A teď něco edukativního. Najděte si prosím na YouTube pořad pana Krause a hosta, paní Laura Janáčková. Ta paní je "radilka s mnoha tituly před a za jménem". Je v osobním životě 3x vdaná a popisuje vztahy muž versus žena velmi brutálním způsobem.

1. Muž chce od ženy hezký vzhled a soulož (nic jiného ho nezajímá).

2. Žena chce od muže "zdroje" (= prachy a společenský statut), aby byla hmotně zajištěna ona a "její" děti.

Obě strategie jsou aplikovány vědomě i podvědomě a vyplývají de facto z darwinovského přírodního výběru.
________________________________________
Je to - dle mého názoru - hodně brutální zkratka, kdy nejprachatější samci (bez ohledu na věk, vzhled a tisíc dalších vlastnosti) získávají nejmladší a nejhezčí samice. Vyrůstají tak další a další pokolení sobeckých samců a zlatokopeckých samic a tak pořád dokola.

Pevně věřím, že snad existuje i skupina samic a samců, kteří "vědomi si toho, že jsou přeci jen homo sapiens" dokáží aplikovat při výběru partnera i jiná, řekněme sofistikovanější" kritéria. Např. se dokážou zamilovat nejen do vagíny a nejen do peněženky.

Ale zkušenost mi říká, že u mnoha lidských samic (i samců) teorie paní Janáčkové docela sedí. A odtud jednoduchá rovnice "on má zdroje = ona mu dá ***". Chybí Vám ***? No tak přiškrťte zdroje, a ona rychle pochopí ... kde má přidat, aby zdroje zase byly.

Brr, až je mi z takové teorie zima, ale pokud už v takovém vztahu jste, tak Vám nezbude než toto hru hrát do nekonečna a nebo jít pryč ...

Howgh

Mirek

Zdravím po strašně dlouhé době všechny diskutéry i diskutérky.

Žena toť něco jako motýl......
Mládenec se ožení s krásnou mladou housenkou, a ona se po několika málo letech zakuklí a když se kokon po čase otevře, vylétne buď nádherný a něžný motýl nebo chlupatá a hnusná můra.

Rozpoznat, co z té hezké mladé housenky vzejde se dopředu spolehlivě nedá. Snad jedině pohled na budoucí tchyni může chytrému napovědět.

Ale přeci jen dobrá zpráva pro ty starší z nás (rozuměj 40 roků a více). Ženy po 40 nebo dokonce po 50 už mají fázi housenky a kokonu za se sebou, takže už víte, na čems jste, a navíc jsou tyhle dámy mnohdy (bohužel ne všechny) i životem poučené nebo dokonce i vytrestané, takže už nečekají na prince na bílém koni (stačí jim strejda na mopedu).

A tímto optimistickým sdělením přeji všem hodně štěstí a nějaký ten *** v roce 2019

Mirek

Pánové, chci vám napsat, že je mi líto, co zažíváte.. Správně by tu měl psát můj manžel. Jsem v podobné pozici jako některé vaše ženy. Mám muže, pěkný dům, zdravé děti, dobrou práci. V manželství se necítím šťastná už několik let, několikrát jsem už byla rozhodnutá odejít, ale nepodařilo se mi to dotáhnout nikdy do konce. Poradnu jsme zkoušeli. Jen tím chci upozornit, že to není tak černobílé, jak někteří píšete..Trápit se mohou i vaše ženy a proto nejsou žhavé do ***u s vámi.
Je zajímavé číst vaše příspěvky..

Ahoj,

ppoctivě jsem několik hodin četl celou diskuzi a jsem v šoku a zároveň jsme rád, že nejsem v tom sám a že mohu čerpat ze zkušenosti "kolegů". Mohu potvrdit, že problém s "chladnou a a***uální manželkou" nemá zeměpisné hranice ani národnost.
Já jsem rus, manželka pochází z ukrajiny a spolu jsme 10 let, z toho 8 let v manželství, máme 2 dcery. V ČR jsem 21 let, manželka 12let a oba máme občanství.
Před tím, než jsem poznal manželku, jsem měl hrozný vztah, který trval 5 let z toho 3 roky v celibátu (bylo mi 25). U bývalé přítelkyně nastal zlom a ***/ jakýkoliv náznak něhy, dotyku v ní vyvolával jen podráždění. Když se na to podívám zpětně dnešním pohledem, tak jsem byl jako zombie, nechápal jsem, co mám dělat, nejhorší byla ta bezmoc, nemohl nebo spíše styděl jsem se s někým promluvit, protože u tehdejších "kamarádu" bych byl za vola/slabocha, tak jsem držel hubu a krok.
A pak nejednou přišla ona, má budoucí žena, se kterou jsem se seznámil v bývalém zaměstnání (vlastně na odchodu, ona nastupovala na můj flek). Řekl jsem si, že to musím zkusit a pozval jsem ji na kafe, dala mi číslo. Začali jsme si smskovat atd. Doma si bývala přítelkyně všimla, že se něco děje, ale už jsme to nestihli probrat. A protože jsem pochopil, že buď teď anebo nikdy, sebral jsem všechny věci, auto, zahodil jsem klíče od bytu a zabouchl dveře. Nastala rychlá evakuace k sestře. A co bývalá přítelkyně??? Tak začala smekovat, volat, brečet do telefonu, prosila, nabízela *** atd...Řeknu Vám chlapi, byla to obrovská satisfakce za všechny 3 roky permanentní hrůzy a ponížená, když jsem já žadonil o *** - byl jsem mladý a blbý.
Prostě mě z té hrůzy dostal nový vztah s novou ženou, dokonce ne vztah, ale náznak naděje, příslib úspěšné budoucnosti.
Budete mi oponovat… ale ty jsi neměl dětí a budete mít pravdu, tak to bylo jednodušší. A máte pravdu!

