Je to psychické týrání?

Víš, nemůžeš se "pokusit", to nefunguje. Musíš být o svém rozhodnutí absolutně přesvědčená vnitřně. Srovnaná s tím, že i odejdeš. Plané vyhrůžky nefungují.

Pokusím se to tak udělat,i když už jsem mu to řekla vícekrát a myslím,že mě už nebere vážně,když mu pohrozím odchodem,tak ho to vyděsí,obviní mě,že
se kvuli mě vybourá,nebo něco podobného,20krát
mi zavolá,ale neřeší podstatu věci,jen lituje sám s
ebe.Kdybych alespoň viděla snahu,že prodá třeba
motorku(na které vživotě nejel)nebo,že si najde druhou práci,ale nic z toho.Prostě druhý den je ticho po pěšině.
A sebekriticky přiznávám,že i z mé strany.Když vidím,že to stejně neřeší,nechci se stále hádat,jsem opravdu nerozhodná.

Porušujete pravidla diskuze.

To, co radi kvett mám osobně vyzkoušeno. Bez emocí, s pevným vnitřním rozhodnutím, jsem kdysi řekla manželovi, že ho sice miluji, ale nemíním již dále snášet jeho vzteklé výbuchy, noční výlety, atd., a že pokud bude pokračovat, odejdu i se synem. Mému muži na rodině záleželo a tak jsme spolu už skoro 20 let. Hodně se změnil, ale já ostatně taky. Byly to jeho "výboje", které mi pomohly najít sebevědomí, svou hodnotu.

Měla by jste mu říct na rovinu,že si s ním potřebujete promluvit o hodně vážné věci,kterou už nemůžete a nechcete dále snášet.řekněte mu,že tohle není život,který vy chcete,že víte,že není špatný člověk,ale pokud to nezačne řešit tak vás ztratí.Nesmíte to ale říkat zoufale,protože chlapi pak většinou naslibují a čekají jestli to zabralo.Ani u toho nekřičte,to zase mají ve zvyku všechnu vinu hodit na ženskou nebo přejít na úplně jiné téma,aby odlákali pozornost.Musíte být sebevědomá,i když to budete možná muset hrát.Musíte vydržet si stát za svým,aby pochopil,že vás jinak ztratí.Pokud nebude vůbec reagovat na vaše opakované výzvy nebo vás bude přesvědčovat,že se nic neděje,tak v tom případě je opravdu lepší od něj odejít.I když je to moc těžké to vám věřím,tak radši ted než v 50 letech,ono to vážně bude čím dál horší. Pokud nechcete zbytečně trpět tak si zkoušejte hledat jiné bydlení pokud to jinak nepůjde.Jo chlapi dokážou být hajzlové a sází na to,že se bez nich neobejdeme.Ale to není vůbec pravda,jen ty první kroky jsou těžké.Tak vám držím palce.

Ahoj všichni,už jsem tu dlouho nebyla,asi jsem postupně rezignovala,to že mě kontroluje na každém kroku a nesmím se scházet s kamarádkami,jsem vyřešila,prostě mu lžu...jsem v práci..já která lež bytostně nesnáší,ale pro iluzi klidnějšího domova,nebylo jiné východisko,jenže on
dělá dluhy,půjčka střídá půjčku a není to proto,že by hrál automaty,nebo chodil po hospodách,prostě mu nezbývá na normální život,pivo,víno,žrádlo pro psy.jojo pořídil si druhého vlčáka,asi abych se zbytečně nenudila.
A o to je horší rozhodování.Nebije mě,nemá ženské,nic z toho,ale jsme pořád doma,celé výplaty jdou na dluh,nejhorší je,že to jde jaksi mimo něj,prostě to nechce řešit,proč by to dělal,když má mě na řešení všeho,ale mě
už to začíná přerůstat přez hlavu.Taky kam bych šla?Na nájem bytu nemám a sdílet byt někde se studenty ve 40 letech,to se mi nechce.
Poradí mi někdo,jak to řešit?Jsme spolu 21 let,to se špatně odchází,ale vím že to bude čím dál horší a je to
tím složitější,že on je v jádru hodný člověk.Tak se mějte hezky a prosím poraďte,nebo napište svůj názor,díky.P.

