Proč mít mílenku
MAXIM.CZ» NAŠE TIPY
MAXIM / 14.06.2011
Zaručené zdůvodnění, které dejte přečíst partnerkám!

Přijde vám už trapné skrývat svou milenku, mazat její vášnivé SMS, lhát doma a cítit se sám před sebou jako pokrytecký vůl? Zkuste se se svou stálou partnerkou či manželkou domluvit na otevřeném vztahu. Jinak řečeno – pokuste se milenku zlegalizovat. Že je to šílená představa? Budete se divit, ale řada žen je ochotných do toho jít. Mít partnerovu ‚bokovku’ pod kontrolou se jim totiž zdá lepší než být za husu, která vůbec netuší, že ji podvádíte.

Jak na to? Nejdřív musíte partnerce vysvětlit rozdíl mezi dvěma druhy věrnosti: sociální a ***uální. Můžete jí být absolutně věrný sociálně (tedy vážit si jí, starat se o ni, chtít s ní prožít celý život a nemyslet na to, že byste ji někdy opustil kvůli jiné ženě). Zároveň jí ale klidně můžete být ‚nevěrný’ ***uálně (tedy užívat si nezávazný *** s jinými ženami). Pokud o tom bude vědět, vlastně ani o žádnou nevěru nejde – nic jí přece netajíte.

Že bude partnerka žárlit? Ze začátku se tomu určitě neubrání. Biologickou podstatou ženské žárlivosti je obava, že partnerka přijde o zdroje, které bude muset muž platit milence v podobě alimentů (případně že ze vztahu odejde k milence, se kterou si pořídil ‚levobočka’). Žena se také může obávat pohlavních nemocí. Obě tyhle obavy mají ale spolehlivé řešení – kondom. Další složka žárlivosti je kulturní. Žárlivost je prostě zvyk, který v nás vytvořila pokrytecká morálka a natloukla nám ho do hlavy tak hluboko, až jsme ho přijali za vlastní.

Pokud vaše partnerka dokáže obě tyhle celkem nesmyslné složky žárlivosti vyřadit, čím ji vlastně vaše milenka ohrožuje? Proč by jí měly vadit vaše nezávazné ***uální úlety? Přijde snad o něco, když ho občas strčíte do jiné ženy?

Otevřený vztah vzniká právě pochopením těchto zákonitostí. Rozlučte se ale s představou, že se vám ho podaří prosadit na začátku soužití, kdy jste do sebe ještě s partnerkou zamilovaní. V téhle fázi žena logicky požaduje, abyste patřil jen jí. Po několika letech ale zamilovanost odezní – lidé spolu přece zůstávají kvůli úplně jiným hodnotám, než je bláznivá láska. Oba jste už rozumní a víte, že lidé jsou si prostě nevěrní.

Otevřený vztah se vám bohužel nepodaří uskutečnit s každou ženou. Unese ho jen sebevědomá a silná osobnost, která je si sama sebou vnitřně jistá. Ví, že ji vaše ‚bokovka’ nemůže ohrozit. Taky nesmí mít mindrák ze svého vzhledu. Pokud si klade nesmyslné otázky typu ‚Proč chce vlastně *** jinou? Má snad ta *** hezčí prsa než já?‘, do otevřeného vztahu nikdy nepůjde.

Jako ve všem v životě jde i v otevřeném vztahu o poprvé. Když se vaše partnerka dozví, že chcete mít milenku (nebo ji už máte), zraní ji to a naštve. Je to přirozená obranná reakce. Po pár dnech ale emoce odezní a začne se na to dívat s odstupem. A když budete mít štěstí, řekne si: „Proč to vlastně nezkusit?“

Že vám lidé žijící v otevřeném vztahu připomínají volně se pářící zvířata? Ano, samozřejmě. Na rozdíl od ostatních, kteří potají dělají to samé, si to ale aspoň přiznávají. Páří se radostně a bez výčitek, že tím někoho podvádějí.

