Vendy to je krasny prani co jsi napsala, ja taky nemam kolem sebe lidi, kteri jak pises by se zajimaly o vyzivu apod, ale jsem moc rada, ze mam ,,vas,,a ze to resime alespon tady na tech strankach a myslim si, ze nekdy je to i lepsi, clovek ze sebe da vice a premysli u toho, kdyz pise nejake radky, nez kdyz jen tak neco vypusti z pusy....vse ma sve klady a zapory , a mimochodem jak jsi na tom s tou bikucharkou , hezky vecer!papa.z.

ja mam jedno velike , dokoncit uspesne Bc studium, napsat radne bakalarku a dostat se nekam na Mgr, tak snad bude stesticko prat....ale to je spis novorocni nez vanocni, k tomu vanocnimu staci kdyz se rodina sejde a je chvili klidek a pohodapapa.

A co vy holky - máte nějaké vánoční přání ? Ať už reálné nebo jen takové ty vysněné.............

Holky- tak jsem dneska ještě zase přemýšlela o tom kamarádství, a
i když mám pár fajn kamarádek tak jsem si uvědomila , že nejvíce
nás spojuje téma děti (a vše kolem nich). Ani jedna z mých kamarádek se
nezajímá o zdravou výživu, nechodí cvičit, nezajímají je alternativní
medicína .... a tak mě to trochu mrzí, protože by to bylo určitě bylo
moc fajn mít kamarádku, se kterou by jsme zašly nakupit do mé oblíbené
Bobaji (obchod se zdravou výživou), která by se mnou chodila
cvičit...ono to člověka přece jen více baví, když tam nechodí sám...ach
jo, kdybych mohla mít jedno vánoční přání, tak bych si přála právě
takovou kamarádku

No myslím, že kamarádství mezi mužem a ženou může existovat, je to
riziko, že se to může zvrtnout jiným směrem tam vždycky je. Proto bych
asi nebyla nadšená, kdyby měl přítel nějakou kamarádku, se kterou by
chtěl trávit čas beze mě. Jistě že kamarádky má, ale jsou to takové
společné kamarádky, tak jako máme společné kamarády.

Sami jsme s přítelem důkazem toho jak se to kamarádství může zvrtnout,
byli jsme 5 let pouze kamarádi, svěřovali jsme si navzájem své
problémy a řešili spolu spoustu věcí a pak to kamarádství přerostlo v
lásku

Tak já bohužel mám tu stejnou zkušenost co Myšička, vždycky to dřív nebo později začalo sklouzávat někam jinam, což mě hrozně mrzelo, protože já mám pocit, že jsem si i možná víc rozumněla s mužskýma než se ženskýma. Nejlepší je mít za kamaráda homo***uála ...kdysi dávno jsem měla souseda, co byl homo***uál a začali jsme se zbližovat - ve smyslu kamarádství samozřejmě a bylo moc bezva - když mi řel, že si půjdeme sednout na kávu a já jsem věděla, že jde opravdu jen o kávu...bylo to bezva, bohužel se pak odstěhoval, takže to skončilo. Pak jsem měla ještě před manželstvím jednoho kamaráda, kamarádili jsme spolu fakt dlouho, seznámili jsme se tak, že to byl kamarád tehdejšího mého kluka, takže jsme často chodili někam ve třech a pak i sami dva- můj přítel proti tomu nic neměl....spoustu věcí jsme toho spolu začali, byli jsme naladěni na stejnou vlnu a já si myslela, že je to naprosto bezvadné přátelství.....asi po roce mi řekl, že mě celo tu dobu miluje, což mě úplně sebralo, protože já jeho ne..on se trápil a tak jsme se museli přestat vídat, bylo to pro mě tehdy fakt ztráta.

