Ahoj holky,

jsem tu nova, ale koukam, ze jste se do hubnuti pustili s elanem a jde to

Taky jsem se rozhodla zacit.... mam 164 cm a vazim strasnych 75 kilo minuly rok jsem zhubla 7 kg a uz sem je nenabrala, coz me tesi, ale pak se to zastavilo, tak jsem s tim prestala... tenkrat jsem chodila dvakrat tydne cvicit, jedla primerene a proste to slo....ale ted?
Nevim jestli znate e-kalkulacku na strankach o Flore, ale ja si tam peclive vyplnuju jidelnicek a to je to, co me desi...

nikdy jsem nemela problemy s nejakym prejidanim, nebo nezadrzitelnejma chutema na slany/sladky a takovy ty tucny jidla me taky nelakaj, takze jsem v podstate jenom stopla takovy to uzirani behem dne... jim 5x denne, dopoledne sacharidy, k veceru uz jen bilkoviny a zeleninu... proste takovy ty klasicky zasady, nepocituju hlad... ale nikdy se v tom jidelnicku souctem kalorii nedostanu pres 5 000 Kj za den.... vcera jsem mela jen 3 500 a to uz mi prijde hodne malo takze jestli chci zhubnout, tak bych mela jeste ubrat? to uz neni snad ani mozny, ne? Je teda pravda, ze pohybu moc nedam, ale hybu se kazdy den.... behani po meste, auto nemam atd...Nedokazu si predstavit ze normalni denni prijem zeny kdyz nehubne je kolem 8000 kj denne....a redukcni jidelnicek 5 000...

co si o tom myslite? za kazdou radu od zkusenejsi budu vdecna dekuju

Ahoj Hibiscus undefinedundefinedundefined

Téměř od začátku této diskuse vás hubňulky sleduji, ale z více důvodů se zatím
nemohu přidat (ač bych nutně potřebovala) undefinedundefinedundefinedObčas jsem měla "tendenciˇreagovat na
nějaké náměty, které jste tu probíraly nebo nadhazovaly, ale nebyla jsem
"členem clubu Victorek"... Ač PC používám v práci zcela rutinně, jeho
nadstandartní využití coby komunikačního prostředku "s celým světem"
je mi poněkud vzdálené (na rozdíl od mých dětí) undefinedundefinedundefineda zatím nebyl prostor s tím něco udělat. Až
Tvoje opakovaná zmínka o Tvém synovci mě - vzhledem k tomu, že neznám Tvůj
mail, abych mohla zareagovat (to umímundefinedundefinedundefined ) soukromě, vyburcovala k tomu, že jsem se
pokusila zaregistrovat ... Přes dlouhý úvod mám pro Tebe a hlavné Tvého
synovce jen malinkatou informaci, ale snad bude ku prospěchu (někdy každá
troška dobrá), i když teď možná nesu dříví do lesa a přicházím se staronovým
info.... V edici Roska (tuším, že při Unii Roska=roztroušená skléróza) vydali
svého času knihu Jany Liberdové Cesta ke zdraví (tělesně oslabených-zvláště
roztroušenou sklerózou). Je to kniha vpodstatě autobiografická, vycházející z
autorčiny vlastní zkušenosti. Jsem si vědoma toho, že kromě ohromné vůle, kterou
asi dotyčná oplývá, měla i kus štěstí-v charakteru či stádiu nemoci a také v
tom, že potkala Ing.Vladimíra Zemana, neobyčejného a svým způsobem velice
charizmatického propagátora jógy. A údajně (podle mých známých) cvičení jógy
pod jeho vedením ji zvedlo z hrozícího vozíku do plnohodnotného života...
Krátce (bohužel) jsem měla možnost kurzy jógy Ing.Zemana navštěvovat a jednou
nám tam předcvičovala i ona - už jako jeho žena undefinedundefinedundefinedNa vebu (Unie jógy) vidím, že se nejspíš józe
a podobným cvičením manželé Zemanovi

věnují dodnes. Netuším, v jaké jsou momentální kondici (přece jenom, RS-ku asi
člověk definitivně nevyléčí, jenom jí může dostat aspoň trochu pod kontrolu,
Ing.Zeman má, myslím, už své roky-což mu na jeho naprosto přirozeném charizma
nic neubírá-viděla jsem ho před cca 1-2roky). Manžele Zemanovi jsou podle mě
také duší SEČ (Sdružení pro ekologii člověka) v Brně - na netu by se dal touto
cestou dohledati i mail ... Prostě si myslím, že by tímto směrem mohl člověk
získat nějaké podnětné info, nebo dokonce radu či pomoc či zkušenost. Závěrem
chci ještě říct, že svého času (nevím, jestli až dosud) pořádal Ing.Zeman
ukázkové hodiny (vékendové kurzy) i mimo Brno - a s vekým ohlasem (slyšela jsem
na vlastní uši). Také musím přiznat vlastní zkušenost, kdy ho cca 3x na kurzu,
který jsem navštěvovala, zastupoval některých z jeho kolegů - byli
milí,příjemní,trpělivý.... ale nebyli to ONundefinedundefinedundefined, protože Zeman je OSOBNOST....

pohled na House of Parliament a Big Ben z ruského kola... London Eye

v muzeu voskových figurín... to jsem si musela pohladit svého oblíbeného herce

na nultém poledníku... to se mi líbilo, že každý stojíme na jedné polokouli naší planety a držíme se za ruku

a fotečky... tak první je Tower Bridge..já s miláčkem... jo a ty brýlky jsou pořád ty stejné...nové... nechala jsem si je udělat samozabarvovací, takže mám z nich na sluníčku brýle sluneční... jsem moc ráda, že jsem d toho investovala... moc jsem se vždy v létě trápila

no hurááá... už se to poslalo...

