To j zijem bez ***su prez 2 roky, ani necekam ze se to zmneni, coby dala za to 1 za 14 dni, vim ze to nic moc, ale aspon neco. Cim se to vsechno skonci, nevim.

Sama to píšeš, přitahuje ho nový, nepoznaný. Kdyby šel do postele s jinou, nejspíše by chuť měl. Takže nemůže být frigidní, to slovo má jiný význam:
http://www.infoz.cz/frigidni/

Mile prispevovatelky, asi je na case abych cely problem nastinil take z muzskeho pohledu. Ctu tady plno polopravd a spekulaci. Cely problem zazivam i ja s pritelkyni. Se svoji holkou jsem 7 let, na zacatku bylo vse co se tyce ***u presne naopak, ja chtel porad a pritelkyne skoro vubec, dalo to hodne prace ji k necemu premluvit. Dnes, po tech letech je tomu presne naopak. A duvod? Z me strany to neni nic jineho, nez opravdu jen nechut a vsedni stereotyp. S pritelkyni si jinak rozumime bezvadne a nemenil bych ale proste *** me jednoduse nebavi a ani mi nijak zasadne nechybi. Nabizela se mi i kamaradka ale tu jsem jednoduse odmotl. Pritelkyni jsem navrhoval vymenu paru ovsem o tom nechtela ani slyset a hned prisla smrst reci typu nevera atd. Hodil jsem tedy tento napad za hlavu a nadale jsme jednoduse bez ***u. Ono je to slozite, kdyz chce chlap tak je prase, kdyz nechce je divnej. Tak si to tedy preberte kazda podle sveho.

U nás to došlo k frekvenci jednou za dva měsíce. A kéž by se to dalo vůbec nazvat ***em... Buď najdu odborníka nebo jiného chlapa. Takto to asi fakt dál nejde.

Pro Flower. Ano, milovat se 1 za měsíc možná není nenormální, ale pokud to tak je od počátku. Manžel chtěl *** i 2 krát týdně a najednou to skončilo. A to mluvím o době, kdy jsme už spolu měli děti, ne o zamilovanosti na začátku manželství...Oproti tomu se frekvence už snížila právě na 2 krát týdně. Pokud tobě stačí 1 za měsíc, tak mně ne, každý máme jiné potřeby. Sama ale píšeš, že *** máte 1 - 2 krát za 14 dní a to jsem právě psala v mém příspěvku, že není žádný přepych, když chci *** 1 za týden.....Jinak jsem psala odborníkovi a prý je možné, že má manžel sníženou produkci testosteronu, a proto nemá na *** chuť. Měl totiž zánět nadvarlat, tak mi poradili, že si má nechat zjistit hladinu testosteronu a uvidíme. Jenže už ho vidím, jak někam s tímhle jde, ach jo....

milá Flower, to si nemáš na co stěžovat, když se milujete 1-2 x za 14 dní. Ale 1 za měsíc je fakt málo, a to už několik dní dopředu vymýšlím jakou lstí ho zpracuju tak, aby se měl chuť milovat i on.

Musím říct, že tohle je první diskuze na Viktorce, která mě fakt dostala. Proč by chlap nemohl mít chuť na *** jednou za měsíc? Každý jsme přeci jiný a každý vyžadujeme *** jinak často. Problém nastává, když se sejdou dva, kteří mají jiné potřeby. Můj manžel taky není do ***u hrrr. Ale mě to nevadí. Naopak nedokáži si představit *** třikrát čtřikrát do týdne. Máme toho přes den i tak dost a večer se rádi stulíme k sobě. Hladímě se po vlasech a povídáme si. Přitom to vůbec nemusí skončit ***em. V dnešní době je hodně moderní mluvit o ***u a k image úspěšného člověka patří být "v tom" dobrý. Trvalo nám docela dlouho než jsme se v našem vztahu dokázali vymanit z představy, že když spolu nespíme párkrát do týdne, jsme divní. Měla jsem pocit, že o mě nestojí, on byl naštvaný, že po něm něco chci, když je tak utahaný, Zjistili jsme, že naše milovaní jednou nebo dvakrát za 14 dní nám vyhovují. Že si je vždycky maximálně užijeme a snažíme se, aby byla pokaždé jiná. V porovnání s některými kamarádkami jsme přitom přeborníci. Znám páry, co spolu spí jednou za čtvrt roku i déle. Málo kdo to ale přizná, protože dnes se to jaksi nenosí.

