Je mi 61 ,zijeme spolu s manželem 26 let,máme společné záliby,podnikání,chalupu,často jezdíme na dovolenou.Manželovi je 69 a stále se 3 týdne milujeme,stále mi vyznává lásku.Před měsícem jsem zjistila,že má milenku,po hádce slibil ukončení.Jede však dále,ona ...stále posílá ssm,hlavně večer ,kdy ví ,že jsme vedle sebe.Dnes to vyvrcholilo tim.že psala několikrát,a došlo mezi námi k takové hádce,že jsem odjela.Nedokázal ji napomenout,ani usměrnit,zato já jsem ta nejhorší.Neví jak dál,rozvod,.?odpusti... jak mohu žít.Mám ho moc ráda,ještě více ho nenávidím,.

TO : Moje řeč..už nikdy,zažívám něco podobného!

TO : já jsem také nikdy do žádné diskuse nepřispívala,ale na tohle reagovat musím....neskutečný!Aby chlap odpustil dvě nevěry?Stačí jedna a dost....!Ale dnes je možnost střídavé péče, tak není problém vidět dceru třeba ob den.Ano vaše manželství musí být zcela nefunkční a jen jsem zvědavá jak dlouho to vydržíte.
Přeji pevné nervy

TO : Nevěřit..už nikdy

Už pár měsíců se trápím jednou věcí.

Uvolněná alkoholem jsem se nechala líbat od kluka, o kterém jsem věděla, že se mu líbím...že se mu líbím dlouho a asi dost. Něco mě k němu vždycky přitahovalo, ale měla jsem skvělý vztah, už když jsme se poznali, a nechtěla jsem přítele podvést a už vůbec jsem nechtěla nový vztah.

Když se pak snažil o víc, poprosila jsem ho, ať toho nechá...Nikdy jsme o tom nemluvili.

Stydím se za to...jedna část mé duše to má potřebu příteli říct - ani ne tak proto, abych si ulevila, ale prostě proto, že mám pocit, že mu lžu - ale rozumově na to koukám jinak. Nechci mu ublížit a bojím se, jak by to přijal. Nechci jej ranit, nechci zradit jeho důvěru.

Poznala jsem kluka svých snů, těsně před maturitou. Všechno bylo krásné,našli jsme si byt,práci - začal nový život.Už to nebyl ten bezstarostný život jako doma u rodičů.
Po čase přišly hádky, žárlivé scény o nic...
Po roce a půl společného žití mě začalo ve vztahu něco chybět.Necítila jsem pro svého miláčka dost dobrá, pořád vyhledával chyby,byl chladný a už neprojevoval své city ke mě jako na začátku vztahu..Nevím jak k tomu přišlo,psala jsem si s kamarádem který se mě vždycky líbil ale byl pro mě nedosažitelný.Byl mi oporou ve chvílích když jsem se trápila nebo mi bylo smutno. Pak se stalo to nejhorší, vyspali jsme se spolu. Bylo to hezké ale nebyla v tom láska ani na jedné straně.Po čase jsem se cítila jak zneužitá,styděla jsem se sama za sebe a svědomí mi nedalo spát. Přiznala jsem se svému příteli. Nejhorší na tom bylo to,že jsem otěhotněla a nebyla si jistá či je to dítě za nevěru jsem zaplatila vysokou daň.Šla jsem na potrat a s přítelem se rozešla.Největší chyba v našem vztahu byla komunikace...Je důležitá!Po čase jsme se dali opět dohromady. Po třech letech "chození" jsme se letos vzali a minulost jsme nechali spát. Oba víme,že bez sebe nedokážeme existovat.Každý z nás dělá chyby,jde o to umět to řešit a s partnerem mluvit o tom co nás štve, co se nám nelíbí...atp. Jsem teď tou nejšťastnější manželkou na světě,lituji toho co jsem udělala,půjde to za mnou stejně celý život..Ale dělám teď vše proto abychom byli oba šťastní...