Berušky, moc nepíšete jak trávíte dovču... tak pište... nebo vás teprv čeká... já teď byla na 4 dny v Londýně... jsem z toho tak nadšená.... hrozně moc mám ráda poznávačky... tentokrát na vlastní pěst...sehnala jsem přes net ubytování levné letenky a 1000 do Londýna... no nekupte to ... a hrozně mě tam všechno bavilo... londýnské metro už mám v malíčku ... ikdyž jsou některé stanice obrovské třípatrové... všechno je moc dobře značené a celkem se není čeho bát... ikdyž já se jednou "zratila" ... ale né mou vinou... jeli jsme čtyři... já s miláčkem a naši známí... nastoupili jsme do metra a ta moje polovička řekla, že je to opačný směr... vystupovat... oni vystoupili, a já už to nestihla, řede mnou se to zavřelo... no tak jsem jim odjela... ale zase jsme se za hoďku sešli... a opačný směr to nebyl.. to jen ten můj miláček je občas zmatkař a dezorientovaný... naštěstí jsme se dohodli, že když se ztratíme... kdekoliv... tak máme scuka vždy tam, kde jsme se viděli naposledy.... jinak Londýn je krásné město, ale ne tak moc krásné, jak jsem si představovala... je tam čisto všude... i v metru... neviděla jsem nikde pomalované zdi a vlaky od sprejerů... je tam stráááášně moc turistů a tedy rušno a fronty... bylo tam krásně, ale nechtěla bych tam žít...

Chodili jsme od rána do večera, protože já jsem rozná a moooc zvědavá...všude musím být a všechno vidět...poslední den jsem už kulhala...a z toho pohybu mám o kilo míň... ale asi i tou stravou.... to byl pro mě kámen úrazu...

Nesnáším fast foody ... a všude jich bylo plno... a já nikde nemohla najít nic, kde bych se normálně najedla... všude jen sendviče, sice velký výběr... a hranole... ta jejich klasika... fish and chips... a hambáče a párky.. a smrad z přepáleného oleje ... sice i saláty, ale v nich dresinky či majonéza a to já nemám ráda... mě je z toho vždy blbě... k tomu všemu každé ráno v hotelu na snídani... pouze opečené světlé tousty, máslo (slané) a džem ...

My chodili po památkách, takže tam všude byly tyto jídla... a jen málokde nějaká sámoška... tam jsem si vždy koupila bílý jogurt na snídani a jogurtové mléko na véču ... žádný výběr... pečivo jen světlé...a samé sladké... ale to já zase můžu... tak jsem papkala ty jejich mufiny... u nás mi nechutnají, tam byly výborné ... jen první den jsem měla zapečené lazaně se špenátem... pak už jsem nikde nic podobného nenašla a na to místo jsme nejeli přes půl Londýna.

Omlouvám se za chybičky, píšu to v rychlosti a nějaké to i y... mi dojde až pak... nebo vynechaná písmenka...

No a pozítří jedeme už s dětma na týden do Pensionu na Lipno... už se moc těším, hlavně proto, že jsem nikdy nebyla na jihočesku ... moooc se těším na Krumlov a Hlubokou a snad se nám podaří i se projet po Vltavě ... a prý bude od soboty krásně... tak nám snad výjde i počasíčko... i v Londýně nám vyšlo krásné počasí polojasno až jasno... jen ráno a občas přes den větrno... ale naštěstí nepršelo.... pošlu nějaké fotečky, jestli mi to půjde...
Nooo a zítra večer to balení... to přímo nesnáším... vybalovat to je v pohodě... všechno vyházím do pračky... ale balit... ach jooo.... a zas je to jen na mě... zbalit celou čtyřčlennou rodinu... no však to znáte... štve mě, že musíme brát ještě nočník a plínky... ta moje princezna ne a ne si říkat na nočník....

Já se zase rozepsala že?.... no týden vždy nik a pak tu píšu romány ... ale nebojte, já tu zase týden nebudu

Dobrý den, na jedné diskusi o váze, jsem narazila na váš příspěvek, já
pracuji jako ředitelka jedné střední organizace, za 6.5let ředitelování
jsem přibrala 15kg, no a cítila jsem se zle, tak jsem se rozhodla, že
tak to dál se mnou nejde a zkoušela, co by zabralo, neumřela jsem hlady
a nezbláznila se nervozitou, kdybyste měla náladu, tak se připojte.

Píši knihu o svojí metodě na zhubnutí, trvalo mi dost dlouho, než jsem
vyzkoušela, co fakt zabralo, zatím to zkoušelo dost mých kamarádek, já
sama jsem zatím zhubla 21,5 kg, kdyby jste chtěly mohla bych pomoct a
získat tak další ověřovatelky mého programu.

