Marcelo, na operaci je nejlepší vůbec nemyslet !!! , žít jako by se nic nedělo a věřit, že vše dobře dopadne . Ale asi si tím předoperačním strachem projde většina z nás. O to víc radosti budeš mít po O, až zjistíš, že to vlastně nic tak hrozného nebylo. Pokud ovšem máš vyřešenu tu "ztrátu", já mluvím o samotném zákroku. Psychika hraje velikou roli. Co jsem tady četla, tak ve většině případů se v nemocnici chovali všichni zaměstnanci suprově, a to je taky důležité. A všechno, co budeš potřebovat, v nemocnici mají. Já jsem si na doporučení z mnoha stran koupila cestou domů cicatridinu a jsem přesvědčená, že mi při hojení PP pomáhá (už se pomalu bojím napsat poševního pahýlu, aby se zase neozval nějaký anonym :-\ ). Po operaci hlavně všechno zvolna, nic nepřehánět a odpočívat. Procházky po nemocniční chodbě dělají dobře .
Tak hlavu vzhůru a držím palce!!!
... a uvidíš,že mi dáš za pravdu až se po operaci probudíš a budeš se prohlížet, proč že to tam vlastně ležíš, viď Bado !

koukám,že pomalu na téma hysterektomie už tu nic nenajdu,řeší se tu věci,které sem nepatří.¨¨M-taky Tě doma tvůj přítel a kamarádi nazývají BEZDĚLOŽKA?Fakt to značí o tvém smyslu pro humor

Koukám, že máme s Marcelou stejný termín
Děkuji všem za příspěvky, ulehčuje to a pomáhá.

Po pár dnech jsem opět nakoukla a co to nevidím, někoho anonymního rozlítil výraz "bezděložka"? Tak to mne pobavilo ještě víc Myslím, že to není vůbec nic urážlivého, jen to svědčí o mém smyslu pro humor i bez jmenovaného příslušenství a naopak o určité vztahovačnosti někoho, kdo všechno bere moc vážně a je to bručoun
Jsem skoro 14 dní po operaci a věřte mi, že den ode dne jsem raději, že jsem se již stala "bezděložkou" a klidně si tak budu říkat dál, nemám problém nazvat věci pravým jménem
Pokud se tento výraz anonyma dotknul, tak se hluboce klaním a omlouvám a přeji mu více radosti do života a doporučuji skvělou terapii smíchem Mějte krásný den a usmívejte se

Taky jsem nic nedržela, den před operací normální snídaně doma, k obědu v nemocnici polévka, k večeři klystýr

MARCELA žádnou dietu jsem nedržela, před operací si tě pěkně "vyčistí", žádné strachy. 2 dny před operací bez jídla, den před klystýr. Doporučuji hodně pít slazené nápoje, ať ti není špatně. Ale v pohodě se to dá vydržet. Držím palce, ať vše dobře dopadne.

Děvčata, zbývá mi 9 dní do operace. Držely jste před operací bezezbytkovou dietu? A kolik dní předem?

Majko M., máš k tomu všemu úžasný přístup. Pamatuji si na Tvůj první příspěvek a říkala jsem si, jak to vše můžeš zvládat. Gratuluji k příteli a ať se ti jen daří.

Na bok jsem si lehla hned po probuzení na JIPu a boky a záda jsem střídala každou chvilku. Hadičky jsem si vždy srovnávala, ty ostatní přehazovala a vymotávala se z nich, abych se neuškrtila, když už jsem přežila operaci Nikoho jsem se neptala, co smím, nikdo mne neusměrňoval ani nenapomínal. Jen jsem nebyla tak úhledně zastlaná jako "spolutrpitelky", co s ani nepohnuly

Jo-děvčata- a možná je vám divné, že mluvím o ***íku, když jsem sama. Tak abych vyzkoušela jak mi to funguje - pořídila jsem si občasného milence.No funguje to tak, že mi říká - ty moje nymfomanko - a že nic lepšího ještě v životě nezažil. A to je nám pade./a to jsem ještě nebyla v kině na 50 odstínech šedi -chacha . Takže děvčata poševní pahýl- nepahýl - taky jsem měla zpočátku strach a hrála jsem, ale za chvilku mne to zase začalo bavit. Ať máte operaci před sebou nebo za sebou,jak to po operaci půjde, žijte normálně se vším všudy. Vyprdněte se na ostatní, ať vám klidně říkaj bezděložky či jak, protože posmívat se nebo urážet může jen dement,na kterého je škoda plýtvat svoji energii-tu můžeme využít úplně jinak,že?

