Byl nevěrný vrátil se dá se s tím žít???? - Diskuze | E15.cz
Zpět na výpis diskuze

Byl nevěrný vrátil se dá se s tím žít????

Diskuze

Dr Alah ALAH
| 21. 1. 2023 17:37
Obsah příspěvku byl v rozporu s pravidly diskuze.
Dr Alah ALAH
| 21. 1. 2023 17:46
Obsah příspěvku byl v rozporu s pravidly diskuze.
Dr Alah ALAH
| 21. 1. 2023 18:05
Obsah příspěvku byl v rozporu s pravidly diskuze.
anonym
| 7. 11. 2014 13:54
S mužem se střídáme na směni. Přes jeho fb jsem zjistila že si k nám do bytu pozval párkrát nějakou slečinku kdyš sem byla v práci. Teť nevim jestli mu to mám říct že to vím nebo dělat slepou aby neřek že ho šmíruju. Na druhou stránku si zato muže sám že tovím používáme stejnej pc a on se neodhlásil a já byla zvědavá. Co teť. ?
anonym
| 29. 5. 2012 16:32
Dobrý den, i já mám takový jeden menší problém:( Je mi 27let. Před dvěma měsící jsem přišla partnerovi na nevěru, bohužel jsme tento rok plánovali svatbu, dítě a on se nechal očarovat mladou slečnou a ta ho bezhlavě získala. Tušila jsem celou zimu, že něco není ok, ale stále si říkala, že mě určitě nepodvádí. Tvořili jsme moc pěkný pár, neustále o nás někdo usiloval, já ale nikdy nikomu nepodlehla, proč když mám jeho, ona mu ale asi projevovala více lásky, nebo já nevím. Byl s ní několikrát, jezdil za ní na slovensko, kupoval jí dárečky a denně s ní volal. Zlomil mi srdce a postavil mezi nás propast. I když ho miluji z celého srdce nedokážu mu odpoustit, pořád nato myslím a asi si tím ubližuji sama. Od té doby jsme to zkoušeli dát dohromady vícekrát, ale z mé strany je to mrtvé, ničím mi to nevynahradí. Vím, že jsem přišla o skvělého člověka, ale nedokážu žít s tím ponížením, že si užil a teď si uvědomil, že chce vlastně mě a miluje mě....až když člověk ztratí, uvědomí si jak moc miloval! chci jen všem říct, že nechápu proč člověk tak zaváháv ,oddá se jinému a pak si uvědomí co miluje....tolik bolesti a zbytečně!
anonym
| 5. 6. 2012 19:23
TO Katrin: myslím, že když už se jednou člověk rozejde neměl by se dávat znova dokupy. když totiž někoho skutečně milujete /oboustranně/, pak opravdu bez sebe prostě nemůžete být a i po letech je věrnost zásadní artikl pro růst čisté lásky hned po zamilovanosti. Líbit /hormonovat/ se může komukoliv vždy kdokoliv a kdykoliv, ale to je něco jiného - to je normální součást života. Dokonce jsou na světě lepší muži a ženy než jste vy nebo on....ale vaše Láska je primus, který se podporuje a nikdy nevyumělkuje. To když tam není, nebo bylo zprzněno, tak to není vztah, který by něco mohlo kvalitně držet. časem se vše zahojí a vy mu taky odpustíte.Dokonce mu musíte odpustit-je to zásadní pro vaše vlastní psychické uzdravení. To, že vás podvedl neznamená, že jste horší. Mějte se ráda takovou jaká jste a zbytečně neřešte své nedokonalosti. Bylo to jeho sobectví,ne vaše.
anonym
| 31. 12. 2011 12:57
Takže než mi vůbec někdo poradil nebo odpověděl od posledního příspěvku, stačila jsem se rozvést. Byly to sice 4 měsíce plné depresí a slz, ale věřte mi, pak přišla velká úleva,Jsem šťastná,že jsem se toho promiskuitního člověka zbavila a začínám nový život. Teď už ale budu při výběru mnohem opatrnější. Všem ženám,které jsou podváděny přeju, aby si našli lepší partnery a nenechaly se už nikdy ponižovat.Vězte, že když člověk chce a zabojuje, tak to jde.
anonym
| 3. 3. 2014 01:23
TO Anonym: Jsi tak statečná!!!!
