Děkuji všem za podporu. Jsme na pokoji 3 a všechny jdeme zítra.

Děkuji Anonyme za podporu.

Hoooooooooooooooooooooooodně štěstí také Kimi a Ivě a dalším, kterým se blíží čas

Zdravím kimi a všechny ostatní zde, já jsem byla na operaci 7/2014 a měla jsem podobné potíže jako ty, pocit plného břicha, předmenstruační i pomenstruační bolesti břicha a zad, neustálé běhání na malou a po půlroční léčbě hormony, jedné kyretáži a neustálého krvácení, kdy mezi menstruací byl sotva 1-2 dny volna, jsem navíc začala být chudokrevná. Po operaci, když pominu počáteční pooperační omezení a asi tak dvou měsíční únavu, kdy tělo opět nabírá fyzičku a pomalu se dává dohromady, se mi výrazně ulevilo. Bolesti zad - žádné, od operace mě nezabolelo břicho, vložky - to už jsem zapomněla k čemu jsou, *** kdykoliv. Držím palce ať se všechno zdaří, jak má.

Milko a Janko, hoooooooooooooooooooooooooooodně štěstí přeju
Brumlo, neboj, určitě je to jen v hlavě. Když je o tebe zájem jako o ženu, začni mít zájem i sama o sebe. Nakup si nějaké hezké oblečení, ***y prádlo, třeba spoďárky s otvorem nebo noční košilku, popř. erotické pomůcky a mysli přitom na někoho, komu se líbíš a on tobě. Nebo si to jen zatím nezávazně prohlížej na netu a poddej se představám, ať hned neutrácíš a hlavně, začni zase snít jako v pubertě

Zdravím všechny, tak jsem prošla všechny nové příspěvky a dozvěděla se spoustu pro nás čekatele nových informací. Čas se krátí a tak nervů přibívá. Mě čeká operace 23.01.CHtěla bych se zeptat zda někdo neměl zkušenost, mám hrozně plné břicho, připadám si jak sud. a často ně bolí v zádech.Je možné že za to můžou myomy? přišlo to zničeho nic.Neměla jsem žádné potíže a teď poslední měsíc nestojí za nic.

Všem držím palečky co to čeká ať mají šikovného operatéra a je vše bez komplikací.

Ahojky vespolek jsem po od března a okrem občasných pocitu horka musím zaklepat vše vpohodě je mi 40 a taky jsem se bála a honily se mi myšlenky nebudu ženská ....a víte co jsem . Vždyť si uvědomte nepřídete o ní ale jen o inkubátor a můžete 365x za rok . papa

Taky se chci podělit se svou zkušeností, strašně jsem se bála operace, nervy na pochodu, protivná sama sobě i okolí.Bylo to zbytečné, týden jsem měla bezezbytkovou dietu, pak odporné pití projímadla, druhý den nástup a opět to projímadlo a zakončeno výplachem .Vzali mi vše(vaječníky, vejcovody, dělohu, čípek a mízní uzliny.Měla jsem zhoubný nádor v děloze.Jsem po operaci tři týdny a problémy mám.Brní mě nohy, stehna jsou necitlivá.Pocit nafouklého břicha.V úterý jdu na první chemoterapii, bojím se jak to budu snášet a co bude dál.Prošel si někdo něčím podobným?Děkuji.

Zítra nastupuji a do rána mě zatuhl krk na tolik,za se nemůžu ani predklonit, natož zvednout ruce. Doufám,že to brzy povolí a neodloží kvůli tomu operaci. Z postele jsem snad vstávala hodinu,asi nácvik na pooperační

Keppi, jste moc šikovná a hlavně silná holka a proto před Vámi smekám . Mám stejně starého syna 28 let jako jste vy. Mě čeká tento měsíc kompletní hysterektomie laparaskopií. Já se opravdu operace nebojím a vůbec nemám pocit, že nebudu ženou to je fakticky nesmysl. Jen si říkám, co se mnou udělají hormony. No možná, že se mi trochu splaší, ale to nemine žádnou ženu i u přirozeného přechodu . Hory Vám doporučuji, také celý život sportuji a i v mém věku (52 let) dost aktivně, takže chci pomalu po 6 týdnech začít cvičit a věřím, že to dám s přehledem. Holky, pesimismus stranou, vždyť život je tak krátký a je tolik věcí na světě, kdy se můžeme radovat a o tom to přeci je.