Zdravím všechny,co si prošly tím martýriem. Jsem 5 měsíců po totální hysterektomii-řez přes celé břicho/karcinom děložní sliznice,ale bez další terapie-karcinom byl menší než 1mm/, do práce jsem šla po 7 týdnech.Byl to tedy záhul,jsem na všechno sama a po zápřahu v práci jsem byla totálně vyždímaná. Nějak jsem zvládla i ty stálé návaly, bylinky trochu pomohly.Tak už je to méně časté. A co nejdřív jsem se začala hýbat a pak i tancovat-flamenco,abych vyvážila starost o staré rodiče,a ejhle ono to pomohlo. Prostě fýzis je propojená s psyché. Svoji diagnozu neřeším a žiju, starám se jak můžu a tancuju co mi tělo dovolí.Tak se nebojte a jak to trochu půjde-HÝBEJTE SE!! Ani nedržím žádné diety, dám si klidně tláču s cibulí a dvandu.Opravdu pohyb je lék a naučila jsem se neřešit nepodstatné věci, které ostatní děsně řeší.Lidi kolem mne říkají, že jsem se zbláznila /za chvíli zaklepe bačkorama a vona si chodí tancovat/, ale já vím své.Při vytížení v práci a starostech kolem staroušků si vždy vyšetřím chvíli na tanec. A co si o mně myslí ostatní, na to já kašlu.Tak děvčata nebojte se pohybu,dobrého jídla a pití a i ten ***ík vám časem půjde k duhu...

já jsem tedy na boku ležela,hned jak mi vytáhli první hadičku,tu z močáku jsem měla ještě déle,ale na boku jsem ležela a nikdo nic takového nenařizoval ležet na zádech,,,,,,,,,,,,,

Zajímalo by mě, kde se vzala ta fáma se zákazem ležení na boku, už se na to ptal v diskuzi někdo dříve...
Odpověď lékaře viz třeba tady:
http://gynweb.cz/…po-hysterektomii

Teda děvčata, takové zbytečné spory Mně tedy výraz bezděložka, použitý "kolegyní", opravdu pobavil. Myslím, že když ho použije žena, co je první den po operaci, svědčí to o jejím nadhledu, pozitivním přístupu k životu a hlavně schopnosti udělat si legraci sama ze sebe.

Ležet na boku se smí hned. Vše co tělo dovolí.
A s těmi výrazy.... Bezděložka mi tak nevadí jako pahýl .....používat ale nebudu ani jeden z nich. Nemám dělohu, nevadí. Už ji nepotřebuji a navíc to nikdo nepozná. Život jde dál a nijak označovat se nepotřebuji. :)

A za jak dlouho se dá po LAVH ležet na boku? Nejsem zvyklá spát na zádech...to budou muka.

Když už jsme v jazykovém koutku, tak já přiznávám, že absolutní alergii mám na slovo "těhulka", a to od prvního dne, kdy jsem to slyšela. Výraz "bezděložka"mi nevadí, nicméně používat ho asi nebudu. Jinak jsem se musela smát, když jsem si přečetla svůj minulý příspěvek. Já už jsem z toho přechodu tak zblblá, že místo železniční přejezd píšu železniční přechod.

A co je třeba vůbec nepojmenovávat? Jsme ženy a budeme stále. Ať s dělohou nebo bez ní. "Bezděložky" je pro mě vulgarismus. Poševní pahýl je lékařský termín. Ale neřešme nesmrtelnost chrousta.

