Já bych ke tvému doporučení ještě přidala jedno -kamkoliv jdete, berte si sebou láhev s vodou...jednak na pití a jednak si můžete svlažit obličej. Dost se mi to osvědčilo, dám si vždycky trochu vody a je mi hned líp. Nebo je dobré mít sebou minerálku v rozprašovači a vždycky se postříkat, to taky pomáhá.

lenko,mně se osvědčilo tohle: bydlím v paneláku, zavřít okna a dveře, zatáhnout žaluzie, pustit větrák, na sebe jen něco lehoulinkého, případně nic- pokud to jde. No a za chvíli si půjdeš pro ponožky! Já si je beru hned, protože nesnáším studené nohy. Byt mám na jihozápad, slunce od 13-18 hodin. Zatím se mi to vážně osvědčilo. CHladu zdar!

Ahoj, zdravím po delší době všechny. Byla jsem teď delší dobu na venkově, klídek, pohoda,ale nic netrvá věčně, takže jsem zpátky v civilizaci Internet mi chyběl, jen co je pravda, už od rána si na něm hledám a čtu všechno možné i nemožné.
Jak snášíte ta vedra? Já moc dobře ne, to není nic pro mě, v bytě nebo autě se to ještě dá, horší když člověk vyleze ven...pořád čekám, kdy se trochu ochladí, protože mám spoustu věcí k vyřizování,ale v těch vedrech se mi do ničeho nechce. Nemáte nějaký recept, jak si to vedro trochu zpříjemnit? Já můžu poradit akorát dobře vychlazený meloun, to trochu zabírá,ale jen na chvíli.

Tak to mě moc zajímá to s tím uspořádáním...podle jakého systému jedeš? Já už jsem kolikrát chtěla si pořídit velké krabice a vždycky vyfotit jejich obsah a tu fotku nalepit na krabici...že bych jako hned věděla, kde co je....akorát se mi to nikdy nechtělo fotit, tak jsem to vždycky vzdala. Taky už se dlouho chystám uklidit sklep, však to známe všichni, skončí tam všechny nepotřebné blbosti a hromadí se to tam léta.

Tak jsem se v ponděli rozhodla přeorganizovat celý dům, to znamená, že dělám grunt úklid s různými změnami v uspořádání věcí. Myslím, že to je i dobrý nápad pro ty, které neradi uklízejí. Je pravda, že mi to zabere aspoň 2 týdny, ale už mám představu a po třech dnech se to začíná už projevovat - i na muži, ten raději utekl na "pivo". Až skončím, tak se pustím do drobných oprav, protože mě už nebaví mu pořád říkat,"bylo by třeba dodělat, opravit atd. ....". Jenom pořád slyším " jó, já to udělám, jen musím to a to" a pořád je něco důležitější. Je velitelem hasičů a teď je sezóna, takže nejdříve jsou hasiči, potom odpočinek, zvířatka /máme jich dost/ a někde v zadu se schovávají domácí potřeby. Nevadí, mezi námi, raději sportovní koníček, než ženské, no ne? Tak vám potom poreferuji, jak pokračuji.

Ahoj Junnyto, klidně si pokecej budeme rády, ale pořád tu nikdo být nemůže, tohle není chat,ale diskuze,. Tak nám řekni něco o sobě, jo?

Chtěla jsem pokecat, ale nikdo tu není. Tak snad příště.

Já jsem teď na počítači taky míň, ale to je tím, že už není zima, tak trávím víc času venku...ale stejně m to nedá sem aspoň občas kouknout, protože mám strach, že mi tu na diskuzích něco uteče a já už pak mezi vás zase nezapadnu. Na podzim v a zimě je internet dalo by se říct mojí největší zábavou. Teď jsem si tu třeba četla ten článek Jak jsem zhubla, je to fakt hrozně pravdivé, diety jsou stejně k ničemu, chce to překopat celý život...jen se k tomu odhodlat. Tak zatím se mějte, bzry se zase stavím.

