Bado, naprosto chápu. Já to dřív také těžko nesla. Vizita znamená všechny na pokoji na povel roztáhnout nožky, ukázat vložky, a jeden si připadá spíš než jako člověk jako vagína XY

Ladylike, alespoň že tak , ale stejně bych to špatně nesla, asi jsem moc stydlivá. Doma ovšem ne Z prvního zákroku v nemocnici před dvěma lety jsem měla doslova psychický úraz. Vadilo mi, jak bylo vše, co se týkalo dotčených orgánů takřka veřejné. Co jsem ale měla čekat na gynekoloii, že? Je skoro lepší, že mi vše vyndali a přijde čas, kdy už snad nebudu muset chodi s ... na výstavu

Jsem pro nadstandard. Zkusila jsem to i to. Před operací nebyl volný, tak jsem se na pokoji společensky vyžívala s naprosto nekomunikativní mladou paní. Jít do sprchy po někom jiném, když nevím, co je zač a co z něj ve sprše odcházelo, byl pro mne horor. Všude jsem šermovala s lahví desinfekce ve spreji. Dříve jsem taková citlivka nebývala, ale s přibývajícím věkem a zkušenostmi jsem fakt asi moc cimprlich. Již jsem viděla ošklivé plísně na nohou a nehtech z fitcentra a plavečáku a děkuji, nechci. Sama na pokoji jsem sice měla až moc času přemýšlet a nebylo to vždy veselé, ale alespoň jsem si pořvala beze svědků. Stejné nálady by mě popadly i na společném pokoji, když ostatní usnou, ale nejspíš i během dne. Byla jsem fakt psychicky špatná. Na nadstandard se navíc může na návštěvu kdykoliv a nejste rušeni, ani nikoho nerušíte. Pokoj stál krvavých 1800 na den, ale nelituji. Naštěstí jsem tam byla jen dva plné dny, tak se to dalo.

Já byla na obč pokoji a byli jsme tam dvě tak super.Sprcha záchod spojený ještě z druhým pokojem kde byly taky dvě ženy.V klidu jsme se vystřídaly.
Jinak ty větříky jsou,ale holt jsme si s paní co jmse byli obě po operaci řekly,že se nedá nic dělat a je to lepší než to držet v sobě.Tohle ženský určitě pochopí.A znají to někudy ten plyn ven musí.
A jak jsem psala,že už jsme zkusili i *** tak i druhý den pohoda žádný krvácení ani špinění.A manžel říkal,že ani nepoznal,že by se ve vnitř něco dělo

Za mne tedy nadstandard také rozhodně ano. Ale možná to říkám proto, že jsem spíš introvert a mám ráda soukromí a také proto, že na běžném oddělení nejsou pokoje moc hezké a na záchod a do sprchy se chodí dlouhou chodbou.... Rozhodně jsem se nenudila, připadalo mi naopak, že se pořád něco děje. Neustále přicházeli sestřičky, nebo pomocnice uklidit, ustlat, přinést čaj... Každá z nich na chvíli popovídala. Paní, se kterými jsem ležela na JIP, jsem potkávala při procházkách po chodbě a tak mi vzájemné sdělování zkušeností nechybělo. Do toho smsky, telefony, návštěvy, notebook. Večer v 10 jsem usínala totálně vyčerpaná, i společensky
Navíc v situacích, jako je klistýr v břiše nebo snaha o (jak říkaly sestřičky) větříky jsem vlastní pokoj s příslušenstvím fakt ocenila

TO Marcela: obojí má své pro a proti, já měla obrovské štěstí ....byla jsem na normálním pokoji ....ale byl to třílůžák, s vlastním sociálním zařizením, v nově zbudované části nemocnice, se mnou dvě sympatické paní, které na tom byly naprosto stejně jako já....všechny nás operovali ten samý den, všechny tři laparoskopicky, všechny v podobném věku 42-47 let.......šťastné všechny tři, že to můžeme prožívat společně a že máme celé dny s kým pokecat, porovnat, podpořit se navzájem, rychleji nám ten týden utekl .......ovšem mohla jsem skončit i na sedmilůžkovém pokoji ve staré části a mít za spolubydlící ne zrovna sympatické dámy, které tam byly .....opravdu jsem měla štěstí a spokojenost veliká

Děvčata, vyplatí se připlatit za nadstandartní pokoj nebo jste spíš byly na normálním pokoji? Já váhám, zvažuji pro a proti. Mám ráda svůj klid, ale zase být na vše sama a s nikým nemluvit,tak nevím.

Děkuji za cvičení, zkusím to

Dobrý den děvčata, jdu v dubnu do vojenské Střešovice máte některá zkušenosti ?

