Můžu ti říct,že mě docela mrzí,že jsme si hned nepořídili druhé.I když byl manžel bez práce,jak jsem psala,tak ji za 1/2 roku našel,ale mně už se zpátky na mateřskou nechtělo.Pak bylo pořád nějaké ale a potom a ještě to nejde a už je Máťovi 8 a nemá sourozence,no a mně je za chvilku 34 a pomali ztrácim odvahu na další těhotenství.Já už jsem vdaná 13let,vdávala jsem se z lásky ,ale miminko jsme hned ze začátku nechtěli.Neměli jsme byt,bydleli jsme po podnájmech,a pak jsem nečekaně do jin.stavu přišla,bohužel se jednalo o mimod.těh. a my o miminko přišli.A pak do 1/2 roku jsem hned otěhotněla a je z toho náš Matýsek .No a teď pořád nic.

No můj manžel by chtěl taky hned druhé, al mě se do toho moc nechce. Říkala jsem si , že na chvili půjdu do práce a až by měl malý těch 5let tak by bylo to druhé. No ještě uvidíme. No když mi ho nevezmou do školky tak se na*** a to druhé bude hned.
Manžel spí po noční a já jdu vařit něco na oběd.

To nám nezávidí nikdo,jsme z toho všichni zoufalí,ale jak říkám,měl by se stěhovat,ale i to ten problém prodávání drog nevyřeší,měli by mu típnout tipec.
Matějovi je 8let.Chodí do 3. a dělá mi radost,co se týče školy.Jinak je to docela lump vzteklej a tvrdohlavej.Je narozenej ve znamení lva a v roce tygra,tak je to takovej kocourek malej,ale pohlaď kočku proti srsti a všíchni víme,co se stane.Ale i tak je to muj nynoušek.Chtěla bych mít druhý miminko,ale manžel má pocit,že to nezvládnem.Máťa by si sourozence taky moc přál,ale myslim,že mu nedochází,že už by to nebyl kámoš na hraní,ale spíš na hlídání.Ale vim,že by měl toho 2. moc rád.
Teď se taky plácáme ve virech a ne a ne se jich zbavit.Hážem to tu jeden na druhého.
Tak jo,manžel šel do práce a já jdu taky něco dělat.

NO tak to ti teda vůbec nezávidím. Člověk aby se bál nakonec vyjít i ze svého bytu. Včera jsem už musela jít za malým vzbudil se a ne a ne usnout.
Ten kašel v noci byl o něco lepší, ale opravdu jenom o malinko. Chystáme se ven na boby. Jak máš stareho chlapečka?

překlad slova uchybat-uhýbat

No,to my jsme větší ostudy.Matěj se mnou spí do teď.Bydlíme v baráku,kde vedle kluk prodává drogy.A protože si kupující pletou vchody,věčně nám buší na okna a Matýsek má zrovna pokojíček do ulice,kde ty zmetci otravujou ,a právem se bojí, tak si zvykl spát u nás v ložnici.Teď by se měl ten kluk odstěhovat,tak se necháme překvapit,jestli to pomůže.Stejně je to síla,že ten soused to takhle veřejně prodává.Policie je tu pořád,ale i tak se nic neděje.Člověk aby se bál,aby to nenabídli malýmu.

Tak jsme zase sirotci.Manžel je opět v luftě.Tak ti musím říct,že ty máš modré oko a já po včerejšku palce na nohou.No srovnávám nesrovnatelné,já nemusim uchybat zvědavým senzacechtivým pohledům,ale přišlo mi to legrační,jak ten pohyb lidi vlastně ničí. Mám to z toho včerejšího trsání .Od 20h do 02h jsem tancovala snad bez přestání a moje nohy nejsou na společenskou obuv stavěný.Nicméně,stálo to za to.Jsem vyblblá ažaž. šla bych ale zase.Matýsek nám záviděl,že jsme si mohli zataněit až skoro do rána.Přinesli jsme mu výhry z tomboly,tak aspoň malá záplata.
A co děti,jsou lepší?

