Lucky či mili, víš, že jsem to si myslela - já totiž taky překládám na PC - knížky z angličtiny, takže jsme vlastně kolegyně. :o)) A pro Lenku, barák tu na vsi zůstal po manželově dědečkovi, v hrozně zanedbaném stavu, a od té doby, co jsme se sem nastěhovali, ho rekonstruujeme, a asi to nebude hotové vůbec nikdy. Ze zvířectva máme zatím jen psa a kočku, ale uvažuju o králících, jenže by je neměl kdo vraždit. Manžel dojíždí denně do Prahy do zaměstnání (máme to cca 30 km) a vozí s sebou syna, který studuje na VŠ. Druhý syn je v učňáku a taky dojíždí. Oni by ale stejně museli dojíždět, i kdybychom nebydleli tady, protože dřív jsme nežili v Praze, ale jiném městě, teď to máme jen o 10 km dál než předtím.

My jsme nejprve chtěli chatu, ale zemřel mi náhle tatínek a maminka zůstala sama, měli jsme 2 čtyřpokojové obrovské byty, tak jsme je prodali a koupili dům v zanedbaném stavu, ale na samotě /i tak je všede kousek/ s velkými pozemky. Čtyři roky ho opravujeme a už konečně začíná vypadat dobře. Máme 4 psy, dvě kočky, 7 ovcí a čínskou prasnici, já se o to nestarám, to manžel, jen přes zimu občas vařím zbytky. Od jara do podzimu je zvířectvo na pastvě, živočišná sekačka na trávu. Já pracuji na překladech na pc a práci posílám mailem, občas tam zajedu. Muž byl pár let doma, než se to tu spravilo a vybudovalo hospodářství, ted už zase pracuje a dojíždí. Také on ji má i jako koníčka, takže mu to vůbec nevadí. Kozy bych ale nechtěla, jsou hodně choulostivé a kozí výrobky, ani maso mi už od malička nechutnají.Doktorka tady je něco jiného, nebere pacienty jako na běžícím pásu jako ve městě. S každým povykládá, dává pokud jeto možné přednost přírodní léčbě a když je zapotřebí kdykoli přijede a navíc ji můžu zavolat třeba jen o radu. Tak nezapoměla jsem na něco?Hahaha.

A to je klasická vesnice nebo spíš nějaká samota? A dům jste koupili nebo stavěli? A jak to máte z prací...co vlastně děláš, že to můžeš dělat z domova? A manžel do práce dojíždí? A můžete jet třeba na dovolenou nebo vám to zvířata nedovolují? To je otázek, co?

My jsme předem na sto procent věděli, že se už nikdy chtít vrátit nebudeme a taky že ne, jak už jsem psala, a ani za zlaté prase. Takže jsme ani neuvažovali o tom, že bychom si třeba byt nechali. Myslím, že kdo se takhle jednou přestěhuje, ani litovat nemůže. A na to dojíždění si člověk zvykne, hlavně je docela užitečné mít řidičák, protože na autobusy tu není spoleh, ale já už si v pohodě dojedu kamkoli.
A k těm ovečkám - já bych spíš chtěla kozy, aspoň dvě, jenže sice máme dvě zahrady - jednu psí jen s trávou a stromama, a druhou moji bylinkovou a okrasnou. Tam by kozy všechno sežraly. Takže je jen chodím obdivovat do sousední vsi.

Vy máte doma i ovečky? Já si tu pročítám ty příspěvky o bydlení na vesnici a fakt normálně závidím....když takp řemýšlím, k čemu je dobré bydlení ve městě, takmě toho moc nenapadá....teda samozřejmě je to hlavně zaměstnání a pak dostupnost lékaře, třeba když člověka akutně chytne zub....ale to je asi všechno...oproti tomu sotjí klid, pohoda, příroda, možnost si sám pěstovat to, co chci, zvířata. Už jsme doma párkrát přemýšleli, že prchneme na vesnici, ale zatím je to jen v rámci představ a snů. A můžu se zeptat, co rozhodlo proto, že jste se přestěhovali z města? A neměli jste strach, že když třeba prodáte byt a přestěhujete se na venkov, že už není cesta zpátky- v případě, že by se vám tam nelíbilo?

