Objednej se,tyhle pocity jakoby měla přijít menstruace a není,plné břicho,nervy na pochodu,to všechno znám. Mě se ulevilo i jen,když jsem se s doktorem domluvila na termínu. Teď teda čekám a je to dlouhý,ale našla jsem bezva terapii,začalal jsem vyšívat. Každému s nervama na pochodu doporučuju,když je jedna musí soustředit na to,jestli ten křížek vyšít tady nebo o kostičku vedle,tak nemá čas myslet na cokoliv jiného,takže myšlenky na to aby dcera odmaturovala,aby ji vzali na školu,aby syn dostal tu práci,jak mi bude po operaci,jestli bývalý manžel bude chtít ještě dceři platit vyživné nebo ne,všechno jde stranou.Fakt bych nikdy neřekla,jak si odpočinu

Ahoj,
mělo by se trošku asi dostat bříško do formy,aby se zpevnilo.Po operaci všechny svaly povolí.
A co se týče těch jizev ,tak je masírovat,protože když ti zatuhnou ,tak tě tam pak mohou v těch místech stahovat.A později už se rozmasírovat nedají.

Dík za radu. A za jak dlouho ti vytahovali stehy?

Můžu mít taky jeden dotaz? Takovej blbej. Loni mě v jedné nemocnici strašně vynadali, že jsem měla na ruce náramek. Musí se před operací odstranit i všechny šperky? Mám zamčené naušnice z chirurg. oceli. To je blbej dotaz, co?Nechci ale riskovat, že si na mě zase bude někdo vylívat vztek.Když je člověku zle, tak nemá náladu oponovat, že jsem to nevědal.Dík.

Jsme na tom asi tak stejně. Taky jsem už hodně vydržela, teď mám nervy na pochodu. Mám už nemocnic plný zuby, každý rok na jaře tam jsem s něčím. Loni alergický záchvat,střeva mě propouštěla krev, byla jsem 2 dny na JIP. Hrůza a utrpení, Tak zase čekám něco podobnýho.Fakt to čekání je asi nejhorší.Pak ten přístup v nemocnici.....raději ani nevnímat. Koncem týdne si jdu pro termín.Pak už budu čekat jen na nadávky apod. Že málo cvičím, že mě všechno moc bolí a že to tam ještě neměli.A to nikdy nenaříkám.Jen brečím. Mám nějakej vyšší práh bolesti a tak jen brečím a brečím .....52 kg, svaly mě nikdy nikde nenarostly.....migreny jedna za druhou....škoda mluvit.

Máš pravdu, musím se už objednat. Nervy mě tečou, už to nezvládám.Musím jedno po druhém řešit. No s tím synem starším to mám moc složitý. Co zemřel manžel, tak začal dělat problémy a neskočil. Bydlí v našem domě, neplatí energie, které rostou a já je musím platit i když už 10 let žiju jinde. Jsem majitelka,takže mě mě chodí obsílky k soudu a tak platím jeho dluhy. I příbuzným, od kterých si půjčil. Když bych dům napsala na něho, tak mu ho během jednoho dne vezme exekuce. Už u nás byli 3x.Dům jsem vlastnoručně posatavila a teď tohle. Druhý syn studuje Vysoké učení technické v Brně. Mám výhodu, že tam také pracuji, ale na jiné fakultě.
Ve středu končím rehabilitace ramen, která bolí a objednám se na gyndu. Pořád mám návaly a hrozný psych. stavy.Pocit jako by měla přijít menstruace, i když přijít vůbec ještě nemá....hrůza!

No právě, ty záda!!!!!

Fakt se po operaci musí rehabilitovat? To nezvládnu. Teď rozhýbávám ramena a je to děs. A jizvy zatuhnou? Pronoha z čeho?To jsem nikdy neslyšela.

A jak na psychiku? Jsem na prášky.