Kdyby přece jste
ještě nezhubnula, poradila bych Vám, nakladatelství, pro které
zpracovávám knihu o své metodě, má zájem o víc zájemkyň, které by to
vyzkoušely a napsaly o kolik zhubly a za jak dlouho.Samozřejmě, že to
není jedna rada, ale celý soubor, ono nic, co funguje, není úplně
jednoduché, to vám nebudu lhát, ale je to realizovatelné a zdraví
neškodné, finančně i po několik měsíců únosné, protože to spočívá na
běžném jídle a ne nějakých preparátech. Ozvěte se mi na číslo 736611615
, ve zkratce Vám objasním. Nebo mi napište své číslo na mobil, jestli
máte t mobile, mám večerní paušál na 1000 minut, zavolám já, abyste
neprodělaly. Víte, podvodníků je plno, nabídla jsem to na pár stránkách
pro ženy a mne mrzelo, že jsem za tu nabídku sklidila
jenom
nadávky, už mám pár děvčat přes net, která mají dole první 2 až 4 kg za
dva týdny spolupráce se mnou . Já jsem hubla 3 měsíce a nyní lehce váhu
udržuji. Sama uvidíte, zda by to pro vás mělo význam, ale žádné léky
ani driáky to nejsou. Celé je to založené na normálních běžně cenově
dostupných potravinách. Pročetla jsem k tomu dost různých příruček a
vyzkoušela kombinace, které opravdu vedly pomalu a jistě k cíli, moje
původní váha byla 94 současná je už 73,1kg. Trochu mi to ještě jde dolů
setrvačností.Pokud byste chtěla, některé dámy, které hubnou se mnou
,chtějí přímo jídelníčky a tabulky potravin, buď ten jídelníček dodrží
nebo nahradí něco z něj potravinou s podobným energetickým nábojem,
jenom je tam třeba dodržovat určitou zásadu k tomu, aby metabolismus
spolupracoval, ale nebojte se dělená strava to nění. Mne ovšem po všech
těch peripetiich překvapilo, jaká věc zabrala. E

nové

já nevím, jestli nemají na serveru nějaké problémy nebo co... zas mě to úplně vyhodilo z diskuze a další příspěvek s fotkou se neposlal...zkusím to znovu

tak já už jsem zase tady, ale jen dnes a snad i zítra... přijeli jsme z jedné dovči ve středu ráno a v sobotu zase jedeme na druhou....
Hibiscus... tabulka super...obdivuji vaše úbytky... jste šikovné holky... ale já tam mám opětchybičku... nemám o 2 kila míň... mám pořád stejně jako minule 66 kg... nevím, jestli jsem to při hlášení váhy nespletla... no trď už to hledat nebudu... ale pohled to byl hezký... o dvě kilečka míň ...

Sonisku... ten dortík je úžasný.... něco takového jsem ještě nikdy neviděla... jsi fakt dobrá... až budu mít víc času, tak se kouknu na recepták taky...

Dneska jsem naštvaná od rána nám nejde proud... až k večeru to pustili... a já mám tolik prádla na praní... venku je hnusně, prší... kdy mi to uschne?... zítra to musím vyžehlit a večer balit... 4 pračky... ach jooo....

pošlu vám teď slíbenou fotečku mých nových brílí... první jsem v těch starých a pak v nových... vždycky jsem si přála černé rámky, ale neměla jsem odvahu... hrozně se mi líbily brýle , které osí Domasovanda, ale ten typ mi bohužel nesluší... prosím o váš názor... nechci lichotky, ale opravdu to, co si myslíte děvčátka... někdo mi říká, že jsem v nich moc konzervativní, někdo zase, že je mám super.... opravdu mě zajímá váš názor ... děkuji....

Petrasan... taky chci ještě reagovat na tvůj příspěvek... soužití s mužem... snad se k tomu dnes ještě dostanu....

je tu nějak podezřele mrtvo

taky to sleduji už druhý den, a nebyl čas reagovat. Ale stejně asi neporadím, protože zatím takové problémy nemám. S přítelem jsem pátý rok, společně jsme si koupili byt, auto, pejska a spoustu dalších věcí. Peníze taky nemusíme nějak řešit, ale "jedeme" ve všem společně. A to se týká i domácnosti. Co dělám sama je snad jen žehlení a vaření, a vlastně utírání prachu. Na začátku našeho vztahu mi tloukl do hlavy, že není manuálně zručný, že je prý na ten sport. No teď už jsem zjistila, že to byla jen jeho lenost, a ne to, že je levej. Občas se u něčeho vzteká, že mu to nejde, ale stejně to udělá. To bylo jen v rychlosti. Nemůže ti to pomoci, ale taky jsem chtěla reagovat. Samozřejmě to chápu, může mě to potkat taky.

den. Nedá mi, abych nereagovala na příspěvky Petrasan, Hibiscus a Soníska. Chápu Petrasan, neboť můj muž je chaotik, i při dobré vůli mu udržet pořádek nejde a stále něco hledá. Byly doby, kdy mi to taky pěkně lezlo na nervy, ale pochopila jsem, že jiný nebude. Díky Hibiscus teď vím, že na to má vliv i dyslexie. Předtím jsem se třeba rozčilovala, že nemůže najít své oblíbené tričko, dnes, když ho vidím stát bezradně před otevřenou skříní, dostávám záchvaty smíchu. Slevila jsem z požadavků na pořádek, což nebylo lehké, neboť máme dvě děti a malý byt (1+1). Na druhou stranu vím, že když se bude se mnou nebo s holkama něco dít, můj muž udělá všechno, co bude v jeho silách, aby nám pomohl, podporuje mě ve studiu a snaží se pomáhat. Aktivivity s dětma jsme měli rozdělené, já nesnáším cirkus a poutě, ZOO a podobně, tak chodil tatínek. Na mě byly divadla a výstavy. Nevím samozřejmě, zda nám manželství vydrží, jsme teď v tom blbém krizovém věku, ale myslím si, že je důležité, když máš doma někoho, na koho se můžeš spolehnout , s kým je ti dobře a koho si vážíš.Problémy a starosti denního života dokážou snadno převálcovat vše ostatní. Každý máme nějaké chyby a můj muž by těch mých určitě uměl vyjmenovat víc než já, ale za ta léta máme už nastavenou hranici vzájemné tolerance. Jasně, že se taky hádáme, někdy docela nekonstruktivně a zbytečně, na spoustu věcí máme naprosto odlišný pohled, ale taky už se dokážeme na věci dívat s určitým nadhledem. Život hrozně rychle utíká, tak proč si dělat starosti s trochou nepořádku? Jinak souhlasím s názorem, že si musíme užít děti od malička a udělat si na ně čas, protože to hrozně rychle uteče a najednou máš doma dospěláka, co se tváří, že už tě vůbec nepotřebuje. Ale to neznamená, že s nima musíme zůstávat doma, spíše jde o to, jak si umíme užít čas, který trávíme společně.A taky není nad vyrovnané a spokojené rodiče. A maminka, kterou naplňuje a uspokojuje její práce, taková určitě je. Navíc si váží času stráveného se svými blízkými a umí si ho užít.
Jejej, to jsem se rozepsala, doufám, že jsem vás neunudila a nevyply jste si kompíky. Krásný den. A.

