Manželka to prostě nechce, co s tím ??

Vše je totiž o vás jako o páru, nelze obviňovat jen intimního anorektika. Jaké partnery si vybíráte, není náhoda, vaše nastavení je s jejich chováním v nějaké kompatibilitě.
..
„Když budete ze všeho obviňovat partnera, stavíte se do role ubohé oběti, ale pokud vezmete zodpovědnost za to, že jste si toto chování nechali líbit, tak máte změnu svého života ve svých rukou,"

http://www.prozeny.cz/magazin/***-a-vztahy/laska-a-vztahy/42797-intimni-anorexie-zabije-kazdy-vztah-zjistete-zda-ohrozuje-i-ten-vas

Jak vidno - není lékarnice jako lékárnice ;)

Já jsem ročník 1966 a moje nová přítelkyně je ročník 68.

Hledal jsem si přítelkyni tak trošku vědomě stejně "mladou" jako já, abych se za několik let neocitnul v poněkud trapné roli dědka, který visí na mladé holce..
Jako hlavní výběrové kritérium jsem si dal "mozek". (Přeloženo do mužského jazyka: "Hlavně aby to nebyla kráva") s vlastní domýšlivou představou, že snad nejsem úplný vůl (Musí vyhodnotit ona, já z principu nemohu být objektivní).
Úmyslně jsem se při "balení" snažil vyhnout tomu, že budu těm potenciálním kandidátkám čučet jen na k...zy či za ...k, vědomě jsem si říkal "nevypadáš jako Allain Delon, takže nemůžeš chtit Sofii Loren".
Seznámili jsme se při sportu (běhání delších tratí). Je to perfektní prvotní filtr. Holka (dáma, paní), která i na prahu 50 tky je ochotná a schopná se pravidelně a dlouhodbě přinutit ke sportování, prostě nemůže být líná a pitomá. Dlouhodobý sport vede lidi obecně k lepší životosprávě, odstraní nadváhu, zlepšuje náladu, potlačuje výkyvy nálad a já jsem tak s údivem zjistil, že když si chlap nabrkne " padesátku-sportovku", tak potkáte dámu s mozkem, máte se o čem bavit, a jako bonus navíc dostanete vysportovanou postavu a nakonec i ***, o kterým se mi ve 20 ani nesnilo.
Ptal jsem se jí nedávno, jaký filtr měla či má ona. Dozvěděl jsem se, že když se po rozvodu s bumbajícím opilcem a odchodu dětí začala poohlížet po novém parťákovi, byla zděšená, jak ti pupkáči v jejím věku vypadají a hlavně jak ne-přemýšlejí. Po několika pokusech se prý dostala do stavu "nemám už aktivně sílu chodit na seznamky a tam potkávat ženaté lháře a nebo "trosky", nechám to být a ono se uvidí. A mně si všimla náhodou, totiž že běháme kolem stejné překlady cca. ve stejném čase. Já jsem si jí všiml taky, a raději jsem ani nic nezkoušel. Vypadá totiž (hlavně v běžeckém úboru) výrazně mladší (zezadu na 20 a něco), takže jsem radši jen běhal a ani ji neoslovoval (abych se nedozvěděl něco jako "Vrať se do hrobu ...). Pak mi sice došlo, že 20 jí asi nebude, ale říkal jsem si, že taková "super babice", prostě nemůže být sama. No a pak jsem jednou šel do lékárny pro náplasti na puchýře (nové boty) a paní Magistra mi u pokladny povídá: Náplasti na puchýře, no tak teď chápu, proč jste už 2 dny nebyl běhat. Teprve tehdy mi docvaklo, kdo to je, tak jsem si řekl risknu to, můžu dostat tak maximálně kopačky, a pozval jsem ji na kafe. Odpověď byla jako břitva: Já bych šla, ale co na to Vaše manželka, abyste neměl doma průser (doslova). Špitnul jsem, že jsem rozvedený, a obratem se mi dostalo odpovědi, že ona je ve stejném "klubu". A pak už to šlo jako po másle.

Někdy je fakt lepší nikoho křečovitě nehledat, a umožnit štěstí aby přestalo chodit dokola a mohlo sednou na ... la.

Ahoj

Mirek

Čau všichni.

Opět místo oběda v závodce jím salát z krabičky, neboť moje souputnice chce, abych jí dlouho vydržel, a tak jsem tak trošku převzal její dietu. Docela mi to dělá dobře (myslím i tu dietu).

A nyní úvaha na téma "rozdíl mezi ***em a milováním". Vidím to tak, že jako jedinec mám 2 potřeby.
Jedna je spíše biologická = potřebuji se zbavit ***uálního "přetlaku". K tomu může posloužit např. sebeukájení, či pohlavní styk se ženou i bez citové vazby (to není doporučení, spíše vysvětlení). Každý z nás si fází čistě "biologické potřeby ***u" prošel přinejmenším v období dospívání, když už měl "nabito", ale slečnu ještě nedokázal pozvat ani do kina. Jinak řečeno, biologická potřeba (která závisí na věku, naturelu a zdravotním stavu) je přítomna bez ohledu na to, zda máte či nemáte dlouhodobý vztah s druhým pohlavím.
Druhá potřeba, má charakter emoční (= výraz milování či chcete-li láska). Nebo-li chcete prožívat *** právě s jednou konkrétní osobou, kterou máte rádi.