No taky Ti můžu říct, že z toho mám obavy. Sice chodila jsem na přívidělek do práce, protože máme úvěr na byt a z té mateřské to byla síla platit.No zpátky k té školce mám z toho strach je to strašný mamináček. Nemůžu se jít pomalu v noci ani vyčůrat a už plače v postýlce. Nemůžu ho naučit, aby usínal v postýlce sám musím u něho sedět do té doby než prostě usne a někdy to trvá třeba i hodinu. Když byl maličký tak nechtěl spát a jak jsem si ho naučila tak to mám. Co si vlastně stěžuji

To máš blbý s tou školkou.U nás je teda normální,že nábory do školek jsou vždycky na jaře před následujícím škol.rokem,a pak dítě nastoupí v době,kdy mu jsou 3roky.Já jsem Máťu dávala do jeslí.Už bych to neudělala,ale manžel v tý době přišel o práci a vyžít ze sociálních příspěvků,to se při nejlepší vůli nedalo.Jesličky zvládl dobře,horší byl pak přechod do školky.Jiné prostředí,učitelky.Nesli jsme to všichni těžce ale statečně.A teď už je z něj třeťák.

tak to máš pravdu já teď řeším hlavně školku, protože malý půjde asi v září. Mám z toho úplné obavy a doufám , že mi manžílek bude aspoň v tomto pomáhat. Má 4dny práci a 4dny volno takže čas by byl. jsem na to strašně zvadavá.

Úplně ti rozumím, že zatím váháš s druhým dítětem, já jsem dříve taky byla na všechno kolem Pavlínky sama, bývalý manžel, měl pořád samé výmluvy, proč se jí nemůže věnovat, že je ještě malá, že neví co s takovým malým dítětem dělat ..... třeba nikdy pro ni nebyl ve školce, ani ji nevodil do kroužků, myslím, že ani pořádně nevěděl do jakých chodí...... takže jsem se taky bála, že budu sama na dvě děti. Dnes když si ji bere co druhý víkend se ji věnuje mnohem více, než když se s ní viděl denně. A teď bych to druhé dítě moc chtěla, ale zase už to nejde, protože by jsme měli děti 4 a finančně bychom to asi nezvládli .

Tak to jsem ráda, že to oko máš už lepší, ale hlavně o víkendu dávej pozor a't nemáš modré druhé oko. Ha ha ha. Takže víkend doma s dětma a léčit je co: Malý je taky trochu nemocný, ale jenom naštěstí kašle, ale v noci moc nemůže spát. Stašně se dusí tím kašlem . Takže ráno jsem jak mátoha.Dostal nějaké prášky na uklidnění tak jsem zvědavá jak v noci bude spinkat.

Tak s těma chlapama máš pravdu. No do práce bych měla nastoupit už letos v prosinci. Malý bude mít tři roky, ale je u nás trochu problém ze školkou. Nechtějí mi ho normálně vzít, že nábor dělají vždycky v září.
Tak nevím co budu dělat . Doufám, že mi ho někde vezmou. Zatím druhé neplánujeme, i když manžel by chtěl, ale nějak se mi do toho nechce. Zase bych na něho byla úplně sama. Tak na chvilku půjdu do práce a pak se dáme na to druhé a doufám, že trochu dostane rozum.
Jinak jsme taky trochu nemocní. Malý teda jenom kašle, ale v noci nemůže vůbec spát úplně se tím kašlem dusí. Tak ráno jsme po noci pěkně unavení. Dneska jsme byli venku a malý byl úplně nadšený, že vidí sníh. Bobovali jsme, ale to ho moc nebavilo. Spíš se tak jenom válet v tom sněhu. Takže jsme byli venku jenom půl hodiny, ale dom jsme přišli úplně mokří.
Tak se zatím měj pěkně a něco napiš o sobě.

Chlapi jsou fakt úkaz,ale i přesto,že i já mám někdy pocit,že samotný by mi bylo asi 100x líp,vždycky si pak uvědomim,že asi ne.Ten muj je taky spíš pro sebe než pro rodinu,ale když jde do tuhýho,tak spolu dokážeme táhnout za jeden provaz.Tichá domácnost u nás neexistuje,spíš Itálie, a pak salva smíchu a udobřování.Jsme oba hodně impulsivní.Většina hádek se týká peněz a našeho Máti.Ale vždycky najdem nějaké řešení.A tak to má být.Ale asi kdybych měla pocit,že jsem neustále pod tlakem nebo že náš vztah ubližeje Matýskovi,tak bych od toho šla pryč.Myslimsi,že vždycky na nás někde někdo čeká.Teď jsem ale ráda,že nemusim hledat.

