Manželka to prostě nechce, co s tím ??

Pánové, chci vám napsat, že je mi líto, co zažíváte.. Správně by tu měl psát můj manžel. Jsem v podobné pozici jako některé vaše ženy. Mám muže, pěkný dům, zdravé děti, dobrou práci. V manželství se necítím šťastná už několik let, několikrát jsem už byla rozhodnutá odejít, ale nepodařilo se mi to dotáhnout nikdy do konce. Poradnu jsme zkoušeli. Jen tím chci upozornit, že to není tak černobílé, jak někteří píšete..Trápit se mohou i vaše ženy a proto nejsou žhavé do ***u s vámi.
Je zajímavé číst vaše příspěvky..

Ahoj,

ppoctivě jsem několik hodin četl celou diskuzi a jsem v šoku a zároveň jsme rád, že nejsem v tom sám a že mohu čerpat ze zkušenosti "kolegů". Mohu potvrdit, že problém s "chladnou a a***uální manželkou" nemá zeměpisné hranice ani národnost.
Já jsem rus, manželka pochází z ukrajiny a spolu jsme 10 let, z toho 8 let v manželství, máme 2 dcery. V ČR jsem 21 let, manželka 12let a oba máme občanství.
Před tím, než jsem poznal manželku, jsem měl hrozný vztah, který trval 5 let z toho 3 roky v celibátu (bylo mi 25). U bývalé přítelkyně nastal zlom a ***/ jakýkoliv náznak něhy, dotyku v ní vyvolával jen podráždění. Když se na to podívám zpětně dnešním pohledem, tak jsem byl jako zombie, nechápal jsem, co mám dělat, nejhorší byla ta bezmoc, nemohl nebo spíše styděl jsem se s někým promluvit, protože u tehdejších "kamarádu" bych byl za vola/slabocha, tak jsem držel hubu a krok.
A pak nejednou přišla ona, má budoucí žena, se kterou jsem se seznámil v bývalém zaměstnání (vlastně na odchodu, ona nastupovala na můj flek). Řekl jsem si, že to musím zkusit a pozval jsem ji na kafe, dala mi číslo. Začali jsme si smskovat atd. Doma si bývala přítelkyně všimla, že se něco děje, ale už jsme to nestihli probrat. A protože jsem pochopil, že buď teď anebo nikdy, sebral jsem všechny věci, auto, zahodil jsem klíče od bytu a zabouchl dveře. Nastala rychlá evakuace k sestře. A co bývalá přítelkyně??? Tak začala smekovat, volat, brečet do telefonu, prosila, nabízela *** atd...Řeknu Vám chlapi, byla to obrovská satisfakce za všechny 3 roky permanentní hrůzy a ponížená, když jsem já žadonil o *** - byl jsem mladý a blbý.
Prostě mě z té hrůzy dostal nový vztah s novou ženou, dokonce ne vztah, ale náznak naděje, příslib úspěšné budoucnosti.
Budete mi oponovat… ale ty jsi neměl dětí a budete mít pravdu, tak to bylo jednodušší. A máte pravdu!

Vztah s mou budoucí ženou pokračoval a myslel jsem si, že mám vyhráno. Něž jsem si ji vzal, tak jsem si dával sakra pozor s ohledem na předchozí zkušenost.