Ahoj Ženy a třeba í dívky (jako já 28)
Jsem 4 měsíce po o a je mi fakt moc dobře co se týká po operačního průběhu. Mě to dělali kvůli rakovině, tak docházím na ozařování, po tom je mi teda hůř ale dá se to snést :) Sice tak nějak nevím co můžu ale chystám se v únoru na hory, zkusím i lyžovat ale jen tak v klídečku :)
Jen chci podpořit všechny v tom že rozhodně, nejste míň ženou. Myslím že nás toto dělá silnějšími a odolnějšími. Jelikož operaci předchází nějaký problém. A ten kdo má život jednoduchej a problémy nemá tak si nemá jak zjistit jak na tom je. Až podle řešení problémových situací se pozná jak na tom kdo je. Takže ano gratulujme si jsme silné jelikož to zvládáme protože jsme ŽENY
Takže hodně sil, jasné mysli a racionálního uvažování v Novém roce

Keppi

Leni, byla jsem také na Homolce, velmi doporučuji.
Přístup sice trochu neosobní, zato ale skutečně profesionální a hlavně operační výkon špičkový a na tom koneckonců záleží nejvíce.
Držím palce a fakt se neboj, vědí tam, co dělají a vše dopadne dobře

TO Jana: Jdu na Homolku a čípky i projímadlo mi předepsali přímo tam už 5.12. na indikačním vyšetření. Nastupuji v neděli, v papírech mám psáno, že můžu posnídat nebo lehce poobědvat a odpoledne dostanu klystýrek , čtyři dny před nástupem dodržovat bezezbytkovou dietu a zavádět čípky, pak do pondělka, kdy mě budou operovat, už asi nic, snad jen něco k pití. Asi je to opravdu na jednotlivých zařízeních

Tine - děkuji za poznatek ze ***uálního života, jsem o něco klidnější
Bado - Anonym - asi každá z nás prodělává přívaly smutku, vzteku, beznaděje, mě to trvalo měsíc, než jsem se s tím smířila aspoň napůl, protože pokaždé, když už jsem si řekla, bude to dobrý, hodně ženských už to má v pohodě za sebou, tak jsem na nějaké diskuzi narazila na někoho, u koho ten průběh nebyl až tak hladký nebo na někoho, kdo hysterektomii odsuzoval a byl raději pro odstranění jen myomu. Váhy mojí rozhodnosti kmitaly ze strany na stranu jak pinkpongový míček A o tom, že bys už nebyla ženou, o tom už ani neuvažuj! V první chvíli to asi napadne každého - taková opravdu pitomá myšlenka, když se nad tím člověk pořádně zamyslí Někdo to tu správně napsal - pokud chlapovi vezmou varlata, taky je pořád muž, jen už ani jeden z nás nemůže mít děti. A neplodná žena je stále žena, stejně tak jako neplodný muž - a to ani jeden z nich nemusí přijít o svůj orgán. Asi tak Hlavu vzhůru ženy, pokud máte podporu v rodině a ve svých blízkých, važte si jí a věřte jim, nehledejte problémy tam, kde nejsou, den ode dne to bude lepší

