Kloa:Znovu nebudu opakovat co jsem již napsala. Popsala jsem jistou životní situaci. Nikdo ji NEMUSEL řešit nevěrou, ale stalo se. Pro mě je důležitý výsledek: rodina se nerozpadla, toho že působí vyrovnaněji než kdy předtím, jsem si samozřejmě nevšimla jen já, ale i okolí.
Miky: já jsem přesvědčena, že lidé jsou různí, proto i jinými způsoby přistupují k situacím, problémům atd. Proto věřím, že ne každý do konce života bude řešit šrám z nevěry, ale bude koukat do budoucna optimisticky a řešit důležitější věci. Já neomlouvám nevěru, neřeším šrámy ať už je mají kdekoli. Já jen neodsuzuji lidi a nenadávám jim, žijí si vlastní život a na to mají právo.
Ve svém první velkém vztahu jsem si nevěru neuměla ani představit. Myslela jsem si, že by mě taková zrada od partnera zabila. Dnes mám vztah s jiným mužem a protože po letech vyprchala ta slepá láska. Zůstal cit pro mě hodnotnější, ale zároveň stojíme nohama pevně na zemi. Proto bych nevěru neřešila odplatou (taková myšlenka mi připadá příliš nízká) či unáhleným rozhodnutím. Jak by to dopadlo, nevím, nedokáži spekulovat .

Nevím, co měli Lindini známí mezi sebou, úplně do nich nevidí asi ani ona..Velmi pochybuju ale o tom, že jim nevěra nějaký problém vyřešila.To je prostě postavené na hlavu. Možná je donutila problém řešit, ale tomu podváděnému zanechala na duši šrámy-možná jsou spolu - jak píše Linda - šťastní, odpouštět by si lidé měli, ale je to trochu slepovaná láska, ve které lze jen velmi těžko opět získávat důvěru...
Shodneme se tedy aspoň na tom, že nevěra problémy neřeší, ale může třeba člověka nakopnout aby si uvědomil,že něco není v pořádku?? Ale že pokud si to musí uvědomit až tímto způsobem ne že to není v pořádku, ale doslova se to rozpadá...A ať se stane mezi nima cokoli-důvěra dostala pořádný otřes a chce-li podváděná/ný odpustit, nebude už nic jako předtím......

Já si myslím, že ten vztah není v pořádku stále. Možná se už nehádají a tráví spolu více času, ale to neznamená, že vnitřně se netrápí a nebojí, co bude dál....Určitě nevěra zanechala velkou ránu a pokud ne, tak ten druhý taky nemá čisté svědomí. Já bych takovému člověku už nikdy nevěřila a stále bych se bála, kdykoli by někde byl, že to zopakuje. To znamená, že bych takový vztah asi ukončila, protože bych se jenom užírala co se kde děje a tak bych žít nechtěla. Připadá mi, že se jeden před druhým snaží, aby si o sobě mysleli, jak se změnili a jak jsou už " hodní " jenže ouvej....Vše pro klid v rodině a podle mne se podvádějí dál a pokud ne ten, kdo začal, tak určitě ten, kdo byl předtím podvedený. Možná proto jim to klape a je relativní klid. Stejně ale nechápu jaké důvody jsou pro nevěru podle tebe, Lindo, omluvitelné? Co by pro tebe, osobně, byla omluva, kterou bys přijala a žila s tím mužem dál? To by mne docela zajímalo, jestli teda chceš diskutovat na osobní úrovni a ne se schovávat za někoho jiného. Závěrem: Nevěřím, že někomu nevěra upevní vztah..také znám lidi, kteří se podvedli a těm to teda vztah neupevnilo a já bych tímto způsobem vztah upevňovat teda nemohla. Je to fakt hloupý.

Ale jaký měli ve vztahu problém, že ho museli řešit nevěrou?

Vyřešili nastalou situaci v jejich vztahu. Po svém! I když se někomu tento způsob nelíbí.

Ale co nevěra vyřešila? S tím, že nevěra něco řeší jsi tady přišla ty. A tím i dáváš najevo, že ji schvaluješ jako možnost řešení. Ještě jsem nenašla jedinou odpověď. Komu je nevěra partnera lhostejná, tak ji uznává a řekla bych, že i s největší pravděpodobností stejně podvádí.

