Mysicka,


Celkem by mě zajímalo jak by ses zachovala kdyby to bylo naopak..věřila by jsi pak manželovi, že i po tom "všem" Tě stále miluje???, já věřím v to, že když člověk miluje, nezahne, ani se nezakouká...

Já jsem ale hlupák, napsala jsem ti, ať to napíšeš do diskuze Nevěra a my v té diskuzi jsme . Já jsem to taky nemyslela tak, že bys na to měla být pyšná, já sama jsem nikdy nevěrná nebyla, ty výčitky svědomí bych prostě neunesla....ale tady v těch diskuzích to vypadalo, že nevěra musí zákonitě skončit rozhádanou dvojící a podezíráním, tak jsem to chtěla vyzdvihnout jako protipól, že i výjimky se stávají.

Lenko,
já vůbec nejsem hrdá na to, co se mi stalo,a vlastně si připadám též jako oběť, vždyť jsem se o to nijak nepřičinila, jen si povídala s kamarádem, a postupně se mi to přihodilo (ten kamarád je kamarád dodnes, ale pro jistotu se už nesttýkáme, jen mailujem a SMSkujem), skoro se mi chce napsat, že za to ani nemůžu. :o) Ale to je samozřejmě blbost. Měla jsem včas přestat. Ale bylo to tolik okouzlující, svou roli sehrálo i to, že jsem před svým mužem poznala jen jednou zamilovanost (s manželem jsem se seznámila v 17 letech).Bylo mi skoro 30, dvě děti vedle sebe, a chovala jsem se jako puberťačka. Dnes jsem ráda, že se to stalo, poznala jsem ,jak muži na mě záleží. Přestal tenkrát na měsíc se mnou absolutně komunikovat a já (krom toho, že jsem ukončila schůzky s tím druhým)jsem se trápila taky, že už to s mužem nebude to co dřív. Po tom měsíci jsme si vše vyříkali, já hrozně plakala, muž byl od té doby na mě hrozně hodný, najednou jsem měla pocit, že si mě váží, jakoby si uvědomil, že svatbou a dvěmi dětmi mě nemá zas tak jistou, jak si myslel...
Ale jak říkám, je to pryč (5let), a nechtěla bych to zažít znova. Náš vztah se vrátil do normálu.

Karin,
manžel na to přišel sám. SMSky, atd., prostě to na druhém poznáš, když je zamilovaný. Dlouho dělal že nic a pak přímo na mě uhodil, jestli někoho mám a ať si dobře rozmyslím, co mu odpovím. Neodvažovala jsem se lhát, a bylo by to i zbytečné, navíc bych navždy ztratila jeho důvěru.
A proč jsem s tím druhým nespala? No prostě jsem byla "jen" zamilovaná, ke styku vůbec nedošlo. Chlapi se mnohem hůře vyrovnávají s tělesnou nevěrou, jak známo. U žen je to naopak. Můj muž kdyby se s jinou vyspal, tak to bude bolet, ale ne tolik, jako kdyby se do ní zamiloval. Mužský zase tělesnou nevěru bere jako útok na své EGO (jakože v posteli nejsou tak dobří a nezastupitelní, jak si myslí), a s tou duševní nevěrou se smíří taky těžko, ale spíše.

To máš bezvadného manžela, že to tak vzal...jak jsem si pročítala diskuzi Nevěra, tak je vidět, jak se ten druhý protějšek trápí, když ho milovaná polovička podvede a pak už pořád jen podezřívají. Měla bys tam napsat, aby viděly ,že i nevěra můžu dopadnout dobře....i když nejlepší je být věrný, to se pak takové problémy vůbec řešit nemusí .

Myšičko a tys to svému manželovi řekla, nebo jak se to dozvěděl? Teď se zeptám hloupě, le zajíma mě to -proč js mu nebyla nevěrná tělesně, když jak sama píšeš, jsi byla tak poblázněná?