PĚT PODMÍNEK

Otevřený vztah nemůže dlouhodobě fungovat bez pěti základních podmínek:

1. Absolutní dodržování zásad bezpečného ***u. Vaše partnerka musí mít jistotu, že od milenky nic nechytne. Jakmile na ni přenesete kvasinkovou infekci, chlamydie nebo nedejbože ještě něco horšího, je konec. Už nikdy vám žádnou milenku nepovolí.

2. Absolutní péče. Vaše partnerka nesmí mít ani náznakem pocit, že ji zanedbáváte. Kvůli milence ji nesmíte okrádat o čas, o peníze ani o ***. Jakmile si začne myslet, že hraje druhé housle, milenku vám obratem zakáže.

3. Absolutní vyloučení citů. Pokud půjde o něco jiného než o *** a vy se do milenky zamilujete, je to průšvih. Ženy jsou na to velmi citlivé, takže to partnerka neomylně pozná. ‚Sokyní v lásce’ se bude cítit oprávněně ohrožena.

4. Absolutní otevřenost. Pokud se partnerka dozví, že jste jí přes vaši dohodu něco zatajil (třeba zalhal, že jste byl s kamarády), je konec.

5. Absolutní spravedlnost. Pokud chcete od partnerky ***uální svobodu, musíte jí dopřát to samé – milence. Muži jsou ale většinou ješitní sobci. Nesnesou představu, že jim partnerku nezávazně ‚roubuje’ někdo jiný. Jste na to dost silní? Jinak se totiž nedivte, že vám partnerka milenku nedovolí. Jak by k tomu přišla, kdybyste si užíval a ona to měla zakázané?

PĚT VÝHOD

Ženy uvažují trochu jinak než muži, takže se ne každá k otevřenému vztahu odhodlá. Myslíte si, že máte takový ‚poklad’ doma? Zkuste si s partnerkou promluvit o pěti výhodách, které jí vaše případná milenka může přinést:

1. Nebudete ji obtěžovat ***em, když ji bolí hlava, je unavená, v televizi běží její oblíbený seriál nebo má ‚své dny’. Prostě zajdete za milenkou a ona bude mít klid.

2. Budete ***uálně vybitý, a tedy spokojený, veselý, vyrovnaný a klidný. Na zlepšení vaší nálady partnerka jen vydělá.

3. Nebudete na partnerku žárlit a hlídat ji (viz výše).

4. Do vašeho vztahu vnese milenka nové ***uální vzrušení, oživí ho a dá mu novou dynamiku. Pokud bude partnerka chtít, můžete ji s milenkou seznámit a třeba to zkusíte společně (to samé ale platí i pro jejího milence!).

5. Váš vztah milenka pročistí a zvýší vzájemnou důvěru. Už nebudete mít potřebu se navzájem podezírat, kontrolovat si kapsy a potají číst cizí SMS. Pokud můžete partnerce otevřeně říct: „Miláčku, dneska jsem si fakt parádně zašukal s Monikou!“, vlastně to znamená, že je to vaše nejdůvěrnější kamarádka.