Proto bych zde rád doplnil můj současný život s manželkou:
ze začátku ***(3-4 x týden) a vztah obecně byl jako vždy suprový, dokonce po druhém dítěti vše klapalo, ale cca před 2 roky (8 let vztahu) jsem si všiml, že manželka začala ztrácet zájem o ***, doteky, pusy, líbání. Řekl jsem si, aha, a je to tady - Stereotyp. Tak jsem koupil zájezd do Barcelony na 5 dnů, zabralo to, ale jen krátkodobě. Frekvence ***u se postupně snižovala a z mého zlatého standardu jednou za cca 10 dnů (bohatě vyhovuje) se to zvrtlo na 1 za měsíc/jednou za 2 měsíce a stále se to zhoršuje. Ale mnohem hůře prožívám to, že se mě přestala úplně dotýkat, není schopna mě vzít za ruku, nebo položit ruku na rameno, obejmout, nebo jen tak se srandy plácnout po zadku – chybí koření, omáčka. Úplně přestalo společné koupání ve vaně, když jde, tak se zamkne. Když do koupelny přece jen vstoupím, tak nadává, jako bych byl nějaký cizí chlap. Přestala používat slovíčka jako "miláčku", "zlato" atd. Ani jméno už nevyslovuje. Jen "přines", udělej, přijeď, máš..atd.
Po asi půl roce trápení, jsem ji vyzval, ať vysvětlí co se s ní děje, nebo co dělám já špatně. Třesoucím se hlasem mi jen řekla, že cituji: „život s tebou je degradace mé osobnosti, že už ji nic nebaví, že se moc dívám na zprávy (a čtu), že nikam nejezdíme (upozorňuji, že jsme u moře min 2 x do roka a autem jen na výletech ujedeme cca 6000km/rok, jízdy si zaznamenávám) a pak se rozplakala.
Navrhl jsem změny, omezil jsem zprávy, více výletů, začal jsem doma vařit. Udělal jsem romantické večeře , jednou Italskou, pak francouzskou, ale pomohlo to jen krátkodobě. Teď spolu skoro nemluvíme, můžeme ujet autem několik set km a ani slovíčko z ní nevypadne, jen to co se tyče vedení domácnosti a dětí.
Přestěhoval jsem se z manželské postele na gauč a manželka se ani neptá, co se děje. O nějaké rodinné poradně nechce ani slyšet, ona se cítí v pohodě a problém je prý na mé straně, takže mě tam posílám samotného.
Manželka má 2 sestry, tak jsem je požádal o pomoc, uvidíme. Pokusím se ještě použít několik rád, co jsem tady našel. A pokud nic nevyjde, tak pozvu manželku do nooobl restaurace a dam ji na výběr: 1) manželská poradna s tím, že to musí vyústit v nějaké řešení a kompromis 2) najdu si milenku a bude o tom vědět 3) odstěhuju se do kanclu a (mám vlastní firmu a je tam gauč).
ale varianta č. 3 je neakceptovatelná kvůli dětem, nemůžu zradit vlastní děti.

Každopádně za 15 let mi bude 50, manželce 48 v té době se dětí s největší pravděpodobnosti odstěhuji a představa, že zůstanu sám s člověkem, který bude chodit jako duch, bez ***u, doteků a ani moje jméno nevysloví, mě fakt děsí. Takže budoucnost vidím černě.

TO Lucie: Ahoj.Hlásit se do klubu.Mám to úplně stejné. Žádné reseni,několik let pořád nic.Poradna nehrozí. :

TO Pepin: je mi to jasne, dekuju za radu. I kdyz tady si myslim, ze to tak nebude..

TO tom: Až se oklepeš, najdeš někoho normálního, kdo tě nebude takhle tejrat… nebudeš schopen vůbec uvěřit tomu, jak jsi dříve žil. Až tvá bývalá uvidí, že jsi šťastný s někým jiným, začne tě lákat zpět, slibovat horydoly (*** 3x denně)… nedej se, po pár měsících bys byl ve stejných kolejích jako teď, akorát mínus rok. Držím palce. Pepin.

TO DDLL: ne jen o ***u, absolutni celkovy nezajem, chlad a neochota s tim cokoliv delat. *** samozrejme = 0. kdyby se ke me jinak chovala slusne, tak se to asi dalo zachranit, protoze by asi i mela snahu s tim neco delat. dost jsem s tim bojoval a vymyslel jak to zachranit, ale na to by museli byt dva..

TO tom:
hmm, takze to nebylo jen kvuli ***u? Ja byl prave zvedavy jak zena reaguje kdyz je ji oznamen rozvod kvuli absenci intimit :-\

TO DDLL: je ji to asi celkem jedno, moje osoba. Resi jak to bude s detmi a majetkem.. jinak bez emoci. U me to bylo fakt o nicem doma

TO tom: Co na to zena? Jak reagovala?

TO DDLL: neodchazim od deti. Jen od mazelky;)

to Tom:
ja uz uplne rezignoval na veskere snahy a proste to tech 15 let vydrzim:) Od deti odejit nedokazu

TO Anonym: dobry den, panove. Tak jak to u vas vypada? Ja se rozhodl to ukoncit a jeste mit neco ze zivota. Tohle se da vydrzet rok, dva tri, ale ne 15..

TO Anonym: Nejak nerozumim co se snazis rict. Budto ti nesedi pouzite zapory nebo jsem to nepochopil

TO tom: Jen aby se ona moc nemazala s tebou!

TO LAL: no, ma te na haku. Penez dost (ja jsem taky financne v pohode), o deti postarano. A jsi typ ""starac". A ona asi ten typ co neni do nepohody. Je se doma taky nedohodnu, poradna nee, kompromisy nee. Jedine co funguje je moc se s ni nemazat..