Mě byl manžel nevěrný.Našla jsem ho s jinou ženou v posteli.To,co se v člověku v tu chvíli odehrává,se nedá popsat.Rozvedla jsem se.Ted už mám 15 let muže,se kterým jsem štastná a za nic na světě bych ho nevyměnila.Myslím,že na každého čeká kousek štěstíčka...

Jeste bych chtela rict, ze pokud se lidi opravdu milujou takovi, jaci jsou, tak k te nevere duvod neni..Myslim, ze na to ti dva ani nemysli a jsou stastni, ze maji tak skveleho partnera. Tak to ted citim ja..
Ja ho podvedla tehdy, kdy jsem ho vlastne jeste skutecne nemilovala, jen jsem si to myslela..Ve skutecnosti jsem mu nedavala prostor byt takovym jaky je..Nase skutecna laska prisla az pozdeji, kdy jsem si zacala vazit sebe sama a vylecila se z depresi. Dneska tem tezkym zacatkum nemuzu verit...

omlouvám se, že je to tak dlouhé někdy to možná až moc rozebírám..

Ahoj holky,
chtěla bych se svěřit se svou nevěrou, které moc lituju, ale myslím, že mi něco dala, jako každá zkušenost..
S přítelem, jsme se ze začátku vztahu strašně moc hádali, nebo spíš, já jsem brečela, on odmítal ***, byl na mě zlý, všechno bylo špatně..Já jsem byla na antidepresivech, on nevěděl, co s tou přecitlivělou hysterkou
Byl to boj o moc, možná jste to některé zažily po tom zamilovaném okouzlení..My jsme se totiž seznámili přes internet, takže to nebylo přirozenou cestou a proto si myslím, že jsme měli tolik problémů..
Cítěla jsem se vedle něj ošklivá a bezcenná, nemohla jsem ani odejít, protože jsem byla opravdu v depresi, která u mě byla už dlouho v lehkém stadiu a pak to začalo..
Měla jsem kamaráda, který mi vždycky lichotil, vždycky jsem věděla, že se mu moc líbím..A jednou, když jsme se s přítelem zase hádali, po týdením odmítání milování..
Mi napsal..Bylo mi tak smutno, vůbec jsem to ani nechtěla, chtěla jsem jen cítit, že se někomu líbím..
Nechala jsem se přemluvit, všechno jsem sledovala jakoby shora..Najednou mi tolik chyběl přítel, i přes ty hádky..Byla jsem tam s někým cizím, nevoněl jako přítel, nelíbal jako on...
V transu jsem to nějak přežila..Byl na mě něžný, ale já k němu vůbec nic necítila, litovala jsem a cítěla se strašně, chtěla jsem utéct, ale už bylo pozdě..
Chtěla jsem za ním, přestat se chovat hloupě, přijmout ho takového jaký je, líbat ho, být s ním , protože i přes ty neshody, jsme věděli, že nás něco prostě spojuje..
Další týden byl peklo, brečela jsem každou noc a on se nezeptal proč, bál se, bylo to tak nezdravé..
Pak jsem se přiznala..Řekl, že se zklamal a je konec..Bylo mi strašně špatně a myslela jsem, že mi pukne srdce. Celou dobu jsem si ubližovala a teď to byla ta největší bolest.
Další den, když jsem odcházela do práce na brigádu, jsme si padli do náručí a moc brečeli a obímali se.
Následující dva měsíce byly zase neshody..Rozešli jsme se, asi na měsíc, byla jsme na dně..Pak jsem se ale začala vzpamatovávat..
Nakonec jsme se k sobě zase vrátili, bude to rok, všechno je skvělé.Začali jsme komunikovat, náš vztah se proměnil, ozdravil, jsme oba moc šťastní, užijeme si spoustu legrace, počítáme spolu do budoucna...On mi odpustil, já si toho nesmírně vážím a vím, že je to skvělý chlap, že už bych to nikdy v životě neudělala..
Já jsem psychicky v pořádku, jsem to zase já, veselá, napůl dítě, které si užívá okamžiku..Moc si rozumíme.. Je to opravdu k nevíře, co dokáže zdravá komunikace..a jak naopak může zadžování pocitů vztahy a člověka ničit.
Myslím, že teď ani jeden z nás nemá důvody k nevěře, jsme konečně sami sebou, ani tomu nedokážu uvěřit, jak se to změnilo a že jsme to všechno překonali.
Jeho nevěra by mě teď po tom všem opravdu mrzela..a asi bych už mu nemohla věřit..
Vím, že si říkáte, to říká ta pravá..Ale kdyby to tehdy udělal on, taky bych se nedivila, nebyl to tehdy vztah, ale boj..
Komunikujte, je to opravdu moc důležité!
Ale věřím, že jsou i muži, kteří nevidí souvislost ve spokojenosti vztahu a nevěře..Mají to jako sport..takoví ale musí být povrchní a nejsou hodni lásky.
ach jo, to je zase román

