Díky, nastydlá byla ale jen trochu, kde k tomu přišla to netuším. Začala se prostě v noci dusit a tak si ji nechali na dva dny na pozorování. Dnes jsme byly u našeho dětského doktrora a ten mě ještě vystrašil, že se to rádo komlikuje se zápalem plic. Ale věřím tomu,že je to silná holka a něco vydrží. Díky za podporu...

jejda Janulo,to mě vážně mrzí.Snad máte to nejhorší za sebou a kde k tomu přišla?Ona byla malá už před tím nějaká nastydlá?Je to trápení,Raději atˇzlobí jako čerti,jen atˇjsou zdraví.Držím všechny palce,aby už jste měli klid.

Ahoj holky, já mám při pondělku taky docela dobré téma. Laringitida acuta - s tím jsme v sobotu skončily s nejstarší holkou v nemocnici. Začala se dusit a nechali si ji tam na pozorování. Už ji mám doma, ale ještě nemáme vyhráno, doktor nám řekl,že se torádo komlikuje se zápalem plic. Tak doufám,že nás nic takového nepotká a že do týdne bude dobrá. A taky doufám,že to od ní nechytnou dvojčata...

Je moc hezké vidět, že se mnou (a Jájou) někdo soucítí!
Mamiko, děkuji moc za nabídku kimona. Jarda potřebuje vel. 150, ale jsi strašně hodná. Je to divné, ale u nás v klubu juda neexistuje nic jako "second-hand" na kimona. Přitom většina dětí z nich vyroste, než je stihne zničit.
No, včera jak jsme s Jájou byli tak zdrblí, on si to vyčítal, máš pravdu, že na kimono a hlavně na svůj žlutý pás byl moc hrdý. Dneska je tak hodný a úslužný, až se děsím. Vysvětlila jsem mu, že ikdyž je to hrůza, jsou fakt horší věci na světě. Nemoci, utrpení. A že nám se ztratilo jen kimono, a naštěstí si prostě můžem koupit nové, no není to supr?
Ale fakt si vážím toho, že jste na mě tak hodné, holky, ani nevíte, jak to potěší!
Jdu teď s dětmi popřát své sestřičce k svátku. Jmenuje se Jolana. Tak díky moc a pa.

to je mi myšičko vážně líto,Terka má doma jen kimono z karate,ale je červený a velikost 130.Kdyby se ti hodilo,tak bych ti ho dala už ho nepotřebuje,když má karate zakázaný od doktora,jenže to nosila předloni,tak by asi bylo na tvýho chlapa malý.Víš jak mu to musí být líto?Oni jsou děti na tyhle věci tak hrdý.Ty jsi ovšem statečná holka a určitě moc dobrá mamina,ale jsi hold taky jenom člověk a někdy je toho moc.Nic si nevyčítej,to se zase srovná.Ráda bych ti napsala něco veselého,ale fakt mě nic nenapadá.

Díky za slova pochopení.
Ono je nejhorší to, že tyhle děti na první pohled vypadají úplně normálně, a každý by řekl, že si vymýšlím, a že jim jen nedůvěřuji....
Ale pak přijde situace, kde se to projeví tuplovaně a člověk si uvědomí, že to není úplně O.K.
Navíc každý z mých kluků má trochu jiné problémy. A já jsem jen jedna (ikdyž mám muže) a musím to respektovat.
Rozčiluji se, a pak si to vyčítám, že jim křivdím...
Ach jo, to mám dnes zase téma...
Napište něco veselého!

Teda Myšičko, vůbec mě nenapadlo, že můžeš mít až takové problémy. Chtělajsem napsat, že si to dovedu představit, že to musí být těžké to takto zvládat každý den,ale vlastně si to představit nedovedu. Musí to být aasi strašně vyčerpávající fyzicky a na psychiku . Můžu akorát říct,že tě obdivuju, že to zvládáš, i když ty mi asi odepíšeš, že ti stejně nic jiného nezbývá. A jak se ti to vůbec daří skloubit tuhle péči o děti se zaměstnáním? A já tě ještě nutím běhat