Také moc gratuluji k úspěšnému zvládnutí operace a přeji "dobré hojeníčko" .
Jinak musím říct, že mě docela překvapil zákaz jízdy na kole po dobu půl roku! Já jsem se totiž na ježdění také ptala hned v nemocnici rehabilitační sestry a bylo mi řečeno, že to mohu zkusit už po šesti týdnech od operace, ale pouze chvilku a pěkně po rovince na asfaltu. Pokud by mi to nějak vadilo, tak počkat a zkusit později, ale o půl ročním zákazu mi fakt nikdo neřekl! Takže jsem začala jezdit mnohem dřív a teď jste mi tedy "nasadili brouka do hlavy", jestli z toho nebudu mít nějaké problémy.

Ahoj ecilo ,
díky za odpověď a radu.
No teda, jizvy mám taky zatuhlé, takže začínám rozmasírovávat taky a s tím cvičení tedy začnu, musím, to břicho mám takové hrozně tuhé....jakoby nešlo ani vtáhnout dovnitř...začnu pomalu jak říkáš....ono si to tělo řekne, jestli to zvládá.
Je pravda, že mi kamarádka říkala, že bych měla začít co nejdřív cvičit cviky na zpevnění pánevního dna....tak zatím dělám jen to jak jakoby se mi chtělo, tak zadržím a pak povolím a to několikrát za den.
ještě jednou díky za odpověď a měj se hezky
pa Hela

Ahoj Vlaďulo, gratuluji, jak jsi to krásně zvládla! Tak co, že bylo nejhorší to čekání, viď? Já už jsem 3 týdny zpátky v práci - a jde to celkem dobře. S tím poklesem močáku mají pravdu, taky nám to sestry říkaly. Nemá se teď o co opřít, když mu tam ta děloha chybí... Ale do formy se postupně dostaneš, věř tomu. Tak držím palec, ať se ti daří!

Ahoj děvčata. Jsem zpět a konečně "na druhé straně" . Všechno proběhlo bez problémů, dva dny po operaci jsem seděla na JIP na posteli v tureckém sedu. Vůbec nic mě nebolelo, jen pálilo tříslo při pohybu. Jako by mi do břicha ani nesáhli. Čekala jsem pohromu a ta se naštěstí nekonala. Jen ta únava je dost znatelná, ale to snad brzy přejde. Jen se mi moc nechce do masírování jizvy, nemůžu se na ni ani podívat, natož na ni sáhnout . Dost mě překvapilo, když nám v nemocnici rehabilitační sestra řekla, že se po hysterektomii nesmí 6 měsíců jezdit na kole, aby nepoklesl močový měchýř atd. Zdá se mi to jako blbost, ale pokusím se to vydržet. Všem děkuju za podporu před operací a "čekanky" nebojte, zvládnete to. Vlaďula

Ahoj Helenko,
já jsem po operaci 4týdny a v pátek jsem tady měla kamarádku na masáž(ona je rehabilitační sestra) a ta mě řekla ,že už mám začít.Nejdříve mě vynadala ,že mám jizvy zatuhlé,tak je silou rozmasírovávala.Teď to mám dělat každý den a ukazovala mě cviky na zpevnění břicha.Můžu ti říct ,že jsem byla večer z toho dost unavená.Bylo to takové to stahování břišních svalů a zároveň zatahování břicha.Pro mě dost náročné.Nicméně to dělám teď každý den.
Tak se měj fajn a ahoj ecila
P.S. asi by ale každý měl cvičit,tak jak to sám cítí!!!!

Ahojte děvčata,

otázka je směrována na děvčata po hysterektomii, od kdy jste mohli začít posilovat bříško??? Doktoři toho moc neřeknou...........jsem po operaci 5.týdnů

Díky za odpovědi

Pro čekatelky: nebojte se děvčata, věřte, že nejhorší je vážně to čekání ...ale jak to máte za sebou je každý den znát a je to jen lepší a lepší a vzpomeňte, chcete se zbavit problému, takže když ho odstraníte, bude vám líp
Všem, které operace teprve čeká držím palečky !!!
Věřte, zvládnete to !!!
přeji hezký zbytek neděle
H.