http://www.maxim.cz/***/nase-tipy/proc-mit-milenku

Tak jsem tu asi 4 měsíce nebyl a tady se stala spousta věcí...
Nejdřív se tu Mirek (s Pavlem v zádech) pustil do dvou dam (nebo se ty dámy pustily do Mirka s Pavlem?), čímž se diskuze posunula jiným směrem, ale budiž. Z celé této přestřelky bych vypíchl následující 2 věci...
9 z deseti chlapů, které žena odmítá, je neschopných v posteli... I já jsem se doma při jedné z diskuzí dozvěděl, že jsem v posteli neschopný a že svoji ženu neumím uspokojit. Tak, sakra, pokud, dámy, nejste ze "staré školy" a vaše první ***uální seznámení s tou nulou nebylo až po svatbě - proč jste si ty nuly braly? V prvních několika letech vztahu jsem pro ženu nula nebyl... A pro to, že jsem ji dokázal rozrajcovat, jsem měl i pádné důkazy... Odpověď mojí ženy? Že prý si na ty doby nepamatuje... Že by tak krátká paměť?
Další rána, která v přestřelce přehlušila ostatní střely, které byly zcela zcestné byla: "A že si tedy nepořídíte Andulu" (či milenku) : I to mi žena řekla. Že by jí prý vlastně ani nevadilo, kdybych si našel milenku (zajímavé - když se dozvěděla, že jsem se jednou sešel na kafi s jednou kolegyní a krom nějakého líbání vlastně nic neproběhlo, byl z toho málem rozvod...) - ale jen za předpokladu, že budu dost vydělávat na to, abych zabezpečil rodinu. Že ona bude zapšklá doma, starat se o děti a "ty, vole, cáluj moje potřeby" Tímto zcela dala za pravdu Mirkovi - že ženy hledají starače. A dokonce za to, že se budu do úmoru starat, mi milostivě dovolí, abych si odskočil jinam, zbydou-li mi nějaké síly a peníze... Vzhledem k tomu, že je tato kombinace zhola nemožná, chápu tato její holedbání se, že by mi milenku tolerovala (nebo jsem v jejích očích klesl ještě na nižší úroveň, že zatímco před čtyřmi roky jí ještě stálo za to o mě bojovat s byť jen potenciální milenkou, teď už jsem jí zcela lhostejný?).
Nakonec jsem se od manželky dozvěděl přesně to, co zde popsala Maruška... Uplně jsem v tom viděl sebe a moji ženu... Prý ji už nepřitahuju.
A ano, chápu, když ženskou nerajcuju, tak se mnou nebude spát. A opravdu si nechci připadat jako násilník (neb jak daleko je to ke znásilnění v momentě, kdy mi žena sice dobrovolně fyzicky roztáhne nohy, když vím, že psychicky to opravdu vůbec nechce a udělala to "jen" z manželské povinnosti či (v lepším případě) solidarity?)
Tím se všechno vysvětluje a uzavírá a Mirek má opět pravdu (pokud ne ve všem a budu souhlasit s dámami, že je Mirek šovinistické prase - netvrdím, že s tím souhlasím!!!) minimálně v této věci: Pokud má chlap doma málo ***u, má jen 3 řešení: Buď se v tom do konce života utápět (a je jedno z jakého důvodu - morálního, psychického, děti...) nebo si pořídit milenku či placenou společnici (ale jak tu zaznělo, tito chlapi se nechtějí realizovat jinde, a nebo prostě změní lokál do doby, než zjistí (po 4 - 6ti letech), že je zase tam, kde byl - na další křižovatce, kde jedna cesta vede ke stereotypním rovinám a druhá cesta vede na horskou dráhu.
PS: Zrovna před týdnem jsme s ženou měli další z rozhovorů na téma ***. Připustila, že *** je ze zdravotního hlediska důležitý (jistě si na netu najdete spoustu článků o tom, jak *** posiluje imunitu, bělí zuby, zvyšuje počet krvinek, čistí kůži a já nevím, co všechno...), ale že jí prostě fyzicky nechybí. Nicméně se dva dny na to zase jednou po měsíci (ano, patřím k těm šťastlivcům, kteří svoji ženu téměř pokaždé jednou do měsíce (tak 10x za rok) nakonec ukecají...) žena uvolila se uvolnit, a tentokrát se opravdu uvolnila a pokusila se - i celkem s úspěchem - *** si užít, jsem přesvědčen, že se jí to i líbilo, leč opět jsem zklamal, a byl jsem na vrcholu dříve, než ona (sakra, a co mam asi s tím měsíčním přetlakem dělat? A z toho, co jsem o ženách pochopil - jak mam měsíc vyhaslý motor znenadání nahodit a rozběhnout na 100%ní výkon?), tudíž veškeré její (a i moje) snažení opět bylo - dle jejích slov - k ničemu.
PPS: Mirku, doufám, že se nezlobíš, že jsem Tě nazval šovinistickým prasetem a bereš to s nadsázkou stejně, jako já - neb jsem si až do teď tvých názorů vážil... Ale jestli se teď urazíš.... tak uplně změním názor

