Klub třicátnic

To je milé, že jsem vám chyběla.Schvaluji nové téma běhání a už jsem tam taky přidala větu.
Od rána jsem měla vyřizování, běhání za dárky (na tu 50 a manželovi) a vše v doprovodu ratolestí, takže si dovedete představit jak to asi probíhalo.Musím se však pochlubit vše jsem zvládla a sehnala.
Té kolegyni jsem nakonec sehnala krásné keramické misky se slunečnicema na tyčinky,oříšky a brambůrky.Co bude do toho dávat ona, je už na ní.(když se ji to nebude líbit, beru zpátky pro sebe ).
A manželovi jsem objednala televizní kartu jakou si přál, takže 100% úspěšnost.Na úřadě to taky fungovalo jak má a vše jsem celkem bez front vyřídila, což považuji za velké štěstí, protože to se mi často nestává.
Myško, ty jsi skoro sousedka.Bydlím cca 24 km od tebe.

Jasně, zakládej!
Já jsem v tom "hubnutí" spíš taková, že radši budu držet hladovku, nebo se 1x pořádně přejím, než jíst málo a několikrát-to neumím. Neznám míru. Vše přeženu. A to i v tom sportu.
Když začnu cvičit, většinou to přeženu. Jako v tom spinningu. Nebo když jsem cvičila oční cviky (nosím brýle), natáhla jsem si oční sval, že jsem se nemohla několik dní podívat doleva.
Když nám po druhém porodu v porodnici zdrav. sestřička poradila cviky na břicho, tak jsem je cvičila ještě v nemocnici tak poctivě, že zatímco po porodu jsem byla úplně fit, tak po dvoudenním (několikanásobném) cvičení mi něco prasklo v břiše-a byl ze mně najednou pacient.
U mně je tedy hlavní problém NAJÍT TU SPRÁVNOU MÍRU.
Nemám problém něco dělat, ale dělat to rozumně!
Buď vše nebo nic. To je děs...

A kde je vůbec Kalima? Jen aby si s náma chudák nepřestala psát, třeba dostala strach, že ji budeme taky nutit do běhání a vzala nohy na ramena .

Tak ty si myslíš, že bdeš za magora? Jako bych viděla sebe, když jsem s tím začínala . Museli jsme chodit běhat večer, aby mě nikd neviděl ....ale pak jsem si uvědomila, jaký jsem magor, když si myslím, že jsem magor...když totiž začneš běhat a poznáš na vlastní kůži, jak je to ze začátku velká makačka, tak pak když potkáš někoho, kdo běhá, tak si neřekneš -to je ale magor,ale řekneš ti -to je ale borec! Tak mě napadá, nezaložíme v Hubnutí a dietě téma Běhání? Že by tě mohlo povzbuzovat více lidí než jen já...a kdyby t t nešlo, abys nenadávala jen mě . Jdu to založit.

Koupila jsem si samozřejmě KOLO, nikoliv KOLU.
Ale někdy píšu, jako bych si koupila nejmíň tři COLY a s RUMEM!

Já jsem si koupila kolu o manžel mě pravidelně mučí na kopcích. Mám komu nadávat. Ale je to tak 2x do měsíce, v létě trochu víc-s dětmi. Ale běhat bych mohla.
Kde běháš? V parku? Já se bojím, že budu za magora v městě běhat...Ale je pravda, že už jsem zkoušela jak ten spinning, tak aerobic, a takové to cvičení v tělocvičně mi nedělá dobře. Já potřebuji prostor a vzduch. To kolo je supr, ale běhání bude stejně dobré.
Ano, paní trenérko, , kolik a jak často bys mému línému tělu doporučovala běhat?

Ani nevíš, jak ti s tím sportem a výmluvami rozumím. Než jsem se do toho pustila, byla to celá léta výmluv, protč to nedělat, ale jediná pravda byla prostě ta, že jsem byla líná,ale nechtěla jsem si to přiznat. Ty začátky ve sportu byly krušné, cvičení ještě celkem šlo, ale ten běh jsem prostě nenáviděla...měla jsem hroznou fyzičku, takže jsem vydržela běžet v kuse asi tak půl minuty. Po třech měsících se to spravilo a teď už si jenom užívám ty endorfiny. Chce to překonat ten začátek a hlavně mít podporu v někom. Já běhám s manželem, takže se tak nějak vzájemně přinutíne. Ale dá se podporovat třeba i přes internet, kdyby ses do toho chtěla pustit, tak ti na dálku pomůžu. Cítila by ses po tom moc dobře, věř mi.