Pro mě je podstatné, že o sobě mluví s úctou, vyznávají si lásku, umí být štatní a to svědčí o tom, že to překonali, což pro mě bylo podstatné v této diskusy, než zkoumat každý šrám, který v životě utrpěli, to už je jejich soukromá věc. Je nesmysl tvrdit, že je lhostejný a podvádí taky. Takové obvinění je potřeba něčím podložit. Rozhodně nebudu nikomu nadávat, jen proto, že nežije podle mých představ, má přeci svůj vlastní život. Konkrétní důvody ženy, které se to stalo, by určitě měly nějaký přínos do této diskuse pouze od ní. Mě pitvání proč, zač a nač nepřísluší.
Vyjádřila jsem se obecně, protože jako příklad pohledu na názor z jiného úhlu, jsem to považovala za dostačující. Není tedy špatného vyjádření ani špatného pochopení.
A souhlasím, že nevěra není správné řešení problémů. Ale v životě se s ní můžeme setkat a jak se k ní postavit, co poté, to pro mě bylo rozhodující téma.

To, že se jim manželství nerozpadlo ale neznamená, že ho nevěra upevnila Asi bys s nimi měla trávit ještě více času, aby ses dozvěděla to podstatné, jestli nevěra zanechala šrámy. Protože pokud je tomu druhému nevěra lhostejná a dokáže nad ní mávnout rukou, tak podvádí taky.
V tom případě se špatně vyjadřuješ, uvedla jsi jako příklad řešení napětí ženu, která byla několik let na mateřské, nechodila do společnosti a cílila se nejistá - pořád nechápu v čem ji nevěra pomohla. Zvýšila si sebevědomí? A partnera, který se příliš věnuje práci a na rodinu nemá čas - vyznělo, jako by onen muž neměl čas na rodinu, ale na milenku ano. A pokud jsi měla na mysli jeho ženu, která trávila čas doma sama, protože její muž hodně pracuje, tak je to pro mě pěkná k.... protože si neváží toho, že se manžel snaží postarat o rodinu.
Ani v jednom případě pro mě není nevěra jako správné řešení problémů.

Příhody se staly před pár lety, a protože jsem s dotyčnými v kontaktu, vím, že se jim manželství nerozpadlo. A že společně tráví každou volnou chvilku ruku v ruce, mluví za vše. Jsme si blízcí a tak hovoříme i o dosti intimních věcech. Nedovolila bych si psát o tom co jenda paní povídala - to není můj styl. I když si povídáme i o tomto co následovalo poté, přijde mi to už příliš osobní. Jak jsem psala, samožřejmě u nich nesedím každý den, takže nevím jestli si nepředhazují nevěru při hádkách či nemají špatné svědomí.
Muže co má hodně práce a ještě milenku teda neznám - v takovém případě asi s rodinou trávit čas nechce. Ale případ kdy jeho protějšek byl nevěrný znám. Než došlo k nevěře, byly na denním pořádku hádky, oba z toho byli vyčerpaní a nechtěli trávit čas společně, jeden o všem mluvit chtěl a druhý zase ne - měl prostě myšlenky někde jinde. Najednou hádky ustaly a časem se provalila příčina - nevěra. (Proto jsem použila spojení nevěra jako tlumič napětí - je to pouze můj slovní obrat - ne žádné pravidlo, kterým bych se řídila.)

Schvalovat nevěru je pro mě špatná věc.
Lindo, taky jsem napsala svůj názor a čerpala ze zkušeností a nic z toho co píšeš tomu neodpovídá. Nemyslíš si, že o těch zkušenostech lidí z tvého okolí víš málo a že nevíš úplně všechno? Jak můžeš tak přesně vědět co prožívají? Nikdo neřekne úplně všechno, navenek jsou v pohodě, ale podle mě den co den myslí na to, kdy to ten druhý zase udělá.
Ptala jsem se jak může nejisté ženě po mateřské nevěra pomoct, protože to opravdu nevím. Stejně jako ten velmi zaneprázdněný muž, který nemá čas na rodinu, ale na milenku ano, tak asi tak zaneprázdněný není? V čem pomohla nevěra jemu? Spíše jeho nevěra ubližovala rodině tím, že se ji nevěnoval a dával svou energii jinam.
Kdo podvede je u mě sobec, protože nemá ani tu drzost to svému partnerovi oznámit, protože ho přivádí do nebezpečí pohlavních chorob.