Janny,
dovoluji si nesouhlasit. Já svého muže miluji, on mě jistě taky. A přesto se mi stalo, že jsem se zakoukala do jiného muže! Bylo to jen přechodné poblouznění, ani jsem mu (tělesně) nevěrná nebyla. Svého muže jsem nikdy milovat nepřestala. Je mi záhadou, proč se to stalo, měla jsem v sobě pěkný zmatek, a rozum mi říkal, ať neblbnu, přesto se to stalo a mně trvalo několik měsíců, než jsem se s tím srovnala. Vztah jsem rychle ukončila, ale partnerskou krizi jsme překonávali ještě dlouho. Paradoxně to nakonec náš manželský vztah posílilo a muž se ke mně choval ještě dlouho mnohem lépe, než předtím, jako zamilovaný....
Už je to pár let, tak jsme zase v zajetých kolejích, skoro mě n ěkdy napadá, co to zkusit ještě jednou...:o)
Dělám legraci, tohle by můj muž už nemusel unést. :o)
Nebudu pokoušet osud.

Je vidět, že jste mě nepochopila o čem jsem psala.., psala jsem daleko o něčem hlubším, než je divadélkování ve vztahu, podstrkování partnerovi a tváření se jak je vše skvělé..Psala jsem o duši, o tom, abychom imponovali partnerovi svými vlastnostmi, jaké jsme..aby se zamiloval do nás, jaké jsme..a ne měl rád za to co děláme...,že je doma uklizené, že mu vaříme a podstrkujeme..apod. Prostě je to opravdu na nás zda nám partner zahne a nebo nezahne..A to stejné naopak.. Na to, aby tohle člověk pochopil, musí změnit úhel pohledu..

No já vás malinko nebo spíš hodně zklamu ve vašem přístupu.Tak teď dobře čtěte.Píšete , že je třeba hledat vinu v sobě když je vám partner nevěrný,přemýšlet kde jste udělaly chybu,proč byl někdo přitažlivější víc než vy.
A to je ta chyba.Když partnerovy připravíte ten nejúžasnější život a všechno klape tak vězte,že žvyšujete pravděpodobnost , že vám zahne.Ono totiš právě všechno klape i ta jeho (její) nevěra a nikdo nikam nešťourá o nic se nazajímá , všechno tomu druhému zbaští i s návnadou a všichni jsou spokojeni.
Tak teda nikoho nepodezřívejte nedělejte problémy dodávejte partnerovy pocit,že může všechno a vy stejně nic neuděláte a tím mu dáváte najevo,že příště může zas.
Doporučuji nespojovat nevěru ***uální s milostným vztahem - ten totiš nelze dlouho realizovat.***uální lze i roky a na nic stejně nepríjdete,protože rychle na TO a zpátky domů.
Zamyslete se nad svým odpouštěním !

Hm, tak pokud Vám za to stojí, dejte mu šanci...Je dobře, že se usmíváte, i když je to hodně těžké, musí váš manžel vidět koho vedle sebe má a o koho by případně přišel..Není to o tom, že začnete hrát divadlo a až bude zase "Váš", tak se vrátíte do starých kolejí..pozorujte ho, vnímejte ho, přemýšlejte kde jste udělala chybu..Bude to záležet jen pouze na vás zda se k vám vrátí..., ale musí se k vám vrátit srdíčkem a ne jen proto, aby byl teda klid a vy nebyla sama...stejně se tím nic nevyřeší..vaše výhra bude, když to bude od srdíčka...Jinak to nemá cenu, manžel bude s váma, ale srdcem třeba jinde...což je to nejhorší... , pokud tohle vše zvládnete, ale stejně prohrajete, udělala jste pro to maximum, můžete mít čisté svědomí i z prohry...Držím pěsti ať to dopadne pro vás dobře..

Trefa…….rozhodla jsem se mu šanci dát, jelikož ho miluji, zatím jsme spolu měli velmi krásný vztah, i když zatím bez dětí, fajne kamarády a příbuzné, neumím si to bez něj a bez nich v životě představit, byla bych sama a to já nechci. Jsem slaboch, jiná by ho vyhodila, ale já to nedokážu, už kvůli sobě. Jelikož jsem nevěděla kam pro radu, můj příběh je na babinetu.cz a tam je 90% příběhů, kdy manžel se zamiloval a odešel nebo si nevěděl rady, ale skoro žádný, kdy šel jen za ***em a miloval manželku. A všichni ti lidičkové mi tam radili, že mám vlastně štěstí, že mě miluje a jen mě, a že kvůli mně brečel a sliboval, že ostatní manželé řeknou končím s Tebou a jdu za milenkou. No to je relativní, teď mu dám šanci a za pár let budu ve stejné situaci, akorát ji bude milovat. Jednu šanci mu dám, možná dvě, ale tři né, tak slabá zase nejsem, i kdybych měla být bez dětí a bez manžela ……….tak se rozvedu, třeba pochopí………..jo bude to těžké už teď je to těžké…….snažím se to pohřbít, nemluvit o tom, smát se, ale moc to nejde…bolí to a mrzí to…….protože měl všechno co chtěl……ale teď už to tak nebude

