Ahoj děvčata. Dnes jsem byla na kontrole po 6 týdnech a radovala se, že již půjdu do práce. Další kontrolu mám 18. 5. a PN trvá. Objevila se mi na vaječníku cysta. Prý se nemám znepokojovat. Máte s tím někdo zkušenosti? Existují nějaké přírodní preparáty či babské rady?
Jinak s tím ***em to bude asi dost individuální. Po 4 týdnech mi lékař řekl, že to můžeme opatrně zkusit. Zkusili, hoooodně opatrně a jde to . To víte, bylo tam více strachu než rozkoše, ale nějak se začít musí.

Také já jsem četla veškeré příspěvky týkající se vaječníků na těchto stránkách. Já jsem se k těmto stránkám dostala ale až po operaci, byla jsem rozhodnutá naslouchat lékařům, tím pádem jsem to měla "jednoduché". Vy, co si tady čtete příspěvky a máte se teprve rozhodnout, nedivím se, že Vám není lehko. Jak jsem psala v minulém příspěvku, budoucnost vůbec nevidím černě, nepřipadám si jiná (akorát už nemám menstruaci-paráda) ani jiné pisatelky se stejným osudem, jak jsem si tu mohla číst, nemají nějaké velké problémy, ale je to pouze na Vás samotných, jak se rozhodnete.
Majda

Ahoj, přesně jsi vystihla i můj stav. Je mi 48 a mám se také rozhodnout, ale jak? Co je v tomto případě lepší? Pročítám tady celou diskusi a nevím, jak se mám rozhodnout. To čekání je snad nejhorší. Poradí mi někdo? Před 14 dny jsem byla úplně zdravý člověk, kterého jenom někde píchlo a nepřikládal tomu žádnou váhu a nyní se mám rozhodovat o docela závažné věci. Není mi z toho dobře, ale jak vidím, nejsem sama. Děkuji za podporu.

Mně tedy taky překvapily ty 3 měsíce, já půjdu na kontrolu po 2 měsících 13. 5., to říkala doktorka, že by to teprve mělo být zahojené, pak teprve tehdy že mne prohlédne (prohlížel mě doktor 6. den po operaci, nic nebolelo). To jsem tedy zvědavá, co mi řekne. Jinak, když už o tom hovoříme, protože mi vzali i vaječníky (47 let), bála jsem se nejvíce toho, že se *** stane pro mne "zbytečný" a že se budu muset nutit. Jsem ráda, že v tomto směru je to v pořádku, protože jsme využili nekoitální praktiky a *** se dostavil. Tak doufám, že to bude tak i nadále, že to není způsobeno případnými zbytky hormonů v mém těle
Majda

Tedy ty 2-3 měsíce***uálního půstu mě překvapily. Já už se teď po 6 týdnech cítím dobře, ale měla bych samozřejmě strach. Takže ještě počkám, možná dostanu odvahu se ve čtvrtek zeptat svého doktora. Zajímaly by mě zkušenosti dalších absolventek operace, kdy "to" zkusily po operaci (kdy jm to bylo lékařem dovoleno).
.

Tak zitra nastupuju na sedmou a ve stredu me budou operovat. Mam dost velkej strach ze vseho, nejvic z toho, za jak dlouho si budu moc hledat praci. Jsem uz bez prace pul roku. Vsem nam co nas to ted ceka drzim palce a uz se tesim az budem dodavat odvahu ostatnim. Holky drzme se!!

Ahoj, přeji Ti co nejrychlejší uzdravování a nyní už jen samé krásné věci.
Mě s bubackem, kapujdou a dalšími čekatelkami to čeká tento týden.
Zdravím a opatruj se
Jarka

Ahoj, moc jsem na Tebe vzpomínala a jsem moc ráda, že jsi to zvládla na jedničku. Já nastupuji ve středu a už Ti opravdu závidím, že to máš za sebou. Moc mne Tvůj příspěvek potěšil a držím palečky, aby rekonvalalescence byla co nejlepší.
Tak odpočívej a měj se moc a moc krásně
Jarka

