože volá kvůli hloupostem, tak jí zvedne telefon a řekne,ať zavolá později. Ona to nepochopí a pořád volá, mě to pak štve, protože toho kluka vidím, jak je z toho špatný, je mu 22 a je už dospělý a chce, aby ho matka uznávala. Už milionkrát mi řekl, že chce mít normální mámu, že jí nechce brát telefon, že si na něm vybíjí zlost. Nechci jí křivdit, byli i hezké chvilky, kdy se opravdu jen zeptala jak se má. Žijeme spolu, staráme se o domácnost, vaříme si, máme domácnost čistou, kupujeme si nové věci do bytu, abychom se pak mohli odstěhovat a mít svoje věci. Máme rybičky, vodní želvy a máme podobné zájmy. Přítel nekouří, nepije, žijeme spolu a snažíme se o to, aby nás oba uznávala, ale ona prostě vidí jen peníze. Postupně jsem se seznamovala se zbytkem rodiny jako je přítelova sestra, tatínek, babičky a dědečkové. Všichni mě přijali hezky a vlídně. Celá rodina se s ní nebaví, s rodiči nemluvila přes 30 let, co mi vyprávěla přítelova sestra, která se s ní nebaví 12 let a přítelův strýc mi tehdy řekl: ,, Ona je zlá, nebojí se jít přes mrtvoly, dávej si na ní pozor, oba" Já jí respektuji, snažím se, ale taky se snažím být šťastná. Co mě nejvíce trápí je včerejšek. Opět volala a ptala se, co děláme a přítel říká, šli jsme se dopoledne projít a potřebovali jsme něco koupit, chtěla jsem koupit přítelovi nové boty, a už jsem slyšela jako odsekává a říká, to na to ona má jo? Že takhle utrácíte? Měla by si jít domů radši uklidit a zalít květiny... A její rejpalství, které je tak zlé... Neudržela jsem se a řekla jsem nahlas: ,,Co jí je do toho?"
Bohužel to slyšela a slyšela jsem jak nadává, co si to dovoluji.... Nejspíš jsem ranila její ego, ale pak přijela, seřvala nás tady a ještě se rozbrečela.... Přítel říkal, že nevydrží ani sama se sebou, natož s někým jiným. Samozřejmě, když tu na nás včera křičela, byla jsem já ta špatná, co jí bere syna a zakazuji mu, aby s ní mluvil. Včera jsem to nezvládla a celý den probrečela, protože co uděláme, ať uděláme je špatně. Kvůli ní, když jsem slyšela, jak mě i jemu nadává. Sbalila jsem si věci a málem jsme se rozešli, přítel mě prosil, ať jí ignoruji, ale to se prostě nedá celý život, mám strach, co bude, protože mě nenávidí jako celou rodinu i přítelovu předešlou partnerku. To, že jsem řekla, že jí do toho nic není, to jsem nemyslela urážlivě, trvám na tom. Pokud by se zeptala, jak se máme, co budeme vařit, ani bych nepípla, ale už těch jejích zákeřností mám dost. Nevím, co mám dělat a jak se ke všemu postavit. Promluvila jsem si s ní několikrát, ale prý nejsem v jejím postavení jako je ona a několikrát jsem se jí omluvila, i včera protože co jiného mám udělat? Omluvila jsem se, protože jsem si to neměla dovolit a bylo to k něčemu? Ne. Samozřejmě jsem se mohla zachovat jinak, ale upřímně paní doktorko s ní nejde vycházet po dobrém, když jsem to zkoušela před včerejším incidentem, dozvěděla jsem se od přítelova tatínka, který už s mojí potencionální tchyní už nežije, že se o mě bavili a nevyjadřovala se o mě hezky.
O těchto ,,jejích " věcech slyšíme často. Víc, jí nezajímá. Jednoduše řečeno má vždy ona pravdu. Najednou stranu mě z bytu nevyhazuje, pomáhá nám tím, že nám občas něco nakoupí, pozvala nás několikrát na oběd a jelikož teď doučuji angličtinu, kolikrát mě svým známým doporučila. Mimo jiné když pekla cukroví, šla jsem jí pomoct, když potřebovala pomoci v práci, šla jsem za ní a pomohla jí, já jí ráda pomůžu, když je potřeba něco na chalupě udělat, jedeme tam a uděláme to a nedávno nám koupila do ,,jejího" bytu novou podlahu, tak přítel položil podlahu a já mu pomohla vymalovat, a tehdy jsme jí koupili dárek za to, že ,,nám" tu podlahu zaplatila.... tak proč to dělá? Vím, že mě nenávidí a trápí mě to, protože jsem jí nikdy nechtěla nějakým způsobem naštvat či urazit.... Ať s ní přítel čas tráví, ale láme se to ve mě, protože vidím hlavně to, jak se k nám po celou dobu chová. A vadí mi, jak se můj přítel nechá sekýrovat, ale po včerejšku už to vím. Všechno jí odkýve, aby měla pocit, že vše udělala správně, jen aby byl klid, včera jsem si dovolila něco říct a bylo hodně, opravdu hodně zle, proto už ani nehlesnu a udělám vše, co bude chtít.... Já beru, že mohu bydlet v ,,jejím" bytě a jsem za to neskutečně vděčná, ale to mám lézt po kolenou a být zticha? Vždyť vše si platíme sami, tak proč na svého syna není pyšná? I přes všechno vím, že mě nemůže vystát a to se bohužel nezmění. Nevím, zda náš vztah má vůbec šanci. Vím, jsou to má rozhodnutí a mé činy.
Chci to řešit, protože mi za to přítel stojí a chci s ním být v dobrém i zlém. Ničeho nelituji, ani mého odchodu z domova.