Vidím, že jsme se nějak "rozběhly", kvikina je fuč? a lenka snad také? Já teď na nějakou dobu přešla od počítače k jiné práci, takže už tu tak často nejsem, ale ráda od vás aspoň někdy!!! uslyším.

Tak to jsme na tom asi stejně, já jsem takový tvrdohlavý typ, který chce všechno zvládnout sám. Možná proto, že jsem to v minulosti neměla jednoduché a často jsem se musela s problémami poprat sama.

Já bezva mít nějakého člověka, ke kterýmu můžeš přijít a on ti pomůže. Já jsem bohužel takový typ, že raději umřu žízní, než si řeknu o pomoc, prostě to neumím. Prostě mám nějak zakořeněný pocit ,že nechci nikoho obtěžovat -i když vím, že by se o obtěžování nejednalo.

Náš kamarád už delší dobu měl problémy v rodině se ženou a dospívajícím synem, vyvrcholilo to tak, že si zbalil "igelitku" a přišel ku nám, jestli tu může na chvíli zůstat. Samozřejmě, že jsme neodmítli, protože byl ve strašném psychyckém stavu. Trvalo 3 dny než aspoň dal nějaké jídlo do sebe. Teď je tady druhý týden, domu chodí jen na otočku, hlavně kvůli mladšímu synovi. Je mi ho moc líto, je to hodný a příjemný člověk a nikdy by nás nezneužil, proto je poznat, v jakém byl stavu. Ale protože žijeme v poměrně malé vesnici, vím, že reakce některých lidí, po zásahu manželky, bude hodně negativní. Ale nedá se nic dělat, i když člověk nechce zasahovat do života druhých, někdy se tak stane.

No já jsem si taky vždycky myslela, že bez líčení jsem hrozně bezvýrazná. Ale jak jsem řekla, pro mě je důležitý názor manžela a ten makeup fakt nemá rád a pro mě je podstatné líbit se jemu a ne dělat dojem na někoho ostatního. Čas od času se samozřejmě nalíčím, třeba když někam jdeme, ale nepřeháním to, navíc jsem zjsitila, že mi líčení přidává na letech, když se nalíčím, vypadám starší a tak nějak unaveně. A taky mě nebaví si to pak obličovat, mám pocit, že když si to dávám z očí dolů, že si vytahuju kůži kolem očí a na víčkách a bojím se, aby mi na stará kolena nevisela kůže přes oči. Já se snažím se hezky oblékat, abych nějak dohonila to, že se nelíčím a v létě hodně nosím sluneční brýle.

Je pravda, že se každý den nelíčím, ale skoro každý, mám totiž problém v tom, že jako bývalá blondýnka /tak do patnácti/ "nemám" obočí ani řasy viditelné, no a když si k tomu přimyslíš obrovské hnědé oči, tak bez namalování vypadám jako pulec. Ale, i když mám kosmetiky plnou krabici, stejně používám hlavně tužku, řasenku a dobrý denní krém. Právě proto, že mám výrazné oči, více zvýraznění /stíny, linky apod./ už nesnesou.

Tak se mi zdá, že Kvikina na nás nějak zapomněla

Já zase v bílých ponožkách chodím do postele Nemůžu usnout, když mám studené nohy, takže musím mít ponožky. Jenže v průběhu noci je mi zase teplo, tak mě to vzbudí a musím si je vysléknout, mám to takové složité Jinak já se vždycky snažím doma chodit oblékaná tak, abych v tom oblečení mohla případně i vyběhnout ven a lidi se mě nelekli. A jak to máš s líčením, maluješ se doma? Já jsem měla kdysi období, kdy jsem to dělala, ale teď už ne, přijde mi to zbytečné, když manželovi se stejně líbím nejvíc bez nalíčení. Jen si ráno stáhnu culík, natřu se krémem, dám si balzám na rty , kartáčkem si uhladím obočí a to je všechno.