Jsem si vědomá, že PODRUHÉ bude u nás i naposled. Nejsem ani příliš sebevědomá, ani totální emoční troska. Ale mám svoji "cenu" a tu si hodlám ponechat. Dokonce jsem při sebezpytování našla i jeden důvod v mém chování, který k narušení našeho vztahu zřejmě pomohl víc, než jsem si já vůbec myslela ( *** to nebyl)....
No ale při porovnávání našich vztahových + a - , mi můj manžel vycházel podstaně do +.
K změnám v našem vztahu zákonitě došlo. Nikdy se nebudu cítit tak důvěřivá , jako pře "tím". Ale mám pocit, že tohle nakopnutí jsem potřebovala i pro svůj růst . Uvědomila jsem si, že i když se snažím sebevíc, ten druhý nemusí být spokojen. Pokud nepromluví o své nespokojenosti "PŘED", následuje zákonitě krize ve vztahu , nevěra je jen důsledkem.
Já z našeho zkratu vyšla s přesvědčením - budu se víc věnovat sobě, nechci být jen tou, která čeká doma až se muž vrátí z práce, případně tou, která nevěřícně civí , za co ji její milovaný manžel vyměnil .

Rozumím co tím myslíš.
U nás to bylo podobné.
Ale můžu Ti říct, že čím déle vztah trvá, tím míň zabírají stejné věci, a je pravda, že podruhé by nevěra nemusela dopadnout tak jako poprvé, ani v jednom stejném vztahu.
Jednou to může oživit vztah, podruhé přímo zabít (vztah).
A to nemluvím o důvěře, která už tím je navždy nabouraná.

Milé přítelkyně na diskuzi, chvíli mi trvalo než jsem sebrala odvahu sem napsat svou zkušenost.
Jsem totiž asi na druhém pólu této diskuze. Zdá se mi , že nevěra mého muže našemu vztahu POMOHLA... Samozřejmě, první má reakce byla hrozná, bolest, lítost, pocit zrady, podvodu, zhroucení mého dokonalého pocitu štěstí. K tomu manželova "hlava v písku" , neschopnost promluvit, vysvětliT...
K této situaci( k definitivnímu odhalení po 3 měsících podezření) došlo přesně 21.8.2007.
Dneska když o tom přemýšlím, myslím, že já mám své pozice ujasněné, manžel je jak znovuzrozený - vrátil se mi jakoby dospělejší chlap.
Sice zatím nevím, jak bych se zachovala příště ( při příští odhalené nevěře- prostě mi nyní přijde absurdní něco takového očekávat), ale dnes nemám pocit ukřivděnosti, spíš si připadám, že jsem přijela domů ze školení...
Chraň bůh, že bych chtěla něco zlehčovat, ale možná, že by některé z Vás mé postřehy i pomohly, proto sem píši.

