Diskuze

anonym

| 28. 4. 2013 14:27

Ja mám to isté ako ty ale možem prísjť aj o zamestnanie pred svadbou som mal dve priateľky a som sa nemohol rozhodnúť pre ktorú po čase jedna otehotnela, preto som si ju zobral a teraz sa chce so mnou rozijsť máme dve dve deti a ona už nerobi 5 rokov zničila mi celý život

anonym

| 10. 3. 2013 01:48

http://tracking.espoluprace.cz/SHpw

anonym

| 18. 4. 2012 21:23

Manželka taky nechce ***,tak jsem na ní hodný a nenutím jí.
Souložím si krásně jinde,protože k ***u nepotřebuju zrovna manželku.

anonym

| 19. 3. 2012 16:50

Ahoj, vím že to sem zrovna moc nepatří, ale spousta lidí je bez práce nebo hledá nějaký přivýdělek. Já nabízím skvělý přivýdělek, stačí mít doma internet a telefon, vše se ovládá přímo z domova a pracovat můžete kdy máte zrovna čas. pokud by to někoho zajímalo tak se koukněte na http://www.cinnostdoma.cz/zsprace

anonym

| 19. 6. 2017 01:30

TO lala58:
Víš co lalo58, jdi s tím do pr...

Mr.Nobady

| 4. 3. 2012 19:12

Příjemný podvečer všem !!! Přispěju zde svým názorem samozvaného "odborníka" na mezilidské vztahy, kterým vycházím z mého okolí... Když to manželka nebo partnerka přestane zničehož nic chtít, tak podle mě bude nejpravděpodobnější příčina její nevěra (pracoval jsem v ženském kolektivu a ujišťuji Vás, že převážná většina vdaných žen měla někoho bokem nebo po něm alespoň toužila) Jiný vysvětlení mě při náhlém a prudkém pádu manželského ***uálního grafu na nulu nenapadá a to platí i pro manžele. Ovšem postupné snižování postelových radovánek manželů až na nulu, může mít zejména na její straně řadu příčin, kterých se dopátráte jedině společně. A myslim si, že většina důvodů bude psychického rázu a šance to vypátrat natož to vyřešit jen ve dvou je alespoň dle mě málo pravděpodobná...

Tatu

| 5. 3. 2012 08:33

TO Mr.Nobady@email.cz: Pozor na ta zevšeobecňující tvrzení. Lidi dneska neumějí číst. Vezmou si z toho jen něco. Takovej žárlivej magor, jehož žena dělá v ženském kolektivu, to přečte tak, že 99 % ženskejch je nevěrnejch. Tak si počká až přijde ta jeho z práce a rovnou jí rozbije pusu. A bude to tvoje vina. Přitom jsi napsal převážná většina-to může být 60%, měla někoho bokem, nebo po něm aspoň toužila-to je třeba půl na půl. Takže nám vychází 30%, co že je zcela jiný výsledek než jaký si představí onen žárlivec. Kdybys napsal rovnou -asi třetina, dal bys jí šanci. :o))) Jo, a novináři, ti také neumějí poslouchat a číst. Když spouštěli Titanik na vodu, pronesl při přednášce o systému přepážek jeden inženýr s nadsázkou, že loď je takřka nepotopitelná a novináři napsali nepotopitelná. Slůvko takřka se jim tam nevešlo. Nebo ho napsali, ale ti kdo četli noviny, pak dál mluvili o té lodi jako nepotopitelné. Jak to pak dopadlo, všichni víme. Jojo, za měsíc to bude sto let. To byla jen taková technická poznámka.

anonym

| 17. 3. 2012 23:29

TO Mr.Nobady@email.cz:
Zdravím, mám stejný problém, který trvá již několik let. Bohužel nejprve jsem se snažil zachovat rodinu kvůli dětem a trpěl manželčinu nechuť. Dnes jsou děti samostatné a mně připadá, že je milenka jediná možnost. Jsem klidný typ, ale když se hormony zblázní, tak začínám manželku nenávidět a mám strach, že bych udělal něco čeho bych poté litoval. Škoda je, že moje žena to tak nevidí a strašně ráda mi dělá kuchařku a pradlenu. Při našich debatách tvrdí, že právě touto prací dává najevo jak mě má ráda a nechápe, že já to vidím jinak.
Je tu také takovej zoufalec, který neví jak dál ????

