Manželka to prostě nechce, co s tím ??

Takže dočetl jsem se dnes asi do desáté stránky kde už se to všechno začlo opakovat a přehadovat a slovíčkařit. Je mi na nic z těch řečí kdo dělá a nedělá víc práce.
O CO VÁM ŽENSKÝ SAKRA JDE? CO JE NA TOM TAK HROZNĚ TĚŽKÝHO A ÚNAVNÝHO DVAKRÁT TÝDNĚ PO DOBU 60SEKUND AŽ 30 MINUT ROZTÁHNOUT NOHY?..... Myslím, že vůbec nic, jsou to jenom kecy a debilní výmluvy. To je lepší si radši zničit manželství a všechno to zahodit? Za tu vaši zhnilost a to že si na něco hrajete?

Muži jsou samci a ti mají své pudy, které nelze potlačit. A nebude nějaká ženská měnit zákony přírody!

Sedíme s anglánem v letadle nad velkou louží a náš rozhovor o babách neuniknul několika pánům na sousedních sedadlech (2 dánové a 1 němec) věkově odkadují od 30 do cca. 50. Tož jsem uspořádal bleskovou anketu na téma, kterak se ta či ona ženuška vymlouvá, že dnes tedy opravdu *** nebude, schválně jestli najdete i další.

Takže:
Dnes žádný *** protože:
- je ještě světlo,
- už je moc velká tma,
- je tu moc teplo,
- je na to strašná zima,
. děti ještě nespí,
- děti už spí, to bychom je vzdbudili,
- vždyť víš že ráno / přes den / večer a v noci nemám chuť,
- jsem prostě taková,
- mám to v příštích dnech dostat,
- mám právě svoje dny,
- před několika dny jsem měla svoje dny,
- teď nemám chuť,
- mám hlad / žízeň, atd.

Letuška sleduje naši pánskou anketu a mlátí se smíchy.

Socha Svobody na dohled.

Čau

Mirek

Jen pro zamyšlení - Stěžoval si můj anglický kolega při cestě letadlem, takže tady zkrácená verze jeho "statementu":

Manželovým úkolem je zajistit rodinu finančně, vše opravit a všechny ochránit, a pak také a hlavně svoji ženu chápat, být trpělivý, pozorně jí naslouchat (ale nenavrhovat žádná řešení!! = Vrbič Nasluchačič), rozpoznávat její potřeby, být milý, fungovat jako náhradní svodidlo pro všechny její problémy a zloby, .... Bohužel to takto funguje jen jedním směrem, a čím více se manžel snaží pomáhat, tím více se ocitá stranou jejího zájmu. Zcela zjevně je manželova dobrota zaměňována za pitomost (manžel = hodný vůl, tak proč by se ona zajímala) a jednoho dne se manžel ocitne v manželčině pořadníku na beznadějném (= posledním) místě – nejprve jsou na řadě děti (OK chápu), pak povolání, potom matka, potom otec, potom tchyně, potom je třeba srovnat boty v předsíni a tisíc dalších veledůležitých věcí, pak se nakrmí pes a kočka ……no a teprve potom přichází na řadu potřeby (***em posedlého) manžela, který to po 329 odmítnutích nejspíše konečně vzdá!

A že je to u Vás taky tak si ověříte velmi snadno. Stačí jí pádně naznačit, že není na světě sama, že existují i jiné ženské a že vážně přemýšlíte o rozchodu. A pokud manželka najednou začne být "ochotná a svolná", tak je to jasné, máte doma vypočítavou mrchu, která Vám dá jen když jí teče do bot a hrozí, že by přišla o manželovu výplatu.

Konec citátu.

Ne, skutečně netrpím komplexem méněcennosti, ale strašně rád bych přeskočil v manželčině pořadníku aspoň toho ko***. Tomu ona dává 2x denně a ještě na něj dělá cukrbliky a hladí mu kožich. Mě ale dá s kyselým ksichtem 1x za uherský měsíc a mého kožíšku si ani nevšimne.

Tož já jsem to svého času po tom 329 odmítnutí vzdal resp. jsem se konečně totálně nasr... l a rozvedl se. No a teď - když jsem potkal normální ženskou - už se tomu můžu jenom smát a žasnout, jakej jsem byl tolik roků mega vuuuuuul.

Tož chlapi, ať neuděláte stejnou chybu nebo ať aspoň procitnete dřív než se to povedlo mojí maličkosti.

Ahoj

Mirek

Ležím doma s chřipkou, tak napíšu zase jednou "grafomanský" příspěvek.