Kloa: napsala jsem svůj názor, a využila zkušenosti lidí z mého okolí. Oni si tím prošli takto, jiní třeba zase jinak.
Ale tvé negativní reakce na každou větu mě odrazují, takže pokud nechceš diskutovat, budu takové příspěvky ignorovat.
Miky: nevěru neomlouvám, pouze uvádím příklady, na kterých je vidět, že né v každé rodině způsobí nevěra rozpad manželství. Já obdivuji to, že dokázali jít dál. Jestli tito jedinci doma řeší své svědomí nebo žijí budoucností nevím. Vlastní zkušenosti zatím nemám, takže nemohu uvést své pocity. Jen ráda koukám na názory z různých úhlů, a na základě reálných zkušeností. Netřeba proto lítosti nebo tvých úsudků o omezených hodnotách. Já tvé názory respektuji.

To víš, že jo, Angelwoman. Kdyby mi totiž nezáleželo na manželovi, nemilovala bych ho a všechno by mi bylo volný, tak bych se ani nesnažila věci řešit. Vždy když láská ve vztahu je, řeší se věci komunikací a vzájemnou pomocí, oporou a tak, protože těm dvoum lidem na tom záleží. Pokus zahýbají a věci spolu neřeší, nemilují se už a o tom to je. Všechny ostatní výmluvy proč lidi utíkají k jiným do postele je prostě jejich ospravedlňování svýho povrchního chování. Když miluju, neubližuju a nejsem sobec a žene mne to dál, dokážu víc, než bych si kdy myslela a to nejsem žádná zamilovaná pubertální slečna. Vím, o čem je život. Mám, proboha, už něco za sebou a vždy se nám taky dobře nežilo. Za celou dobu svýho manželství jsme nebyli na dovolený, jen 2 krát na chatě...Nemůžeme jít do kina, na večeři, protože na to nemáme, ale co? Potřebuju to k životu? Já ne. Neříkám, že by to nebylo fajn, ale dokážu se bez toho obejít. Stačí mi hlavně to, že mám doma muže, kterého miluju a on mne, že mám zdravé děti a že netrpíme hladem. Všechno je o prioritách. Každý si vybere ty svoje a podle toho se chová. Já prostě s nevěrou nesouhlasím, ano, někdy se to stane, ale to potom není něco doma v pořádku a né, že až když člověk zahne a pak se rozpadne vztah, tak asi nebylo něco v pořádku, jak psala Linda. Tak to není, je to přesně obráceně.

Smekám před tebou-to je nádherně napsáno! A souhlasím s každičkým tvým slovem
O tom ten život je-o práci, stresu, napětí, ale právě také o těch třeba i kratičkých chvílích štěstí, pohody, úsměvu, pohlazení, .... O společném řešení problémů, o tom, že člověk ví, že "každý den nemůže být jako z marcipánu", jak říká reklama na Jihlavanku, že se umí přenést přes špatnou náladu partnera a třeba i krizi vztahu... že řeší, snaží se, neutíká od problémů do postele jinému-to může jen slaboch, člověk nevhodný pro partnerský vztah, pro to aby s někým něco tvořil...
A jak bylo napsáno, že musíme zjistit, že vztah není jen o lásce...a o čem potom sakra je?? Co je potom to, co nás má stmelovat, držet nás pohromadě, pomocí čeho máme čelit problémům, krizím, neshodám?? Věřím stejně jako Kloa, že právě láskou (jdoucí ruku v ruce s porozuměním, tolerancí a empatií) se dají vyřešit všechny problémy vztahu, ničím jiným.

Teď jsem po sobě četla svůj komentář a chci se omluvit za pravopisné chyby jako jsou Y na začátku a pár překlepů v článku. Psala jsem to v rychlosti a měla jsem malou na klíně. Taky jsem teda byla dost naštvaná z článku Lindy. Nechápu, jak může někdo nevěru omlouvat napětím doma, samotou, kdy čekáme na manžela apod.....Jinak jestli tak sama žiješ, Lindo, tak tě upřímně lituju. Tvoje hodnoty ve vztahu jsou dosti omezené.

