Jak zapomenout?

Ahoj, tak jsem tu tak pročítal Vaší diskuzi a i když jsem chlap, tak jsem si dovolil sem napsat... Je mi 27, s manželkou jsme spolu byli 8 let. Máme spolu dvě děti, které oba moc milujeme. Ale po narození našeho syna - po 4 letech vztahu manželka měla hodně starostí s miminkem, byla hodně unavená a prakticky na mě neměla čas. Já to chápu, ale když ta situace nastala, tak jsem si přišel jako nepotřebný apod. Prostě veškerou péči a její zájem sklízel novorozený syn a v tu dobu 3 letá dcera. Udělal jsem tu chybu, že jsem podlehl kolegyni v práci a vyspal jsem se s ní. Pouze jednou a nic víc nebylo. Manželka to zjistila prakticky okamžitě a hodně se zlobila a "rozešla" se se mnou. S tím, že na rozvod ješt nedošlo, ale řekla, že se se mnou rozchází a nic od té doby mezi námi nebylo. Dnes jsou to skoro 3 roky a stále stejná situace. Jsme rozejitý, ale domluvili jsme se, že zachováme společnou domácnost kvůli dětem a nebudeme dětem bourat rodinu. Mě to hodně bolelo jí každý den vídat doma, vidět ji usínat ( oddělené ložnice ), vidět ji nahou se koupat, vidět ji šťastnou i smutnou apod... Prostě takové ty radosti a starosti "běžného" života a pořád jsem doufal, že jednou mi odpustí a že budeme zase jako normálně fungující rodina a já s ženou zase plnohodnotný pár... Ale ona trvá na rozvodu s tím, že i po rozvodu budeme bydlet společně. Ale oznámila mi, že u nás ve městě se stýká s jiným chlapem, se kterým jí je moc dobře apod. ale že naší dohodu o společném bydlení a vychovávání dětí neporuší a neodejde za jiným i s dětmi.

Já vím, že nejrozumnější by asi bylo jít od sebe, byt prodat, a jít si každý svou cestou, ale já nedokážu "opustit" děti, na kterých mi moc záleží a nechci je vídat jen v předem určených časech. Chci je vidět každý den, udělat s dcerou úkoly, hrát si s nimi a být pro ně tím nejlepším tátou, jak umím... Myslím si, že se mi to daří, ale uvnitř svou "stále ještě ženu" miluji a hrozně mě to bolí jí vidět, jak zamilovaně kouká do mobilu, když jí cinkne SMSka. Vím, že si musím asi vybrat, jestli se trápit, ale být dětem výborným tátou, na kterého jednou pyšné, nebo prostě odejít, vzpamatovat se z toho a začít někde jinde znovu...

Vím, že si za to vlastně můžu sám, že jsem udělal hloupost a dětinský čin ( tu nevěru )... Mě to hrozně mrzí a bolí, ale neumím to vrátit zpátky... Nevím jak jí mám získat zpátky a být zase šťastnej... Vím, že je na jednu stranu žena v právu v tom, jak se k tomu postavila... Já ji nikdy nechtěl vyměnit za jinou, nebo je opustit. Prostě to bylo chvilkové pomatení smyslů a naskytla se příležitost jiné ***uchtivé ženy... Prostě jsem tomu podlehl...

Nevím jak z toho ven... Bojím se, že už nikdy nebudu naplno šťastný jako jsem byl před oným osudným dnem... Buď nebudu mít u sebe moje dvě krásné děti, nebo budu přihlížet tomu, jak se moje žena tahá s jiným....

Nevím co mám dělat a připadám si dost trapně, že se o tom rozepisuju zrovna tady, ale chtěl jsem to zase po dlouhé době někde vyventilovat,,, Je mi opravdu špatně a nechci své známé a kamarády pořád zatěžovat tím samým dokola...

Kdybyste někdo měl aspoň malou radu, jak na to, tak budu moc rád....

Chci ukázat i to, že chlapi nejsou tak bezcitní a skálopevní jak se může někdy zdát... Ano, taky jsem býval skálopevný a hodně sebevědomý, ale to jsem měl zázemí, kam jsem se vždycky vrátil k ženě, která mě milovala a k dětem, pro které jsem byl pánem bohem... Teď jsem tím skvělým tátou ( aspon si to myslím ), který je pyšný na své děti, ale taky jsem tím osamnělým chlapem, který přišel o ženu, kterou tolik miloval a pořád miluje....

Tak to je asi všechno, kdyby někdo měl nějaký nápad, nebo radu pro mě, moc to ocenim... Děkuju moc... A buďte věrné... Pak to končí špatně a moc to bolí...... Ahoj Zdeněk