Ahoj,včera jsem četla Tvůj příspěvek,ale neměla jsem čas reagovat,dnes to má pokračování,tak se budu snažit něco k tomu napsat.
Musím uznat,že mě to docela u Tebe překvapilo,protože málo kdy píšeš o svém soukromí.
Jak píšeš,jste oba velice zaneprázdněni svou prací,která Vás vyčerpává,trošku stresuje a to se samozřejmě odráží na Vašem vzájemném chování,aniž by jste to úmyslně chtěli.Z minulosti to dobře znám,když se stres navalí,kopala jsem okolo sebe,neúmyslně jsem ubližovala lidem,kteří za to ani nemohli a nejhorší je,že se kolikrát vyslovilo něco špatného,co se nedá už nikdy vzít zpátky.Nedokáži se vžít do Vašeho žití,žiju úplně obyčejný život,do práce ,domů,nemám už povinost každý den vařit,protože jsem tu v týdnu sama,ale chápu Tě,jak to vše pro Tebe musí být vyčerpávající zvládnout.Práce,studie,domácnost,rodina,o to více,když jak píšeš ,chceš být finančně na manželovi nezávislá.Ještě jsem se s takovou ženou nesetkala,ale když o tom tak přemýšlím,má to něco do sebe,protože nikdy člověk neví ,co ho může v životě potkat a zůstat sama a vychovávat dítě s minimální finančním obnosem(ne,že bych Ti to přála,ale nikdy nevíš...),je hrozně těžké a stresující,já si to zažila se dvěma dětmi.
Dále píšeš,že jste oba tvrdohlaví,myslím,že každý z Vás chce být ten vůdčí typ a to dělá ve Vašem vztahu další neporozumění.Obzvlášť chlapi to těžce nesou,když by to měla být žena.
To,že je nepořádný,nepomáhá Ti,je u některých chlapů normální,já osobně jsem na to měla větší štěstí,ten můj dokáže co se týče domácnosti opravdu snad vše,přes uklízení,vaření,mytí oken...Ne,že bych to po něm vyžadovala,ale sám se při takových akcí připojí sám a rád.Kdysi řekl,že by ani ženskou nepotřeboval,protože je ve všem soběstačný.Je vysokoškolák a také velice chytrý a inteligetní,což na něm miluji.Nevím,ale nějak ve Vašem vztahu postrádám udělat si čas jen sami pro sebe,to si myslím,že je ve vztahu velice důležité.Proto ho asi i chápu,že by rád,aby jsi byla v klidu,měla na ně více času atd... Určitě mu to chybí.Uvědom si,že jen a jen práce,není vše a především jste si založili rodinu a té je třeba se po všech stránkách věnovat,samo,že oba.Vím,že se snažíš a není to při Tvé práci jednoduché,ale někdy si říkám,že lidé karieristi, tak trochu ochuzují svou rodinu o krásné prožitky s nimi.S tou výpomocí v domácnosti souhlasím,sama jsi poznala,že je pro Tebe vše méně stresující a na tchýňulku se vykašli,je to Tvůj život.
Jinak souhlasím s Laďkou,že není nic důležitějšího než zdraví a vše ostaní jsou opravdu jen blbosti,ale to si člověk uvědomí až tehdy,když se bohužel něco takového stane...
Nevím,jestli jsem tu neplácala blbosti,ale tak to vidím já.
Přeji Ti,aby se vše v dobré obrátilo a našli jste opět k sobě tu cestičku krásného a klidného vztahu

díky za odpověď , závěr tvého příspěvku mě tu rozbrečel.
Vím, že si tu stěžuju vlastně na malichernosti. Takže se musím držet a počítat si než vyletím. Se mnou bohužel cloumají vášně všeho druhu, ale chce to obrnit se trpělivostí a přibrzdit.
On se pak jen urazí a nemluví se mnou, což bytostně nemám ráda.
Takže si jdu hledat paní na úklid. Ondřej se prostě nezmění, z toho musím vycházet.

Tvého synovce je mi fakt líto, ale je to tak jediné, co můžu říct, tohle se léčit příliš nedá, choroba je to hrozně blbá a on je navíc tak mladý.

