TO : Zkusila bych nějakou dobrou homeopatku - homeopatika velmi dobře působí na noční můry - z psychických, emočních, duševních i fyzických důvodů.... Dále se zamyslet nad Rodovou zátěží a její uvolnění - rodinné konstalace, ale já bych začala osvobozování ve své mysli a učit to i dítě, vše intuitivně a s láskou. Na začátek si nechat poradit od zkušených lidiček. Jste všichni užasní.

Dobrý den, prosím o kritiku našeho projektu pro školky, jesle, hlídání a rodiče http://www.iskolky.cz

Za každý názor na vylepšení budeme rádi, prosíme i negativní kritiku, děkuji

Zdravím maminky :)
Máte můj velký obdiv a moc velké srdíčko, že dokážete dávat lásku "cizímu" dítěti.
Moc by mi pomohlo, kdyby mě maminky adoptivních dětí kontaktovaly na email. Píšu absolventskou práci na téma přijetí dítěte do náhradní rodinné péče a ráda bych udělala rozhovor-klidně přes nějaký chat, nebo přes mikrofon a bez kamery-o procesu adopce i o prvním kontaktu s dítětem a jeho integraci do vaší rodiny. Jsem celkem zoufalá, moc nemohu nikoho najít :( Vše v naprosté anonymitě samozřejmě a pouze pro studentské účely :) budu ráda za pomoc :) Email je: nik.vas@seznam.cz
Děkuji a přeji hezký večer

TO Majda:
Ahoj Majko. Máme dvě děti.. První přišel, když mu byly 3 roky a řekli jsme mu to hned. Druhá přišla v roce, ale nějak jsme měli strach...teď už to taky ví, ještě před školou. Zdá se že to oba zvládají a berou v pohodě. Asi je
fakt dobrý to říct co nejdřív!

TO Dena:
Ahoj Deno. Já mám dvě adoptovaný děti (11...s námi od 3let a 6...s námi od 1 roku). Oba dva vědí, že jsou adoptovaní. Šli jsme do adopce, protože jsme nemohli mít děti a už ve chvíli, kdy to bylo nejisté mi manžel navrhl, že je adoptujeme (má sestřenici adoptovanou) a tak to pro něj nebylo nic divného. Naše děti asi mají určitě geny po těch biologických rodičích, ale jsou úžasné. Přestože vím, že syn vzešel také ze slabých sociálních poměrů, tak dneska mluví plynule anglicky, ovládá počítač...neříkám, že je premiant ve škole, ale je oblíbený a veřím tomu, že jednou ti bude opravovat počítač . Holka je zase premiant na matiku a nevím co byli její rodiče, ale v jejích genech je nejspíš, že bude ředitelka a všechno ovládat, protože má neuvěřitelnou paměť a organizační schopnosti. Takže pro nás to nebyl krok do propasti. Máme dvě úžasný děti! Možná jsi jen potakal špatný příklad a tím si utvořila špatnou zkušenost. Já mám krásnou a moc přeji ostatním adoptivním rodičům, aby našly děti k sobě a také dětem z děcáku, aby našly ty "svoje" rodiče. Teď to nemyslím špatně vůči tvým kamarádům...samozřejmě je možný, že se najde nějaký problematický dítě. Tak já teď věřím, že ty moje vydrží tak jak jsou

TO OK:

Geny se ošidit nedají. Moji známí adoptovali děcko, u něhož je bohužel vidět, že vzešlo z prostředí dost jednoduchých jedinců. Rozeřvané, vzteklé, se stále pichlavým pohledem. Ten harant je odporný a upřímně - rozvázala jsem přátelské vztahy s nimi, protože nechci riskovat, že se mě ten malý smrad pokusí jednou okrást. Výchova je málo, genetika se dříve či později projeví. V životě bych nešla do adopce, je to krok do propasti.

Všechny moc zdravím.Já osobně jsem také adoptovaná,a rozhodně bych vám chtěla doporučit aby jste dítěty řekly že je adoptované co nejdříve a trošku ho seznámily se situací :) Jinak Všem přeji klidnou adopci a žádné problémy :)

TO KAREL: ahoj karle pises tu ze MAMA JE TA CO STEBOU JE OD MALA STARA SE O TEBE!!!! NE TA CO TE VYPRSKNE TO DOKAZE KAZDEJ BLBEC premyslel si taky otom ze nektere maminky to sami nerozhod ale rozhod zane soud a socilka a tak dale ze jim deti byli odebrane a ze se nektere maminky trapi celi zivot ze nikdy neuvid svoje dite znam hodne matek co daji svoje deti dobrovolne pric ale znam matky ze jim deti vzali je to smutne