anonym
| 18. 8. 2011 12:24
Chtěla bych taky něco napsat a tak částečně reagovat na některé příspěvky. Vzala jsem si o 10 let mladšího muže. Bezhlavě jsem se zamilovala do člověka, který mi byl vlastně nevěný už před svatbou, protože při každém mráčku se vracel ke své bývalé. Po roce námosti jsem ho poslala k vodě, ukončila podnikání a odjela na druhý konec republiky pracovat jen proto abych ho neměla na očích. Tři měsíce mě bombardoval eSMSkama jak mě miluje,ať se vrátím, že teprve teď poznal co ztratil - hotová písnička vra´t se mi zpátky. Vrátila jsem se, ale ne kvůli němu, ale kvůli dceři, která byla tenkrát se školou na 3 měsíce v zahraničí a bylo ji 18, tedy věk, kdy potebuje rady mámy.Samozřemě,že můj příezd nezůstal utajen a za několik dní jsem za dveřmi slyšela zvonek a za dveřmi 101 růží.Čas šel dál a já si ho po roce vzala. Za další rok jsme postavili dům s krásnou zahradou a žili krásný život. To jsem si ale myslela jen já. Vůbec nic jsem nepoznala, uměl se tak přetvařovat - honil milenky na internetu, po telefonu, dělal ze sebe chudáka, že má těžkou životní situaci, že jeho svatba byla velká chyba, každou strašně miloval. Já to zkrátím - nevěřte chlapovi ani když je spokojený, a hlavně nelezte mu do mobilu ani do pošty, jinak se z toho zblázníte, zbyde vám srdce rozbité na cucky a několik nožů v zádech - řečeno obrazně. Teď už mi jen zbylo dilema, jestli po 4 lelech manželsví mám zase utéct na druhou stranu ne republiky, ale zeměkoule nebo zůstat v novém domě, narazit si milemce a všechno vracet i s úrokama. Ještě mě napadla jedna možnost - dát se na holky.
crince, kamoska75
zonan
| 18. 6. 2011 09:11
Děvčata, vše se dá urovnat. Jen to chce o mnoho více práce, než dosud. A taky, jste to vy, které na tom budou muset (to slovo nesnáším) zapracovat. Důležitým momentem je ZAČÍT ŽÍT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU. Jen přítomný okamžik totiž můžeme ovlivnit (a tím trochu ovlivňujeme i budoucnost). Minulost je už daná, ta se nezmění. V hlavě nám neustále víří myšlenky. Ty se nedají zastavit jen tak. I toto vyžaduje určitý trénink. Důležité však je nedávat těm myšlenkám velkou váhu. Jen my sami můžeme rozhodnout, co je pro nás důležité a které myšlence věnujeme pozornost a svou energii. Konkrétně u vás. Rozhodly jste se slepit rozbitý džbán a bylo to pro vás v určitém momentě velmi důležité. Tak prosím, pokud je to pro vás stále důležité, hojte ty rány. Nepodléhejte vzpomínkám, které pukliny jen prohlubují, až se džbán znovu rozbije. Vaši partneři už nemohou vrátit čas. Nemohou změnit minulost (možná by moc chtěli, ale v tuto chvíli to už není v jejich moci). i oni mohou ovlivňovat jen a jen přítomnost. Takže, chcete se neustále trápit vzpomínkami na ponížení a zradu? Chcete se svým partnerem žít i nadále? Rozeberte si poctivě vaši situaci a uvědomte si, že jenom vy si tvoříte svůj život. Nikdo jiný to za vás neudělá. I na znovunalezení lásky se musí zapracovat. A pokud vám za to partner stojí, začněte s tím něco dělat. Překonejte se, otevřete a žijte s láskou.
anonym
| 25. 8. 2014 11:57
To je moc krásně řečeno, opravdu, cítím to úplně stejně ale v záplavě různých negativních emocí se mně tento zásadní postoj k životu a k situaci zamlžil , ne-li schoval. Díky za připomenutí , co je důležité
:)
Tak se Vám hlásím po roce
kamoska75
| 15. 6. 2011 12:54
Ahoj všichni,rok je za námi,téměř rok a půl za tím naším kotrmelcem.Chtěla bych Vám jen říct jak se mám.Dost zapracoval čas.Nejdřív proběhla velká euforie,že já jsem před ní měla přednost a "vyhrála" jsem.Hořkosladké vítězství to ale bylo.Pak přišlo rozčarování a otázky proč, jak mi to ten..... mohl udělat.Zhnusení podobné viz o příspěvek výš.Časem se to srovnalo.Teď si tak nějak žijeme,vztah se vyčistil,oddělilo se zrno od plev.Můžu upřímě říci,že ho pořád miluji a on mne.Do budoucna samozřejmě nevidím,ale doufám v "lepší zítřky".Jen kdyby se ten brouček v hlavě občas neozýval.Ten se bohužel po takovéhle zkušenosti vyhnat nedá,na to není na světě síla.