Ahoj Holky,
všem, koho čeká tato operace, chci říct, že všechno zvládnete. Jak já se bála, strašně, narkózy, toho, co bude potom, můžu říct, že mám přes dva měsíce po operaci a cítím se fajn /ťukám . Jen při větší námaze mě někdy trochu pobolívá břicho, ale to přejde. Jsem ráda, že to mám za sebou. Takže všem, které to čeká, držím pěstičky, vše dobře dopadne. Jen jsem se chtěla zeptat. Můžu už jezdit na kole, šlapat na rotopedu nebo třeba cvičit aerobic s posilováním břicha? Potřebuju shodit nějaká ta kilíčka a mám obavy, do jaké míry můžu, abych to nepřehnala. Děkuju a mějte se všechny krásně

Dobrý večer,já osobně nemám strach z operace,budu v narkoze už po třetí.(vždycky na gynekologii). Jen ty nervy z hormonů jsou vážně síla. Nikdy jsem to nepotřebovala,ale teď beru "oblbovaky" abych na všechny nekřičela. Na posílení nervů je dobrý piridoxin(je to pouze vitamínB6),takže rozhodně neublíží. Klidné spaní

Bado, žádná srágora nejsi! Kdybys věděla, jak já před operací hysterčila! Sice jsem neřešila, jestli budu žena nebo ne, ale na své okolí jsem jen štěkala, v noci nespala, podrážděně jsem reagovala takřka na vše. Probírala jsem zpětně všechny životní neúspěchy a brečela nad sebou. No prostě nervy totálně v háji! Ale to byl čistě jen strach z operace.
Uvidíš tu úlevu až se probudíš na JIPce a zjistíš, že už to máš za sebou a teď to bude už jen lepší a lepší.

Ten příspěvek níže podepsaný jako Anonym je ode mě, jen jsem zapomněla přidat nick. Bado

Děkuji za rychlé a povzbuzující reakce, vehnaly jste mi slzy do očí. To je u mne teď normální. Vždycky jsem bývala silná, pro každého byla oporou, vše jsem se stoickým klidem zvládala. Nepoznávám se. Sem píší i mláďata, pro které musí být takový zákrok strašný záběr, ale zvládají to lépe než já. Jsem srágorka a stydím se. Logicky nemám proč vyvádět, operace je kvůli myomům a polypu, tedy doufám, protože na výsledky kyretáže čekám, vaječníky jdou vzhledem k věku (50) pryč preventivně, což se ale teprve ukáže po operaci, zázemí mám skvělé ... tak proč se tak duševně kroutím? Zřejmě jsem měla vše až dosud příliš snadné. Možná také působí hormonální změny v přechodu. Přestože si lidé často myslí, že moje vnoučata jsou mé děti, během jednoho roku jsem s nástupem přechodu přišla o všechny zuby. Mám klapačky To jsem ale ani neřešila, jsou to jen zuby, až tahle operace mě dostala. Pomohlo mi, že jsem si mohla postěžovat a že jste zde tak vstřícné a optimistické. Slibuji, že už se nenechám zmítat depresivními myšlenkami a budu všemu čelit s optimismem jako Vy a jako já dříve. Je fakt, že hlava je mrška, jak píše Andy, a nerada bych svému okolí vsugerovávala, jaký jsem chudáček mrzáček, až by mne tak začali vnímat. Přeji všem krásný rok a věřím, že sem budu moci přispět pozitivními poznatky.
P.S. Je mi nesmírně líto Brumly, že se cítí tak špatně a je mi jasné, že nejhorší rána byl odchod manžela. To by mne také dostalo do kolen. Hodně štěstí Brumlíčku

Holky, každá z nás,která to už má za sebou vám jistě potvrdí,že měla hodně velký strach ze všeho,co tahle operace obnáší.Je to úplně normální reakce,co mě však normální nepříjde jsou výroky,že žena bez dělohy už není ženou.Je to hloupost a to posledni s čím se stresovat.Jsem necelé čtyři měsíce po operaci a je mě skvěle,dělám vše jako dřív a milování je možná ještě lepší.