Tak milá děvčata, mám to také za sebou. Nebudu dělat ze sebe hrdinku, zdálo se mi to dost hrozné, ale zase ne tak, že by se to nedalo vydržet. Nejhorší to bylo bezprostředně po probuzení z narkozy. Sestřička mi říkala, že jsem to nechala dost dlouho, že jsem byla úplně vylitá a tak jsem dostala transfuzi - 2 krevní konzervy. Taky mě trápily ty hadičky, které ze mě nepochopitelně čouhaly a já se kvůli nim bála pohnout,/cévka z močáku,vaginální cévka a cévka z břicha/tak jsem 3 dny ležela jen na zádech./ Chtěla bych vám, které to teprve čeká poradit, že se vůbec nemusíte bát, že si to vytrhnete, to prý nejde a můžete se na posteli normálně převalovat, což já jsem se bála.Měla jsem ty hadičky o den déle, než ostatní, protože mi dělaly ještě plastiky-zadní stěny poševní a konečníku. Je pravda, že každý den je hrozně znát, jde to rychle k lepšímu.Včera mě propustili a můžu vám říct, že jsem se při cestě domů prošla po Tescu a byla totálně hotová. Na dnešek jsem se konečně nádherně vyspala. Teď jsem vykoupaná a mám umyté vlasy a cítím se skvěle.Chtěla bych Vám poděkovat za slova útěchy před operací, moc mi to pomohlo a dodalo odvahy. Nyní mě čeká úkol odpočívat, což považuji za dost náročné. Jsem zvyklá lítat z jednoho do druhého a to teď nepujde. Ale to už je podružné, hlavně, že operaci mám za sebou a že to dopadlo skvěle. Přeji to všem čekatelkám..........

ahoj holky, hlásím návrat! Pred chvílí jsem přijela z nemocnice, cítím se docela dobre, ikdyž to ještě není samozřejmě ono. Jsem dnes 5. den po operaci, ale měla jsem, bohužel, ještě 2 dny teplotu. Všem čekatelkám bych chtěla napsat: Nebojte se, nic hrozného to není, jen trochu bolesti, ale rychle to utíká a rychle se zotavujete. Tolik jsem se bála, stejně jako vy. Týden utekl jako voda a já musím zkonstatovat, že v životě je tolik horších věcí než tahle operace. Jdu se trochu prospat, ale určitě se sem vrátím. Když budete chtít, zeptejte se na cokoliv, ráda vám všem odpovím. Zárověň bych chtěla poděkovat, všem, které jste se mě snažili před operací povzbudit, bylo to pro mě hodně důležité, protože jsem se fakt hodně bála. pa pa h.

Ahojky, i já jsem po operaci a docela dobře to zvládám. Jsem na tom stejně jako mnoho dalších žen .... zvládám luxování i pomalejší vytírání, okna stále čekají na mou péči, ale v tom krásném počasí mi dovolil i pan doktor, že okopování kytiček mohu provádět, jen netahat těžké věci.
Ale manželské radovánky nám ještě zakázal, máme ještě počkat a to jsem skoro sedm týdnů po operaci a na kontrolu jdu až za 14 dní. Ale musíme to vydržet . Ale při propuštění z nemocnice mne ošetřující lékař informoval, abychom počítali s mužem s 2-3 měsíční abstinencí.
Taky si trochu dělám výčitky, že v práci za mne dělá kolegyňka, ale s kým mluvím z okolí, kdo prodělal tuto operaci, tak všechny ženy radí, abych to neuspěchala, že v práci si nebudu moci udělat takové pohodlí jako doma, když po nějaké práci jsem unavená a jdu se chvilku natáhnout a pak zase pokračovat ...
Přeji brzké uzdravení

Ahoj všem....i já patřím k "čekatelkám". Nejsem žádná hrdinka a tak se klepu jako ratlík.Nástup mám 13.5. a mám se rozhodnout, jestli chci dát pryč i vaječníky. Je mi 47 a fakt nevím, co mám dělat. Děloha je jasná, musí ven.Nejhorší je, když vám dá lékař na výběr. Pokud by mě postavil před hotovou věc, tak se s tím vyrovnám snáz, ale tohle je jak hra na rozpočítávanou.Jsem moc ráda, že jsem našla odkaz na tyto stránky. Krásný den Naďa

Ahoj všechny, které čekáte na operaci nebo se po ni vzpamatováváte.Já jsem na operaci byla 8.4. a taky jsem se děsně bála, jak vše budu zvládat. Měla jsem strach sama ze sebe, protože mírně řečeno jsem netrpělivá. Doma jsem strašila manžela i syna, jak budu nemožná.Dcera slibovala pomoc o víkendech. A jak to nakonec dopadlo? První den po propuštění z nemocnice jsem zvládla připravit lehkou večeři, naládovat pračku, prádlo věšel manžel, nacpat myčku, nádobí uklidil syn. Jednou mi vyžehlila maminka, podruhé dcera a teď už to zvládám sama, Doma vše zvládám (s mírnou pomocí syna a manžela) v pohodě sama. Tělo si řekne, co potřebuje a tak je pravda, že prospím hlubokým spánkem tak 10 až 11 hodin denně, ale zase nechodím do práce a tak i s dlouhými procházkami vše zvládám v klidu a pohodě. A tak, protože mě to doma moc baví jsem se rozhodla, že v týdnu od 11.5. půjdu do práce, mám totiž opravdový strach,že pak by mě tam nedostal nikdo ani párem volů.
Čekatelky nebojte se a věřte mi, že chřipku zvládám hůř než pooperační stav.
Všem přeju hodně síly a optimismu .pa pa Blanche