ahoj holky,nejdříve chci zatleskat Dadulince,že to všechno přežila.Můj příběh není tak hrozný jako její,přesto,když jsem ho prožívala,byla jsem úplně na dně.S mým ex.manželem jsme se poprvé setkali v 7.třídě.Od začátku mě velice přitahoval i když to byl arogantní ,,frajer",který musel osahat každou holku,která aspon trochu stála za to.V prváku jsem s ním začala chodit,protože jsem potřebovala náplast na minulý vztah a on byl první kdo se naskytl.Já jsem tehdy měla psychické problémy kvůli mamce a sestře se kterými jsem se doslova nesnášela.Nikdy jsem se se svými problémy a touhami nikomu nesvěřovala,protože o mě nikdo neprojevil zájem,aby mě poznal do hloubky,hlavně moje matka,pro kterou jsem byla černá ovce rodiny.Moc mě to bolelo a bolí dodnesprotože spolu nemáme ani ted ,po víc jak 10 letech dobrý vztah.No k věci.On byl jediný kdo měl zájem mě poznat víc a byl mi velkou oporou.Bylo to pro mě jako zázrak z čistého nebe,úplně všecko jsem s ním mohla probrat a hlavně jsem už nemusela brečet do polštáře,ale vybrečet se mu v náručí.Měli jsme úplně normální vztah až do doby ,než jsem jednoho dne měla malou nehodu na kole,poranila jsem si přirození a od té doby mě pohl.styk strašně bolel.Jemu jako by to nevadilo,vždycky si na mě styk vynutil psychickým nátlakem.Jednou jsem u toho dokonce brečela,ale jako by to neslyšel,i když o tom pochybuji.Začala jsem *** odmítat a tak to všechno asi začalo.Už ho nezajímala moje potřeba vybrečet se,popovídat si.Já jsem se mu úplně otevřela,znal mě dokonale hlavně co a jak mi ublíží.A toho on zneužil.Začal mě ponižovat,shazovat před kamarády,do toho ještě alkohol,po kterém se mi strašně omlouval,že za to může alkohol a ne on,došlo i na menší fyzické ubližování.Neuměla jsem si život bez něho představit,protože mi dával najevo,že bez něho nic nezvládnu.Nevím proč,ale taky jsem měla takový pocit.Takže jsem dál trpěla při styku,snášela urážky a psychickou manipulaci.Párkrát jsem to ukončila,ale věděl,že stačí udělat smutné oči a nakecat,že se změní a byla jsem zpátky dřív než by řekl švec.Pak se to na pár měsíců zlepšilo,ted už vím,že to bylo proto,že přestal pít a já bláhová jsem si myslela,že je to za mnou.Jenže nebylo.Otěhotněla jsem,miminko jsme chtěli oba,začali jsme plánovat svatbu.3 měsíce před porodem jsme se vzali,něco mi říkalo,at to nedělám,ale když jsem se tak 2 týdny před svatbou zkusila svěřit mamce,tak mi řekla at se o to ani nepokouším,když už je vše zařízené a zaplacené,takovou chybu já nikdy u své dcery neudělám.tak byla svatba a hned po ní společné bydlení v pronájmu na samotě tak 20 km od všech známých.A zas to začalo ale v mnohem horší formě a nikdo o tom zase neměl ani tušení.Celý den byl pryč,prý v práci,donesl jen 200kč ,udělal nepořádek v uklizeném bytě,když jsem odmítla *** tak začali nadávky,sedl si k televizi a kolem 3 ráno šel spát.Byli jsme spolu jen o víkendech kdy se pořád díval na televizi,a díval se ,jak já ,s rizikovým těhotenstvím po něm uklízím jeho bordel.Každý víkend mě od rána do večera urážel,pokud jsem cokoli řekla a ho to nezajímalo nebo jsem neměla stejný názor na to co řekl,tak jsem byla přinejmenším blbá a neschopná.Prostě jsem za celý den nemohla doslova nic říct,jen jsem přikyvovala.Měla jsem podezření,že bere drogy,protože měl strašné výkyvy nálad jako kdyby měl apsták.Pak jsme se přestěhovali ke strejdovi a narodil se syn.Před ostatníma se choval jako kdyby byl nejlepší manžel a otec,ale ve skutečnosti se nic nezměnilo,naopak se přidal zase alkohol,utrácení posledních peněz,fyzické ubližování a totální nezájem o syna.Začala jsem si ztěžovat sestře,která měla o 4 měsíce mladšího syna než byl můj.ta mě vždycky přesvědčila,že na vině je on a já jsem od ní pokaždé odjížděla s velkou sílou se mu postavit,říct mu svůj názor a své požadavky,pokud se nechce rozejít.Ale nevím jak to vždy udělal a v našem rozhovoru mě vždy dokonale přesvědčil,že je všechno má vina.Dokonce nás na 3 měsíce opustil a chodil si za mnou jen pro *** a aby se přesvědčil zda po něm truchlím či ne.Samozřejmě jsem ho tehdy vždy prosila at zůstane.Pak se zas vrátil,ale nepřišel na noc domů a já jsem si konečně řekla a dost.Nezajímalo mě jeho vysvětlení,že za to nemůže.Odstěhovala jsem se k mamce,i když jsem doufala,že se poučí a změní.I tak se ke mně choval hnusně a já jsem se mu ještě vtírala.Zkoušela jsem různé metody chování,abych zabránila jeho urážkám a mohu potvrdit co tady už kdysi zaznělo,pomohlo jen říct stručně to nejdůležitější co se týče syna,nejevit zájem o jakýkoliv další rozhovor i když to bylo hrané,a nedávat najevo zájem o něho.Hned byl jak beránek a taky mě tím mockrát obelhal a jakmile zjistil,že to hraju byl tam kde předtím-zase nade mnou.A z hraní se nakonec stala skutečnost a on mě jako partner přestal zajímat,protože jsem byla nucena být 1 rok a půl sama a dokonce se synem a k mému úžasu jsem to zvládla.Ted vím,že to jde i když depky ze samoty byli,ale přešly.Ted mám manžela a další dvě děti a jsem vcelku štastná,i když mám v sobě blok a asi nikdy se už manželovi úplně ze strachu neotevřu.Tak holky nebudte slabé a nemějte strach,že to bez nějakého tyrana nezvládnete,to přesně oni chtějí,ale vy jim to nesmíte dovolit,ušetříte sobě i vašim dětem mnoho bolesti.Vím je to dlouhé,ale snad jsem to nepsala zbytečně a někomu to pomůže.Kéž bych já tehdy znala někoho kdo má stejný problém tak bych měla mnohem víc síly.