Moc vesele to u nás venku nevypadá, ale já už mám za sebou velkou ranní rozcvičku, protože nám utekly z ohrady ovce a já, zrovna já je musela nahánět, máme tu i zapůjčeného cizího berana, utočného, tak jsem si užila, než mi přišel známý na pomoc. Díky za mobily.

Děkuji, asi jsem byla moc rychlá na svůj pc, ale už je to vpořádku.

Jen se chci zeptat, jak to vypadá s příspěvky, jestli už vše funguje, nebo jsou pořád problémy. Snad to bude ok, protože vidím, že živě diskutujete

Já jenom nemůžu zapomenout na to, když jsem pravidelně musela vlítnout na sousedku nade mnou, která mi klepala věci na balkóně a strašně se divila, že mi to vadí, když klepe jenom třeba deky z ložnice, já měla třeba pověšené černé prádlo a to šlo znovu potom do pračky. Nebo když zalévala ty své kytky, kdy vyplavila polovinu hlíny na náš balkón. ted už se tomu jen směji. Jdu na tu gulášovku.

No myslím, že když si paní anonymová tohle naše plkání přečte, určitě po vsi zatouží, o házení uhlí jí raději psát nebudu, mohla by si to rozmyslet. Na druhé straně ale znám tady na vsi lidi, jejichž snem je bydlet právě a jen v paneláku, aby se prý nemuseli o nic starat, maximálně si jednou za týden umyjí schody. Ha ha, blázni, jen ten, kdo v paneláku jednou žil, ví co je to za "med". Nejhorší bylo, jdyž jsem si vždycky představila průřez tou králíkárnou, co zrovna všichni ty lidičky dělají, bylo to hrozné, Proto jsem strašně vděčná, že můžu bydlet, tady, byť tu lišky dávají dobrou noc. A teď už jdu konečně s tím psem, nebo se na mě naštve a nebude se mnou mluvit tři dni.

Také když se vidím s přáteli z města, tak mě nemůžou pochopit, jak taková "městská panička" to může přežít. A to mě ještě neviděli v mé každodení róbě - gumákach a teplákach. To by teprve zírali. Zrovna tady vysvitlo sluníčko, sedím u pc, mám otevřené dveře na terasu a velkým oknem nad počítačem rozhled na okolí. Tráva se začíná zelenat, stromy mají pupeny a psa nemůžu dostat domů. No a pak si spomenu na panelákový výhled a cítím vinu, vůči všem těm, kteří se to štěstí nemají. Doufám, že jsme dostatečnou inspiraci pro naší novou anonymku.

Klidně můžeme něco spáchat, já to mám do Prahy docela kousek, bydlím cca 30 km západně, není pro mě problém kdykoli se tam zajet, občas tam vyrážím odevzdat práci anebo když už mi ta samota tady moc leze na nervy, i když to se moc často nestává. Je fakt, že kámoška z města se diví, jak můžu bydlet v takovém Balikově a navíc ještě pracovat doma, ale já jsem navýsost spokojená. Stačí, když mi pak dáš vědět, až se do té Matičky budeš chystat, a nějak se můžeme domluvit.

Ty snad bydlíš u nás a ani o tom nevím. Asi za 2 měsíce chci se už konečně vypravit za dcerou do Prahy, je tam na škole a bydlí na Žižkově. Moc se v Praze nevyznám, ale ráda se s tebou setkám třeba na kafe nebo nějakou dobrou rybí-seafood specialitku. Když ten bůček nejíš haha.