Milá rybičko když jsme vybírali pejska , taky jsme zvažovali Howavartka, ale vyhrál berňák. Máme ji zatím chvíli, ještě nemá ani rok. Ale s tím vítáním máš pravdu. Proto jsem si vybojovala pejska, ona je totiž jenom moje, manžel s ní nechce mít nic společného, ale trochu se mi zdá, že to po čase možná alespoň trochu změní. Začíná měkknout, minulý týden , když jsem byla nemocná tak ji vzal na procházku, poprve sám od sebe. Takhle jsem koukala a byla z toho paf.

Tak to je mi líto, že jste nemocní. Mi se zatím držíme. U nás to bude jako každý jiný víkend, budeme doma a pojedeme se jen někam projít. Převážně jezdíme někam do lesa . Jsou to naše obvyklé rituály. Nejlepší pro kluky je, když lezeme do kopců a nejlepší je když z toho kopce koukají nějaké velké kameny. U nás vede horolezectví, teda v mezích možností.

Ve tvém profilu jsem četla,že máte bernského salašnického psa.Ten je nádhernej. My máme taky tříletou fenu je to howavartka Megi a je jediná,kdo mě vítá,když prijdu domů . A taky,když ji něco řeknu tak nic nepoví,ale taky neporadí. Jenže ono občas stačí jen se vypovídat.

Vendy zvládni ty svoje marody ať si ještě užijou toho sněhu. Zítra se chystám ne delší procházku se psem.Dcera bude celý den na koni a syn je s tátou.

tak to je fajn, že
jsi dnes v tak dobré náladě ! Co plánujete na víkend ? My jsme původně
chtěli vyrazit někam na lyže, ale máme nemocné děti, Frantu jsme včera
museli vyzvednout ze školy, mě přes 38 teplotu a dnes ráno už nevylo
dobře ani Klárce, takže víkend asi proleží. Ach jo - a to se tolik
těšily na sníh.

Já jsem se musela včera rozloučit brzy. Ale dnes už jsem tady, ťuky, ťuk je tu někdo? Dnes mám dobrou náladu, nic mě nebolí, nic mě netrápí. To bude tím, 6e jsem neviděla svého muže 2 dny. Ne, to je sranda. Když se nat tím zamyslím tak co si můžu víc přát. Mám muže, který se věnuje dětem jako žádný jiný, do hospody nechodí, s kamarádama se nestýká. Akorát si každej myslí, že je divnej.

Ahojky Kačenko jsem ráda, že jsi si na Viktorku zase udělala čas. Oko už je lepší, zítra to bude týden, ale barevné je pořád až hrůza. Každý koho potkám se mě ptá co se mi stalo, takže to vykládám pořád dokola a někteří, hlavně teda ti co neznají Marka si o tom myslí své. No ono to fakt vypadá jako bych dostala pěstí, ale to naštěští u nás nehrozí . Zítra jdeme hrát badmigton znovu, docela se těším a věřím, že na případné úrazy si už budeme dávat sakra bacha .
Na víkend nic moc neplánujem, teda původně jsme chtěli na lyže, ale onemocněl nám František , dnes volali ze školy, že si pro něj máme přijet, že nevypadá dobře, a měl chudák 39 teplotu. A co vy - jste zdraví ?

moc Ti rozumím. Je to všude stejné. To, co popisuješ ,je bohužel ÚPLNĚ BĚŽNÉ. Ne, že by to bylo hezké, nabo příjemné, ale je to normální v tom smyslu, že je to tak časté, že se to stalo normou. Většina chlapů takto reaguje. U nás to nebylo jinak. Řešení pro tebe nemám. Jen útěchu. Přejde to, až nastoupíš do práce. Chlap si totiž myslí, že ON vydělává a Ty s dítětem sedíš doma a flákáš se. :o)
Vím, kravina. Ale chlap to neví.
Moc Tě chápu a neboj, nejsi sama. Napiš o děťátku, jak se má, co umí, co děláte, kam chodíte...

Ahojky tak co dělá tvoje očičko. Četla jsem si co tě potkalo a bolelo to i mě. Jak se říka sportem k trvalé invaliditě co? Co chystáte se o víkendu někam na hory lyžovat? No my bysme to měli oprášit a někam vyrazit. Tak se měj zatím krásně a uzdrav se a ať te to hlavně moc nebolí.