tak to opravdu smekam,mam to doma dost podobne a nedokazu odejit,ty vecne nadavky ,ZAVRI HUBU,JDI SE LECIT atd.snazim se aby vse bylo v poradku a on si vzdy neco najde.Sedne k televizy a to je porad udelej mi kafe,zavri dvere,nemluv posloucham,co jsi varila,proc je to takhle a ne takhle to se neda vydrzet a kdyz se nahodou ozvu at me porad neprudi,tak okamzite ,ze se na vse muze vykaslat at si vse udelam sama.Kdyz uz ho vytocim maximalne ,tak to tu lita,bud me chytne at vypadnu,jsem sama modrina,strasne se ho bojim,jemu vadi vse ,deti,zvirata proste vse .On se pak divi ,ze s nim nechci *** a hned zacne,TY VOLE TAK TY CHCES POKRACOVAT,vis co tak ja pujdu jinam.Nedoazu odejit a hlavne nemam kam,nemam se omu sverit a vse drzim v sobe a jen brecim.Muzu si za to sama,ze nemam sebevedomi a necham si ublizovat.A vam preju jen to NEJ!!!!!!!

Ahoj,
musím napsat, že jsi silná ženská, tohle ustát není nic jednoduchého. Takováhle historie nemůže nemít následky na psychice, podle Tvých příspěvků si toho dost nese i syn. Je to velice náročné, opravdu jsi dobrá, že ses partnerovi dokázala postavit a je pryč. Chtělo to dřív, ale já vím, že to dřív často prostě nejde, někdo to nezvláne nikdy. Taky je důležitá podpora blízkých, okolí. Fakt, klobouk dolů...
Se synem vážně zkus zajít i někam jinam než jak jsi psala. Chemické léky toho podle mne moc nevyřeší, jen to oddálí a zatíží organismus. Někdy je potřeba si ulevit i chemií, ale není to trvalé řešení. Alternativní metody jsou opravdu účinné, pomáhají srovnat celkově.
I já jsem řešila různé problémy a musím říci, že lékař to nebyl, kdo pomohl.
Ahoj