Pokud On a Ona mají podobné biologické potřeby a ještě naleznou i citové pouto, je to SUPER a vášnivý *** může začít. Co ale dělat v okamžiku, kdy citové pouto zůstane (on a ona se mají i nadále rádi), ale biologická potřeba jeho / nebo její poklesne nebo dokonce zmizí (věk, zdraví, stres, ...)? Mnohdy jeden z partnerů přestane mít onu biologickou potřebu či schopnost a není to způsobeno nejapným chováním druhého partnera. Mnoho žen po ztrátě své "biologické" potřeby prostě předpokládá, že On už taky "nepotřebuje" a dopouští se tím zásadního OMYLU. Neuspokojování partnerových potřeb (myslím aspoň v rozumné a dohodnuté míře) nutně po nějaké době vztah rozvrátí.
To ale znamená, že např. ona po ztrátě vlastní biologické potřeby, "by měla" s manželem spát i nadále? Ano!!! A teď přijde ten rozhodující moment, kdy se musí partnerka (platí i obráceně) vědomě rozhodnout, PROČ to s ním i nadále bude dělat. Má-li ho ráda, bude tak činit z lásky, tedy bude motivována tím, že pomůže či poskytne radost svému milovanému partnerovi, byť sama *** nedosáhne a ani o něj nestojí. Při samotném aktu jistě nebude předstírat nějakou extra vášeň, ale taky nebude unuděně koukat na telku či na hodinky se slovy. Tak honem ať už to mám za sebou. Může být při aktu třeba milá a něžná a pozorná (inteligentní partnerka totiž moc dobře ví, co ten její chlap má rád, a když se jí samotné nechce, tak prostě nasadí odpovídající "techniku" a chlap bude "v nebi" za pár minut) . Většina chlapů by to brala všemi deseti a ještě ji bude považovat za naprosto skvělou "babu".

Závěr:
Dlouhodobá neochota jednoho z partneru uspokojovat ***uální (biologické) potřeby druhého partnera jednoznačně ukazuje buď na sníženou inteligenci (on či ona jsou tak pitomí, že vůbec nechápou, o čem píšu, přičemž tento druh inteligence nemá absolutně nic společného s dosaženým stupněm školního vzdělání !!!!), nebo ukazuje na to, že citové pouto mezi partnery je vážně narušeno, a to je začátek konce vztahu. Pak už jde jen o omezení "collateral damages".

Osobní sdělení:
Až se mi jednou stane, že nebudu mít chuť a nebudu moct (člověk nikdy neví), tak nenechám svoji partnerku ***uálně strádat, Bylo by to hloupé a hlavně úplně zbytečné a kontraproduktivní. Prostě najdeme společně jinou techniku, pomůcku či způsob, aby bylo "hezky" alespoň jí (když už ne oběma).


Kéž by se všichni lidé řídili tímto mottem (a teď nemyslím je na ***)!!!!

To jsem ráda, že se příspěvky líbily. Já jen ještě doplním, že kdysi se šlo do manželství bez veškerých zkušeností, předmanželský *** neexistoval, informace žádné, jak v mediích, tak žádné osvěty, nikdo nevěděl do čeho jde, jak to vlastně po ***uální stránce funguje....Nyní je to jinak, informace všude, *** probíhá od základní školy, každý je pro předmanželský ***, přece musím vědět jak to bude po ***uální stránce fungovat, partneři se střídají jak bačkory ....a výsledek?
50 procentní rozvodovost a to jen sezdaných manželských páru a co ten zbytek co žije na psi knížku. I kdyby partner byl náruživý, ***uálně aktivní, nikdy to není záruka, že takhle to bude fungovat po cely manželský život. Náš život je ovlivněn určitými cykly, fázemi je to jak u žen, mužů, nalezneme to v přírodě, u zvířat, měsíc má určité fáze. roční období....i my máme období kdy naše tělo reaguje, mění, chová se jinak, je to tam uvnitř nás a je neovlivnitelné z venči. Někdo bude ***uálně náruživý v počátcích ***uální aktivity, jiný teprve dospěje v období kdy u jeho protějšku ***uální aktivita začíná klesat.
No a co s tím uděláme? Jde o to jak jsme šli do partnerského vztahu zdali s láskou, člověka jsme milovali celým svým tělem, duši, nemohli jsme bez něho žít....Pak zde problém nebude, partnerovi půjdeme vstříc, i kdyby jsme my nechtěli....Pokud naše manželství, vztah nebyl na základě lásky, ale byl tam egoismus.....pak se tenhle vztah rozpadne.
Mirka a ty kluky co si stěžují na své manželky, že s nimi nechtějí spát, nikdy jejich ženy nemilovaly....

A ještě dotaz pro Mirka, pokud nechceš, nemusíš odpovídat. Kolik má let Tvá nová přítelkyně?