Mluvíš mi z duše, my jsme se přestěhovali na vesnici taky před čtyřmi lety, a taky z paneláku a už bych tam nešla ani za zlaté prase. Jistě, přibyly starosti s vodou, topením, dojíždění za prací a do škol (já naštěstí dělám doma), TV signál je špatný, ale ta příroda kolem je k nezaplacení, vykouknu z okna a místo železniční tratě a betonové zástavby vidím les, zpívají mi tu od rána kosi, nad věží starého kostela létají poštolky. Prostě nádhera.
No a ty kpřivy jsem objevila na zahradě dnes ráno, zatím jen maličké, ale čaj se z nich už dá dělat v pohodě.

Tobě už rostou kopřivy? Nebo máš starou zásobu? Já moc na vego nejsem ale stejně mám nejraději seafood - dary moře. To bych mohla od rána do večera,problém je, že v ČR není čerstvé, tak je to hodně omezené. Ale smaženého kapra neděláme jenom na vánoce.

Milá anonyme, dej si prosím nějaké jméno, abychom věděli s kým komunikujeme.
My jsme se z mužem a babi přestěhovali z paneláku na vesnici asi před 4 léty. Celý život jsem žila ve městě a ted si to nedovedu představit. Přibyly starosti, ale jiné, v každém případě odešly depky a stresy.

Ahoj holky...hlad a chutě se nejlíp zahánějí nějakou činností, třeba kecáním ...tak bych načala nové téma a tím je bydlení. Máte nějakou ideální představu jak a kde byste chtěly bydlet nebo jste spokojené s tím jak to je? Můj sen bydlení je nějaká samota v čisté přírodě a v okolí lesy. Už jsme si mockrát s manželem říkali, že bysme opustili město a zakotvili někde na vesnici, ale zatím jsme nenašli odvahu.

No víš, oni ty řízky sice nádherně voní, ještě i teď po obědě, ale já jsem stejně vegetarián, nebo aspoň peskovegetarián, či jako tomu říjakjí, z masa jím jenom ryby (mňam takový kapříček smažený s bramborovým salátkem - proč vůbec myslím na jídlo, když mně kručí v žaludku a do večera, než hlad zaspím, ještě tak daleko?). A bramborovou kaši miluju, klidně jen tak bez ničeho, no a s cibulkou to už je mana nebeská. Někdy jen tak rozšťouchám brambory, smíchám je s osmaženou cibulkou a udělám z toho takové koule. S mlékem je to pochoutka.
Teď si místo oběda vypiju kopřiřový čaj (už rostou) a jdu za svýma kámoškama bylinkama na zahrádku

To tě teda obdivuji. Snesu všechno překonat, ale řízky!!! Ta vůůně, ještě, že jsem sama doma a vžádném případě by se mi je nechtělo dělat jen pro mě. A máš k tomu bramborovou kaši? MMM. S osmaženou cibulkou na másle? mmm. Dobrý čajíček jó? Jdu si dát mulťák do vody, snad na ty řízky zapomenu.

Tak si dnes udělej odlehčovací den - hladovku až do zítřka do rána. Já to fakt potřebuju, přibrala jsem a tohle mi zaručeně pomůže, hlavně se nesmím zase zítra začít cpát. Mám to dnes o to horší, že svým třem chlapům dělám k obědu řízky, a peču bábovku a asi to tu bude nesnesitelně vonět. Já to ale vydržím, o čaji a o vodě. A venku se rozsvítilo sluníčko, asi bude konečně hezky, tak půjdu odpoledne s psiskem ven.

Jsem ráda, že jste vpořádku, tady zase prší, ale půda ještě není nějak zvlášť promočená. Dům mi připadá strašně prázdný, ale zatím jsem v pohodě. Udělala jsem si dnes volno a surfuji na netu. Našla jsem si stránky, kde zdarma poskytují napodobeniny receptů ze slavných restaurací např. KFC nebo McDonald. Tiskárna mě zrovna zlobí, tak jsem si je nechala poslat, mám už ucpaný e-mail. Ale je to zábava a já aspoň moc nepřemýšlím. Ani vařit se mi nechce jenom pro mě, tak nejím, ale dnes si uvařím polévku a gulášovou, i když nesmím.