Mně pojmenování "bezděložky" vadí asi tak jako výraz "poševní pahýl", ale na hlavu se kvůli tomu nepostavím. Každý máme svůj specifický výrazový slovník stejně, jako jsme každý originální individualita. Myslím, že jsou zásadnější a vážnější téma v této diskuzi. Jsem strašně ráda za vše, co jsem se zde dozvěděla bez ohledu na to, jak to kdo vyjádřil. Cítím, že se svými problémy patřím někam, kde se mohu vybrečet i podělit s radostí se stejně "postiženými" - tento výraz se mi také nelíbí, i když mám "pahýl" Co s tím? Vytvoříme nová názvosloví, která nebudou tak degradační? Jak jinak výstižně pojmenovat ženy bez dělohy, ženy bez dělohy i vaječníků, poševní pahýl a ev. další?

Já jen občas nakouknu ,ale přispívám,měla jsem to z nemocnice autem asi 45km,ale byla jsem ráda,že jedu domů,pro mě cesta byla bídná ,protože jsem jednak byla řezem a ještě mi z břicha koukala hadička na konci s kelímkem ,vedená z moč.měchýře ,takže jsem měla rozepnuté kalhoty ale bohužel při každém drncnutí, mi to vytékalo kolem hadičky, tak že jsem domů dojela celá mokrá,ale dalo se to.Takže se nebojte ,to bude dobré.

Bezděložky no to je zvláštní výraz,ale já se na takovéhle lidi nezlobím,jen si řeknu,tak to je asi dobrá duše.???????????????................tak se tímhle vůbec netrapte,hlavně at je Vám všem dobře

Je zajímavé, že ty nejchytřejší jsou vždy anonymní.

označení BEZDĚLOŽKY je vrchol trapnosti. Tohle běžte kvákat na Mimibazar.

Přes den jsem měla tepláky, v noci noční košili a na cestu strečové džínové legíny - neměla jsem řez. Ty legíny byly skvělé, držely mi mírně stažené břicho, takže se nic neotřásalo, tím pádem ani nebolelo. Sedadlo jsem si pohodlně sklopila a měla jsem pocit, že mohu jezdit celý den. Cestovali jsme asi 40 minut po Praze, samé brždění a zatáčky.

Zdravím vás tu všechny, moc mi tato diskuse pomáhá vydržet období do Op. a už se díky vám ani tak strašně nebojím. Jdu na začátku dubna do Střešovic (Maty kdy tam nastupuješ ty?) a také bych uvítala jestli máte některá se Střešovicema zkušenosti.

A ještě jeden postřeh ode mne - určitě bych si příště vzala sebou vlastní toaletní papír a vlhčené kapesníčky. Ten nemocniční byl šedý a tvrdý jak lisovaná překližka. V situacích po klistýrech a v situacích s pooperačně rozbolavělým klínem to jeden příliš neocení

Sophie: Tu cestu nezávidím, já to mám cca 3 km a i ty byly poměrně zážitkové, neměla jsem zkrátka tak ohleduplného řidiče jako Andy
K oblečení - to je dobrá otázka. Já si brala do nemocnice pyžamo (nebo spíš takový "domácí oděv", ale to jsem užila jen první, předoperační den. Člověk se přece jen cítí tak nějak civilněji, když se povaluje po posteli a čte knížku a ještě mu nic není. No, po operaci jsem byla ráda, že mám sebou i noční košili Jako civil na příchod/odchod jsem zvolila volné úpletové šaty. Samy o sobě by byly ideální, ale ty punčocháče pod nima taky nic moc. Ideální by byly punčochy - samodržky

Sophie: Mám do FN asi 140 km a taky jsem se cesty domů bála. Já se díky úžasnému šéfovi domů vezla hodně pohodlným autem, ale šlo by to i v naší staré felicii. Taky jsme jeli po rozhrkaných cestách, ale před každou větší dírou v cestě nebo před železničním přechodem takřka zastavil a přejel pomaloučku, takže cesta byla OK. Takže jen popros manžela o maximální ohleduplnost. Břicho jsem vůbec necítila, bylo to v pohodě. Cestovala jsem v kalhotech, ale celou dobu jsem si rukou odtahovala gumu kalhot od břicha nebo gumu měla stáhlou úplně dole pod jizvou. Většinou jsem ji ale odtahovala. Kalhoty na zip bych normálně rozepla a basta. Byla jsem řezem, nevím, jak se cestovalo těm, co jsou operovány vaginálně.