Je hrozně složité posuzovat něčí životní příběh. My máme jiný příběh. A ještě těžší je podat tu správnou radu...
Je mi necelých 18 a na svoje děti se už hrozně těším. Nejsem taková klasická "mladá holka". Nechodím na diskotéky, nepiju alkohol, jsem podle mě uvědomělá a rozumná. I já mám vztah se starším mužem. Známe se 5let, ale vážné to je něco málo přes rok. Je to krásný vztah založený na upřímnosti a otevřenosti. Každý si zatím žijeme svůj život, už jak jste tu psali, nemá cenu nic plánovat, on jisté plány má, ale já žiju přítomností. Říkám si: "Nic neplánuj, stejně to všechno dopadne úplně jinak" a osvědčuje se mi to. Neříkám, že je všechno růžové, to rozhodně ne. Žijeme od sebe 150km, vidíme se málo, ale když, jsou to pro nás nejpěknější chvíle v měsíci
Možná si řeknete, že jsem naivní... Naivní jsem byla ve svých 13letech, když jsem si představovala, jak se s ním držím za ruku a procházíme se spolu parkem. Ale tohle už naivita není, milujeme se a je nám spolu moc fajn.
Já osobně bych těžce nesla, kdyby můj partner se mnou nechtěl mít děti. Je to plod lásky, až my odejdeme, dítě bude to, co po nás zůstane a to, pro co my do jisté doby budeme žít.
Moc držím palce, aby se přítel rozhodl jinak...

To je varianta, ano, ale hodně lidí nedokáže vstřebat pocit, že nebudou mít své vlastní dítě. Toť všeobecně řečeno. Myslím si, že adopce by pro ně problém nebyla - když to rozeberu - ona by souhlasila, protože má veliký srdíčko a má děti ráda a taky kvůli svému příteli a on by určitě také chtěl, když by to byl on, kdo nemůže mít dítě.
Jenže pořád by to neřešilo to, že by ona chtěla mít své vlastní dítě, svou krev. Měla by to překonat a smířit se s tím nebo má vztah ukončit a začít hledat jinde?
Když nad touto problematikou zauvažuji, tak je čím dál víc neplodných mužů. Může se jí stát, že bude doufat v plodný, nový vztah a nastane stejná situace a ona se bude trápit z dalšího zklamání. Původní rozchod a bolestné zapomínání, možná i pocit viny, že opustila svou lásku kvůli své potřebě mít potomka, by mohl být možná zbytečný.
Tohle mne přivádí k názoru, že bych už asi věděla, jak řešit situaci a to tak, že bych s ním zůstala a dítě adoptovala.
Bohužel, tazatelka měla jiný problém a to ten, že její přítel dítě mít může, ale nechce a ona děti nemá a chtěla by. Já chápu, že on to chce brát zodpovědně, ale to je hlavně po jeho.....zodpovědné....jenže neměl by myslet pouze na sebe, ale i na ni. Ona ho miluje a dítě by s ním chtěla. Myslím si, že by měl souhlasit s umělým oplodněním už kvůli ní. I když si je nyní jist svým postojem, případné těhotenství partnerky a následné narození potomka, by mu určitě radost udělalo a určitě i změnilo jeho postoj, který měl předtím. Dítě dokáže změnit i celý vztah a náš celý život. Pro něho by to, podle mne, byla velmi pozitivní změna, i když nyní si to nemyslí. Žijme hlavně přítomností, jak jsem psala u vztahu mé kamarádky. Pokud bychom mysleli jen na to, co se kdy stane, tak bychom neudělali spoustu rozhodnutí...ať ze strachu nebo z jiných důvodů, kterých bychom našli spoustu. Např. on nechce dítě, protože by mohl zemřít, než by ho vychoval a má pocit, že by ho nezabezpečil....je to opravdu zodpovědnost ve svém smyslu? měl by zauvažovat nad tím, že pokud vše půjde, jak má, podle přírody, on odejde dřív, než ona a nechá ji tady, možná také nezabezpečenou, pokud to tak bere...to by s ní snad podle svého rozhodnutí tedy neměl ani být..aby jí neublížil, nenechal nezaopatřenou....Dítě by naopak její samotu naplnilo, měla by něco z něho atd....Hodně jsem přemýšlela a zkoušela se vžít do jeho situace a opravdu si myslím, že by měl své přítelkyni vyjít s miminkem vstříc a neřešit tolik co za nějaká léta bude.