Neslavné vyhlídky

Je fakt, že muži jsou na vrcholu svých ***uálních sil kolem osmnáctky až dvacítky. V tomto věku jsou ochotní překonat všechny překážky, aby se uspokojili. Muži ve věku nad třicet let by už kvůli ***u do dvanáctého patra nešplhali, ani by je nenapadlo cestovat přes půl republiky kvůli jedné vášnivé noci. Potvrzuje to i uznávaný český ***uolog Jaroslav Zvěřina, který ve své knize ***uologie (nejen) pro lékaře píše: "Vyžadující stranou pak bývá žena a stranou méně ***uálně výkonnou muž. Je tomu tak proto, že ***uální výkonnost mužů, měřeno frekvencí orgasmů, po třicítce postupně slábne."

A bude ještě hůře. S přibývajícími lety v mužském organismu klesá hladina pohlavního hormonu testosteronu, čímž ještě více klesá i jejich ***uální apetit. Naopak, ženám se v pozdějším věku testosteron v těle zvyšuje. A tak je docela pravidlem, že v dlouholetých vztazích má na *** mnohem větší chuť žena než muž. Což vyvrací tolik rozšířený názor, že muži chtějí erotiku až do vysokého věku, zatímco ženy na milostné hry po menopauze navždy ztrácejí chuť. Podle Jaroslava Zvěřiny po šedesátce není pohlavního styku schopna až desetina mužů.

***uolog Jaroslav Zvěřina dělal se svým kolegou Petrem Weissem průzkum, ze kterého vyplynulo, že *** ve svém životě vůbec nepotřebuje téměř polovina žen a každý třetí muž. U mužů se to týká především věkové kategorie třicet až padesát let.

Ahoj,

ano, Mirku, s tou Gaussovkou (s posunutým maximem) jsi to trefil myslím naprosto přesně. Ona nakonec bude platit pro většinu (mezi)lidských záležitostí. Prostě statistika...
Ale taky jsem míval představu o ženách, že je to buď 100 nebo 0. Samozřejmě více těch 0 (chápej jako intenzitu náruživosti).

No, dávat si *** do předmanželské smlouvy, nevím. Nebude to pak *** typu "roztáhnu nohy, koukám se do stropu a ty se koukej co nejrychleji udělat". No, to je pak opravdu lepší ta nafukovací Anča.

Asi jsem naivka, ale pro mě je hezčím slovem pro *** "milování", od slova milovat, tj. mít někoho rád.

Takže se ptám, milé dámy, kam se poděla vášeň? Jak ji probudit? Lze ji vůbec probudit....?
Vždyť ono i dam, které by *** vyloženě odmítaly bude stejně málo jako chlapů, u kterých je to způsobeno spíš erektilní disfunkcí, opačnou orientací, atp.

Hezké odpoledne.