My jsme tady taky v pořádku, bydlíme na kopečku a jediná voda široko daleko je malý potůček. Ale mám tetu na Moravě, a tam, je to dost zlé, moc jim držím palce, aby nepřišli o bydlení.
A s manželem jsme taky pořád spolu, asi by se mi bez něho stýskalo, i když je na druhou stranu docela možné, že se po tom odloučení budete mít ještě raději než teď, hlavně to musíš vydržet a nesmutnit. Jedné mojí známé jel manžel na rok do ciziny, já bych to asi nepřežila.

Hlásím, že jsem v pořádku ...máme kliku, že se nás povodeň netýká a ani lidí v mém okolí....nejhorší bude, až ta voda opadne a ti vyplavení přijdou domů a te´d budou muset uklízet...všechno bude od bahna, rozmočené, špinavé, no hrůza.

S odloučením na tak dlouhou dobu zkušensot nemám, my jsme s manželem pořád spolu. A nebudeš se sama doma bát? Říkala jsi, že bydlíš někde na polosamotě...

Chtěla jsem se také zeptat, zda jste všichni vpořádku. Já mám to štěstí, že se nás to tady netýká. Ale jak to slyším, je to opravdu hodně zlé. Nejvíce mi je líto těch starých lidí, kteří přicházejí i o to poslední, co mají.

Tak a je to tady. Ode dneška na 3 týdny je ze mně "slaměná vdova". Muž mi odjel pracovně a já mám smíšené pocity. Na jedné straně vidím pohodu a plány, co všechno udělám. Na druhé straně čekám, kdy mi začne být smutno. Je to poprvé za 11 let co jsme spolu. Máte někdo s tím zkušenosti?

A co je hlavní - moje práce je mě taky velice baví!

Milá Lucky, ten předchozí příspěvek jako bych byla napsala já. Rovněž pracuju doma, na PC, celý den si tady v baráčku na vsi užívám božího klidu, práci mám sice časově náročnou, ale vždycky si najdu chvilku pro sebe, ať už na ty bylinky, knížky, malování a jiné moje koníky a koně či procházku se psem - rovněž superinteligentním. Kamarádek moc nemám, ale jsem spíš introvert , takže mně to vyhovuje, a když už se s někým skamarádím, tak je to na celý život. A přes různé potíže a klacky, co mi život háže pod nohy, jsem spokojený človíček. :o)))))

Mám dobrou práci, která je zároveň i mým koníčkem I když je časově náročná, přesto jsem na "pracovišti" sama sobě paní. Máme spoustu přátel, takže je pořád někdo na návštěvě. Mám doma také psa, abnormálně chytrého, který je teď v pubertě a vydá za několik dětí, tak si připadám jako na mateřské. Prostě nevím co je nuda a přestože jsem z města a mám ráda lidi, užívám si chvíle samoty a klidu.

Ty máš asi smůlu v tom, že pracuješ doma (teda jestli se nepletu)...protože jinak bys třeba mohla chodit do práce pěšky a to je hned pohyb, navíc každý den (teda kromě víkendu). A jak ti vůbec vyhovuje pracovat doma, nechybí ti třeba pracovní kolektiv?

děkuju za vysvětlení toho času, to jsem nevěděla, aspoň jsem zase o něco chytřejší Já už jsem tu změnu nějak vstřebala, akorát mi teď dost vadí, jak ptáci kolem čtvrté ráno začínají zpívat, pořád mě to budí, to je výhoda zimy, že v tomto mám klid. Ale já mám jinak zvířata moc ráda, abych nevypadala jako nějaký jejich nepřítel A jak spíte v noci vy? Nemáte někdo problém se spánkem?