Jo, to máš pravdu, že muži to tolik neprožívají, neberou to tolik emotivně, až na výjimky. Když se jim něco nelíbí, obvykle to hned řeknou a vzájemně se pošlou do Pr...
A je zase čistý vzduch. Proto vznikají i ty třecí plochy v komunikaci mužů a žen. Žena chce vše rozebírat, pitvat se v tom, prožívat. Mužský nepříjemné věci hází za hlavu a žije se mu lehčeji. Samozřejmě hodně paušalizuji, ale vzásadě to tak je, aspoň co já jsem vypozorovala. Mají to snazší, netáhnou s sebou ten balvan, co my. Vlastně mají pravdu, trápíme se mnohdy "zbytečně", asi to bude tím, že přece jen od života očekáváme něco jiného než oni.

A co si myslíte, děvčata o přátelství mezi mužem a ženou? Je možné?
Já mám pár kamarádů (nepočítám samozřejmě kolegy), se kterými jsem občas v kontaktu. A musím říct, že to skutečně U KAŽDÉHO aspoň jednou sklouzlo do situace, kdy chtěli být víc než "jen" kamarády. Nejsou to ***. maniaci , prostě se to začalo vymykat z rukou. I mně se to jednou stalo ve vztahu ke kamarádovi(píšu o tom na Viktorce v jiné diskusi) a bylo nutné si vymezit jasné hranice. Pak to fungovalo dál. A dodnes.

Co by vám vaše protějšky řekly na kamaráda-muže? jak vy byste reagovali na jejich kamarádku?
Dost otázek, ať vás neodradím.

Ahoj všichni,já myslím,že jsme si tím prošli jistě všichni,kdy jsme mnoho dávali a očekávali totéž,jenže se tak nestalo.Je pravda,že tohle bude zřejmě specializace ženských,protože jsem nikdy nezažila,že by chlapi něco podobného řešili.Ty se buď baví ,nebo ne.Ženský jsou na tohle vnímavější a asi i zranitelnější.Ono to na tebe Leni asi taky dolehlo právě teď ,díky vánocům.To ať chceme ,nebo ne jsme zkrátka všichni trochu naměkko a přmýšlíme o některých věcech trošku víc a jinak ,než jindy.Nebuď smutná,ty ani ostatní!Jistě to bolí a mrzí,ale věřte že jen chvilku,nemá cenu se v tom dloubat a ubližovat si tím ještě víc.Prostě tady kamarádka byla,prožili jsme spoustu hezkého a budem na to vzpomínat,ale život jde dál a přijdou jiné kamarádky a s nimi další a také krásné zážitky a vzpomínky.Dospělého člověka nedonutíte jinak myslet a jinak se chovat,možná na to jednou přijde jak moc ti ublížila a možná taky ne.Jsme lidi různí a i stejné věci vidíme různě a s tím nikdo nic nenadělá.

Lucko, je to smutné, ale se školním kamarádstvím, už to tak většinou
bývá, když škola skončí, jde každá z kamarádek jinou cestou, pozná nové
přátele a s těmi starými už nemá tolik společného, nejsou tolik v
kontaktu a proto to kamarádství postupně ochladne. Mám takovou
zkušenost s kamarádkou ze základky i s kamarádkou ze střední. Občas si
zavoláme, když se potkáme tak prohodíme pár slov, ale společné už máme
jen ty vzpomínky. A že je na co vzpomínat .

Nesmutni a ke kamarádce se tolik neupínej ,
vím, že to bolí ale jistě v životě potkáš spoustu nových skvělých
přátel. Myslím, že kamarádství na celý život je velkou vzácností.