Svého času jsem se pokoušel přečíst a zkouknout rady, reportáže a videa s tzv. ***-koučkou Alex Doležalovou. Pozor na ni!!! Tahle mladá kočka má sama totálně neurovnaný život i *** (dle jejích vlastních slov), a nejspíše právě proto se živí tím, že radí druhým. Nevím samozřejmě, co radí klientům/klientkám "v ordinaci", ale jinak je to je několik naučených příručkových frází o komunikaci, otevřenosti a .... pak už jen "podmanivý zastřený hlas a noha přes nohu"
Ale hezká je a marketingový koncept jí zjevně funguje, a když za tohle je někdo ochoten platit, proč ne.
_________________
Ten nápad, vložit sem několik příspěvků z opačného gardu se mi velmi líbí.
Potvrzuje to můj předpoklad, že i dámy jsou "rozloženy" na stupnici ***uální náruživosti od 0 do 10 (možná i podle Gaussovy křivky byť s posunutým vrcholem), a že tedy každý ON/ONA má šanci nalézt svůj optimální ***uální protějšek. Neštěstí je, když si tuto elementární skutečnost uvědomí (tak jako třeba já), až jako ženáč se 2 dítky ??? a pak musí "čekat resp. odložit řešení kvůli dětem, hypotékám atp.".
Takže kdo ještě můžete (... no fuj co to píšu) nehrňte se do manželství, hypoték a dětí dříve, než si to mezi sebou ujasníte v oblastech jako (kariéra, životní styl, peníze, ***, počet dětí, atd.). Chyba a spěch na začátku (v období zamilovaných růžových brýlí) se Vám šeredně vymstí.
A VY (dámy a pánové), co jste někde "uprostřed" jste frustrování ***uální nouzí, vězte, že děti jednou odrostou a pak bude opět Vaší možností a já říkám že snad i povinností, myslet zase (i) na svoje štěstí a učinit třeba i nový výběr.
_______________________________________________________
Nejrůznější vědátoři (psychologové, sociologové a náboženští "pasáčci ovcí") celkem unisono lkají nad úpadkem mravů a nad stále rostoucí rozvodovostí. Faktem je, že rozvodovost roste a dosahuje gigantických rozměrů (dle země až 50 % s poločasem rozpadu cca. 7,6 roku). Podle mého názoru většina vědátorů (ač jsou sami většinou rovněž rozvedení a mnozí několikráte), vůbec nepochopila o co jde, a neustále srovnávají dnešní rozvodovost se statistikami z jiných zemí a hlavně z jiných dob.
Prapříčiny rozvodů jsou v podstatě jenom 2. První příčinou je špatný prvotní výběr. Dva mladí se - obrazně řečeno bez jakékoliv kvalifikace (i na to řízení auta je třeba kurz a průkazka, na manželství ne) - vezmou a po několika letech s údivem zjišťují, že chtějí od života každý diametrálně něco jiného (a teď nemyslím primárně ***, ale třeba i ***). A průšvih = rozvod je na světě.
Druhou příčinou rozvodu je nepopiratelný fakt, že lidé se i po dobrém, uváženém a trefném výběru partnera a následném vstupu do manželství nepřestanou vyvíjet. Když spolu on a ona vydrželi 15/ 20 nebo i více let, tak to asi nebyl špatný prvotní výběr partnera (spíše naopak), a proč se právě tato věková skupina lidí začíná ve větší míře rozvádět? Odpověď je velmi prostá, podívejte se na svou fotografii před 25 lety a na svůj obraz v zrcadle. Uvidíte 2 zcela jiné postavy i obličeje, a kdyby ty fotky a zrcadlo dokázaly vyobrazit i Vaše životní názory, postoje, zkušenosti, atd. zjistili bychom, že jsme se každý z nás stali úplně jiným člověkem, než tehdy v mládí. Není na tom nic špatného ani nepřirozeného, věřím, že mnozí z nás jsme dozráli v positivním slova smyslu, a jiní se tentokráte již nezvratně vyjeví jako pitomci (příroda je k nim milosrdná, většinou to sami nepoznají). A protože Vaše manželka /manžel prošel za 25 let podobně "brutální" proměnou, může se s docela značnou pravděpodobností stát, že si "najednou" uvědomíte "Proč s ním / ní žiju" nebo jinak "Kdybych hypoteticky vymazal naši společnou minulost" a ocitnul se teď na seznamovacím trhu, balil bych někoho, jako je můj dlouholetý partner / partnerka?? Představoval by on/ona i v nových podmínkách a za nové situace tu nejlepší volbu jako tomu bylo před lety??? Upřímně si odpovězte a zkuste se na chvíli oprostit od morálního (nebo spíše církví propagovaného) imperativu "až do smrti".
Nemá smysl porovnávat dnešní rozvody "ve středním věku" se situací v minulých dobách.
Naši předkové se většinou možnosti začít po vypiplání dětí "znovu" vůbec nedožili, nebo se sice dožili, ale byli už "staří". Vždy básník Vrchlický (alias Emil Frída) byl u příležitosti svých 50 narozenin označován za "důstojného kmeta". Dále měli naši předkové tu smůlu, že žili v podstatně obtížnějších ekonomických podmínkách, takže rozvod představoval ekonomickou katastrofu. Navíc ještě relativně nedávno v Evropě kecala párům do života katolická církev, a to zjevně podle hesla "Kdo má tu nejmenší kvalifikaci (= celibát u kněží), bude určovat pravidla soužití a nesoužití muže a ženy). Teď se mi vybavuje jeden vtípek. Příští kardinál se bude jmenovat "Pedofilini I". Takže v dřívějších dobách byl rozvod i společenskou sebevraždou, pročež někteří panovníci své manželky raději otrávili nebo jinak zprovodili ze světa, a pak coby bezúhonní vdovci mohli vyhledat novou choť.
My máme tu fantastickou šanci, že žijeme díky civilizačnímu pokroku déle, že jsme se zbavili (aspoň v EUROamerickém prostoru) náboženských blábolů a okovů a dokonce jsme na to ekonomicky tak, že rozvod neznamená pro nikoho smrt hladem. Je tedy jen přirozené, tento druhý důvod rozvodu bude růst. Je to totiž šance, kterou naši předkové neměli, vlastně podobně jako neměli spoustu jiných vymožeností.
______________________
Tak to byl sáhodlouhý traktát a teď trošku jinak a jadrněji.
Taky se Vám někdy zdá, že lidé dnes sáhodlouze řeší kdejakou volovinu??? a naopak podstatné věci probíhají zcela mimovolně???
Nestálo by za úvahu, aby např. oddávající (matrikář nebo i kněz) před uzavřením manželství nevedl ty kecy ve smyslu "rodina je základ státu", ale jasně stručně z pódia pronesl "Milí Snoubenci, stojíte na prahu závažného rozhodnutí, nuže táži se Vás, zda jste si mezi sebou ujasnili Váš zdravotní stav, a dohodli se na podmínkách budoucího soužití, A ke společnému soužití - milí Snoubenci - patří nejen dětičky, byt, hypotéka ale nesmíte zapomenout ani na pravidelné ***ní, protože jinak Vám bude v životě těžko. A snoubenci by vykřikli: Ježišmarjá Karle, vždyť mi nemáme ve svatební smlouvě o ***ní ano slovo. Honem tam napíšeme 2 x týdně koitus + 1 x týdně orál vzájemně, po dohodě možno koitus nahradit orálem a naopak a převod do následujícího týdne je možný jen se souhlasem obou stran, jinak by nám to matrika nevzala a manželství by nemohlo být uzavřeno". A všem i líným babicím a i líným pánům by bylo jasné, co se od nich očekává a jak se mají zachovat, kdyby jim to třeba dočasně "nefungovalo".
Ale to nééé, na neromantickou dohodu se nepřistoupí. Zajímaví je, že se svou souputnicí jsme si po 14 denní známosti jasně promluvili na témata jako věrnost, ***, prachy, bydlení, atd. a vůbec to nebrání vodění za ruku ani čumění na hvězdy, dokonce i na operu jsem ochoten zajít (a přetrpět to), když vím, že něco bude ....