s nevěrou žiju, ale nejsem už šťastná
crince
| 15. 6. 2011 12:34
Dnes je tomu skoro rok, kdy jsem zjistila, že mi byl manžel nevěrný (asi 3 měsíce to táhl se svoji mladší svobodnou koleginí - ona hledala koho by ulovila a on se se mnou po letech nudil a každý den jsem mu neskládala poklony, jak je skvělý). V té době jsme spolu byli asi 11 let, z toho 6 let manželé, měla jsem doma 1,5 roční dítě a byla jsem ve 4 měsíci těhotenství -plánovaně. Vyčetl mi, jak jsem nemožná, že už si nerozumíme, že už nejsem v posteli zábavná, že mít druhé dítě byla vlastně blbost, atd. - do té doby jsem takový pocit fakt neměla. Odešel od nás (asi na týden). Pak se s prosíkem vrátil a že je jako vše ok, že si uvědomil, o co by přišel. Slečně to vysvětlil, ikdyž občas tam jistě nějaká smska prolítla oběma směry. V práci dal časem výpověď a začali jsme "znovu". Udělala jsem za tím tlustou čáru a už nikdy jsem se k tomu nevracela a nikdy nic neřekla, nevyčítala (i přesto, že jsem často měla chvíle, kdybych mu to nejraději vmetla do obličeje). Slečna tedy do dnes občas napíše nostalgickou smsku, ale to asi vše. Z práce jede rovnou domů a je celý čas s námi, takže mám jistotu. ALE!! Nejdříve jsem byla šťastná, že je všechno úžasné, že si vše uvědomil a že jsme jedna velká rodina. Postupem času, kdy ze mně ale vyprchaly po porodu přebytečné hormony cítím, že ho už asi nemiluji. Je to rok za námi a teď se ve mně probouzí pocity zklamání, ponížení, totální ztráta důvěry, říkám si, jak mi to mohl udělat ještě navíc v době, kdy jsem byla těhotná. Nebavíme se o tom, je zde přece "ta tlustá čára". Ale večer když si vedle něho lehám, nemám už chuť ho obejmout, nechci mu říkat, že ho mám ráda, netěším se na jeho návraty z práce - odcizil se mi. Proč musel podvést, aby zjistil, co má doma? A o společném milování ani nemluvím, napřed tam byl prostě blok, když jsem ho po půl roce zdolala (hrálo mi do karet, že jsem pak měla rizikové těhotenství a po porodu zdrav. problémy, bylo se na co vymluvit) stejně mně už nebaví, nejsou tam ty správné city. Je to pro mně jen tělesný prázdný kontakt.
Když mu naznačm, že nejsem šťatsná, tak se hrozně diví proč, vždyť se snaží a najednou je "otec a manžel roku".
Takže žít se s tím dá, ale nestojí to za nic. Dodnes si říkám, proč jsem o něj bojovala, že kdyby zůstal u kolgyně, mně by dnes bylo mnohem líp. Jenže tenkrát jsem to tak neviděla.
anonym
| 27. 3. 2013 09:25
Můžu se zeptat jak je to tet s vaším manželstvím.Stalo se mi úplně to samé.Také už nejsem ta odhodlaná manželka bojovat za naše manželství.
lolka
| 28. 5. 2011 22:40
mám na nevěru takovýto názor: "Když vím, že jsem po alkoholu povolnější, nepiju ho!!

Co se týká toho, zda odpustit a začít znovu, opravu záleží na okolnostech, jak se oba snaží spravit, co je natropeno. Je-li to jen jednostranné, nemá to význam. Poradna je fajn, ale musí být dobrý poradce

Když ten chlap nebo ženská jsou nevěrní jen tak pro nic za nic nebo pro ego, tak neplatí, co napíšu. Ale pro normální milující páry je jisté, že pokud jsou oba spokojení, není touha po nevěře, pokud jsou nespokojení a mluví o tom, není nevěra a pokud oba žijí taky pro sebe, není ve vztahu nuda a ani nevěra. Prostě žijte, mluvte, dělejte si malé radosti a milujte se a bude všechno fajn! A znovu opakuju, to krasné ryjte do kamene a to nehezké pište do písku!!