pro Tatu: Ahoj, děkuj za rady, ale to nepomůže. Začínám si říkat, že má nějaký blbý období nebo co, protože teď to bylo 2 dny po sobě a boží.....Jinak jsem to asi blbě napsala, ale manžel nemá problém s erekcí. Co se týká orálního ***u apod, ten mu dopřávám, ale pak jsem to přestala dělat, protože pak byl ten *** ještě méně. JInak pokud nastane taková situace, že si ho vzruším a jak píšeš, když má erekci, tak toho využít, tak s tímhle problém není. Já ho samozřejmě vzrušit dokážu a když se to takhle dělá a já potom pokračuju v milování, nebrání se.....Mně šlo o to, aby chtěl úplně sám a ne proto, že já se furt snažím, že já si ho připravím orálem apod.......On se dá doteky atd do ***u, ale mne trrápí, že to není jeho iniciativa, jeho prostě *** nebere. A s těmi experimenty..nevymýšlela jsem nic extrémního a nic co by muž nezvládl, aby ho to tak vzalo a musel o tom přemýšlet...znám svého muže. Navíc o všem mluvíme a když se mu něco nelíbí nebo nezdá, vždy mi to řekl. Tohle je opravdu o jeho apetitu k ***u, nejde o poruchu erekce, ani o strach z neznámého / experimenty/ ani o nic podobného. A ***? Tak na *** on nekoukal nikdy a pochybuju, že s tím někdy začne. Pohrdá takovou propagací milování. Nevím, psala jsem nyní odborníkovi, jestli se něco nestalo tím zánětem nadvarlat a jestli je možné, že by tomu předcházel rok, než se nemoc projevila a co s tím, tak jsem zvědavá. Jinak vím, že nemůžu, po 10 letech chtít kdo ví co, ale myslím, že *** 1 za týden je akorád a žádnej přepych. Snad to bude brzy jako předtím. Jinak ti děkuji za názor.

Ahoj Miky.
Těžká rada. Někteří ***uologové by Ti řekli, že jedenkrát za měsíc je po sedmi letech manželství ještě v normě. Někdo by skončil u četnosti jedenkrát za týden, někdo jednou za kvartál (ale to asi až po dvaceti letech). Na každého působí stejnotvárnost jinak. Další věc, která může mít nějaký vliv je to, že si manžel třeba nevěří. Střádá si chuť na *** a až má jistotu, že neselže, pak se odhodlá k činu. Může v tom hrát roli i to, že, jak píšeš, vymýšlíš pořád nějaké zpestření. Připravuje se na to s čím ho můžeš třeba překvapit a dává si tedy na čas. Zkus změnit jídelníček. Hodně ryb, libového masa, vajíčka, hořkou kvalitní čokoládu, celer, petržel (opravdu na tom něco je, alespoň já to tak vnímám, pokud možno ovšem syrové), rajčata, feferonky, chilli, málo cukrů, uhlovodanů ( chce-li někdo, pak sacharidů a karbohydrátů ), žádné pivo (silně tlumí) a cigarety (zanášejí žíly a bez průtoku krve není erekce) a jen střídmě víno. Vzbudit trošínku žárlivost a zároveň hrdost na svou ženu mírným koketováním. Mít doma vkusné *** na kazetě. Udělat se jinou. Účesem, barvou vlasů, dbát na sebe i doma, i když u tří dětí to asi není žádná sranda. Zkusit v mezidobí vašeho pravidelného obcování takovou hru. Vypít si dvě deci vína na uvolnění svalů i mysli a začít si hrát s jeho pyjem rukama a ponejvíce ústy s tím že mu řekneš, že on musí nechtít, ale když se ti podaří vydráždit ho k erekci, že bude i milování. No a pak si musíš hrát na vakuovou pumpu (viz můj příspěvek v diskusi k článku Orální milování na Intimnostech). Třeba to vyjde, začne si víc věřit a bude se mu to líbit a intervaly mezi vaším milováním se budou zkracovat. Zkrátka to zkoušet. A když nic, tak mu narovinu řekni, že ho máš ráda a jestli by ti to neudělal jazykem a prsty. Vždyť je rovnoprávnost. Kolik mužů se každý den udělá při milování se svou ženou, či milenkou aniž ta dosáhne orgasmu a dál to neřeší. Proč by to nemohlo být i naopak. . Myslím, že jsem toho napsal už dost, ale pár slovy se u takového tématu opravdu poradit nedá.Vede mě upřímná snaha pomoci. Snad se mi to alespoň trochu povedlo.