Snad jsem neurazil a možná trošku pobavil

Mirek

tohle je fakt velkej, velkej problém. Asi daleko daleko větší, než bychom v moderní době čekali.

Tak jsem Vám zde hodila pár příspěvku opačného pohlaví. Jen pro zajimavost, aby muži pochopily, že tyto problémy řeši i na druhém břehu.Je to vše o individuální osobě, jsou v tom ženy i muži. Každý by si měl uvědomit pokud jde do vztahu, že *** je zodpovědnost vučí partnérovi. Možná by se ta zodpovědnost měla uzákonnit nemyslím jen na samotný ***, ale na následky, důsledky, psychickou ujmu.........
Někde jsem slyšela, že žena je jak elektrická trouba, potřebuje čas aby se rozehřála, kdežto muž jak mikrovlnka

Je nám s manželem oběma 36 let. Jsme spolu od našich 20ti let a našim problémem (tedy, spíš mým) - je ***.
V těch 20ti letech to bylo, řekněme, v normě.
Po pár letech soužití se však jaksi samospádem frekvenece našich styků snížila tak na 1 - 2 měsíc (musím ale podotknout, že je pozorný, nesobecký, prostě skvělý milenec).
Bohužel, v posledních letech se stále většími přestávkami.
Ta naše poslední, nynější, trvá už opět čtyři měsíce. A já jsem zoufalá.
Moc mě to bolí, nejsem žádná nymfomanka, ale mrzí mě ten jeho nezájem, nechuť se přiblížit, či co to je...
Nikdy jsem neměla mimomanželský vztah, na to ho mám moc ráda.
Je to hodný, pohledný muž; myslím, že jsem na tom podobně - žádná šeredka; a určitě byste při setkání s námi netipovali takový problém...
Jinak se ke mně chová moc hezky, pomůže se synem, úkoly, úklidem domácnosti, uvaří mi kafe, zeptá se, co jsem celý den dělala..., ale pak mi dá vlídně pusu na dobrou noc a otočí se zády.
Teď, jak byla ta horka, v bytě bylo nevětratelno, tak si už asi 3 týdny rozestýlá křesílko na balkóně, prý je mu tam líp.
A já se vnitřně utěšuji, že se mnou nespí proto, že by nechtěl, ale protože je jinde... blbá, co?
Možná by jste se zeptali, proč se ho na to nezeptám?
Nejde to. Zkusila jsem to mockrát, už i před lety, kdy mi ta nízká frekvence začala vadit, ale jakmile o tom začnu mluvit, buď odvede řeč někam jinam a pohádáme se a pak dlouho trvá, než spolu začneme normálně mluvit, nebo se naštve, že to JÁ mám problém, a třískne dveřmi...
Už se o tom mluvit bojím, ze strachu, že se zase nepohodneme, že budeme opět rozhádaní a bude to horší, než to je.
Nebýt toho, nemám žádný problém...
Už mě i napadlo, jestli snad není homo***uální? Ne, že by tomu jinak něco nasvědčovalo, ale už opravdu nevím... A na toto se ho zeptat nenacházím odvahu - nedokážu vůbec odhadnout, jak by reagoval!
Jinak - ani nikam moc sám nechodí, po práci je s námi doma, občas si zajde na ryby, a jinak všude chodíme a jezdíme spolu či se synem.
Já se však cítím být mladá na to, abych žila v sice jinak spokojeném manželství, ale rezignovala na ***!

Prosím o zachování anonymity..

Trápí mě to, štve, mám pocit, že je to kvůli mě. Ale když o tom s ním mluvím, řekne mi jen, že to ne a to je vše. Ano, můj chlap nechce ***. Stačí mu rychlovka jednou týdně, někdy ani to ne. Zkoušela jsem vše možně. Prádlo, mluvila jsem s ním o nějaké změně, je mu to jedno. Já mám *** ráda..! Ale co dělat.. Mám pocit, že ho to nebaví, možná ne se mnou. Ale nic neřekne. Celé dny si mě ani nevšimne, *** je když chce on a i to musím začít já. Celé dny se diví, že jsem naštvaná. Co ještě mám dělat? Už nevím.. Neřekne nic

Čtenářka Jana: „Jsem vdaná už 14 let. Zpočátku bylo manželství plné vášně. Dnes se přede mnou manžel zamyká do koupelny, *** jsem s ním neměla asi 4 roky. Je mi teprve 35 let, jemu 45. Urolog mu určil diagnózu erektilní dysfunkce, dostal na ni i léky. Po přečtení letáku se zděsil a prohlásil, že jej chci zabít ***em a chci dědit. No a od té doby mám útrum. Přemýšlela jsem i o milenci. Ale je mi to trapné se tajně slézat s cizím mužským jen kvůli ***u.