...a je to můj príběh:
Zamilovala jsem se ve 14ti letech do o dva roky starsího kluka-byla to láska s velkým L. Měl velké problémy v rodině,umřela mu maminka a celá rodina přestala fungovat, vykaslal se na školu a pomalu se začal utápět v depresích, ja mu vlastně zachránila život a přinesla štěstí... Vše bylo nádherné jak už to v začátcích býva... Než jsem nastoupila na střední... Bydlela jsem na intru tak jsme se vídali jen o víkendu a navíc, moje škola byla chlapecká(dřevařská průmka) a to přineslo první problémy... Nebyly až tak vážné, ale koukam-li se na to zpětně tak to byly první varovné signály. Vyzvídal s kym se bavím, co kluci ve třídě, často volal... To, co jsem mu odpověděla mi nevěřil. V druháku jsem otěhotněla... Přerušila jsem školu s tím, že po dvou letech se tam vrátím. Vždy měl rád alkohol, ale chodili jsme do společnosti spolu, teď já nemohla tak zacal chodit sám... Když v noci přišel pokaždé byl protivný, vulgární, ale rychle usnul. To by se dalo vydržet, ale...narodil se nám syn, nádherný, kouzelný, a nějakou dobu byl docela klid. Synovi bylo asi půl roku když jsem otěhotněla podruhé, přes antikoncepci!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Domluvila jsem si potrat...chtěla jsem se vrátit do školy, a tím to peklo asi začalo. CHCEŠ SE JÍK KURVIT TY DĚVKO CO CO? ČUPKO NEŠAHEJ NA MĚ ŠTÍTÍM SE TĚ! Řval po mě jeden den. LÁSKO MOJE MY TO ZVLÁDNEM I S DVĚMA DĚTMI, NEBOJ SE! Prosil mě druhý. Jako na houpačce. Nakonec udělal vše pro to abych na ten potrat nešla, Bylo mi osmnáct. Prostě sebral všechny peníze a šel do hospody, tam je naházel do automatu. Vzdala jsem se snu o škole a soustředila se jen na děti. Asi v osmém měsíci těhovenství mě zbil, nebylo to myslím poprvé, před tím do mě třeba jen žduchnul, ale to si pamatuji do dnes jak mě kopal a řval, že toho malého parchanta ze mě vykope....... Narodila se mi úžasná holčička. Dnes jsem ráda že jsem na potrat nešla, je to osobnost co nás každý den baví, sluníčko. A zacal život na dluh, ještě že jsem měla mateřskou, jinak nevím co by jsme jedli. Jeho koníčci byli automaty, chlast, cigarety, po práci hned do hospody a domů až o půlnoci. To mě vždy znásilnil, zbil, rozbil třeba DVD, nebo něco jiného, a usnul. Já sem to vše uklidila umyla se a šla si lehnout, musela jsem počkat jestli se neprobere čurat. Někdy se počural na děti do postýlky, někdy jen na koberec, na stěnu, a někdy se ani neprobral a pochcal se do postele, jo a taky někdy počurany už přišel a chtěl po mě ***. Musela jsem dát. Když přišel střízlivý, řekla jsem mu co dělá a on si to prý nepamatoval a omlouval se, a sekal dobrotu, většinou tak jeden den. Prosila jsem ho at si zajde k lékaři, většinou slíbil že jo ale nešel. Vyhrožovala jsem mu rozchodem, on mi zase vyhrozoval smrtí. Tak to slo asi tři roky, celou dobu s námi bydlela moje máti, ale dělala jako by nic. Potom se odstěhovala. Docela mi začalo vyhovovat, že je chlap pryč. děti byly hodné, udělala jsem jim režim dne tak jsem měla i cas na sebe a to, co se dělo v noci jsem z ránem zapomínala. Několikrát jsem ale musela volat policii, jinak by me asi opravdu zabil a když přileli a já jim vše řekla sušu mě odbyli "A PROČ S NÍM TEDA JSTE KDYŽ SI TAK STĚŽUJETE" a bud ho odvezli nebo ho nechali se mnou ! On se totiž pred nima choval klidně a udělal ze mě hysterku. V té době měl 3 nebo 4 pujčky, přesně nevím, a mi koncila mateřská... Byl to snad osud nebo já nevím co. Jela jsem s dětmi se podívat k mamce a měli jsme čas na druhý autobus tak jsme šli do Penny na kokino. Tam