Milá Naomi. Udělala jsi určitě dobře. Jak sama píšeš, stejně jsi byla pořád sama. Vem si, že by přišly děti a co potom? Určitě by takový vztah nedělal dobrotu, časem by to někde jistě bouchlo. Ani podle mne nebylo důležité jestli jsi podváděná nebo ne, ale to, jaký váš vztah celkově byl. Asi to přeženu, ale přišlo mi to skoro jako matka a syn....Buď hrdá na to, že jsi dokázala odejít a přeju ti hodného a pozorného muže, jakého si jistě zasloužíš. Jen by mne ještě zajímalo, jak se k tomu rozchodu postavil on? Hlavně se nenech zvyklat řečičkama, stůj si za svým názorem. On přece celou dobu věděl, kde jsi, to tys nevěděla, kde je on....

No prist manzelovi na neveru je ako lahnut si do ohna.Poznam to z vlastnej skusenosti.Aj ked clovek odpusti,ten ohen stale pali....drzim palce

i já Ti přeji hodně štěstí a lásky .
Zkušenosti, které jsme získali v minulosti, mají sloužit k tomu, abychom si mohli současný život vytvořit podle svých nejkrásnějších a nejlepších představ o sobě a o tom, čím chceme být.
Miluj sebe a buď šťastná, Tvá láska, nechť je magnetem pro toho, kdo Ti bude rovnocenným partnerem. Spolu s ním rozzáříš svět.

Máš mů potlesk za to, že jsi sebrala odvahu a jdeš za svým štěstím-to každá žena, jak se zde můžeš dočíst, neumí... Možná ti bude chvíli chybět zvyk-že je někdo po tvém boku, ale takhle určitě budeš šťastnější a uvolníš místo někomu, kdo tě udělá doopravdy šťastnou! Držím ti moc palečky, ať ho brzo najdeš

Zdravím Vás a všem vám velmi děkuji za váš názor. Já totiž ve svém osobním vztahu jen velmi těžko mohu být objektivní. Musím říct, že jste mi otevřely oči a přesvědčila jsem se o tom, že v tomto vztahu být už nechci. Chci vedle sebe někoho, kdo mi bude oporou a bude chtít být se mnou. Netvrdím pořád, to také není dobře, ale jistě chápete, jak to myslím. Dnes jsem mu dala Sbohem. Nejhorší bude ale stěhování, balení si věcí ze společného bytu. A ty noci... ach jo.. Ale vždytˇjsem vlastně stejně dotedˇbyla sama. Ještě odpovím Miky na otázku Kde jsme se poznali? Na diskotéce, to je totiž ten kámen úrazu, tam on je poslední roky jako doma. Ještě jednou vám děkuji a případná nevěra by tady byla akorát na místě, aby se mi líp odcházelo. Ale opravdu nemá smysl řešit v tomto případě nevěru, ale spíš smysl vztahu, protože pokud ten tady není, tak vše ostatní je bezpředmětné. Mějte se krásně, přeji vám hodně štěstí v životě.

Zdravím Vás a všem vám velmi děkuji za váš názor. Já totiž ve svém osobním vztahu jen velmi těžko mohu být objektivní. Musím říct, že jste mi otevřely oči a přesvědčila jsem se o tom, že v tomto vztahu být už nechci. Chci vedle sebe někoho, kdo mi bude oporou a bude chtít být se mnou. Netvrdím pořád, to také není dobře, ale jistě chápete, jak to myslím. Dnes jsem mu dala Sbohem. Nejhorší bude ale stěhování, balení si věcí ze společného bytu. A ty noci... ach jo.. Ale vždytˇjsem vlastně stejně dotedˇbyla sama. Ještě odpovím Miky na otázku Kde jsme se poznali? Na diskotéce, to je totiž ten kámen úrazu, tam on je poslední roky jako doma. Ještě jednou vám děkuji a případná nevěra by tady byla akorát na místě, aby se mi líp odcházelo. Ale opravdu nemá smysl řešit v tomto případě nevěru, ale spíš smysl vztahu, protože pokud ten tady není, tak vše ostatní je bezpředmětné. Mějte se krásně, přeji vám hodně štěstí v životě.

