Manželka nechce souložit, že je starána takove věci stará a že ji to bolí.

Přečetl jsem si Tvůj příspěvek Honzo!
Určitě nejsi sám,který máš tyto problémy.Já si myslím (podle toho co píšeš)že jsi nebezpečně hodnej.Určitě jsi si někde čichnul ke kytce dobra.(film LétajícíČestmír).Zkusil bych jí vzít na romantickou dovolenou i s klukem k moři.Třeba do Řecka.Hlavně do klidu a tam kde budete sami.Žádné hotelové komplexy,žádné autobusy .Půjčte si auto a nejméně 50 km od středně velkého města.Od hlavního co nejdál.Prostě tam ,kde je zapomenuto a není skoro civilizace! Vem jí večer na pláž i s klukem bez vína(věděla by co chceš).A kluka zapoj do hry v písku.Jděte na pláž ,ktera bude orientovaná na jih.Potom ji při západu slunce něco řekni v tom smyslu,podívej lásko na toho našeho kluka jak se ti povedl,poděkuj ji že se o že se o Vás stará a ,že víš že to má s vámi těžké,že ji máš moc rád a další lichotky.Nakonec ji přesvěč o tom že syn potřebuje ségru nebo bráchu.To jistě zvládneš.To by bylo aby nedostala rozum. Důležité!!!! Signál mobilu je nežádoucí v okruhu asi 10 km.A tu svatozář určitě máš.Držím palec aby ti to vyšlo.Poradím Ti třeba kam jet.Znám docela dobře Řecko.Když budeš mít zájem ta mi napiš na email: vratislav.klouda@seznam.cz.

Možná jen že si zvykla být prostě sama, když jsi pořád v práci a už tě tak nějak bere doma trochu navíc. Mám s tím vlastní zkušenost. Můj bývalý přítel jezdil pryč na týden, někdy i na měsíc a já jsem byla pořád s malým sama. někdy jsem byla u rodičů, ale to nebylo ono. A po čase když přijel domu, tak mi tam spíš vadil, než že bych byla ráda, že tam je. Ale u nás byl zas ten problém, že ON nechtěl ***, já jsem chtěla po porodu o mnoho víc než dřív. Nakonec jsem se s ním rozešla, protože k ***u jsem ho víceméně nutila a v ostatních věcech jsem ze vztahu neměla žádné potěšení. Spíš mi vadilo, že když je doma, tak chce pořád jen odpočívat, příjemný večer u vínka a popovídat si, to bylo nemyslitelné scifi.
Chci tím říct, že možná si odvykla mít tě vedle sebe a stačí jí syn. Možná by Vám prospěla společná dovolená bez dítěte, prostě jí trochu odtáhnout od toho prcka, nebo jí dvakrát v týdnu večer pomoct, aby si odpočinula. Prostě péči o dítě a ostatní věci vezmi párkrát na sebe. Včetně večere, úklidu atd. Já vidím problém hlavně v tom, že nemá čas pro sebe.

Tyjo chlape, já z toho mám intenzivní pocit, že tě opustí.. Ženské v tomhle nejsou vůbec racionální a s podobným průběhem jsem se ve svém okolí několikrát setkal, zatím je dítě malé, až až bude větší... První láska nereziví a pokud jsi jako já, tak uděláš všechno, co bude v tvých silách.. Nebo teda alespoň tolik, abys měl čistý štít Vážně bych si přál, aby se to zlomilo a nabralo to dobrého konce, ale myslím, že by ses měl psychicky připravit na to, že to možná nedopadne. Zkuste přijít na to, co je skutečně zdrojem těchto problémů. Myslím, že jí žere něco, co ti neříká. Každopádně byl bych vážně a upřímě rád, kdybych se s tím pocitem totálně mýlil

odložit děti jednou za čas příbuzným, kamarádce a jít někde blbnout až do rána, samozřejmě spojené s večeří, vínkem a postýlkou! Na to se chytí každá, včetně mě!
Možná potřebuje jen odpočinek a vyslechnout, a případně jí nabídnout pomoc v domácnosti..

