Ahojky,
holky, je mi 52 let a mám 12 dní po operaci odstraněni dělohy a vaječníků. Jsem už pět dní doma a mám pocit, źe je mi
hůře neź v nemocnici. Jsou to hormony ?.I jizva mi v levé části
začala otékat.Neškube to,ale mám strach aby nezačala hnisat.Oplachuji Řepíkem a odedneška i stříkám jemnou jodisolovou desinfekcí Betadine.A jak je to s pohybem. Chodím ráno a navečer na malé procházky, ale po nich jsem na padnutí. Holky a co jídlo a pití.Mám jíst vše.... i když jídlu moc nedám
Kolik toho pít ? Štve mě, že lítám na WC a musím se zvedat. Moc přitom namahám jizvu a břicho.Máte nějaký fígl jak se nejlépe zvedat. Manžel mi moc pomahá, ale já a moje tělo jsme zmatení, proto tolik otázek.

Ahoj holky jsme 11 týdnů po operaci, odstraněna děloha i vaječníky , pracuji jako pečovatelka. První 12 hodinová směna a večer jsem odpadla , bolesti v břiše i bedrech. Máte s tím někdo zkušenosti děkuji

ahoj holky, dnes jsem byla na pravidelné gyn.prohlídce a 13.8. mám jít na hysterektomii. Je mi 46.let, mám čtyři děti, dr.mi řekl o třech variantách, jak by se můj zdrav.problém dal řešit a vzhledem k věku navrhl hysterektomii. Vzhledem ke svému hektickému tempu (nic neumím dělat pomalu , to bude pro mě zkouška, ale alespoň budu mít čas na časopisy, kterýma mě mamka zásobuje, na knihy, které nestíhám číst a snad i na šití na patchwork, na který nemám čas. Jsem ráda, že jsem na tuto diskusi natrefila.

Jinak musím napsat znova svůj poznatek, že považuju za naprosto přelomový 4. a 5. týden po operaci (řezem), co se rekonvalescence týče. Zatímco 4. týden jsem byla ještě úplně nemožná, chodila stále trochu v předklonu, břicho táhlo, nevydržela jsem stát či chodit déle jak 30 minut, břicho nadmutý a oteklý. Tak najednou jak mávnutím kouzelného proutku 5. týden funguju už úplně normálně, musím se vědomě hlídat, abych něco nezvedla, protože mě už nic nebolí a netahá, jak kdybych žádnou operaci nepodstoupila. Jen to břicho ještě úplně nesplasklo, nad řezem je ještě takový převis, ale je to už výrazně lepší, už nosím džíny a nevadí mi a spím na břiše A mám z toho pozitivního vývoje radost
A v krámu jsem se musela sama sobě smát, když jsem roztrhala balení minerálek a pak jednu po druhé celé balení postupně zas naskládala do vozíku. No co, hlavně že to jde nějak obejít, ať si myslím kdo chce co chce

Ahojky holky , mám jit na hysterektomii jen dělohy, a chtěla bych se vás co nemáte jen dělohu, jestli jste meli nějaké hormonální problémy, návaly, padani vlasů, růst vousů a tak. Je mi 40 let.