Ahoj utrápené. KOukám, že příspěvky končí docela starým datem, ale snad sem někdo ještě kouká. Já mám taky podobný problém. Jsme spolu 10 let. Manžel nechce *** asi 3 roky, od narození 2 dítěte. Miluje mne, to cítím, chová se mile, obejme mne, vaří, pomáhá mi, když je doma. *** ale nechce, máme ho tak 1 za měsíc. Já nenaléhám, nemělo to cenu, ještě víc ho to odrazovalo a já měla blbej pocit. Čekám až bude chtít sám. jenže je to tak trapný, on to tak asi nevnímá, ale já mám pocit jako že jsem po ruce, když si konečně vzpomene, ale že chci já, to ho nezajímá. Nemáme stereotyp, jsem vynalézavá, vždy se mu náš *** líbil. Prostě to najednou skončilo a trvá to. Mluvíme o tom, ale také mi jen řekne že nemá chu´t, že je unavený a že by chtěl, ale prostě nemůže. Neonanuje!!!! Milenku nemá, nemá možnost. Nevím, co mám dělat, máme 3 děi a nechci ho opouštět, prostě ho stále miluju. Únavou to asi není, protože když měl dovču, tak to taky nebylo kdo ví co, ale je fakt, že častěji ano, asi 2 krát za těch 14 dní. Milence nechci, chci jeho, co s tím? Jinakprý ho stále přitahuju, tomu věřím, to ženská vycítí, jen nemá na to chuť. Měl před 2 lety zánět nadvarlat, nevím, jestliby to mohlo být tím, ale každopádně *** nechce už 3 roky a né 2. Poradí někdo?

Jak z toho ven? Když o tom začneme v KLIDU doma mluvit, říká, že mu debata o tom vážně na chuti nepřidá. Tak nevím, buď je to výmluva, možná pravda, nicméně problém to nevyřeší. Tak nevím, nechce se mi věřit, že skutečně jediné řešení je ze vztahu utéct pryč, opustit ho. Zatím se držím, neřeším nic, ale nevím, jak dlouho to vydržím....

Ahoj trápená!
Také jsme měli s mým manželem období "bez". Já byla na infarkt, on sice nešťastný ale absolutně bez aktivity . Sice se vším doma pomohl, pohladil mě obejmul, ale víc NIC!
Bylo to v době po narození nejml. synka, vymodlínka. Paradoxem je, že ještě před porodem jsme měli ***ík docela často a pak jako když utne. Vůbec jsem netušila, co se mu honí hlavou, připadala jsem si ošklivá, nešťastná , divná(- vždyť přece všude se píše, že po porodu nemá "chuť" žena!)i když mi pořád říkal , že mě miluje. Jinou ženskou neměl, nemá opravdu příležitost. Ale ta jeho okamžitá spánková imitace každý večer v posteli mě už drtila. Nakonec jsem ho vzala v koupelně , kde nemohl utéct do křížového výslechu, vyříkala jsem mu všechno na rovinu, jak se trápím. Že prostě potřebuji VÍC CHLAPA , než jen milujícího tátu. Asi pochopil, protože přichází sám, naladěn, častěji a opravdu si zase užíváme. Dokonce i občas podotkne něco v tom smyslu : už aby byl večer.... Doteď nevím, co s ním bylo. Vysvětluji si to i tím, že byl se mnou u porodu (poprvé v životě) a nějak mu "překlaplo" , že ve mě viděl jen mámu.Nebo že jsem opravdu po porodu nevypadala nic moc, nebo PROSTĚ NEVÍM!