Hmmm.To je svízelná situace.Pokud by chtěla obojí tak by museli dítě adoptovat...

Moje nej. kamarádka má přítele, kterému je 40 let a jí 25 let. Poprvé jsem se zděsila, napadlo mne takové to, že on bude v 55 dědek a ona v nejlepších letech. Je pěkná, vysoká, štíhlá, přišlo mi to od ní přinejmenším divné. Vždy měla kluky k sobě věkem. A vztahy dlouhodobé. Když jsem ho ale poznala, úplně jsem změnila svůj postoj. Je to super chlap, rozumnej, hodnej, je k ní strašně pozornej. Žárlí, ale to je asi normální. Je s ním fakt zábava, nikdy bych si to nemyslela. Uvědomila jsem si, v tomto případě, jak moc je důležité žít hlavně přítomností. Mají před sebou hodně společných let a pokud bude ona věrná a bude ho stále brát tak, podle čeho si ho vybrala, čeká je krásný vztah. Teď plánují miminko, ale nevede se. On má nějaké potíže, tak snad se to vyřeší. Popravdě vůbec nevím, jak by se ona zachovala, kdyby zjistila, že on nemůže mít už děti, protože strašně moc miminko chce. Tohle musí být hrozně deprimující. Člověk touží po mimču, ale neche přijít o milovanou osobu. Jak se rozhodnout? Opustit ho, mít dítě s jiným a nebýt s ním třeba tak šťastná nebo s ním zůstat a smířit se s tím, že nebudu mít děti? Popravdě vám řeknu, že jsem ráda, že jsem takovou situaci nikdy řešit nemusela. Nevím, co bych udělala.

ahojky mám44 a přítelkyni je 27.rozdíl 17let.vše je skvělé a vše klape uplně normálně. stále jsem se jí ptal proč chce tak staršího chlapa.odpověď byla jednoduchá.strší vědí co od života chtějí.jsou zajištění a zkušení. jsou již stálejší,věrnější,vyrovnaní.
zkoušíme miminko a moc se na to těšíme a já vedle ní jen mládnu a život mě neskutečně baví a stále vymýšlím nápady aby nám bylo ještě líp.ona je má inspirace a já její opora a jistota.

Ahoj Miky,


jen pro vysvětlení děti žádné nemám, tak proto mi tato otázka leží v hlavě. Nemám zatím potřebuje je mít, ale stejně jako Angel jsem si je jednou přála. A ted´ je to rozum nebo cit?? V jeho věku se nedá říct, že je sobecký když děti nechce, spíš je to zodpovědné. Co si myslí vím, už jsem o tom psala, více jsme o tom nemluvili, rozhodně žádnou diskuzí k ničemu nedospějeme. Víte holky, u mě ani žádná jakože omyl nepůjde, díky zdravotním problémům, bych musela podstoupit IVF, takže si říkám, že to tak třeba má být. Děkuji za názory, Emma.

Ahoj ženský. Já kdybych se zamilovala do staršího chlapa, nevím, jak bych to snášela. Ona zamilovanost je jedna věc, ale potom žít takový ten život, kdy se projevuje věk partnera, to bych asi nemohla. Jak psala Angel, oni chtějí mít svůj klid, nad vším dohled, těžko mění nějaké své zvyky a tak. To by mi nevyhovovalo, takže jsem ráda, že se mi nikdy nestalo, abych se do takového muže zamilovala. To by pak byl boj mezi rozumem a city. Je to někdy těžký. Člověk ale z lásky dokáže hodně snášet a vlastně to brát i tak, že mu ledacos ani nevadí. Co se týká toho děťátka. Ty máš ještě nějaké děti? Nebo by to byl první potomek? Kdybych měla své děti z předchozího vztahu, asi bych ho nenutila. Pokud ale ne, určitě bych dítě mít chtěla. také bych chtěla mít dítě už proto, jak jste tady psaly. Jeho krev atd...Pokud by nechtěl, snášela bych to špatně. Asi by to byl pro mne i důvod k rozchodu, teda kdybych neměla ještě děti vůbec.

