Ahojky,pročítala jsem si všechny příspěvky,ale ještě mám pár dotazů.Snad mi někdo odpoví.Mam po operaci řezemměsíc.Stále mě bolí břicho a i přesto,že jsem o 4kg lehčí nevlezu se do žádných kalhot.Břicho mám jako balon,ale pěkně hranatý,prostě má zvláštní tvar a bolí.Jediná poloha v leže na zádech je super-nic nebolí,netáhne. . .Ale přece nemůžu stále ležet.Stalo se vám to taky a jak s tim bojovat-předpokládám,že tohle už bohužel není otok.??Stahovat či ne?Prosíp poradte. Děkuji Miki

Zdravim všechny čekající.Minulý týden mi pan doktor řekl, že musím na operaci dělohy, ale vaječník\y mi prý nechá...byla jsem z toho úplně mimo, protože jsem se cítila celkem fit...to že občas bolý břicho jsem je pravda trochu přecházela, ale jinak mi nic nebylo...no a tak jsem hledala na internetu všechny možné informace o tom co a jak...atd., vždyť to znáte

a jak tak tady pročítám i tuto diskuzi, tak jsem narazila na nějáké sezení o hysterektomii od zdravé poradny. Píšou tam že už pořádají několikeré sezení, tak jsem se chtěla zeptat zda jste tam některá byla. A protože v článku na jejich stránkách jsem našla hodně informací, ale něco mi pořád není jasné tudíž jsem se na to sezení objednala.

Mám tam jít 16.v úterý tak se pak ozvu jak jsem dopadla.

a pokud tam někdo prosím byl dejte vědět.. zatím páčko zdraví vás Míša

A třeba i vlít náladu do žil. Nejen, že to mám za sebou (7.1.2010) a je mi fajn, ale zažila jsem ***uální harašení, . Že by za to moh ten estrogen, co polykám, nebo ten klid a pohodička, co ve mně je namísto toho problému, co mne pár let trápil?
Detaily jsou v deníčku.
Držte se.

to byla odpověď pro Rose1
PS: držím palečky

Byla jsem operováná 14.12.2009, brali mi dělohu, ale ponechali čípek a to řezem břišní stěnou. Je mi 37 let a pracuji 8 hodin na nohách, takže žádné sedavé zaměstnání. Do práce jsem šla 01.02.2010. V tu dobu jsem už byla natolik v pořádku, že jsem o nějakém zákroku ani nevěděla. Můžu říct, že je mi opravdu daleko lépe než před operací. Možná jsem měla jenom štěstí, anebo výborného operatéra. Co se týče jizvy, už není ani vidět. Jsem fit a vpohodě, těším se až bude konečně teplo a vyrazím na kolo shodit nějaké to povánoční kilčo navíc. Přeji všem pevné zdraví

Moje mysl se teď upíná k velikonočním svátkům... Přes den mám práce nad hlavu, ale večer je mi ouvej. Říkám si: za pět týdnů touhle dobou už to budu mít za sebou

Ahojky, koukám, že ti už nervíky pracují. Já věděla, že půjdu na operaci už od 5. října, což bylo 4 měsíce před operací. Snažila jsem se na to nemyslet a říkat si, že je to ještě daleko. Že ještě mám dost času, na to se bát...A tyx opravdu máš ještě hooodně času...Musíš si to opakovat a nemyslet na to. Stačí, když se budeš bát týden před operací.... Zkus se něčím zaměstnat, já začala dělat různé rukodělné práce, abych na to nemyslela, brala jsem si hodně práce, zůstávala přesčas...Doma organizovala víkendy, abychom někam jezdili...
Zkus ty kozlíkové kapky, nebo třezalku, pomůžou.
Já myslela, jak po operaci zhubnu a zhubla jsem 1 kg, na to ak nám nedávali jíst to vůbec nechápu...Teď zase nemám pořádńý pohyb, takže taky je hubnutí na 0...A to bych potřebovala tak 4 kg....
Tak se hlavně nenervuj a usmívej e na svět...Pa Inka

Jo a taky se mi někam ztratili smajlíci!!!

Tak jsem sama sebe přesvědčovala, že se nesmím zbývyjících 5 týdnů bát a užírat, ale zdá se, že to řeším nezřízeným obžerstvím. Myslím, že to je stresem, zase nabírám kila, která jsem pracně a neradostně shodila (už jsem byla na minus 5,5 kg). To mě štve a nejlíp mi pomůže, když si do něčeho kousnu....

tak jsem si byla dnes vytáhnout steh....ani jsem nic necítila....jenom mám menší problé....jedno místečko v té mojí 15cm jizvě se mi tam dos blbě hojí a a tak mi ho pan doktor musel něčím vydezinfikovat a přelepit a v pátek znovu na kontrolu..Ale jinak se cítím dobře..tak se opatrujhte holky a ničeho se nebojte..o))

Jinak jsem byla v pondělí na kontrole bylo to po 18 dní po operaci a gynekolog mne vůbec neprohlížel a říkal, že mne prohlédne až po 6 týdnech od operace...Řekla jsem mu i o té bolesti na pravé straně a on říkal, že to může pobolívat až 5 týdnů, že mám hodně chodit a odpočívat...Říkala jsem si, jak po 4 týdnech půjdu do práce, ale asi si to rozmyslím a nebudu to s tou aktivitou přehánět...Nevydržela bych to celou pracovní dobu...Tak se mějte krásně a užívejte sluníčka...