jsem si všimla že hledají pokladní. Doma jsem to potom z byvalym probrala, byl proti, prý se začnu kurvit, ale ja jsem se nedala a i přes jeho zákaz mě přijali!!!!!!!!!!!!!!! Jen to bylo na dvě směny i víkendy tak se musel snažit i on starat o děti. Ale chlastal pry dál. V té době už jsem cítila že se zacínam od něho odpoutávat. Měla jsem přátelé, vlastní peníze, jen děti jsem zanedbávala... Bylo mi to líto ale tušila jsem že to nebude na dlouho. tím jak jsem nebyla doma ustály i jeho útoky. Až jednou. V noci přišel opily a znásilnil mě tak brutálně, že jsem se s toho dlouho nemohla vzpmatovat, vlastně dodnes. Ani jsem tu noc nespala, v 5ráno jsem odjela na ranní a holky v práci hned poznaly, že se něco stalo. Nemohla jsem to ani popsat ale s vypětím všech sil jsem se jedné svěřila a dovolila ji at to řekne ostatním, holky mě podržely. Přijela jsem domů a řekla že je definitivní konec, že mu dávám 2 měsíce a by si našel byt. Prosil a brečel. Najednou to nebyl ten suverén ale klečela přede mnou troska, poníženě prosil, sliboval. Já najednou byla jak skála a nedala se zlomit, cítila jsem že ted vládnu já a těšila se až vypadne. Byt si nenašel do dvou měsíců, tří , čtyř, byla jsem zoufalá, ale silná. Nespali jsme v jedné posteli, občas když jsem spala, přišel, Jednou mě znásilnil znovu, ale nějak mě to nevzalo, řekla jsem si, ubožák... Zapomněla jsem ještě jak se stavěl k výchově, když zrovna nechlastal-Nachystala jsem večeři a syn že chce kokino a ja ze né až sní večeři,tak se začal vztekat tak ho byvalý vzal do náruče a říkal mu - ta čupka ti nechce dát kokinko? na tady máš...
Osud to byl asi... Měla jsem odpolední, byla dobrá nálada až do chvíle než jsme se dozvěděli že kanion přijede až ve 21hod, paráda, řikala jsem si ve 22h musím jít na vlak, lituju holky, to tu budou až do půlnoci. Kamion přijel, skládali jsme ale já už musela odejít, holky mě přemlouvaly at zústanu ale já fakt nemohla. "Tak já vás odvezu" nabídmul se kamionák. Váhala jsem ale souhlasila. Dodnes si pamatuji jak se naše oci střetly, něco se v tu chvíli stalo nejde ten pocit popsat. ale já tomu nevěnovala pozornost, sympaták to sice byl ale mi se nelíbil. Odvezl mě domů. Za dva tři dny příjdu do práce a všichni se na mě culí, až mi kolegyně podává papírek se slovy-to ti posílá ten tvůj taxikář,byl tu se zbožím a ptal se na tebe. Jeho číslo a nic víc. Potěšilo mě to, ale nepsela jsem mu. Až po pár dnech. Nic jsem od toho necekala, ale začali jsme si psát. První schůzka byla nádherná a ja zacínala cítit, že to nebude jen románek. I když bydlel 40km daleko pořád za mnou jezdil. Ale nic intimního si ke mě nedovolil, ani mě nepolíbil a to se mi líbilo, později se mi přiznal, že mu je 20 a je nezkušený!!!!!!!!!!! Vypadal na 28!! Byl to ale muž né kluk jako jeho vrstevníci. Řekla jsem to byvalému a měla strech o svůj život. Ale bylo to "docela" v pohodě a po vánocích se odstěhoval. HURAAA A já si pozvala hrdě miláčka domů na návštěvu...a on už neodjel. 14 měsíců žiju v pohádce a mé děti v klidu, byvalý děti ještě nenavštívil ani nezaplatil alimenty a ja jsem za to ráda, že ho nemusím vídat. Ještě ted se budím v noci křikem ze spaní bojím se sama doma a ted jak to píšu cela se klepu. Ale je to lepší a třeba časem se s tím vyrovnám. Dekuji miláckovi za jeho trpelivost se mnou, za to že nám krásně vlastníma rukama spravil byt, že mi umožnil dát vypověd a vrátit dětem čas a věnovat se jim a že nás má OPRAVDU RÁD
Jen to vzdělání mi schází, ale snad jednou si ho dodělám.
Holky vzdržte!!!!!!!!!!!!