No to je ono...
"Každopádně, jak z toho ven, a nenarušit rodinný život, tj. především nezanechat stopu na dětech..."
To je ta otázka, na kterou není odpověď typu "42".
Jak ven z té situace, když chlap miluje svou manželku a rodinu a děti a nechce nic z toho ztratit neb nemá koule je opustit. Pořád by pro ně snesl modré z nebe.
Ono je to fakt těžké neustále být odstrkován a při každém pokusu o *** zažít zklamání. Leze to na bednu. Trvá to chvíli, fajn, trvá to měsíc, no a co, trvá to rok, něco je špatně, trvá to dva roky, jsem debil.
Jsem debil, to je pravda, protože ani po dvou letech bez ***u nedokážu najít východisko.
Neustále se snažím pochopit co se děje, ale prostě nevím o co jde.
Prošel jsem všema úrovněma. Nejhorší je, že už se teď ani o nic nesnažím aby si náhodou manželka nemyslela, že jsem chlípník (*** 1x za dva roky je pro ni třeba až příliš často). Když to sesumíruju, jsme spolu 14 let, posledních 5 let *** tak 2x za rok, teď dva roky nic, takže předpokládám, že příští rok k něčemu dojde a pak těsně před důchodem a pak nic až do smrti.
.... a to si možná ještě fandím.
Nechci to takhle. Prostě *** potřebuju alespoň občas.. klidně i kvartálně. Jinak mě to psychicky ničí. Teda abych řekl pravdu, víc než to že není *** mě ničí to, že už se fak bojím si o ten *** říct, že se ze mě stala taková troska bez sebevědomí ustát další odmítnutí.
Nechci aby to vyznělo, že jsem nějaký škemral a znechutil jsem manželku sám neustálým žadoněním. To v žádném případě.
Prostě stále ještě ji miluju...
jenže jak dál.....

To Laco:
Taky jsem pořád čekal, věřil jejím slibům, že se to zlepší. Ale nezlepšilo a zřejmě nikdy nezlepší. Tímto bych chtěl varovat další podobné naivky jako jsem já. Lepší už to prostě nebude.

Pro případné diskutéry:

1. Častý argument zde bývá "má někoho jiného". Nemá, jen to prostě nepotřebuje.
2. "Neumíš to pro ni udělat dost přitažlivé". No to je zajímavé, že milenku to se mnou baví. A jak!
3. "Prostě pro ni nejsi dost přitažlivý, nejsi ten, před kterým se jí podlamují kolena". Hm, tady bych souhlasil, asi jsem byl "sňatek z rozumu."

Každopádně, jak z toho ven, a nenarušit rodinný život, tj. především nezanechat stopu na dětech...