Krásný večer!
Víš, já jsem vztah s takto starším partnerem nezažila, tudíž píšu jen svůj názor na to, jak to cítím teď...Kdybych do něj byla opravdu zamilovaná jako ty, asi bych přemýšlela trošku jinak. Každopádně já mám děti ráda a na ty své se moc těším.A nejvíce na to, že je budu mít s člověkem, kterého miluju, budeme je spolu vychovávat, budu v nich poznávat jeho vlastnosti, rysy, atd. Takže by pro mě odmítnutí dětí bylo asi velmi těžké... Ale myslím, že se nedá dělat nic jiného, než ho buď opustit (což je hloupost, pokud ho miluješ) nebo prostě žít, tak jako do teď. Doufat, že třeba časem změní názor-i když myslím, že spíše nezmění.
Mě by hlavně zajímal pohled té druhé-jeho strany... Jak se on cítí, když tě odmítá, co se mu honí hlavou, když takové mladé ženě odpírá možnost mít dítě s milovaným člověkem-jím...
Láska je určitě možná i bez dětí, ale myslím si, že nikdy nebude stejný pár, který je zároveň i rodičemi a pár bezdětný...
Je to těžké, na pilu se v takových věcech tlačit nedá, ale pokud bych ho milovala, asi bych s ním to dítě chtěla mít-jak jsi říkala, byl by to jeho potomek, jeho krev...i za cenu toho, že bych ho třeba vychovávala potom sama.
Na druhou stranu, milovat někoho takhle mladá a pořád myslet na to, že "brzo umře" je trošku smutné...
Každopádně držím palce, ať už se rozhodneš pro cokoli, protože láska je prý hlavně o rozhodnutích. Tak úplně na to nevěřím, každopádně v tvém případě to určitě platí. Hodně štěstí

Děkuji Ti za Tvůj názor Angelwoman. Rozhodla jsem se, že s přítelem zůstanu i za předpokladu, že rodinu si nikdy nepořídíme, mám ho prostě ráda a domnívám se, že plnohodnotný život se dá žít i bez dětí. Samozřejmě takhle uvažuji nyní, kdy mám kolem sebe stále kamarádky bez dětí, nevím jaké to bude za deset let. Určitě budu doufat, že změní názor. Chápu jeho důvodu, nechce se probouzet s pocitem, že se nedožije dospívání svého potomka a ostaních věcí... Ale přeji si, at´se na celou věc podívá z druhé strany, já tady jednou zůstanu úplně sama, a mít potomka, by pro mě znamenalo, mít někoho kdo by mi ho připomínal, někoho se stejným srdcem, vlastnostmi ect. Mám toho poměrně dost za sebou a s nikým jsem si nerozuměla tak, jako s ním. Ještě dodávám, že rodina ho přijala perfektně, jen kamarádky kroutí hlavami, no a okolí, dokážeš si představit.. Děkuji a přeji fajn den, Emma.

Mám partnera kterému je o 14.5 roku víc než mě.Náš vztah si prošel pár krizí (asi jako každý vztah)ale vždy to ustál.Jsme spolu skoro 3 roky.Jsem s ním hodně šťastná a život bez něho si neumím představit.

Já chápu tebe i jeho. Ty by jsi s ním chtěla mít dítě, on ne, protože mu už přece jen táhne na 60, takže se to dá chápat. Ale opravdu chceš mít dítě s tímto člověkem? Vím, že ho máš asi ráda, ale opravdu si dovedeš představit, že bude mít 70 let až bude mít vaše dítě 10? To je pro mě nepředstavitelné...Asi bych do toho nešla. A on to tak asi taky cítí, takže to je těžká situace...možná najít si někoho přiměřeného věku, kdo bude také toužit po dítěti a bude mít ještě tak nějak život před sebou. 59 letý muž už asi hodně zažil, chce vše kontrolovat, mít ve věcech svůj řád, systém...To by mi nevyhovovalo.