Ahoj holky,
já jsem 3 týdny po rozchodu se svým partnerem, náš vztah trval 6 let, nemůžu se z toho vzpamatovat, cítím hroznou zradu i když vím, že poslední rok jsme spíš žili vedle sebe, ale byla jsem přesvědčená že se milujeme a že vše zvládneme. Když jsem přítele poznala byl hrozně zadlužený abych mu pomohla i já jsem si půjčila 200 tisíc, stejně to dluhy nepokrylo a po roce společného žití si přítel zažádal o insolvenci, takže 5 let jsme žili s tím, že jsem pořádně nevěděla co mi vlastně donese za peníze a já mám dvě děti z předchozího manželství. Musím říct že neustálý stres jestli každý měsíc vyjdeme mě hrozně vyčerpal. Abychom neplatili podnájem nastěhovali jsme se do domu k mé mamince, protože jsem zdědila peníze po tatínkovi rozhodli jsme se že domek přestavíme. No abych to zkrátila, já jsem skončila jako spoludlužník na přítelově hypotéce, mám svou hypotéku. Pět let uteklo a tento měsíc má expřítel poslední splátku na insolvenci. Posledního července mi oznámil, že takhle žít nechce a že se odstěhuje že už to všechno vyprchalo a druhý den se odstěhoval. Pro mě to bylo jako rána z čistého nebe, vím že to poslední rok nebylo ideální, ale neřešili jsme to a já myslela že se situace po insolvenci zklidní a že konečně začneme žít bez stresu. Po 14 dnech po rozchodu mi přítel oznámil že už někoho potkal a má nový vztah. Cítím se hrozně mám pocit že mě jenom využil a pořád jen brečím jak je to možné, nedokážu pochopit že celých šest let prostě hodil za hlavu a žije si vesele s jinou. Při odchodu jsem se dozvěděla že jsem náladová že se s mnou nedá žít, že jsem pro náš vztah nic neudělala, jsem na dně, sebevědomí mám na nule.......omlouvám se za ten román, ale potřebovala jsem se toho aspoň trochu zbavit a postěžovat si

ahoj holky,
tak by mě zajímalo jak jste na tom po delší době, jestli jste zapomněly a máte nový hezký vztah? Já jsem už rok po rozchodu a jsem na tom pořád stejně, dělám vše možné abych zapomněla ale stejně na něj myslím každý den, pořád mi leze do snu a vždy přemýšlím první co by na to nebo ono řekl on. Můj ex se se mnou rozešel po třech letech (mluvili jsme už o svatbě a pár měsíců se i pokoušeli o dítě) a už měsíc potom měl nový vztah, nekomunikujeme spolu vůbec, vidím ho jen na fb kde vidim jeho fotky s novou partnerkou a rve mi to srdce, jsem ale smířená s tím že je konec, že už ho nikdy neuvidím, dokonce mu v duchu i přeju aby byl štastný, ale srdce mě i po roce bolí stejně a nevím jak z toho ven .... začala jsem chodit do španělštiny, začala tancovat salsu, jogu, hledám si novou práci která mě bude naplnovat, zhubla jsem, šla jsem na kurz líčení abych se cítíla hezká a mám se ted i víc ráda ale nová láska stále nepřichází jen vzpomínky na minulost, je mi už 34 a připadá mi že jsem svou šanci už propásla že už se své vysněné rodiny snad nedočkám a jen se topim ve výčitkách co jsem mohla udělat jinak ....napište mi prosím někdo že se Vám to podařilo at mam nějakou naději děkuji

Ahoj,
mám trochu problém. Naši se rozvedli, mamka našla nového chlapa, i s mladším bratrem jsme se k němu nastěhovali. On má syna, staršího než jsem já, nebydlí s námi, ale jezdí k nám velmi často. Abych to zkrátila, máme se rádi, nespíme spolu, ale něco už proběhlo. Ted ale nevíme co dál. Ze začátku jsem byla já ta, která byla příliš skeptická, opakovala jsem mu pořád dokola, že bychom tohle dělat neměli, přesvědčoval mě ale, že to bude v pořádku a že věří, že spolu budeme. Začla jsem tomu sama věřit. Ted ale začal s pochybnostmi on a moje ješitnost zafungovala, okamžitě mě napadlo, že to musíme ukončit, všechno zahodit, přestat s tím. zlomilo mě to, chci na něj přestat myslet, umět se ubránit....citím se prostě hrozně zle. Naši o tom vědí, a nijak by nám ve vztahu nebránili, v tom by problém nebyl. Moje otázka je tedy, jak se mám...odzamilovat?

Ahoj potřebuju pomoct. Zamilovala jsem se do kluka,se kterým si dost dobře rozumím on se mě zastává a já jeho byli jsme spolu už několikrát venku bláznili jsme spolu (rvačky,strkání,...)obímali se,mohla jsem mu opravdu důvěřovat, až po čase jsem mu napsala pravdu že k němu cítím něco víc než kamarádství...ani jeden jsme nevěděli co máme dělat,zjistila jsem že má přítelkyni a kvůli mě se s ní rozešel....Miluju ho ale zároven jsem nechtěla aby se s ní rozešel takže jsem je dala zase dohromady...Ted si nejsem jistá jestli jsem udělala dobře nebo špatně protože na něj nedokážu zapomenout neustále si píšeme společně,chodíme ven,ale také se poslední dobu hádáme,zkoušela jsem si ho jiným klukem nahradit ale nejde mi to vyrylo se mi jeho jméno do srdce,každou noc brečím,přemýšlím nad tím jestli na mě vůbec myslí,bojím se mu poslední dobou napsat jestli ho totiž neotravuju,zamilovala jsem se do něj tak moc že nedokážu kvůli němu spát,nedokážu myslet :( zkouším opravdu zkouším na něj ZAPOMENOUT ale nejde mi to..... je to divný protože ho chci vidět ikdyž vím že mě to bude bolet,potřebuju ho mít vedle MĚ! ale zároven ho nechci vidět,už nevim co se to semnou děje ubližuje mi to když na něj myslím,srdce mi říká něco a hlava taky ale oba rozdílně hlava zapomen srdce Miluj ho! máme společné zájmy on s ní Ne,chce abych šla na stejnou školu jako je On aby tam mohl být prý semnou,jenže pořád je tam ta jeho,nehorázně moc mi chybí ten člověk,jeho oči,usměv,retardace :-\ Nevim co mám dělat porad'te mi prosím :( :) Děkuju