Ahoj, souhlasím s tebou, že v žádném případě nemáš zůstávat doma!!!! Na to jsi snad neštudovala a jak píšeš, stále ještě študuješ. Spíš bych si asi opravdu aspoň 1 týdně zavolala nějakou úklidovou službu, určitě by se ti ulevilo a na příbuzné se vyblajzni. Hlavně, že vy budete v pohodě.
Víš ju jsem své syny k domácím pracem vedla, bydlíme ve velkém rodinném domě, takže práce nadhlavu. Každý týden měl jeden službu v kuchyni a druhý v sobotu luxoval a vytíral. Ale přesto jsou to dva odlišné typy, starší tan sám od sebe miloval pořádek, mladší je typ tvého přítele. Proto i když jsou to kluci s dvouletým rozdílem, museli jsme jim udělat 2 samostatné pokojíky - protože byli kvůli pořádku pořád v sobě. Jak jsem už psala Ondra pomůže s úklidem, ale apsolutně ho neumí udržet - je to pro něj zbytečnost.
Ten tvůj, jak píšeš je nadprůměrně inteligentní, takže takové prkotiny asi taky nejsou pro něj podstatné.
Opravdu se budeš muset obrnit velkou dávkou trpělivostí, něco spolknout a hlavně - počítat do deseti, než začneš takzvaně buzerovat. Uvidíš, že to bude stát za to, klid a pohoda je to nejdůležitější, třeba si řekni, co kdybych onemocněla, nebo přítel, co by pak bylo důležitější....A užívejte každou volnou chvilku ze synem, protože čas tak strašně rychle utíká, než se naděješ bude z něho velký chlap. Já stále aspoň mohu vzpomínat na krásné chvíle, když mi lezli do vany, bylo to naše intimní, soukromé pásmo, kde s odhozením šatů se mohlo svěřovat se vším. Nebo na procházky do lesa a další, další věci. Svěřovali se pak se vším, věděla jsem o jejich láskách, ptali se na můj názor a nechali si poradit. S manželem takový vztah nemají, nikdy na ně neměl čas, a nebyl z domova zvyklý si s dětmi hrát, povídat, učit je klukovské hry, nebo mužské práce. To jediné mi na našem manželství vadilo. Víš, každý má určité sny a představy a málo komu vyjdou na 100%(spíše nikomu). Ale mám hodné syny i snachu a budoucí snachu, zatím jsme relativně zdraví - takže jsem vlastně šťastná. Někdy se bojím, jak dlouho může štěstí trvat... Tak tak blbě jsem nechtěla skončit. Jen mi na mysl přišel opět můj synovec, protože mi volal brácha, že začíná mít občas necitelnost na jednu polovinu těla a já si říkám, jak dlouho bude trvat než skončí na vozíku. Co by dali za to kdyby dělal binec kolem sebe, ale byl fit.
Věřím, že se přes problémy přeneseš a zase bude fajn. Moc ti to přeju. Laďka

dík za podporu a názor. Souhlasím se vším, co jsi napsala, rozumově vše chápu, ale někdy je těžké si poručit, oba jsme totiž velmi tvrdohlaví. Já vydržím dlouho a neustále se v duchu utěšuju, že je všechno prima a v pořádku, ale čas od času vybuchnu. Samozřejmě když toho mám plný zuby, jsem unavená a lehkce přepracovaná prostě ve stresíku. Pak ho "pronásleduju" s uklízením. Mám pocit, že už nemám kapacitu a potřebuju čas na svoje věci, zejména bych těď potřebovala studovat a dodělat doktorát. K tomu večer většinou už nemám vůli a energii, přes den sedím většinou u počítače či něco řeším a večer si zase sednout ke compu a knihám... Mezitím mě čeká ten každodenní stereotyp domácích prací, vaření. To se ještě snažím taky vymýšlet aktivity pro syna a hrát si s ním nebo něco dělat. Pak mě hrozně rozčiluje, že musím neustále ještě uklízet po mém drahém. Nestačí, že si mi zbývá vždy kuchyň, protože na to bohužel pedant asi jsem, mám ji ráda čistou zvláště , když v ní denně pracuju s potravinami. To mám bohužel po mamince, do 18 let mě tak cepovala. Ale o tom asi netřeba se rozepisovat, většina to znáte.
Můj Ondřej je nadprůměrně inteligentní a chytrý, proto jsem si ho taky vybrala. O to je komplikovanější, když ho srovnám se svými jinými vztahy a partnery. Je velmi pragmatický, chce všemu velet a o všem rozhodovat a já mu do toho úplně vždycky nepasuju, protože jsem příliš odbojná a musím mít prý vždy svůj názor. Prostě se na něj moc prosazuju. Stejné to bylo s prací. Nechtěl , abych šla tak brzo a neustále mi opakuje, že můžu zůstat doma nebo úplně zminimalizovat úvazek. Pak prý budu v klidu a budu mít čas na domácnost a na ně a své hobby - zábavičky , jak tomu říká. Jenže já nechci být totálně na něm závislá a muset si mu říkat o každou korunu, kterou bych potřebovala se zdůvodněním ,na co to chci. Nesnáším to ze srdce - říkat si o peníze. Nemáme ani společný účet, o zásadních financích rozhoduje on. Ale naštěstí se mě ještě ptá. Klasicky se mu taky zdá, že moc utrácím, proto asi odmítá společný účet...


Ale jinak má spoustu pozitiv krom toho, že je levý na manuální práci, kompenzuje to tou hlavou. Největší pozitivum, které vidím, že mu záleží na synovi a celkem se mu věnuje. Hraje si s ním,když přijde z práce, je schopen s ním jít na hřiště, vymyslet nějakou činnost pro něj a různé bejkárny. Ale je pomalejší, všechno mu déle trvá.


Jsou aktivity, které dělám se synem výhradně já během týdne a kterých se nezúčastňuje, což je mi občas líto, protože vidím jiné tatínky, kteří tam jsou např. plavání, ale pak si řeknu - no jo nepracují tolik a je vyřešeno.


Asi jsem ochotná domácnost tahnout dál jako doposud, ale chtěla bych , aby nějaké činnosti prostě dělal. Přemýšlím, že na něj trochu přesunu nákupy. Uklízet asi nikdy nebude, nemá potřebu, takže se zřejmě musím držet a tzv. ho nebuzerovat.


Pragmaticky si taky říkám, že si obstarám pravidelnou výpomoc domů, už jsem to i zkusila a musím říct, že se pak stresuju míň, sice mě za to doma kritizují a tchýně to taky nechápe, ale kašlu na to. Bude mě to sice stát peníze, ale zase se budu moct víc věnovat synovi a sobě.