neznám vztah
HABIBI
| 28. 5. 2011 15:11
který je absolutně prost nevěry z každé strany!!!! pokud to nepřesahuje míru, netrpí tím moje rodina, hlavně se to nedělá tak aby se to druhý dozvěděl a věděli to všichni kolem, pak se to dá. Vedlejšího vztahu jsem nikdy nelitovala, bylo to možná i kužítku mého manželství. Tak to prostě je a myslet si že za celý život se to nikomu z nás nestane je VELKÝ OMYL!! musí to ale byt člověk který to vnímá tak že je to pro ten okamžik, chvíly, čas a nemůžu a hlavně to nesmí narušit život nikoho z té dvojice.!
anonym
| 17. 5. 2012 22:47
TO ivina:
Mluvte prosim za sebe a vyslovujte prosim pouze svoje nazory. Nevera je podle mne důsledkem nezodpovednosti a sobeckosti. Alespoň v naší společnosti.Zejména v případě, že se jedná o rodinu s dětmi. Chápu, že je to pro Vás přirozené, nemusíte to ale prezentovat jako skutečnost platnou pro všechny. Jsou i lidé, kterým na svém partnerovi, dětem a svém svědomí opravdu záleží. Já to třeba vnímám tak, že pokud mi na mém partnerovi záleží (a jinak si to ani nedovedu představit), tak přes to nejede vlak. A pokud se kdykoliv dostanu do situace, která by k něčemu takovému mohla spět, okamžitě se jí vyhnu, abych třeba v nějaké situaci neudělal podle mého názoru chybu, se kterou vím, že bych mohl jen těžko žít. Je mi už přes 40 let a díky mému přístupu jsem se nevěry nikdy nedopustil. Mám v tom jasno. Pokud s někým být nechci, odejdu, vyrovnám se s tím a teprve poté začnu uvažovat o další partnerce. (a udělal jsem to 2× v životě). Pokud s někým být chci, vnímám to tak, že to nemohu své partnerce udělat. Je to pod její i mojí důstojností. Uvědomuji si samozřejmě, že je daleko běžnější Váš přístup, ale neuvádějte ho prosím jako jediný. To, že je to standardem pro Vás a pravděpodobně i všechny Vaše kamarádky neznamená, že to je přirozené pro všechny.
tjsd
| 30. 5. 2012 13:18
TO Chlap: tyyyyý jo, je super, že existuje ještě někdo takový jako vy.,. doufám, že vás je víc,. :)
anonym
| 3. 3. 2014 01:25
TO Chlap: Čím tě urazila?? Tebe se nic z toho netýká???
berrymrcha
zonan
| 27. 5. 2011 10:20
Je to hodně čerstvé a bolavé. Manželství nezachráníš, ale zachraň alespoň sebe! Nevěnuj svému exmuži už ani kapičku energie navíc. Jen to, co je nutné pro děti. Přestaň se jím zabývat, netrap se neřešitelnými otázkami "PROČ". Tu energii vlož do sebe a svých dětí. Budeš ji hodně potřebovat. Hodně štěstíčka a lásky .