Tak nic hloupějšího, nebo jak to nazvat, jsem ještě teda neslyšela. Kdybychom nebyly vybaveni pudy, jak bychom se mohly rozmnožovat.....to je snad vtip, ne? To nám chceš říct, že se rozmnožujeme pudy??? No, já teda ne. Já se rozmnožuju, protože chci děti a z rozmyslem a pokud mám pouze chuť na *** - pud uspokojení, chráním se proti rozmnožování. Nevím, jak jsi to přesně myslela, ale z kontextu to teda takhle vyznělo, včetně tý věty o zachování druhu atd.......jestli se teda lidi rozmnožujíj en kvůli zachování druhu a protože maj pud, chuť na *** a z toho se pak rodí děti, tak to je fakt jak u mentálně postižených...Jinak nesouhlasím ani s ničím takovým jako je nevěra pro útlum napětí ve vztahu atd...Moc dobře vím o čem píšeš v této souvislosti, momentálně to zažívám, ale rozhodně nemám pocit, že když si svoje napětí půjdu utlumit k někomu do postele, něco se tím doma změní. právě proto, že manželství časem stojí na jiných hodnotách, než jen na ***u, je hloupost se jít válet k někomu jinýmu. O tom manželství je. Je to opora, zázemí, děti, vzájemná důvěra, pochopení, láska, vážení si jeden druhého atd atd.....Každý chce lásku, chce, aby ho druhý objal, pohladil, stál při něm, utěěšil ho, když je třeba, ale pokud si tohoto člověka nedokáže i vážit a jde si tlumit napětí někam jinam, tak je to pro mne hnusný sobec a nic víc. Měla bych říct, že jsem doma s dětma 8 let. Nikam nechodím, ani manžel. Jsem jen doma, žiji stereotypně - úklidem, procházkami s dětmi, sportem atd.....Manžel je celé dny v práci nebo na melouchu, moc času na sebe nemáme, ale jak to jde, jsme spolu....Věř mi, že vím, co to je být sama a smutná, někdy mě to dost ubíjí....těším se až manžel přijede a mnohdy usínám zklamaná, že jen koukl na tv a šel spát. Ale to je právě ta realita. Není to lehké, ale kdo si myslí, že manželství a péče o děti je, tak se do toho nemá pouštět. Nemám potřebu se jít tlumit nikam k nikomu do postele, ale drží mě nad vodou to, že vidím jaké máme děti, že netrpíme bídou, že si na sebe i přes tu všechnu práci a námahu, která je součástí manželství s dětmi, dokážeme na sebe trochu času najít, být pohromadě, hrát hry, jen tak se válet o zemi a lehtat se a smát se spolu...tohle všechno je můj život...to ubíjející, ale i to krásné. Ano, život je těžký, většinu nám ho zabere práce a zase práce, ale tak to prostě u obyč. lidí je a bude a my jsme stejně šťastní a já se vždy na společné procházky a vše kolem toho hrozně těším a žiju i pro tyto chvíle a nevidím jen to, že jsem doma a muž že je často v práci......To si musí holt člověk vybrat. Buď je to obyčejný život, který nási hodně omezuje, ale hodně nám citově dává a já vím, že až se jednou ohlédnu, budu pyšná na to jaká jsem byla matka, manželka a nebo si budu říkat, jak je tohle povrchní a ubíjející a budu střídat chlapy a užívat si mezi lidma, koupím si co mě napadne...budu si říkat, jak já jsem svobodná a neomezená, ale co si asi takový člověk může říct až bude jednou bilancovat nad svým životem? Asi to, že to byl velký sobec a slaboch, když nedokázal nic pro nikoho druhého, jenom bral, ale nic nedával a že po něm nezůstane nic, než neštěstí a utrpení z jeho sobeckého chování. Možná je to až moc rozpitvané, ale já zkrátka nedokážu přijmout, že by byl pud ***u silnější, než to, co jsme 10 let budovali a vlastně celý život spolu chtěli vybudovat a že bychom to jen pro zvířecí pud nechali jenom tak rzobít. A není to o tom, že žena, která si myslí, že se jí nevěra nestane, myslím ze strany manžela, že by potom tuto skutečnost vnímala hůř, než ta, co muže podezírá a nevěří mu a každej den čeká, kdy ho s někým nachytá....Řekla bych, že smutné budou obě stejně jen s tím rozdílem, že ta, co důvěřovala, předtím žila a radovala se a ta, co si nevěru připouštěla, se ubíjela podezíráním a vlastně čekáním až se stane to, co se někdy stává, i kdyby se jí to ale osobně třeba nikdy přihodit nemělo. A to je důvěra. Není to žádná hloupost nebo naivita, že ten můj mi to neudělá, ale je to důvěra v nás a pokud se stane, že ji můj muž zničí, tak je to jeho boj a jeho svědomí...to on bude trpět až mu to dojde, ale né já. Já žila upřímně a čestně.