Ahojte Tím, že nás někdo odloží, či nepovažuje za stejně dobrého kamaráda jako my jeho bolí. Musí si tím projít snad každý. A je to smutné
... na střední škole jsem poznala kamarádku, se kterou jsme si velmi rozuměly. Stala se z nás nerozlučná dvojka. Dokonce jsme stejně myslely a kolikrát se stalo, že jsme si koupily stejné věci (oblečení, boty ...), opravdu jednou jsme si koupily nezávisle na sobě stejné zimní boty a takových věcí bylo víc ... stejná košile, jen rozdílná barva, já modrá, ona červená ... dokonce si někteří mysleli, že jsme lesbičky, když jsme pořád spolu a tak si rozumíme. Byla jsem ráda, že jsem ji poznala. Spoustu jsme toho spolu zažily ... naše první lásky, nezapomenutelné výlety, nemluvě o nejbáječnější dovolené
... pak se ale odmlčela, začínala se ozývat zpravidla, když něco chtěla ... a když se teď neozvu já, neozve se... Mrzí mne to, protože na ni nedokáži zapomenout, protože jsem s ní zažila dosud ty nejbáječnější věci. A nechci ji ztratit. Vím, že toho máme obě teď hodně (končíme studium), tak věřím, že poté na sebe budeme mít více času. Ale na její kamarádky nyní žárlím, že je s nima a na mě si ani nevzpomene. Ona je kamarádkami obklopena, já spoléhám na opravdové přátelství.
Ale stále věřím, že pro ni něco znamenám.

No jo, holt si asi budem muset projít nějakými těmi zklamáními, abychom si pak vážili a dokázali rozpoznat to pravé přátelství.
Vždyť nejinak to je (bylo) s našimi prvními láskami.
Tak přejme si samé dobré přátele.

Vendy, díky moc i tobě, jste tu všechny vážně moc fajn ....s tím voláním a zvaním jsi se úplně trefila na hlavičku, to je další věc, co mi vadí...já jsem se na to dívala vždycky tak, že první věxc když se dlouho neozvala byla, jesti třeba nemá nějaký problém....teda řekla jsem si, kašlu na to, dlouho nevolá, tak já volat taky nebudu, jenže ve mě začlo hlodat jestli se jí třeba něco nestalo nebo nemá nějaký problém kvůli kterému nevolá - samozřejmě že se pak ukázalo, že byla v pořádku....a to je právě to, že jí nenapadne to samé, že by jí bylo divné, že nevolám, tak zavolá, aby zjistila , že jsem v pořádku.
Mám ještě dvě moc fajn kamarádky a skvělého manžela, takže t určitě není problém, kvůli kterému bych se hroutila, jen to prostě zamrzí. Jen už jsem s vícekrát spálila u mnoha lidí, kterým jsem věřila a ono se ukázalo, že jsou to syčáci....a tak se teď už hůř skamarádím s někým novým, protože už si dopředu říkám kdoví co je zač....

Děkuju ti Myšičko, jsi vážně moc milá, máš ten dar, že umíš lidi potěšit, hned je mi líp. Člověk se hned cítí líp, když zjistí, že ten samý problém je i jinde a v mnohem horší podobě. Víš, já jsem prostě pořád žila v domnění, že je to kamarádka a prostě ji musím pomáhat a dělat pro ni to nejlepší, co umím...což si tak myslím, že se v kamarádství dělat má,ale musí to být vzájemné a mě prostě dneska došlo, že to v tomto případě není a že jsem si to celou dobu nepřipouštěla. ...připadám si trochu jako blbeček, ale aspoň jsem konečně otevřela oči....a co s tím hodlám dělat? Nevím ještě přesně, protože ona není zlá jako ten případ co jsi psala ty, že by mi něja škodila nebo dělala zle...jí jen prostě nenapadne, že já mám taky své starosti, někdy něco potřebuju a tak podobně..víš, já nevím, jak bych to dost dobře napsala, třeba ti dám příklad, co mi vadí....ona ví, jak moc se zajímám o zdravou výžiju a že sháním ovoce a zeleninu kde se dá, aby nebylo postříkané chemií jako je v obchodě - a ona má plno ovocných stromů a řekne mi - já to nechávám schnít, protože se mi to nechce sbírat...ani jí nenapdne, že by mi to mohla dát a když jí řeknu že bych si to posbírala, tak mi řekne - no víš, já z toho možná udělám marmeládu....mě už mrzí jen to, že ji třeba nenapadne mi prostě udělat radost tím, že mi to dá ,když je jí to k ničemu. Nebo posledně chtěla nějaké věci, ať jí dám, což jsem ráda udělala, protože jsem je k ničemu neměla a ona místo poděkování ještě řekne, že se jí proto nechce jezdit, ať jít to přivezu....ony jsou to možná blbosti, jenže to jsou jen takový případy, který ch je ovšem plno a já ani tak nejsem naštvaná, jen mě to prostě mrzí.....a teď mi právě došlo, proč se tím trápím, když zato nestojí a nevykašlu se na to si přidělávat starost někým, kdo za to nestojí...ale tal ítost prostě zůstává.....zažily jsme totiž spolu i fanj věc, proto to prostě nedokáž hodit za hlavu, ale těch jiných věcí je mnohem víc než těch hezkých.