Smekám klobouk před Maruškou za to, jak upřímně popisuje "***uální stav" u ní doma!!!!!!
Vřele doporučují zajít na You Tube a do vyhledávače zadat "Klimeš semináře I až III". Jsou to mnohahodinové přednášky psychologa na témata "jak se seznámit, co je to nevěra a jak se rozejít".
Verbální projev a vtípky toho pána asi nesednou úplně každému (zejména pak křehkým dámám), ale součástí přednášek jsou i statistická data ohledně délek vztahů mileneckých, manželských, s dětmi i bez, a je to dost velká "pecka".
Věc nelze interpretovat v jedné větě či odstavci, ale podle tohoto psychologa existuje jakási "nepsaná časová vztahová konstanta (každý ji má trošku jinou)", která činní max. cca. 6 roků. To je doba, za kterou dítě v prehistorických dobách stihlo absolvovat období největšího ohrožení (největší úmrtnost bývá do 6 let věku) atd.
Psycholog de facto na grafech rozvodovosti a rozchodovosti dokládá, že nejdéle po 6 letech se "každý" vztah začne "jakoby sám od sebe" tzv. přechozovat (pozvolna erodovat či drolit a to i v manželství) a i dva lidé, kteří nemají faktické rozpory typu alkohol, drogy či gamblerství, se začnou nudit, ***uálně vychladnou a postupně začnou pokukovat po někom jiném a nakonec se rozejdou.
Statistika pak jasně dokládá, že ta pomyslná konstanta (2 až max. 6 let) se jakoby násobí počtem dětí v manželství, takže kdo chce mít dlouhodobý vztah, měl by podle psychologa chodit s partnerem cca. 1 až 2 roky a ještě před zevšedněním by se měli vzít a vyrobit postupně za sebou 3 "sviště", aby manželství vydrželo alespoň 20 let. Svišti = vztahové lepidlo!!!
V podstatě tak psycholog nepřímo potvrzuje to, co konstatuje Maruška, totiž že monogamnost není naše přirozenost, spíše evolucí podmíněná dočasná "nutnost resp. výhodnost" v zájmu dětí, a že i proto se všechny společenské systémy (např. náboženství) snaží pevnost partnerského svazku posilovat příkazy zvenčí (nesesmilníš, nepožádáš manželku bližního, zákazy rozvodů, atd.).
Další zajímavý poznatek spočívá v tom, že máme tendenci si po rozvodu či rozchodu vybírat "typově a povahově" obdobného partnera, a s sním cca. do 6 let absolvovat to samé (další cyklus).
Odtud zpětně plyne doporučení v tom smyslu, že většinou rozchod/rozvod nemá valného smyslu, neb za pár let zjistíte, že jste se dopracovali do stejného bodu i s tím / tou novou, ovšem za cenu značných psychických a finančních nákladů. Pro mne dosti hrozná představa, neb jsem se po 24 letech rozvedl právě proto, abych zažil něco jiného - No potěš pánbu.
Přednáškou se line i jedno sdělení "plzákovského typu", totiž že zaměňujeme období zamilovanosti za lásku a zvýšenou ***uální aktivitu z období zamilovanosti si projektujeme (plánujeme resp. očekáváme) na celou dobu vztahu a ono .... houby .... Krutě a natvrdo řečeno: Manželství je od toho, aby umožnilo optimální početí a vypiplání potomstva a také ekonomickou dělbu práce v páru, počáteční několikaleté citové a ***uální oblouznění nám příroda dává jako motivaci a z pohledu racionálního je to jakýsi "dočasný bonus navíc".

Když si odmyslíte vzhled a některé verbální úlety, tak je tenhle pan Dr. fakt extratřída, a jestli má pravdu - a já se obávám, že bohužel ano - tak se většina lidí (sebe nevyjímaje) chová jako banda pitomců honících se za vysněným ale zcela nereálným přeludem "trvalé zamilovanosti".

Takže já jsem teď s novou souputnicí na začátku nového 6 letého cyklu (sviště vyrábět nehodláme) a ??? No uvidíme ...

Tak si ty přednášky poslechněte, ať víte, do čeho jdete (Vesnička středisková).

Míra

Dovolim si pridat svuj osobni "zensky" nazor. Sice jsem nedohledala puvodni prispevek, ale tema snad staci. Za prve nesnasim vzajemne hazeni spiny na opacne pohlavi a zobecnovani typu "vsechny zensky maji chlapy na prachy", "chlapi jsou neverni hajzli", atp. Ja osobne ziju se svym muzem 12 let. Oba pracujeme a vydelavame zhruba stejne, na domacnost a deti prispivame stejnym dilem. Sve osobni veci a zajmy si platim vyhradne sama. Zasadne tedy odmitam osocovani vycurane zenske. Sveho muze miluji a muzu se na nej v kazde situaci spolehnout. Co se tyce ***u - bohuzel on je se mnou po tehle strance nestastny. Ano, jsem ten pripad zeny, co byla na zacatku vztahu velmi ***ualne aktivni, v jeho prubehu jsem vsak "polevila" v dusledku toho, ze uz me muj muz nepritahuje. Neni to jeho chyba, nema to zadny duvod, ale proste tomu nemuzu porucit. Je mi ho lito, protoze vim, ze on po me touzi. Obcas se tedy "premuzu", ale asi zenam nemusim vysvetlovat, ze takovy *** je velmi neprijemny a muzum zase jake to je asi pro meho muze. Presto je mi verny a nepovazuje to za natolik vazny problem, aby znicil nasi jinak stastnou rodinu. Tezko bych mu ale mohla vycitat, kdyby si *** hledal jinde. Co z toho plyne? Jsme proste jini a stoprocentni shoda je spis vyjimecna.