Já vím, že to čekání není vůbec snadné. Někdy mi bylo líp a zdálo se mi vše snažší, jindy mi bylo opravdu těžko na duši . A i když se rodina snaží pomoci, stejně je v "tom" člověk svým způsobem sám. Tak Ti moc a moc přeji, aby ty zbývající dny utíkaly co nejrychleji a operace proběhla v pořádku. Jak už jsem psala dříve, není to opravdu tak zlé, jak to vypadá dnes....A potom už bude čím dál lépe. Držím moc a moc palečky a pokud máš třeba ještě nějaké otázky, napiš, vždy je tady někdo, kdo může pomoci alespoň takto - "virtuálně". zdravím amalka

Dobrý den všem, můj termín už se blíží, nástup 19.3. a v těchto pošmourných dnech to na mne nějak začíná padat. Vždycky jsem si myslela, že jsem docela silná, před každým svým porodem jsem spíš já musela uklidňovat okolí (partnera a svoji mamku), že všechno dobře dopadne, ale tohle je nějak jiné. Taky jsem byla docela klidná, ale tenhle víkend mě zdeptal. Asi možná i proto, že od poloviny týdne jsem nebyla v práci kvůli nemoci své holčičky a doma je víc času na přemýšlení než v práci. Tak snad zítra bude líp. Moc obdivuji Vás všechny, které jste to zvládly a dodáváte tady optimismus nám vystrašeným čekatelkám.

Ahojky všem . Už jsem tu před časem byla, ale pracovní povinnosti mě odvedly jinam. Jsem téměř 4 měsíce po operaci, laparo..a jsem tu od toho,abych potěšila..jak čekatelky tak ostatní,které si tu zkušenost už prožily. Takže všechno se vydrží, event bolesti po operaci vás zbaví práškem či injekcí, třetí den už nebudete potřebovast větššinou nic. Doma za 5 dní, docela v poho...jen vážně nic těžkého nezvedat, já neposlechla a trichu víc zakrvácela..tak bacha. Šestinedělí uběhlo jako voda a pokud se týká horka, nespavosti,plačtivosti a tak...moc doporučuji Sarapis nebo Estrovone od Swissu. Pomáhá to a ještě jsou po tom krásné vlasy .Drže se,všechno se vrátí do normálu,vč.***u.Za pár týdnů zapomenete,že existují vložky. Tak zatím....a strach je normální,nic si z toho nedělejte ..hezké dny rekonvalescence. Majka

jizva se krásně hojí a je mi lépe a lépe...

Mám stejný zdravotní problémy,břicho nafouklé ať sním co sním nebo nesním,jsem unavená ,krvácím,všechno se mě chytá,fakt se těším na operaci.Píšeš,že na tebe syn uvrhl další dluh,já tedy nevím,ale je dospělý,nemůže přece dělat dluhy na tebe?? Z druhého syna máš radost,že? Co studuje za školu? Státnice určitě udělá a přítel najde zaměstnání nové, i když vím,že v dnešní době to není lehké,ale uvidíš,všechno se v dobré obrátí.A tu operaci neodkládej,jak to tady čtu,každé se po ní ulevilo a každá je ráda,že na ni šla tak proč se trápit,když nám může někdo pomoct

já mám jizvu 26 cm a ta mě vůbec nedělá problém.Třetí den po operaci jsem chodila normálně až jsem sama byla překvapená.Já mám problém záda ty mě jako vždy zradily,takže nebýt zad tak je vše okByla jsem 14 dní po operaci nakoupit a se psem chvíli venku a nebyl problém jen jsem byla trochu unavená,tak jsem si chvíli lehla a zase dobrý.

Ahoj,já taky beru aloe,ale je to gel a jmenuje se aloe berry,je to opravdu dobré na vše.Sama jsem se přesvědčila když jsem šla před kyretáži na předoperační vyšetření tak jsem měla spoustu hodnot snížených nebo zvýšených a za měsíc a půl jsem šla na operaci a znovu mě dělali veškeré vyšetření a bylo to v pořádku.Beru na lačno 2 pol.lžíce.Měj se dobře a ta práce mě už brzy také čeká

ahoj děvčata, jsem 16.den po hysterektomii řezem, a jsem ráda , že jsem objevila tuto diskusi,moc mně pomáhá při rekonvalescenci.Jsem kuřačka a chci se zeptat,zda mohu kouřit,jestli to nemá vliv na uzdravování. Doktoři mně propustili s tím, že nesmím nic těžkého zvedat a to bylo vše.