Sleduji tuto diskusi asi 14 dní a jak se blíží i můj termín operace, rozhodla jsem se do ní taky napsat. K hysterektomii jsem dala souhlas až po dlouhém zvažování a tak trochu mě k tomu donutily i okolnosti. Bylo to pro mě velmi těžké rozhodování, protože jsem chtěla ještě druhé dítě. Bohužel ne všechny sny se nám v životě splní a tak teď jen doufám, že operace proběhne v pořádku. A hlavně to nekonečné čekání už budu mít za sebou.
Vzkaz všem čekatelkám: vydržte a nebojte se napsat. Nikdo totiž nepochopí, co prožíváme, kdo to sám nezkusil.
Eva

Nazdárek, já jsem dnes 3 týdny po operaci LAVH bez vaječníků a cítím se dobře. Normálněš vařím, peču, chodím na dlouhé dvouhodinové procházky se psem, dnes jsem seděla dvě hodinky u šicího stroje a cítím se dobře, jen nevytírám a neluxuju a na nákup chodím jen jako ukazovačka a kasička . Váha zatím drží, jen ty cigaretky mi už zase chutnají, pouze první týden po návratu z nemocnice to nebylo ono. Přemýšlím, že bych šla od 11. 5. do práce, ale nevím, jestli to není zbytečně brzy. Já se totiž bojím, že si zvyknu na nicnedělání a pak to bude v práci děs.
Neboj, je znát každý den zlepšení, mě nejvíc pomáhal spánek i kdykoli během dne. Ze začátku jsem měla noční děsy a dost se potila, ale to byl spíš důsledek narkozy. V nemocnici mi dali domů asi 6 prášků na spaní a 5 jich pořád ještě mám. Nejhorší je opravdu to čekání a nejistota do čeho vlastně člověk jde. Měla jsem problémy cca 3 roky, řešila je alternativně a nyní každému říkám, že kdybych věděla, jak mi bude skvělě, šla bych na operaci už dávno .
Lenka

Chtěla bych se jen zeptat, když jsi tři týdny po operaci, jsi schopná už doma normálně fungovat? Obstarat běžně domácnost, samozřejmě bez zvedání těžkých věcí. Mám strach z té dlouhé doby, než se organismus dostane do normálu. Doba 6 až 8 týdnů je pro mě zatím nepředstavitelná.

Držím palce a neboj, dobře to dopadne.Já budu v úterý 3 týdny a cítím se každý den lépe. Žádné deprese, návaly , spím jako mimino. Nemám žádný špatný pocit, že neco schází, spíše naopak. Daša

Držím palce a neboj, dobře to dopadne.Já budu v úterý 3 týdny a cítím se každý den lépe. Žádné deprese, návaly , spím jako mimino. Nemám žádný špatný pocit, že neco schází, spíše naopak. Daša

To jsi me moc nepotesila s tim imunitnim systemem, ale ta vaha je urcite tim kourenim i na *** jsem mela mnohem vetsi chut, kdyz jsem prestala kourit. Hlavni vec je,ze se citis dobre.Taky bych uz chtela byt tak dlouho po operaci.Jdu ted v utrery a nejvic me desi ta dlouha doba nez budu v poradku.

Ahoj díky za odpověd.Vzala jsem si to k srdci a koukám jenom na pohádky už aby to bylo za mnou.Držím ti palečky at se všechno vydaří.Včera jsme byly s dětma na čarodějnicích a je to dobrý neupályly mě .Tak si užij první máj lásky čas.A to přeju všem.Tak se mějte moc hezky.Petra

... tak mám, milá děvčata, 7 měsíců po a ráda bych také přidala nějaké zkušenosti.

Je mi 45. Před operací (LAVH - ponechány vaječníky) jsem šla s váhou o 3 kila dolů (určitě v hlavní roli nervy). Po operaci mi váha stagnovala asi 2 měsíce. A pak, po 5 měcících, mám o 9 kilo plus.
Nikdy jsem takové zvraty v těl. váze nezažila. Trochu vyděšená, co se se mnou děje, jsem začala hledat příčinu.
1. Především se domnívám, že je to důsledek ukončení spolupráce s tabákovým průmyslem (dobrá volba i pro pár kilo navíc !!!).