To Mirek: Mirku, nejsem zastáncem femistek v žádné podobě. Ale nedělejme z manželství obchod. Manželství by měla být především instituce vzájemné opory, když se na to díváme čistě z finančně-materiálního pohledu. Něco ve smyslu - muž zabezpečí ženu, když se stará o děti atp. Ale to je můj názor, nikomu ho nenutím.

To Sasanka: Sasanko, já jsem v manželství zaujal postoj, že pokud ho žena chce trávit v celibátu, já se do toho vtáhnout nenechám... trochu mě dostihla vlastní obava z toho, že s přibývajícím věkem ubyde mužné síly (jestli mi rozumíte) a pak už třeba nebude nic...

To Evelýna | 3.9.2015 19:06
"Ano pánové, vykulené očíčka u porna, s představou že to musí tak a ne jinak."

Evelýno, to ne. Nikdo, teda aspoň já ne, doma nechce ***hvězdu s vycpanýma prsama a boky.
Mně jenom chybí taková ta erotická/***uální symbióza. To, že když se večer těším, že bude milování, tak skutečně bude, Nebybí mi různé podivné ***uální praktiky, i když netvrdím, že bych některé nezkusil. Chybí mi to, že když ji začnu hladit, tak mě neodmítne. Naopak, sama to i iniciuje.
Ale to nepřichází... a už mě to odmítání začalo demotivovat, strašit. Radši už nic nezačínám, abych zase nezjistil, že to nechce, že budu odmítnutý.

"...když muži doma pomáhají, v ložnici je nuda."
Takže jsme odhalili příčinu našeho půstu. Ode dneška přijdu domů, fláknu sebou na kanape a budu jen relaxovat.... a večer to přijde!

http://www.formenonline.cz/…ancipace-zabiji-***/

A ještě k dnešní poněkud falešné morálce, kdy se skoro všichni navenek tváříme, že se bereme z čiré, krystalické a nezištné lásky a na celý život.

Takto je to jen v románech nebo na divadle, v životě jen po krátkou dobu hormonálních poblouznění, ale co potom ???

Není lepší si od samého počátku "přiznat barvu"?, tedy že chlapům jde mimo jiné (ne nutně na prvním, ale přesto na významném místě) i o postel, a že za "to" jsou ochotni poskytnout té svojí vyvolené i nějaké to hmotné zajištění, a dámám zase neuškodí přiznat si, že není tak úplně špatný "obchod" mít doma spokojeného a věrného chlapa jenom za to, že mu pravidelně "dáte" a ještě si přitom (dle vlastního naturelu) občas i sama užijete nějaký ten ***.
Tenhle "vzájemný handl" vymyslela "příroda" a funguje už tisíce let. Díky němu jsme nevyhynuli. City jsou fajn bonus navíc.
Proč je tak těžké se domluvit. No protože se si hrajeme na postavy z nereálných románů a ještě do věci pleteme feminismus.

Já jsem pro fairové jednání i vyjadřování. Takže pánové, až půjdete k rodičům té své vyvolené, tak hezky po pravdě řekněte, o jakou část jejího těla máte největší zájem (místo trapného žádání o ruku, no řekněte, co s rukou). Uvidíte, jak se atmosféra ihned projasní !!!

Čau

Míra

Hezky ostře se to tady rozpovídalo. Skoro bych řekl, že ostrost vyjádření postupně úplně vytlačí původní téma, zbydou tak nadávky a úplné se ztratí nadsázka a humor.