TO Bado:
Ano, představovali Dlužno podotknout, že v tu chvíli stáli vedle mé hlavy, nepředstavovali se tomu orgánu, do kterého se právě hodlali pustit

Ladylike, opravdu se ti všichni představovali, když jsi byla na sále v gynekologické poloze???????? Ještě, že si nic nepamatuji nebo celé prospala, v což teď doufám Doteď mi mé okno z operačního dne vadilo, ale je to určitě lepší než defilé operačního týmu kolem .... hm. Možná, že je to ale všude jinak.

Děvčata, pěkně prosím, splaskne to břicho někdy, že ano? Nevím, jak to měly nebo mají ostatní, ale já vypadám jak v šestém měsíci
Operace byla ve čtvrtek, dnes je neděle a jsem doma - bezva! Zdravím speciálně M. a doufám, že si také užívá rodinného krbu (a že robot dorazí brzy)!

TO Petra:
To jsem ráda, že mohu být někomu užitečná Podle termínu 18.3. to bude asi podobné jako u mne, zřejmě je tu zvykem nástup ve středu a ve čtvrtek operační den. A asi vás také bude operovat MUDr. Tůma (je bezva, bez ohledu na celou situaci jsem se s ním dost nasmála ).
Mám zkušenosti z běžného pooperačního, takže určitě doporučuji vzít si nadstandard. Je třeba ho nejen zamluvit, ale i zaplatit rezervační poplatek. Doba hospitalizace se pohybuje okolo 4 - 5 nocí a cena je 450 (případně 700), myslím, že to za to stojí. Oddělení s nadstandardními pokoji je jinde než běžné pooperační, je spojené s nadstandardem pro porodnici, ale vůbec to nevadí, přítomnost miminek na chodbách je vážně milá. Sestřičky tu jsou zlaté, je tu čisto, vlídno, návštěvy povoleny od 8,30 do 20,30.
Takže tedy první den nástup, k obědu jen polévka, potom už jen pít, dvakrát klistýr, dezinfekce pupíku, diazepam na spaní a injekce na ředění krve do bříška. Druhý den ráno jsem vstávala v 6, proběhla sprcha, oblékla jsem si stahovací punčochy, dostala jsem opět diazepam, zavedli mi kanylu do zápěstí, dostala jsem do žíly látku, po které jsem už byla v náladičce, a odjela na sál. Tam ze mně vysvlékli "andělíčka", uložili mě do klasické gynekologické polohy, představili se mi sestřičky a anestezioložka, ještě jsem se pozdravila s doktorem... Bylo půl deváté ráno. Další vzpomínka je až ve 13 h na JIP. Sestřičky tam jsou opravdové světice, moc hodné, celou dobu okolo nás pobíhaly, celou dobu se opravdu vzorně staraly, jestli nemáme bolesti. Kapalo do nás, které jsme byli po operaci morfium a výživa, mohli jsme pít po douškách vodu a později čaj. Já jsem osobně měla bolesti jen chvíli po probuzení, potom už to šlo, nejhorší byl hlad a taky to, že jsem nemohla usnout a záviděla spolutrpitelkám, že celou dobu krásně chrupou. Pořád se něco dělo, něco pípalo, svítilo...takže jsem koukala kolem a neusnula ani po Rohypnolu Druhý den ráno přišla vizita, rehabilitační sestřička, konečně snídaně! (pribináček a dětská výživa), šly jsme do sprchy a v 10 dopoledne jsem byla zpět ve svém téměř civilním pokoji. Tady je to už úplná pohoda, jen občas měření teploty a tlaku, už bych šla nejraději dom
Petro, přeji hodně štěstí, ať to jde taky stejně hladce. Pokud se týká personálu, ten je opravdu bezva, pomůže jak může.

To Vanda: pokusím se, neumím moc popisovat ...v leže na zádech, dívat se nahoru, kolena pokrčena....ruce (dlaně) dát nad hlavu, ne moc vysoko, nesepnout, otevřenými dlaněmi ke stropu, tak aby se lopatky tlačily do podložky .... nadechnout se pořádně do břicha a pomalu vydechovat jakoby směrem k hrudníku a do páteře, přitom podsadit pánev a stáhnout pochvu tak, jakobyste jí chtěla nasát dovnitř špagetu (tohle jediné si pamatuju doslova ) .....a opakovat
To M.: taky si často pečeme vladtní chlebík a pečivo .....já využívám pekárnu na míchání, pak si těsto vyndám a zpracuji po svém ...mamka právě míchá v robotovi, už nemá tolik sil, a je to perfektní....skvěle to těsto zpracuje