TO Tom: dik za radu Tome, urcite si to prectu. Ja se snazim, ale nechat ze sebe delat blbce se mi uz moc nechce. Manzelka je velice dominantni typ a jak neni po jejim, tak je ohen na strese. Take me byvale vztahy byly relativne v pohode a o kompromisech. Zde kompromis neexisuje. Proste bud ustoupim, nebo nic. To vis, ze jsem parkrat vypenil a rekl jsem ji, ze pro rodinu delam hodne, ale hned pohrdavy ton a nejaky rejpanec

TO LAL: vitej do klubu;) ja to takhle mam uz nekolik let. Jedina cesta ven je zmenou u sebe. At to znamena cokoliv - zmenu chovani k manzelce (asi spis k horsimu, mene se s ni parat), rozchod, rozvod, atd.
Pokud jsi nic od nej necetl, precti si od Plzaka, treba Judo nebo strategii a taktiku. Ja byl hodne naivni, co se manzelstvi tyce. Predchozi vztahy jsem mel vzdycky pod kontrolou, ale po detech se manzelka taky vybarvila..;) tak cti a sportuj:)

Toto je prvni diskuze, kterou jsem na podobne tema precetl a zjisil, ze nejsem sam, ktery ma problemy v manzelsvi. Rad bych se podelil ve strucnosti s mym problemem. V manzelstvi jsem necele tri roky a manzelku znam cca 5 let. Poznal jsem ji v praci, kdy pro me zacala pracovat. Vim, ze je chyba zacit si neco s nekym v praci, ale stalo se. Na zacatku to bylo uzasne, byl jsem pro ni vsim a udelala by pro me cokoli. O jejim chovani ke me ani nemluvim. Manzelka byla jiz rozvedena a mela malou dcerku. Nikdy mi to nevadilo a malou jsem bez problemu prijal a staram se o ni, jako o naseho dalsiho potomka. Vse zacalo velmi postupne, kdy mi manzelka neustale neco vycita, ponizuje me, ze jsem neschopny apod. Doslo to tak daleko, ze uz se mnou i prestala spat, *** mame jednou za pul roku. Nabidnul jsem ji, ze pujdeme do poradny, ze je chyba vzdy na obou stranach, ale dle ni, je vse moje chyba. Kvuli detem se jiz nebranim a pri vsech utocich uz ji neoponuji a vzdy jdu radeji pryc. Citim beznadej a bezmoc a absolutne nevim, co delat. Doslo to tak daleko, ze mi vycita i veci jako je neuklizeny talir. Dava mi najevo, ze se nedokazu postarat o deti. Financne jsme na tom take dobre, tak uz nevim, treba jsem vazne k nicemu a bude spokojena beze me

TO Bára: ano, je to presne tak. Sel jsem do manzelstvi zamilovany a s predstavou, ze se s lidmi, tedy i manzelkou domluvim. Ouha, nikoliv. Rozhodla se v mnoha ohledech se neprizpusobovat a neustupovat, takze se proste nedomluvime.. vzdy ustoupim ja a zaridim se po svem. Jinak to ani nejde, kdyz ten druhy proste ne a ne..

TO Baru: Ahoj - to, co jsem psala není můj příběh, jen takové postřehy z mého okolí... samozřejmě, že jsou lidi dospělí a vyspělí třeba i ve dvaceti, ale jsou i takoví, kteří nedospějí nikdy... s takovýma je pak těžké se domluvit... na čemkoliv... U hodně párů to pozoruju, že vždycky je tam někdo, kdo "táhne" a "snaží" se a ten druhý "netáhne" a někdy i "brzdí" a jsou i týpci, kteří se tou snahou baví a leští si svá ega....chtěla jsem to popsat obecně, tak to možná bylo trošku zjednodušeně popsané....

TO Bára: .............. a kdo se Ti vysmívá, že něco chceš? ... nějak jsem ten Tvůj příspěvek nepochopila. ....... Proč by člověk nemohl být vyspělý ve třiceti??

Ahoj všem, dlouho jsem tu nepsala, tak nějaké nové téma...dominance - kontra- submisivita.... do češtiny přeloženo: "kdo má navrch"...Spousta literatury... na toto téma. Můj (ne)zkušený pohled na tuto věc... Pořád to souvisí s tím, co je nedostupné... Možná to fakt potřebuje čas a zrání k tomu, že tyto hry ke vztahu nejsou nezbytné..., ale.. ALE... Chce to fakt vyspělé, zralé lidi (ženy i muže), aby tento fakt pobrali... Kdo je ale vyspělý, když je mu 20, 30, 40!!!? Že když už někomu řekneme to posvátné "ano", že to znamená, že jsme natolik vyspělí, že budeme SPOLUPRACOVAT na tom, že VŠE bude fungovat tak, jak má.. A že bohužel někdo není a nikdy nebude vyspělý natolik, aby pochopil, co to vlastně znamená: Jsem tu pro tebe, vybral jsem si tě, ty sis vybrala mě a my oba jsme schopní spolu mluvit o všem, co nás trápí... Ach jo... kdyby to bylo tak jednoduché.. Většina lidí si s sebou do vztahu nese spoustu balastu a někteří se ho nikdy nezbaví: např. žena má být u plotny… muž má vydělávat, bla bla bla…. Nebudu to tu rozepisovat… všichni jste zde vzdělaní a rozumíte, co tím myslím… Co je stěžejní pro mě… vždycky hledám možnost, jak se domluvit… a ejhle.. ono je to občas pochopeno, jako slabost…. Chachá – ty něco chceš, chceš to ode mě… chachá… tak jsi submisivní slaboch…. Proboha proč? K zamyšlení…. ? Zase to ovšem souvisí s výběrem partnera... tam to všechno začíná...