zdravim,a dekuji za pisnuti,moc se trapim a nevim co dal,Tak zitra

Jako bych to psala JÁ před nějakými dvěma až šesti lety zpátky!!!!!!!!!!!!!!!! Teď nemám čas, ale zítra určitě pisnu jak to se mnou dopadlo, předem jen prozradím že vše skončilo "HAPPY ENDEM" Je to velice těžká situace, kdo to nezažil, nepochopí..........

Ahoj vsem,no jak zacit,jsem vdana 15 let,muj muz je o 4 roky mladsi.Vyzenil dceru a po 4 letech se nam narodil syn,da se rict ,ze to pak vse zacalo,mel milenku,kterou jsem ustala,byla jsem ,tak hloupa ,ze jsem o nej bojovala ,uz kvuli detem,bala jsem se ,ze me opusti a to byla chyba.Kdyz se mu neco nelibi,treba mu po tydnu reknu,to zase budes koukat cely den na televizy,tak okamzite vylitne,hazi po me veci,nebo me chytne a vyhazuje z domu atd.neda se to zvladat ,kdyz brecim ,tak mi rika at jdu k doktorovi ,ze jsem nemocna at mi daji prasky.Pro nej je zivot si pujcovat penize,zit na dluh to ho bavi.Nevim co delat bojim se samoty ,dcera uz je dospela a syn ,ten ho ma rad i kdyz vidi co tata dela,klidne pred nim rozhazi veci po mistnosti pak se mi v botech projde po povlecene posteli a to je porad neco.On se neprevlika do domaciho,porad sedi obleceny ,pripraveny ,kdyby nekam sel,nebo ja nevim a kdyz mu reknu dojdi pro drevo ,tak nemuze ,neni prece v pracovnim.kdyz dojdou penize ,tak si sedne a diktuje ,komu zavolat,tak ja volam mamce at mi pujci a tak to jde porad dokola.tak ahoj vsem a dekuji za prispevky

jak jde život, co nového? Nějak jsme sem přestaly psát. Snad je to tím, že se věci uklidnily...No, asi spíš ne. Tak jsem dostala očekávané předvolání. Za 14 dní to teda vypukne. Ale musím říct, že jsem už mnohem klidnější. Myslím, že teď už nemá tatínek dětí žádnou šance je dostat do své péče. Už jsme tady rok a půl a všechno je v pořádku, nikdo nic nenašel a ani najít nemohl. Jen pořád váhám, jestli si mám brát s sebou právníka. Prý ta soudkyně právníky nesnáší. Je ji kolem sedmdesáti a asi se ji s nimi nechce dohadovat. Na druhou stranu je to přece jen lepší, když kromě výslechu nemusím vůbec mluvit. Taky bylo úžasné, že to předvolání mi pošta jen tak hodila do schránky. Ač na obálce bylo "do vlastních rukou" a "neukládat" a taky, že když si to nevyzvednu, tak to mají vrátit zpátky soudu. Asi nějaké změny. Co myslíte s tím právníkem? Mám ji zavolat?