Žijeme v době "rychlé a zrychlující se pořád více a více", takže se pokusím, byť je to velmi riskantní, o shrnutí rad do jediného "instantního odstavce", tedy formulovat rady platné univerzálně pro nadržené muže, neuspokojené manželky i obráceně.
_____________________________________________________
Nejste spokojeni se svým ***uálním životem v nějakém trvalejším párovém svazku ? Otevřeně si o tom zoči voči promluvte a dejte jasně najevo, co Vám chybí či naopak přebývá.
Pokud si nejste schopni promluvit ve dvou, tak si opatřete neutrálního prostředníka - poradce či kouče.
Pokuste se najít oboustranný kompromis, který bude pro oba ***uálně uspokojivý nebo alespoň únosný.
A když se to nepovede přistupte k radikálnímu řešení:

1) Pokud nemáte společné děti, rozejděte se a najděte si nového partnera/partnerku.
2) Pokud máte nedospělé děti zvažte, zda to vydržíte až do jejich "dospělosti / odrostlosti", neboť hlavním účelem svazku mezi mužem a ženou je právě výchova společných dětí (tedy nikoliv vlastní štěstí či ***uální uspokojení, ty jsou až na 2. resp. 3 místě), a až budou děti "zajištěné nebo dospělé", pak viz bod 1. Vlastně je to "odklad" řešení v zájmu dětí (velmi náročné řešení pro oba partnery !!!)
________________________________________________

Nejsme chladné stroje, takže to celé asi - bohužel - nepůjde vyřešit bez emocí. Vězte ale, že krátkodobé ale o to silnější emoce jsou velmi špatným rádcem pro výběr partnera a po procitnutí může být "pozdě". Takže emoce pokud možno zavřete do šuplíku (ony stejně vylezou, žádný strach) a jděte na to s rozumem.

A co nám/Vám nejvíce chybí, to je odvaha jednat.

Zdraví

Mirek

Ano za poslední léta jsme se změnili, nejen my ženy, ale i muži. Od koňského povozu jsme se posunuli k raketám.....od plozeni děti k interrupci, sňatky mezi mužem a ženou se nekonají za to homo***uálové bojují o registraci partnerství, děti vyrůstají v neúplné rodině, ženy pracují na pozicích muže a živitel rodiny je bez práce.
Teplo rodinného krbu jsme zaměnili za mamonu, muži ve vládě poslali ženy do práce o naše děti pečují od malička cizí osoby. Každé zaměstnání nutí ženu navléknout kalhoty, pohodlí ostřihat vlasy. Ženu jste dovolili zneuctít v každé reklamě na čelních stránkách časopisu ve výkladních skříních. Jste to vy muži, kteří udělali z ženy mužatku a svou roli živitele, ochrance, mužskou sílu zaměnili za sport, alkohol a sekretářky.
Proč nemáme právo vychovávat své děti a stát nepečuje o naši budoucnost? Proč nás posíláte do práce a předhazujete nás mužskému osazenstvu? Proč jste si z nás udělali ***uální modlu a úctu k ženě jste pochovali ?
Proč jste vytvořili úřady práce pro muže a udělali jste z nich bezdomovce, proč vyvoláváte války a vraždíte děti.
Nechceme Vaše peníze, ale chceme Vás...........

když se porouchá auto nebo pračka, tak se v tom nezačnete vrtat sami, ale svěříte to odborníkovi.
..

Zrovna tak zub si nezačnete vrtat sami.
..
Ale když nefunguje něco ve vztahu, na to odborníka nepotřebujete.

Vy jste schopný si tak akorát mezi chlapama u vohně postěžovat, že teda ta uklízečka se zaplatit dá nebo že tu domácnost normální chlap zvládne sám...
..


A já si naivně myslela, že víc sobecký jsou ty vaše ženský.
Obávám se, že nejsou.
..
..

http://www.***ualne.cz/Redakce