Holky, ani nevíte jak Vám rozumím. Já měla naprosto stejné pocity před nástupem. Každý se bál bolesti, ale já se bála, že se neprobudím, že mi ve vnitř něco propíchnou, a vymyslela jsem spoustu dalších možnách komplikací, hrůza... Byla jsem takový malý chodící uzlíček nervů...Stále jsem na to myslela, brečela, fakt hrozné období..Doma se mne snažili povzbudit, držet nad vodou, ale já si žila ve svém ustrašeném světě a nic nepomáhalo...Pár dní před operací už jsem ale byla v takovém stavu, že jsem už na tu operci chtěla a hlavně ať to mám za sebou...
To, že se najednou spustí rýma, bolí v krku, člověk má 1000 příznaků různých nemocí, tak to je nromální, je to oslabená imunita ze stresu a to, že se člověk moc pozoruje...Pokud není horečka, nebo silná rýma, tak to nic není..Hlavně vitámíny, něco na uklidnění (kozlíkové kapky, třezalkový čaj, meduňka).... Z nahoty jsem strach neměla a ani jednou jsem nahá nebyla, tedy pokud jsem byla při vědomí. Na sál jedete v košili a na sále jsem byla zakrytá prostěradlem, takže opravdu nahá ani chvíli...
Den před operací v nemocnici se táhl, hrůza, ale na spaní dostanete prášek a spíte a před operací uklidňující lék..
Pak už probuzení na JIP, nebudu říkat, jak to bylo skvělé, jak mne nic nebolelo. Polovinu dne jsem proklimbala a bolest byla opravu v intenzitě silnější menstruace..Druhý den na pokoj a pak od 3. dne bylo už jen líp a líp...
Vím, že Vám to moc nepomůže, ale věřte že i já jsem byla v hrozném psychickém stavu a zvládla jsem to...Nevím,jak vám pomoci, ale zkuste nemyslet na to co by se mohlo stát , ale na to co vám operace přinese dobrého...Na Homolce mi bylo vysvětleno, že anestezie je tak jištěná, že ji přežije i těžce nemocný člověk. Propíchnutí močáku či střeva, je vzácná komplikace a je napravitelná, nic život ohrožujícího..Riziko případné pooperační embolie je mizivé díky injekcím na ředění krve a pak dalším lékům. Na bolest dávají injekce, čípky, kdykoli si řeknete, na spaní taky..
Já na rady z této diskuse měla sebou polštářek , aby se mi lépe leželo, urologický čaj, na možné komplikace s čůraním (žádné nebyly), vlhčené ubrousky, espumisan, na lepší průběh případných větrů (pomohl), no a moře časopisů, křížovek...
Snad Vám alespoň maličko pomůžu, vím že strach je přímo paralyzující, ale fakt se to dá zvládnout....Tak držím palce a přeji pevné nervy...Pa Inka

Já jsem z Havířova, do havířovské nemocnice bych šla jedině nohama napřed, mám velmi špatné osobní zkušenosti , takže jsem vybírala mezi Třincem a Ostravou, nakonec vyhrála Ostrava, jdu do Vítkovické nemocnice, prý jsou tam dobří... Červíček pochybnosti asi hlodá v každé z nás, ale taky si říkám, že když to zvládly jiné, zvládnu to taky... pa pa