Když jsem se před časem rozváděl, postavily se takřka všechny moje příbuzné ženského rodu (moje matka, sestra, tetičky, atd.) na stranu mojí manželky. Nastala tak kuriózní situace, kdy se snacha, sestra a tchyně, které se jinak desítky let nesnášely, vzájemně předháněly v tom, kterak mne morálně odsouditi za moji "druhou mízu". Mužská část příbuzenstva (otec, švagr, atd.) zachovávala demonstrativní neutralitu podle hesla "abych si to u té své velitelky nepo...ral". Jakási ženská solidarita pod nálepkou "Ti hnusní chlapi myslí jen na jedno", překonala jinak neuvěřitelně hluboké příkopy mezi jednotlivými babicemi. Tenkráte jsem je unisono poslal do pr...le s tím, že můj život si nenechám organizovat od nich (prvních 50 let jejich dominantního vlivu mi stačilo, je nejvyšší čas začít jinak). A tím komunikace skončila, neboť setra, matka, bývalka a tetičky mne POTRESTALY tím, že se mnou přestaly komunikovat = pro mne úplná slast a nádhera !!! Kéž by to trvalo věčně!!!

A tak si vesele užíváme s mojí novou souputnicí /lékárnicí až jednoho dne u našich dveří zazvoní moje sestra (46), že prý by si chtěla promluvit s někým normálním. Myslela tím mne (dle jejích někdejších slov "chlípného vyvrhele, který se na stará kolena zbláznil a opustil teplo rodinného krbu omámen pachem jiného ženského klínu (hlavně ten pach ženského klínu mi utkvěl v paměti, tenhle obrat ještě určitě někde použiji)"). Ségra vypadala zuboženě, tak jsem potlačil vnitřní nutkání poradit jí, ať se jde vybrečet k nějaké babici z jejího myšlenkového proudu, a nechal jsem ji vymluvit a vybulet. A slyšte příběh přímo čítankový.

Švára si po cca. 20 letech manželství sbalil pár osobních věcí a nářadí v dílně, naložil je do svého veteránského auťáku (který už cca. 5 let v dílně opečovává) a odstěhoval se k jiné paní. A moje ségra to vidí jako naprosto nečekaný blesk z jasného nebe a křivdu, vždyť jsme si žili tak spokojeně, kde prý by ji vůbec napadlo, že o takovýho plešatýho a obtloustlýho kutila (= švagra) by ještě mohla mít nějaká jiná baba zájem, a jak a kde k té jiné babě ten trouba vůbec přišel, atd. atd. Nechal jsem ji chvíli vybrečet a pak - když chtěla ať taky konečně něco řeknu - jsem jí položil několik otázek. Odpovědi jsem většinou nedostal, sestřička jen vyjeveně čuměla:
1. Když je pro tebe švagr plešatý, obtloustlý a kutilský trouba, tak proč ti vadí, že odešel. Konečně jsi volná a můžeš naplno rozvinout své nevšední talenty a vnady.
2. Kolik kg jsi sama přibrala za posledních 20 let (odhaduji cca. 2x tolik než švagr), že tak ráda hodnotíš manželovu figuru.
3. Proč asi švára před cca. 5 lety koupil totální vrak starého Cadillacka a začal si s ním v dílně hrát, namísto aby trávil večery v náručí své manželky ??? Nezačal s tím neškodným hobby čirou náhodou právě v době, kdy ty jsi mu naznačila, aby tě s tím (= souložením) už neotravoval?
4. A ségra dí: "No to s tím přeci vůbec nesouvisí, já na nějaký laškování v posteli nemám náladu a nikdo mne přeci nemůže k ničemu nutit!!!".
No nutit tě skutečně nemůže, ale musí ten celibát manžel "snášet" ... ???
5. A zeptala jsi se někdy, jestli celibát vyhovuje i manželovi? Na to se nemusím ptát, pořád mi naznačoval, že by měl chuť, ale po několika měsících toho konečně nechal a odstěhoval se do bývalého dětského pokoje (holky studují v Brně na VŠ), tak jsem měla radost, že se zklidnil a našel si nového koníčka.
Taky mne několikrát zval, ať prý s ním jedu na sraz autoveteránů, ale mne to tam nebaví, celý den čučet na stará auta a nebo jezdit po kraji rychlostí 40 km za hodinu. Tak jezdí na ty srazy sám.
Takový krásný klid jsme doma měli, on v dílně, já v baráku, naše holky na koleji a teď tohle, on se snad zbláznil !!!
6. A položila jsi si někdy v poslední době otázku, jak asi tvůj partner žije, co by ještě chtěl zažít, o čem sní, na co se těší, co plánuje nebo co ho trápí? Ségra: "No ještě to tak, stačí že mi tahovýhle otázky svého času dával on. Vždycky měl vypráno a o víkendu i uvařeno, uklizeno máme a peněz vydělával dost, auto máme slušný a na dovolenou do Chorvatska jezdíme skoro každý rok, tak co by mu ještě mělo chybět, to jsou teda blbý otázky?
?????????????
A tady už jsem to nevydržel, a poslal jsem ji opět do pr....le.