Ahoj všichni také zkusím něco napsat zazil jsem něco co už nikdy nezaziji a co je hodně hodne bolestive žijící delší dobu v zahraničí a po 16 letech manželství má bývala manželka podala rozvod v době kdy žil jen pro rodinu a zjištění ze ji stratim jsem byl v totálním zoufalství tři měsíce se těžce trápil přemlouvat bývalou ať neničí rodinu ze pro děti to bude tezke nic nepomohlo v zoufalství nevěděl co mám dělat a tak jsem si pak časem seznámil s jednou holkou Janou ktera byla o de me mnohem mladší a zamiloval se do ni strasne moc jsme se milovali navzájem Já ji zboznoval a byli spolu rok a půl a pak přišla krize nějak se v našem vztahu něco stalo a rozešli se ona si našla někoho jiného a Já ji stále miluji i když už nebudem nikdy spolu ale je to tak obrovska láska a nevím proc me tolik ocarovala zkoušel jsem vse abych zapomel ale nejde to svIra to srdce a je to hodně tezke a i když zije s někým jinym strasne ji miluji nevěděl jsem ze láska muže byt tak silna

Zdravím, holky, potřebovala bych poradit, 2 roky jsem měla vztah, rozešel se se mnou že už ke mě nic necítí, po rozchodu jsme se asi půl roku nebavili a po půl roce už jsme opět spolu spali a byli jako nejlepší kamarádi, jsme spolu denně, pořád u něj doma protože si fakt rozumíme. Já zamilovaná už do něj nebyla ani on. Ale teď po 3 letech našeho přátelství mi řekl, že celou dobu ke mě něco cítí, že i když měl holky, tak já jsem ta nejlepší, že to jen maskoval a že to jak se urážel a choval někdy ke mě zle, že to je proto, že mě miluje, že k žádné jiné se tak nechová, tak jsme asi týden spolu "byli", choval se jako největší zamilovanec, že jsem mu hrozně chyběla, myslím to hlazení se mnou a takové další věci, slíbil, že už mě nenechá, měl sladké řeči, jenže po tom týdnu mi řekl, že došel na to, že mě bere jako nejlepší kamarádku, ale vztah teď neunese a že mě má jen rád, tak chápete to? Jeden den mě miluje a druhý den už mě odkopne? Nevím co dělat, jestli neví co chce nebo má nějaké komplexy, ještě mi napíše, jestli dál zůstanu kamarádka... Nejhorší je, že nevím jak zapomenout, jelikož máme společné přátelé a bydlí blízko mě. Co myslíte, má to šanci, že třeba potřebuje vážně čas nebo jen jsem hračka? Děkuji za odpověď.

Zdravím. Je mi 19 a jsem kluk z Moravy. Mám problém který trápí mě ale především přítelkyni a hodně to poškozuje vztah. K tomu má dítě a s klukem se kterým ho měla už dlouho nejsou. Ji je 19 bude 20 dítěti je kolem 3 let. No jak to začalo. Bylo to 2-3 roky zpět když jsem se s ní seznámil. Hodně se mi zalíbila a já ji také. Ale měla přítele a se mnou se chtěla pouze vyspat. Já jsem morální a slušně vychovaný takže jsem nechtěl s ní nic mít. " Byla to jakože běhna " . No tak jsme se dál scházeli ale tak aby mezi námi nic nebylo. Jen jednou jsem se nemohl dostat domů, tak jsem u ni přespal. Večer to dopadlo tak že jsme se spolu vyspali. Za pár dní mi napsala jestli spolu nebudeme chodit. Já že jen když už nic nebude mít s tím svým kterého měla. Ona že už spolu týden nejsou. Tak jsem na to přikývl. Šel jsem k ní popovídali jsme si ,koukli na film a jak byl večer šel jsem domů.Po cestě domů jsem potkal toho jejího jak směřuje k ní . V ten večer jsem ji poslal do pryč a ona do mě začala sypat nadávky všeho typu. Jako že jsem udělal všechno já špatně. A napsala že spolu stejně pořád spali. Tak už byl mezi námi konec. Pár měsíců jsem ji nenáviděl a pak jsem na ni zapomněl. Uběhlo pár let do 22.března 2014. To jsem se zajímal o jednu holku ale měla kluka už delší dobu a já byl z toho od nového roku na prášky. Toho 22. mi napsala ( ta která mě podvedla ) a popřála k narozeninám. Já jsem poděkoval a nějak jsme se dostali k tomu že mi je strašně na nic, že jím prášky na uklidnění atd. Ona že jestli nezajdeme ven . Já že ano. Venku byla zima tak jsme šli k ní. Ven jsme šli celkem pozdě. Tak jsem u ní přespal a vyspali jsme se spolu. ( Přítele neměla ) No a já že když ona je sama a já sám tak že by jsme to mohli zkusit znovu. Tak jsem sní ale máme problémy na které neznám řešení. Pořád ji připomínám její minulost jaká byla běhna , jak mě odkopla jak hadr a že mě podváděla. Řekla že se změnila za ty 2-3 roky ale prostě já ať dělám co dělám tak se nedokážu dostat přes minulost. Vždy ji uvidím jako běhnu. A to mě mrzí mám ji strašně moc rád a jak vidím že to dítě vidělo skoro každý měsíc nového kluka který vztával ráno z její postele tak mi je toho dítěte líto. A já bych moc chtěl přebrat na sebe zodpovědnost Táty protože to dítě si to zaslouží a hlavně potřebuje nějaký vzor. Do toho bydlí se spolubydlícím se kterým se kdysi vyspala 2x ještě než spolu bydleli. O to je to těžší ji věřit že se změnila. Mám strach aby se to znovu neopakovalo. Takže potřebuji poradit jak ji začít věřit i když třeba nemluví pravdu. A jak zapomenout na jeji minulost a na to co mi udělala.