No jo,
to máš pravdu!
Ale stejně za to (pro mě) může ten hnusný sport, který bolí a ničí tělo!Mám výmluvu! Chá

Myšáku, ruku na srdce, nebylo to proto, že jsi celý rok nic nedělala a pak sis řekla, že to doženeš během jednoho dne a nejlépe bez rozcvičení a rozehřátí svalů?

Endorfiny prý fungují. Ale ne u mě!
Já se na jaře totálně zničila na spinningu a ten večer jsem měla docela špatnou náladu. Pak následovala zimnice, horečka svalů a 14 dní jsem chodila jako 100-letá babka!
Ono nic se nemá přehánět.

A s tou ikonkou. Dost bylo kočiček! Já se vás pak budu bát!

Ahoj Lendulajzno, máme podobné nicky, tak si přidej ještě nějakou ikonku kočky a můžeme se vydávat za příbuzné . Ty endorfiny jsou opravdu výborná věc, sice to stojí úsilí, aby se začaly uvolňovat,ale pak to stojí za to. A nechceš nám napsat něco málo o sobě?

Ahoj, včera jsem si lebedila jako Lenka. Nejdřív pár kilometrů na kole, pak teplá vana a báječný pocit na těle i na duši. Tak s Lenkou souhlasím a doporučuji všem ostatním.

Ahoj moje milé Viktorky...dneska jsem měla hezký den, protože jsem byla n nákupech a koupila si tričko a hezký teploučký svetr na zimu. Tak jsem se doma nakrucovala před zrcadlem, zkoušela si k tomu různé kalhoty a trička, však to znáte. Tak doufám ,že se brzy ochladí, abych v něm mohla někam vyrazit . Včera jsem se tady už nezastavila, byli jsme s manželem běhat a něja mě to znavilo...vyběhli jsme ven a v půlci začalo šíleně pršet, tak jsem se snažila utíkat rychle , jenže to mě úplně odrovnalo. Ale ten pocit, když doběhnete, dáte si horkou sprchu a endorfiny vám začnou proudit do těla, to je k nezaplacení.

Tak já si vůbec neumím představit, že bych měla psych. krizi bez důvodu!
Nějaký důvod (ikdyž ne na první pohled zjevný) jistě byl!
Já se kolikrát cítím divně, stresovaně, a až na základě toho pocitu (momentálního) se pídím po tom, co mi tento stav způsobilo. Většinou je to jen hloupá poznámka někoho, nebo něco co mi připomnělo něco nepříjemného. Ale k dlouhodobější depce bych musela mít "větší" důvod.

Leni, díky za tipy.Zítra vyrážím do města, takže jsem zvědavá, co vymyslím a koupím.
Jak jste se dneska měly?
My jsme byli grilovat se sousedama, teda kromě mého manžela, který si nenechal ujít Formuli 1.Toho od ní nikdo nedostane.Měli jsme pěkné počasí, i když to zprvu vypadalo na déšť.Jinak včera jsme slavili ty narozeniny od Danka a pravdu řečeno už jsem ráda, že to máme za sebou.Ten binec, co tu zůstal, tak stál za to.
Měl tu kamarády a společně řádili jako tajfuni.
Nějak mě ten dnešek zmohl, takže se mějte krásně.
Čauky

Možná by se vám hodil tenhle recept pro děti - nechce mě to pustit do rubriky Vaření. http://recepty.vareni.cz/…bananove-nanuky/ .Přeju dobrou chuť.

K tomu dárku. musíš nám napsat, jaké má koníčky. Já bych vybrala dárky, které jsou takové neutrální a udělají radost každému - buď nějakou knížku, která se týká právě jejich zájmů nebo třeba nějakou humoristickou no a nebo bych jí dala třeba nějakou hezkou pokojovou rostinu v pěkném keramickém květináči.

Už fakt jdu, ale jen jsem si chtěla opravit tu svou hnusnou chybu-chtěla jsem napsat OBĚD, samozřejmě, ne obět.
Stydím stydím
Burčák jsem nikdy nezkoušela, a dost mě to láká. Ale prý pravý burčák je u každého vína jen pár hodin a to co se prodává venku ve stáncích je tedy kdovíco...
My máme z již. Moravy spíš slivovici, když je dobrý rok na švestky. A to já můžu. :o) Ale už dlouho nebyla.
JDU!