Zavolal jsem švárovi a zašli jsme na jedno. Z jeho pohledu se má věc asi tak: Děti dospěly, manželka (moje ségra) ztloustla, ztratila zájem o *** a hlavně zblbla. Doma už se nedalo vydržet, tak rozjel nového koníčka. Už jako malý kluk prý chtěl vlastnit pravý americký bourák a la časy Elvis Presley. Tak si takový starý vrak pořídil a v dílně si sním hrál každý večer, aby nemusel poslouchat tu "slepici" (jeho slova, ta slepice má VŠ, ale to jak vidno nehraje roli). Myslel si, že v dílně "přečká" až do doby, kdy ségra zase začne fungovat nějak normálně. Na jedné výstavě veteránů byl na informační tabuli vyfocený starý Buick a byl na prodej. To auto ho zaujalo, tak zavolal na telefon, který byl v inzerátu a příští týden se na tu káru jel podívat. Prodávala to cca. 40 letá vdova se dvěma odrostlejšími dětmi, táta se jim před více jak rokem zabil v náklaďáku. Ten veterán byl jeho koníček. Je to památka, paní by to nejraději vůbec neprodávala, ale údržba toho vozu něco stojí, sama tomu moc nerozumí a potřebuje peníze, protože manželova životní pojistka nepokryla celou hypotéku, atd. Když řekla švárovi cenu, kterou za toho veterána chce, tak se mu podlomila kolena, byl to totiž jen zlomek skutečné ceny. Prostě kšeft století. Tak si plácli a že za týden přiveze smlouvu, peníze a přijede s podvalem pro auťák. Ale cestou domů se mu to v hlavě nějak rozleželo. Ta ženská tomu nerozumí, je v těžké situaci a já ji mám "oholit" ?? Tak jí zavolal, že prodávat za tak nízkou cenu by byla hloupost, a že on na "reálnou" cenu toho auta nemá dost peněz, ale že jí aspoň pomůže to auto prodat, aby nenaletěla nějakému hajzlovi.
No a dál už to bylo celkem jednoduchý a rychlý. Paní poděkovala za úpřímnost, přijala pomoc a na příští víkend upekla štrůdl. Žádné auto se nakonec neprodalo, Buick má ve stodole nového kámoše, totiž švagrův Cadillac, ti dva (švára a paní Irena) se dali dohromady a švára na mne celkově působí, že omládnul o 10 let. Příští týden se k nim se souputnicí dojedeme podívat. A ségra, tak té mi - bohužel - vůbec není líto a nejspíše nemá u šváry už ani nejmenší šanci (prostě to přepískla a strašně ho podcenila), ta švárova nová paní (viděl jsem fotku) váží cca. polovinu toho co ségra a nadšeně se učí řadit s meziplynem, aby se na příštím srazu mohla v tom svém Buicku taky projet. ***uální detaily jsme se švárou neprobírali, ale prý je to "naprostá bomba" (i když co je to bomba, švára měl dlouhá léta doma "mrtvého mamuta", takže nemá srovnání - ale fuj).

A ponaučení.
Dámy, zeptejte se občas svého partnera, zda je "spokojený" či alespoň "uspokojený", ušetříte si nemilé překvapení. On by se měl optat zase jí ??

Zdraví

Mirek

Zdravím všechny,
po cca půl hodině čtení ( 7 stránek > zbytek musím zítra dotáhnout ) mi to nedalo a musel jsem se zaregistrovat, ač podobné diskuze prakticky nikdy nečtu, natož abych něco sám psal.
Podle toho, co jsem se tu dočetl prakticky ani nemám nárok si na něco "stěžovat" ale i přesto jsem nespokojený. Já 25, přítelka 28, prcek skoro 4 roky, spolu 6 let.
Když jsem byl mladší, tak jsem si plánoval život trochu jinak a rozhodně by mě nikdy nenapadlo, že budu ve 21 letech tátou, ale stalo, přítelku jsem miloval a nakonec jsem si řekl, že v mém okolí není snad jediná slečna, která by byla vhodnější jako celoživotní partner, tak fajn. První 1,5 roku po všech stránkách vše dokonalé, ale v době kdy otěhotněla, tak se začala pomalu měnit. Říkal jsem si fajn, to bude určitě těhotenství a říkal si, že po porodu se to určitě zlepší.Nemluvím jen o ***u, který jsme během těhotenství skoro neměli, ale celkově jsem pocítil určité "ochladnutí" a ztrátu zájmu z její strany, ale toleroval jsem to a přičítal to těhotenství. Čas plynul a po poradu žádná změna - starání se o dítě, unavenost, nechuť prakticky ke všemu i přesto jsem si nějakým způsobem *** alespoň 1 týdně "vynutil" ... Bohužel jsem ten případ, který by to mohl mít prakticky několikrát za den, takže chuť je neustála. Dá se říct, že scénář se od porodu vůbec nezměnil a přítelkyně je pořád stejná a já furt čekám, až se mi vrátí ta "moje" holka ... Neustále říká, že se to všechno zlepší, až bude malej chodit do školy, až bude pracovat, jenže tohle všechno už nastalo a změna furt žádná a já si v poslední době uvědomil, že lepší už to asi nebude. Neříkám, že jsem úplně na suchu, ale jednou týdně vynucený *** mi opravdu nestačí, ještě když občas vidím ten její znuděnej xicht, věčné plánování, aby bylo vše "dokonalé" a pak v té posteli leží jak prkno, všechno ji hrozně vadí - Na prsa šahat moc nemůžu, protože ji to hrozně lochtá ( Dřív chtěla furt kozy i jen tak masírovat ), líbat ji taky moc nemůžu, protože ji štípou neustále vousy ( je úplně jedno, že jsem se holil ráno ), takže ji můžu nalačnit akorát tak pusou tam dole, což je snad jediné, co má snad ráda, ale že by alespoň 1 x za měsíc sama přišla a bylo by na ní vidět, alespoň trochu té chuti, tak bych byl happy. Tohle všechno je tak hrozně nucený, umělý a hrozně stereotypní, že už mě to přestává bavit a vůbec si nedokážu představit, že by to mělo být takto celý život, protože ona na to už 4 roky nemá prostě moc chuť ...
Co bude za dalších 5-10 let ? Já se přes to furt nedokážu přenést a vidina toho, že to bude za pár let vypadat jako v X zdejších případech mě ničí, nebudu ani říkat to, že kdyby nebylo prcka, tak už budu asi pryč ...
Chci ještě dodat, že na toto téma se hodně bavíme a otvírám ho pokaždé já, s tím, že chci, aby se to zlepšilo, tak se jí ptám, co proto můžu udělat, tak není schopná pomalu ani odpověď, protože sama neví a říká, že je unavená z práce, dítěte a prakticky ze všeho a pak na to už nemá moc chuť a náladu. Je to začarovaný kruh a když ona sama neví, jak z toho ven, tak jak to mám potom vědět já ?

