No chtělo by se ujistit zda nejde jen o flirt po netu!
Třeba o nic nejde,ani bych se nedivila kdyby to bylo pouhé posílání mailů.

Záleží na tom jakou metodou si to necháš dělat. Kolik pramenů a jak dlouhé.Např. já jsem si nechávala navázat keratinem(minimální spoje a nejsou vůbec vidět) délka 45 cm a cca 120 pramenů a vyšlo mě to na cca 16.000 Kč. + speciální šampony, kartáč. Kdysi jsem měla navázané uzlíkem ale to nepoporučuji, uzlíky se uvolňují, jsou daleko víc vidět a než to od hlavy kousek odroste tak se nevyspíš. Celé navazování trvalo cca 6 hodin. Ale výsledek stojí za to. Tak za půl roku to půjdu sundat a znovu se to přidělá až k hlavě, ta cena už bude jen za převaz ( vlasy ti vydrží cca 2 roky)

Ono se to nevěry přímo netýká, ale zaujalo mě to prodloužení vlasů. Mám krátké vlasy, ale dost mě to už štve, každý si myslí jak je to pohodlné a praktické, ale je tomu právě naopak. Musím každé tři týdny ke kadeřnici a nechám u ní 200 Kč jen za ostříhání, tak to leze do peněz. Kolik to tak stojí a jak to vlastně probíhá?

A ještě jsem si koupila parfém od Thierry Mugler : Angel. Božská vůně , jedna z nejerotičtějších.
A v nejhorších chvílích jsem si pouštěla od Heleny Vondráčkové : Já půjdu dál ... Tahle píseň mě vždycky dobila. Jsem úžasné, jsme skvělé a báječné, dokázaly jsme něco vybudovat, porodit a vychovat děti, dělaly jsme maximum pro šťastnou rodinu. Víte co by za takovou partnerku dali ti, jejiž partnerky je podvádějí s těmi našimi ???? Vždyť nám přece nesahají po kotníky. A pamatujte si, chlapi si to nikdy nepřiznají, ale moc dobře ví, že první manželství je to nejlepší. Nenarodili jsme se proto, aby si na nás nějaký chlap léčil svoje komplexy.

Tak to je hodně zajímavá rada, fakt dost dobrý nápad. Tak bysme to měly dělat všechny, tleskám

Holky jestli můžu radit tak škoda každé koruny, kterou neinvestujete do sebe. Nechala jsem si prodloužit vlasy( mám je až k zadku) špinavý blond a nic nezvedne naše zničené a pošlapané sebevědomí víc ,než když jdete a vidíte, že se za vámi otáčejí ostatní.Že se líbíte. Je to taková malá náplast na rozervané srdce. Pocit, že stačí lusknou prsty a můžete mít někoho jiného, možná lepšího. Je to jenom pocit, ale zahřeje.To je 100x lepší než si dokazovat něco tím že rozbíjím rodiny a dělám nešťasné děti.

Jo, nevera je hrozna , bud to ti dva delaji oba a vyhovuje jim to ale kdy to dela jen jeden tak to je spatne. Ja jsem bojovala s neverou celych 25 let manzelstvi az mi jednoho dne dosla trpelivost a odesla jsem . Je to smutne ale ja tak uz zit nemohla . Muzes odpustit ale nikdy zapomenout a co je jednou rozbite uz se tezko dava dohromady.

To tě musí hřát alespoň to, žes ji to měla jak oplatit, žes jí to zavařila. Já ji to nemám jak vrátit. Uvažovala jsem, že si najmu nějakého ukrajince, který ji za pár stovek trochu ublíží. Ale stejně by ji to bolelo míň než mě duše. Jemu jsem nadávala do parchantů a prý ať o něm klidně takové věci říkám, že si to zaslouží. Copak mi to dělalo dobře, když jsem mu nadávala?!? Právě naopak, ničilo mě to, že jsem člověku, kterého jsem milovala musela říkat takové věci. Když mě chtěl tehdy vidět, tak jsem přijala jen pozvání do restaurace, a bylo mi jedno kolik ho to co jsem si naobjednávala bude stát. O její inteligenci opravdu vypovídá to, co jsi napsala, ani ta "má" neměla mnoho inteligence. Tu ale chlapi nejspíš nehledají. Jo, nehledají! Ale žiju jen pro ten slib, co mi dal. Už je to lepší a mrzí mě, teď paradoxně to, že v té restauraci nechal za útratu tolik peněz, za které bych měla neskutečné množství věcí, možná i nový mobil, o kterém sním. Připravila mě vlastně i o to. Nelituji zatím, že jsem mu dala druhou šanci. Ale jak čtu tvé pocity, tak bych promyslela vše pro a proti a nejspíš bych odešla. Vedle člověka, který se mi hnusí bych nevydržela. Vím, co to je. A jsem ráda, že jsem dokázala spřetrhat veškeré řetězy (už dříve jsem ukončila problematický vztah). Nespojoval nás ale společný majetek ani děti, o to to máš těžší. Sobeckost je asi přirozenou reakcí na to, že nás někdo takto zlamal. Také jsem dříve přemýšlela tak, abych partnerovi vyhověla, aby byl spokojený, teď myslím nejdřív na sebe.