Leni nesmutni určitě máš i jiné kamarádky, které umí i dávat a naslouchat nejen brát a hlavně máš skvělého manžela, který jak jsi psala je ti mimo jiné i nejlepším "kamarádem" a takových vztahů je třeba si vážit.
Ale s tou kamarádkou to chápu, člověka to zamrzí, když zjistí, že to kamarádství není takové jaké člověk očekává. Já mám od dětství jednu kamarádku, vyrůstaly jsme spolu a vždycky jsem to brala tak, že jsme nejlepší kamarádky, ale pak jsem najednou zjistila, že jí volám vždycky jenom já, že když někam spolu jdeme tak ji zvu taky vždycky já, tak jsem si řekla že jednou počkám až se ozve ona - no bohužel jsem čekala hodně dlouho a navíc byla ještě dotčená, že jsem se já tak dlouho neozvala. No nakonec jsme si to vyříkaly.... ale byla jsem z toho hodně zklamaná a už to kamarádství prostě není to co bývalo tak nějak vyšumělo .
Ale mám jednu bezva kamarádku v práci , od té doby co k nám nastoupila chodím do práce raději, kdykoli mám já nebo ona nějaký problém nebo špatnou náladu tak to spolu proberem a ono se člověku vždycky tak nějak uleví a hned je zase veseleji

Jestli ti na té tvé kamarádce záleží, tak by bylo možná fajn si s ní o tom promluvit, třeba by se nad tím zamyslela a doclaklo by jí to a pokud ne tak by jsi alespoň věděla, že už nemá cenu do toho kamarádství nic investovat ( city, emoce, čas..)

Lenko,
to znám. Člověk nesmí jen dávat a dávat, až se celý vydá. Jsou upírci, kteří z toho solidně žijí, vše jim prochází a ani je nenapadne, že vlastně parazitují, až když se někde ubírá a nedoplňuje, asi to tam pak logicky chybí...
Ale spíš se tím vůbec nezaobírají, je jim to fuk. měla jsem jednu takovou "kamarádku", na střední škole. Knzervatoř trvá 6 let, první 4 roky jsme se bavily jen spolu, a pak co jsem začala chodit s mým nynějším mužem, ta "kamarádka" se ode mně odvrátila a dělala naschvály, prostě mi jen záviděla. Ale to jsem teda čuměla, jak umí být zlá, ikdyž jsem si o ní ani dřív nedělala bůhvíjaké iluze, toto mě děsilo.
Nevěděla jsem, jestli si na mě někde za rohem nepočká a nepodřízne mě. Fakt. Byla schopná všeho, psala výhružné dopisy, apod.
Do konce studia jsme se spolu nebavily, pak ona sama přišla a podaly jsme si ruce (což oceňuji) a od té doby už jako nejsme na sebe naštvané, ale co bylo, člověk jen tak nesmaže, že jo.
V době, kdy jsme spolu kamarádily hodně, byla jsem prakticky jediná, komu řekla všechno. A že toho nebylo málo!
Měla několik kluků současně, a když měla podezření, že je v jiném stavu, řekla všem třem, že to dítě je jeho...no veselá kopa.Ve skutečnosti to byla ale velice nezralá a nešťastná osoba. Spala s klukama od 13-ti let a v 18-ti poprvé viděla prezervativ (ve škole na videu, v nějakém výchovném dokumentu).Některé věci nepochopím dodnes. Ale mnoho z toho co dělala, jsem pochopila, tedy pohnůtky jejího chování. Hodně se na ní podepsala výchova. Spíš nevýchova. Volné hranice, nezájem rodičů schovávající se za svobodnou výchovu.
A proč myslíš, Lenko, že ta Tvá kamarádka je taková? Co s tím hodláš dělat, že Tě vykořisťuje?