2. Po operaci došlo k totální změně životního rytmu (to potřebné a nezbytné "šetření se" - tedy polehávání po operaci - má mnohdy, bohužel, i vedlejší TYTO důsledky).
Nyní již plně chápu radu mé kamarádky (utrousenou jen tak mezi řečí pod vousy...), která u mne byla těsně po operaci na návštěvě, abych si dala pozor na sladké...
Nedala jsem si....

3. Mám pocit, že se mi zbláznily hormony a oslabil se mi imunitní systém.
Mám větší prsa (zřejmě také díky tomu razantnímu přibrání... ale i tak je to podivuhodné, co mi na hrudi vyrostlo...). Říkám si, že na starý kolena si asi budu muset kupovat podprsenku... . A daleko větší chuť na ***. Až neuvěřitelně. To jsou ty lepší novinky.

Horší je to, že mám zřejmě oslabený imunitní systém. I přes to, že piju bylinkový čaje, chodím na kopřivy (cpu je do polévky, šťouchaných brambor, špenátu), hlídám si přísun vitamínů, minerálů a vůbec... tak stačí, aby mne "ofouklo" a lehnu s chřipkou nebo se mninimálně potýkám s urputnou rýmou. Myslím, že to s operací asi nemá nic společného, třeba se tímto způsobem mé tělo "čistí" od těch škodlivin, které jsem do těla po léta "prala"... Nevím...

Máte některá podobné zkušenosti?

Nyní jsem poprvné v životě na dietě. Nikdy jsem ji nepotřebovala, tak s tím dost zápasím. Nejvíc zápasím se změnou stravovacích návyků. Ale starýho psa novým kouskům těžko naučit... Jde to fakt ztuha... Ale snad to dokážu... Už se nebojím, že se mi něco v těle "utrhne", tak si budu muset dát více "do těla" !!!

Ahojky,jsem po operaci přesně rok,měla jsem to řezem a komplet vše.Kupuji si přírodní preparát Merilin a žádné hormony a vše OK.Je mě 50 a cítím se velmi dobře. Pa Eva

ahoj všem, včera jsem byla na druhé pooperační kontrole, zítra to bude přesně 6 týdnů, co mě operovali . Vyšetření pouze ultrazvukem, prý se všechno dobře hojí a vše drží tam kde má, jen mi ještě nevypadaly vnitřní stehy, ale prý se nemám lekat toho, kdybych třeba začala i trochu krvácet (teď poslední týden mírné špinění). Ještě mě nechali v pracovní neschopnosti, ale už mě z nemocnice předali do péče mého obv. gynekologa. Tam jsem byla dneska a říkal mi, že po operaci řezem je běžná prac. neschopnost 8-10 týdnů, ať do práce nespěchám. Ale já si myslím, že bych asi od 11.5. do práce jít mohla, bylo by to v 8. týdnu. Tak prý se příští čtvrtek s panem dokorem "domluvíme". Nechci to prodlužovat, kolegyně už toho mají určitě v práci plné zuby. A doma už se mi to doma zdá dlouhé. Kdybych aspoň mohla něco dělat, ale ke spoustě věcí potřebuji něco podat, zvednout, přinést a tak musím mít stále někoho po ruce. Okna na umytí stále čekají a ještě to asi chvíli nechám. Žehlení zvládám, to mi namáhavé nepřipadám, i když je fakt, že třeba nežehlím celou velkou kupu najednou, že si to rozdělím třeba nadvakrát. Už jsem i luxovala, samozřejmě opatrně, to v břiše cítím. Přesadila jsem si kytky, pomohl mi s nimi syn, stále přenášel, odnášel do sprchy atd., ale mám je hotové.
Na zahrádku se chodím jen dívat, manžel to musí letos zvládat sám. Na nějaké okopávání si ještě netroufám. I když myslím, že až bude po dešti, že s malou motyčkou bych to zkusit mohla. Abych si nepřipadala, že jsem úplně k ničemu.
Jinak se docela divím, že mi ani lékař včera v nemocnici, ani ten můj dneska neřekl, jestli třeba už můžeme zkusit nějaké ty manželské radovánky a já zase nejsem z těch, které by se zeptaly... Tak nevím, jestli už jo, nebo raději ještě počkat.

smekam pred tebou, co jsi musela podstoupit,hlavne to vysetreni kostni drene.Ale chci se zepta, to vse bylo proto, ze jsi mela neco maleho na vajecniku? Preju hodne zdravi a vse krasne.