Já jsem si uvědomila že hlavní problém je on. Ona mi vůbec nestála za komunikaci.Jen jsem upozornila jejího přítele který se ji staral o jeji dvě děti když se pelešila s mým mužem. Pak mě bombardovala jenom výčitkami že jsem ji zničila vztah.To dostatečně vypovídá o její inteligenci a o inteligenci mého muže když se s takovou konzumní a promiskuitní št....... zahodil.Když přebíral její názory a ty doma rozebíral. Např. že ho štve, že byl můj první a že jsem si nic neužila. Tloukla mu do hlavy,že je normální si užívat a že to nic neznamená.A on bral ty nesmysly jako svaté písmo.Teď když na tu dobu vzpomínám chce se mi zvracet.Z něj.Když jsem si sehnala důkazy nevěry tak jsem za ním dojela(byl na školení) a byla jsem pevně rozhodnutá odejít. Plazil se přede mnou, klečel prosil o druhou šanci a já kráva blbá povolila a dala mu druhou šanci. Teď bych to neudělala.Ta špína kolem mi ho znechutila.Je to smutné když zažíváš konec iluzí o lásce a ptáš se sama sebe: Kde se ta láska vypařila? Vždyť jsem ho milovala víc než svůj život...Kde jsou ty nesmysly co jsme dělávali,ty naschvály a chichotání?Kde je ta bezstarostnost a víra,že spolu všechno zvládneme? Byl pro mne priorita a teď je to malá, práce a já. Naučila jsem se říkat Já chci . Být trošičku sobecká.A cokoliv dělám, nepřemýšlím jestli by s tím souhlasil.Možná je to dáno znamením.Jsem býk a ti nevěru neodpouštějí.

Tak to před tebou opravdu smekám! Starat se ještě o něj, to bych asi nezvládla. Měla jsem dost co dělat sama se sebou a ublížit jsem chtěla sama sobě. Jak už jsem psala, u mě to trvá 5 měsíců, ale je to lepší. Už neležím na zhroucená na zemi a nemůžu ani mluvit. Jo, pořezala jsem se, ale jen abych cítila jinou bolest než tu, co mi provedl on. Takže to, žes to tak zvládla je snad k neuvěření. Na jeho bokovku bych se rozhodně vykašlala a řekla bych ji něco pěkně od plic. Změnila bych si číslo a založila nový e-mail. Ať mám o starost míň.

Mám tady příspěvek, plácám se v tom 10 měsíců. Po 13 letech.Jedna dcera. Šok.Zhroutil se mi můj domeček z karet.Můj muž to chtěl vyřešit tak, že se pokusil o sebevraždu.Prostě neví proč to udělal.Já jsem byla na dně,zoufalá,psychicky troska a ještě jsem mu dělala oporu aby se dal do kupy.Chodila po psychologii,nemocnicích, neustále ho hlídala aby si něco neudělal. Do toho mě jeho bokovka neustále telefonovala, posílala zprávy, e-maily. Teď s odstupem času před sebou smekám, že jsem to vydržela. Žila jsem ve špatném snu. A ta noční můra nemizí, budím se ubrečená, máš špatné sny.Nedokážu se radovat. Je t patová situace.A trvá to dlouho.

Nevím jestli máš s nevěrou také zkušenosti, ale to co popisuješ naprosto vyjadřuje moje pocity. Jako bych od toho dne otevřela oči. Asi jsem byla dříve naivní. Neustále během dne přemýšlím, co zrovna dělá. Každý má už své zaběhnuté rituály, práce, oběd, odpolední vyřizování a odpočinek a tak dost sleduji, co ve svém volnu dělá. Od té doby mám také pocit, že věřit se nedá nikomu. Nepochopím proč to udělal. Člověk může mít slabou chvilku, kdy udělá chybu, ale opakovat ji po takovou dobu? Byla jsem tehdy tak vzteklá a zároveň nešťastná, že jsem jen pomýšlela jak se pomstít.

