TO michaela130: A zvládala jsi to ? Já se nad sebou po tom mém výkonu zamyslela a říkám si: "takhle to dál nejde, to není možný, já mám kondici jak kdyby mi táhlo aspoň na 70, budu se sebou muset něco začít dělat". Lákalo mě to BOSU, jenže tady jak bydlím se žádný necvičí. Tak, když jsem měla v neděli "volno" (hlídání na děti), jela jsem navštívit kamarádku a na netu jsme si našly kde (ve větším městě) se zrovna v ten den bosu cvičilo. Vypravily jsme se tedy na "výlet" (do Pardubic - zdravím Viv a Mišičku ), trochu pošmejdily po městě a v obchodním centru a na pak šly "na věc" . No - hrůza ! Ještě, že mě tam nikdo nezná ! Jsem se postavila na ten půl-balón a málem jsem si rozbila hubu Byly jsme tam teda pořádný dvě nemehla, vůbec jsme nestíhaly jak předcvičovala, už jsem se v duchu modlila, ať to skončí, protože jsem si připadala jak totální tele.

TO Flora: no, mě to tak vyřídilo, že jsem se z toho nemohla několik dní vzpamatovat Pak jsem si vždycky říkala .... měla bych si dát zas tu tabatu .... jenže, než jsem se k tomu odhodlala, tak už byl zas najednou večer a to mi je blbý kvůli sousedům. Ale, až se tu s pettar zase budete předhánět, tak mě to určitě nakopne a přidám se k vám - se svojí jednou čtyřminutkovou tabatkou

TO Vivianka: Viv, Ty už jsi štíhlounká, to už leze dolů hůř, ale já mám pořád z čeho brát Ale nestresuju se z toho (zatím), říkám si, že už se to musí zlomit každým dnem

TO Vivianka: nejseš mé dvojče

TO Vivianka: no to je, jako bys psala o mě

TO Vivianka: to mam stejne...nejhorsi je jak se schovas v posledni rade a pak se najednou vsichni otoci a cvici proti tobe a ty jedina jsi ztracenaaaaaaaaaaaaaaaaaaa.