TO KAREL: ahoj karle pises tu ze MAMA JE TA CO STEBOU JE OD MALA STARA SE O TEBE!!!! NE TA CO TE VYPRSKNE TO DOKAZE KAZDEJ BLBEC premyslel si taky otom ze nektere maminky to sami nerozhod ale rozhod zane soud a socilka a tak dale ze jim deti byli odebrane a ze se nektere maminky trapi celi zivot ze nikdy neuvid svoje dite znam hodne matek co daji svoje deti dobrovolne pric ale znam matky ze jim deti vzali je to smutne

TO KAREL: ahoj karle pises tu ze MAMA JE TA CO STEBOU JE OD MALA STARA SE O TEBE!!!! NE TA CO TE VYPRSKNE TO DOKAZE KAZDEJ BLBEC premyslel si taky otom ze nektere maminky to sami nerozhod ale rozhod zane soud a socilka a tak dale ze jim deti byli odebrane a ze se nektere maminky trapi celi zivot ze nikdy neuvid svoje dite znam hodne matek co daji svoje deti dobrovolne pric ale znam matky ze jim deti vzali je to smutne

TO KAREL: To máte pravdu, ale geny jsou geny.Víc jak 80% zůstává po rodičích a dřív, nebo později se projeví.Čím starší dítě se adoptuje, tím pravděpodobnější je zklamání, že se začne projevovat,jako jeho biologický rodič.
Ovšem smekám před lidmi, kteří se na tuto cestu dají., ne každý by to dokázal.

TO KAREL:
takmer som sa rozosmiala. sama by som to nevedela lepsie formulovat.
mam jednorocnu dcerku a chceli by sme adoptovat jedno dietatko aby sme mali veselsiu rodinku a mala vyrastala so surodencom. ( mozeme mat aj dalsie deti) . mala som obavy hlavne z dospelackych problemov adoptovanych deti. nebola som si ista ci by som zniesla smutok a zial svojho adoptovaneho dietatka nad tym, ze ho jeho mama opustila. velmi ste mi vsetci pomohli svojimi prispevkami. dakujem.

TO Mex: mAS NAPROSTOU PRAVDU,MAMA JE TA CO STEBOU JE OD MALA STARA SE O TEBE!!!! NE TA CO TE VYPRSKNE TO DOKAZE KAZDEJ BLBEC

TO Anonym: MÁS VELKOU PRAVDU RODIC JE TEN KTERY EJ OD MALA STEBOU,!!

lenka.gregorka@atlas.cz

Dobrý den,

jsem studentkou Sociální pedagogiky na univerzitě Karlově. Ve své diplomové práci se chci věnovat složitosti cesty k náhradní rodinné péči a zajímají mně Vaše osobní příběhy. Mohou to být příběhy lidí, kteří úspěšně prošli celým procesem a dnes mají osvojené dítě nebo i ti, kteří z nějakého důvodu vystoupili z procesu osvojení.
Pokud by mi někdo ochotně pověděl svůj příběh, velice by mi pomohl a přispěl by ke zmapování této problematiky.
Ve všem bych se Vám maximálně přizpůsobila. Zaručuji 100% anonymitu. Na detailech bychom se dohodly osobně. Ráda i někam přijedu.
Pokud by jste se tedy do toho „šli“ kontaktujte mně prosím na emailu Slash.S@seznam.cz nebo telefonu 775108420
Omlouvám se zároveň, že Vás oslovoji touto cestou, ale jiná možnost prakticky neexistuje. Proto prosím o schovívavost.
děkuji Vám a všem obecně přeji mnoho štěstí na cestě k rodičovství.

TO : Ahoj, som tiež adoptovaná, a tiež som hľadala mení biologických rodičov. Prvý krok smeruj na matriku, v meste kde si sa narodila a tam nájdu mená tvojcih biologických rodičov a aj tvoje prvé meno. Ak by si chcela hľadať surodencov, stačí ak nájdeš detský domov, ktorý v roku tvojho narodenia fungoval niekde v blizkosti, väčšinou si deti adoptovali z blizkych detských domovov. A tam im povec svoje prvé meno a oni ti povedia, či si mala surodencov, a kdesú. A ak ich budeš chcieť stretnuť pomôžu ti k anonymnému stretnutiu so surodencami, ktorí boli adoptovaní. Horšie je už hľadanie surodencov, ktorí adoptovaní neboli. Budeš mať ich mená a rok narodenia, a ak už nie sú v detskom domove, hľadanie bude ťažšie.
Držím ti palce.

