TO alena.trta:
Děkuju. Říkám si, že bych měla být ráda, že všechno dobře dopadlo a jsem zdravá, ale stejně mě ta váha štve.... A jak píšeš - je to v oblasti boků, břicha a u mě i stehen. Ach jo..

TO ivaaa: Já jsem po radikální hysterektomii 2,5 roku, také pro karcinom děl. hrdla, operace v mých 40 letech. Naštěstí mi nechali vaječníky, takže žádnou hormonální léčbu nemusím podstupovat. Jako povzbuzení pro ostatní stejně postižené nebo pro ty, co je tento druh operace teprve čeká, oznamuji, že jsem úplně v pořádku, žádné problémy ani omezení nemám, sport a vše ostatní jako dřív. Holky, držte se!

TO Anna: Neboj, já měla prve taky strach, hlavně před operací nebyli schopni říct, zda bude muset děloha a vaječníky pryč nebo ne, o to to bylo těžší, 3 dny předtím jsem nesměla nic jíst, jen pít, to mi taky nepřidalo na pohodě... ale prostě jsem to dělala kvůli sobě a kvůli budoucí rodině - já věřila, že to dobře dopadne a děti mít moct budu vlastní. Pak se mi taky stalo, že už jsem byla na sále, ale předchozí operace se protáhla, tak jsem ještě nemohla na sál jako takový a koukala jsem se, jak tam operují, oblblá lékama, ale natolik při vědomí, aby mi to docházelo... si vzpomínám, že tam přišel takový příjemný doktor a ptal se, co se děje (bulela jsem jak želva a hrozně se bála, i když to byla jedna s těch jednodušších operací), tak mě chytil za ruku, říkal, že to bude dobrý a ptal se jestli mě neuklidní třeba rádio a pustil mi písničky :) pořád mě držel za ruku a povídal si se mnou - uklidňoval mě. Jak říkám, v N. Jičíně jsou fakt doktoři na svém místě Nebo když jsem měla takový křeče a bolesti do břicha, že jsem si nemohla ani lehnout, ani sednout a trvalo přes 2 hodiny než mi zabrala injekce - myslela jsem, že umřu, jak mi bylo zle, ale prostě jsem myslela na to, že mám miláčka na druhém konci republiky a že na mě čeká a že to musím zvládnout Teď mám ještě větší motivaci, přibyli dvě zlatíčka brzy roční synek a 4letá dcerka... Mám toho za sebou hodně, ale nemyslím si, že jsem nějaký "zázrak", věřím, že jsou na tom i mladší a hůř, i když široko daleko o nikom jiném nevím a ani doktoři, ale nedělám ze sebe "mučedníka". Prostě se stalo a život jde dál, musí jít Nějak bylo, nějak je a nějak bude a já věřím, že bude líp Vždycky je kvůli komu to zvládnout, i když už si myslíme, že sílu nemáme... Ono někdy stačí i porod, u kterého si říkáme, že už nemáme sílu tlačit apod. ale přeci to každá zvládla. Prostě jsme do vínku dostaly skryté síly, které se "ukážou", když to je hodně potřeba a to je dobře