Adino, to jestli mu date jeste sanci, to zalezi jen a jen na vas. Ja mam pocit, ze mu ji date a ze jste temer rozhodnuta mu ji dat. Zalezi hodne take na vasem partnerovi, jak vam pomuze, abyste ziskala alespon zastecne zpet duveru, kterou jste ztratila. Musite dat ovsem jasne najevo, ze takhle ne a ze treti sance neexistuje. A pokud vas manzel miluje a uvedomuje si co by mohl ztratit a slibil, ze se to opakovat nebude. Tak mozna bych do toho sla. Ano, mozna jsem naivni. Bude to tezke obdobi, ale pokud si myslite, ze byste mohla odpustit, tak to za zkousku stoji. Pokud to nevyjde, alespon budete vedet, ze vy jste vic udelat nemohla. No drzim vam pesti.

Jenze to ja asi nedokážu, jsme spolu už 15 let i kdyz nám je pouze 30 let. Myslim, ze me nikda nepodvedl az ted toho posledniho pul roku, moje srdicko to vycitilo a nakonec smsky a jeho chovani potvrdilo, tvrdi, ze to bylo bez citu kvuli ***u a ze to skoncilo. Tvrdil, ze kondomy pouzivali, ale mozna to byla lez pro moji hlavinku. Slibil ze uz to nikdy neudela. Nevim nic, treba s ni spal 50x treba jenom 2x to mi nerekl, rekl, ze nic se nedozvim, aby mi jeste vice neublizil. A ja nevim jestli verit nebo neverit. Kazdej mi rika, ze 100% verny chlap neexistuje, ja treba 100% verna jsem a budu. Ja nevim jestli mu dat jeste sanci .......jenze ja ho miluji i tak........a doufam, ze u nej to bylo naposledy,.......jenze kdo jednou zkusi zkusi znovu

Ahoj Adino, četla jsem tvůj příspěvek a první, co mě napadlo bylo to, že bych se s ním okamžitě rozešla a to nejenom kvůli nevěře, ale i kvůli tomu, že pokud je záletník a ví, že j neplodný, třeba se vykašle na používání kondomů a pak tě může nakazit bůhví čím. Pozor na to!

No já myslím, že máte naprostou pravdu, právě řeším nevěru svého manžela, asi to bude o tom, že jsem ho neposlouchala a nedokázala k sobě připoutat, ale já myslela, že ano on si nikdy na nic nestěžovat, že je špatně, nikdy neřekl, že by cokoliv chtěl jinak, vše bylo OK a přesto ho k sobě přitáhla jiná. Jenže před rokem zjistil že je neplodnej, nikdy jsem mu nic nevyčetla, nikdy na nic nespěchala, ale doktor mu v té ordinaci řekl, že kdyby si to rozdal s celou ČR žádná by neměla dítě, asi se tím začal řídit........

Když čtu tuto diskuzi, je mi vážně moc smutno z toho všeho co se děje.. , jsem člověk hrozně podezíravý, až bych řekla, že mě to ničí..ale snažím se s tím pracovat, jelikož začínám zjišťovat, že to samé podezírání je stejně k ničemu. Člověk se akorát trápí..a možná někdy i zbytečně..Stejně, pokud vám partner, či partnerka bude chtít zahnout, stejně to udělá..a nedůvěra mu, jí, stejně v tom nezabrání.. Nevím, kdo mě bude chápat z těch co si přečtou můj příspěvek, ale myslím, že základ je v tom, abychom se chovali tak, aby nám ten druhý nezahl..vždy to bude o nás...vždy bude záležet nakolik si partnera k sobě "přitáhneme", aby nás miloval a tím pádem ho ani nenapadlo nám zahnout...a když zahne, je to naše prohra.. K čemu je čtení mailů, sms, když stejně ten dotyčný si to bude mazat, vy se o případné nevěře stejně nedozvíte..na co se ptát kam jdeš, s kým jdeš...Stejně ten dotyčný odpoví jak bude chtít..a někteří budou žít v iluzích..A pak nakonec se budete stydět sami před sebou, že jste byli schopni kouknout do mobilu či do mailové schránky..Možná mě mnozí odsoudíte, možná ne..je to můj názor..kterému věřím, že funguje, ale je to o síle, o tom si to vše uvědomit, pochopit..Všem kteří prožívjí trápení přeji hodně síly..