Ahojte holky, dlouho jsem tady nebyla. Nějak mi to nevyšlo. Četla jsem si vaše příspěvky a ani u nás doma to není zrovna růžové. Taky bych si představovala, že manžel se bude více věnovat dvouletému synovi, ale pořád se na něco vymlouvá,že to neumí, že chce maminkü atd.
Chtěla bych, aby s ním chodil třeba ven, abych si taky mohla někdy odpočinout. A on mi řekne z čeho můžu být unavená, když jsem celý den doma a nic nedělám.
Tak u nás vždycky vypukne hádka a pak už se celý večer nebavíme a jdu radši sama s tím malým ven, abych měla pokoj. Možná právě tady dělám chybu.
No a na druhý den jsem pořád naštvaná a on se tváří jakoby nic.

Napiš něco víc o vašich dětech a o sobě !
Nebo si to napiš do profilu, ať se Tě neptáne každá zvlášť.
Já mám taky dva kluky. Starší má 10 a mladší skoro 8 let.
Chodí ten starší do školy? Co kluky baví? Jak spolu vycházejí?

Co se týče mynž. vztahů, tak u nás taky nejsou hádky, jen se krátce porafáme a pak to následné ticho trvající i několik dní je ŠÍLENÉ.
To mi leze na nervy. Já bych si věci vyříkala a šla dál. Ale manžel na "zpracování" potřebuje i několik dnů, kdy se mnou nekomunikuje. Někdy bych ho za to zavraždila. Připadá mi, že mě tím trestá.
On ale nemůže jinak, a já to špatně snáším.
Momentálně je u nás vše O.K. Ale to se může každým dnem změnit. Vím, že to pak zas přejde, to jeho mlčení. Taky nechce ve skutečnosti nic řešit, dohání mě to k šílenství...

A jaký máš ten ZÁKLADNÍ pocit z vašeho manželství? Myslíš že to jde, nebo fakt trpíš?

Pajko psala jsi že jste s mamželem už skoro 12 let a staršímu synovi je
7, takže jste spolu dost dlouhou dobu žili bez dětí, byl dříve manžel
jiný nebo váš vztah byl jiný ?

Usmiřování je fajn , hlavně když potom oba partnery mrzí, že vůbec k nějaké hádce došlo.

Pajko bez možné výměny názorů je to asi těžké, nikdy jsem neměla ráda
takové to mlčení a dusnou atmosféru .... já mám ráda když si
problém hned vyříkáme... vyjasníme a pak se na to může rychle
zapomenout.

Moji kluci mají 7 a 4. Taky k tomu usmiřování. Já bych se tak ráda usmiřovala, ale nemám s kým, protože můj drahý se odmítá hádat a nekdy u nás nic nebouchne. Přestaneme se bavit, když k něčemu dojdeme a každy si to rozebírá sám v sobě. Když někdy se snažím jakoby hádat, tak řekne, že se se mnou nedá mluvit , tak radši nemluvíme.

Koukám, že to tady zase ožilo, vítám všechny nové i "staré".
Já mám tedy někdy pocit, že se svým mužem nevydržím už ani týden, ale pak se to zase spraví. Jsou to taková období. Střídají se nepravidelně, vždy cítíme oba, že se k něčemu "schyluje", pak to bouchne, pak je tichá domácnost. A pak ale krásné usmiřování. To je jako malé znovunamlouvání, sbližování.
Někdy mám pocit, že bych si to předtím klidně odpustila. Ale ono je to tak, že bezčerné nepoznáme bílou, bez smutku bychom si nemohli vážit radosti...

Já vím, člověk se tak nějak smíří s osudem a říká si, že hlavně že jsou
děti v pořádku, že se jim nic špatného neděje, ale na druhé straně je
to škoda, ten život tak strašně rychle letí ......

Jak staré máš děti ? Přeji ti hodně štěstí - třeba s věkem manžel
ze svých požadavků a nároků sleví a najdete ještě společnou cestu
!

Nemáš tento problém jen ty. Je nás asi více,ale myslím,že kvůli dětem to smysl má. Mě se to asi už nepodaří i když jsem se snažila. Je mi všeho líto,ale to sem nepatří. Zkus si najít něco,co tě baví a včem se se můžeš nějak realizovat. Vím,že je hrozné žít vedle sebe....