No, já jsem tkz. riflová generace, mám je, spoustu, značkových, ale nechodím v nich. Nedovolí mi to mé já. Prostě, když vidím na ulici holku nebo ženu v riflích a tře stehna o sebe, nebo ji to všude kypí, tak to nedokáži pochopit. Doma většinou chodím v "teplákové soupravě" nemyslím tím tepláky a bundu, ale takové to moderní vzdušné oblečení - kalhoty a halenku s krátkým nebo dlouhým rukávem/myslím, že z maka, moc se v materiálech nevyznám/ a mám jednu úchylku, po domě nosím bílé ponožky, nevím proč, možná, že to je následek "trauma" z doby, kdy jsme předělávali dům a všude se chodilo /až do postele - madrace na zemi/ v botách.

Co se týče oblečení, tak poslední dobou zjišťuju, že mi vyhovuje bavlna, v nějakém jiném materiálu se necítím pohodlně. Jen škoda, že se tolik mačká, když mám tričko na sobě několik hodin, připadám si pak hodně zmačkaná, ale jak jsem řekla, zase je to nejpříjemnější materiál. Jinak nedám dopustit na rifle, ale taky preferuju pohodlí, takže nejlépe ty, které jsou "natahovací". Tak by mě zajímalo , v jakém oblečení se pohybujete doma...já tepláky, ale hezké, ne žádné odrbané a tričko.

u nás to funguje taky tak ,že dělám svačinky a považuju to za samozřejmost je to ovšem jednostranné.Jasně,že mě to mrzí ,ale jak jsme si to doma zařídili tak to máme,že?V tom oblečení je to u mě taky tak musím se cítit pohodlně,ale taky trošku k světu vypadat.A taky se cítím jak velryba hlavně ve chvíli kdy potkám třeba krásně štíhlou pani "v letech".No jo,každý nemůže být štíhlý jako každý nemůže být krásný nebo chytrý.Já mám spousty kamarádů a kamarádek,kteří mě berou takovou jaká jsem a to je pro mě důležitý.Možná kdybych byla hubená tak budu nesnesitelná a bez smyslu pro legraci.Ať je to radši tak jak to je.

To je pravda, v tomhle na něj nemůžu dopustit. Na druhé straně, když ráno vstává v půl páte do práce, má na stole kafíčko a nabalenou svačinu a nedělám to ze žádného důvodu, prostě je to něco normálního. Tak samo, jako když příjde z práce a třeba jsem nestihla uvařit /nestává se často, ale přece/, tak nám něco oběma narychlo udělá. Vím, že je to pěkné a hodně žen mi závidí, že mám muže, kterému se líbím jaká jsem, ale já nejsem spokojená. Nejsem z těch, které si na sebe navléknou elasťáky a krátké tričko, teče jim to ze všech stran a cítí se jako hvězdy. Takže můj šatník se skládá hlavně z pohodlných kalhot a volných halen a stejně si připadám jako veleryba.

Ahoj,dlouho jsem tu nebyla protože nebyl čas.Občas jsem nakoukla,ale tvůj příspěvek mě donutil zareagovat.Máš ohromnýho manžela musí to být super nechat se rozmazlovat snídaní do pelíšku.Můj manžel na mých 20kg nadváhy nic nenamítá a dokonce "kostitřasy"nemá rád,ale snídani mi nenosí.Jo holt někdo má a někdo nemá.Přeju aby mu to dlouho vydrželo :)

Před dvěma týdny donesl muž domu odměnu za práci pro kamaráda - králika, živého na snězení. Jak jsem ho uviděla, tak jsem se zamilovala. Je to chovný králiček s hnědou nádhernou srstí. Nedovolila jsem ho zabít. Teď žije ve velkém akvárku /nic lepšího jsem nesehnala/ a denně ho musím chránit před popravou. Už jsem mu nakoupila dobrůtky a mrkvičky, ale stejně nevím, co bude dál. Navždy v tom akvárku být nemůže/možná jo/. Asi ze mně selka nikdy nebude. Chováme ovce a když se některá musí zabít, tak ji vidím, až jako naporcované maso od řezníka. Kdyby bylo po mém, tak by asi u nás všechna zvířata dožily poklidného stáří.