Popisujete přesně to co jsem dělala. Myslela jsem, že zešílím. Dokonce jsem si začala připadat jak blázen, nemohla jsem spát,začala navštěvovat kartářky, pořád jsem nad tím musela přemýšlet, proč se to stalo. Oba pocházíme z menšího města. Přes tři roky byl vztah parádní. Čtvrtej rok našeho chození jsme se spolu přestěhovali do Prahy. Začala jsem si s ním plánovat společnou budoucnost, přemýšlet nad hypotékou a vším co k společnému životu prostě patří. A ono ouha. Zřejmě jsem o tom přemýšlela jen já. On potkal nové lidi, trošku jinej styl životal a začal jim závidět tu svobodu, možnost vzít si domů každou noc jinou. Zatímco on nemohl. Nakonec jmse se dohodli na "pauze". On si teď užívá tak jak si přál a já slýchávám od svého okolí, že je dobře, že už spolu nejsme. Už to bude skoro půl roku a já ho más asi pořád i přes tohle všechno ráda. I když pořád zjištuju, jakej je to hajzl. No snad to někdy, (doufám, že brzy) přejde a objeví se někdo, kdo by mi to mohl vynahradit.
Vás je mi moc líto. Máte to o to těžší, že máte dítě a manžel se k vám chová pořád hezky. Sama nevím jak bych tuto situaci řešila. Asi bych se snažila zapomenout, ale já to neumím. Zbytek života bych se tím užírala a možná přišla o něco hezčího. Třeba když pohrozíte rovodem a řeknete mu všechno na rovinu, uvědomí si, oč by přišel a srovná se. Přeju vám strašně moc a moc odvahy, síly, štěstíčka a dejte vědět jak to dopadlo. Držte se

;0)) promin, ne, nesmeji se tobe, ale tve reakci. Tohle me taky napadlo a tak jsem usilovne predstirala existenci Nekoho. Ale moc me to neuspokojilo, protoze pokud to nema byt okate musi to byt nenasilene a tudiz beh na delsti trasu a na to jsem nemela. A navic, kdyz to zabere, tak co reknes. "A proc ne? Ty taky, ja taky!" a co dal? Zacarovany kruh. Pro me to nefungovalo. Ja sla jeste dal, zahla jsem taky. Proste ze zvedavosti, abych zjistila ty pocity, co na tom je, abych taky ranila, abych potrestala. Bylo to super, zadny spatny svedomi, vsak on taky tak co. Ale tenhle pocit za par hodin zmizel a zustalo jen prazdno a zhrozeni nad sebe samou. U me tohle nefungovalo.

taky jsem prisla manzovi na neveru, taky diky mobilnimu telefonu, vse v pohode, *** v pohode, nijak o sebe nezacal vic pecovat, penize se neztraceli, vetsinou byl doma, smsky nepipali, telefony nezvonily, ovsem zacal byt divny posledni pulrok, mel divny reci, jako, ze mam chodit pravidelne cvicit, ze mam jinak kourit, meli jsme problemy ho postavit, zacal sam jezdit na kole, bylo mi to divny, nikdy za cely ty roky jsem ho nekontrolovala nepodivala se do telefonu, ale ted to bylo silnejsi, zjistila jsem, uhodila jsem, ted breci, ze v tom nebyl zadny cit pouze ***.......nechapu ***u mel kolik chtel nekolikrat tydne, v den kdy jsem rekla, ze vim ze ma milenku, rekl, ze s ni okamžitě končí že chce být jenom se mnou......nevím jestli věřit nebo nevěřit, kdo jednou zklame, klame pořád, a tak se v tom teď týden plácám......jenže já ho miluji