Asi je třeba , abych byla větším diplomatem a nebyla příliš přímá, měla bych se to naučit a nevyjíždět po něm. Taky se asi budu muset smířit s nějakým binčíkem doma, což bude pro mě nejtvrdší oříšek. Jsem bohužel systematik.
Chce to taky trochu mužského myšlení a žádné citové výlevy, s čímž mám problémy. On to samozřejmě nechápe.
Dík, Laďko, zase jsi mi to všechno jen potvrdila.
Ta emancipace nám spíš škodí než pomáhá, chlapi na to nejsou připravení, bohužel je k tomu nevedou ani jejich vlastní matky, většina žije v předválečném modelu. Zároveň jsou chlapi čím dál méně zodpovědní a spolehliví a chtějí si více užívat. Jsou čím dál zženštilejší v negativním slova smyslu a zbabělejší zato my jsem stále silnější a samostatnější, tak jak tenhle trend může dopadnout.
Co si o tom myslíte?

Holky!!!! Tak zase dělám raníčka já? No jo,když on je čas dovolenych. My jedem na ten raft příští středu.Snad se to počasí umoudří,protože jinak s dětmi pod stan a na vodu by to neklaplo.Tady je to počasí už druhy den teda katastrofální.To zdaleka nepřipadá prázdniny.Jinak ten můj sraz byl perfektní.Akorát letos sem došla celkem brzo ve 4hod.Dokonce sem byla spolužákama pochválená,tak sem trošku poskočilaNo jo už nám není 30let,už nám není ani 35 a že to krásná léta jsou........... Ještě pro Petrasan!! Já si myslím,že starého psa novym kouskům.....však to znáš.Já teda letos budu vdaná "teprv" 16let,ale taky něco už přes koleno nelámu.A podle všeho se máte dobře no né? Tak zatím pá!!

Ahoj, když jsem četla tvůj příspěvek, tak jako bych viděla mého mladšího syna, mimochodem také Ondřeje. Nevím jestli se ten tvůj takhle choval od malička, můj ano, je totiž dyslektik a dysgrafik, stále něco hledal a hledá, mohla jsem mluvit ať si uklidí věci a jako matce nemohl tak moc protestovat, aspoň nahlas, tak to uklidil, ale do druhého dne to bylo stejné. Teď sice žije s přítelkyní už 1,5 roku a není o moc jiný, musím sice uznat, že v sobotu ji pomáhá uklízet, vysává, vytírá i myje nádobí, ale kupičky věcí se brzy objeví zase.... Proto ti asi taky moc neporadím, já se o převýchovu snažila a taky celkem neúspěšně, asi budete hledat zlatou střední cestu - jenže podle mně jste dost odlišní. Ty pořádku milovná, možná trochu pedant a on jako většina chlapů, flegmatik k těmto nicotným a pro něj nepotřebným zbytečnostem. Asi razí heslo, ve svém bordelu se vyznám a pak ti má za zlé, když mu nějaké věci uklidíš a on neví kde. Musíš posoudit, zda jsi ochotna za něj tyto věci dělat, protože ho miluješ a čím tě vlastně přitahuje nebo imponuje, jak jsi správně podotkla porovnat jeho klady a zápory. Víš kdyby se týkalo jen těch "ženských prací", ale že je levý i na mužské práce, tak co vlasně dělá, kromě toho, že vydělává penízky. Jako velé + pokládám jestli se věnuje vašemu synovi, bere ho na procházky, hraje si s ním, čte mu pohádky... Pak je těžko uvažovat o rozchodu, protože jednou by se ti mohly zdát tyto věci, jako nějaké poházené prádlo, malicherné. Oproti tomu je důležitější mít nablízku člověka se kterým ti je hezky, je dobrým tátou pro tvé děti, neběhá za ženskými, nesedí v hospodě a především tě miluje. Já vím, že se ti to zdá teď nepřekonatelné, ale postupem času, člověk mávne nad některými věcmi rukou, to co mně vytáčelo, když mi bylo 25, mně teď přivodí úsměv. Kdybys byla sama, tak by to bylo snadnější, možná ještě zkus s ním v klidu promluvit ve chvílích, kdy jste oba v pohodě, třeba po pěkném večeru, poprosit ho jestli by ti více pomohl,že to sama nezvádneš a především za každou takovou věc ho chval a chval, jak s malym dítětem, i když by to měla být samozřejmost. Chlapi jsou ješitní, když umyje nádobí, tak mu třeba řekni - miláčku ty jsi tak šikovný, ještě, že tě mám, vidíš jak jsem utahaná, teď si můžu aspoň k tobě sednout a povídat si. Nesmíš to lámat přes koleno, on nevypadá, že by byl poddajný typ, který si nechá rozkazovat. Přeji ti hodně silné nervy, budeš je potřebovat, ale pokud jsem tě měla možnost poznat, jsi silná žena a rozhodný typ, teď bude důležité, abys byla i dobrá diplomatka.