Ahoj holky, můj partner je stejně starý jako můj otec. Konkrétně mu je 59let a mě 31let, což je 28 letý věkový rozdíl. Nacházím u něj pochopení, dobré rady, životní zkušenosti, ale na druhou stranu ne mnoho tolerance. Má rád věci pod kontrolou a já byla vždycky pánem situace, co se týká předchozích vztahů. Takže trochu změna, ale zatím mi nevadí. Jsem ráda, že někdo všechno zařídí, opraví, obvolá atd. Jediný problém, který v současnosti řeším je ten, že bych si moc přála rodinu, ale on nikoliv. Je přehnaně zodpovědný a má pocit, že by dítě nemohla řádně vychovat a umožnit mu kvalitní vzdělání, protože si myslí, že tak dlouho tady nebude. Tak porad´te, co s tím?? Emma.

Ahoj, je mi 17 a mám také staršího partnera (o 10 let) ale vůbec nám to nevadí.Už jsme spolu přes 2 roky a moc nám to tak vyhovuje.Mé okolí si na to také rychle zvyklo.Takže žádné problémy nejsou.

Ahojte, ja mam 20 rokov a rok a pol som mala partnera o 12 rokov starsieho. Prednedavnom sme sa rozisli. Resp. ja s nim, lebo mi zacalo uz vela veci na nom vadit. Mal take rodicovske sklony, niekedy som mala pocit ze je to moj otec a nie moj partner. Hovoril mi co je dobre a co je zle, ako by som sa mala spravat a ked som ho "neposluchla" tak to nedokazal zniest, ze som sa riadila vlastnym usudkom a rozumom. Takze ja s tym mam skor negativnu skusenost, ale vsetkym vam fandim :)! Starsi partneri su zodpovednejsi a vedia co od zivota chcu, coz mladenci v mojom veku este tahaju kacicku po dvore (cest vynimkam!!).


Myslim si, ze som zle natrafila, na toho nespravneho a vobec neodsudzujem tieto vysokovekove rozdiely vo vztahu. Prave naopak! Tak vela stastia vsetkym prajem!

Ahoj Mohla bych se tě prosím zeptat kolik ti bylo let když jste stvým partnerem začali chodit? Abych to upřesnila řeším podobné dilema které je o 30 let starší tak jsem se chtěla dovedět trošku více. Děkuji

Ahojky, mít staršího partnera??Tak to je asi věc názoru a zkušeností!Partner o 11let starší, tak to není tak hrozné, ale mám známou a té je 42 a jejímu manželovi je 80 let, tak tomu říkám nerozum, co ty děti, jaký mají v takové rodině život, neříkám, že by to nefungovalo, ale pro mě je to dosti nepochopitelné, někdo říká,,je mi s ním fajn a lepší to snad být nemůže", ale co potom, když ten jeden je relativně mlád a ten druhý mu v ničem nestačí, nevím, asi bych nemohla, myslím si, že na to ti zamilovaní do o hodně staršího partnera v době zamilovanosti nemyslí tak úplně na budoucnost!Zkrátka,můj manžel je o tři roky starší a já jsem ráda, že stárneme spolu stejně!Jinak přeji hodně štěstí všem věkovým kategoriím

můj nejdražší přítel je o 11let a moc jsme spokojeni,pomohl mi v nejhorší chvíli v životě,kdy jsem onemocněla rakovinou,jsme spolu 5let,mě je 35,je mu táhne na 46let,neumím si představit život bez něj a krásně hraje na kytaru ,je prostě boží a život s ním mě moc baví a nabíjí mě chutí k životu.

ahojki náhodou jsem narazila na tuto stránku a chci vám napsat že i já žiji se starším mužem a docela nám to oběma vyhovuje. Je mi 27 let a mému partnerovi 44 jsme spolu už 9 let a jsem spokojeni se svým soužitím. přítel je rozvredený a hned ze začátku našeho vztahu nechtěl slyšet o další svatbě a ni o dětech. Já jsem souhlasila. Zpočátku našeho vztahu nám nikdo nepřál. Všichni okolo si mysleli že jsem s ním akorát pro peníze pro nic niného.Ale ono to tak fakt není. Byli jsme do sebe zamilovaní a to trvá i do dnes. No a jak to chodívá jednoho dne mi sám navrhl abych přestala brát antikoncepci no a když jsem mu na to odpověděla že se může stát že otěhotním tak jen přikývl a řekl: No tak budeme mít miminko. Byla jsem štěstím bez sebe že mi to sám navrhl a chtěl miminko. No a dnes máme 8 měsíční dcerku a přítel je s ní celý pryč. takže jsetli vám okolí nepřeje nedejte na ně a braŇte si svou lásku zuby nehty.mějte se krásně