nevěra
berrymrcha
| 25. 5. 2011 18:33
Dobry den všem, už několik tydnu pročitám příspěvky o neverných manželkách a neverných manželích. Protože můj muž má dvě milenky. jedna je mladá a čekají spolu dítě a jedna je vdaná paní a maminka tří dětí(mimo jiné herečky Terezy Voříškové). S mym mužem máme dvě male děti, jednoho školáka a jednoho předškoláka. Muj muž mi slíbil, že mne bude milovat a ctit a zustane se mnou dokud nas smrt nerozdeli. muj muz říká svym zatím dvěma detem, ze je miluje a ze jsou na prvnim místě. Ale pokud jsme měli nejaky problem,ktery jsme potřebovali vyřešit, nikdy nebyl ochoten vyhledat pomoc. Ale pokud jde o to vybudovat svym detem fungujici rodinu a domov, dal prednost tomu opustit své dvě děti,najít si novou zenu a udělat si nové dítě. Muj muz říká, že nová Bery je vyjimečná a úžasná žena. Proč ta vyjímečná a užasná žena chce mít dítě a společný život s mužem, který nedodržel slib, opustil svoje děti, rozbil svoji i cizí rodinu a upřednostnuje svoje sobecké zájmy za cenu toho, že ublíží vlastním dětem, cizím dětem a vůbec mnoha lidem okolo. Moje dcera i můj syn prožívají radost při tvoření a při svých oblíbených činnostech. Syn miluje řezbářský kroužek a cera se toužila naučit hrat na housle a miluje plavání. Muj muž dává přednost trávit odpoledne v pronajatém hotelovém pokoji se svou milenkou před podporováním svych dětí a přemístováním je na kroužky. A vůbec trávení společného času se svymi dětmi. Přesto se těší na svoje třetí dítě, kterým chce být dobrým otcem. Muj syn nechce byt v dospelosti jako jeho otec. Když tak pročítám všechny příspěvky o nevěrných manželkách, milenkách, o nevěrných manželích a milencích říkám si kde se poděla odpovědnost těch lidí. Odpovědnost za vztah, manželství, rodinu, za děti, odpovědnost jeden vůči druhému. Proč je dnes normální jednat jen ve vlastním sobeckém zájmu. bez ohledu na bolest, kterou to způsobí. To jsem se nikde nedočetla. Jen na dokreslení příběhu dodávám, že jsme se s mym mužem od nasich dvaceti let, vybudovali jsme spolecnou firmu, kterou si manžel převedl na sebe a dnes je hodně bohatý muž. Na své dvě stávající děti platit dobrovolně nechce a musíme se s ním soudit. Proc ta jeho nová úžasná bytost takové chování považuje za něco co je v pořádku a velice ho miluje?
více úhlů pohledu
Peg
| 16. 5. 2010 12:15
Holky, asi mě ukamenujete, ale nedá mi to nenapsat. Znám nevěru ze všech úhlů pohledu. Můj manžel měl během šesti let dvě milenky. Dneska už vím, že to nebyla jen jeho chyba. Zevšedněla jsem mu, nosila si starosti domů, málo se smála a pořád se topila v problémech. Přestala jsem mít před ním tajemství, najednou jsem byla přečtená kniha. Po první nevěře, kterou ukončil hned po dvou týdnech, když jsem na to přišla, jsme zažili nádherné tři roky. Věřila jsem, že si uvědomil, co by mohl ztratit a už bude dobře. Pak to přišlo znovu. To už jsem ztratila chuť o ten vztah bojovat. Ovšem dlouho nám trvalo, než jsme to opravdu rozsekli a v té době jsem byla nevěrná já. Doma jsem měla sice hodného chlapa, se kterým jsem ale žila spíš jako bratr a sestra a čekali jsme, kdo znás první vysloví, že ten vztah je mrtvý. Trápil se on i já. No a já se do toho totálně zaláskovala. Dva měsíce jsem manžela podváděla. Hledala výmluvy, proč zmizet z domu, zaheslovala počítač, vypínala telefon. Je to peklo usínat vedle muže a myslet na jiného.
Do třetice znám i pozici milenky. Nikdy jsem nešla úmyslně do vztahu se zadaným. Hodně dlouho jsem se bránila, ale když se člověk zamiluje, je to těžké. Můžete říct, že milenky jsou ***, co kradou patrnery. Ale já to vidím jinak. Nikdy jsem nechtěla nikomu ublížit, prostě jsem se zamilovala až po uši. Milenky jsou holky, které jsou strašně sami, večery tráví brečením do polštáře a sbírají odvahu to skončit.
NIKDY za mimopartnerským vztahem není jen sex! Chlapi, pro které jsem byla milenka (byli tři, ani jednou jsem jejich partnerky osobně neznala), se poměrně dost trápili. Nebyli s partnerkou šťastní, ale z nějakého důvodu ji nedokázali opustit. Více než za sexem si se mnou chodili popovídat, smát se, rozebírali se mnou své starosti. Chtěli pohladit a obejmout. S jedním milencem jsem se nepravidelně (i s dlouhými pauzami) vídala dva roky. Náš společný sex by se dal spočítat na prstech, jak ho bylo málo. Chodil za mnou, protože říkal, že jen se mnou se dokáže smát a být v pohodě. Chtěla obejmout, pohladit. Stačilo mu, že se mnou ležel u televize, hladil mě po vlasech a dívali jsme se na film. Jeho partnerka mazlení odmítala. Odmítala jsem s ním mít sex a přesto se vracel.