Odpustit můžeš, ale nejde zapomenout.Nejde znovu nasadit ty růžové brýle kterými jsi ho viděla. Je to už o něčem jiném.Chybí ta důvěra.Vždyť komu jinému věřit že ti neublíží než partnerovi?A to co Vás spojovalo kdysi pomalu odplouvá ve vzpomínkách a ty jsi pořád ve střehu.Stačí pípnutí sms nebo když nevezme hovor když je vedle tebe a zvoní mu telefon. Když je mimo a nebere ti mobil.Co se ti honí hlavou?Napadlo tě to kdysi? Chybu udělá každý,ale od zvířat se lišíme tím, že používáme mozek a můžeme odhadnou následky svých činů.

Na přítelovu nevěru jsem přišla tak, že mi to sama jeho milenka řekla. Dodnes nechápu kde sehnala mé telefonní číslo, ale jednoho dne a přesně si to pamatuji mi přišla smska, že by si se mnou chtěla promluvit o jedné osobě, kterou znám. Ani nevím proč, ale sešla jsem se s ní. Partnera jsem přitom v ničem nikdy nepodezírala, odpovídala tomu také má reakce na věci, které mi říkala. S jistotou jsem ji tvrdila, že to co říká není pravda, že svého partnera dobře znám a jako vtip to ujde. Když jsem se s ním sešla a řekla mu, že jsem se sešla s dívkou určitého jména, tvrdil, že nechápe co po mě chtěla, pak ale kápl božskou a přiznal se. Dodnes nechápu jak to mohl udělat. Byla to jeho bývalá přítelkyně. To ji neměl dost?! Tahal se s ní půl roku a dělal ze mě blbečka. To na tom bylo to nejtěžší, že jsem byla za hlupáka! Poprosil o odpuštění. Tak se už 5 měsíců snažím odpustit. Ale to pěkné na našem vztahu zmizelo, nedokážu věřit. Chci věřit, ale nejdřív musím přemýšlet nad tím, jestli to co říká můžu považovat za pravdu. Chci to překonat, protože chci věřit, že to bude jednou zase pěkné. Vše ale záleží na tom, jestli opravdu jednou uvěřím. Všímám si, dost se snaží. Považuju to za jeho slabost, ubohost, do té doby jsem si myslela, že je dokonalý. Žiji teď jen ze slibu, že toto se už nebude nikdy opakovat, že si uvědomil, co všechno tím mohl ztratit, mě. Opakuji si to denně. Ale já to zvládnu! Tak hodně síly všem, které se snaží odpustit.

Já na jeho nevěru přišla a zhnusil se mi. Od toho okamžiku jsem nesnesla aby se mě dotknul.Momentálně je to už 10 měsíců co si vyškemral druhou šanci ,ale to, co mezi námi kdysi bylo, je nenávratně pryč.Je mi lhostejný.Máme kamarádský vztah a oddělené ložnice.A momentálně hledám sílu odejít protože tohle deptá.I když se tomu brání, věřím, že pochopí, že toto je slepá ulička a žít tak dál je pomalé umírání.Já mu už nevěřím a bohužel věřit nebudu.

To vás moc obdivuji,jak jste to vydržela 10 let.Nevěra bolí a trápit se tak dlouho bych nevydržela.Ja jsem manželovi přišla na nevěru,když jsme už naštěstí byli v rozvodovém řízení,ale i tak to bolelo i když jsem o rozvod požádala já.Se současným partnerem jsem relativně šťastná,ale zjistit nevěru nemohla bych s ním být ani minutu.Při představě,že s ní děla stejné věci jako se mnou,zhnusil by se mi.I přesto,že bych třeba ani nechtěla,musela bych od něho pryč.

Píšeš,že máš dvě dospělé děti.Proč mu tu nevěru toleruješ?Vždyť se můžeš věnovat sama sobě a taky si někoho najít.

Manželovu neveru trpím desať rokov. Mám dve dospelé deti, ktoré o tom vôbec nevedia. Boli by z toho veľmi nešťastné. Niekedy nechápu moju podráždenosť a zlú náladu, ale snažím sa stále niečim zamestnávať, niečo tvoriť a robím si program pre seba. Ale stále trpím a tým škodím sama sebe.

V práci většinou spolupracuji mezi muži a vím, že jsou to po stránce lidské většinou nevyzrálé osobnosti, které si však uvědomují, jak je důležité perfektní zázemí(když nemají po ruce maminku). Ale je samozřejmé, že tento vztah jim nemůže přinášet trvalé erotické vzrušení, jak by si představovali.
Vůbec o svých poklescích nedumají jako my a ve svých myslích si je umí řádně odůvodnit.
Nevěra patří k jakémusi bontonu dnešní doby, kde rovněž klukovská soutěživost hraje svou roli.