Ahojky,ja mam operaci presne za tyden.Taky se bojim,ale uz se tesim az to budu mit za sebou. Je pravda,ze kdyz posloucham v televizi ruzna umrti zen,tak mi to taky neprida.Clovek si to nesmi tak brat a musi doufat,ze to bude dobre.
Tak se moc nestresuj,nedivej se moc na televizi a zahrajte si treba karty.Zatim pa pa.

Ahojky
To ti teda vubec nezavidim,umim si predstavit jak ti asi bylo.Ale do pondelka je to cobydup.Vikend utece jak nic,uvidis.
Preji ti aby vse dobre dopadlo a pak se nam ozvy.
Pa pa

Tak jsem se vratila od doktorky,brala mi znovu krev na predoper.vys.,tak snad uz to klapne s tim mim terminem.To uz by me asi trefilo.
Jinak vcelku nic noveho.Premyslim co bych jeste mohla udelat,co potom nebudu moct.I kdyz dnesek budu mit asi takovej odpocinkovej.Jeste chci prevliknout periny,ale na to je dost casu o vikendu.Mam dve velky holky,dost mi pomahaji.
tak zatim pa pa a drzte se holky.

Dobre ranko ,
tak si zase ctu po delsi dobe prispevky. Je mi 45 bezdetna a vzali mne vsechno 17/2 takze jsem vic jak 2 mesice. po zakroku. Jeste ze tak, protoze ve vajecniku pak zjistili neco maleho na co by se vubec pneprislo. A ted je to uz v poradku !!!! Uzivam jen Sarapis. Nic jineho pry nemam zatim brat. Musim rici, ze mne dost pomaha. Navaly mam hrozne kraticke a v noci se nepotim. Akorat asi Sarapis dost vysusuje tak mam lahev s pitim u postele nebot se budim spis zizni. NO ja jsem byla dost vystresovana z tech vysledku a pak z naslednych vysetreni/ od gastro endo az po kolosko piii a CT a kostni dren - fujtfuj/Dost jsem zhubla a pribrat ne a ne. Jsem hyperaktivni. Chodila jsem plavat a jezdim na kole. Tak plavat jsem se jeste neodvazila v bazenu a na kolo taky jeste bojim. Taky *** jsme zkusili a bolestiva nicnerikajici hruza. JInak se cpu jen / myslim si tedy/ zdravou vyzivou. Ovoce, zel. ryby, zadne uzeniny a bile pecivo. Jdu na kontrolu ted 11.kvetna tak snad se neco dozvim o hormonech. Ale pry se to da ustat bez nich. Zase ze pak musis na prsni kontroly.
Moc vsechna devcata zdravim a jsem s Vama !!
ahoj G

Já jsem dnes 6 týdnů po operaci břichem, bude mi 47 a brali mi vše. Ze začátku jsem akorát hůř spala, teď je to lepší, občas se vzbudím, ale za chvíli zase usnu. Sem tam mám slabší nával, je mi jen víc teplo, nejsem rudá ani ze mně neleje pot. Zatím jsem si koupila na radu jedné z Vás Vápník, hořčík, zinek, protože ostatní se dá normálně vydržet. 13. 5. jdu na další kontrolu, tak se případně zeptám, co dál, zda si mám koupit nehormonální přípravky atd.

Pro rekonvalescentky: nám doporučovali v nemocnici svižnou chůzi při procházkách, asi to má něco do sebe. Ze začátku to nešlo, ale teď už chodím normálně, jako před operací. Navíc chodím i do práce (povoleno lékařem-práce u PC), netahám ale stále nic nad 2 kg, i když po 6. týdnech nám řekli, že můžeme nosit do 5 kg, po 3 měsících od operace normální zátěž.
Musím říci, že se cítím dobře, žádné bolesti, žádný výtok, a podle mne jsem se dostala do kondice za těch posledních 14 dní, kdy jsem zase začala chodit pravidelně do práce. Ale podotýkám, že se stále šetřím, stále neluxuji, nevytírám, nežehlím, to musejí zvládnout ostatní.
Určitě je potřeba dostat se do nějakého pravidelného rytmu, i když jste doma na nemocenské.
Majda

Ahoj Evo,
díky za souhlas.Já jsem po operaci teprtve necelý 3 týden . Jak dlouho jsi ty? A chtěla jsem se zeptat na tu hormonální léčbu jestli časem není zapotřebí. Chtěla bych to opravdu zkusit jen pře přírodní léčbu, i když je mi 45 let.
Psychika hraje asi největší roli a zatím jsem naoprosto v pohodě. Dáša