Ahoj Datlíku, tak jsem narazila na ikonku jako stvořenou pro tebe

díky za podporu, snad to nějak zvládneme. To víš naslibovala jsem jí hory doly aby se nebála. Takže se snad možná i těší co bude pak.

Neboj, ty rovnátka vážně dokážou zázraky...dobře si vzpomínám, jak jsem chodila do ordinace, tak měli na stěnách obrázky lidí před a po -ani jsem nevěděla, že můžou být tak křivé zuby a hlavně že jdou tak dokonale vyrovnat. Jinak oni často před tím nějaké zuby vytrhnou, právě proto, aby to šlo hezky srovnat, mě taky trhali.

Já se toho děsně bojím a malá určitě taky. Ona měla od narození problémy. Je to druhé dvojče a byla docela dost utiskovaná už v břichu. Takže se narodila s pokřiveným patrem, naštěstí to nebyl roštěp jak nás strašili v porodnici, ale i tak má zuby křivé jako paragrafy a navíc má malou čelist a s největší pravděpodobností se jí tam všechny stálé zuby nevejdou. Ostatní dvě jdou jen na prohlídku, tak tam to bude snad bez problému.

Tak s těmi rovnátky to vůbec nezávidím, já jsem si je nechala dávat po dvacítce, takže jsem byla taková mladá -stará puberťačka Bude mít takové ty fixní aparátky, co nejdou sundávat? Docela dost to ze začátku bolí, ještě si vzpomínám, jak jsem mívala odřenou pusu a nemohla pořádně jíst, takže jí lituju . ale zase to určitě stojí zato.

Jsem dneska jako na trní, jdu se všema třema holkama k zubaři. Budu tam kolem 12,30, tak na mě holky myslete a držte nám palce. Jdeme poprvé na rovnátka.

Myšičko, nad tou Kalimou jsem taky přemýšlela a nic mě nenapadlo, protože myslím nic neříkala....jestli ona holka přeci jen nakonec nešla běhat a teď si někde nelíže rány

u mě ten problém taky přišel až s pubertou, ale dneska jsou děti nějak asi víc zháčkané nebo co. Už ve druhé třídě si ukazují že mají tričko od EXE nebo z Time outu.

Tak nějak už jsem 2 týdny nečetla příspěvek od Kalimy.
Holka, kde jsi? Vše vpořádku?
Nebo si jen užíváš pozdní dovolené?

když já byla v tomhle (telecím )věku tak jsme to řešili stejně.Když jsme chtěli něco dražšího,museli jsme šetřit a přidat si a nebo jít na brigádu.Rozhodně nám to neublížilo,jen jsme si těch věcí o to víc vážili.S prtˇouskama je to hold horší,to se musí vysvětlovat,vasvětlovat,vasvětlovat!

Ahoj děvčata, taky vím, co to jsou problény s oblíkáním dětí a taky jsme na tom finančně nic moc, ale naštěstí nároky na značkové oblečení přišly až s pubertou a to už je dobya, kdy už taky můžou na nějakou tu brigádku a tak když chtěli něco "in", museli si taky máknout. Tak jsme to řešili my s tatíkem a děti to uznaly.

holky tak se tady dobře bavte, já jedu vyzvednout ty svoje zlatíčka z plavání a pak jedu koupit nějaké ty cvičky do tělocviku. Tak pá pá třeba zítra

jé já byla taky vždycky nejmenší a jsem pořád

taky mám doma chobotnici s nohou číslo 36-37 což je jako já,už mi v 9 letech bere boty chápete to?Taky chodím k větnamcům,na co tričko za 500,-stejně ho ukecne za měsíc ve školní jídelně,nebo propiska nám občas kouzelně začaruje na triku,když u větnamců,nebo v obyč.krámě má za tu cenu trika3 i 4.Kdo nechce atˇk nim nechodí,já jsem ráda že tu jsou.

co máš z toho. My jsme zase oba vysocí já 173 a manžel 190 a holka má v devíti 130. Ono se to nějak v té pubertě vystříbří. Já jsem byla až do devítky nejmenší ze třídy a vidíš teď...

Terezka hraje od 4 let na flétnu a dva roky na tahací harmoniku a je fakt dobrá,vidět za ní není,ale hraje i v místní folklorní kapele.Chtěla kytaru(táta taky hraje)aby si mohla s tatˇkou i zazpívat,ale má tenkou kůži na prstíkách a občas se jí i loupe,tak jí napadla harmonika a jo hrajou spolu valčíček a eskadronu a je to hezký.Karate dělala od 5 let,myslela jsem že tam vybije svůj temperament(je to živel),ale předloni rychle vyrostla(7 cm za 2 měsíce a i zasílila)a začali jí bolet kolena a tak na doporučení doktora musela přestat.Já zas nevím po kom je tak veliká,já mám155 cm,manžel170 cm a Terka v 9 letech 137 cm .

taky mám občas pocit, že mám místo dětí chobotnice které rostou každý den minimálně o 5 cm.