...Jsem vnímavá žena, ráda se miluji, jsem vášnivá, tančím, cvičím jógu, kreslím, takže tvořivosti mám dost. Jsem spíše dotekový typ, můj partner toto ale nesdílí, jsme spolu 4 roky a milování probíhá skoro bez předehry, vůbec si se mnou nehraje, ze začátku (tak tři roky) celkem ano, ale má ***uální frustrace před menstruací dosahuje vrcholu, protože ať se snažím na sobě pracovat jakkoliv, vnímám a posiluji svoji vnitřní ženu, tvořivost, oblékám se žensky apod., hladím ho ve vlasech, masíruji ho, málokdy mi to vrátí. Skoro mne nelíbá, jazykem skoro vůbec. Mám ho i přesto ráda, ale je to pro mne hodně těžké. Někdy mám náladu jen být v jeho náruči, mazlit se, vyměňovat si doteky, experimentovat. On se rád dívá na *** a dělá si to i třeba sám.

Už nějak nemůžu dál… Poradíte mi, prosím… Jinak kouká po ženách, už jsem se s tím naučila pracovat, že si říkám, že se mne to netýká, ale víte co, naštve to, když se obleču svůdně, punčocháče, krajkové kalhotky, přitulím se a nebo otevřeně řeknu, že na to mám chuť, a jsem odmítnuta.

Milování dává mému životu smysl. Jsem štírka, partner je také vodní znamení. Snažila jsem se mu to říct několikrát, a nebo i začít doteky apod, ale nechci, aby to sklouzlo do vyčítání nebo nucení. Jak to mám udělat, aby to nevyhaslo úplně?? A nebo co dělám špatně, kde je chyba? Milujeme se jen jednou týdně, někdy 2x, pro mne je to málo…

„Pravdou je, že v mé praxi i v praxi mých kolegů se čím dál více objevují jednotlivé ženy i páry, přičemž problém je často ten, že muž nemá chuť na ***,“ potvrzuje psycholožka a ***uoložka Alex Doležalová a dodává: „Když to zobecním, pozoruji dvě věci. Zaprvé přibývá mužů mezi dvaceti a třiceti, pro které není *** příliš silným motivem - jako by ho zdánlivě nepotřebovali a často ho partnerce odmítají v souvislosti s její emancipací.

Zadruhé se pak setkávám s muži ve středním věku 45-50 let, kteří měli snížený zájem o *** celoživotně, ale jejich ženy až nyní, kdy dostaly kuráž - pod vlivem médií podporujících ženskou ***ualitu a odchodem dětí z domova -, mají odvahu si na své partnery ,postěžovat‘ u terapeuta.“ Že muži mají čím dál menší chuť na ***, zaznamenali i ***uologové Jaroslav Zvěřina a Petr Weiss. Podle jejich pravidelného průzkumu ***uálního chování v Česku pocítil nulovou chuť na *** každý třetí muž! Co se to děje s našimi partnery, že když se s nimi chcete milovat, slyšíte něco jako: „Já bych i chtěl, ale teď zrovna jaksi nemám chuť.“

Teda tady to už vypadalo mrtvě, 1, či 2 příspěvky týdně a najednou člověk tu den néni a reagovat na článek o svaté čtveřici (mimochodem hezký film - a budou ho teď někdy, tuším, dávat v TV) je stejně zbytečné, jako komentovat letošní Srpnové počasí... Mirek to opět zcela shrnul a již k tomu není moc co říct. Mirku, celkem jsi mě svým komentářem pobavil...

Příběh o paní magistře mě dojal téměř k slzám, nicméně k slzám mě dohání i vědomí, že asi sám k tomuto konci spěju ve svém manželství.
Ale nejsem tu od toho, abych se litoval, a když už, tak ne moc....
Nicméně jestli paní magistra ještě 10 či 15 let vytrvá a pak se seznámí někým o pár let starším, než je sama, má šanci...

Já tedy také nejsem zastánce násilí a na ženách už vůbec ne, ale i moje žena se mi přiznala, že od jednoho svého bývalého přes papulu dostala a že si to plně zasloužila a že jí to vlastně velmi pomohlo (už nevím, co přesně bylo příčinou oné exekuce, snad nějaká drzost, ale kvůli ***u to nebylo)... tak se tedy nabízí otázka, zda by nějaká (alespoň obrazně!!!) liskovkou doma nepomohla...
No, nevím, budu to muset promyslet - jak pohanět, ale slovem nezranět...

Mám chvíli volno, neb se snažím místo guláše ze závodky jíst něco zdravého, tož zkusím popsat jeden příběh.
Trávím čas se svojí novou souputnicí, a tudíž objevuji i její známé a kamarádky.