Ahoj vsem ,taky jsem byla 11let vdana za muze stejne stareho,byl nevyzraly.Dnes mam partnera o 12let starsiho a je to v pohode.Ma uz zkusenosti,taky ma deti z manzelstvi.Je mu 50let.
Moje kamaradka mi vypravela o svoji sestre-je ji 22 a jejimu partnerovi 55.Rozvedl se kvuli ni,ona zije s nim v jeho luxusnim dome,jezdi super autem,chodi ovesena zlatem a v kuzi.....Ale ani kamaradka nevi,jestli je s nim opravdu z lasky,nebo se nechava jen vydrzovat bohatym milencem.
Ale to je ojedinely pripad,vsechny tady to mysli vazne a ja jim drzim palce,dokazu to pochopit,ale jak psala ta jedna pisatelka-37let-no teda,to si neumim predstavit,ale pokud oni to neresi,tak ja jim preju.
Zdravim Jana

Ahojky! Byla jsem 12 let vdaná za téměř stejně starého muže. Nyní mám přítele o 22 let staršího, jsme spolu rok a velice si rozumíme. Mě je 33 a přítelovi 55 let. Sice mě občas napadají takové myšlenky, jako co bude dál, chtěla bych dítě, ale uvědomuji si, že až by naše dítě dospívalo, mému partnerovi bude hodně přes sedmdesát. Ale tohle je otázka priorit a já dávám přednost životu se svým přítelem i když možná bez dětí, protože si myslím, že ten vztah za to stojí. Tak jako teď, jsem se svým manželem nikdy šťastná nebyla. Myslím si, že pokud si dva rozumějí a je jim spolu dobře, věk nehraje roli.

Ahoj holky, jsem tu nová ... zabrousila jsem k Vám, páč jsem hledala nějaké info o antikoncepci Minerva, pročítala jsem si diskuse a narazila pro mě na celkem aktuální téma... no aktuální... trvá to u mě už přes 4 roky...
Když si vzpomenu, že mi v té době bylo pouhých 13 let, musím se zarazit sama nad sebou... byla jsem v zahraničí se školou, on byl naším průvodcem... zamilovala jsem se do něho... ale ne na první pohled... během těch pár dní strávených s ním jsem se do něj prostě zakoukala... měli jsme každý jeho telefonní číslo (kdyby nastala nějaká ztráta) a když jsme už byli doma, psala jsem mu tak 1 za měsíc smsky. Ale on mě bral jako kamarádku, jemu v té době bylo 33, bez měsíce 20let mezi námi... je to úžasnej člověk... a je mi jasné, že si většina z Vás bude myslet, že si se mnou psal jen za účelem toho jednoho... jenže tak to vůbec není... kdyby ano, nebudu můj životní příběh psát do diskuse "Starší partner"...
Zamiloval se do mě... asi před rokem a půl... jenže tohle já vím asi tak měsíc.. to že se do mě má velká láska zamilovala před takovou dobou vím až teď... Loni jsme se poprvé jeden druhého opravdově dotkli. Před tím jsme se viděli jen třikrát... když měl cestu kolem, zapovídali jsme se tak na 15min... a právě loni se ve mě vzbudil takový ten pocit... on mě má opravdově rád? Nevidí ve mě jen kamarádku? Ano, má mě opravdově rád, ano, nevidí ve mě jen kamarádku... Jsme oba zamilovaní... Ale je tu ještě něco... a rozhodně to není problém, nebo komplikace... On má už přes 13 let stálou přítelkyni... žijí spolu. S tou se známe osobně rok a povídáme si spolu jako nejlepší kamarádky... nedáme na sebe dopustit... a ona o naší lásce ví... ví, že její přítel miluje jak ji tak mně...
tím chci říct, že JÁ jsem ten problém, JÁ jsem ta komplikace... ale copak můžu potlačit svoje city? teď, když vím, že má láska není jednostranná? já jsem nikdy nechtěla a nerozchodila bych, kdyby se ti dva kvůli mně rozešli nebo něco podobného...
Jenže mě je 17... Jemu je 37 a jí 30... člověk v mým věku si přece ještě nemůže určit budoucnost... nebo ano? je tu hodně věcí, které jsem nenapsala, a které nemám komu říct... kamarádka mě za to vlastně odsuzuje, přestává se se mnou o takových věcech bavit a mamka neví všechno... prostě jsem v tom sama... ne že bych si snad připadala ztracená, já mám jasno, miluju ho... a všechno ukáže čas... kdybyste si chtěli popovídat, napište mi... elik202@seznam.cz budu ráda! Elík