Jo mne je 32, manželce 31 a *** u ní vázne od doby, co jsme začali pracovat na dítěti. Jen v období ovulace a k tomu jen misionář, nic víc. Když se o tom chci bavit, tak vše je moje chyba protože toho moc chci (což znamená že chci ***, už to samo je totiž moc) a za chvilku mne začne vydírat (=brečet). Fakt nevím co s tím. Vždycky jsem pro ní udělal první poslední, bral ji na luxusní dovolené, nikdy jsem jí nezahnul, ale ona prostě nechce. Už dřív když byl *** tak hrozně technický, přitom se o ni vždy pořádně postarám a ten kdo zůstane na suchu jsem já.

Já fakt nevím, co ty ženy chtějí. Chtějí dobrého manžela, co se o ně postará, zajistí je, bude je milovat, byl jim věrný, ale přitom dělají vše pro to aby jim zahýbal, aby se vzájemně odlučovali atd. Co je to za logiku :(?

Několik postřehů z "intimní kuchyně".

Opět jsme ve 4 u vínka probírali otázku "Proč vlastně až na prahu 50-sátky dokážeme vzájemně uspokojivě ***uálně žit v páru?

Odpověď je až překvapivě prostá - těžkou říci zda platí i pro současné 20 ci - cátníky: Ono se o "tom" nikdy doma ani ve společnosti pořádně a otevřeně nemluvilo, takže veškerá osvěta u nás doma spočívala v tom, že mi otec cca. v 15 letech poněkud nesměle podal 2 stránkový letáček s nápisem "Stáváš se mužem". Tam jsem se dočetl, že mezi chlapci a dívkami jsou rozdíly, že mi hrozí pohlavní choroby, a že se mám pravidelně mýt nejlépe mýdlem".
***uální výchova ve škole probíhala ve formě několika málo přednášek (odděleně kluci a holky), kde nám bylo vysvětleno, že od 15 let už sice můžeme, ale neměly bychom a hlavně nešetřit na gumě. Co říkali holkám, to dodnes nevím ??? Moji rodiče si před námi dětmi nedali nikdy ani pusu a dodnes se tváří, že jim děti přinesl čáp.
Moje nová souputnice ny tom byl podobně, co nevyzkoušela sama a nepochytila z rubriky Sally radi (Mladý svět), to prostě nevěděla.
MAgistra od Pantozziho dostala místa alespoň mizerné ***uální osvěty do vínku katolické zákazy, příkazy, strašení atd. Úplně tragický případ.
S údivem všichni 4 zpětně konstatujeme, že jsme se až dosud se svými ***uálními potřebami "schovávali", jako kdyby to bylo něco "fuj". Teď nerpopaguji nějaký exhibicionismus, ale schválně dokážete se se svým partnerem /manželem/-lkou otevřeně bavit na téma "mám ty a ty ***uální fantazie, potřeby" nebo "dnes jsem to už nemohl vydržet tak jsem si sám/sama ....". Já jsem to se svojí bývalou manželkou nedokázal, resp, když jsem takový otevřený rozhovor byť i jen náznakem zkusil, byl jsem za "prase". On mi pak byla ochotna s vážnou tváří tvrdit, že žádné chutě nemá a nikdy neměla, atd.
Extrémní ukázkou "utajování a potlačování vlastní ***uality kvůli jakýmsi konvencím a předsudkům z dětství" je kolegyňky mojí souputnice. Ta až dnes je ochotna přiznat, že si z dětství od katolické matinky nesla představu "*** je něco nečistého, co holt musí ženská vydržet kvůli početí, ale jinak je to vlastně hřích". Po celé své manželství sváděla pomyslný souboj mezi potřebami vlastního těla a předsudky v hlavě. Nikdy se neodvážila říci manželovi, že se jí to líbí či co by chtěla. Dokonce i v době, kdy už to u nich doma kvůli ***u vřelo, se nedokázala uvolnit. Tvrzení k tom, že jí to léta vůbec nechybělo NEBYLO PRAVDIVÉ !!! Přiznáni po letech !!! Hlava nechtěla, tělo chtělo a tak se občas stalo, že si pomohla sama rukou a pak z toho zase hlava udělala výčitky a tak pořád dokola .... Až teď - v 50 letech - je schopná po 2 dcl vína nesměle a zajíkavě zašeptat, že mívá a měla chuť .... Jak mohlo to její manželství vypadat a co všechno mohla zažít,kdyby si to v palici srovnala dříve ... ???
A otázka tedy zní, kolik z nás / Vás se se svou ***ualitou schovává před partnerem a před sebou samým. Víte o čem sní Váš partner/partnerka a zda a kdy a proč si TO dělá sám? Nebo žijete vedle sebe a možná kuriózně každý sám děláte to, co byste možná rádi dělali spolu, kdybyste našli odvahu k otevřenosti.
Ach jo,kéž bych tohle všechno věděl před 30 lety ??? ¨