TO MajkaK:
domácí pečivo u nás jede už rok a půl, ted jsem odkázaná na ty nemocniční gumáky a tak honem robote, už ať jsi doma

majkaK-mohla byste mi , nebo možná nám, pospat jaké cviky na pánevní dno jste v nemocnici cvičila? S námi nikdo necvičila možná, že znáte něco nového děkuji

pro M. ....jooo, robot těsto uhňácá o mnohem lépe, jak zdravá M., natožpak M. bezděložka ...super kup ....už cítím, jak vám chlebík doma voní

Ach čerstvý chlebík....
Zde začíná vizita, je čas sundat notebook z břicha :D

TO Ladylike: o tlačení ani nemluvím to je zatím tedy peklo samo
Navíc jsem zjistila, že moje každodenní radost, tedy pečení chleba a domácího pečiva je značně ohrožena, protože si neumím představit, jak ručně hňácám těsto... nicméně problém vyřešen... z nemocniční postele právě objednávám výkonného robota a bude se péct jak o závod

TO Natty: To je zvláštní, já jsem neměla nikdy žádné problémy a nakonec jsem musela v rámci předoperačních vyšetření absolvovat kromě EKG i Echokardio (na RTG plic se jim zdálo, že je srdce hraniční velikosti - planý poplach). A jako ještě větší perličku dokonce odběr kostní dřeně z důvodu ne zcela optimálního krevního obrazu. Chtěli tu mít zkrátka jistotu.
TO M: Bezděložka M To pobavilo . Jsme na tom hodně podobně, já mám slíbený taky odchod domů zítra a také dostanu injekce na ředění (mám je mít celkem 10 dnů po O).
Jinak je mi opravdu fajn, čekala jsem to mnohem horší. Jen si zatím neumím představit, jak se mi podaří, s prominutím, zatlačit...

Krásné ránko dámy ! Hlásím, že zítra jdu domůůůůů
Už se těším na svoji postel, tahle nemocniční je asi za trest Tak mějte krásný den a rychlé hojení všem

Anonyme díky a moc gratuluji k první zkoušce ohněm Taky jsem zvědavá, ale ještě musím počkat. Hormony ve mě stále pracují, tak doufám, že nebude třeba nějaký "mechanický" problém

bado gratuluju je fajn slyšet,že to přineslo i pozitiva .
Fraxiparin mi píchali v nemocnici i domů jsem vyfasovala.Mám sklony k trombozam.A opravdu to nic není nebojte
U nás taky pozitivní zpráva zkusili jsme *** a pohoda možná ještě lepší než předtím.
Hezký večer

Také mě nejvíc trápí střeva. I když po třech týdnech se to celkem začíná zklidňovat. Není to ještě dobré, ale je mi mnohem lépe a víc toho zvládám.

Limetkane,jsem necelý půlrok po operaci a tlak v konečníku ustal až po šesti týdnech,ale můžu říct,že ještě občas bříško pozlobí i ted.

Heparin, či co to bylo vždy večer do břicha, jsem dostávala pouze ty při čtyři dny pobytu v nemocnici. Prý kvůli tomu, že více ležíme, tak aby nedošlo k embolii. Já stejně takřka neležela, takže to asi bylo plýtvání. Jestli je to ono, tak asi předpokládají, že budeš více odpočívat i doma nebo máš vyšší srážlivost krve, než je zvykem. Každá jsme originál
Já jsem zas v těchto dnech vedle z toho, že už vůbec nešpiním, co mi vypadly stehy. Po desítkách let, kdy jsem si nebyla jistá, kdy přijde menses, po posledních pěti letech problémů s nadměrným a dlouhým krvácením a po roce a půl špinění i mezi cykly.... najednou nic. Nemohu uvěřit, že by to mělo být nastálo. Nikdy mne to nijak zvlášť netrápilo, zvykla jsem si a brala jsem to jako průvodní jev stárnutí. Teď zjišťuji, jak nesmírně obtěžující to bylo a jsem poprvé ráda, že operace měla nějaký pozitivní efekt. Pomáhá mi to smířit se s tak drastickým zásahem do organismu i psychiky. Vím, že tady často řešíte mnohem závažnější problémy a diagnózy, ale potřebovala jsem se svěřit. Přeji všem krásné dny bez obav, problémů a bolestí

Tak se opět hlásím... v neděli snad jdu domů nicméně mám otázku: taky vám píchali Heparin po dobu pobytu v nemocnici? Já pak ještě vyfasuju 10 ampulek a mám si to píchat sama ( prý mě to sestřičky naučí) Nikde jsem tady v diskuzi o tomto nečetla, tak jen chci vědět, jestli je to běžné či nikoliv...
P.S. a dopoju se 2x denně Aktiferrinem, sbohem má šlechtická bledosti