TO Anina82: Ahoj, som adoptovaná. Rodičia mi to povedali, ked som mala 6 rokov. Priznám sa že som nechápala. Povedali mi, ze moirodičia ma mali veľmi radi ale nemohli s ao mňa starať. A že sa teda o mňa staraju teraz oni, že su moja mamka a ocko, a že nemhli mať deti a preto si vzali mna,aby ma moli mať tiež deti, ktoré miluju.Ja som názoru, že mi to mali radšej povedať neskor, ked by som to uz pochopila, tak ako to chápem dneska. Ale bohužial som si vtedy z toho všetkého vyvodila len jedno, a to že tí ludia, co im vravim mamka a ocko, su cudzí ludia.Citila som ze ma miluju ale slovo cudzí to celé narušilo. Nikedy sme nemali taký intímny, úzky osobný vzťah ako iné deti s rodičmi, ja som to brzdila, lebo som s cudzími ludmi taký vzťah nechcela. Moj názor, je povedať to neskor, ale toto je moj pripad a moj pohľad na vec. Iní maju možno iné, lepšie skúsenosti.

TO Anonym:
Ahoj, rada by som odpovedala moj pohľad na tvoju úvahu. Som adoptovaná. Mojich biologických rodičov som hľadala až vo veku 21 rokov. Rodičom som povedala, ze to idem urobiť ale, že to nemení nič na veci, ze ihc milujem a jedinými rodiči su pre mna oni. Vzali to ťažko, ale po mojom hľadaní, kedy som hľadala len mená, nie osoby, som bola spokojnejšia, lebo som vyplnila jednu prázdnu kolonku z mojej minulosti (moje naozajstné meno) a to mi stačilo. Nikedy som ich nekontaktovala. Myslím si však, že tento krok by každý mal urobiť sám. Verím, že si super rodič, a že miluješ svoje deti, ale toto je krok, ktorý podľa mňa maju robiť sami. ver, že vedia, koho miluju.

TO Anonym:
Jeste jsem chtela dodat, ze chci rici svym detem az jednou budou chtit hledat sve biologicke rodice nebo sourozence, ze bych rada byla u toho. Nechci, aby to delali za mymi zady. Osobne si myslim, ze maji pravo na to se dozvedet pravdu a bude lepsi, kdyz jim nekdo dospely a znaly cele situace pomuze celou zalezitost nejak osvetlit. Je mi to blbe rici...ale co kdyz by pak litovali, ze se s nimi kontaktovali? Nikdy nemuzeme vedet proc se presne vsechny ty veci staly a ja bych rada mela tyhle veci pod kontrolou uz protoze jsem na sebe vzala veskerou rodicovskou povinnost. Ale znam rodinu, kde adoptovany syn rekl, ze ho to nezajima a ze jeho rodina je ta ve ktere zije. Kazdy proste reaguje podle sveho a nikomu nic nemuzeme vycitat. Sama nevim, zda bych patrala po rodicich nebo ne. Je to hrozne tezke. Kazdopadne doufam, ze at uz kdokoliv najde biologicke rodice, ze to nijak nezastini jejich vztahy s adoptivnimi rodici, kteri se o ne starali a dali jim lasku a vubec...vzpominky na detstvi...aspon doufam.

TO Anina82:
Mam dve adoptove deti take. Klukovi jsem to rekla kdyz mu bylo asi 4 roky a pak jsem mu to obcas opakovala a pripominala. Az teprve kdyz mu bylo 7 (ted je mu 8), tak si to srovnal v hlave a zeptal se na to sam jednou kdyz lezel pred spanim v posteli. Rekla jsem mu, ze nevim co se presne stalo (nechtela jsem lhat), ale ze se deti dostavaji do decaku z ruznych duvodu a ze to muze byt i protoze se o ne maminka nemuze starat. Dulezite je, aby dite melo pocit, ze neni nechtene...ze to proste jen nevyslo a ted bydli s novou rodinou. V zadnem pripade nemluvit o tom, ze by snad ho matka odlozila a nechtela. Deti jsou moc male na to, aby to pochopily. Az budou vetsi, tak si to srovnaji v hlave. My s tim zatim zijeme v pohode. Rekli jsme mu ale durazne, ze my jsme ted jeho rodice a my za nej odpovidame a on je oficielne nas syn. To hlavne i proto, aby nezacal s nejakym napadem nas neposlouchat. Takze se desime puberty ale snad to zvladnem. Mala se to nejspis postupne dozvi od nej...ale az ji budou 4 nebo 5, tak ji to taky rekneme. Je to pry lepsi driv...deti s tim vyrustaji. Ale to je jen moje osobni zkusenost.