Ahoj děvčata, úplně chápu váš strach, přestože jsem o operaci hodně věděla a ve svém okolí mám několik kamarádek a známé, které operací prošly a pěly samou chválu, jak je vše bezvadné, bezproblémové, tak jsem měla ten samý strach jako vy, abych se probudila, aby něco nezanedbali, aby se nestalo něco z té spousty problémů, které mohou nastat během operace a které jsem musela podepsat před operací. Navíc jsem byla pár měsíců poprvé babičkou a tak do nemocnice jsem odcházela se slzami, po probrání z narkózy jsem byla šťastná a spokojená, přestože břicho bolelo, měla jsem straaašně nízký tlak (jinak mám vyšší, beru léky), nemohla jsem se ten den po operaci ani posadit, jak se mi točila hlava, ale od druhého dne bylo líp a líp. Chce to hooodně pít, protože sestřičky měřily kolik jsem toho vypila a vyloučila a ze začátku mi vytkly, že málo piju. Taky jsem hned od druhého dne hodně chodila po chodbě sem a tam. Jediné co se nedařilo spát, přestože nám sestry dávaly prášky na spaní od prvního dne nástupu do nemocnice (běžně prášky tohoto druhu neužívám), tak to jsem pak chodila i v noci. Doma jsem si vše vynahradila. A teď k informaci saskie: Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že s každou konzultují, zda při LAVH odebrat i vaječníky či nikoli a mně se nikdo nezeptal, přestože v době operace mi bylo 50. A teď už to asi vím, dr., která rozhodla za mě, byla dobrou známou mého muže. Díky, saskio, za tuto informaci. Všem moc zdravíčka a hodně dobrých pocitů přeje Milena

Dobrý večer,tento týden 11.3. to bude 3měsíce, co jsem byla na operaci a chtěla bych vám napsat, že se to dá vydržet holky, musíte si říkat, že to zvládly jiné, zvládnete to taky. Strach má každý, to je jasné, nejhorší je čekání, ty nervy, ale pak dobrý. Čekala jsem to daleko horší, ve srovnání s císařem, to nic nebylo,po něm mě bylo daleko hůř. S tou nahotou-nad tím moc nepřemýšlíš v nemocnici, tam tě vezou v košili, pak ti je už skoro všechno jedno. Tak na vás budu myslet, ať to už máte za sebou.

Taky na Tebe budu myslet treba nam to pomuze vid .Ja mam take oporu v rodine,ale stejne ten cervik pochybnosti ve me stale hloda.....Muzu se zeptat kde Ti to budou delat? Uz,aby to bylo za nama vid...Doufam ze to pujde laparoskopicky a nebudou muset rezat.....tak zatim papapa

Tak to jdeme na sál ve stejný den, budu na Tebe myslet, až mě povezou, že v tom nejsem sama, že právě dnes vezou na sál i další vyklepanou chudinku, která se děsně bojí. Já se tedy bojím strašně. Ještě že mám tak skvělého manžela, pořád mi řáká: zvládli jsme horší věci, zvládneme i toto. Taky se strašně těším, až to budu mít za sebou, jsem tak trochu nebo spíš hodně citlivka, omdlévám při vlastním drobném poranění, i při zranění někoho jiného, dokonce mi stačí, aby se někomu spustila krev z nosu a kácím se k zemi. Myšlenka, že bych měla jít na operaci se ještě před nedávnem rovnala rozsudku smrti. No, a teď to budu muset zvládnout!!! Držím palce a hned jak to půjde, napíšu jak jsem to zvládla a co bylo horší - jestli stavy před operací nebo ta operace.

Já vím, že pro doktory jsme všechny stejné a že je jim to úplně jedno, jak která vypadáme, přesto se nemůžu zbavit pocitu absolutní ztráty lidské důstojnosti, když se "musím" svléknout, i když nechci. Je to děs, ale strašně mě to trápí, moc moc moc se stydím, a to nejen u doktorů, ale třeba v létě ani nechodím na koupaliště nebo někam k vodě, když vím, že tam budou lidi, protože se prostě stydím i chodit v plavkách... Je to moje prokletí, přitom prý nevypadám špatně... A co se týče toho fofru mého "postupu" na operaci, trvat to o něco déle, asi bych tam nešla, docela se klaním před všemi, co musejí čekat i několik měsíců. Protože vím, že za 7 dní budu ležet na sále, taky si hlídám své zdravíčko, aby mi to nějaké blbá rýma nepokazila a mám pocit, že čím víc se hlídám, tím je mi hůř. Mám docela slušné astma, takže se mi posledí tři dny špatně dýchá, taky mě pobolívá v krku a dnes jsem začala nebezpečně kýchat. Tak uvidím, jestli to zvládnu. Koupila jsem si v lékárně Preventan Akut, Cetebe s postupným uvolňováním a prý pomáhají taky banány, tak si od zítřka naordinuji aspoň dva banány denně. Až budu mít po všem, napíšu co a jak.