Ten Hallowen už uspěšně proniká i k nám..i když nechápu proč. Všude v obchodech samé dýně na vydlabání, i hodně lidí to má u dveří nebo na oknech. Podle mě to u nás oživují hlavně obchodníci, protože na tom můžou trhnout nějaký ten peníz.

Ahoj holky, jdu si k vám poplakat ..teda ne doslovně,ale jsem nějaká smutná...dneska jsem si uvědomila, že opravdových přátel má člověk málo...taky máte nějaké známé, co si na vás vzpomenou jen když něco potřebují? Mám už delší dobu jednu kamarádku a až dneska mi docvaklo, že ve vztahu k ní jen dávám, aniž by se mi to vracelo zpátky..nemyslím jen materiálně, ale každé trápení co měla, jsem se ji snažila ppmoct vyřešit, kdykoli cokoli potřebovala jsem jí pomohla, spoustu věcí ji dala....a te´d se stalo pár věcí, kdy jsem si zpětně uvědomila, že mě nejspíš asi jen využívala...prostě taková ta kamarádka, co vždycky ví, že se na mě může obrátit a taky toho hojně využívá, ale jakmile se otřepe, už je to jiné -přitom se sama nikdy nezeptala, jestli já něco nepotřebuju ,nemám nějaký problém a tak podobně. ..no nic, mě to zase přejde, já jen , že vím ,že tady se můžu vykecat

tak to jsem rada, ze zahada, ze jsme tu dve zuzu byla objasnena , hehe. No jak se jinak mate, dnes poprve nepotkam zadneho Mikulase(anebo se nebudu prevlekat za certa a strasit deti), tady v Anglii si odbili ten Hallowen a tim to konci, tak snad v te nasi male zemicce si toho Mikulase poradne uzijete a poreferujete , papa.

Leni, to máš pravdu, utajit živý dárek, to bude jistě velký problém,
tak mě napadá jedině nechat zvířátko do štědrého dne třeba u babičky
nebo někoho známého, tak bych to asi řešila já. Ale ono to není
jednoduché ani s neživými dárky, já kupuji dárky pro 3 děti a to už je
docela problém, schovat je tak, aby je děti nenašly. Většinou je
schovávám na půdu, tam děti sami nechodí, protože mají trošku strach a
nebo si je nechávám v práci a domů přinesu už zabalené, těsně před
štědrým dnem. Ale taky se mi stává, že dárek někam dobře schovám a pak
ho sama nemůžu najít....dokonce se mi párkrát stalo, že jsem na dárek
zapomněla a našla ho v únoru .

Packo, ty určitě budeš mít doma nějaká zvířatka, vzhledem k tvé přezdvíce, že? Tak jsem přemýšlela, jak to dělají rodiče, když chtějí dát dětem k Vánocům nějaký žívý dárek - zvířátko? Jako kde ho mají do Štedrého dne? doma ho přeci mít nemůžou, to by nebylo pro děti žádné překvapení....že by ho měli rezervované v obchodě a přišli si pro něj až na Štědrý den?