Nevěra je vždy problémem na obou stranách. Nikdy z ní nikdo nevychází žádný vítěz. Trápí se všichni tři. (samozřejmě jsou i tacím co mají nevěru jako koníčka pro zábavu, takového chlapa bych okamžitě vykopla). Nevěra je jen důsledek toho, že ve vztahu je problém. Pokud se oba rozhodnout, že se pokusí svazek zachránit, není možné řešit jen nevěru, ale její příčinu. Rozhodně bych volila návštěvy psychoterapeuta. A snažit se musí oba.
anonym
| 2. 7. 2013 15:56
TO Peg: Opravdu stačilo pohlazení ? A copak asi dával své ženě, když nechával veškeré starosti na své ženě a raději čučel na filmy s cizí ženskou a povídal a smál se ? Jeho paní asi moc do smíchu nebylo. A když si svou ženu bral, tak se s ní nesmál ? To jste ale naivka. Ten můj spal se mnou i s cizí a také si jen povídali. A jí vykládal jak se mnou nespí. Ale doma jen přišel najedl se, lehl spal, pak vstal a šel si sednout k PC a pak se jen na židli otáčel k televizi. U PC vydržel až do 2 hod. ráno. Ani mě nebylo do smíchu. Měla jsem starosti, ale nebyl nikdo o koho bych se mohla opřít.. třeba jen tím, že by mne vyslechl. Nu hlavně, že si povídal s cizí ženskou. Ta mu vždy ochotně naslouchala, jaký je úžasný táta atd. Ještě to okořenil svými žárlivými scénami. Ukázal mi pár meilů a přišly mi jak od žáků z 5 třídy. A k vám osobně.... své problémy jste měla řešit buď se svým mužem.. nebo se rozejít, rozhodně nemohu dát palec nahoru, že jste ničila tři rodiny. Asi by jste se měla stydět.
nevěra
nedinka
| 16. 5. 2010 09:05
Ahoj...i já mám s nevěrou zkušenost...manžel mě podváděl s mou nejlepší kamarádkou...Trvalo to skoro 3 roky, než to prasklo....Neřešila jsem nějaké ultimátum...prostě jsem ho vyrazila...Manžel je šílený ješita, takže se sni nějak nesnažil vysvětlovat... Ted už jsem další tři roky sama a v rozvodovém řízení...On si potřeboval něco dokázat a ona mi ho záviděla...
Já jsem povaha, která se přes nevěru nedokáže přenést, vím, že bych jej pořád podezdřívala( při každém pípnutí mobilu, pozdní příjezdy z práce atd.)
Taky jsem jej milovala, máme spolu dvě děti, postavený dům, takže problémy, které z jeho odstěhováním souvisely, jsou docela velké....
Taky jsem si s odstupem času říkala, jestli jsem mu neměla dát druhou šanci....ALE!!! pokud by byl nevěrný s náhodnou známostí, možná bych to přešla snáz...ale s kamarádkou - to ne....Navíc, věděl, že to tuším, několikrát jsem se s ním o tom pokoušela mluvit...a stejně to neukončil....
Momentálně spolu žijí tak, že ona za ním jezdí jen na noc, přes den je doma se 3 dětma.

Ty sama musíš nejlíp vědět, jestli se dokážet přes to přenést a nikdy nevyčítat a nevzpomínat..zkrátka začít znovu....Přeji Ti moc sil a hodně štěstí...a aby jste to zvládli....
No nazdar!
anonym
| 16. 5. 2010 08:06
Tak to se vám toho sešlo, jak píšeš:

V posledním roce se udály samé nepříjemné věci.Od ztráty jeho zaměstnání (3x-krize),přes mou autonehodu a následné půlroční léčení se ztrátou mého zaměstnání a nakonec odcizení 2 aut

To je síla, to by skolilo i slona.
není divu, že se člověk začne chovat "divně". A třeba že to řeší nevěrou. A divím se, že Ty ses ještě nesložila taky, já bych byla hotová.

Nevěra je velký zásah do vztahu, ale tohle se mi zdá spíše jako zoufalý čin v situaci, kdy se sype vše. To pak člověk dělá různé věci.
Výjimečné situace často produkují výjimečné chování.

Do té poradny zajít není špatné, jestli ho tam ovšem dostaneš.
Zda jsi schopna tohle odpustit, na to Ti nikdo neodpoví.

Každopádně držím pěsti.