TO Pohan: tak to jen tise zavidim

TO Pepin:
nevim jestli jsem dobry clovek, ale troufnu si rict, ze jsem dobry otec:)
Tezke to mam jen s tou svoji, ostatni zeny maji mnohem vetsi zajem:)
ale je to jak pises, sance na zlepseni je temer nulova

TO DDLL: Určitě jsi skvělý člověk (otec), lepší než já, ale takový to mají s ženami nejtěžší. Buď víc "zlejší" - nevím jak to popsat, nebo to alespoň sehraj. Jakmile vycítí, že tě ztrácí, tak se začne snažit a když ne, tak alespoň zkrátíš agónii. Nevím kolik ti je let, mě 44, nechtěl bych se probudit za 10 let a zjistit, že toho "hezkého" bylo tak málo. Promiň mi moji agresivní upřímnost, ale chtěl jsem tě "nastartovat". Nejdražší na světě je čas. P.

TO DDLL: to vetsina tady. Kdo neni, tak to neresi;)

TO Pepin:
Ahoj, napsano pekne a urcite pravdive. Problemem jsou deti... Jsem na ne az moc fixovany

TO DDLL: Z mojí zkušenosti:
nic jí nevysvětluj, logika nefunguje (že jsi vydělal na dovolenou, koupil kabelku, staráš se o děti = takže by sis zasloužil ….) řídí se emocemi, ne logikou a navíc moc dobře ví, co ti chybí.
Nečekej, samo se to nezlepší, nikdy si sama od sebe neuvědomí koho doma má.
Když vám funguje všechno kromě intimní stránky, tak vám vlastně nefunguje skoro nic. Funguje to, že ty zaplatíš a postaráš se.
Čím víc budeš dávat najevo, že je pro tebe rodina a ona vším, tím tě bude mít víc jistého a tím u ní víc klesneš.
PROČ SE TAK CHOVÁ? PROTOŽE MŮŽE!
Štve tě to hodně? To je dobře. Vztek budeš potřebovat k tomu, aby ses konečně posunul dopředu.
Musíš dosáhnout toho, aby si uvědomila, že tě nemá jistého, že tě ztrácí. Komunikuj činy (emoce), slova (logika) nefungují. Jestli na tebe jiné ženy reagují, využij toho. Pozvi jinou ženu na rande, esemeskuj si s ní (nejlépe večer), mluv o ní, občas obdivně, zmiň se o tom, že je mladší než tvá žena, ale ne zas moc okatě. Buďto se probudí (žárlivost) a začne tě chtít, když ne, tak třeba si najdeš někoho jiného s kým ti bude dobře.
U mé bývalé, když jsem jí řekl, že mám milenku, se zvýšila potřeba ***u z 3x ročně na 3x denně. V mžiku si uvědomila, jaký jsem fantastický chlap a žádné vysvětlování, co jsem všechno pro rodinu udělal, nebylo potřeba.
*** vyžaduje naprosté minimum energie (myslím ten pohodový, uvolňovací) a když jeden druhému ve vztahu ho nechce dopřát, znamená to, že mu druhý nestojí ani za toto minimum energie. Bohužel, žádné vnitřní nitky, únavy, starosti atd, ale docela obyčejně je jeden druhému absolutně ukradený. Když se teď ohlédnu zpět na svůj život v prvním manželství (ne zas tak dlouhém jako někteří z vás), tak vůbec nechápu, jak jsem tak mohl žít. O kolik energie, radosti, času a štěstí mě připravilo sobectví mojí první ženy. Přeji hodně štěstí.

TO Bára:
ja uz se ted moc nesnazim, uz jsem ve fazi spise rezignace.
Ale strasit jinou zenou ji nebudu, to se mi prici

TO Jirka:
a ten usporny rezim se da dlouhodobe vydrzet?
Jedine reseni, ktere si mi zatim osvedcilo, je nemit radeji zadny ***. Pak nemam zadne plane nadeje a je to mnohem lepsi. Problem je, ze kdyz ubehne nejaka delsi doba a manzelka ma velkou chut, tak ja to proste zatim nedokazu vydrzet, podlehnu ji a pak se zase nejakou dobu trapim marnym ocekavanim zlepseni...