, v záchvatu psavosti jsem napsala jednu blbost... k sushi se jí samozřejmě nakládaný zázvor na čištění chuti a pak wasabi, což je křen. Má zelenou barvu.
Jednou si taky vyleju srdce, přestože nejsem příliš ten typ, ale je to zejména ke starším a vdaným, co o tom soudíte...
Nějak se s partnerem ve všem plácáme, vlastně si děsně lezeme na nervy. Ještě to není odpor či nenávist, ale vzájemně se nemůžeme přenést přes věci, které nám vadí.
Partner mě totiž napadá, že ho neustále buzeruju a otravuju s uklízením, ovšem neznamená to, že bych po něm chtěla , aby např. vytíral, myl nádobí či uklízel kuchyň nebo se snad staral o praní.
Mně už opravdu vadí, můžu říct, že jsem na to alergická,když neustále odhazuje za sebou věci (oblečení, papíry atd.) , nemají u něho prakticky své místo, prostě jak mu to upadne od ruky, tak to nechá být, přesně tohle dělá v kuchyni, kde mě to tedy vytáčí dostatečně, on je naopak alergický na to , že mu to neustále připomínám a i několikrát opakuju. Přitom já ho většinou prosím, aby si to uklidil nebo dal pryč, ale dle mých zkušeností to nestačí jednou, takže mu to opakuju a to nesnáší. Já jsem bohužel typ, že všechno udělám pokud možno hned, po něm uklízím neustále, sbírám oblečení atd. , asi to budete důvěrně znát některé. On mě tepe za to , že mu prý věci schovávám, že už je nemůže najít, ale já naopak říkám a myslím si , že věci mají mít své místo a v bytě 2+kk jako máme my, není možné mít všude kupy věcí, protože bychom se tam brzo nehnuli i tak je tam toho dost - hračky, jeho hadry, různé papíry a jeho knihy. Tak jsme v takovém začarovaném kruhu, začínám být i alergická na to, že si neustále půjčuje třeba moje toaletní věci a čeká , že to vždy doplním. V domácnosti pro vaši představu obstarávám vše - nákupy, úklid ( sem tam ho samotného napadne třeba vytřít , ale často to není), praní, ale např. i výměnu žárovek, různé opravy atd. Jsem vlastně zároveň takový údržbář, je fakt , že jsem se spoustu věcí naučila a nemám paniku z el. proudu jako on. Umím zacházet i s vrtačkou atd. Jediné , co dělá doma, že zalívá kytky venku a občasně žehlí. Jinak nesahne na nádobí (proto jsme si pořídili i myčku, jinak bych trávila skutečně veškerý čas v kuchyni), ale stejně hodně věcí myju klasicky, on však to ani do té myčky nedá, neumí ji snad ani pustit. Síla co. O spoustě věcí ani neví, kde je máme, ale připouštím, že to je taky moje chyba, protože jsem ho dostatečně nezasvěcovala.
Nějak mi to však přerůstá přes hlavu, dost se uráží a nemůžu mu nic říct, tzv. ho buzerovat. Je na to alergický a já vím, že ve stresu jsem asi občas nesnesitelná, protože mu to opakuju dokola, ale oproti tomu on neudělá nic hned a strašně mu všechno trvá.
Asi si budu muset napsat na papír veškerá jeho pozitiva a negativa a definovat co chci... Jsou to malichernosti, ale ničí mě, zbytečně po sobě pak vyjíždíme, přitom nám fakticky nic nechybí. O to je to šílenější, materiálně jsme zajištění, máme oba práci, která nás však více či méně stresuje hlavně Ondřeje. A pak máme dítě, na které neustále myslím, jak by mu asi bylo , kdybychom nebyli spolu. Babo raď, co si o tom myslíte zejména vdané ... či vy s delšími zkušenostmi.


Díky zejména za konstruktivní rady.

Ahoj holky!!!! Tak já sem tady dnes jako první. tak to je dobré. Tak vám přeji krásné ránko,ale tady u nás na Moravě je teda zima a prší.Asi jako na podzim.Holky sem neštastnámé hubnutí je v ....nemůžu se donutit najet na ten režim co dřív.Jen doufám,že se to zlepší. Poslední dobou je to tady jako na vědecké ůrovni ty články. No držím vám pěstičky at vám to pomůže!!! Já naštěstí s problémy takového rázu nemám skušenosti.Jak tady popisujete,tak se ani neozívám. Tak zatím páček!!!!!!

Ahoj,písnu Ti na mejl o tom dortu,dám i nějakou fotečku postupu.Dnes jsem neměla čas,neboj to zvládneš a otázkama vůbec neotravuješ,ráda pomůžu.papa

Řasy mě nadchly nejdřív ve spojení s sushi, až pak jsem je začala jíst i jinak. Mám různá období.
Teď nejvíc vařím s nori a wakame. Nori vždycky přisypu např. do polívky jako třeba petržel či libeček. Kupuju si vločky, pak to dávám k luštěninám , které mixuju a dál zpracovávám. Do dipů, pomazánek- prostě jen lehce přisypu. Nejím je snad ani každý den. Občas udělám miso s wakame, tam se dává větší množství. Určitě jich dávám víc než lžičku. To bys ani nepostřehla, že tam něco máš. Jasně i jodem se můžeš "předávkovat", dobré je se určitě držet receptů. Ale můžu říct , že je jím každý týden v něčem.
Vynikající je ten salát. V sušené podobě se to navíc nezdá, ale s vodou řasy vždycky úžasně nabydou. Pak je můžeš nakrájet třeba na nudličky a přidat klíčky, bílou ředkev, červenou řepu či okurku, přidat umeocet - je to chutné a nijak nesmrdí. Určité řasy jsou samozřejmě krásně cítit mořem.
Taky jsem si koupila na zkoušku spirulinu - sladkovodní řasu v tabletách, která je nabouchaná minerály.
Japonci se řasami živí mnohem víc, lze říct, že je konzumují denně a jak byli zdraví a dlouhověcí než poznali naši "západní" stravu. Bohužel začali jíst fast foody a začali kynout.
Sushi si jinak můžete dělat lehce doma, není to žádný luxus - naopak jedno z nejlehčích jídel z hlediska přípravy.
Je to vlastně jen uvařená rýže s něčím syrovým , zpravidla zabalená v řase, ale ani to není nutné.
Sushi
rýže krátkozrnná (existují speciální, ale stačí SOS-modrá)
rýžový ocet, jablečný ocet, třtinový cukr - smíchat a osladit, jak vám vyhovuje, ale nemělo by to být příliš kyselé
nalít k rýže a zamíchat, vznikne lepkavá a dobře soudržná hmota, z které se dají dělat i kuličky apod.
nori plátky na balení
-dobrá je tedy bambusová podložka a potravinářská folie
na podložku si dáte plátek řasy , na ni napatlám rýži , tak 0,5 cm, doprostřed máznu wasabi, nasypu trochu sezamu a přidám dle chuti, kousek syrového lososa, avokáda, okurky, tofu - v různých příchutích, řapíkatého celeru, mrkve - možností je fůra. Musí to být nakrájené na dlouhé tyčinky - nudle a pak to vše zabalíte, pěkně přitom pěchujete.
Na závěr nakrájíte na kousky a vznikne maki sushi, můžete to udělat i obráceně, že zabalíte řasu dovnitř či obalíte celé v sezamu.
Ke konzumaci je nutný nakládaný křen a wasabi+ sojovka(shoyu). Vše lze koupit v CL, u sunfood atd. Možností je dneska už dost. Všechny suroviny jsou dostupné včetně octů.
Vynikající je s tuňákem, lososem, krevetami. K tomu si uvaříte výborný zelený čaj (bancha, hojicha či sencha) a nemusíte vůbec chodit do drahých sushi barů.