Záleží na okolnostech
kamoska75
| 15. 5. 2010 19:34
Tak nějak si to vystihla.V posledním roce se udály samé nepříjemné věci.Od ztráty jeho zaměstnání (3x-krize),přes mou autonehodu a následné půlroční léčení se ztrátou mého zaměstnání a nakonec odcizení 2 aut (ano i taková věc s námi zamávala,šetřili jsme hodně nejsme zrovna v balíku).Odcizili jsme se pomalu ale jistě i sobě.Navíc jsem asi i zevšedněla.Vadilo mi,že já jsem měla pak 3 práce a on si válel šunky doma a navíc začal zas po 4 letech kouřit.Živila jsem nás já.On rezignoval a o nic se nesnažil.To ale až posledního 1/4 roku,předtím takový nebyl.Nevím,ten prvopočátek problémů se těžko hledá.Člověk si to uvědomí až zpětně že to šlo z kopce,ale ne odkdy.Nebyla to jen moje chyba,ale svůj podíl jsem na tom měla,vyčítala jsem mu nos mezi očimaTou nevěrou si asi potřeboval dokázat že je ještě pořád chlap a že za něco stojí.A našla se slečna,která bebíčko pofoukala velice ráda.On byl tím který ten vztah inicioval.Přes všechnu práci jsem si ani nestačila všimnout,že se chová jinak.Nechával mě napokoji s mýmy "náladami".Mělo mě trknout že je něco v nepořádku.Pak jsem to prasklo,víceméně omylem.Sebral se a odešl za ní.Tam si ale asi uvědomil,že mě pořád miluje dost na to aby mě opustil (i dceru) a přeci jen i materiální stránka věci spolu s pohodlností zřejmě taky hrála podstatnou roli.Je se mnou,snaží se.S ní to snad opravdu skončil.Uvědomila jsem si,že ho i já pořád miluji.Zkoušíme se odrazit ode dna.Teď je na mě abych se s tím vyrovnala.Jdem do manželské poradny.Uvidíme.
P.S.Ty máš s nevěrou osobní zkušenost? Přijde mi,že v diskuzích o nevěře se vyjadřují jen ženy,které se s ní nedokážou vyrovnat.Těch povzbuzujících bylo setsakramentsky málo.
Záleží na mnoha okolnostech
yoyinka
| 14. 5. 2010 22:41
To co jsi napsala nevypovídá nic o povaze tvého partnera. Měl důvod? Udělala jsi někde chybu? Nezanedbala jsi někde něco? Předpokládám, že jsi dala přednost dítěti. Nudil se? Měl nedostatek sexu? Možná se nechal jen omámit proto, že milenka mu bezmezně rozumněla a chápala ho, zatímco ty jsi zevšedněla za všemi těmi domácimi věcmi okolo... To víš asi jen ty.
Kdyby mi vysvětlil, proč si našel jinou a já bych věděla, že je to částečně i moje vina, asi bych mu dokázala odpustit a časem důvěřovat. Jestli si chtěl jen něco dokázat, nebo nepřemýšlel, nudil se, nebo prostě nechal svést... pak nevím.
Co vím je to, že potřebuješ hodně času se s tím vyrovnat. Spíš mě zaráží, že jsi neměla tušení, to je podezřelé. Zajímala ses o něj dost? Přeci si musela něco poznat či tušit...
Ale vrátil se. Vybral si tě. Protože nechce ztratit rodinu? Nebo proto, že tě miluje? Z rozumu, nebo z lásky? Jestli vyhrál rozum, budeš se trápit dál. Nezačneš zase věřit... ale to je jen můj názor.
Hodně štěstí a drž se.