Děkuji

Ahoj holky,
též mám podobnrý problém po 3,5 rokách odemě odešel přítel z toho duvodu ze jsem ho neustále deptala větou,, pokud se ti to nelíbí rozejdeme se,, je to fakt ale jemu dělalo ustavičně problém pro mě cokoliv udělat, je mi 20 jemu 21, pro mě to byla a je velká láska každý den se trápím. Jsem češka on je Uk je dotován matkou , rok po maturitě kterou neudělal se celý flákala já dřela na poloviční uvazek a chodila do školy, nikdy se zamnou nebyl podívat v práci nic. Rozešel se semnou už minulý rok kuli blbostem ikdyz jsem neverila vrátil se po 3 měsících odpustila jsem mu, ted jsou to 4 měsíce co spolu nejsme dělá v OVB (jen aby se nereklo ze nic nedela) obcas zamnou jezdil psal mi jak me miluje a keci.. znáte to vždycky se ukáže pak napíše a zmizí drží si odemě odstup má ted moc přátel a je těžce zaneprázdněn, nicméne jsem ted před 14 dni odjizdela do itálie byl u mě tvrdil mi jak mě miluje a ze uz si je jistej jak chce semnou byt, verikla jsem mu rekla jsem ze az se vratim uvidime prvni tyden psal porad rano vecer, dalsi tyden uz psal min kdyz sem prijela do prahy napsal mi ze se zastavi ale byl takovy aarogatni tak jsem chytla amok a poslal.. ho.. on mi nacez napsal ze jsem ... .... a dalsi sprosta slova tez jsem se do nej pustila, jsem nemocna/panicky atakt/ obcas ulitnu ale vi to i tak ho to zarazi hrozne jsem mu zacla verit a znovu me zklamal nevim co mam delat je mi hrozne cele dny brecim, nedokazu ho ignorovat ani zapomenout vzdy se ozve, hraje mi na city, poradte mi nekdo prosim, protoze ja jsem uz na pokraji zhrouceni nevim, jestli davat sanci zapomenout ale aby to bylo uz nastalo, nikdy si me nijak nevazil a nerespektoval me.. nebyla jsem proste ta vymazlena jeho princezna nic, proste kus masa.. a moc to boli ikdyz to vim stejne bych mu odpustila..

Holky jsme nepoučitelné,každa by jsme mala vědět ,že pokud ten chlap má špatnou vlastnost ,nezmění se .Já dala šanci několikrát a lituju .Plácá,v jednom posraným vztahu čtyři roky ,nemam oporu v rodině ,prodala jsem byt ,platím drahy podnyjmy ,protože muj mily neni schopny začit stavět,ale je se mnou pořad ,i když to stoji za ***.Kdybych měla kam ját jdu hned a nechci ho vidět,mam dceru o kterou se musim postarat a pejska.ted nemam praci a nevim co bude dal,nemam silu to zvladat sama a slova jen nestačí.Vybírejte pečlivě pak neni cesty zpět,je lepší být sama než s debilem ,a pokud je v tom dítě tak už jeto o hodně složitější.Každá jsme jiná ale ten pravý nas musí milovat takové ,jinak at jde za jinou.