anonym

| 13. 6. 2012 09:34

TO erortik: Zdravim,jednoduchá odpověd dela s tebe vola a pícha jinde.

anonym

| 19. 9. 2012 19:35

TO erortik: mam neco podobneho me obdoby je ze bych ***oval a pote zas chvilku pauza ale jak rikam kdyz to pride tak manzelka nechce a jsou to jenom vymluvy. premyslym nad milenkou ale je myto proti srati nato ji mam rad.tak nevam hledal jsem i naky prasky

anonym

| 22. 10. 2012 11:13

TO mirek:

Já bych byl rád za milování 1x týdně. Nejde mi o ***. Moje žena o milování nestojí. 1x měsíčně jí to stačí. Záměrně píšu o milování. Nestojím o to, že mi podrží nebo mi to udělá rukou. Tohle bych mohl mít každý týden třeba 2x. Děti máme velké a doma klídek. Já rád vařím a tak doma máme pohodu. Dokonce moje žena ráda sleduje v TV sport - no prostě vše ideální. Mě je 44 a manželce 40. po zdravotní stránce vše ok. 1x měsíčně si to oba opravdu vychutnáme. Pomůcky nám nejsou cizí. Když už toho mám dost a začínám přemýšlet o blbostech - že má milence atd. tak o tom zavedu řeč. Odpověď je - ty mě znáš, já nemám takovou potřebu. Já na to odpovím, ale já jo a ničí mě to. Nechci nlaéhat, nechci tě do ničeho nutit. Pak se 14 dní snaží a pak to nakonec dopadne stejně jako vždy. Pokud chci, tak mi podrží. Pak si řeknu zkusím ji "vyhladovět" a 1 nebo 2 měsíce nic neni. A pak to začne nanovo. Už léta sleduju tento výzkum http://www.biosantepharma.com/…ews-Releases.php?…
- dej si to do googlu a přečti si to přes překladač - už to vypadalo, že tento výzkum opustili, ale letos to vyadá opět nadějněji. Snad LibiGel jednoho dne začnou prodávat. No prostě nezrtácím naději. Nepotřebuju doma nymfomanku. Chci jen svojí ženu, s kterou se budeme rádi cca 1 x týdně milovat.

anonym

| 4. 2. 2013 08:37

TO Anonym:

Normálně jsem si myslel, že jsem tento příspěvek napsal já. Doslova a do písmene jsem na tom stejně.

Vývoj LibiGelu sleduju cca 4 roky. Naděje tu stále je, ale roky utíkají. Milenku nehledám, svojí ženu miluju a kromě ***u jsem doma spokojený.

Je mi smutno z toho, že ať dělám co chci, tak ke spokojenosti nic nevede.

Musím se smát tomu, že by se manželé měli vzájemně přizpůsobit. Jeden ubrat a druhý přidat. V tomhle si ženská udělá vždy jen to co chce nebo jak to vyhovuje jí.