Věkový rozdíl mezi mnou a mým přítelem je 26 let. Skvěle si rozumíme, je hodný, milý a pozorný... Nechápu lidi, kteří nám to chtějí zkazit. Na věku přece nezáleží, ne?

Náhodou jsem se dostala na tyto stránky a děkuji všem za příspěvky. Samozřejmě mám taky staršího partnera (o 17 let), a tak mě toto téma zajímá. Byla jsem více než 10 let vdaná za partnera téměř stejně starého, ale přišel mi nedospělý a brala jsem ho spíš jako další dítě a také jsem se podle toho asi k němu chovala. Současný partner je pro mě ideální muž a asi i díky předchozímu zklamání si náš vztah více vychutnávám.
Teď řešíme otázku, o které tady není ani zmínka. Chtěla bych s ním miminko, ale on tvrdí, že je na to už starý. Já si ale myslím, že by to bylo moc fajn mít s člověkem, kterého miluji, potomečka. Myslím, že je důležitější mít dítě z lásky a na věku až tak nezáleží. Jaký je váš názor? Díky.

Páni...34 let rozdílu už je opravdu hodně...Abych řekla pravdu-první co mě napadlo když jsem to četla bylo,že on umře dřív,než ty se v životě vůbec stačíš rozkoukat...promin jestli se tě to nějak dotklo... Každopádně záleží na lidech a všeobecně si myslím,že pro ženský je výhodnější mít staršího chlapa-líp se s nim dorozumí protože už bude ten chlap na tý úrovni jeho mladš ženský (co si budem povídat-v tomhle jsou chlapi o hodně pomalejší )

Ahoj holky! Já mám taky staršího partnera, o 14 let. Jsme spolu tři roky a je pravda, že občas pocítím věkový rozdíl co se týče názorů na život apod. Ale to je přirozené, takže bych to neviděla zase až takový problém..teda alespoň v mém případě...Asi bych řekla, že jak vše ostatní, má to své pro a proti..Ale jak tu bylo několikrát řečeno, když dva se mají rádi a mají si co říct, je jedno jaký je mezi nimi věkový rozdíl... A ce se týče okolí, nenechte si do toho mluvit, je to Váš život a nikdo nemá právo Vás přece soudit...Takže hodně štěstí a lásky...

Ahoj holky! Tak muj partner je starší o 34 let a za 6 let co jsme spolu jsem a nem nenašla ani jednu chybičku. My nemáme žádný problém to jen lidi kolem nás nemužou přežít že je nám dobře. Netvrdím že je to ideální vekový rozdíl ale nám to tak vyhovuje. Tak se toho nebojte!!!!!

Chodila jsem se starším partnerem o 8let,pořád me tlačil do rodiny.Ted mám mladšího a nenutí mě do ničeho.

Ahoj, velmi ma potesil tvoj prispevok, pretoze, prave chodim s muzom, ktory je o rovnych 20 rokov starsi. Ja mam 22, on 42. Trochu mam z toho strach, aj ked za pol roka, co sme spolu, zistujem vacsinou len same vyhody jeho vyssieho veku. Je ich neporovnatelne viac ako nevyhod a preto moje prvotne obavy uz nie su take ako boli na zaciatku. Kazdopadne by som bola rada, keby si ma kontaktovala, ak mas cas a chut mi poradit, pomoct, povzbudit.

Ahojky, je mi 21 let a mému příteli 37 let..Jsme spolu už 4 roky a klape nám to..Ze začátku tam sice byli takové pochyby kvůli věku a lidi na to nekoukali zrovna normálně,ale časem si všichni zvykli...Teď je samozřejmě také někdy vidět náš věkový rozdíl, ale člověk to tak musí brát a chápat toho druhého..Takže holky nebojte se jít do toho vztahu.On čas ukáže jestli se to vyplatilo.