Každopádně si promluv s partnerem opravdu, pořádně, někde, kde tě nepřepadne hysterie (ta už mi fakt hrozila), někde, kde nebude moct zdrhnout. Neuspokojení v jakékoliv části života s sebou nese do budoucna trápení, proto to řeš hned, nečekej.

Jak poznám, když se seznámím s někým novým, že to nebude to samé?Ze začátku se rád miluje každý a upadalo to postupně. Už to nechci zažít znovu......

konecne se mi podařilo zaregistrovat se.
Pročítám znova tohleto téma, které jsem založila. Čtu příspěvek od Beauty - a odpověď na to zda přítel chce děti je paradoxně že by je chtěl moc. Akorát mu trošku uniká, že i koláče nejsou bez práce...uvidím, tak buď se rozhoupe on, nebo já.
Každopádně děkuji vám všem za názory.
Eliška

Tak to jsi trochu mlada na zivot bez ***u, nemyslis? Urcite najdes nekoho kdo te bude chtit i jako zenskou a ne jen jako spolubydlici a hospodyni !!
...........ze ho pritahuje novy, nepoznany, no, co k tomu dodat. Uz si ho prestala bavit a ted se jiste poohlizi jinde, zatimco ty mu doma peres a varis veceri!
Trochu se zamysli, mas tohle zapotrebi?
Hodne stesti

Je mi 26, příteli o rok víc.

No myslím, že není co dodat, Valentina to napsala vyčerpávajícím způsobem.

A jeste jedna vec, bud si jista, ze se cetnost bude jeste snizovat a snizovat, bude to uz jen horsi. Vim o cem mluvim! Nestoji to za ty nervy, a jestli si uz ted nepripadas jako zenska, uvedom si, jak si budes pripadat za 10 let! To s tebou bude spat uz jen na tve narozeniny!!!
Opravdu, najdi si nekoho lepsiho a "normalniho".
Preju Ti hodne stesti!

Po precteni Vasich prvnich prispevku mi je Vas lito. Opravdu. Vite, kdyz chlap rika, ze se mu nechce, neni to totez kdyz to same rika zena!!!
Dala bych krk na to, ze je bud 1.gay, 2. ma milenku ci milenky, 3. je nemocny
Kolik je Vam let? Pokud 55 a vic, dalo by se to pochopit, ale pokud min, je to spatne.
A promlouvani si s nim o tom je UPLNE k nicemu! Chlap Vam stejne nerekne co ho trapi (pokud ho neco trapi), a pokud se Vam nesveril do dnes (jste spolu 2 roky) tak uz to s nejvetsi pravdepodobnosti ani neudela!!!
Myslim, ze pokud si chcete uchovat zdravi i rozum, zbyva vam jedine, a to opustit ho. Driv nez budete mit rodinu, zavazky apod.....
Drzim palce a hodne sil

Aha, já nevěděla že jsi to ty, ten poslední příspěvek a že jsi psala i ten čtvrtý.
E.

ahoj Eliško už jsem to psala asi ve 4 příspěvku........Když si čtu váš příspěvek tak se vracím zpátky o dva roky a naprosto přesně vás chápu a dokážu si představit jak se cítíte. Také jsem chodila s klukem a bylo to naprosto stejné (až je to neuvěřitelné) stejné výmluvy i argumenty.....

Zrovna včera jsem s ním mluvila a když jsem se ho ptala na přítelkyni zeptal se mě "a která " to mluví za vše. Nezměnil se a svojí současnou partnerku podvádí také. Zkrátka svojí neschopnost (kvalitu) v ***u doháněl kvantitou. Když se po měsíci zase dozví, že v ***u nic moc - stačí vyměnit.:))) nemocnice je plná sestřiček.

Toto je pouze moje zkušenost a vůbec se to nemusí týkat vás - doufám.