anonym

| 6. 7. 2013 13:28

TO erortik: Můžete být úplně klidný, jsou nás bohužel "tisíce". Onehdy jsem se ve slabé chvilce ptal kolegy (taky cca. 45 let) jak na tom je s "postýlkou" a on odvětil, že teď už skvěle, neboť přešel na "mladší model". Damy prosím o prominutí, píšu jak jsem "nakoupil". To byla ledová sprcha. Děcka se blíží k maturitě, moje paní učitelka se začíná nápadně podobat tchyni (taky učitelce) a já jsem tudíž pořad ještě na 01. stupni ZŠ, a tam toho ***u teda zrovna moc nejni. Intelektuální diskuse s manželkou už proběhly nesčetněkrát. Nemá zájem, nechce, jsem prase, *** sledovat nebude, k doktorovi ani do poradny nepůjde, sperma se ji ekluje, co s tím furt (1 x za 14 dnu stěží) mám, prý je to tak všude po 20 letech manželství, atd. Když už jsem jednou v sobotu večer zase "lezl po zdi", tak odložila knížku a s výrazem trpitelky pronesla: "No když to teda musí bejt, tak pojď, ale honem, chci si jít lehnout". Přiznám se bez mučení, že mne přešla chuť. Od té doby spím v pracovně, abych "nerušil". Slušně vaří, mizerně uklízí a prakticky vůbec nevydělává peníze, obstojně mne komanduje (mělo by se tohle a bylo by potřeba udělat na baráku tamto, nebo ještě umí "uděláme si soupis prací na léto" = až přijdeš z práce tak "druhá šichta"). Je teda fakt, že kdybych zmáknul všechny ty naplánované práce (barák jsem si postavil úplně sám, takže líné hovado nejsem, nepiju a nekouřím), tak bych asi dal i v te posteli pokoj, byl bych totiž mrtvej, ale tohle řešení se mi nelíbí. Z čirého zoufalství jsem "navštívil" i profesionálku. Nic ale nebylo, proste mi to prišlo "ekelhaft", tak jsem jí nechtěl urazit, vymluvil jsem se na nahlou indispozici, zaplatil jsem jako kdyby bylo a v uprázdněném čase jsme dali kafe a já se dozvěděl, že prakticky 90 % zákazníků těchto "pracovnic" tvořej podobný zoufalci, kterým ta jejich doma nedá, a nedá a nedá.
Takže jsou nás asi milióny. Zkusil jsem jako řešení SPORT. To Vám je skvělá věc. Když uběhneš 10 km nebo ujedeš na kole 50 km nebo dokonce 100 km. Tak večer usneš jako mimino, a štěkání manželky, že by se mělo zajet za tchyní ani nevnímáš. Ale ouha, začal jsem na tom kole jezdit systematicky a hodně, během cca. roku jsem sundal skoro 20 kg a ... problém je 10 x (myslím obrazně, zase takový borec nejsem) větší. Tělíčko omládlo a hormony blázněj ještě víc než před sportem. Zkusil jsem ji taky primět ke sportu. Nechce, prý jsem blázen. No a kila zůstala v rodině, co já jsem shodil, to ona (z menší části pravda) zase nabrala.

Řešeni nemám a taková to byla prima holka - tenkrát -. Ze já vůl jsem se tenkrát nepodíval pořádně na tchyni a hlavně si nepoložil otázku, proč není a nikdy nebyl v dohledu žádnej tchán. No dobře mi tak. Za chyby se platí.

A závěr tohohle traktátu:
1) Jít se do hospody ožrat - Ne, nedělá mi to dobře.
2) Najít si milenku - Ne, strašně blbě lžu. Mam pocit, že to na mně každej pozná.
3) Pravidelně docházet za profesionálkou - Ne, je to pod úroveň a "nebezpečný".
4) R O Z V O D a začít znovu s kartáčkem na zuby a batohem životních zkušeností.

Pomalu ale jistě spěji k bodu 4. Jestli se dá v 45 letech začít znovu nevím, ale pokračovat "takhle" si nedovedu představit.

Přeji Vám chlapi hodně štěstí při řešení a rozhodování a Vám - milé Dámy - co chcete žít jako jeptišky, vřele doporučuji, abyste - pokud máte toho svého opravdu rády - ho nenutily žít jako mnich. Udělejte mu cca. 2x týdně radost (a nemusíte přitom ani ležet). On bude v sedmém nebi a bude Vás na rukou nosit, a Vy přitom investujete jen 2 x 15 minut týdně. Jenže to je Vám asi zatěžko, a raději riskujete body 1 až 4.