Tak si musím opět postěžovat na synáčka, až je mi ho líto.
Včera ztratil celý batoh s kimonem, když jsme šli z juda. Jela nám tramvaj, tak jsme se zvedli z lavičky a nastoupil. Teprve v tramvaji jsem si všimla, že nemá batoh, při nastupování mě nenapoadlo ho kontroloval, jestli si ho na lavičce nesundal! To bych mu musela každou chvíli kontrolovat, jestli má bundu, kalhoty...Prostě předpokládám, že když si ho jednou navlíkne, už ho má na zádech...
No prostě jsme se vrátili a batoh nikde. Nechápu co měl někdo z obyč. batohu, kde bylo jen kimono, svačina a pití.
Každopádně si ho někdo ponechal a my máme zkaženou náladu a zítra jdem pro nové kimono (1000 Kč) a Jarda k desátým narozeninám už nic nedostane... :o(
Jsme z toho tak zdrblí, že mi je Jáji až líto, protože vím, že za to vlastně nemůže (tyhle problémy patří k jedo dg.LMD), ale je to hrozné, když desetiletému děcku nemůžete svěřit ani klíč od bytu, a dávat jen malé sumy peněz, neboť nikdy nevíte, kde co nechá... Ani přes cestu nemůže chodit sám, protože on se 3x podívá, a počtvrté už ne, a to mu může být osudným. Děcka v jeho věku chodí do kroužků sami, jezdí MHD, mají mobil...Jareček ne, on není schopen.
Kolikrát když odchází z domu (jen ven, před barák), tak ZAPOMENE ZAVŘÍT DVEŘE OD BYTU! To je šílené, fakt.
On si je dobře vědom toho, že něco není vpořádku, ale bohužel není v jeho silách to dlouhodobě zlepšit.
Jsem z toho občas zoufalá. Manželovi ani nic neřeknem, ten by ječel, ale asi se bude divit při výpise z účtu, přece jen to září bývá hodně náročné na platby...
Uf, tak jsem si jen chtěla postěžovat. Pa

díky za info, já jsem si teda informace moc nesháněla. On ji chce spíš můj muž. Já jsem si říkala, že to je zbytečné, ale koukala jsem na internet a spousta lidí je s ní spokojená. Tak si ji asi taky pořídíme. Napíšeme Ježíškovi.

Já jsem o pekárně dřív moc nevěděla, ale četla jsem o ní tady v diskuzi Domácí pekárna....tak mě to zaujalo, zjišťovala jsem si o tom víc, no a pak jsme ji koupili. Dneska si bez ní doslova nedovedu představit život - chleba je moc dobrý, vždycky čerstvý, nemusíme chodit tak často do obchodu, příprava je taky jednoduchá -nahážeš tam suroviny a o víc se nestaráš, pak jen vytáhneš chleba, vytřeš nádobu a je hotovo, žádné jiné špinavé nádobí. Četla jsem si taky o různých značkách, ty nejlevnější stojí přes 1000 kč, ale cena tomu odpovídá, nejvíc se prodávají Ety kolem třec tisíc, jsou prý celkem dobé,ale dost se v nich olupuje teflon, takže se musí dokupovat náhradní díly takže jsme koupili tu nejdražší Panasonic za 5000 kč, protože jsme si říkali, že ji budeme používat denně, takže nemá cenu na tom šetřit a jsme s ní spokojení.

A jak jsi z tou pekárnou spokojená? A jakou máš značku? My o ní taky uvažujeme, ale neznáme nikoho kdo ji má. Tak by mě zajímaly tvoje zkušenosti.

Moje řeč, já na to taky nejsem, mám jen mixér, ten používám hodně často, ale je snadný na umytí, pak mám domácí pekárnu, ta se jenom taky vetře a je to, no a pak už mám jednom ten odšťavňovač, ale ten dá hodně práce to celé umýt...proto ho používám jen nárazově, když mám třeba hodně jablek, ale umývat ho kvůli jedné skleničce šťávy se mi nechce.

já teda nic takového doma nemám.Mám jen malý el.odšťavňovač, který opláchnu a hotovo.Nemám ráda takové ty kuchyňské roboty co ti akorát zabírají v kuchyni místo a potřebuješ je jednou za rok.

Já teda taky naštěstí hubnout nepotřebuju,ale baví mě takové ty reality života. Byla tam holka, co přes den nic nejí a večer se přecpává hamburgerama a sladkostma. Vyskládali na stůl všechno, co sní za týden, to byl teda pohled....ale na konci zhubla deset kilo, tak snad jí to vydrží. Dostala tam zadarmo odšťavňovač,ale pak říkala, že ho moc nepoužívá, protože se jí ho nechce pak umývat - to jsem se smála, protože mám stejný problém

nekoukala jsem se,já na takové programy nekoukám. Ještě to nepotřebuji.

Nedívaly jste se před dvěmi dny na Primu kolem deváté večer na ten nový pořad o hubnutí? Docela mě to bavilo.

no takové ty normální - neuklízí si po sobě talíř po jídle, nevrací chleba do chlebníku a nechá ho ztvrdnout. Občas hledám druhou ponožku. Takové blbosti, ale když je to pořád, tak už tě to naštve, ale na druhou stranu se stará o holky. Já mám na starosti matematiku a psaní a on s nimi trénuje čtení. On je totiž věčně pryč a tak když je doma, věnuje se dětem a já relaxuju a nabírám síly na další týden bez něho. Jezdí po celém světě. Občas jsou to nárazovky na dva-tři dny,občas na 14 dní. Pak je třeba týden doma.Už jsme si zvykli. Jezdí takhle teprve rok.