Zatím pořad nic nepřišlo. A musím říct, že jsem moc ráda. V koutku duše doufám, že třeba svůj návrh stáhl, že mu musí být jasné, že mu do péče děti nikdo nedá. Ale nato ho znám moc dobře abych věděla, že to je jenom sen.
Děti jsou teď u něho a syn zase ve čtvrtek probrečel večer. Po jeho úžasném telefonátu. Ale když spolu mluvili, tak jsem musela syna obdivovat. Víc než půl hodiny se držel a docela asertivně mu říkal i nepříjemné věci (jako třeba že ví, že se bude zlobit, ale že mu neřekne co má v plánu mezi školou a hudebkou a že chce, aby si pro něho přijel až po hudebce). Sice mě trochu děsí, že už v jedenácti s ním takto jedná (podobně jako on s námi všemi), ale jenom to mu bohužel dušičku aspoň trošku uchrání. Jenže pak mu tatínek řekl že teda jezdit nemusí a syn se toho chytl. Dlouho jsem mu pak musela vysvětlovat, že to nemyslel vážně .
P. k bytu moc gratuluju. Saby je mi líto a doufám, že ještě nějaká naděje je!?? Holky držte se!!

tak u nas je novinka, konecne doslo k dohode. Tatinek nas hezky sedrel, ale budeme mit BYT! Sice budu mit 1,2 mil.dluhu, ale i strechu nad hlavou!
Jarko, kdy bude ten soud?
Hezky vikend, P.

s dohodou nesouhlasí.... jemu nestačí to, co jsem mu nabídla... on chce, abych PYKALA za to, že jsem zničila náš vztah....a ať si nechám barák i dluhy, že to je dům obrovské hodnoty.... kdybyste viděli, jak pod jeho pečlivým opatrováním ten dům chátral, ta nedozírná hodnota je pouze v množství suti, kterou budu muset nechat odvézt, pokud se o to někdo honem nezačne starat.....Tak nic, je ze mě žebrák, a on si půjde sednout. Pa.

sem napsat a teď se tvářit jako vědma....přesně co jsem si myslela....on chce mít čistý štít.... hodit všechno na mě...a zaplatit bych měla prostě všechno....ale to, že byl k cizím shovívavý a odpustil jim skoro půl milionu dluhů. mu je fuk, ale po mně chce zaplatit i 10 tisíc za bůhví co----nemůžu sem napsat to slovo, které ho vystihuje.... nemám slov....

mi je špatně.... ve 4 dneska se u právničky máme sejít...tak jsem zvědavá, co ex vymyslí a vypustí z pusy za blbosti....Držte mi palce...papa.

dobrýho právníka bych už asi potřebovala ránu do hlavy nebo dobrýho psychologa....

Sabo, držím všechny palce!! Škoda, že sem nechodí nějaký super právník...

nějak mě dohánějí myšlenky, abych na něco nezapomněla nechat zanést do smlouvy...Takové ty pochybnosti, že to zvládnu, že to dobře dopadne...Už jsem si myslela, že to je za mnou...ale docela jsem se zmýlila, už pár dní špatně spím... Třeba se mi honí hlavou, že jestli to zdárně uzavřeme a on to podepíše, mělo by tam být jasně napsáno, že převedením na mě jako výhradního majtele ztrácí také nárok tam být trvale hlášený...je to ze zákona, ale já se bojím, že pokud to tam nebude konkrétně napsáno, on mi to pak s plnou parádou nechá sežrat a já ho odtud nedostanu.... Já se toho strachu snad nezbavím...

ja bych asi navstivila socialku, ze nesouhlasim s navrhem a co se s tim da delat.
Mas deti sverene do pece a jses jejich zakonny zastupce, takze pochybuji, ze on si muze takhle poroucet! Vsechny prazdniny, s tim bych teda taky nesouhlasila!
Se divim, ze se ta mala na te vystave nepozbracela! Ne kazdy dospeli ma na tu vystavu naturu, natoz dite.
Sabi, drz se!

Já s mou povahou bych asi odpověděla něco v tom stylu, že oblečením je vybavíš, ale zpátky požaduješ v tom stavu, v kjakém jsi je poskytla.... vyprané a vyžehlené. V případě, že tomu tak nebude, nchť si pořídí oblečení pro děti sám. Bože, to je magor... NO, ještě nevím, čím překvapí mě. Já se soustředím na dohodu o vypořádání majetku...A musím to dořešit do 14 dnů...Jinak nám dům propadne v exekuci a půjde do dražby. Takže tepláky jsem jaksi kousla...Prozatím....