Dobrý den

Zdravím Marušku a k jejím 3 bodům říkám ANO + ANO + ANO.

Chápu tuto diskusi mimo jiné i tak, že si někteří tříbí vlastní názory či hledají recept. Recept není to úplně správné slovo.

Obecně každá lidská bytost touží býti šťastná. Jak říká klasik "štěstí toť muška jenom zlatá". S postupujícími lety se pojem "štěstí" plní diametrálně jinými hodnotami. Od naivních představ z mládí, přes kopy peněz, funkce, atd., baba 90/60/90 a 5 souloží denně se v průběhu let dostane většina normálních lidí k tomu, že jest prima vychovat z dětí slušné lidi, mít rozumnou práci, která jednoho baví a uživí, být jakož takož zdravý a !!!! mít několik dobrých přátel, kterým nejde o prachy a pak ještě .... !!! příjemného a milého partnera opačného pohlaví, někoho s kým si rozumíte intelektuálně i fyzicky, někoho s kým je Vám dobře a ona (on) to bude cítit také tak!!!
Vice fakt není ke štěstí potřeba !!!
A kdo není šťastný má obecně jen dvě možnosti:
A) Buď sníží svoje nároky (rezignuje třeba na prachy, kariéru, nebo ***)
B) Zkusí s tím něco aktivně udělat, nikdo jiný to za nás neudělá !!!

Tohle samozřejmě není objevená Amerika, každý to ví nebo aspoň podvědomě tuší. Jde jen o to překonat VLASTNÍ POHODLNOST A LENOST a
podstoupit RIZIKO kroku do NEZNÁMA!

Většina lidí - bohužel - si raději najde 1000 důvodů, proč něco neudělat, jen aby nemusela zariskovat. Jenže ono platí, že "kdo nehraje, ten nevyhraje".

Hezký den

Je státní svátek, Zeman bude blbnout jako obvykle = na kvadrát, tož krátká reakce na příspěvek od Krásného večera.