Ahojky všem,
je mi 39 a jsem po zákroku již 2 roky, ale tato diskuze mi moc pomohla měsíce před zákrokem i následně v době rekonvalescence i když jsem vlastně příspěvky jen četla. Ale dobře si pamatuji všechny pocity nejistoty a strachu před operací. Proto bych ráda všechny čekatelky na zákrok chtěla povzbudit a popřát štěstí a rychlé uzdravení. Mé zkušenosti..před operací velký strach v podstatě ze všeho, z bolesti, neznáma a všech možných předsudků, které se často s touto operací pojí. Operace proběhla v pohodě a dávala jsme se dohromady tak týden, jediný problém byl , že jsem měla v té době dceru 18 měsíců (k tomu další 2 větší dětičky)takže musel fungovat manžel . Snažila jsem se opravdu 6 týdnu dodržovat klid celé dny jsem polehávala , ale tak za týden jsem už normálně např. uvařila ...v podstatě jsem žádné velké problémy neměla,,změna pro mne pro následující život také nijak významná, jen jsem aerobic vyměnila za Pilates a jogu, ale to možná spíše kvůli věku nejsem nijak omezená a na menstruaci si ani nevzpomenu. a co se váhy týče také nemám žádný problém. trošku mne trápil zánět močového měsíce, který se mi několikrát po operaci vrátil, ale zjistila jsem , že když dodržuji pitný režm nevrací se Jediné co jsem při rekonvales. používala byly bachovky a na parfemech z bachovek jedu dodnes, ale hlavně proto , že jsou prostě úžasné všechny vás zdravím a doufám, že budete mít vše vpořádku tak jako já :)

Ahojky vespolek
koukám že tu přibylo pár lidiček, tak chci povzbudit jsem asi tak deset týdnu po zákroku. Cítím se dobře, žádné potíže jen teď cítím napěí v prsou předpokládám, že je období kdy bych měla periodu, a nic . Takže zákroku opravdu nelituji jsem bez potíží a zmizeli křeče, které mne trápily průběžně. Což byl nejspíše důsledek endometriozi, kterou po zákroku zjistili. Takže holky nebojte, nejhorší je ten strach před, no a pak asi tři dny. Pak už je vše lepší a lepší každným dnem

Tak jsem tu před týdnem láteřila, že skoro po 4 týdnech po operaci neujdu víc jak 1km a dneska jsem ušla svižnou chůzí 5 km v kopcích a asi bych ušla i víc, ale bála jsem se abych to nepřehnala. Břicho nebolelo a cítím se velmi dobře. Tak paráda, jsem byla asi zbytečně netrpělivá, je prima, jak je to každý den lepší a za týden už takový pokrok

Helenoočko,,,,,,,,,,,,nemáš žádný rakov.nález,takže se neboj tak hrozně,nic se dít nebude.Mně brali vše řezem,při přijmu už žádné prohlídky nebyly vůbec,pouze se mnou sepsali papíry,žádný anesteziolog nepřišel,nevěděla jsem ani,kdo mě bude operovat,v předoperačním sále už jsem si přála jen at mě uspí,jinak nic ,jak jsem byla v háji,a to jsem byla ve velké nemocnici v Praze ,nastandart byl v mém případě vyhozené peníze,probudila jsem se na JIP,s tím,že mi přšel dr,říct,že uzliny byly negativní,tak ,že snad by to mohlo být dobré.Měla jsem všechny komplikace co byly možné,ale to asi proto,že jsem z těžce doktorské rodiny.Horší bylo potom čekání na histol.co bude dál..................kdyby mi dali premedikaci jako se to dělá jinde,když Tě vezou na sál a ne v 5h.ráno a na sál jsem šla ve 14h.bylo by vše jiné.Nemyslím,že je tu někdo větší bábovka než já,a to mám za sebou slepák,žlučník,autonehodu s následky,,,,,,,,,takže ,když jsem to zvládla já,bud uplně v pohodě,nevím kam jdeš,ale menší nemocnice jsou lepší...........moc a moc držím palce