Packo, to jsou dvě odlišné osoby Zuzu je pilná pisatelka, zato Zuzi tu hledala spřízněné duše, protože je nemocná a tak jsem byla taky překvapená, že přesto že jsme ji všechny psaly, tak ona se už pak neozvala.

Tak to se omlouvám.Asi jsem něco popletla.Psala tu ZUZI,měla jsem za to,že to není stejná pisatelka jako TY ZUZU.ZUZI byla osamělá,nemocná,a hledala nějaké kamarádky po internetu.Jestli jsi to TY,tak se omlouvám.

ahoj, jak proc nepisu? nejak nechapu tvoji otazku..ja prave myslim, ze jsem to byla ja, kdo rozjel debatu o Vanocich ....

No jo,vánoce na nás dýšou ze všech stran.Unás je ted aktuální Mikuláš.Naše pětiletá Markétka byla hrdinka,říkala že se čerta nebojí,at klidně přijde .Vsobotu jsme šly na vánoční trhy ,kde na malou houkl čert,a ta spustila takovou hrůzu,že se lidi otáčely co se děje.Manželovy se vyškrábala neuvěřitelnou rychlostí až na hlavu.Sníh je fajn,až na ty břečky.Doufejme že si tu pravou zimu počasí schovává na vánoce.(OSAMĚLÁ ZUZI ,PROČ NEPÍŠEŠ?)

Já mám sníh docela ráda, ale někde na vesnici nebo na horách, protože
ve městě z něho zbude vždycky jenom špinavá břečka. Ale bylo by
fajn kdyby na vánoce něco nasněžilo. Ať si děti užijí !

Včera u nás v rámci vánočních trhů vystupovala skupina Fleret s
Jarmilou Šulákovou, bylo to moc fajn a naladilo nás takovou tou
předvánoční atmosférou. Taky perníčky už mám napečené .

Já teda sníh nemusím. Ale je to zase romantika, děcka ho samozřejmě milují.
Já mám ráda všechna roční období, pokud není vyloženě hnusně. Takové ty plískanice, vítr, déšť, no to ne ne ne!
Miluji letní večery a noci. I podzimní.
A v zimě mám ráda to ticho. Ale jsem ráda, že se období střídají, protože bych si nevážila toho hezkého (a platí to zdaleka ne jen o počasí).

zdravim vsechny!tak jak se citite po prvni adventni nedeli?, pekne se nam to blizi, pocasi se zatim nijak neprojevuje ale jeste ze hlasi aspon ten snih par dni pred Vanoci, sna bude snizek na stedry den, to by byla krasa, u nas v nizine uz hodne dlouho nevydrzel na stedry den.

No Leni, to on me doprovazel do toho Albia na ten obed , tak to bylo pekny, nechal se premluvit, ale sel dobrovolne a rad...ale vis jak, ja to nikomu nenutim, ja se stravuju a ziju jak to citim a jak me to,,bavi,,a citim to tak a ostatni, myslim tim i rodinu, at taky podle sveho, radim a snazim se je informovat,ale kazdy sveho stesti strujce...a kdyz ma nekdo rad steaky, tak at ma, a to se clovek asi neodnauci, proste chlapi jsou na to maso....ja ho ted skoro vubec nejim.papa.

Zuzu, to máš ideální s tím spolužákem...už se znáte, jak vypadáte fyzicky a teď máte dobrou příležitost se poznat přes internet, takže ho můžeš otipovat předtím, než s ním začneš chodit, jestli do toho vůbec chceš jít....a jak je na tom on se zdravou výživou?

Čerstvé bylinky pěstuju, ale v zimě se jim v kuchyni moc nedaří...nejdýl mi vydrží oregáno, tymián, pažitka a majoránka, ale třeba bazalka nebo rukola vůbec....přes léto to mám venku a to roste jedna báseň...jinak mám v mražáku hodně petrželky, tu dávám do všeho.