1. Preparáty v tom určitě nejsou. Kdyby vůbec existovaly "pilule na libido", asi by se jejich vynálezce utopil v prašulích.
2. Moje čistě soukromá teorie je, že tu "svodomyslnou, positivní a libidem nabitou" atmosféru šíří jako "nákazu" moje souputnice. Podařilo se jí krásně "nakazit" mne i kolegyňku.
3. Tezi, že možná stačilo počkat, až i na bývalou zákonitou přijde "bouřlivý podzim", nelze vyvrátit ani potvrdit. Lze jen říci, že jsem svého času čekal a doufal strašně dlouho, a další čekání by mělo velmi nejistý výsledek. Vyhledání nové partnerky je naproti tomu relativně jednoduchý algoritmus: Oslovíte, zkusíte, klapne / neklapn tedy zůstanete (= naleznete souputnuici) nebo jdete dále k dalšímu "pokusu". Tenhle vyhledávací algoritmus má mnohem větší šanci na úspěch, než sedět v nefunkčním vztahu a čekat.
4. U vínka ve 4 lidech (obě magistry, Pantocci a já) jsme probírali, kdo má jakou partnerskou zkušenost. Ta moje "odkopla" manžela po 2 neúspěšném protialkoholovém léčení. Ta Pantozziho magistra byla odkopnuta, neboť se (její vlastní slova) nejspíše manžel nudil k smrti (v posteli i jinde). Tahle paní Magistra si myslí, že se až v tomto zralém věku "oprostila" od bigotní katolické výchovy svých rodičů. Ona totiž skutečně před manželem nikoho neměla, jako malá holka slýchala od matky, že masturbace je zdraví škodlivá a hlavně hřích, atd. I jako dospělá a vysokoškolsky vzdělaná žena si pak tyhle traumata (= blbiny vštípené v dětství) přinesla do manželství. Vlastně až po rozvodu, když na ni padla !ta hrůza, že zůstane na stará kolena sama, a že se z ní stane kostelní bába (= jako matinka) ji "probrala". Náš pohovor o ***u byl pak jen pomyslnou poslední kapkou, hráz plná zábran se protrhla a paní se konečně chová a uvažuje jako normální ženská. Svoje manželství a rozvod jsem popsal dosti obšírně v minulých příspěvcích (= po ***uální stránce ledové království a v ostatním "paní učitelka ví všechno nejlépe", brrrr to jsem rád, že to už mám za sebou). Nejzajímavější konec manželství zažil asi Pantozzi. Ten si žil 20 let poklidně pod pantoflem, manželka byla dominantní ve všem (vydělávala více peněz než on, určovala kdo, kdy, co a jak), a on ji dobromyslně nechal, měl ji rád. Lámat se to začalo odchodem dětí (syn se oženil a dcera odešla na VŠ do Prahy). Pantozziho manželka se přesně v ten okamžik vrhla na kariéru v práci a začala stoupat na kariérním, platovém a prestižním žebříčku docela prudce nahoru. A najednou jí začal Pantozzi (ten klidný, hodný a usedlý účetní s kulatou postavičkou, pleší a brýlemi) vadit. Jako doprovod na podnikovou párty byl nepoužitelný, golf nehraje, na dovolenou by chtěl jet na Sázavu s kytarou (ona Miami), nemožně se strojí a HLAVNĚ "pracuje za almužnu". Pantozziho celkem správné názory a repliky typu (= ženo přestaň blbnout, prachy si do hrobu nevezmeš a ti panáci kolem Tebe, to nejsou "kamarádi", to jsou jen kariérní vlčáci, a navíc jsou některé obchodní transakce těch tvých nových idolů na hraně hraně etiky i zákona, atd.) nebrala ženuška vůbec vážně. A při jedné párty v "high society" kam byl Pantocci pozván jako manželčin doprovod, se odebral pro pár skleniček s pitím, a když se vracel ke společnosti, tak zpoza rohu a nevědomky vyslechnul, jak jeho jeho úspěšná a elegantní žena vysvětluje společnosti: "Že toho troubu si vzala v mládí, když byla v jináči, a teď jí visí na noze jako koule, a že s tím už bude muset konečně něco udělat". A ten tichý až ušlápnutý Pantozzi se tenkrát OPRAVDU ale OPRAVDU nasral. A rozvod byl na světě. Byl nejvyšší čas, o cca. rok po Pantocciho rozvodu se o manželčin podnik se začal intensivně zajímat berňák, a momentálně má jeho bývalka zablokované účty, zabavenou vilu, na krku nepodmíněný rozsudek a čeká, jak dopadne u soudu odvolání. No řekněte, nebylo by jí u Pantozziho lépe??? Myslí, že já a Pantozzi budeme kámoši, on je studnice "moudrosti", mluví málo, ale pak je to pecka.

Ahoj

Mirek

Jak si to tak čtu o těch " Magistrech " v lékárně, doufám, že na tyhle ***uální aktivity nemá vliv nějaký ten lékárenský preparát.

Jinak, teď mně napadá, že když začal fungovat u Magistry *** po padesátce v době, kdy už na *** paní zanevřela pár let zpět, že kdyby Mirek ještě nějakou dobu vydržel se svojí manželkou, možná by u nich taky začal bouřlivý podzim života. No teď už má Mirek souputnici, ale u manželky není ještě nic ztraceného. Vždyť ona je vzor paní Magistry a najednou taková změna.