Holky, čtu vaše příspěvky a je mi to líto, v některých se uplně vidím a musela jsem se upřímě zasmát. Ale teď řeknu můj příběh.....
Začala jsem jsem si s klukem, který nebyl rovna můj typ, ale všechny holky z něj šílely a já si řekla, zkusim ho zbalit a taky se mi to povedlo... vznikl z toho vášnivý vztah plný emoci, lásky a hlavně ***u. Proležeji jsme v posteli celé dny, milovali se 5x denně. Naše láska hory přenášela...a celá idylka skočila ve chvíli kdy se a scéně oběvil pan velký snowboardák, který mě ošálil svým stylem, uměl jezdit na prkě, házel skočky...myslela jsem, že jsem zamilovaná. A tak jsem opustila kluka, který by pro mě umřel po roku a pul.. Pan snowboardák, byl na me moc hodnej, ale po dvou týdech našeho vztahu jsem hupsli do postele a to bylo jedno cele fiasko....horší *** jsem nezažila. Mezitím jsemměla vyhrůžné zprávy od svého bývalého přítele(pro vas třeba Bárta) naprosto pochopitelne, ale po chvili přestal... a já si uvědomila co jse v něm měla, že sjem ho vyměnila za někoho kdo umí jen jezdit na prkně a co mu záleželo kolik stála jeho nová bunda.
Naplakala jsem hrozne potoky, začala Bárta přelouvat ať se mi vrátí...nadávat si, jezdit k němu,prosit ho na kolenou.... a on mě přijmul. Bylo to zase krásné, sice mi plakal do naruče, jak jsem jen mohla... hrozně ho bolelo to, že jsem spala s jiným. Čas šel dál a my obnovili náš vztah plný ***u, lasky a vásně, jedno z nejkrásnějších období! Přišlo léto a já chtěla po prvním ročníku výšky do holandska za prací. Náš rozlučkový ***.....to bylo extra, tak extra, že se nám i přesantikoncepci podařilo zplodit miminko. To jsem zjistila až po měsíci co jsem se vrátila...když jsme si sedli na postel s 3 pozitivními testy, nevěděli jsme co dál. Já na vysoké a on po maturitě, bez práce. Milovali jsme se tak moc, že jsem si řekli, že to zvládnem a že se staneme rodiči!
Začali jsme spolu bydlet, hlavně na můj popud. Zařídili jsme si jeden pokoj u nás doma tešili se jeden z druhého. Můj bárt mel problem si najít práci.... mezitím se narodil nás synáček. Bárt mě požádal o roku a zdálo se , že my dva už spolu zestarnem a budeme mít aspoň ještě 6 dětí...
Opak se stal pravdou, problémy s prací přibývaly, peníze ubývaly.... Když si nějakou práci našel, začal mít problémy, nedařilo se mu nebo ho to nebavilo...tak hledal jak se dostat co nejlépe k penězům, já ho podporovala, milovala jsem ho!, a tak jsem šli k nějakému podivnému pánu, ani nevím kde na něj natrefil a chtěli si pujcit 50000. Záloha měla být 6500...jasně, všechno jsem mu ze svého dala. Ale pujcka nikdy, peníze taky nikde a naše problémy s penězy začaly znova, jako napotvoru mi prisel dopis od cs s vyhodnou pujckou, tak jsem si pujcila neuveritelych 80000!! ktere jsme rozhazely za vetsinou neprakrticke a nepotrebneveci. Na to si muj Bart našel práci, tak se zdálo že bude konečně fajn, začnem bezproblémově splácet a budem zase všichni 3 stastni.
Jen porád chodil do práce, ale vyplanu mi žádnou nenosil, vozil se mým autem, vybíral z mého učtu...až jednou přetekla má trpělivost a rozhodla jsem se zjistit jak se věci mají! ... pul roku dělal, že jezdí do práce, do které ani nenastoupil, místo to se smykal kdo ví kde se svým kamarádem a utreceli mé peníze. nechápu kde zmizly 2 tisíce za večer....a já doma na něj čekala, plakala a byla uplne sama na maleho, protože on bud spal nebo byl "v praci".
tak jsem udělala razatní krok, sebrala v sobě poslední kapky vsteku a zklamání a vyhnala ho tam od kud přišel. Ke všemu se přiznal a prosul o odpuštění. Jenže jsem byla tak zlomená, že má čest nedovolila. A tak to bylo dál, čas plynul a on 5 měsícu bojoval jak mohl aby jsem ho vzala zpět. plakal prosil...a já ne! až si našel po věčném odmítaní holku, shodou okolnosti spolužačku mého starší bráchy, mám její obličej v kde jakém albu!! a mě se zastesklo....
I když mi řekl, že jí miluje, já bojovala o něj dál! Vytasila jsem ženské zbraně a zabralo to, po púár týdnych jsme byli zase spolu, šťastní...jenže problémy začaly znova, práce, peníze, navíc se v něm začal oběvovat hrozý agresor a začal žárlit. Začalo období hrozných hádek, facek a nadávek. Brzy i tahle šance skončila v popelnici a já ho po tom, že se nemohl o mě postarat a jen jsem se hádali, odkopla. Nebyl za tím nikdo, jen jsem potřebovala vypnout a ujistit se, jestli se milujeme nebo je jen zvyk. A časem jsem si řekla, že mije bez něj lépe. Ale on to cítill jinak. Opět začal moc moc bojovat, bylo to jak bychom se ani nerozešli, byl u mě stále. Já ani neměla pomyšlení na jiného. Jen jsem nějak nechtěla po tom všem před rodinou a kamarády ukazat, ze si nestojim za svým slovem a že má čest má cenu. Tak jsme ho stále odmítala a on i přesto bojoval....trvalo to pul roku...mezitím si našel holku...a bojoval i tak, říkal, že mě miluje, že stačí když ho vemu zpátky a on jí opustí, že stačí jediné slovo! Ale já stále odmítala!
Jednou jsem si řekla, že udělám něco co mi pomůže na nej uplne zapomenout. Tak jsem se vyspala s jedním klukem(moje blbost, bylo to hrozné a ani jsem ho nechtěla), kterého on bohužel taky zná, zrovna přijel mi něco vysvětlit....a když venku vuděl auto, vyběhl nahoru, otevřel dveře...a nestačil se divit. V tu chvíli jsem ztratila svojí velkou lásku....
Stalo se ještě sice po tom, že mě pozval k němu domu a stravili jsme spolu krásou noc, druhý den jse ho stříhala...říkal že mě miluje...ale po chvíli řekl, že s ní zůstane. Pro změnu jsem o něj začala bojovat já...!
Je pravda, že jsem spolu ještě jednou spali,kdy mi řekl, že mě miluje... a ráno mi ozámil, ať si nemyslím, že je všechno oukej..ještě ten večer strávil celou noc s ní....
Je to týden, byli jsem spolu chvíli a řekl mi že mě nemiluje a že s ní zustaně, že spolu už spali a se mnou už nechce mit nic..... Řekl mi to právě dnes.
Po slovech, vyspal jsem se s ní mi skončil celý svět. Všechny představy a sny o společném životě skončili. Vím, že tohle je už vážně konec a proto jsem na tom tak zle, představa, že ho už neobejmu, že se mu s ničím nesvěřím! Pořád pláču nedokážu přestat. Před 7 hodinami bych pro něj umřela, skočila pod auto...cokoliv! ale po slovech, nemiluju a spal jsem s ni...mi skocilo 5 let vášně, lásky která byla jako z telenovely. Nikdy takhle už milovat nebudu a toho se děsím...a má pár kamarádu, ale žády vhodný adept a než se do něčeho nutit, raději budu sama. Není kam spěchat...teď už to vím.
Myslíte, že máme být spolu? Že se ke mě vrátí? at jsem kdekoliv, neumim se bavit, odvázat se...být svá, všude jen chodím a pláču. Nemužu si pomoct. Bylo toho moc špatného co jsem zažili, ale taky bylo moc hezkého a to je náš syn, který je celý on a kvuli kterího se musime vídat navíc po tom našem posledním ***u úplně otočil. Začal mi nadávat, utíkat ode me, obcházet mě obloukem a pokud nemusí nechce mě ani vidět. Nevím kde se stal takový obrat, jestli *** s jinou holkou ho tak otočil Stále si připomínam, proč jse ho opustila, finanční prpblémy ma stále, nadělal si nespočet dluhů a půjčku z banky splacím sama, minulý měsíc, mi dal jen tisicovku. Musím chodit do práce abych to celé zvládla..... na to přijde i ta nová holka, že je tochu lajdak. Ale i když vím, že je to nejlepší co pro nás může dělat, ignorovat se a zapomenout, každý večer brečím do polstáře a přeju si aby se vrátil. V dubnu mi náhrl krásny videovzkaz, který si každý den pouštím... Miluju ho, jsem hrozna, ale opustila bych mi to a vzala zpatky. Jenze on ted odmíta, sprostě mi nadáva a všechnu mou snahu v sekundě zničí. Jen slyším, jak je stastny a jak se maji rádi...ze je uzasna. A to ji chtel pred mesícem kvuli me opustit jsem na dně. 5 let a dítě, je moc...pro me příliš. Tuhle vzpomínku už nikdy nesmažu. Tak skončila jedna eskutečně velká láska, plná itálie teďuž musím jen zapomenout...doufám, že nebude trvat dlouho a taky doufam, ze si bude stát za slovem a zustane s ni...protoze kdyz za mnou prijde, treba jednou se karta obrati a prosit bude on, já ho vemu... jak to skončí? špaatně zamlovana... měl jsem se vykašla t na nějakoho kluka, který sje si je chtěla dokázat před ostatními, že ho sbalim....a koukej, mám s ním dítě a brečím kvůli nej do poslare, zatim co on je stastny se svou milou i kdyz me tyde zpatky jeste miloval

