pa.tj:držím ti pěstičky a neboj se, vše dobře dopadne

pa.tji tak zítra držím moc palceeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee a ve čtvrtek už bude vše za Tebou,ok neboj

Jinak zdravím vespolek hlásím že po mém včerejším fňukáním a vypsání jsem spala jak dřevo doufám tedy že jsem aj nechrápala . Ještě jednu noc doma a pak už budu spát v eráru za státní. Tak teď dumám co ještě udělat. Už jsem vymyslela že zítra uvařim zap.těstoviny ať jim tu něco zustane a neumřou hlady...nebo by mohli držet hladovku se mnou no to by asi neprošlo . Jinak dík holky za podporu

Dobrý den, jsem tady poprvé a chci se zeptat zda má některá z Vás stejné potíže jako já.
Před 5 lety na mé narozeniny jsem přišla o miminko. Moc to bolelo,ale řekli jsme si s manželem,že se pokusíme o miminko znova. Moc jsme chtěli mít holčičku. Po potratu jsem nastoupila léčbu ,alergii a astmatu která trval 5l. Letos v únoru mi léčba skončila.
Před 2 l. mi můj gynekolog řekl že se mám připravit na přechod. Já nechápala proč. Vždiť bylo vše v pořádku. Myslela jsem si že si mě spletl s jinou pacientkou. Řekla jsem to doma mamince a řekla,že se určitě spletl, že ona se dostala do přechodu až v 50l. A ne jak mi gynekolog řekl 37l.
Na další kontrole mi gynekolog řekl že mám údajně zvěčenou dělohu. Vždy jsem měla silné měsíčky,ale po půl roce byli silnější. Já to přidávala psychickým problémům kvůli práci, kterou né a né sehnat. V říjnu v roce 2013 jsem měla tak silné měsíčky že jsem malém vykrvácela a musela jsem do nemocnice na 4 transfúze. V nemocnici se primář se mnou ani nebavil a řekl rovnou na operaci - hysterektomii kterou mám podstoupit. Ptala jsem se proč a řekl mi primář že mám myom a cystu na vaječníku a prej už dlouho. Hysterektomii jsem měla podstoupit a zrovna na mé narozeniny v listopadu. Já řekla že ne že chceme mít miminko a primář řekl že už mám 2 kluky tak proč pokoušet čerta za ocas.
Řekla jsem to manželovi a ten z toho všeho také nadšen nebyl. Šla jsem za gynekologem a ten mi řekl co ještě chci vždyť mám 2 děti a jen se mi smál. Řekl že ušetřím že *** bude lepší a odpadne případné otěhotnění. Neřekl že se mi myomi můžou rozrůst do prsou nebo že mi hrozí 3x větší riziko infarktu nebo že se můžou dostavit deprese. Toto vše mi řekl i neřekl i když věděl že chceme holčičku.
V papírech které jsem dostala do nemocnice bylo napsáno že mám myom a cystu od 37l. Zjistil to gynekolog při kontrole a mě řekl jen ať se připravím na přechod. A nic o cystě ani myomech. Nechal mě s tím žít 2 roky.
Hysterektomii jsem podstoupila. Bohužel jsem měla komplikace při operaci která měla trvat 1hodinu a trvala 4hodiny. Po operaci jsem zjistila že mám celé břicho rozřezané - císař. že to jinak nešlo. Musela jsem bít v nemocnici 10 dní. V nemocnici mi vyndali pár stehů ,ale jizva se mi rozjela a prý to sroste. Chodila jsem každé dva dni na kontrolu k obvodní doktorce a dávala si na to nějakou desinfekci 4x denně. 1 měsíc trvalo něž se vše zhojilo. Asi po 6 týdnech po operaci jsem začala trpět unikem moči tak musím stále používat vložky. A můj největší problém je. že v únoru jsem začala brečet je mi smutno, vidím prázdné ruce a žádní život, mám myšlenky na smrt. Bojím se že mi všichni odejdou a já tu zůstanu sama. Bojím se že mi odejde maminka pak kluci z domu a nakonec i manžel. Nedokážu se radovat i třeba z maličkostí. Je mi teď už 39l a nechce se mi žít. Tito potíže mívám i na ulici nebo v obchodě. Nesnesu kolem sebe hodně lidí. Také nesnesu jak se má má rodina k malým dětem všichni se nad nimi rozplývající a mě s toho je na brečení. Nejvíc mi dává má maminka najevo že nemá vnučku. Pořád mi předhazuje že u nás není už žádné malé dítě a ukazuje mi hračky doma po klukách co měla schované nebo v obchodě oblečení. Řekla jsem jí ať to nedělá že je mi z toho všeho zle, ale marně. Asi si to neuvědomuje. Neměla jsem k dispozici pc,aby jsem si zjistila více informací. Kdybych věděla co mě čeká tak hysterektomii nikdy nepodstoupím. Manžel o mích potížích ví, chce abych šla k doktorce. Už s mí i mluvil,ale já nedokážu jít k doktorům. Přestala jsem mít k doktorům důvěru. Má někdo stejné nebo podobné potíže? Díky za odpověď.

pa.tj neboj jsi šikula to dáš,mě zase čeká kontrola ,takže zase budu na bodu mrazu,mám alergii naprosto strašnou,takže nic moc a taky vidím nějak smutně,ale bude líp,a ty to zvládneš v pohodě,budeme tu na tebe moc myslet.A pak nám dáš zprávu a řekneš holky proč já se bála,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,hele víš jak jsem blbla já ,v předsálí kde jsem fakt byla psych.na dně jsem si v duchu říkala,no jo ale ,kdo za mě dodělá moji roubenku,kdo tam vše domaluje,,,,,,,,,,,,,,,prostě uplně mimo,dali mi totiž premedikaci v 0,5hod.ráno.a na sál jsem šla až ve 14hod,což se normálně nedělá,,,,,,,,,,,,,,,nikde,takže Ty SE vůbec neboj,největší bábovka jsem tady já,mně nevadí fyz.bolest,ale tu psychickou nic moc..,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Ahojky vespolek tak se mi to přibližuje a nějak to na mne doléhá. Po pěkném postelovém zážitku smutek a slzičky, co když to už tak nebude? Jo nějak blbnu. Co budu dělat do středy do nástupu?

Aha

KONY JÁ JDU TENTO TÝDEN NA VYNDÁNÍ STEHŮ PO LAPARO . A PO ŠESTI TÝDNECH NA GYNDU. JEN MÁM PROBLÉM, PROTOŽE MI MOKVÁ ŠITÍ V PUPÍKU. STAČILA BY DUBOVÁ KŮRA? POTŘEBUJI ABY TO VYSCHLO.