No, u nás kluci sice zatím se značkami neblbnou,
ale už také cokoliv na sebe nenavlečou.
Se starším Jájou (skoro 10 let) jsem byla kupovat obyčejné boty do školy. Jenže je velký a má nohu 37-38, což už v dětském není. Líbily se mu boty za 1000 Kč a více... Strávili jsme v obchodě asi 1/2 hodiny, během které jsem myslela, že zavraždím mladšího, hyperaktivního syna Jiříka!
No, vybrali jsme nejlevnější, co se Jájovi aspoň trochu líbily, stály 599,- Kč. A to má fakt jen jedny boty, jedny kopačky a jedny sandály.
Máme jen dvě děti,ale mám pocit, že mají hodně nohou. Na to, že každoročně kupujeme tolik botů, je to děs.
Na botech šetřím málokdy. Jája má ortopedické problémy . Ale i tak občas koupím u Vietnamců...
Navíc jsem slyšela, že ani ty značkové věci nejsou zcela bez kazů...
Kupuji často ve výprodeji, i značkové. Jsem naštěstí ještě takové malé drobné postavy, které se tolik nekupují, takže bývají po sezóně ve slevě...prostě jim zbyde co neprodají.

No jsme na tom podobně. Holky nejsou náročné, ale občas je to mrzí, že nemají to co ostatní. V obchodě mi vždycky říkají a mami až budeme mít penízky tak mi to koupíš? Jasně že jo. KOupím levnější verzi a je to vyřešené. Jsou v pohodě. Děti dokážou pochopit cokoliv když jim to rozumně a jejich dětské řeči vysvětlíš. Občas je to o nervy ale dá se to. My jsme letos byli všichni poprvé u moře, nestálo to ani tak moc jak jsem se bála. Sice ve skromných podmínkách, ale holky byly nadšené. Dokonce jsme měli k dispozici i člun, tak jsme se projeli.No bylo to super 10 dní.
Říkám si, a i to na holkách vidím, že si věcí váží víc než ostatní děti co znám. Prostě ví, že když si tu hračku rozbijí, tak novou nedostanou. A když tak až na Vánoce. Dávají si na svoje věci pozor a šetří si je. Jak hračky, knížky tak i oblečení. No jinak to holt nejde. Když vidíš že boty stojí 700-1000 kč a kupuj to 3x a to ještě 2x do měsíce.

Jsem hudebník, tak se chci zeptat, na jaké hudební nástroje to dcerka hraje?
Naši kluci jsou hud. antitalenti (zdědili jen smysl pro rytmus-manžel je bubeník), zato jsou sportovci. Judo a fotbal. Jarda (skoro 10 let) začal s judem a Jiřík (7,5 let) s fotbalem. Teď dělají oba oboje. V judu mají jeden žlutý a druhý bíložlutý pás a moc je to baví.
Já tedy nevím, kde jsme ty děti vzali, protože já sport nemusím.
Ale to je fuk, hlavně že je NĚCO baví.

Chá, Chá,
to člověka hned potěší, že v tom není sám!
No a ve dvojím vydání , to musí být síla.
Moji kluci oba mají dyslexii a LMD, ale maminka (tedy já) kvůli toho jaksi není nějak líp nervově vybavená...

Ale už to napsal. Nahrála jsem klukům včera Superman3, tak jsem jim řekla, že dokud nebudou povinnosti, nebude video. Jiřík se vztekal, dupal (už se aspoň nepočurá a nepozvrací, jako obvykle), ale nakonec vše opravil a je to v pohodě. Z pokoje přišlo milé sluníčko, člověk by nepoznal, že před minutou zuřil. A já jsem (naštěstí) schopná hned "přepnout" a přizpůsobit se. Vše zlé je zapomenuto. Už je to zase můj milý zlatý chlapeček...
Bez lásky by to nešlo. to bych ho dávno zabila. Jen si neumím představit, jak by s ním mohla vydržet nějaká ženská...
Ale má teprv 7 let, třeba z toho vyroste...

Je to zvláštní doba a děti jsou odrazem svých rodičů..Když je tedy rodič povrchní maloměšták,co čekat od jejich dětiček?Pravdou je ,že jak k tomu přijde ten 8-9 letý človíček,to jeho rozoumek asi ještě neschroupá.My na tom nejsme líp,i když máme jedno dítě.Musela jsem do práce když Terce byli 2 roky ,manžel s ní byl půl roku na mateřský a pak musela do školky.Můj muž onemocněl a dostal se do částečnýho invalidního důchodu a 4000,-+2000,-(tehdy v 99 roce)bylo sakra málo.Půjčky a nájem se platit musí.Mohlo mi to ale srdíčko utrhnout,jak vždycky bulela a držela se mě za nohu,když jsem jí měla nechat ve školce.Už je to o chlup lepší,Terka nedostatek peněz naštěstí nikdy nepocítila,to jsme se mi uskromnili.Dneska už je fajn,muž má k důchodu práci na částečný úvazek,neplatíme nájem jsme ve svým,já mám taky práci(blbou ,ale slušně placenou),nemůžem si vyskakovat,ale co je potřeba to v klidu pořídíme.Terka chodí do lidušky na 2 hudební nástroje,dělala karate a všechno se dneska platí a kupodivu je rozumná ,netouží po značkových věcech(zatím).Ale máme se rádi a víme ,že jsme tu jeden pro druhého.Zní to jako vyčtený z knížek,ale je to fakt důležitější než počítat prachy a třást se že mě někdo obere.Já jsem se svým životem spokojená,jen to miminko by mi ještě slušelo.

