udělat prodavačku obuvi,pak se mi povedlo najít si přeci jen nějaké kámošky,ikdyž třeba přes počítač,povedlo se mi najít si hodného přítele,povedlo se mi naučit se na počítači,když mám teď svůj,povedlo se mi vypiplat kocourka,byl jako malej nemocnej,hodně jsem se věnovala tátovi,než umřel.

nebo se můžeme bavit co se nám v životě povedlo.

děti nemám,mám kocourka,pomáhám mámě na baráku,tak se stav,až budeš mít chvilku,je to jedno kdy.

ráda si s tebou popovídám, jen je to se mnou trochu těžké. Chodím do práce, na cvíčo, jednou týdně s maminou, která se stará o nemocného bratra, k tomu zahrada, knihovna, korálky... takže na net se dostanu hlavně o víkendu a někdy ve všední den večer

Máš ty nějaké zájmy, které by ti mohly pomoci ukrátit čas kdy jsi sama doma. Čteš knížky? Máš dítě?
To jsem zvědavá že?

icq mám v deníčku.

tak si pojď povídat se mnou,jestli chceš.

budu se těšit,Tobě taky hezký zbytek dne.

Dobře, ale až zítra. Skype ještě nemám, musím si ho dneska zřídit. Zítra se ozvu kolem 8 hodiny ráno. Zatím ahoj a hezký zbytek dne

jinak,když budeš chtít klidně si můžeme psát,icq i skype mám.

taky cítím,že to není ono,že bych chtěla svůj byt,třeba jen malej,jenže na něj nemáme,ani není šance,vždy jsou důležitější věci,jako třeba teď koupit nové auto.

už s nimi delší dobu,časem,je to spíš horší,tchýně chce všemu šéfovat ,sami moc nikam nejedou,takže je spíš ponorka.

Jo, život není jednoduchý. Záleží na každém jak se s nastraženými překážkami popere. Nevím, jak dlouho s tchánovci bydlíte, ale třeba se to za nějaký čas zlepší.

poskytuje net,oni nás nevyplatí,to by museli prodat barák,což neudělaj,my sami na hypošku nemáme,zázemí tady moc nemá,když si náhodou jde půjčit,od tchánovců,tak si vyslechne,že bych měla jít do práce,jenže s invalidním toho moc neseženu.

Nebylo by potom lepší se odstěhovat a bydlet jen s přítelem? Nám by to asi pomohlo. Jenže už je pozdě nad tím přemýšlet a přítelovi by se stejně nechtělo. Má tu zázemí.

já to mám to samé tady je to spíš vesnice,kámošky mám daleko,a i tak nemají vždy čas zavolat,nebo cokoliv probrat,ještě tchánovci,nejsou vstřícní,spíš naopak,že bych si s nimi sedla na kafe nehrozí,ještě mi dávají na jevo,že jsem tady na baráku přebytečná.

se přidej

Rozumím ti, bydlím s přítelem, jeho rodiče bydlí kousek od nás, všichni jsou hodní. Ale přesto pořád cítím, že to není ono.

Mě chybí kamarádka, se kterou bych mohla hovořit o všem,
občas si někam zajít nebo zacvičit. Mám dobrou práci,
ale nenaplňuje mě, pár koníčků taky je, ale pořád mi něco
chybí a nevím co. Tak sem se rozhodla vyzkoušet tuto formu "povídání".

Ti,je to těžké,já jsem sama i když s přítelem,je to divné,že.Má práci,ještě dělá vedle,taky problémy s rodiči nás nějak poznamenávají,finanční problémy atd.

Jsem single a cítím sama docela často. Nedávno jsem četla článek o lidech, kteří žijí sami. Prý po čase přijde "smíření se samotou" a lidé si to začnou užívat. Pořád čekám, kdy to přijde, žiji sama už skoro tři čtvrtě roku a nic. Pořád mi bývá po večerech smutno, pořád jsem si nezvykla, že vedle mě v posteli nikdo neleží. Ano, rozhodně je to lepší než na začátku a mám dost koníčků i náročnou práci. Stále je, co dělat. Ale chybí mi někdo, s kým si po těžkém dni mohu popovídat a stulit se do náruče.

mám teď já,proto jsem založila tohle téma,aby jsme se tady mohli vypovídat .

se mnou tchánovci nemluví,ještě mě pomlouvají u příbuzných,i když jsem naučila na kole druháka,co sem na léto jezdí,tak tvrdí,že se naučil sám,za dva dni,jak je šikovnej.Přitom jeho maminka se stará akorát o sebe,na kluka kašle,ale to je o.k.

mám hodně velké problémy s budoucí tchýní,nikdy mě nepřijali,nejradši by mě vyštípala z baráku,když neuspěla,tak mi to tady znepříjemňuje kde může,že mi sem nebude chodit prý ani pošta,k nim,že k mojí mámě,vždycky mě akorát využívali,když si přivezli druháka na dva měsíce pomoct hlídat,atd.

každý je tu vítaný

Ahoj, můžu se k vám přidat? Taky se cítím sama, přátele mám. Ale chybí mi někdo, s kým bych o tomhle mohla mluvit.

můžeme povídat,vylít s srdíčko

si povídám pořád , je to můj věrný posluchač

občas si povídám akorát s kocourem,tchánovci,s těma se nedá,vylezu,akorát si dělají svoje,příťa je v práci,já mám invalidní,takže jsem spíš doma..

asi takhle můžeš mít kolem sebe spouta lidí,jenže máš pocit,ŽE TI NIKDO NEROZUMÍ,že ty své bolístky nemůžeš nikomu říct,někdo třeba ani poslouchat nechce,jiný má svoje starosti..........atd.To je můj případ,mám už jen mámu,bráchu,mám pocit,že jsme každý na jiné loďi.Kámošky mám,ale jsou daleko.

já bych i měla s kým, ale on nechce slyšet, tak nevím