Vztah s mou budoucí ženou pokračoval a myslel jsem si, že mám vyhráno. Něž jsem si ji vzal, tak jsem si dával sakra pozor s ohledem na předchozí zkušenost.

Proto bych zde rád doplnil můj současný život s manželkou:
ze začátku ***(3-4 x týden) a vztah obecně byl jako vždy suprový, dokonce po druhém dítěti vše klapalo, ale cca před 2 roky (8 let vztahu) jsem si všiml, že manželka začala ztrácet zájem o ***, doteky, pusy, líbání. Řekl jsem si, aha, a je to tady - Stereotyp. Tak jsem koupil zájezd do Barcelony na 5 dnů, zabralo to, ale jen krátkodobě. Frekvence ***u se postupně snižovala a z mého zlatého standardu jednou za cca 10 dnů (bohatě vyhovuje) se to zvrtlo na 1 za měsíc/jednou za 2 měsíce a stále se to zhoršuje. Ale mnohem hůře prožívám to, že se mě přestala úplně dotýkat, není schopna mě vzít za ruku, nebo položit ruku na rameno, obejmout, nebo jen tak se srandy plácnout po zadku – chybí koření, omáčka. Úplně přestalo společné koupání ve vaně, když jde, tak se zamkne. Když do koupelny přece jen vstoupím, tak nadává, jako bych byl nějaký cizí chlap. Přestala používat slovíčka jako "miláčku", "zlato" atd. Ani jméno už nevyslovuje. Jen "přines", udělej, přijeď, máš..atd.
Po asi půl roce trápení, jsem ji vyzval, ať vysvětlí co se s ní děje, nebo co dělám já špatně. Třesoucím se hlasem mi jen řekla, že cituji: „život s tebou je degradace mé osobnosti, že už ji nic nebaví, že se moc dívám na zprávy (a čtu), že nikam nejezdíme (upozorňuji, že jsme u moře min 2 x do roka a autem jen na výletech ujedeme cca 6000km/rok, jízdy si zaznamenávám) a pak se rozplakala.
Navrhl jsem změny, omezil jsem zprávy, více výletů, začal jsem doma vařit. Udělal jsem romantické večeře , jednou Italskou, pak francouzskou, ale pomohlo to jen krátkodobě. Teď spolu skoro nemluvíme, můžeme ujet autem několik set km a ani slovíčko z ní nevypadne, jen to co se tyče vedení domácnosti a dětí.
Přestěhoval jsem se z manželské postele na gauč a manželka se ani neptá, co se děje. O nějaké rodinné poradně nechce ani slyšet, ona se cítí v pohodě a problém je prý na mé straně, takže mě tam posílám samotného.
Manželka má 2 sestry, tak jsem je požádal o pomoc, uvidíme. Pokusím se ještě použít několik rád, co jsem tady našel. A pokud nic nevyjde, tak pozvu manželku do nooobl restaurace a dam ji na výběr: 1) manželská poradna s tím, že to musí vyústit v nějaké řešení a kompromis 2) najdu si milenku a bude o tom vědět 3) odstěhuju se do kanclu a (mám vlastní firmu a je tam gauč).
ale varianta č. 3 je neakceptovatelná kvůli dětem, nemůžu zradit vlastní děti.

Každopádně za 15 let mi bude 50, manželce 48 v té době se dětí s největší pravděpodobnosti odstěhuji a představa, že zůstanu sám s člověkem, který bude chodit jako duch, bez ***u, doteků a ani moje jméno nevysloví, mě fakt děsí. Takže budoucnost vidím černě.

to Tom:
ja uz uplne rezignoval na veskere snahy a proste to tech 15 let vydrzim:) Od deti odejit nedokazu