Tady mu nikdo neskočí do řeči. A chodíme sem, abychom vyslechli druhé a snažili se navrhnout nějaké řešení, nebo jen napsali náš pohled na věc.
Tady těžko radit, napadá mě spusta věcí, které by mohly být příčinou. Pokud to ale pominu, lze konstatovat jen to, že na milování přestala mít chuť. Třeba ale sama neví proč, tak jako to nemůžeme vědět ani my. Sama neví a třeba je z toho taky zoufalá. Bojí se to sama sobě přiznat a nalhává si, že je to spojeno s mateřstvím, únavou, strachem o dítě. Sama chce, aby se ta chuť vrátila. A to že chce, k tomu ta nejistota a to nalhávání a mus jsou příčinou toho, že se ta chuť nevrací. Podobně jako u chlapa začne slábnout libido, on si to odmítne přiznat a začne zmatkovat, co že s ním jako je, vždyť ještě nedávno na to měl chuť pořád a začne se bát, že selže. A co se stane? Samozřejmě že selže. Třeba ta Honzova přestala mít chuť a místo aby to řešila, staví se radši do té pozice, že už si zkrátka užili, teď už budou tímhle způsobem jen dělat děti (a kdo ví jestli), ona je přece v pořádku, u ní chyba přece nemůže být. Než být zoufalá z toho, že se to vytratilo, bude radši smířená s tím, že je to normální. Taky řešení.
Jestli se ona nedala na víru. Vyslanci některých církví obcházejí přes den domy, zvoní u dveří, hezky mluví. Mladá žena na mateřské, osamělá doma se svým potomkem, které připadá život nájednou hrozně jednotvárný a její práce a snaha nedoceněná je dobrým terčem pro jejich oblbování. Pravý křesťan přece nesouloží za účelem slasti, ale pro početí potomka. A protože ona chce potomků málo,( v tom jediném si prosadí svou), bude i málo souložit. To by byla rána. Kdepak kněží, místo aby hlásali lásku, vymejšlejí si různá provinění, aby měli věřící strach o poukaz do věčného ráje. Protože strach je na ovládání lidí ta nejlepší metoda.

Zdravím, Honzo.
Jsi jeden z mála chlapů, co zřejmě zaslouží svatozář.
Jsem s manželem víc než osmnáct let, děti už velký, ale to jak člověk zblbne s malým děckem na mateřský to si vzpomínám. Především pro tvou ženu je dítě v určitých úsecích života důležitý - ne že by city k tobě stranou, ale syn je teď svým způsobem na prvním místě, tím spíš, že přišel později, trávili jste léta sami dva, na všechno bylo dost času, nikdo nerušil, nikoho jste nemohli vzbudit.... Pamatuju, jaký byl *** v dobách, když byli puberťáci maličký - zabrečelo dítě a bylo po akci. Z legrace jsme pak vymýšleli různé šílenosti, jako: tak dnes "na žirafu" tj. s nataženým krkem, jestli děti spí... Ale ustáli jsme to a dodnes všechno ok.
Navrhovala bych z pohledu ženský a mámy aby jsi popřemýšlel o nápadu vzít manželku na nějaký welnes víkend, a to bez dítěte. Pokus se zajistit hlídání, ve třech letech už mrňous u babičky s přehledem víkend vydrží a vypadněte z toho stereotypu, který pro ni péče o dítě znamená ať si to připustí nebo ne. Dopřej jí nějaké příjemné masáže, kosmetiku, ať ji hýčkají a to by bylo aby nebylo....
A pokud pojedete, zkus s ní třeba u toho vínka ( VSEDĚ!! ) promluvit o tom co tě trápí a jak to vidíš, z tvého příspěvku je nám ženským jasné, že jsi čestná vyjímka mezi chlapy - o problému umíš mluvit, to se nestává často.
Přeju hodně štěstí, P.