Ahoj holky,
potřebovala bych poradit,jak se z toho dostat..Je to čerstvé..Jsem zamilovaná poprvé a k čemu mi to je..?!Připadám si jako porozchodová holka,vídali jsme se 2 měsíce,zažila jsem s ním krásné chvíle,ale dal mi košem.Prý nechtěl po jeho 6letém vztahu něco tak brzo cítit..Cítím se,jako bych mu fakt hloupě naletěla..Psal mi jak ho vše mrzí a tak,tak ani nemám sílu ho pořádně nenáviddět.. Kdyby to udělal jinak,tak bych se z toho určitě dostala rychleji.Mám být sama,nebo chodit na rande,na které jsem zvaná a všechny odmítat..?

Ahoj zakladatelko a holky, chci řít, že já jsem zažila 4 letý vztah a byl to ten nejkrásnější vztah co si dokážete představit. Poslední půlrok byl na vážkách.. Týden po tom co jsme se rozešli začal chodit s mojí nejlepší kamarádkou.. :( Teď je vídám každý den ve škole a zabíjí mě to.. je už to půlroku a já pořád nevím jak z toho ven.. Každý den na něho myslím, každou noc se mi o něm (a o ni) zdají sny, mám ho všude kde jdu. S bývalou kamarádkou se nebavím. I přesto že já jsem ji nic neudělala, tak ona se mi ještě vysmívá do ksichtu, jak největší borka. Připadám si ztracená..
Měla jsem vztah chvíli po tom, myslela jsem, že mi to pomůže a na chvíli fakt že jo, ale pak přišel nějaký blok a já nemohla dál, protože jsem si uvědomila, že pořád miluju bývalého. Zkusila jsem po delší době mít zase kluka, ale zase se mi tam objevil ten blok. Takže jsem si řekla, že nebudu teď hledat kluka, abych jemu i sobě neublížovala.
Nevím, vážně nevím co mám dělat. Radši už se moc kamarádkám nesvěřuju s tím jak mi je, protože je nechci už otravovat a už nedůvěřuju lidem tolik co dřív.. Takže asi tak. Jsem ráda, že jsem našla někoho podobného, kdo se nemůže dostat po dlouhodobém vztahu po dlouhé době z toho ven.. Mějte se krásně holky a přeju hodně štěstí.