Zdraví Bony

Ahojky,ja mam tedy zkusenost,ze me to nejak ani nevadilo.Me spis vadila pri chozeni.Dost me tahla dolu a ja asi 14 dni chodila jako stara baba . Pak se to zacalo lepsit. V nemocnici sem vice lezela,ale pak uz to nejak neslo,silene me bolela zada a tak sem si pak radeji sedala na zidli.Doma jsem to stridala.Chodila,lezela,sedela....
Sama uvidis,co ti nejvice bude vyhovovat a neboj,zvladnes to
Iva

Slyšela jsem, že po operaci dlouho vadí při sezení jizva. Dá se to? Nebo jen ležíte a chodíte?

Moc s tebou soucítím, mám taky kluka s celiakií.

To víš, že jo, zvládneme všechno. Ženský vydrží víc než chlapi. Já ještě termín nemám, ale pomalu si začnu všechno vyběhávat. V lednu mě doktorka řekla, že v březnu mám začít, tak tak učiním. Už mě je dost blbě, asi tu operaci potřebuju. Bolí mě vaječníky, celý měsíc mám takový pocity, že má přijít menstruace, bolí mě křečáky , zvětšuje se břicho apod. Přítel přichází o zaměstnání, syn se snachou na mě opěr uvrhl další dluh, druhý syn má dělat státnice, takže teda atmosféja jako hrom. Snažím se na to všechno nemyslet. Žiju ze dne na den, nic neplánuju, protože kdyby na to musela myslet, tak bych se zbláznila.Chodím do práce od rána do večera, pak uvařím synovi (má bezlepkovou diteu),vyperu, vyspím se a furt dokola.Ale docela mě to vyhovuje.Už ani od života nic nečekám, jen abych netrpěla bolestí.Po operaci, jak tady všude čtu, jsou nejhorší 3 dny, pak snad bude líp.

Jak píšeš, musíme se od všeho odpojit myslet už jen na sebe. a na svoje pocity.

tady je odkaz na tu Aloe. me ji doporucila ma obvodni lekarka,sama ma dceru dost tezkou alergicku a Aloe ji dost pomaha,zkusila sem to a citila jsem se opravdu dobre.Takze ja si davam kuru 2x do roka:)
http://www.001shop.cz/…-listu-Aloe-Vera

Tak se na to jukni

Iva

Kukám,že ty si půjdeš do nemocnice vlastně odpočinout No jo,taky bych nechtěla zůstat neostříhaná,vy kadeřnice jste moc důležité osoby pro nás ženské . Za týden budeš mít po všem,polehávat a radovat se,že to máš za sebou..

No já jdu 26. do nemocnice a 27. mi to budou dělat. Předtím musím na předoperační vyšetření,krev a podobné. Jdu na laparoskopické odebrání dělohy s tím,že když se doktorovi nebudou líbit vaječníky vezme je taky a když to nepůjde laparo,tak řezem..tak uvidím až se probudím co mi zůstane.. Už jsem to tady psala,závidím každé která to má dřív před sebou než já..ale taky se dočkám a prostě si to v hlavě programuju tak,že bude všechno fajn,dost věřím na to že člověk může sám sebe,svoje tělo ovlivnit,když si něco hodně přeje,pořád si to opakuje,tak si mozek na to zvykne a chová se tak..možná to zní divně,ale mám to vyzkoušený a pomáhá mi to překonávat překážky a potom,když jsem se vyrovnala s tím že mě manžel leta podvádí a dokázala jsem se od něj odpoutat a rozvést se,tak zvládnu leccos.Ty jsi taky musela zvládnout velikánské stresy a starosti,jsi silná tohle taky zvládneme