Tak to znám, ten stav, kdy mě vytáčí kde co, ale u mě je to hlavně v souvislosti s přemenstruačním syndromem Ono většinou ten stav má nějakou příčinu, takže musíš zjstit, co to rozpoutalo..někdy je fakt maličkost,a le když se na to nabalí další, tak se v tom člověk veze ani neví jak. No ale mě pomáhají dvě věci - budď si jít zaběhat, to se tak zničím, že nemám sílu se rozčilovat nebo vytáčet, ale v podstatě můžeš vyzkoušet jakoukoli větší fyzikou námahu nebo výborná je horká sprcha- sice se říká Dej si studenou sprchu, ale u mě je to hodně horká, to mě tak ukolíbá, že je hned dobře.

Tak ty budeš Myšičko dneska na jižní Moravě? Tak to si dej bacha, ať to ve zdraví přežiješ, sezóna burčáku už začala .

Kalimo, tak si pročítám Tvůj večerní monolog, božátko, Tys tu byla sama!
Ale nevadí, jednou se zase sejdem. Oslavu si užij a k otázkám se určitě vyjádřím později. Teď valíme na Jižní Moravu do Uh. Hradiště za tetkama. Je to asi 200 km, tak abychom tam byli na obět, vyrážíme za chvíli, jen jsem vás sem přišla pozdravit. Zítra si zas počtu.
Pá!

a vy stále nikde.
Tak to se nedá nic dělat, snad budu mít zítra štěstí.

Holky jsem pozvaná na oslavu 50-tých narozenin své kolegyně z práce a nevím co koupit za dárek.
Nemáte nějaký tip?
Vím, jsem otravná, pořád neco chci, ale když mi poradíte, dám vám pokoj.

Včera jsem měla velkou psychickou krizi.Vytáčelo mě kde co a nic se mi nedařilo.Znáte to taky?Jak to řešíte?
Včera mi hodně chyběl boxovací pytel.

Pořád jsem čekala (už od včerejška), kdy to naskočí a až dnes ráno, ale to jsem se nemohla urvat.To že naskočil mám od manžela, kterého jsem poznala na oslavě narozenin našeho společného kamaráda.Já zas jsem dlouho váhala, jestli s ním chodit či ne. "Ukecával" mě 4 měsíce a pak jsem si řekla, že proč to nezkusit, že stejně odejde nakonec za mladší.Ale tak se nestalo a vzali jsme se.Vždycky jsem se bránila mladším partnerům-ironie osudu.
Mám sice někdy pocit, že mám o dítě více, protože trucovitost a vzdorovitost u manžela znám také.Hádat se hádíáme párkrát do roka, protože manžel je flegmatik a mně to sice rozčiluje, ale když vidím , že to s ním nic nedělá či se naopak naštve kvůli maličkosti, tak to raději spolknu.Ale na druhou stranu se pak trápím sama a nevím jak to hodit za hlavu.(Poradíte?)
Leni vám s manželem závidím, k tomu se my nikdy nedopracujem.Blahopřeji.
Pořád si říkám, že až bude starší, změní se, ale jak vidím některé manžely svých kamarádek, tak začínám o tom pochybovat.
Když se však už do něčeho pustí, tak "lítá" úplně všechno (dokud to nedokončí), umí mne rozesmát,má rád děti, mne a umí se o nás postarat.To k těm dobrým stránkám, ať nejsem jenom kritická.Já si více beru věci k srdci.Jak říká manžel někdy až moc.

O těch problémech se nedá říct, že by ot nebylo pro uši internetu, ale jde o to, že se řídím heslem, co můžeš změnit změň a když to nejde, vykašli se na to, takže na to nemyslím ani o tom už nemluvím, protože se nechci v ničem pitvat ani nic oživovat- byly to problémy v rodině, příbuzenstvu, nemoci a tak podobně....ale má to dobrý konec, pak jsem pznala manžela, vdala jsem se a i díky němu změnila přístup k životu a problémům -dneska už mě máloco dokáže vytočit nebo potrápit, jsem taková otužilá

Vůbec se ti nedivím, jak píšeš, že je ti někdy manžel spíš k smíchu, když se s tebou nebaví kvůli takové blbosti- on totiž je, když si uvědomíš, že si dokáže takou malicherností znepříjemňovat život sobě i ostatním...vždycky si musíš říct, že je ti ho spíš líto než aby ses kvůli němu trápila, protože ty se dokážeš nad takovými blbostmi pozvnést a on to neumí.

Tak takovou odměnu Ti fakt přeji a věř, že jste jedni z mála. Trochu mě děsí ty Tvé řeči, že jste si v životě už to zlé zažili...to asi nebude nic pro uši internetu...že?
To u nás mě právě štve to, že můj muž se semnou dokáže i několik dní nebavit kvůli úplné blbosti!!! Bere to jako útok na své ego, jako že mu to děláme naschvál, většinou jde o (ne-)pořádek. Mně to přijde fakt už kolikrát k smíchu, že se mnou i týden nekomunikuje kvůli škrábanci na zdi...!