Mám adoptovaného chlapečka od 6 týdnů je mu 7 je moc šikovný a chytrý,ale někdy má své chvilky,pak se nám narodila holčička -přesně 2 roky oba v září,milují se,ale povídaj si mě si maminka a taínek vybrali-....říká malej-a ty ses ji jen narodila

TO : Ahoj prosimtě, chtěla bych Tě poprosit o spolupráci, já sama jsem taky adoptovaná. V rámci studia jsem se rozhodla napsat bakalářskou práci na téma: "Zdroje tvorby identity adoptovaných dětí" a potřebuji k tomu ještě někoho adoptovaného, takže pokud by jsi chtěl mi pomoc, tak se ozvi Můj mail hanulekloudova@seznam.cz

TO : mám chlapečka ,na podzim mu bude 7....adoptovala jsem ho ,když mu bylo 6 týdnů...je to náš kulich....začal zlobit tenhle rok,ale je náš.....ato je důležité....musíme se za ně postavit.....a nedat je!kontakt lenka.gregorka@atlas.cz ráda bych si popovídala ...kulich má spostu otázek...ale došel k zhrnutí...porodila ho nějaká pani a já jsem jeho milovaná maminka....tato věta mě fakt dostala....pěkně rozněžnila\.-)

Mám adoptovaného chlapečka v září mu bude 7 let je úžasný,moc šikovný.K nám přišel v 6 ti týdnech...díky němu jsem do jeho dvou let porodila...má sestřičku amají se maximálně rádi...jsem ráda že je mám a že jsem si toho mýho kulicha adoptovala!

Ja bych s chtela zeptat za kamaradku, ma dve adoptovane deti a zatim nevi jak jim to rict, bohuzel uz ma osmileteho kluka a ma strach jak to vezme. Moc vam dekuji za rady

Ahojky, mě je 21 let. Jsem taky adoptovaný. Musím s Tebou souhlasit, že je to takové tajemné a zvláštní pokoušet se hledat svou biologickou rodinu ale musíš si taky uvědomit, že Tvá adoptivní rodina Ti dala to potřebné a to je pro Tebe to jediné a opravdu důležité. Také mě kolikrát přepadla touha znát a poznat biologické rodiče. Pokaždé jsem došel k závěru, že má maminka, která mě vychovala a já myslím, že dobře je opravdu jedinou maminkou kterou mám Musíš přihlížet taky k tomu, že tu maminku, která Tě vychovala by mohla být smutná a být jí to moc líto. Na druhou stranu si uvědom, že ta rodina, kterou by jsi chtěla poznat, by Ti nemusela padnout do oka..A Ty by jsi mohla být zklamaná. Další věc, kterou bych Ti poradil, napadlo Tě, že ta rodina co Tě dala k adopci může být i jinak zařízená a Tvá odvážnost a kuráž by je mohla vykolejit. Tohle je složité a nedá se na to dost dobře a správně odpovědět. V každém případě, pokud chceš poradit, tak bych začal hledat a pátrat po místě narození, porodnici, kojeneckém ústavu. Podívej, já znám veškeré informace a osobě. Jméno i příjmení své biologické matky, dokonce i tuším, z jakého města byla. Nehledám, nepátrám, jsem rád za to, že mě vychovala má jediná opravdická maminka.
Snad jsem se Tě nijak nedotkl, a pokud ano omlouvám se. Snažil jsem se poradit.
Jnak přeji hodně štěstí!
Ahoj Maty

Ahoj,jen jsme se chtela zeptat..chteli by jsme s pritelem adoptovat dítě z Afriky!!..ale chteli by jsme ho domu!Ne na dalku..ma s tim nekdo zkusenost!!a jestli to vubec jde?!.dekuji za odpoved

V naší rodině je také adoptované děvčátko. Nikdy nikdo z nás nepociťoval nějaký altruismus, pouze smutek nad osudem opuštěného dítětě. Toto dítě přineslo do rodiny jenom samou radost a štěstí a vlastně teprve díky jemu se podařilo manželům, že se jim narodilo vlastní dítě. Tato holčička, dnes už dospělá žena s vlastními dětmi a rodinou dělala rodičům jenom samou radost a skutečně nikdy je nezklamala. Kromě počátečních stresů, jak píšete zcela obvyklých u adoptovaných dětí, dávala svým rodičům nesmírné štěstí.
Nikdy to nebylo o nějakém obětování nebo dokonce svatozáři, ale vždycky jenom o potřebě lásky. Dávat a přijímat !