Tak to jsem si teda pěkně početl.Mě potkalo to samé co Vás všechny a nemám co bych dodal.Ta podobnost mne až zaráží.Máme toho hodně společného a naše "protějšky" taky.
Mne,ale na rozdíl od Vás napadla jedna věc.Totiš ti naši miláčci vůbec nepoznali jaké pocity nás provází.A já si osobně myslím,že pokud nepoznají jaké pociy v nás probudily nikdy nepřestanou a budou ve svém chování pokračovat.Je to jednoduché,každá mince má rub a líc.
Takže,abych to zkrátil.Navrhuju následující:
pokud bude mít někdo zájem valice rád pošlu pár SMS občas zavolám ,ať vám taky pípají a zvoní telfony a ať se ti naši nejmilovanější taky zblázní a ať hlavně pocítí jeké to je.My se ovšem nesnížíme na jejich úroveň protože vytvoříme pouze něco vyrtuálního.
A až se budou ti naši miláčci zaobírat s kým to komunikujem,nebudou mít vůbec čas ani náladu se z někým scházet.
Takže kdo chce ať mi zanechá vzkaz a vzhůru do boje.

ahoj,

Diky za podporu. Ano to je pravda, hledam tam stripky duvery, ale nenachazim. Jeho slovum neverim, i kdyz zneji tak uprimne. Kdyz neco zminim, bude zapirat a vykrouti se z toho. Kdyz to dam cerne na bilem, tak to nic neznamena, jen to, ze jsem strasna, jak ho svym slidenim omezuji. No a pak clovek zacne premyslet, tak asi nekde delam chybu ja. Mam konfrontaci prave pred sebou, nevydrzim se dlouho pretvaret a masochisticky z povzdali sledovat, jak se bude ubirat jeho internetova znamost a zda se jejich planovana schuzka bude konat a v jakem stylu. Ale jen pri pomysleni na tento rozhovor se mi stahuje zaludek, ale musim do toho jit, proste musim.

Ahoj,
vůbec se nemáš za co stydět.To co děláš má nějakou příčinu a ta nevznikne pro nic za nic.Zeptej se sama sebe proč jsi to začala dělat.Prohlížením chatu,sms,tel....neděláš nic jiného než že hledáš důvěru ve svého manžela (přítele).Škoda,že Ti ji svým jednáním nedává.Drž se.

Vim, o cem mluvite, sms, telefony, internet a clovek se meni v neco co strasne nenavidi, ale nemuze si pomoct. Stydim se za to, jak porad podezrivam a dokonce cas od casu kontroluji po tajnu jeho chat, tak hluboko jsem klesla. A nevim ani proc to delam, protoze stejne, kdyz neco najdu nejsem schopna to resit nebo nechci?? Odsunu to nekam hluboko, ale stejne to vzdycky nejak tu a tam vyplave. Problem asi je, ze ho mam stale rada a take si nedovedu predstavit, ze rozbiju rodinu (mame dite). Navic je ke mne pozorny, vzorny otec. Nevim, jakoby zil dvoji zivot, jakoby to ani nebyla pravda. Nevim co ted delat. V jednu chvili vim, ze to tak dal nejde, pak po nejake dobe si rikam, tak co, kdyz to jinak klape, tak to prekonam, kazdy ma neco. ALE...ta nejistota a neduvera je vsudy pritomna a hloda a hloda...

Když si tu pročítám vaše příspěvky, úplně mi běhá mráz po zádech a v myšlenkách se vracím do doby, kdy jsem prožívala to samé. Člověk, kterého jsem strašně milovala, byla bych pro něj udělala první poslední a dala za něj ruku do ohně kdykoli, kdy by bylo potřeba mě rok tahal za nos a neustále lhal. Úplnou náhodou jsem zjistila, že mi byl během posledního půl roku několikrát nevěrný. A ne jen s jednou Nejhorší bylo to jeho zapírání. Vždycky se z toho nějak vykroutil. Mojí důvěru ale narušil takovým způsobem, že jsem mu začala číst sms a při každém zazvonení jeho mobilu měla nastražené uši. Strašné období. Ovšem náš vztah ukončit nechtěl a já pořád najivně doufala. Dnes už ani nevím v co. Bohužel mé tušení se potvrdilo. Sms se začaly zase oběvovat. Tentokrát od jiné slečny. Náš vztah po mém nátlaku ukončil s výmluvou, že si ještě dostatečně neužil. Momentálně to vypadá tak, že on si konečně užívá a moji důvěru narušil takovým způsobem, že do budoucna bude hodně těžké, aby si ji někdo zase získal zpět. Jsem totiž býk a jak známo, pokud mu někdo hodně ublíží, dost dlouho se z toho vzpamatovává a trvá než je tomu dotyčnému schopný odpustit. Ale zapomenout, to nedokáže nikdy. Po čase jsem schopná odsunout to někam hodně dozadu, ale vždycky se objeví chvíle, kdy se ty mršky vzpomínky nějakým způsobem zase proderou aspoň na okamžik zase do popředí....
Přeji tedy vám všem, kteří jste si tím už někdy prošli nebo zrovna procházíte hodně sil při odpouštění a novém začátku

