TO Bubli: já nevím ,ty jsi měla nějakou cystu,vzpomínám?A ta byla karcin.?Já jsem měla dlaždicobuněčný karcinom čípku-takže rakovina čípku,takže mně brali vejcovody,vaječníky,dělohu 21 uzlin,slepák nemám,žlučník nemám.Chodila jsem každé 3 měsíce na kontroly,cytologie z poševního pahýlu,sono spodem,sono moč,měchýře,ledvin,krev,ale markry vůbec nejsou přesný ukazatel.No a jednou za rok mamograf,,,,,,,,,,,,,,,,,Mimo to ještě chodím na internu,u Tebe to bylo asi hodně zbytečné nechat to dojít takhle daleko,Ty jsi nechodila na pravidelné kontroly 1x za rok ,či za půl?O fobii z doktorů vím své,mám uzkostnou poruchu s agorafobií,po autonehodě.Takže pro mě to bylo opravdu blbé.Oestrogel se musí vysazovat strašně pomalu a nikdy ne na léto.Já mám jizvu od solaru až dolů.napojili to na žlučníkovou a přeřízli i pupík..............

TO pa.tj: Jo, trochu už toho za sebou mám, nedalo se nic dělat... já to měla "leckde" - střeva, močovod, poševní přepážka (pochva/střeva), malá pánev, vaječníky, vejcovody... ložiska i 10 x 15 cm No, jak říkám já pro zjednoduššení, všude krom dělohy Já měla bolesti pokaždý, taky mi to přišlo normální, měsíčky silné a dlouhé, při první LPS mi řekli, že tam jsou jen srůsty, ale to že má kdekdo a problémy to působit nemusí, ale pak dr. objevila něco, "co tam nepatří", ale na blbém místě - pohledem to nešlo vidět (za čípkem) a na UTZ se zas ukázala buď děloha nebo jiný orgán... pak jsem měla vysoké CRP (skoro 100), tak se trošku začalo něco dít, ale v podstatě to rozsekli až v Praze. Mmch mi řekl pak primář v N. Jičíně, že ty ložiska tam mám min. 5 let, že jsem musela mít bolesti, jak při MS, tak i mimo ni, silné měsíčky.. tak jsem jen souhlasila, ale protože jsem je měla vždycky "bolestivé", tak to, že je to o něco víc, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Vím, že si s malým budu muset nějak poradit, spíš mám obavy, jak tělo zareaguje na další operaci. Nejradši bych počkala ještě, ale nejde to.. už teď si někdy říkám, že bych šla hned druhý den, jen abych se nemusela cpát práškama na bolest a měla jsem klid

TO Martina: No, v Praze jsem byla Na Homolce, kde bylo v té době jedno ze dvou specializovaných pracovišť v Praze, ale protože se potvrdilo podezření na zasažení střev, které se pak podle MR potvrdilo, tak mi zástupce primáře řekl, že s tím si tam neví rady (dnes už ano, přeci jen je to 8 let), ale že shodou okolností primář Bartoš, který odešel z Prahy do Nového Jičína se na endometriozu specializuje a pokud si s tím neporadí on, tak nikdo jiný. Prý operovat mě můžou kdekoliv, ale pak prakticky bez šance mít děti, ale on, že by měl pomoci. Tak mě odkázali na něj a pak už všechny operace vedly tam. Měla jsem i dočasně vývod ze střev, protože mi museli kus vzít. Prakticky u polovičky operací jsem měla primáře svých oborů (gynda, chirurgie, urologie, gastro). Taky sis musela užívat, ale holt, já když v 25 letech začala, tak jsem byla trošku rarita no - velký rozsah, věk aj. Díky tomu mám nejen problém se střevy, ale i chronické záněty močových cest, dokonce i hrozilo, že mi napíchnou ledviny, ale z toho naštěstí sešlo, tak jsem byla ráda. Dokonce mi "vyhrožovali" i porod císařem, pokud se zadaří... když se mi pak podařilo otěhotnět, tak jsem jen doufala v "hladký" průběh a donošení a i když císař byl pro mě jen další z řady operací, tak jsem byla šťastná, že ho můžu mít... a když mi měsíc před porodem řekli, že naopak císař po mých operacích by byl nejvíc rizikový, že nevědí, jak to v břiše vypadá, že tam bude hodně srůstů a kdoví, čeho ještě dalšího, tak řekli ideálně přirozené a já se začala neskutečně těšit a porod jsem měla krásný (rychlý), přirozený. Jičín byl daleko, bez rodiny jsem tam musela být celou dobu, jen na telefonu, někdy jsem tam byla i 3 týdny skoro, tak to bylo hooodně dlouhý. Internet tam tenkrát nic takového nebylo, ale tak tím, že jsem tam byla tak často, tak jsem si našla "kamarády" mezi sestřičkama, doktorama i pacientkama Tak se to přežít dalo, i když to bylo dlouhý a náročný a někdy jsem je tam fakt moooc potřebovala. Ale holt se nedalo nic dělat. Ne, vlastně po první operaci, když jsem ležela na JIPce, tak manžel s mojí mámou na otočku přijeli, to byl velký, ale milý šok, jinak jsem tam byla sama. Teď se musím objednat na konzultaci a pak se uvidí, co dál, ale v říjnu bych ráda operaci. Pak už jen bude záležet, zda v Praze nebo v N. Jičíně.. ale určitě dám vědět! A díky moc za podporu, vážím si toho, i když se osobně neznáme! Kolikrát mě podrželi víc, takhle cizí lidi, než vlastní rodina, ale to se někdy stává...v Jičíně jsou fakt machři a i ten přístup, super lidský, ochota, příjemní.. prostě k dokonalosti chybělo jen lepší vybavení a lepší jídlo Ale to jsou fakt detaily, protože jsem stejně byla většinou na dietách