Přišla si k nám jedna její kolegyně vypůjčit nějaké knížky a u kafe si vylila srdce.
Je jí cca. 50, je už 4 roky rozvedená, syn už se oženil a žije v sousední městě, dcera studuje v zahraničí a domů jezdí 1x za 2 měsíce a má v cizině i vážnou známost, takže dcera návrat domů nejspíše ani neplánuje. Paní vypadá na svůj věk velmi dobře, i když nějaké kilčo navíc už na sobě má, je vysokoškolsky vzdělaná (lékárnice), nepije, nekouří a má velmi slušnou práci a malý vlastní byt. Je zdravá. Ráda vaří a sama sebe považuje za rodinný typ.
Paní se cítí osamělá, má strach, že jí ujíždí vlak (její slova) a chtěla by nějakého partnera v jejím věku. O seznámení nemá vyslovenou nouzi, čas od času ji nějaký muž v lékárně pozve na kávu. Nikdy ale nedojde na více než 3 max. 4 schůzky, pak ti muži ztrácí zájem a vše začne zase od začátku. Neví si rady.
Radu od nás chce právě proto, že "my" jsme se coby dva "rozvedenci" dali dohromady, takže ona by chtěla "taky něco takového" (abychom jí dali recept).
Paní byla v depce, tož jsme se jí snažili povzbudit, ať to nevzdává, že je to běh na dlouhou trať, a že se musí na svět dívat positivně.
Když se trošku uklidnila, tak jsem se opatrně zeptal, proč se vlastně rozvedla, a nestačil jsem se divit.
S manželem byla přes 24 let, podle jejích slov si s ním perfektně a ve všem rozuměla cca. prvních 20 let. Jediné co občas zahaprovalo a bylo předmětem neshod byla postel. On chtěl více než ona, ale vždycky se nějak "dohodli" a život šel dál. Když děti vylétly z hnízda tak se shodou okolností dostavilo klimakterium (trošku předčasně cca. ve 42 letech) a paní úplně ztratila zájem o *** (nejen s manželem ale úplně). Jejími slovy, začalo mi to připadat dětinské a zbytečné. Manžel nejprve čekal, pak naléhal, chtěl to řešit a ona mu stereotypně odpovídala, že už chce mít pokoj, přestala s ním spát úplně, přestali provozovat jakékoliv jiné ***uální aktivity a manžel se odstěhoval z ložnice a časem přestal i naléhat. Po třech (3) letech bez jakéhokoliv ***uálního kontaktu už si myslela, že *** už mají "vyřešený", a proto byla paní - dle jejích slov - naprosto zdrcená, když ji manžel po večeři stručně a jasně oznámil, že takto se žít nedá, že si zítra zabalí kufry a stěhuje se k jedné ovdovělé kolegyni, neboť potřebuje "normální ženskou", že byt ji nechá a ostatní už vyřeší právníci. Než se paní vzpamatovala, stála před hotovou věcí totiž před rozvodovým soudem.
Po cca. roce jí přešel vztek na bývalého manžela, a přeje mu nový život, i když pořád nechápe, proč to "tak najednou utnul". Vždyť jim bylo tak dobře.

Když jsem ten příběh poslouchal, tak se mi chtělo křičet (dámy nechť prominou) "Ty krávo blbá, ten Tvůj chlap žil X let v polovičním celibátu a poslední 3 roky v naprostém celibátu, a ty se ještě divíš, že šel jinam??? Ten by měl vyfasovat svatozář, že vůbec vydržel tak dlouho".
Neřekl jsem raději nic, abych jí neublížil, mluvila moje souputnice a nevěřícně jsem sledoval následující dialog. "To jsi s ním opravdu celé 3 roky nespala??? Ne, nespala, neměla jsem chuť. A to jsi mu ho ani nevykouřila a nevyhonila, abys mu to aspoň trošku ulehčila??? No dovol, takové věci jsem nikdy nedělala a na stará kolena dělat nehodlám. A to jsi si nikdy nevšimla, třeba po ránu, že mu stojí, a že mu to asi chybí??? No parkrát jsem si všimla a jednou jsem ho dokonce přistihla v koupelně, jak si ho honí. A co jsi v té chvíli udělala? Řekla jsem mu, že už by snad mohl mít rozum. A to tě nenapadlo, že nadržený zdravý chlap dříve nebo později vyhledá jinou ženu??? No dovol, Karel byl takový slušný chlap, proto jsem si ho vzala, ten by něco takového neudělal. A co teď, máš alespoň občas chuť na ***? Ne, to teda nemám. A uděláš si to aspoň občas sama? No dovol, za koho mne máš.
No a jak to probíhá s těmi pány, co tě pozvou na kafe. No při první schůzce si je "nenápadně" proklepnu, ženáče ihned vylučuji (to je většina). A když se občas objeví nějaký rozvedený, tak si většinou docela příjemně povídáme o životě, a na další schůzce jdeme třeba do kina nebo jedem na nějaký výlet, jenže po takové 3 či 4 schůzce přijde řeč i na intimní život. Třeba ten poslední nápadník nebyl nijak dotěrný, nesápal se po mně, jen se mě cca. na 4 schůzce (když ještě nebyla ani pusa) slušně optal, jakou mám představu o intimním životě a já mu naznačila, že hledám trvalý vztah a o nějaké buntošení v posteli nemám zájem. A představte si co mi ten chlap řekl, prý oceňuje, že jsem mu upřímně odpověděla, ale že o vztah bez ***u nemá zájem, prý jsem docela prima holka, ale tohle by nemohlo vyjít, a už se se mnou nesešel, ani telefon mi nebere. A to si vážně myslíš, že někde existuje normální 50 letý chlap, který si začne "namlouvat" rozvedeno 50-nici, která dává všemi póry jasně najevo, že v posteli nic ale dočista nic nebude? No a proč by ne, vždyť Vy dva jste se taky dali dohromady až po rozvodu cca. v padesáti. Nebo snad chceš říct, že spolu spíte, a že ty mu to jako děláš třeba i orálně ???
Samozřejmě, že spolu spíme a děláme to i orálně a děláme si to i jeden před druhým a společně, vždyť to je jedna ze společných radostí, přece spolu nebudeme žít jako bratr a sestra!!! No to jsem si o Vás nemyslela, já myslela, že jste slušný lidi. Sebrala se byla pryč, i ty knížky u nás nechala.