Jo, holky to je těžké, já to vím nejlépe. Před dvěma měsíci jsem s vážnými úmysly šla do toho, ale ať dělám, co dělám, stojím teď na místě. Zjistila jsem, že největší problém je asi můj muž, který mi pořád tvrdí, ty hubnout nepotřebuješ, mě se líbiš taková, jaká jseš a když zhubneš, tak do postele s kostlivcem nejdu. A to mám minimálně 20kg nadváhy!!! Když je v práci, tak to ještě jde, večer mu řeknu, že už jsem jedla, jsem nacpaná a nemám hlad, ale když je doma, je zle. Ráno se mě zeptá, co chci na snídani, když mu řeknu, že toast, tak zmizí do kuchyně a za chvíli buchne přede mě
čtyři toasty, ale se třemi smaženými vajíčky na špeku a hlídá, jestli to sním. Na oběd a večeři je to podobné s tím, že když jen žblebtnu, že tolik nesním, tak odloží talíř a řekne, když nebudeš jíst, tak já také né. Takže to, co se mi podaří zlikvidovat přes týden, naberu přes víkend. Navíc je úplný ignorant zdravé výživy. No, ale rozveďte se s někým kvůli jídlu, když ho milujete!

Ahoj neznámá, ráda bych se poradila a případně našla novou kamarádku(y). Také se mi nedaří zhubnout, mám postavu asi jako Ty (je mi 39, 169/81) a bohužel mě nebaví sportovat. Jen ráda v létě plavu a chodím na výlety. Víckrát jsem se pokoušela změnit jídelníček, ale to víš, vařím synovi, tak slabá vůle, vždy výdrž jen pár dní.

Začala jsem vařit hodně brzy a hlavně vždycky mě to strašně bavilo. Baví mě experimentovat a vymýšlet nové recepty, jenomže donedávna byly použity většinou jen jednou, protože jsem si je nezapsala a při tom množství si je nepamatovala. Nedávno jsem objevila program na vlastní kuchařku ke stažení do pc zdarma a je to opravdu skvělé. Už jsem si tam zapsala přes 100 receptů a když chci, tak mi to vyjede hned nákup. Doporučuji. www.fitline.cz

Máš pravdu s tím lístkovým těstem, dá se plnit úplně vším, dělám také jablkové záviny, povidlové taštičky a ze slaného kuřecí závitky, sausage rolls a tyčinky, tohle jsou jen ty nejoblíbenější. Když se dostanu do Makra, tak si nakoupím celé balení už plátkovaného těsta do mrazničky, já vím, že není nad čerstvé, ale jako rychlovka splňuje svůj účel.

Tak jsem zavítala do dobrůtek ke kafíčku a uvědomila jsem si, že musíš být moc dobrá kuchařka...tak mě napadá, naučila ses vařit sama, nebo tě k tomu vedli doma? Já jsem se naučila vařit sama, ale občas se mi třeba při pečení vybaví nějaký zážitek, jak jsem jako malá pekla s babičkou a něco mi v té hlavě uvízlo.

To jsi mi udělala vekou radost, že chceš přestat kouřit. Kouření je fakt blbost, proč si ničit zdraví, když nám ho už dost ničí zkažené životní prostředí? moc ti držím palce,abys to zvládla. Budeš u toho používat nějaké pomůcky, inhalátor, náplasti apod.? a jak ti to zatím jde, je to hodně těžké si nezapálit?

Tak jsem ten tvůj recept taky vyzkoušela a i u nás se po těch buchtách jen zaprášilo. Lískové těsto je dobré, že je takové variabilní, dá se naplnit spoustou věcí, mě třeba dost chutná kombinace špenátu a nivy. Nebo moje kamarádka tím lískovým těstem obalí párek a upeče to...může to být asi dobré,ale já uzeniny nejím, takže jsem to nezkoušela.

Jsem ráda, že chutnalo, určitě jsou jahody s banánem a pudinkem skvělá kombinace.