Tak, tak, souhlasím-v této chvíli zapomeň na chvíli na nevěru a prostě si jen řekni-jsem v tomto vztahu šťastná? Polož si otázku co vás spojuje? Co máte společného a co vás vlastně dělá párem? V tom co píšeš nenacházím vůbec nic.... Máš zapotřebí být s někým takovým? Kdo je dominantní, ovládá tě, nepřipouští žádných námitek ke svému chování? Opravdu je to vztah, ve kterém jsi šťastná, uvolněná a plná energie? Být na tvém místě případnou nevěru bych brala jako vysvobození a důvod k rychlému útěku od dotyčného partnera....

Milá Naomi, ono není ani tak důležité, zda Ti je přítel nevěrný. Důležité je, jak se Ty cítíš v tomto vztahu. A z Tvého příspěvku nemám pocit, že je to to pravé ořechové. Partnera nezměníš! A nemusíš mu to mít za zlé. Každý rozhoduje sám za sebe. Takže, nevyhovuje Ti vztah, dej příležitost vztahu novému. Takovému, ve kterém budeš šťastná.

Jinak nevěra se lehce odsuzuje, ale život není holt tak jednoduchej a občas se někomu přihodí, že jak se říká, ujede. Každý by se měl ale zamyslet nad tím komu tím ublíží. Pokud je ten dotyčný s někým bez závazků a ničí si tak svůj vlastní vztah, je to určitě menší zlo. Platí ale to, že ve finále si stejně ublíží takový člověk nejvíc sám. Já pro nejsem, ale neodsuzuju nikoho, protože je to jejich svědomí a ono se to každýmu jednou vrátí.

Milá Naomi!!!! Já si myslím, že jaký si vztah kdo udělá od počátku, takový je a pak těžko něco měnit. Jste spolu docela dlouho na to, že nemáte ani společné známé, ani zájmy. Asi si přítel zvykl na velikou volnost a na to, že se ti nemusí s ničím zpovídat nebo jak to říct. teď už to ale nezměníš, budeš mít na talíři, že ti to celou dobu nevadilo atd a nakonec se pohádáte tak jako tak. Rozhodně asi nic chtít měnit nebude. na tohle si chlapi zvykají rychle.A jestli tě podvádí nebo ne, to se těžko zjišťuje, ale zkus ho pozorovat, jak se k tobě chová, jak mluví, když odchází, jakou má náladu, když se vrátí, jak se k tobě má nebo nemá při ***u atd....Většina chlapů se nějakým divným chováním prozradí. Ale i tak by ti to musel říct pouze on, aby jsi měla jistotu a nevím, jestli je to takový ten týpek, co má rád svoje zázemí a jinde se rád rozšoupne, a tak bude zapírat nebo možná čeká až se rovnou zeptáš a on řekne: Ano, někoho mám a vlastně to pro něj může být jako vysvobození a sám na to nemá odvahu. Snad jsem to nenapsala moc zmateně. A jak jste se vy dva dali dohromady, když nemáte nic společného? Vždyť tak se většina lidí právě seznamuje.

Předem Vás všechny zdravím a žádám o radu. Mám přítele déle než 3 roky a chtěla bych zjistit, zda je mi nevěrný, protože mám takové tušení, ale odmítám mu lézt do telefonu, prohrabávat korenspondenci, kapsy, projíždět mu mail apod. V každém předešlém vztahu (nebojte, moc jich nebylo) jsem byla spíše dominantní. V tom mi ale zabránil pokračovat nynější přítel, kt.je velmi sebevědomý a myslím i sebestředný. Ten od malička díky sportu vyrůstal mezi spoustou lidí a díky své inteligenci a vtipu byl vždy obdivován. Každý žijeme jakoby svůj život, nemáme společné zájmy,volný čas tráví se svými známými po hospodách a diskotékách, neříká mi kam jde ani kdy příjde, pokud jsem se ho kdy dříve ptala, bral tyto otázky za projev neprojevené důvěry a stíhačismus.Takže se ho už neptám, aby nedocházelo k hádkám.Žije si svůj život a já byla donucena najít si také svou cestu, přátele, studium navíc k práci, chodím cvičit atd. Ale jeho nepřístupnost, bezcitnost a trajdání s kamarády a náladovost neustoupily. Tím, že o něm v podstatě nic nevím, mám podezření z nevěry. Ani nemáme společné známé. Zajímá mě názor každého, i kritický, děkuji Vám.