Potřebuji poradit, případně slyšet Vaše zkušenosti a rady. Je mi 19 let, maturuji. S přítelem jsme 2 roky, moji rodiče jsou kapku jiní a kuli tomu se moc nevídáme, vskutku proti němu nic nemají, jen jsou z kapku jiné planety. Jelikož spolu nejsme moc, rozhodli jsme se že až odmaturuji, najdu si práce a odstěhuji se k němu. Bohužel nevím, zda mi to rodiče můžou zakázat a říct ne a jestli je mám poslechnout a nebo naopak . Myslím si že je to můj život a že každý člověk má právo rozhodovat za sebe, stejně jako oni už v 18 mě čekali a brali se, ohledy nebrali na nikoho. Jak to mám oznámit, jak se mám chovat, ustupovat nebo nikoliv?
Děkuji za každou odpověď

Ahoj, našel jsem docela zajímavý způsob jak rychle přivydělat pár penízků:) mě se podařilo za deset dní 3000,-Kč. Jestli máš zájem pošlu více info na skvela-kariera@seznam.cz

S přítelem chodím teprve asi dva měsíce. S rodiči se už znám, i on s mými. Jelikož jsem mladá, neplánuju v nejbližší době děti a užívám si života. Jezdím po hudebních akcích a někdy vypiju i dost alkoholu. Ale problémy s tím nemám, jen se dobře bavím se svými přáteli. Když jsme několikrát popíjeli u přítele doma i s jeho sourozenci a jejich drahými polovičkami. Bylo to super. Vypili jsme toho tak akorát. Ale jeho mamča mě den na to nazvala alkoholičkou a představa, že budu vozit děcka v kočáře a pod dekou mít lahváče ji děsí. Je to jasný, nebyl by to asi pěkný pohled. Ale jak řikám. Mám na to ještě dost času. budu teprve studovat vysokou školu a děcka rozhodně neplánuji. Dost mě to zklamalo a nevím co si o tom teď mám myslet. Už jsem podnikla první krok, že jsem omezila pití alkoholu, když jsem u nich a radši celý den piju čaj
Nevím jak to do budoucnu zvládnu, moc si s ní nerozumím. A mám obavy z toho, že budu mít strach k němu jezdit a budu se čím dál víc vyhýbat jeho mamce. Možná se i trošku stydím, ale alkohol mám pod kontrolou. S jeho tatínkem si rozumím. Co vy? Jaké máte vztahy s přítelovvými rodiči?