helenocka, nepamatuji si už přesně, přece jenom je to šest let, ale první prohlídka na příjmu byla klasická gynekologicá při které ještě tenkrát přihlížela nějaká slečna medička, tedy pochopitelně s mým svolením, protože já jsem měla v břiše "parádně" zvětšenou dělohu prorostlou mnoha myomy..... A zároveň se mnou při téhle první prohlídce dr. probrala papíry od mé praktické lékařky, moji váhu, případné alergie a další věci z této oblasti.... Já jsem sice také stydlivka, ale tam šlo tohle stranou, prostě jsem to neřešila, že je mi trapně. Myslím, že to žádnému z nás není příjemné, ale co se dá dělat, všichni jsme lidé, že ano, nahatí jsme se narodili, těla máme téměř stejná tak zase o tolik nejde. Pak jsem ještě byla na prohlídce u primáře, který chtěl vědět jak jsem se rozhodla ohledně vaječníků - chtěla jsem je nechat, samozřejmě pokud budou v pořádku. Někdy k večeru jsem musela za jiným dr. který mě měl podrobněji seznámit s tím co tento zákrok obnáší, ale zastavila jsem jeho vysvětlování s tím, že to podepíšu a nic moc vědět nechci, abych případně neutekla. No a večer ještě ten anesteziolog, který nám řekl potřebné věci ohledně narkózy. Mezi tím ještě něco se sestrou, už přesně nevím co, a také klystýr. Holení bylo myslím až ráno, těsně před operací, doma se nehol, je to myslím, zbytečné.... Večer jsem sice prášek na spaní také dostala, ale nevzala jsem si ho, ani prášky na uklidnění, nějak toho nejsem příznivec, a šlo to i bez nich........... Helenko, jestli můžu poradit - hlavně si nic dopředu nepředstavuj, ona je skutečnost stejně úplně jiná a fakt ne tak strašná jak si myslíš!!!! Jsou mnohem horší věci na světě a člověk je vydrží..............Nadstandart je dobrý, že tě nebude nikdo rušit, mě tam tenkrát šíleně chrápala jedna paní, možná i proto jsem před operací nedokázala usnout. Šla jsem ji tenkrát v noci poprosit jestli by si nemohla lehnout na bok, ale než jsem stačila zdřímnout chrápala zase. A tak když jí chtěli dát po operaci na pokoj ke mně, poprosila sestřičku jestli by nemohla jít jinam a bez problémů mi vyhověli. A já byla na pokoji převážně s maminkama co byly po císaři a dětičky měly v inkubátoru, převážně předčasně narozené. Takže řešily kojení a miminka a bylo to príma, až jsem se tenkrát smála, že se mi snad z toho začně dělat mléko. Ne, opravdu to neber tak tragicky, to bude dobré. Tak s odvahou do toho a uvidíš, že to půjde.

Ahoj holky, zitra nastupuji do nenocnice, v pondělí mě budou operovat, hysterektomie jen děloha. Sedím tady a brečím jak malé děcko. Jsem ve stavu, kdy přemýšlím , že nenastoupim. Mám jen velké bolesti zad dole v kříži, ale když jsem si tady celou noc cetla vaše příspěvky, tak mám strach , že to potom bude ještě horší. Mám myom 5, 5*5cm, to zase není , tak hrozné, že? Ja mám tak silenej strach, že se neprobudím, asi vypadám jako hysterka, ale já to nedám

Zdravím všechny diskutující, kdysi před 6 týdny jsem na tuto diskusi psala a moc jste mně psychicky pomohly,ono někdy stačí, když člověk ví, že ho vnímáte, zabýváte se jeho problémem, má od vás, které máte podobné problémy odpovědi, jsem za to moc vděčná. Dnes je moje situace taková, že břicho(operace nejdřív laparoskop., pak řezem, protože kvůli velkému množství srůstů byl nepřehled v dutině břišní) částečně necítím, jakoby nebylo moje s výhledem, že se to snad vrátí do normálu, jizva nebolí, mažu si ji doma vyškvařeným sádlem bez soli, (ale podle mě stačí obyč jakýkoliv krém), takže už si na ni sáhám.I když nejsem štíhlá a bříško jsem rovné nikdy neměla,mám ho mnohem větší a připadá mně nateklé, nafouklé.Ale skoro 8. týden- to snad není běžné, z toho začínám mít strach.Jinak až na tlak, který se mně hodně zvýšil, problémy nejsou.