Jde mi z toho stejně jako Miky a angelwoman hlava kolem Nevěra ať už jakákoliv, krátkodobá nebo dlouhodobá, vztahu jen ublíží. A není divu, že nevěra dokáže vztah rozbít, vždyť zničí úplně všechno co bylo budováno. Nevidím jediný důvod proč nejít do manželství s tím, že s láskou vyřešíme všechny problémy, v okamžiku kdy o tomto nejsem přesvědčená nemůžu jít do manželství. Špatné zážitky mi nic pozitvního do života nedaly, jen smutnou vzpomínku.
Jak může nejisté ženě po mateřské nevěra pomoct? A muž, který se nevěnuje své rodině, asi nemá zase tolik práce, když si najde čas na to si odskakovat ještě za jinou. Co mají pak tito lidé za hodnoty?
Od zvířat se v tomto a mnoha dalších věceh podstatně lišíme, už proto, protože jsme lidé, kterým byla dána možnost racionálně uvažovat, ne se řídit jen pudy. V opačném případě bych se v "době říje" mohla nechat obšťastňovat půlkou města a svést to na pudy.

Ano vyřeší viz výše. O hloupost nejde, protože toto jsou příklady přímo ze života, konkrétně těmto dvoum případům to nejen zachránilo manželství, ale právě posílilo vztah. Reálný život není romantická pohádka o lásce do konce života.
Zvířat bych se tady zastala protože ty se páří právě kvůli tomu aby zachovaly geny a to v podobě těch nejsilnějších jedinců ne kdy se jim zamane. Lidé v této oblasti ztratili přirozený cit pro výběr.
Toto si myslím i přestože je to i pro mě těžké. Nad nevěrou bych rukou určitě nemávla, zabolela by mě dost, ale podle situace bych ji řešila.
Nejhůře dopadnou ženy, které právě nevěru vůbec nepřipouští a když se jim to stane, zboří se jim celý svět.

Nevěra může být tlumičem napětí....hm, možná. Ale vyřeší něco? Jak může
nejisté ženě po mateřské dovolené pomoci toto překonat nevěra? Vždyť o
je hloupost. Neměl by jí v tomhle pomoci právě partner??? Stejně tak,
jako není normální, když je třeba po porodu žena podrážděná, smutná a
náladová a odmítá ***, ve vztahu je napětí a partner ho "ztlumí" tak,
že si odskočí ukojit své pudy jinde...Tohle je jen krátkodobá náplast
na problémy, která, když se potom odtrhne ukáže se rána mnohem větší a
hlubší, než byla...Tohle pro mě prostě nemá smysl. Ano, pudy jistě máme
a velmi silné, ale v tomhle se snad odlišujeme od goril, že je umíme
ovládat-nebo vy byste snad chtěla tvořit něco s mužem, který neudrží
své "pudy" a skočí na každou trochu hezkou ženskou, která mu zkříží
cestu?? Toť můj názor...

Rozdíl je hlavně v chápání slova nevěra. Je příliš jednoduché říci, že nevěra je pouze zpestření ***u v manželství. Ve vývoji vztahu dochází někdy k napětí, která mohou vyústit v hádky. Např. žena co byla několik let na mateřské, nechodila do společnosti a teď se cítí nejistá, nebo partner, který se příliš věnuje práci a na rodinu nemá čas. Nevěra může být i takovým tlumičem tohoho napětí a pomůže uvědomit si, že vztah není jen o ***u a lásce až za hrob, ale i jiných hodnotách. Je samozřejmě více situací, kdy dojde k nevěře, ale pokud si jen odskočil(a), protože ho dotyčná(ý) nudil(a), nestojí mi hloupost dotyčných vůbec za řeč. Od takových pryč. Lidi jsou už tak dost přemnožený. Rozsévačů netřeba.
Právě proto, že máme rozum by lidé měli přistupovat i k situacím, které se jim tak úplně nelíbí.
Přestože jsme lidi, příroda nás vybavila úplně stejně jako ostatní druhy zvířat. Bez pudů bychom se nemohli rozmnožovat.

Miky, souhlasím s tebou. Já bych to pochopila snad jedině v tom smyslu, že může prospět dané osobě-uvědomí si, že udělala chybu, že doma má chlapa, kterého miluje a kterému nechce ublížit. Takhle snad jedině...ale myslím, že pokud to žena zjistí až takto je něco špatně...