Chtěla bych se tě zeptat, jestli jsi nakonec zjistila důvod proč to u vás tak bylo? U nás to vážně první půl rok klapalo, bylo to tak že jsem si říkala že bych ho za nic nevyměnila a pak to začínalo skřípat a být čím dál tím mín často až jsme se dostali na tu frekvenci o které tady byla řeč. Já ho nijak neuháním, vím, že musí chtít on sám, nutit k tomu ho rozhodně nejde, už mu to ani nepřipomínám, on sám říkal že mu to normální taky nepřijde, jen neví (nebo nechce říct?) proč to tak je.
Eliška

No to je sice hezky napsaný, ale myslím že moc nevíte o čem je řeč. Rok a půl co jsem s přítelem chodila jsme měli *** 1. měsíc a pak už ne. Naše pauzy mezi milováním se prodloužily na 3 měsíce- takže o nějakém stereotypu nemůže být po měsíci "čerstvé lásky" ani řeč. V ***u ráda experimentuji, ale když mě partner nenechal ani na něj šáhnout tak ani ta iniciativa mi tu nesedí. Partner se kterým jsem měla tento problém nebyl můj první chlap. Je mi 28 let takže nějaké zkušenosti mám a vím, že ikdyž je chlap sebevíc unavený - *** CHCE.

Sice se říká, že muž vždy může a je vždycky připraven, ale jak často má rčení daleko k pravdě? Možná, že si na po ***u netoužící partnerky spíše stěžují muži, ale co když se situace obrátí?

Vy jste na vrcholu touhy, dychtíte po partnerově něze, důvěrnostech, laskání a ***u, ale on je »mimo«. Dokážete v něm probudit tu správnou vášeň? Nebo ho dokážete pochopit (tak jako on »musí« chápat vás) a přijmout, že zkrátka nechce? Co za jeho nechutí stojí? A jde o krátkodobou záležitost nebo už déle trvající stav? Je to »jednorázovka« nebo jde o víc?Možná si v takové situaci připadáte odstrčená a nepřitažlivá, vaše sebevědomí může klesnout na »bod mrazu«. Ale třeba se za problémem ukrývá i nízké sebevědomí partnerovo. Pakliže jde o krátkodobou a chvilkovou záležitost, není třeba se znepokojovat. Vždyť ani vy nemáte na *** každý den chuť. Přílišným naléháním »toho svého« spíš odradíte. Ale trvá-li to delší dobu, je třeba se nad tím zamyslet. Příčiny a důvodyTo ovšem neznamená, že byste měli na muže naléhat a uhánět ho. Zkuste prostě samy zauvažovat, co by mohlo být příčinou ochlazení. Vina nemusí být vždy jen na jedné straně a skotačivá mladá milenka také není většinou tou pravou příčinou. Třeba za vším stojí jen únava a stres? Pracuje váš partner od rána do večera a nemá čas se zastavit? Pak asi nebude mít moc chuti večer ještě něco »podnikat«. Proč nezkusit vzít iniciativu do svých rukou, dopřát mu večer dobrou večeři a po ní v posteli třeba příjemnou masáž, která se může změnit v něco víc. Příčin však může být spousta. Nízké sebevědomí a strach ze selhání – tady naopak naléhání a přílišná aktivita mohou odradit, berte ho takového, jaký je, a nechte vše na něm. Může mít skutečné potíže s erekcí, které se snaží maskovat. Může mít skutečně nižší potřebu milovat se než vy a přílišné naléhání ho odrazuje. A co takhle jen obyčejný stereotyp? Zkuste si vaše milování něčím okořenit! Ale co když je třeba problém hledat spíš v oblasti vašeho vztahu? Kdy jste si spolu naposled v klidu promluvili, udělali si pěkný večer, někam si vyšli apod.? Dokážete spolu komunikovat? Není vaše domácnost plná hádek nebo naopak tichým územím, na kterém spolu skoro nikdo nemluví? Tady už se cesta, jak ze začarovaného kruhu ven, hledá obtížněji. Zkusit ji však najít, třeba si jen spolu sednout a v klidu si promluvit o všem, co vás trápí, stojí za to.