jo a ještě mě dokáže pěkně vytočit když začnou s tím - ale paní učitelka říkala....

ahoj myšičko. Přesně vím o čem mluvíš. Naše holky dělají přesně to stejně. Já se pak rozčílím a řeknu jim ať si to dělají jak chtějí hlavně ať to mají dobře. Takže místo jedno sešitu do matematiky (jako mají ostatní děti) my máme popsaných 5.

Ahoj, nová děvčata! Zdravím i ta "stará".
Já se tedy jako nebudu bát se přidat, když je těch kočiček tolik. No, prý mě nesníte (aspoň ne hned)...?

Právě jsem zbila své dítě, píše úkol . Miláček má i ve druhé třídě představu, že když úkol napíše špatně (matematika, dva příklady, kdy zaměnil znaménka), NESMÍ ho opravit.
Řvu tady s ním už půl hodiny a právě mi ruply nervy a normálně jsem ho zmydlila, že to prostě opraví. S učitelkou jsem se o tom už vloni bavila, říkala že to je nesmysl, že to chce jen u krasopisu.
Jenže náš Jirka má utkvělou představu, ze které ho nikdo nevymluví. A já prostě po několika minutách už vybuchuji (než jsem měla děti, vůbec jsem nikdy nekřičela), a tak vidím, že nový školní rok je už zase tady...ufff.

Už chodím do práce dlouho.Finanční situace mě donutila dát holky do školky a mazat do práce. Ale zvládáme to zatím v pohodě. Peníze nás stojí a ještě budou stát. Hlavně v oblečení. Starší už se chce strojit a samozřejmě chce značkové zboží. Což si jaksi nemůžeme dovolit.. Klidně bych zavedla školní uniformy. Aspoň na základní škole. Docela mě bolí srdíčko když příjde ze školy a brečí, že si s ní děcka nechtějí hrát protože nemá to a nebo to. Myslím si, že v tom co má člověk na sobě ta kvalita není. Ale děti to nějak ještě nechápou a taky mám pocit, že dost přebírají názory svých rodičů.Jako s tím se nebav, jeho matka uklízí a otec je jen dělník. Ty jsi synek podnikatele a ti ostatní jsou póvl. Není to sice náš případ, ale taky nejsme podnikatelé. Vždycky holkám říkám, pokud ti někdo něco takového řekne, tak ten člověk nestojí za to aby jsi kvůli němu ronila slzičky. No ale vysvětlujte to holce které je 9...

No já chtěla napsat - chudák žena, která ho dostane, ale ten úklid není všechno! Myslím si, že ta, která ho dostane, bude mít štístko. Je to fajn kluk a tak snad nevyroste ani z toho Někdy vám napíšu jeho hlášky a to se zasmějeme!

No já bych moc už nedoufala,že z toho ještě stihne vyrůst.Asi bych spíš věřila,že si ho ta jeho snad jednou naučí.Chlapi jsou jiný,dodnes sbírám prádlo(hlavně manželovo)po celém bytě,já nevím jestli je tak unavený a už ty ponožky,nebo svetr do koupelny neunese?Když potřebuji hřebíček,tak nemám šanci ho v tom jeho binci,kterému říká dílna najít.Pravda je že on jde a neomylně zaloví v tom bordelu a hřebíček mi podá.Říkám jsou jiný,ale naši.

No sice jak říkáš ..levná pracovní síla...ale ona nebudé levná pořád ,představ si jen kolik peněz tě holka budou ty tvý ženský stát(až se stanou ženský)třeba měsíčně v drogerii,to abys jezdila nakupovat s hoooodně velikým autem .Chodíš už do práce,nebo tě práce s dětičkama úplně schramstla?

Taky smekám před pomocníčkama. Dcera byla do puberty taky hodně samostatná a taky měla v pokojíčku všechno tip ťop. Kluci takoví nebyli. Nejmladší už je v pokojíku sám a vypadá to u něho, jako by tam bydlela celá tanková jednotka. Už to s ním moc neřeším, nemá to cenu. Jednou mi řekl, že je to jeho pokojík a že jemu to nevadí. Tak jsem mu jenom zatrhla návštěvy, že tím teda dělá ostudu i mně. Tak před návštěvou trošku uklidí. Jinak mu občas uklidím i já. No, možná z toho vyroste