Tak to je pachatel odhalen Já jsem vědělě, že to tu někdo psal, ale akorát jsem byla líná hledat kdo

Tak to jsem vážně ráda, že máš taky fajn manžela. Já si taky vůbec nestěžuju, ba právě naopak Ale připadá mi, že je nás -spokojených manželek -málo, je to škoda. Občas ti tu pročítám diskuzi o nevěře a přijde mi, že se každý akorát pdovádí. A jaké jsou to ty chybky, o kterých píšeš?

to jsem psala já s těma rovnátkama po 30,přiznávám se.

tak bychom to měly dělat taky tak. Jenže nám zůstanou na krku starosti o děti a existenční problémy. Ale i tak jsem ráda, že jsem se nenarodila jako chlap. I když já si nemůžu stěžovat. jsem 12 let vdaná a mám toho nejúžasnějšího chlapa na světě. Taky má svoje chybky, ale není to žádná katastrofa.

tak bychom to měly dělat taky tak. Jenže nám zůstanou na krku starosti o děti a existenční problémy. Ale i tak jsem ráda, že jsem se nenarodila jako chlap. I když já si nemůžu stěžovat. jsem 12 let vdaná a mám toho nejúžasnějšího chlapa na světě. Taky má svoje chybky, ale není to žádná katastrofa.

Jé tak promiň, já jsem myslela, žes to psala ty. Stejně je to zajímavé, co všechno jsou ochotné ženské dělat jen kvůli chlapům -silikonové prsa, hladovět, tuny makeupu - a co dělají chlapi kvůli ženským? Nic mě nenapadá ...snad jen to, že když je nechtějí, tak si najdou jinou, a to je celkem dobrý přístup

No to otěch kolegyních jsem nepsala já, ale to je jedno. Já jsem měla kolegyni, která ve sv¨ých 38 potkala chlapa a zamilovala se. Nechala si kvůli němu dokonce dát i rovnátka. Chlap ji sice za nějaký pátek opustil, rovnátka jí zůstala na tři roky a teď má aspoň hezké zuby. No jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré.

Na to se snad ani nedá psychicky připravit No, chtěla jsem ti dát ještě pár informací o těc rovnátkách, ale zase si říkám, aby tě t nevyděsilo, takže raději budu mlčet. Jinak jak js psala, že máš nějaké 35 leté kolegyně a že se jim divíš, že na stará kolena si to nechají dělat, tak třeba u mě to bylo tak, že za totáče na to byl nějaký pořadník a na mě prostě nepřišla řada, navíc to stejně byly jen ty sundávací, což moc nepomáhalo, takže jsem si to dala taky až pozdě, v 23 nebo 24 letech, taky to stálo peníze, tak jsem musela nejdřív našetřit, proto to zpozdění.

Tak to jsi mě pobavila tím přirovnáním zuby jako perličky - v každém dírka , to jsem ještě neslyšela. Já se o zuby celkem starám, protože podle mě není horší bolest než bolest zubů, navíc většinou začnou bolet v pátek večer a vy musíte vydržet k doktorovi do pondělí.

Ahoj holky, tak jsme toho zubaře včera přežily. Na rovnátka nás objednali až koncem října, tak máme čas se na to psychicky připravit.

Ahoj, Leni! Díky za pěknou ikonku, ale já si ji budu moci nainstalovat stejně až se vrátí syn z výletu - prostě to sama neumím. Ale jsi moc hodná a potěšilo mě to! Jinak k těm zubům - taky bych se už měla u zubaře ukázat. Někdy nevím na které straně žvýkat. Jak se říká: zuby jako perličky - v každém dírka

Ahoj holčiny,kdo by to řekl,že se zuby ještě srovnají v dospělosti.Taky máme v práci pár ženských s rovnátky,nevím jestli budou co platné 35-ti letý ženský,no nejsem doktor,ale když jim to do tetˇnevadilo,tak se divím,že se trápí tetˇ.Moje dítě(trubička )si je naopak přeje,no jo jsou tetˇ v kursu.Dejte pokoj se zuby,takový nic a když potom trápí,člověk by zešílel.Já se přiznám,že jsem srabík a ani vrtat mě nesmí bez injekce,ale chodím tam za to poctivě,jen mi už ve dveřích musí přísahat,že kdyby něco-tak injekce.Jednou mě ale asi ošidili,divně na sebe se sestrou koukali a injekce vůbec netlačila a vrtání jsem trochu cítila,mám podezření ,že mě jenom píchli do dásně,pro ten pocit a pak jeli jak jsou zvyklí,kujoni!Pravda,přežila jsem to,ale jistota je jistota

Hlavně jim řekni o vosk....je to takvoý speciální vosk, který když je kvůli rovnátkům rozedřená pusa uvnitř, tak se na ten kovový zámek nalepí ten vosk a už to nedře...vzpomínám si,že jsem tehdy měla velkou spotřebu a když jsem neměla čas jít pro to k zubaři, tak jsem s tam lepila vosk ze včelí svíčky. Ale oni ti tam všecno vysvětlí.