Krátkodobá nevěra? To je co? Každá nevěra vztahu jen ublíží. Většinou všechno vyplave časem na povrch a je konec!!!! Pokud jsi měla na mysli krátkodob. nevěru jako zpestření ***u doma - že si člověk užije jinde a pak má třeba větší chuť na toho svého...což jsem už slyšela, tak s tím já nesouhlasím. Každý přece víme, že všechno ve vztahu se mění, když do toho jdeme a to je i ***. Není už třeba jako býval, ale s tím přece každý musí počítat. A pokud si řeknu, no, vdám se a až mě to bude v posteli nudit, odskočím si zpestřit *** s jiným....nebudu se vůbec do manželství, ani vážného vztahu, pouštět. Takhle to aspoň beru já. Jsem přece člověk s rozumem a né zvíře s pudy!!! Pro mne je prostě manželství závazek a pokud mi to doma klape a manžela miluju, tak ho nepodvedu kvůli zpestření ani jinak....je to jen můj názor a moje chování. Nechápu, jak může tzv. krátkodobá nevěra vztahu prospět.

Jsem proti nevěře, kdy dotyčný vede dvojí život. Ale taky věřím, že krátkodobá nevěra může vztah posílit. Pokud ho rozbije zamyslela bych se spíše nad tím, že něco nefungovalo. Když budeme podváděné, je jen na nás, jestli si budeme hrát na chudinky, nebo vezmeme život do svých rukou. Rozhodně nemůžu jít do manželství s tím, že s láskou vyřešíme všechny problémy. Člověk se vyvíjí celý život. Z vlastní zkušenosti vím, že špatné zážitky mě daly do života více než ty dobré a ovlivnily můj pohled na různé životní situace.
Taky by bylo moc krásné řešit problémy, tím že si ovšem promluvíme s partnerem. Ale realita je často jiná. Kdy jedna strana si už problém uvědomuje, druhá strana zatím tento poznatek nesdílí. Myslím si, že důležitější je najít ten správný čas, aby náš partner nepovažoval naše mluvení za plkání o ničem a to je často problém.
A sobectví, za to považuji většné řešení jen svých problémů.

Jéžiši, taková hrubka, pardon....

Je to někdy těžký, ale všechno se dá. Pokud se ti dva pořád milují a chtějí něco se vzahem dělat, vyřeší se cokoliv. Pokud by se stalo mně, že přestanu mít manžela ráda, nebude mne přitahovat nebo mi na něm bude spousta věcí vadit, nebudu hledat náhradu...(taková náhrada ve stylu milence je mnohdy ještě horší, než muž, kterého máme doma - akorád to ty ženy nechtějí vidět ), ale prostě mu to řeknu a radši se rozvedu. Taky nejsem ten typ a hnusí se mi to. Jsem s manželem 10 let a něco jsme už zažili, tamto nebyl zdaleka jediný náš problém, ale milujeme se pořád a myslím si, že můžu klidně říct, že náš vztah je pevný a cítím se v něm bezpečně. Samozřejmě vymyzela kdo ví jaká romantika a jiné věci, které jsou zkrátka jen na začátku, kdy trvá ještě ta první zamilovanost, ale i tak má pro mne dlouhodobý vztah svoje kouzlo a já bych neměnila.

Souhlasím s tebou. Už jen to, jak jsi popsala, jak to bylo mezi tebou a tvým manželem ukazuje, že ne vše může být takové, jaké se zdá...Ale pokud člověka miluju a vzala jsem si ho za muže, neodsoudím ho při první chybě, nedorozumění, atd. Krásně jsi vystihla, že základ všeho je komunikace. Co všechno na ní ve vztahu stojí a co všechno padá, když se nedostává....
Nedostatek ***u může být určtě nepříjemný, ale dá se vyřešit-chybí-li však správná komunikace nedá se řešit nic.. Věřím, že když se mají dva lidé rádi, mají k sobě úctu, jsou tolerantní a chápaví-dá se vyřešit mnohé. Nevěra je vždy selhání-ale podívejme se kolik lidí okolo nás ji vesele praktikuje (stačí se pdívat do čela naší vlády na ty dva ťulpase)... Ale já jsem si řekla, že má hodnoty zkrátka budou jiné, ať si říká kdo chce co chce. Nesnáším ty řeči typu: počkej holka, až budeš 20 let s jedním mužem, atd. Víte co? Ani tehdy bych nepodvedla. Protože to je o člověku. Radši z nefunkčního manželství pryč, ale řešit problémy nevěrou je mi cizí-hnusí se mi to. Spousta lidí se ohání tím, že stát se může cokoli...spíš mi to ale připadá, že lidé jsou líní jít za svým štěstím, bojovat o něj a každý den jej s láskou udržovat. Kolik je jen na internetu inzeirátů: "Ženatý muž hledá ženu na ***." Je těchto lidí upřímně líto-musí to být smutný život....