Ahoj, se mnou se rozešel po skoro sedmi letech s tím, že už mě nemiluje. Oba jsme udělali spoustu chyb a dost jsme do našeho vztahu neinvestovali. Pro mě to bylo celkem složité období - dokončení studia, první práce (úplně na nic), druhá práce a on měl pořád tu svou a zatímco já jsem se děsila co přijde a pořád se snažila něco zvládnout, on měl spoustu času a připadal si osamělý. Řekl mi to, stejně jako já jemu, že mi chybí romantika, že mi vadí dojíždění,... prostě jsme is toho řekli spoustu, ale nepromluvili jsme si o tom a nikdo z nás nikdy nenavrhl žádné řešení, které bychom probrali. Mě sice spousta věcí chyběla, ale ne dost na to abych ho přestala milovat a tak mi přišlo, že on na tom je stejně a že se vlastně nic neděje, protože máme spoustu času to všechno vyřešit a postupně to řešíme... Nevím proč jsem si něco takového nalhávala, nebo proč jsem is to spíš neuvědomovala a ještě mi přišlo, že je všechno v pohodě, že ho miluju jako nikdy, že si dokážu představit naši společnou budoucnost... prostě všechno. A on mi byl strašně moc oporou, bylo mi s ním úžasně i když jsme jen mlčeli a dívali se na film, na dovolené bylo všechno super, tolik jsme si vyšli ve všem vstříc a měli jsme tolik společných zájmů...
Řekl mi, že si je jistý, že mě nemiluje a že nemá vůbec smysl se o cokoli snažit, veškerou mou snahu odmítl, odstěhoval se a po měsíci jsem z něj dostala, že je s jednou holkou z naší party. Jako kdyby byl malej kluk a neuměl se k tomu postavit férově a já jsem mu při tom ve všem vyšla vstříc a on mi tím vším lhaním jen plival do tváře. Jako kdyby měl najednou nějaký zkrat a chvoal se jako někdo, koho jsem těch sedm let neznala.
No a teď jsme všichni tři v té naší partě, nikdo k tomu nic neříká, všichni se chovají jako kdyby to tak bylo vždycky. Bývalý přítel neudělá vůbec nic, co by bylo jakkoli proti jeho současné přítelkyni - což o to to chápu. Ale ona mě v té partě nechce a už pořádá nějaké akce, kde nebudu a nepromluví na mě za celý večer jediné slovo, plazej se tam po sobě... Jenže zase nechci přijít i o ty ostatní lidi.
Vůbec si neumím představit, že bych přišla o přítele a ještě o tuhle skupinku, se kterou jsme trávili v podstatě všechen čas, který jsme netrávili jen spolu. Mám ještě pár dalších přátel, ale žádnou takovouhle stmelenou skupinu a když jsme se ještě takhle nescházeli, tak už tenkrát mi to chybělo...
Navíc pořád myslím na to, co pěkného jsme s přítelem prožili, na jeho rodinu - vždycky mě píchne u srdce a uplně se mi zastaví krevní oběh. O co všechno člověk najednou přijde. Jsou to skoro dva měsíce a já se v tom topím, než jsem se dozvěděla, že se dal dohromady s touhle (v naší skupině dost oblíbenou holkou) dohromady, tak se mi postupně ulevovalo, ale teď je mi zas zle na zvracení je mi v pdostatě od rána do večera a i když se snažím na nic nemyslet, nejde to, hrozně se bojím, že přijdu o ostatní přátele, hrozně se bojím, že se s bývalým nebudeme už moct nikdy bavit ani jako kamarádi, hrozně mě trápí, že jí představí své rodině... A všechno je to jako kdyby se mi vždycky jen při té představě zarylo něco ostrého do těla. Zrovna dneska se mi zdála příhodná noční můra.
Budu ráda, když mi cokoli napíšete, poradíte... když si budu moct jenom přečíst, co na to ostatní. Děkuji.