Howgh

anonym

| 23. 10. 2013 15:19

No tywe, to je sonda do života..., podepisuju.
Bych možná dodal ještě osobní poznatek – mě přijde, že za řadou věcí v životě je lenost, pohodlnost. A ta je spojena s absencí představivosti. Dost lidí podle mě nemá zájem v podstatě o nic, nic je nenadchne, nemají ideály, nežijí svůj vnitřní život. V mládí to z člověka jde ještě tak trochu pod vlivem hormonů, ale s úbytkem jejich aktivity si to pěkné je třeba vytvářet v hlavě. Mám dojem, že spousta žen a asi i chlapů vlastně v tichosti rezignuje na sebe, tedy i na svoji mužnost, na svou ženskost. Je to plíživé, jednou si to ale člověk uvědomí, nebo mu/jí to řekne manželka/manžel. Neschopnost mít radost vás připraví o *** a pak asi i o váš nudný život.

anonym

| 9. 11. 2013 21:16

TO Mira: Tak pod tento Váš článek,se naprosto a totálně podepisuji.
Je mi teprve 33,mé přítelkyni 27 a máme spolu 2-leté dítě a čekáme další(jediný milování,které jsem po 3letech měl a to hned z toho bylo druhé dítě-veřte nebo ne,ale je to tak).
Při prvním dítěti jsem si říkal, že je to těhotenstvím,ale pak 2roky stejně nic.
Odešel bych hned,ale přiznám se,mám jí moc rád a dítě totálně zbozňuju. Rodinu na 100% neopustím.
Jenže, co mám dělat. Byl jsem dokonce potajmu i za ***uologem, zda nejsem já "chlívák" či co.Ne,jsem zcela v pořádku :)
Protože,výsledek jejího odmítání bylo, že jsem si nejdřív myslel,že je to mnou. Že je toto asi normální atd. Hodně se mi tím snížilo sebevědomí,i v práci a všude,jsem začal ve všem ustupovat. Hodně jsem začal být podrážděný, z totálního flegmatika jsem se stal neskutečným cholerikem. Výbuchy zlosti,házení věcma atd.
Mno,teď už je pozdě něco řešit.
Nemyslím si, že přítelkyně někoho má. Jen prostě,přestala na to mít před lety chuť,ale řešit to nechce.Když na to přijde řeč,tak se vždycky nějak vykroutí.
Svoji rodinu mám rád a to opravdu moc. Takže,sem se smířil s tím, že prostě nikdy už se nebudem milovat.. Začal jsem hodně sportovat,jsem ještě víc podražděný,všechno mě totálně štve. Ale prostě nevím,co budu dělat.
Milenku nechci. Z profesionálek mám strach. A ze všeho nejvíc mám asi strach,že by se na to přišlo,nikdy nechci o rodinu přijít!!!!
Jediný,co jsem zatím udělal,že si rozjíždím mnoho koníčků,sportů,znovu jsem šel na školu,protože jinak bych zešílel.
A slečny,paní i pánové prominou-sice jsou děti radostí života,ale skončit takhle,jsem nikdy nechtěl.
Totálně život v ***i!!!!

anonym

| 17. 11. 2013 21:18

TO Michal V:
Ahoj Michale,

jestli přítelkyně v 27 letech "ne ... tento", a ještě Vám dokáže nabulíkovat, že
po jednom jediným "šu ..." hned přišla k druhýmu dítěti,

tak se nad sebou Vážně zamyslete, jestli jí třeba neděláte VOLA, sponzora, atd. Skoro bych to tipnul na 98,5 %, že si vesele užívá jinde.
Zjistěte si to, nemělo by to být nijak obtížně, a pak se rozhodněte a ta drsná realizace bude / může vypadat asi takto:

"Je mi fuk, kde a s kým jsi to dělala do teď, ale od tohoto okamžiku budeš souložit se mnou a jenom se mnou, jinak končím a odcházim".

Hodně štěstí a howgh

P.S.
Po náročném studiu literatury a 25 letech praxe v okolí jsem dospěl k velmi prostému zjištění. Lidé mají 2 základní motivace: *** a prachy (případně obráceně).
Všechno ostatní jsou kecy, i když zpočátku bude obtížné opustit ideály (taky jsem je měl). Takže proč je ona s Vámi (kvůli ***u asi ne ???).