Úplně souhlasím s tebou. Napsala jsi to jasně a přesně. A ještě bych řekla, že já bych např. měla taky důvod podvádět, ale říkám si, co tím vyřeším? To, že manžel nemá na *** chuť, nyní vím, že ze dravotních důvodů, to nezmění a že já si občas užiju s jiným....co mi to dá? Co to dá našemu vztahu? Já osobně se ani neumím milovat s někým, ke komu necítím lásku. Zažila jsem i dobu, kdy jsme si nerozuměli, připadalo mi, že mne manžel neposlouchá, že jsem na vše sama, že na něho čekám až přijede z práce a on jen sedne k tv a kde jsem já???? Pořád jsme mluvili a mluvili. Zdálo se, že to nikam nevede, ale ejhle....najednou ze všeho vylezlo, že má problémy v práci, že je psychicky na dně a svým chováním se jenom snažil mne chránit, nechtěl, abych se trápila. Já jsem teda zastáncem toho, že lidi si maj i o těhle věcech povídat a držet se navzájem, ale on má už takovou povahu, je v tomhle uzavřený a až když je to hodně silný kafe, svěří se.....Chci tím jen říct, že kdybych to vzala tak, že mě nemiluje a určitě má milenku atd....začala ho podvádět, protože jsem já ta chudinka, tak bych nic nevyřešila a on by se dál trápil a zůstal by na to sám. při týhle představě je mi zle. Všechno je o komunikaci a jít se s někým válet jen proto, že mám doma málo ***u nebo proto, že mi manžel nerozumí ( tohle je hodně zjednodušeně řečeno), mi přijde taky jako neschopnost člověka řešit problémy a krize, které se v manželství prostě objevují. S tím do toho přece jdeme, musíme čekat, že nic nebude pořád jako ze začátku...Kdo tohle nedokáže a utíká od potíží za jinými, ať muž nebo žena, není zralý na vztah. Takový člověk by se neměl ženit a vdávat. Jestli jsem někoho urazila, tak se omlouvám, ale podle mne je lepší říct na rovinu, nechci s tebou být, tohle a tohle se mi nelíbí a odejít, než se schylovat k podvodům. Ale jak jsem psala, základem je komunikace, oni chlapi dělaj haury a třeba poprvé ani podruhé nic neřeknou, ale když budete trpělivé, určitě nakonec zjistíte, že sposta věcí není tak, jak vypadá a že vaše nevěry jsou nebo byly zbytečné......Kdyby nevázla komunikace mezi partnery, bylo by míň trápení i nevěr, v obou pohlavích, samozřejmě.