Ahoj tak to jsi v pěkně hnusný situaci.Asi každá žena má strach z nevěry a ještě horší je, když to zjistí.To je tak otázka, co s tím. Já to zatim nezažila, ale můžu vám říct, že se toho taky moc bojim. Chcete o tom a jiných skušenostech pokecat se mnou víc? tak mi napište :prillova@seznam.cz

moc děkuju za odpověď Sluníčkajda

O takovém muži si myslím, že je velký lhář a ruce pryč od něj.

Povězte, co si myslíte s muži, který ma 10 let přítelkyni,už ji nemiluje..říká to... ale chce si ji časem vzít a mít s ní deti..( přesto, že našel někoho jiného.... někoho kdo,je daleko víc.. ,ale nezapadá do bežných společenských norem) ..... ma takový vztah.. takové manželství vubec perspektivu.. brát se jen pro deti pro to nebýt sám...mě to strašně deprimuje.. a zajímal by mě Vaš názor...

Já si myslím, že to všechno je taky o pochopení a toleranci. Jsem asi staromilec, s manželem jsme už dvě desítky let a já jsem moc ráda, i když to vždycky nebyla zrovna procházka růžovou zahradou, ale pokud je základ vztahu silný, nemůže jím nic otřást. Opravdu by mě zajímalo, jaké má ono každé druhé rozvádějící se manželství důvody k tomu, že se chtějí bez ohledu na děti rozejít a zda by to často skutečně nešlo řešit rozumnější cestou. Pochybuju, že důvodem je pokaždé nevěra (tu taky odsuzuju), a co jiného tedy? Proč se vlastně brali, když se po dvou (3, 5 to je jedno) letech nenávidí natolik, že se musí rozvést? Nebo je to v dnešní době moderní rozvádět se? Nerozumím tomu.

Věrnost určitě existuje, stejně tak jako nevěra...je to případ od případu....u mě je to tak, že když mám spokojenost ve vztahu, tak určitě nemám důvod hledat někde jinde....ale vzhledem k tomu, že se každé druhé manželství rozvádí, tak té spokojenosti v jiných vztazích asi tolik nebude.

Dokáží si být partneři opravdu věrní? Celý život? Představa, že se přítel ´´věnuje´´ jiné ženě mě dokáže naštvat, asi bych ho roztrhla vejpůl.

to bych taky ráda věděla...I když mám špatnou zkušenos, asi do toho půjdu.

Víš, moc nevěřím tomu, že dva si dokáží být celý život věrní. I když bych to moc chtěla.

Podvedla jsem bývalého manžela, ale on se choval jako hulvát po celé tři roky manželství..

Teď jsem šťastná a je asi lepší nepřemýšlet nad nevěrou. Život je tak krátký...

Tvou nevěru chápu...opravdu není nevěra jako nevěra. Mutí mě to ovšem k přemýšlení o tom, jaké je vlastně strašně složité najít někoho, s kým budeme šťastné (a oni s námi)...nějak mi přijde ,že manželství je jedna velká sázka do loterie. Jak předejít takovým příběhům jaký potkal tebe (a mnoho dalších)? Nebrat se ,nebo žít před svatbou spolu několik let, nebo jak to udělat?

Byla jsem nevěrná svému bývalému manželi.

Teď si asi říkáte:" Jsi pěkná mrcha!"

Manželství trvalo 3 roky a pro mě to byla nejdelší noční můra...

Bylo mi 17let - když se nám narodila dcera.

V 18cti letech jsem se vdala a 3 roky dodělávala školu.

Nevěděla jsem, kam dřív.

Manžel mi nebyl žádnou oporou. Chodil do hospody, nepracoval a nejdůležitější byli jeho kamarádi.

"Přece nebudu sedět doma? Ještě o mě budou vykládat, že jsem pod čepcem!"

Nerada na tohle období vzpomínám...

Podvedla jsem ho. Bylo to ke konci manželství, kdy probíhal rozvod.

Teď jsem šťastná a konečně spokojená.

Mám muže, co mě a děti miluje a váží si nás.

Není nevěra, jako nevěra a ještě bych chtěla dodat, že ženských je taky
dost. Tím samozřejmně nemyslím ty podvedené, ale ty co rády a
úmyslně podvádí partnera, který o ničem nemá ani tůšení a rád a ochotně
přispívá do rodinné kasičky - tu na kabelku, na kosmetičku, na
aerobic na hadříky atd...

Ako ste na to prišla vedˇz toho že si s niekym píše ešte nič neznamená. Treba postupovať veľmi opatrne vedˇto nemusí vôbec nič znamenať vedˇaj vy si môžete s niekym písať a o nič nejde iba o zábavu.Treba veľmi pozorne sledovať či sa zmenil a až potom sa opýtať čo sa deje.