No a teď mi řekněte, co s takovou ženskou?

Jen pro ilustraci, jaké dámy taky chodí po světě a ještě se cítí dotčené, že chlapi nejeví zájem.

Ahoj

Mirek

Zdravím všech Dámy i Pány,

tož už ani nevím, kdo všechno mne nazval "šovinistickým prasetem". Nějaké ty akademické tituly už nějaký ten pátek mám, takže už vím, že na titulech v životě nezáleží.

Navíc titul "šovinistické prase či ještě lépe mužské šovinistické prase" chápu jako protipól k "feministiclé krávě" ergo jsem tudíž certifikován jako normální chlap.

Ale dosti logických hříček. Zaujal mne ten "návod-vtip" na téma "otevřené manželství". Je to hezky a logicky uceleně popsaný teoretický konstrukt, totiž oddělit sociální, citové, rodičovské a ekonomické role manželství od ***u, a *** provozovat zcela nezávisle na manželovi / manželce, něco jako rybaření nebo fotbal (tam se většinou taky nechodí s manželkou).
Teoreticky je takový "otevřený" model možný. Prakticky je ale NEREALIZOVATELNÝ, neboť nelze - dle mého názoru - nalézt hned 4 či dokonce více (manželé / manželky milenců a milenek, atd.) osob, které by se dokázali/y s daným konceptem ztotožnit a udržet jej funkční po dobu delší než 1 milisekundu. Vždycky by se mezi těmi 4 a více osobami našel někdo, kdo by chtěl více, či měl pocit, že z toho má méně a problém by byl na světě.
Takže jde o teoretický model, který je mimořádně nestabilní!!!

Druhou otázkou - a podle mne zásadnější - jest, zda je v lidské přirozenosti oddělovat dlouhodobě *** a city. Jinak řečeno, každý chlap si musí položit otázku, jak se do vlastní jeho psychiky promítne dilema "tuhle paní mám jen na ***ní" a tuhle "mám na ... děti, city, barák, .... ". Pokud není chlap úplný cynik, tak mu to bude vnitřně vadit, navíc vznikne problém jak prakticky rozdělit čas a "zdroje". Těch několik mých kolegů, kteří se v průběhu života pokusili o "otevřený" vztah se nakonec stejně rozvedlo, i když asi o něco později, než bez "otevřeného" vztahu. Otevřený vztah = přestupní mezistanice před rozvodem.

Takže se obloukem vracím ke své již vyřčené radě, totiž že chlap by měl splnit své povinnosti vůči dětem (a tudíž vydržet s tou svou zákonitou třeba i bez ***u - pokud je ona praštěná frigida), a pak někdy kolem 40 až 50 roku života udělat inventuru a u vědomí (děti jsou dospělé), že další život je vlastně "od přírody bonus navíc" si odpovědět na otázku jak a s kým chci prožít zbývajících 20 až 30 let.
A podle toho se zařídit !!!

A na ty dámy, které po x letech manželství vmetou manželovi do tváře "už mne prostě nepřitahuješ", atd. tak ty potřebují - když jsem to šovinistické prase - nařezat na holou a odstřihnout od "zdrojů". Takové babice si totiž představují, že je jakousi manželovou povinností být pro manželku ***uálně přitažlivý, ale už jim uniká, že by pro ***uální soulad měli usilovat OBA manželé a dokonce STEJNOU měrou. Takže žena, kterou ten její "už nepřitahuje" by si měla položit otázku "Proč" a hlavně "Co jsem ochotná a schopná udělat a vymyslet, aby nám to opět OBĚMA klapalo v posteli". Jenže líná frigida vyřkne" Už mne nepřitahuješ" = chlape koukej se snažit, ale sama stéblo nepřeloží.

A šovinistický vtip na závěr:
Proč někteří muži bijí ženy, no protože se to osvědčilo".
(P.S. Nikdy jsem žádnou holku neuhodil a neuhodím, ale parkrát v životě se mi tenhle fórek v hlavě promítnul a leckteré dámě/ i pánovi, by se možná po pár fackách rozsvítilo v makovici. Ale to holt nejde ..... takže musí chlap po 159 manželce vysvětlovat že "*** v ložnici s manželkou JE NORLMÁNÍ a zdravé, a k životu to patří".

Snad to všichni správně pochopí, a nebudou mi psát, že preferuji nějaké domácí násilí.

Ahoj všem

Míra

pro mne jak manželku i jak milenku pro mne platí jedno základní pravidlo: ZATLOUKAT, ZATLOUKAT, ZATLOUKAT.
..
a současně hned druhé základní : NEUBLIŽOVAT, NEUBLIŽOVAT, NEUBLIŽOVAT
..
a pak třetí : ŽÍT a NECHAT ŽÍT
..
jinou radu v současném životě nemám.
..
Zatím to vychází pro všechny zúčastněné dobře.