Zapomenout se uplně zcela nikdy nedá .. A hlavně ,ženy, nebudte naivní a neodpouštějte mu pořád dokola.Todle jsem udělala já .. naletěla jsem na hloupé sladké kecy,pobláznila se ,opustila partnera ..on si dokázal,že mě má omotanou a odkopl mě jak kus hadru následovalo psychické zhroucení a je to přes půl roku a taky mi není zrovna do zpěvu ,ale jsem vyléčená a růžové brýle si už nasazovat nikdy nebudu

Niektoré ženy tvrdia, že láska je len slovo, ktorého cieľom je zasúložiť si. Ak nechceš s nikým chodiť bez lásky, tak skús hľadať sympatie...a po prvom zasunutí príde aj láska..

souhlasit s Florinkou.Máme svou cenu a i když to znamená samotu a smutek i ta se dá vyplnit.Měla jsem nádherný dvouletý vztah, který zkončil.Je to rok, ale stále na něj myslím a nemůžu zapomenout.Tak se bavím jak to jde, hlavně zaměstnat hlavu.Nemyslet na to špatné a dívat se dopředu.Snad jednou? http://mandragora.osoba.cz/

Ahoj, vše co ti kdo poradí jim zabere. Doufám že ti nebude vadit že dělám občas pravopisné chiby. Se mnou se přítelkyně rozešla. Bolest to byla velká. Zanechala ve mě prázdno. To prázdno se prohlubuje myslím na ni vybavuje se mi každá chvíle s ní. Každé zasmání. Je to také tři měsíce. Jsem docela cejťa. A chci milovak, dotýkat se. Nebo jen koukat s někým na telku. Prostě někoho milovat ale dlouhodobějc. A to prostě asi není možné nebo neexistují ženy které to chtějí také to nevím. Ale tobě chci poradit zmírníš to tím že se vždy z někým o tom pobavíš. Ten někdo tě musí obejmout a prostě být z tebou můžeš to být kdokoliv třebas nejlepší kamarádky. Já nevím ale prostě kdokoliv. Já jsem strašný romantik a taky na to prostě nemohu zapomenou. Chci být sám ale vždy když se v mém okolí objeví nějaká žena tak si začnu dělat nadějej ale přitom to je bez šance. Chci to prostě nechat být. Kdyby cokoliv tak napiš.

Zdravím všechny zklamané...I já momentálně prožívám těžké období kvůli chlapa,ale díky přátelům je mi o něco lépe...Jen jsem chtěla napsat,že jsem byla rok s chlapem,který byl pozorný,milý,v jádru hodný chlap,ale neměl vyřešenou minulost a myslel na bývalou...Se mnou mu prý bylo moc dobře,takovou ženu jako já nepotkal,ale být se mnou nemůže,protože neví,co chce a hledá něco víc a jiného... A taky...potřebuje být neustále zamilovaný...Holky moje zlaté,my ženské jsme kolikrát tak hloupé a slepé a necháme si tolik ubližovat...Myslela jsem,že to nezkousnu,ale strašně moc mi pomohlo pár věcí...a to nejdůležitější-vnitřně se přesvědčit o tom,že mám svou cenu a nebudu s chlapem,který se rozhodl hledat něco lepšího...Vím,jaká jsem,že mám své mínusy,ale taky hlavně plusy,pro které se mnou přeci byl...Je důležité vědět,že když zahodil něco hezkého,protože HLEDÁ něco lepšího,nemá to význam....Ano,možná najde,ale možná taky ne...a jak se říká,kdo chce moc,nemá nic...Je mi občas smutno,brečím,vzpomínám,ale ihned se snažím hodit to za hlavu....Taky mi strašně pomohlo si v těchto věcech udělat jasno a to tak,že jsem si na kus papíru napsala jeho dobré a špatné vlastnosti a potom,jaký ten náš vztah byl,co pro něj dělal a co jsem dělala já...a zjistila jsem,že toho negativního bylo víc a to v podstatných věcech,které pro mě hodně znamenají....Opravdu je nejlepším lékem čas...Není to kýčovitá věta,ale pravda...A hlavně holky věřte na to,že když někdo odešel,je to proto,že má přijít někdo nový,někdo,kdo ocení to,co minulý partner ne...Kdo si vás bude vážit,hýčkat si vás...I kdyby jste měly být nějakou dobu samy...Nejdřívě si udělat pořádek samy v sobě,ať můžete jít dál a nesrovnávat,ale pak milovat a dát znovu celé srdce někomu,kdo si to zaslouží...Vše je tak jak má být a nic v životě není náhoda...Láska bolí,ale o to je to krásnější,když přijde něco nového s někým,kdo o to všecko bude stát....Každý máme někde tu druhou polovičku našeho srdce a dříve nebo později to přijde...Jen to chce věřit....a nebát se toho co přijde...Všem vám přeji,ať si vás ten pravý najde a váží si vás!!!
Takže úsměv,nikdy totiž nevíte,kdo se do vašeho úsměvu zamiluje!!! Papa

ahoj holky, moc rozumim co tu vse pisete, ted se se mnou rozesel kluk, ktreho jsem mela moc rada, sice jsme spolu jen dva mesice, ale i tak to boli. On si se mnou zacal,protoze se rozesel se svou byvalou po 5 letech a myslim, že potřeboval jen někoho v ten moment, aby zahnal vše, co se tu popisuje. Já to tušila, věděla, ale šla do toho. no jo. Nedovedu si představit, co prožívate po tak dlouhodobých vztazích - musí to být strašně těžké. Ale co jsem se poučila já, po rozchodu to chce čas. Nepomůže si najít náhradu, nepomůže to ani jednomu. hodně sil!

milovala,přehlížela jsem všecko,jeho chování jednání,,tak dobře vím,o čem je řeč,čekala jsem,že se třeba změní,že jednou třeba bude líp,jenže asi po pětiletém vztahu,nevztahu,mi prostě přestal psát,volat,nic,takže jsem se odstěhovala.