milenka je sice ***, ale chlap, kterej tohle udělá je *** a sviní zůstane.

tady se nehází špína jenom na chlapy. Na nevěru musí být nejmíň dva. Courou bych nazvala tu milenku a vinu bych jí taky dávala. Pokud má chlap zatemnělej mozek, tak by měla mít rozum, když ví, že je ženatej Zatímco manželka doma pečuje o děti, manžel dělá kdoví co a pak tvrdí, jak je z práce utahanej...

No, tak to je slovo do pranice a minimálně k zamyšlení je to dost dobrý námět.
Musím říct, že pro mě je to inspirativní. Díky.

Promiňte mi milé dámy, ale cinty sebelítostného a zároveň moralistického typu, které jsem si přečetla v určitých úsecích této dlouhé diskuze pouze ukazují o tom, jaká povrchnost a emocionální nezralost v této společnosti funguje.
Většina přízpěvků není o lásce a odpuštění, ale o pocitu nabouraných jistot, a zároveń strachu ze samoty. Vzájemné kontrolování sms, nebo čehokoliv je z mého pohledu hrubý zásah do jemné hmoty a je nadmíru trapné. Myšlenky, emoce a zamilovanost inteligentní a samostatné bytosti se nedají ovlivnit tím, že budeme zakazovat a dávat ultimata. To můžete v případě, že máte partnera, který nesplňuje kriteria výše popsané.
Jediná prevence vzájemné a relativní věrnosti je ta, že budete rovněž samostatné a nezávislé natolik, aby k Vám shlížel s úctou stejnou, jako vy k němu.
A pokud se již nevěra odehraje, tak si řekněte, že pro něj tyto vaše vlastnosti nebyly dominantní, tudíž to není partner pro Vás a tak k němu přirozeně s tou úctou přestanete vzhlížet. Máte na víc a to víc si také přejte, splní se Vám to. Vždy existuje ten pravý protějšek a nikde není napsáno, že to je ten, kterého si zvolíme ve věku adolescentním - často i pubertálním Každý jedinec se totiž vyvíjí jak mentálně, tak i emočně jinou rychlostí a kvalitou a proto nikdy není záruka toho, že ten vývoj proběhne alespoň trošku podobně. A pokud neproběhne, tak koho je to chyba? Nějaké 20 leté trubky, která není ( ani nemůže být) ve Vaši fázi ment. a emoc.vývoje a tak obdivuje to, co jste na něm obdivovala vy v jejím věku?
Ta za to nemůže a tak jí ho nechte - je stejně nezralá jako on, i když on má v OP o 20 více, pupek a dvě dospělé děti.
Pamatujte si - emoce nelze nařizovat, lze pouze v období jejich existence o ně pečovat a když skončí, s úctou se s nimi rozloučit...
Neobviňujte mužský, nebo ženský svět z nevěry - je to oboustranné. Na závěr : jsem žena, ale mám pocit, že v těchto babských diskuzích se zjednodušeně háže "špína"
většinou na chlapy.
Nesvědčí to zrovna o naší sebeúctě - dávate větší důraz na ně a sami se zbavujete zodpovědnosti. To mně dost děsí.... já se cítím každopádně 50% spoluzodpovědna.
hezký večer

taky bych potřebovala pomoc, zrovna řeším podobnou situaci. Odpustit, či vyhodit? Když odpustím, stejně na to nezapomenu. Neumím si představit rozvod, dělení majetku a všechen ten stres okolo, i když už teď ho mám dost všude a pořád. Nejhorší, že on to nepokládá za nic špatnýho, když si vyrazí s kolegyní z práce. Jsou spolu denně a mě to deptá.
Mám s ním spát, když to chce zase urovnat a dělat že se nic nestalo? Poraďte jak jste na tom