Ahojky všem!
Jsem tu nová a pozorně jsem si pročítala všechny vaše příspěvky k danému tématu..s mnohými souhlasím s jinými ne, a tak bych chtěla napsat taky svůj názor. Osobně nevěru neuznávám, ale neodsuzuju ji. Co odsuzuji je nevěra jako prostředek řešení manželských / partnerských problémů. Věřím, že každý člověk by si měl svého partnera vybírat velmi pečlivě-už z tohoto důvodu. Ale nic nemůže být dokonalé, a proto když se objeví problémy je potřeba o nich mluvit. Ať už jde o nedostatek komunikace, nezaplacené složenky nebo problémy v ***u. Protože ten je důležitou, ale ne jedinou součástí vašeho společného života. Takže když je problém, řeším ho. Povídám si o něm a snažím se najít společné řešení, něco pro to udělat. To že si odskočím jinde, ukazuje jen na mou neschopnost pobývat v partnerském vztahu. a pokud je něco dlouhodobě nefunkční, nebudu v tom setrvávat, já bych to alespoň nevydržela. Protože přesně ty ženy, které manželům nevěry tolerují, protože si myslí, že jde jen o *** a bojí se,že když ho opustí, zůstanou už navždy samy, dávají můžum pocit, že vlastně opravdu o nic nejde. Můj názor je, že do manželství jdu s tím, že toho druhého miluju, chci s ním být i za cenu určitého "odříkání" - vnímá-li to tak někdo, potažmo věrnosti. Protože v tom jdou ruku v ruce další vlastnosti vašeho partnera-sobectví, neschopnost naslouchat, špatný charakter, nestálost, atd. Ulítnout někde na večírku může každý, jsme lidi. Ale opakovaně podvádět a lehat si večer vedle svého partnera může jen jen do jisté míry cynický člověk. Vím, že manželství je někdy těžké a stereotyp je zákeřný, ale je to vztah dvou lidí, a to jak dopadne je jen jejich vizitka. Ženu to doma nebaví, tak si odskočí jinam, muž to postupně vycítí a taky si najde bokovku. To je cesta k psychiatrovi a ne k vyřešení problémů. Nechci moralizovat, každý ať si vede život podle svého, ale už jako matka dětí, bych jim chtěla jít příkladem. Doufám, že na světě ještě jsou čestní a rovní muži, kteří mají charakter a dokáží být věrní a přínáší jim to potěšení... ale muži jsou nevěrní i proto, že jsou ženy (viz autorka této diskuze),které na tento pokřivený "vztah" přistoupí a berou to jako normální věc..Já myslím, že nevěra je vždy selhání. Má-lí někdo k tomu sklony a je v ***u nenasytný, ať si vybere partnera stejně ***uálně náruživého (já ho mám ) nebo prostě nevstupuje do svazku manželského. Ubližovat a zahýbat umí každý, ale něco vytvořit, udržet a každý den na vztahu s láskou "pracovat" to je mnohem, mnohem těžší..

Po delsi dobe jsem zavitala na tohle tema.
Ja jsem se setkala s neverou u byvaleho manzela,ten nenechal zadnou sukni na pokoji-manzelstvi davno skoncilo.
Proc setrvava zakladatelka teto diskuse v manzelstvi nevim,vzdyt to je o nicem a deti to taky vyciti.Ale ve dvou milencich taky reseni nevidim-to bych pochopila jako jednorazovy ulet.Ja jsem svoje zivotni krize resila pokecem s kamoskama,vyletem s dcerama nekam atak. Vzdyt zpusob zivota,jaky si vybrala,se neda zit vecne,je mlada,nemuze to vydrzet dlouho.
A taky jsem nikdy nepodvadela a od rozvodu podvadena nejsem a frustrovana kvuli tomu urcite nejsem.
Zdravim Jana

tak se směju jako blázen ...promiň Ivanko, mluvíš z vlastní zkušenosti? Ať už z pohledu podváděné, podvádějící nebo přihlížejícího dítěte?
Poznámka, že jsme zřejmě my ostatní podváděné .... je tedy zajímavá. Vyplývá mi z toho, že raději bych si honem měla najít milence - lépe více - abych nebyla ta podváděná...
Pokud ses nechtěla nikoho dotknout - jako že mě se to trochu dotklo, mám pocit, že vody tu chceš zčeřit i ty, tak mi to prosím vysvětli.
Protože stavět *** nad všechny hodnoty mi připomíná třeba psy na jaře - ti taky nehledí napravo, nalevo, hlavně že se uspokojí...a to jsou zvířata, tak proč ne. Ale proč my lidé máme rozum, když ho přestanem používat?
Nevěra je a bude, ale odmítám, že my,které nepodvádíme jsme flustrované...
Ahoj Viva

Zabrousilajsem náhodou na tyto stránky, a aniž bych se chtěla někoho dotknout...milé ženy, možná ta co zavedla tuto diskuzi, chtěla jen zčeřit Vaše stojaté vody . Protože právě takové, co se zaobírají tím, co se tady řeší (všeobecně, nemyslím jen nevěru a ***) jsou bohužel podváděné...Mít více milenců nebo ***. partnerů je špatné, nebo ne? Život není sice jen o tom, ale je hlavně o tom...pokud mi nestačí jeden, nebo dva...proč nemít třeba tři? Možná je ta dotyčná lepší (protože spokojenější, uvolněnější a uspokojená) máma, než taková, která si nepřizná svou frustraci, nebo žije podle nějaké morálky, co jí diktuje okolí. Opravdu nechci mířit do Vašich řad, nechci Vás urazit, ale o životě mužů a žen, o ***ualních potřebách toho moc nevíte. P.S. Promiňte, a zasmějte se jako já se usmívám Ivanka