Bado, já v operaci viděla hlavně způsob, jak se zbavit potíží. Řešila jsem šílený strach z operace, to ano. Ale to, že bych pak nebyla ženou, to mne ani nenapadlo. Rozhodně jsem na své děloze nelpěla (je mi 49). Operaci jsem ani ve svém okolí netajila. Ne, že bych to povídala na potkání, ale kdo se zeptal, odpověděla jsem napřímo, s čím tam jdu. Každého během života potká nějaký zdravotní problém, tak proč se za něj stydět?
Píšeš, že tě manžel chápe, podporuje a dává ti najevo lásku. Buď ráda a věř mu. Hlava je mrška a pokud si sama budeš říkat, že ženou už nejsi, tak se budeš i jinak chovat a nakonec mu to časem i (nedejbože) můžeš vsugerovat.
Říkej si, že operací skončí tvé problémy. Těš se na život bez komplikací a na to, že budeš zase zdravá. A ženou jsi byla, jsi a budeš i nadále. Jen o tom ty sama nesmíš pochybovat. Držím palce.

Přeji všem, kdo jdou na hysterektomii, hodně štěstí a žádné bolesti nebo omezení. Jdu na ni dvacátého pátého (pryč jdou i vaječníky) a jsem po... až za ušima. Mám strach, zda přežiju operaci, když ano, jestli se něco nezvrtne po ní, když i tohle zvládnu, jak mi bude fyzicky a velké obavy mám z psychiky. Budu se cítit jako plnohodnotná žena? Jak mne bude vnímat manžel? I když se k tomu staví opravdu velmi chápavě, hezky, podporuje mne, uklidňuje a dává najevo, jak mne má rád, myslím, že mne už pak nemůže brát jako dřív, když jsem byla kompletní. Fakt nevím, nejsem v jeho kůži. S blížící se operací naprosto ztrácím ženské sebevědomí. Moc se tu nepíše o psychice, jako byste všechny byly silné a vyrovnané. Nenapadaly Vás stejné myšlenky? Jak tohle lze zvládnout? Ozve se zde i nějaký muž, jak vše vnímá on???

Milé čekatelky, ráda bych vás všechny chtěla uklidnit.
Já jsem před touto operací měla hrozný strach a moc mě před nástupem do nemocnice potěšily a uklidnily příspěvky s dobrými zkušenostmi. Je fakt, že na fórech píšou spíše ženy, které mají problémy a hledají řešení a kdo je v pohodě, se bohužel už málo kdy o tom podělí. Tak se může zdát, že problémových případů je víc než těch dobrých, ale není tomu tak .

Jsem 9 týdnů po operaci řezem (jeden vaječník ponechán) a je mi opravdu fajn. Chce to dobrou nemocnici, kde tyto operace dělají nejlépe denně a nic je nezaskočí (můj případ), k tomu zkušeného operatéra a vše bude ok.
Užívala jsem před a po operaci Arnicu Montanu (stojí pár korun), dodržovala poctivě celých 6 týdnů klidový režim, nic, ale opravdu vůbec nic netahala a krom vaření jsem se s radostí pouze flákala, chodila na procházky a nechala pro změnu kmitat manžela .

Kdybych předtím věděla, že to celkem opravdu nic není, nečekala bych s tím tak dlouho. Mohla jsem mít už dávno klid. Pro mě tedy přinesla hysterektomie pouze plusy. Nemám žádné bolesti nebo jiné potíže jako předtím, mohu si plánovat, co chci a žádná náhlá a nekončící menstruace mi to už nepokazí. A jako bonus mi zmizelo s tou operací navíc moje hnusné „těhotenské“ břicho, které jsem předtím měla. Takže já jsem ráda, že tento orgán, který dělal už jen potíže je fuč a nelituji ničeho. A ještě pro Lenku, neboj, *** je úplně v pořádku, ani já ani můj muž jsme si nevšimli, že by něco bylo kratší .