Aniž bych o to nějak zásadně stál, tak dostávám od své přítelkyně "reporty" o tom, jak postupuje "nový vztah" její kolegyně Magistry "50" (když jsou v té lékárně 3 pracovnice, tak to asi ani jinak nejde).
A bylo by asi škoda některé postřehy nenapsat, byť možná úplně napatří do tématu.
1. Paní Magistra (ne ta moje) po poněkud bláznivém zahájení nového vztahu (*** na prvním rande asi není v 50 úplně obvyklá varianta), doslova omládla. Získala sebevědomí, vnitřní klid, úplně se přestala užírat tím, co bylo v minulosti, lépe spí, přestala každé 2 hodiny telefonovat dětem, má chuť do života, změnila účes, přihlásila sebe a Jiřího na jógu, čtou si společně o tantrických masážích (tuhle literaturu si půjčili od nás, zatím moc daleko v četbě nepokročili, skončili zatím vždy souloží namísto masáže), vyrazili "zašopovat" a společně omladili svoje šatníky a botníky, rozhodli se, že na Vánoce se úplně vykašlou a pojedou raději na společnou dovču někam do tepla. Takže hledají na netu tu správnou destinaci, atd.
2. S panem Jiřím jsem se potkal zatím jen 2x. Jednou před lékárnou, kde jsem po zavíračce já vyzvedával to moji a on tu svoji. Já tedy nejsem Alain Delon, ale on je hotový Pantocci (maléry pana účetního). Když jsem viděl, jak se vedou za ruce (ona o hlavu větší, měl jsem co dělat), abych se udržel a nesmál. Nemyslím to zle!!! Ale při druhém setkání (šli jsme ve 4 plavat do bazénu) a pak na lehkou večeři, jsem byl příjemně překvapen. "Pantocci" (on se tak sám s humorem označuje), se totiž taky rozhodl vystoupit z vlastního stínu a je to opravdový bourák. Po 20 letech trpělivé myšičkovské práce v auditorsko-účetní firmě si pod "vlivem" svého úspěchu u paní Magistry uvědomil, že je služebně nejstarším a suverénně nejkvalifikovanějším zaměstnancem, ale že jeho postavení ve firmě ani plat tomu neodpovídají. A tak si sám pro sebe řekl, že by mohl jít i do privátu a nebo ke konkurenci, a ruče tuto informaci předložil i svým nadřízeným s tím, že jim dává 24 hodin, ať prý přijdou s nějakou rozumnou nabídkou. A světe div se, pan ředitel i s panem majitelem firmy nejprve vyjeveně čuměli, pak podumali a druhý den mu poděkovali za dosavadní práci, zvedli mu plat na neuvěřitelný 2,2x násobek hrubého, povýšili ho, stanovili roční bonus ve výši 3 měsíčních platů a omluvili se, že zatím mu přidělují jen starší služební Fábii, protože nové služební auto v ceně do 400 tisíc bez DPH bude až cca. za 3 měsíce (dřív to prý dealer neumí dodat).
Pantocci jim na to s ledovou tváří (předtím si 10 let o nic neřekl) sdělil, že to tedy s nimi ještě zkusí a plácli si.
To jenom, že positivní změna v jedné životní oblasti přináší změny i v úplně jiných oblastech. Slovy Pantocciho (když u toho dámy nebyly): "To bych člověče nikdy neřekl, že to ***..í, může mít takový výsledky".
3. Paní Magistra si navíc libuje, že i post-pubertální výrostci před jejím domem, pro které byla až dosud neviditelná, zaregistrovali nové podpatky a celkově nový outfit a projevili se uznalým čuměním na její postavu ve stylu "ty vole viděls tu babu, ta je co?".
Oba nezávisle na sobě projevili asi následující pocit. Ať ten náš vztah dopadne jakkoliv, už teď je to jednoznačný přínos alias byl nejvyšší čas se odvázat.

Ahoj

Mirek

P.S. Mezi mnou a souputnicí to svého času začalo podobně bouřlivě a dnes jsme se dopracovali k neméně zajímavé byť klidnější fázi, kdy se na sebe těšíme a někdy nemusíme ani mluvit, prostě si užíváme fyzickou i intelektuální blízkost toho druhého. Vlastně už spolu bydlíme a je to fajn. *** je pro nás pravidelnou zábavou s cílem udělat tomu druhému radost a funguje to. V jednoduchosti a přímosti je síla!!!

Přeji všem dobrý večer. Život je někdy opravdu podivuhodně pestrý.