Omlouvám se drsný text. Vítejte v realitě!!!

anonym

| 21. 11. 2013 00:42

TO míra:
tak od začátku-dítě je opravdu moje, co čekáme-byli jsme na genetice,jelikož jsou nějaké problémy.Ale jinak uznavám, že opravdu je prostě divný, že nechce ***.
Poslední půlrok pracuji doma, takže vím, jak žije,protože naše první dítě je 19měsíční,takže s ním je doma.Mám přehled,kde je a kam chodí a nijak mi nic nezatajuje. A věřte,co se týče podvádění partnerky,už se mit o kdysi stalo s ex a myslím si,že když dva spolu žijí v jednom bytě atd.,dá se to poznat.Dřív nebo pozdějc-a nespí se mnou dobře dva roky.
Můj tip je,že prostě má nějaký psychický blok,ale prostě ne a ne ji donutit,to řešit z doktorama. Chápu,že se stydí,ale když i já jsem byl schopnej, tam dojít,tak mi to nepřijde tak ulítlí.
Mno,sice je hezký( a přiznám se,velmi lákavý),sbalit se a odejít,ale mám s ní dvě děti-tedy jedno a druhé na cestě,takže odejít nemůžu,i když chci!!!
Takže,nevím co dál...
Kdybych mohl lusknout,tak chci, aby dětem bylo 18let a já mohl opravdu odejít,ale takhle to nejde.
Ale díky za radu:)

anonym

| 1. 12. 2013 22:58

TO Mira: Jen pro informaci jsem vaše dokonala kopie a to ještě dělám doma vše sam a vydělávat balíky peněz.

anonym

| 10. 1. 2014 20:02

TO Mira:
No přesně jak bych viděl mé manželství a to mám dva dobré kamarády, kteří to mají stejně. Mám s manželkou tři děti ale opravdu si pamatuji kdy se to stalo( neboť to bylo jen tak málokrát). Nechápu co vlastně ženské chcou? když ne *** tak to fakt nevím, a když ne teď tak kdy? až nebudu moct já.

anonym

| 14. 12. 2014 09:50

TO Mira: Ahoj všem. Předem musím napsat, že reaguji na příspěvek Míry, který jsem zatím ani nedočetl. Zatím jsem skončil u "nedá a nedá a nedá". To mne tak neskutečně rozesmálo, že jsem přerušil čtení na několik minut. Jsem zde také kvůli podobným otázkám, které beru vážně. Děkuji Mírovi za to, že jsem se tak nasmál a uvolnil a uvědomil si, že tento problém má mnoho lidí a je víceméně normální. Uvědomil jsem si, že člověk někdy musí slevit ze svých snů a ideálů a musí na sobě pracovat, aby vše zvládl. Našemu protějšku je zbytečné cokoliv vysvětlovat, protože on ten problém necítí, tudíž mu nemůže porozumět. Nemá cenu se na něj zlobit, je to osobnost se svými vlastními mantinely. Ještě jednou díky, jdu dočíst příspěvek, který mi moc pomohl.

anonym

| 8. 7. 2018 23:55

TO Mira:
Jsi borec, nenapsal bych to lépe... mám to podobně. Milenku jsem měl, ale já debil jsem se vrátil k mojí semetrice, nemůžu si to odpustit.
Ale nejspíš by to s ní nakonec skončilo stejně.
Nyní jsem u bodu 4. věk podobný, perspektiva mizerná. Zdraví se horší, nejvíc mě sere že mě ta čuza přežije. Děcka se přiklání k ní, nemám zastání nikde.
Jinak pozor na ně jeptišky, v práci se chovají jako na mejdanu a flirtují s kolegy, doma zase jako jeptišky.
Já její úsměv už ani neznám.

anonym

| 6. 8. 2012 10:26

TO Mr.Nobady@email.cz: Milej pane. Tak já dobře znám případ, že když byl milenec, tak se juchalo i doma. Když milenec nebyl, doma to nešlo. Milenec ženě dodával erotické vzpružení. Takže pozor na to