NEVĚRA
Ivvett
| 27. 4. 2010 21:28
Ahojky, tak já žila s partnerem 5let (bylo mi 21) ale znali jsme se 6let. Poslední rok, to začalo skřípat, chodil domů dýl z práce, když jsem mu volala, kolikrát to nebral a když jo, byl nepříčetný a hnusný, prý proč mu volám? Začala jsem něco tušit. Pak jsem se od známých dovídala, že se schází s nějakou slečnou. Chodili spolu na kafíčka a nejvíce se scházeli na diskotékách, na kterých já měla od přítele zákaz chodit! A když jsem tam nečekaně přišla a viděla je tam spolu cukrovat, hned mi to bylo jasný. Přítel se ke mě neměl, dělal že mě nezná ani po pěti letech soužití v jednom bytě... Tohle všechno jsem vydržela rok! A musím říct, že to byl rok trápení, brečení, vzteku a méněcennosti...Já to pak nevydržela a odstěhovala se zpět k rodičům... Nevím, nedokážu poradit, jestli vám to bude klapat nebo ne, ono taky záleží na tom, jestli to ten tvůj chlap udělal z nudy nebo se do té druhé zamiloval, v tom je rozdíl... Ten můj se zamiloval, proto to už vůbec neklapalo. Dneska už mám jiného a skvělého chlapa+dvouletého chlapečka a když teď tak přemýšlím, asi bych se na nevěru koukala už jinak, už jenom proto, že máme děcko a jsem o deset let starší, tyhle věci vidím už jinak ale každopádně se to stát mě, tak mě to položí, záleželo by pak na okolnostech, zda bych se na ty nohy zase postavila
Žít se s tím dá, ale moc těžko
kubejda
| 28. 3. 2010 16:53
Jsem mnohem starší , předpokládám, jelikož jsem vdaná 22 let, žiju stále se stejným manželem a máme 2 kluky 21+16 let. Stalo se mi něco podobného, když se mi narodil ml, syn, a byli mu 4 měsíce, dozvěděla jsem se , že můj manžel má půl roku poměr s jinou ženou, myslela jsem , že se mi něco takového nemůže stát, byla to pro mě naprosto nepředstavitelná rána, byla jsem totálně na dně a doma 2 malé děti. Neodešel , ale s tou ženou to táhl 4 roky, nakonec pravděpodobně jí došla trpělivost a ukončila to s ním, byla to pro mě výhra, nebo prohra ?
V té době jsem strašně manžela milovala a strašně jsem si přála hlavně aby jsme zase dali všechno dopořádku, život šel dál a já jsem myslela, že to nejhorší mám za sebou, před 8 lety jsem zjistila, ža má milenku zase, podotýkám, že vždy to byly vdané matky malých dětí, nikdy jsem nepochopila, kde braly čas na to scházet se s milencem, můj drahý ovšem opět nehodlal ukončit náš vztah, dokonce mi kdysi řekl " nech mě, víš , že mě to zase přejde" , jsme spolu pořád, ale to manželství je poznamenané, nevěřím mu, postavila jsem si mezi námi zeď , kterou nejde překonat, nedokážu mu dát najevo , že ho vlastně stále mám ráda, připadala bych si jak blázen, je to věc, která bolí a nedá se vymazat, sama stále přemýšlím, jestli odejít a zkusit začít znovu s někým jiným, je to strašně těžké, ale když se před nedávnem moje kamárádka, které je 25 let, je vdavá 4 roky a má 3 -letého syna dozvěděla , že je jí manžel nevěrný, tak jsem jí řekla, že pokud má jedno dítě , které z toho všeho nemá rozum, je mladá, krásná, chytrá, tak ať z toho manželství prchne, po svých zkušenostech , jaké je žít s nevěrným manželem bych to já už udělal.
Byl nevěrný vrátil se dá se s tím žít????
kamoska75
| 23. 3. 2010 10:16
Po sedmi letech spokojeného vztahu,kdy máme i děti,praskla na mého partnera nevěra.Rána palicí do hlavy.Bolelo to moc a bolí to pořád.Sebral se a odešel za ní.Pak teprve začal uvažovat přímo hlavou.Vrátil se,chce být s rodinou,tvrdí že udělal chybu a chce to napravit.Pořád ho miluji,ale nejsem si jistá jestli to má cenu.Budu-li mu někdy věřit.Chceme do manž.poradny.Je tu někdo kdo žije s manželem/partnerem po nevěře.DÁ SE S TÍM VUBEC ŽÍT?

Nejnovější příspěvky v diskusích

Název diskuze
Vytvořil(a)
Poslední reakce
Reakcí
anzelen
30. 1. 2023 14:43
9784
strelenkalenka
22. 12. 2022 08:28
193
Uivatel_5556686
30. 11. 2021 12:36
25
Elsa
27. 1. 2023 16:54
84
AdaProchm
27. 1. 2023 08:38
42
Ami Anastazia
19. 1. 2023 09:41
95
anonym
14. 1. 2023 20:04
1
luciapraha
9. 1. 2010 16:32
26
Pavllina
4. 10. 2009 13:32
2
sona.koutna8
31. 8. 2021 21:01
78
Elika Kaparov
7. 1. 2023 22:21
45
Katyna
17. 2. 2022 11:58
1189
Robinsonka
9. 12. 2021 11:06
324
Jan
24. 3. 2014 00:04
16
michal.veselka
28. 2. 2017 12:19
28
Petra Cermakova
29. 12. 2022 09:37
26
Uivatel_5587672
28. 12. 2022 23:21
282

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video