Ale co chci sdělit. Před časem jsem psal o jedné paní Magistře z lékárny, která jest kolegyní mojí přítelkyně. Ta cca. 50 letá a již několik let rozvedená dáma nemůže "polapit" nového partnera, neboť všem (nemnoha) případným nápadníkům hned od první schůzky usilovně servíruje, že TO prostě nebude a basta. Když jí moje přítelkyně u kafe jemně "vysvětlila", že "bez TOHO asi těžko někoho sežene, resp. že nejspíše (i) kvůli tomu to její manžel po tolika letech manželství zabalil a šel k jiné. Tak se dotyčná "nasr...la" tak, že si ani knížky od nás nevzala a to nemluvím o tom, jak nepříjemná začala být v práci (baby jsou mezi sebou mnohonásobně mstivější než chlapi), no prostě dělala naschvály.
Ale nejspíše jsme vyryli hodně hlubokou brázdu do její dušičky!!!
Když se totiž jednoho dne objevil v lékárně slušně vypadající padesátník+, a poprosil paní lékárnici o nějakou radu s tím, že si zapomněl brýle a ty muší instrukce na příbalových letácích nepřečte snad už ani s těmi brýlemi, tak se s ním tahle jinak "nerudná" baba dala ochotně do řeči a .... neuvěřitelné ... pomocí otázek typu "a Vaše paní bere něco podobného?" z něj nejprve vytáhla, že je rozvedený, a pak mu naservírovala, že právě bude polední pauza, ale že jestli chce, tak můžou jít společně do pizerrie naproti, a přitom si můžou o těch lécích (na klouby) popovídat (není totiž preparát jako preparát). No a ten maník ji pozval ještě ten večer na vínko ... To všechno víme protože dáma už je zase normální a přišla si i pro ty knížky (před chvíli odešla a svítila jako Sluníčko). No a tohle rande se vyvíjelo úplně jinak, než ty předchozí. Z pána se vyklubal účetní, který by se sám asi neodvážil, a právě ta její "akce" ho nakopla. Stručně řečeno vypili 2 láhve červeného (= více než za uplynulých 10 let dohromady) a skončili u ní v garsonce a .... její slova ... "Nevím, kde se to v nás vzalo, neměla jsem žádné zábrany, poprvé v životě mne chlap lízal a chtělo si mi řvát, prostě jsme šu...ali snad do 6 do rána. Myslela jsem, že snad ani nedojdu do práce". Říkala jsem si, ten chlap si bude myslet, že jsem nějaká "lehká" a nezavolá, ale on zavolal a na další rande přišel s kytkou, a v lóži v kině jsme se vzájemně mazlili, ježíši to byl vodvaz. Tohle jsem nikdy nezažila (on prý také ne), JAK JSEM MOHLA BÝT taková KRÁVA? Nevím jestli tenhle začínající vztah vyjde, ale v každém případě jsem moc ráda, že jsem se probudila a je mi fajn jako už dlouho ne. A skutečně ta ženská vypadá, mluví a chová se úplně jinak. Taková proměna po několika rande a postýlkách je skoro až neuvěřitelná. A ten preparát na klouby, tak ten dodnes nestihli vůbec prodiskutovat, on se prý teď Jiří po těch jejich schůzkách cítí tak nějak lépe, a na prášky "se prý může vy....rat".
Život je prostě neskutečný, kdybych to "neviděl a neslyšel na vlastní oči / uši", tak bych tomu nevěřil. Takže dámy (vdané i nevdané), zkuste se někdy trošinku "picnout" lahvinkou červeného a pak se zkuste odvázat, v 50 už nemáte co ztratit, zato získat můžete ledacos.¨Teď neradím k promiskuitě atd.
Docela mne to potěšilo, totiž vidět, že žádný případ není úplně ztracený.

A moje přítelky je taky happy, kolegyně se totiž i v práci začalo choval normálně až vysoce kooperatovně, prostě je nabitá energií a má dobro náladu.

Ahoj

Mirek

Nechat ji žít a najít si jinou, co chtít bude :-\

Ono už bylo skoro vše napsáno a vyřčeno, tož mne napadá jen taková rychlozkratka, kde a jak by měl neukojený chlap hledat východisko:

1. Mluvit (s ní)
2. Honit (s ní, od ní a/nebo v nouzi i sám)
3. Vyměnit (ji)

Toť zkomprimovaná zkušenost 50desátníka. Kdo to potřebuje "zjemnit" a vysvětlit viz starší příspěvky. Absolvoval jsem ony 3 fáze a jen lituji, že mi to trvalo tak dlouho.

Holt každý je svého štěstí strůjcem.

Mirek

No jo, jenže po svatbě přijdou I ty závazky. A to jsou závazky pro oba. To potom ten citát začíná pokulhávat. Ž Žít v tichém zoufalství tu také nikdo nechce. Chceme najít spíše východisko....

Tak tohle bych chtěla. Aby měli všichni. Pak je i *** o něčem jiném :
..


Vztah je příležitost, nikoli závazek
..

Zveřejněno dne 15.10.2015
Zamiluj se bezhlavým způsobem do kolika lidí chceš. Chceš-li však s někým žít celý život, měl bys o tom přemýšlet. A chceš-li měnit partnerky jako ponožky – nebo, což je ještě horší, zůstat jen s jednou, protože si myslíš, že musíš, a pak žít v tichém zoufalství – klidně v tom pokračuj. Mnoho lidí navazuje vztahy s druhými, aby nebyli osamělí, z existenčních důvodů, aby měli kde bydlet, aby je někdo miloval – a to jsou ty lepší důvody.

pár u západu slunce

Jiní to dělají proto, aby zachránili svoje ego, aby se dostali z deprese, aby obohatili svůj ***uální život, aby překonali nějaký dřívější vztah nebo aby se přestali nudit.
..


A těch je drtivá většina. Žádný z těchto důvodů ale nefunguje.
..


**Jestliže se oba vědomě shodnete na tom, že cílem vašeho vztahu je vytvoření příležitosti, nikoli závazku – příležitosti k růstu, k sebevyjádření, ke spolusdílení a souznění, k povznesení vašeho života na vyšší úroveň, k odstranění všech nesprávných myšlenek, prostě ke spojení vašich duší – pak teprve váš vztah začne velmi dobře a bude fungovat.
**
~ Neale Donald Walsch

http://www.seberizeni.cz/…-nikoli-zavazek/