Víš, nevím kolik je vám let a jak jste dlouho spolu, ale jsou zde jasné signály ( ikdyž jsme neslyšely Tvého přítele ), že tu opravdu něco není v pořádku. Tvůj přítel to evidentně nechce řešit - nějaký problém tam je, svědčí o tom následné hádky a svalování viny na Tebe. Věřím, že to může pro Tebe být bolestné ( myslím např. rozchod ), ale Ty si představ, že budeš třeba 10 let skoro bez ***u!!! Zamysli se, bude Ti to tak vyhovovat??? Zkus se ho zeptat, jestli s Tebou půjde k odborníkovi??? A chce on vůbec děti???

Beauty,
vím, že se věci neřeší stylem, že budu čekat až se to vyřeší samo za mě. Gay není, tady ty otázky jsem si sama i jemu pokládala několikrát. Když se to začlo u nás řešit, tak z toho byly akorát problémy a hádky, ze kterých jsem já vycházela jako ta co je zbytečně vyvolává kvůli "hovadině" - "přeci *** není ve vztahu to nejdůležitější!..." U něho to vypadá, že vztah bratr-sestra mu maximálně vyhovuje.A já nevím proč. Na nevěru nečekám, akorát jsem už blázen z toho, že nevím proč to tak je. Nevím, jestli ho fakt nepřitahuju, říká že jo, že ale na *** prostě nemá chuť, nebo fakt někoho má ( i když možná naivně si myslím, že fakt ne) A s tou nevěrou a úlevou- je to tak, že spolu jinak vycházíme dobře, rodiny se znají a představa že na dotazy proč jsem to ukončila jim on nebo já říká ten pravý důvod.... Vím, je to jenom naše věc, však jim do toho nic není, ale...Jsem z toho celá bolavá. Tak nevím, nechci mu dávat nůž na krk, že jestli se to nezmění, odejdu. Představ si, že jsi s někým, se kterým si vyhovuješ po všech stránkách, až na tu jednu a pak to máš sama utnout a to vše společné ze dne na den opustit. Nevím, jestli to mám řešit sama, nebo jestli mám s ním zajít někam pro odbornou radu, prostě v tom maximálně tápu. Nevím, jestli dělám chybu já, snažím se o tom teď už nemluvit, případně jen vtipkovat, tak aby si nemyslel, že je on ten neodolatelný a já jen čekám až on sám kývne a já přiběhnu.Pravdou je, že mi to na sebevědomí moc nepřidá.
Eliška

Milá anonymní, nezlob se na mě, ale to chcete žít jako bratr a sestra??? Nechci říct, že je *** v životě nejdůležitější, ale je to jedna z důležitých věcí ve vztahu. Nevím kolik Ti je, ale mít *** 1x za 2 měsíce, no, tak možná až mě bude 70 let. Není on gay??? Píšeš, že by jsi pocítila úlevu, kdyby někoho měl, ano, tím by jsi totiž vyřešila svůj skrytý problém. Nechceš to řešit přímo, tak čekáš na jeho nevěru. Takto se věci neřeší!!!

Ahoj, to je právě to nejhorší, že jinak byl náš vztah naprosto super. Věděla jsem, že mít s ním děti by bylo krásný, byl moc hodný, všímavý, kupoval mi dárečky, kytičky, nepil, nekouřil, měl super rodinu, kde mě měli moc rádi i já je, ALE..... . Když se člověk dostane na dno a přestane si věřit, není už rovnoprávným partnerem. Musím přiznat, že ke konci už to se mnou také nebylo žádná sláva. Každý večer jsem v ložnici brečela, byla jsem uzlíček nervů a když sloužil - sesypala jsem se úplně v představě co se tam děje . Přítel spal už jen na gauči, protože se bál abych něco nechtěla. S ním jsem měla vše, krásné bydlení, nové auto, peníze, ale přesto toho nelituji a jsem ráda, že jsem odešla. Žiju si po svém, ve svém a stala se ze mě zase normální holka co se směje a když se řekne *** tak nepropadám v hysterický pláč měj se moc fajn a klidně zase napiš...