Já bohužel moc neporadím, protože nemám s ničím takovým zkušenosti, ale chci říct jedno - jako chlapa si vás opravdu vážím, protože patříte k tomu málu, co problémy opravdu řeší a snaží se a to by pro mě - být vaší manželkou - znamenalo určitě hrozně moc..
Snad se najde někdo, kdo dobře poradí, ale podle popisu mě napadá - nemá v sobě možná po porodu nějaký psychický blok? Nepomohla by návštěva nějakého specialisty nebo možná jen manželská poradna? Protože pokud o tom odmítá naprosto komunikovat, těžko to vyřeší i sebelepší pokusy z vaší strany...

Úvodem - mě je 36, manželce 35 Žijeme spolu od roku 94. Máme krásnýho chlapečka (3 roky), já manželku miluju víc než cokoliv na světě, ona mě taky - to prostě cítím, ale prostě jí *** nezajímá. Oba sme bez nadváhy, sportovní typy, manželka mě pořád přitahuje. Na *** sem byl vždycky v našem vztahu spíš já, manželka to nepotřebovala moc často, ale bylo to fajn, sice sem byl někdy nadrženej až příliš, ale co, nevadilo mi to. Občas mě manželka překvapila, zašla za mnou do koupelny, pokouřila, pohonila (smí se to takto psát ??? pardon), někdy sme si za...... š ...... li jentak po ránu v posteli, u umyvadla, někdy vínko + péčko, když jsme byli mladší, byla ochotná i k nějaký hře, vzít si na sebe prádýlko, já jako že sem přišel, zazvonil, ona doma v punčoškách, někdy v župánku a jen tak letmo ukázala, co pod ním má. Po narození našeho chlapečka, a i vlastně předtím, kdy sme se poukoušeli celkem dlouho o miminko, se z ní všechna vášeň a zájem o *** naprosto vytratila. Nepomáhá nic. Je jí protivný jak jen se zmínim o ***u, když jí řeknu, jestli si nedáme dneska skleničku, nabídnu masáž, koupim dárek, prádýlko (to prý nesnáší), když už nevim co, přinesu *** (pak nastane: ty si prase, já se nepotřebuju dívat na prasárny") tak mi řekne, že to takhle nejde, to nutit, že kdybych se takhle trapně nepokoušel, tak by třeba k něčemu došlo apod, pak nic. Tak se nějakou dobu snažim dělat mrtvýho brouka, aby teda to v ní nějak tak vzplálo bez mých "trapných" pokusů - a pak se prostě stejně neděje nic, týden, 14 dní, klidně měsíc...... a pak se zase zeptám, přinesu víno, a už to začne nanovo..... . Když se to pokusím řešit, tak o ničem nechce slyšet, vina je na mojí straně, chci to příliš často, apod. Když jí řeknu, abychom se tedy snažili oba, já že přibrzdim, ona přidá - opáčí že ona nemá co přidávat, že sme už za dobami, kdy sme si mohli užívat, teď že máme dítě, ona že chce šu....... jenom abysme měli další dítě ( ale to já chci na 100% taky, mít dalšího skvělýho kluka nebo holčičku ......). Když jedu domu z práce, těšim se, že je oba uvidim, že si třeba trochu večer pohrajeme - přijedu domu a čeká mě tam - prý unavená, kluk zlobil, už se těší, až půjde do školky, pořád opakuje ach jo, ach jo - já se zeptám co se děje - nic, sem prostě hrozně unavená................... A to musim říct, že naprosto rozumim tomu, že bejt doma s dítětem je hrozně vyčerpávající, ač tomu moc chlapů nevěří - řeknu jí, že si tedy odpočineme, dáme si vínko = neexistuje, je unavená, tak se de prostě spát v 9 a hotovo. Já jezdim do práce v 7.30, vracim se v 18 - 19 hod., taky sem unavenej jak bejk. TAK JÁ UŽ FAKT NEVIM, CO MAM DĚLAT. Dodávám, že sem nikdy neměl jinou ženskou než manželku, nikdy sem jí nepodved a nikdy , nikdy, jí nepodvedu, to byla největší zrada, jak jí, tak kluka....... . Když mam nějaký fantazie, tak i pro mě překvapivě většinou o ní..... NEVÍTE NĚKDO, CO MAM DĚLAT. POMOOOOOOOOOC. Honza.