Tak sedím a přemýšlím nad těmi špatnými vlastnostmi.....tahle diskuze je taková dobrá psychoanalýza . Já toiž v podstatě nemám moc co napsat, u nás s manželem je ten vztah totiž trošku jiný...myslím tím jiný v tom, že oba určitě máme špatné vlastnosti, já jsem občas tak trochu výbušná směs a manžel zase má občas taky takovou lehčí formu trucovitosti, jenže my to nevnímáme jako problém...my se třeba rychle pohádáme a za dvě minuty už o hádce nevíme...nikdy se nám nestalo, že bysme třeba spolu den nemluvili nebo tak....když to zjednoduším, tak my, kdybysme třeba měli podle někoho jinýho velký probém, tak pro nás by to byl problém, který bysme jako problém ani nezaznamenali. Když kolikrát slyšíme, co lidi okolo nás řeší za problémy tak ani nechápeme, že v tom někdo vidí problém, že se lidi nedokážou domluvit, ale potřebují nad sebou vítězit, pokořovat jeden druhého, dělat si naschvály, rozebírat úplné malikosti jako by to byly megaproblémy. Kdyby se mě někdo zeptal, jak bych charakterizovala nás vztah jedním slovem, tak mě jako první napadne slovo pohoda....manželství je věc, která mi vyšla, jsem za to hrozně vděčná, myslím, že to mám ale v životě vyvážené, potkalo mě taky spousta špatných věcí, tak si říkám, že už jsem toho hodně zlého zažila, takže mám manžela za odměnu

K těm špatným vlastnostem mého muže můžu napsat pouze vlastnost, od které se odvíjí vše ostatní špatné. On tedy obvykle umí být neskutečně milý a pozorný. Ale pak když nemá náladu, dokáže být velký sobec. Reaguje jako malé trucovité děťátko a já ho nepoznávám. To s ním pak není k vydržení a nechápu, jak někdo dospělý se může chovat tak sobecky. Samozžejmě je to záležitost především období, kdy je větší stres-narození dítěte, nemoc, nepohodlí, problémy v práci...
To je ale myslím dost častá vlastnost u mužů. Nemají schopnost nést tak velký psychický tlak, jako žena. To co pro nás znamená normální věc, naše muže totálně zrohodí. Ale to by tak nevadilo, kdyby tu vinu neshazovali na všechny ve svém okolí.
Můj muž je Lev, král zvěrokruhu, má všechny královské vlastnosti. Ty dobré, i ty, o kterých ostatní říkají, že jsou špatné. protože on sám je jako špatné necítí. Vždyť jak by tak dokonalá bytost mohla mít špatnou vlastnost, že?
Naštěstí si ale můj muž z toho umí dělat legraci a tak je to pak mnohem snesitelnější. Imponuje mi, s jakou pýchou dokáže v legraci mluvit o své dokonalosti, a skoro tomu začínám věřit...
A jak je to u vás?

No, ono to není tak, že je to ten pravý ve smyslu "s tím mi bude jako v ráji". Ale mám určitou životní filizofii, podle níž v životě nemusí jít vše hladce, jsme tu proto, abychom se něco naučili, něco zažili, a musíme holt zažít to dobré i to špatné.
Můj muž mi byl souzen v tom smyslu, že mi poskytne přesně ten druh zkušeností, který ke svému růstu potřebuji. Ikdyž to vůbec není vždy příjemné. Ale víc je toho hezkého. To ano.
A jak jsem to poznala? Některé věci PROSTĚ VÍŠ. Mně se to stalo najednou, že jsem si to náhle uvědomila. Ale to je celkově můj styl-dlouho k něčemu spěji, dlouho něco chci, plánuji, a nějak se mi do toho nechce. A pak jednoho dne se prostě ROZHODNU že to udělám a je to tak snadné! Ale ještě den předtím jsem na to třeba připravena nebyla. A tak mi i některé věci přijdou nějak náhle, jako s tím mužem.
Ostatně i můj starší syn Jarda se odjekživa pohybuje ve vývojových skocích. Dlouho ho něco učíme, trochu mu to jde, další den zas nic neumí, tak to jde několik týdnů, až se jednoho dne probudí a NAJEDNOU TO JDE. Člověk má na vše svůj čas. A my se někdy jen zbytečně trápíme tím, že to chceme změnit.