Mrkla jsem na to, vypadá to zajímavě, chce to prostě vyzkoušet. Jak jsem si přečetla, nedá se to tu už volně koupit v lékárnách, ale na www.pharmacy-online.cz ho ještě nabízejí.
Peťulo, to je výzva pro tebe. Za tvoje útrapy by to zřejmě stálo. Maximálně přijdeš "jen" o 475 Kč, což stojí jedno balení.

Hoky děkuji za informace o čajíčku, určitě vyzkouším.
Petrasen zaujalo mně jak jsi mluvila o řasách, tak jsem se mrkla na internet a byla jsem překvapena, jak zdravá rostlinka to je. Jen tam upozorňují, že se má sice konzumovat pravidelně, ale s mírou. Někde udávají lžičku, někde jen 1/4 lžičky - předpokládám, že sušené? Že by to mohl člověk přehnad s jódem. Tak nevím, mrknu asi do zdravé výživy. Líbí se mi, že to lze přidávat do polévek, k luštěninám, salátům atd. Jak to jíš ty a kolik? Já jsem otravná, že. Ale zdá se mi, že tomu opravdu rozumíš a ráda se s námi o své zkušenosti podělíš. Díky Laďka

Nika vše zodpověděla. K těm čajům - určitě nepoužívejte hliník a nic kovového, ale sítko je ideální bambusové, dá se dneska koupit v každém obchodě s čajem či v čajovnách. A pak samozřejmě v nádobí - porcelán či nějaká kamenina. Ve skleněných konvičkách se dají vařit i čaje.
Lapacho , přiznám, jsem trochu líná si připravovat, ale mám ho doma, takže jen občasně. Nejvíc piju zelené čaje.
Niko, o koloidním stříbře nic nevím, ale podívám se, tento blog jinak znám. Obecně kvasinky mají rádi cukr, takže pokud máte problémy tohoto druhu, nemlsejte a cukr si rozhodně odpusťte, je to živná půda.

Nadičku, DVD bude názorné, ale jak já znám sama sebe, tak potřebuju vedení a u pilates je hodně důležité dýchání, které je třeba , aby ti někdo vysvětlil, jak mají přitom taky pracovat svaly, takže bych pro začátek někam zašla. Cvičí se to čím dál víc a existují i cvičící víkendy, dělá to např. CK Lenka. Pak třeba znám H. Kelišovou, která se věnuje i masážím a jezdí na nějaké pobyty, mám tu i kolegyni v práci, která předcvičuje, je bývalá tanečnice, mají k tomu blízko a jak mi vždycky líčí, je z toho vyřízená víc než dost. I já jí musím dát zapravdu, nejdřív se mi to taky zdálo málo dynamické, ale můžu potvrdit, že když cvičíš poctivě, bude z tebe kapat pot a svaly se ti budou chvět. Někdy je to naopak moc těžké, ale mají to nastavené na lehké a těžší provedení. Taky se z pilates nestaneš kulturistou, protože je to hodně o zpevnění hlubokoložených svalů. Ale zpevníš tím zádové svaly např. a vylepšíš chůzí a vzpřímení. Vyloženě na rychlé hubnutí to není, spíše na úbytek cm.
Na hubnutí jako takové mi pomáhá asi nejvíc spinning, ale bacha rostou přitom stehna, nicméně je to účinější než všechny aerobiky.

Ladi, napiš mi, prosím, opět nulový úbytek. Spíš bych měla přiznat nějaký deko navíc, ale to se srovná. Dovolená mi dá vždycky zabrat. Pohybu je dost, ale ten stravovací režim, ach jo. Ale hlavně, že nějak drasticky nepřibírám.
Holky, hlavně se dneska teple oblečte, na západě máme pouhých 11 st. Asi se blíží podzim. Zatím ahojky

Ahoj holky...
Niko, zadny bylinkovy caj se nema michat kovovou lzickou, nebo louhovat pres kov. sitko, to neni jen pripad tohodle caje .
Vyborny je taky caj Hannasaki a je navic dobry na to, no, chozeni na zachod a procisteni vubec . Uvadi se teda, ze spaluje i tuky, ale to jsem zatim nepoznala.
Hibiscus, 31.1. 1983 ... uz mi neni bohuzel osmnact .
Jinak... moc se tu neozvyvam, ale ctu vas pravidelne... vetsinou nemam k vasim tematum bohuzel co rict, nebo jak je komentovat.
Jinak... pekny den vsem