Take to vyrknu nahlas. Manzel mel pred 6 lety pomer. Bylo to strasne zjisteni a strasna bolest. Dostal(li) druhou sanci. Duveru v nej jsem vsak jiz zpet nikdy neziskala. Ted jsem z chatu zjistila, ze flirtuje s nejakou zenou a ze se chystaji se sejit. Je mi jasne kam to povede. Vubec nevim co delat, co si myslet? Kolik jich bylo o kterych nevim a co teprve budoucnost???? Vim, ze vetsina muzu nespojuje *** a lasku v jedno. Obecne to i chapu, ale kdyz se to tyka mne, tak to nejak pochopit nemuzu. Vim co mu chybi, touha, zar, vzruseni extaze, prvotni zamilovanost a chveni. To ovsem v 10 letem manzelstvi zachovat neumim. Mela bych se nejak rozhodnout, ale bojim se.....

Taky mám stejné pocity, o nevěře přítele jsem se dozvěděla letos v lednu, i když on se ji dopouštěl od loňského srpna, no teď je to tak nějak rok, takové "výročí" ... Ale pořád mám ten stejný pocit, když ode mě večer odjíždí, co když ... Když mám pochybnosti, tak se ho zeptám a on říká, že má jen mě. To mě na chvíli uklidní, asi budu tím otravná, ale asi to budu potřebovat slyšet až do konce života.

Ahoj, mám přítele už víc jak rok a prostě se jednou stalo, že mě podvedl..jenže on se mi k tomu dokonce přiznal a to sem fakt myslela, že umírám..byla to hnusná bolest, ale časem jsem mu odpustila, protože vím, jak moc mě miluje a já miluju jeho.. problém je však v tom, že sem od tý doby děsně nedůvěřivá a kdykoliv někam jede, tak mám strach, že se to bude opakovat...

Dovolím si s pisatelem nesouhlasit v jedné věci -sice není dobré vyrůstat v neúplně rodině, ale na druho stranu je to leší než když si rodiče nerozumí, dítě je všímavé a dobře vidí, že se rodiče nemají rádi a trpí možná víc než kdyby byli ti dva od sebe. Navíc existuje střídavá péče, takže dítě může mít oba rodiče -to už ale záleží na tom, jak jsou ti dva dospělí schopni se domluvit.

Zdravím vás,
nemohl jsem si pomoct a přesto že jsem nikdy do žádné diskuze nepřispíval, teď to dělám. Ženatý jsem 9 let a mám sedmiletou dceru. Manželce jsem na nevěru přišel před 3-lety, kdy mně rok podváděla s kamarádem. I když jsem to delší dobu tušil, byl to šok. Jelikož jsem viděl část viny i na své straně, odpustil jsem ji. I když nějaké výčitky přetrvaly, dostal se náš vztah postupem času do normálu. Co se ale nestalo? Nevěra č.2. A další lži, lži a lži. Rozvod byl nevyhnutelný, ale když už všechno bylo dohodnuto a stačilo říct jdi, řekl jsem neodcházej. Proč? Šíleně miluji svou dceru a nikdy bych si neodpustil, že bude vyrůstat v neúplné rodině. Sice nejsem věřící, ale rodina je pro mně vším. Teď nevím jak dál a nikdy si neodpustím, jaký jsem slaboch. Naše manželství je o ničem a jediné co mně drží při životě je dcera. A proč to tady píšu? Nechci aby se někdo dostal do stejné situace. Nikomu bych to nepřál. Nevěřte, že ten kdo je schopen lhát a podvádět se jako mávnutím kouzelného proutku změní a už to nikdy neudělá. To jsou jen alibi pro podváděného. Držím palce a buďte silnější než já.