Teda omlouvam se za to slovo ...prubech....proboha kde se mi tam vzalo ch?????? no to jsem ale suikulka....takze znova prubehhhhhhhhh

Ahoj vsichni ........Tak presne za tyden budu na sale,strasne se bojim..,ale zvladnu to.Mam od patku strasnou rymu tak polehavam a snazim se toho zbavit protoz posun operace bych asi nevyderzela cekt dalsi tyden...br...nebo dva brrrr...Tak mi drzte palce at se toho brzo zbavim.Jinak mi dost pomaha,ze si muzu precist cenne info od holek co to uz maji za sebou takze moc moc velky dik tem co se deli o sve´zazitky´ a prubech po operaci. Uz abych to mela take za sebou...tak se mejte vsichni moc krasne a preji vsem moc moc zdravicka

Zdravím další účastnici, kerá má stejné starosti jako já, stejné obavy a stejné nepříjemné pocity s nahotou, já ještě třeba s "cizími" doktory, kteří mě prohlížejí, nebo co když budu zvracet atd. Ten fofr závidím, já jsem v nervu od 7. prosince a ještě 5 týdnů budu čekat. Sem na diskusi už nechodím denně, hrozně se mi tady tím čtením jitří a svírají všechny útroby, i když některé příspěvky jsou pozitivní. Momentálně jsem úplně zmatená svým stavem, od včereška mě hodně moc bolí v podbřišku, vůbec nevím důvod: nečekám měsíčky, při čůrání mě nepálí atd. Navíc mám rýmu a sleduju se, za jak dlouho jsem schopná se jí zbavit. Už je to 7 dní

ahoj holky, tak se mi to konečně podařilo, zaregistrovat se a napsat příspěvek. Taky jdu na LAVH, ve čtvrtek jsem byla u své gynekoložky, v pátek jsem si šla domluvit termín, hned mi udělali předoperační a příští pondělí jdu na sál. Docela rychlovka, nevím jak bych to zvládla, kdybych měla čekat třeba několik měsíců. Pročítám si vaše zkušenosti už celý den, docela dost se bojím a když čtu, že jste to zvládly všechny, pomáhá mi to. Stašně se bojím komplikací, nejvíce asi toho, že po operaci zůstanu na vozíčku, že mi propíchnou močový měchýř nebo že pak budu trpět únikem moči. A taky mě děsí nahota, vůbec nevím, jak to všechno zvládnu, strašně se stydím.

To je tedy fakt divné,přeci čípek patří k děloze.Tomu teda nerozumím. ahojky Ev

Ahoj...já byla na operaci 19 .února a 25. února mě pouštěli domů. Dělohu mi brali břišní stěnou, tak mám asi 15 cm jizvu. Jelikož se mi pořád ještě v jednom místě hojí, tak nemám steh vytažený , jenom zastřižený. A pokud jde o kontrolu, tak mě doktor prohlížel spodem a se zrcadly právě před propuštěním. Nejhorší bylo když mi hmátl na to rozřezané břicho, ale ve spodu nebolelo nic. Tak si myslím, že to se dá všechno vydržet..o))Šárka

Pro Rose 1
Byla jsem od neděle do pátku ráno v nemocnici a potom od soboty 11 dnů doma. Myslím, že se to dá, když nejsou problémy zvládnout při sedavém zaměstnání i za 14 dnů.

To jsem si taky myslela než jsem se o to začla zajímat,moje dvě kamarádky jsou po hysterektomii a čípek mají a potvrdil mi to i lékař ,že se někdy muže nechat.No nevim přijde mi to divné.

Ahojky ,jsem po operaci skoro 2 roky a taky mě dělají cytologii,právě se to dělá z té jizvy co tam zůstane.Pokud někomu vezmou dělohu tak nemůže mít čípek!!!! Zdraví Eva

AHOj zase já ,na první kontrole mne doktor neprohlížel akorát mi vyndal stehy na briše to trošku štípalo ,ale neni to nic hrozného dá se to vydržet.Za 14 dníjsem šla znova a to mne prohlížel vevnitř musim říct ,že jsem se bála ,ale nebolelo to. Vnitřní stehy vypadávají samy apak je jenom vytáhnou vubec jsem to necítila . ZA 14 dní jsem šla znnova a opět mne kontroloval a vytáhl stehy a zase bez problému.Ale co mne zarazilo že mi dělal citologii byla jsem tak překvapená ,protože jsem si myslela že už nemám čípek.Pak jsme to zamluvily zapomněla jsem se zeptat,ale ptala jsem se kamarádek některá ho má jiná ne. A ted připoslední kontrole jsem se zeptala a nemám jsem bez čípku a citologii mi dělal s poševní stěny.Asi záleží jakého máš gynekologa,já mám dobrého a stejně jsem se 1 prohlídky bála,ale nemněla jsem čeho.Držím palce a mysli na něco hezkého. PA

Nejprve chci podekovat Kackin, za povzbuzení. Ta bolest břicha je nepříjemná a taková ubíjejíci, už aby to přešlo...
Jen se chci ještě zeptat, jak probíhala kontrola u gynekologa. Psala mi dnes totiž kamarádka která byla na operaci se mnou, že byla na kontrole a její gynekoložka jí normálně prohlížela pomocí zrcadel a tahala jí ještě nějaké stehy, dost si u toho užila..Máte stejnou zkušenost?? Jak probíhala vaše kontrola...Díky za odpovědi...Bojim, bojim...