. Nadržená manželka, nerovná se věrná manželka.

anonym

| 4. 3. 2012 08:07

Já souhlasím s Pavi, sice ještě mimčo sama nemám, ale když kouknu kolem sebe na všechny ty maminy jak je umí to dítko zapřáhnout... Může si připadat utahaná, bez života a bez síly pro to nějaký welnos víkend by jí taky připomněl, že krom mámy malého prcka je stále žena, a když si na sebe udělá čas tak i krásná žena! Nejen utahaná zničená a po celém dni s prckem unavená žena co čeká až manžel dorazí z práce...
Taky tu padl názor, že při porodu mohl padnout na ni nějaký blok... Možná by to šlo řešit přes *** poradu...

misulka068

| 11. 1. 2012 10:36

Zkus vyzkoušet nějaká afrodiziaka jestli jsi je ještě nezkoušel. Třeba tohle http://www.rajrozkose.cz/…elske-musky.html#t. Jsou to fakt skvělé mušky. Jinak můžu ještě poradit to, aby jsi zkusil ty sám nějaké erotické prádlo, třeba se jí tím zvedla chuť. Samozřejmě musíš nejdřív navodit atmosféru, třeba přípravou večeře, kterou budeš připravovat ve svém novém úboru.

anonym

| 8. 1. 2012 16:23

Žiji s přítelkyni více než 10let která vůbec *** nesnáší a se semene se ji doslova zvedá žaludek aniž by jej viděla.Myslím si že jsem velice čistotný a praktiky které by ji mohly zvyšovat odpor k ***u nevnucuji.Ne každé pertnerství je založeno z lásky ale i s vzájemné pomoci jako je npř.bydlení. V životě jsem poznal několik žen a byl jsem i delší dobu ženatý,mám i děti již dospělé.Je mi už přez 50l a nejsem už tak náruživý ale přece jen ta trocha mazlení mi zchází.Vživotě jsem takovou ženu nepoznal.Jsou jistě jedinci kteří *** k životu nepotřebují.Ale já to nejsem.Přítelkyně je i zdravotně postižená má epilepsii i další npř.deprese tedy bere dost léků.Já si myslím že v jejích genech není *** zakodován,jestli se to dá tak definovat.Zajímal by mě výsledek vyšetření ***uologa.V začatcích by mě snědla i s ponožkama ale to šlo o bydlení a živobytí,si myslím.

Radyna

| 8. 1. 2012 19:23

TO Miglandc: Mám kamaráda, který má přítelkyni nebo už manželku s podobným postižením, *** jí nic neříkal..Došlo to až k jeho nevěře.. Ona na to po nějaké době přišla a světe div se vůbec se mu nedivila, ba naopak to všechno spolu začli řešit návštěvou lékaře, který změnil léky a pomalu to začíná být lepší a lepší..Co to taky zkusit?

Tatu

| 9. 1. 2012 12:04

TO Radyna:
Co, tu nevěru a pak se prásknout, nebo rovnou toho dochtora?

Biki

| 10. 1. 2012 01:44

TO Tatu: ať zkusíš , co zkusíš, už nikdy nebudeš stejnej, jako před tím

Radyna

| 10. 1. 2012 05:53

TO Tatu: Tak nevěru kamarád již vyzkoušel, neprásknul se a u doktora už taky byli...bylo to spíš o té komunikaci mezi sebou...
Ty můj Tatovský dochtore!

anonym

| 14. 11. 2011 12:41

Ahoj Honzo. Nejvíce souhlasím s příspěvkem od Tatu. Prožila jsem si to po porodu dost podobně. Brát ji někam na víkend by nemusela být dobrá volba. Mohla by se cítit, jakože ji do toho nutíš... Ale promluvit si o tom spolu samozřejmě musíte, ale to můžete i v klidu doma. Řešit se to dá. Já jsem několik měsíců užívala přípravek pro ženy arginmax a možná že to chci ještě častěji než kdykoliv předtím

...