Děkuju za reakce. Mám podobný pocit. Vždyť kruci jsme dospělí, ne uplně pitomí lidé. Proč se nedokážeme domluvit! Na tu výstavu bych já taky nešla ani náhodou. Syn ji prý se sklopenou hlavou proběhl, ale dcera musela s tatínkem za ruku a každý exponát si podrobně četli. No, asi někteří z nás přece jen úplně pitomí jsou. Ještě jedna perlička. Přišel mi dopis s barevně vyznačenými dny, kdy budou děti u něho. Mimo jiné Vánoce až do 28.12. Jarní prázdniny bez dvou dnů a celé Velikonoční prázdniny. A věta na závěr: " Děti vybav s ohledem na délku jejich pobytu u mne oblečením a obuví tak, aby měly jak společenské, tak i sportovní. Tento rozpis bude platit do doby soudního rozhodnutí."Tak přemýšlím, jestli stačilo, že jsem mu mailem odpověděla, že nesouhlasím, nebo musím taky písemně s doručenkou jak mi to přišlo. (kopii poslal na sociálku). Tak koukám, že školní rok se všemi radostmi je tady .

Jarko, on byl s detma na te priserne vystave??? Chudak ta mala! Na tu vystavu bych nevlezla ani ja ani moje holka! Je to kreten!
Ja bych jim rekla, at koupi nejake teplaky nastalo, ze proste priste uz jim zadne nepujcis! Ze v rozsudku neni napsano, ze musis posilat deti s "vybavenim". Zvlast Sabi ty, ktere neplati vyzivne!
Vim, ze u Monci, ale ti maji stridavku, maji kazdy svoje veci, ale stejne on ji vecne zapomina neco vratit...

Ahoj Jarko, já myslím, že to je věcí domluvy..Ale už jsem se setkala i s tím, že to je přesně do detailu popsáno v rozsudku. V kolik má přijet, co kdo zajistí, včetně oblečení...Přijde mi to tedy trapné, ale já asi budu řešit něco podobného.To, v jakém stavu mi ex vrací oblečení kluků, mě vyloženě štve. Jako vyskakoval, že se o ně umí postarat líp než já, tak by jim totálně zabahněné tepláky vyprat nebo aspoň z nejhoršího očistit a ne mi je po třech dnech dodat až do domu. A to kluci s ním byli dokonce u jeho rodičů, babička, která o mně prohlásila, že jsem špindíra, jim jen řekla že jsou prasata a tím to skončilo. Rozhodla jsem se dávat jim na víkend jen jedny tepláky. A k tátovi mám sto chutí jim nedat nic, ať si tam pořídí oblečení, které jim tam jednou za 14 dní vypere, to snad zvládne ne?? Já nemám slov...Tak moc bych chtěla nemít takový starosti, jako tomu je jinde, znám plno holek, co se svými bývalými vyjdou úplně v pohodě....

Ahoj holky,
nějak teď nestíhám (ale kdo jo ). Konečně vysněný pátek. O prázdninách byl krásný klid. Od práce, od problémů s bývalým. Jen ty následky pobytu dětí u něj jsou viditelné dosud. Vzal děti do Brna na výstavu těl (hned v červenci) a doteď se dcera budí ze spaní s křikem. No, už aspoň usne ve své posteli (poté co jsem strávila několik nocí v pokojíčku na zemi) a přichází do ložnice kolem druhé.
Měla bych dotaz? Jak to je po právní stránce s oblečením dětí když jedou k tatínkovi. Mám povinnost jim dát všechno o co si řekne? Připadám si totiž trochu jako blbec když se mi pak vrátí "moje" nepoužité oblečení na 14 dní smíchané s "jeho" totálně špinavým. Po prvních 14 dnech jsem i jeho vyprala, vyžehlila a vrátila. Po druhých 14 dnech jenom vyprala a vrátila. Ještě že nebylo dalších 14 dní. Jen bych vrátila... Ale za ten čas by to možná už nebylo k použití.