Manželka to prostě nechce, co s tím ??

Pro pobavení a odlehčení tématu několik postřehů. Našla je moje přítelka / souputnice, která se zajímá o jógu. Nuže čtěte, kterak by se měla chovati manželka dle zásad starých jogínů.

Manželka:


Tchýně a tchána si hledí, je jim oddána a neodmlouvá, hovoří zdrženlivě a tiše, a nahlas se nesměje.


Jediná manželka, oddaná a milující, nechť se k manželu chová, jako by byl bohem.

Zaslechnuvše venku hlas přicházejícího domů, stojí připravena vprostřed komnaty pravíc: Co poroučíš?
Myje mu nohy sama.
A nepřichází manželovi na oči o samotě beze šperků.
Utrácí-li příliš nebo bezúčelně, vytkne mu to v soukromí.
Uléhá později a vstává dříve, a spícího nebudí.
A kuchyně budiž pěkně skryta a pohledna.

Nechť se vyvaruje drsných slov, nevlídných pohledů, odpovědí na půl huby, postávání ve dveřích nebo vyhlížení z okna, klábosení na zahrádce a dlouhého prodlévání mimo dům.
Nechť odstraňuje pot, zubní nečistotu a tělesný pach.
Nechť i ona sama zachovává zbožné sliby a půsty manželovy.
Nechť nevyzrazuje cizím lidem výši jmění ani to, co jí svěřil manžel.
Sbírá jeho odložené a obnošené šaty a pere je a všelijak barví.
Tchýně a tchána si hledí, je jim oddána a neodmlouvá, hovoří zdrženlivě a tiše, a nahlas se nesměje.
Bez vědomí manžela nerozdává nikomu. Je-li manžel na cestách, nechť zůstane ozdobena toliko snubním náhrdelníkem, uctívá božstva a postí se, a věnujíc se hospodářství, hledí si domácnosti.

Snaží se vydělat obnos, jak zamýšlel manžel a pokračuje v jeho díle. Ani ve zvláštních případech nepřekročí přiměřené výdaje. A záležitosti, jež byl započal, dovrší.
O děti manželovy pečuje co chůva.
Na loži pak prokáže svou lásku podle jeho choutek.
Nevyčítá, aniž je nevrla.
A smíří ho s tou, s níž se poškorpil.
Zařídí schůzku s tou, již tajně miluje.
Jedná tak, aby manžel uznal: Ba, jsi oddaná manželka, nikoli potvora.
______________________________________________

No, tak myslím že pro zasmání by to stačilo. Moje souputnice se nejprve od srdce zasmála a pak prohlásila, že kdyby ženské v Evropě dodržovaly tak cca. 1/4 výše uvedených zásad, stal by se z Evropy ráj na Zemi. A pak jsme hned některé zásady začali prakticky aplikovat (.... ta o mytí nohou to nebyla, to zvládám sám ...).

Mějte se prima a dobrou chuť

Mirek

Jé vy jste dobrej, ještě že rozumím srandě Navíc uznávám, že jsem značně sebestředná a můj muž je světec, což ovšem nejsou vlastnosti vázané na pohlaví. Takže - chtěla jsem říct jen tolik, že stanovení povinnosti sice může některým párům pomoci, ale rozhodně to není metoda pro každého a v některých případech by mohla i uškodit. Pro nás by to byla poslední rána například. Zavádět například nuceně společnou masturbaci silou do vztahu, kde nikdy nepatřila do intimního repertoáru považuji za pitomost a zajímalo by mě, jakou úspěšnost tato metoda měla, pokud ji někdo praktikoval. .Za nějaké rozumné univerzální řešení jí tedy nepovažuji. Ale napsala jsem sem hlavně proto, aby muži neztráceli naději, ženy se totiž můžou v ***ualitě změnit i k lepšímu - a to i bez takto brutálních zásahů. Hádat se rozhodně nechci ani rozporovat něčí pozitivní zkušenosti.

I pouhá představa povinného milování by spoustu manželství rozvrátila.
Normální chlap přeci nemůže chtít, aby mu v zájmu jeho ***uálního uspokojení jeho žena pravidelně a povinně "podržela" i když je to pro ní nepříjemné, bolestivé nebo vyčerpávající. Je to stejný nesmysl jako požadovat po muži, aby se automaticky přizpůsobil líné nebo vypočítavé frigidě - prostě extrém. Komunikace je na místě, kde je vůle, najde se i cesta a kde je láska, tam se najde určitě vůle. A věřte, že vím o čem mluvím, s mužem jsme nespali skoro dva roky, protože to nešlo (mně) a i později byly období, kdy to nebyla žádná sláva. Kdyby na mě požadoval plnění manželských povinností (doslova), asi bychom se museli rozvést. Po 15 letech manželství je náš intimní život v pořádku, mluvíme o tom, takže to vím od mého milovaného muže, není to jen můj dojem.

... a ještě dovětek k předchozímu příspěvku a to malá rada ode mne, coby laika.

Přečtěte si společně s manželkou můj předchozí příspěvek!!!
Důsledně splňte úkoly 1 a 2.
... a bude po problému

A pokud to Vaše manželka / manžel nepochopí a odmítne se do úkolů zapojit, tak ji/jeho kopněte do .....le a najděte si jiného partnera/partnerku.

Víc po lopatě už to říci nelze

Howgh

Mirek

Zdravím pány i případné dámy.

V jednom z příspěvku jsem nalezl větičku ve smyslu "nastudoval jsem si odbornou literaturu". To mne zaujalo a tak jsem provětral internet a zadal jsem si česky, anglicky a německy vyhledávací hesla jako "***uální problémy / nesoulad v manželství" a podobně.
Je to skoro k neuvěření, ale vyhledalo to na prvních místech různé katolické bláboly, rady typu předmanželský *** je nemoderní a navíc hřích, atd. no prostě úplné hovadiny.
Když jsem odfiltroval náboženské a feministické "rady" tak mi na české straně zbyl jen ***uolog, jakýsi pan MUDr. nebo dokonce docent Weiss (doporučuji shlédnout na you tube, umlátíte se smíchy).
Tenhle pán smrtelně vážně doporučuje manželům, kterým manželka nechce dát, následující:
1. Netlačte na pilu, do ničeho ji nenuťte a ani nic nenaznačujte
2. Uvědomte si - říkám pan Weiss - že *** v manželství, to je něco jako "karavana". Taková karavana jde jen a pouze tempem nejpomalejšího velblouda, neb kdyby tomu bylo jinak, slabší velbloudi by umřeli na předčasné vyčerpání, atd. Takže ten ***uálně potřebnější z manželů se - podle pana doktora - musí přizpůsobit tomu méně ***uálně náruživému !!! a všechno bude fajn.

No tomu říkám rada od EXPERTA.
Manželka nemá zájem o ***ní prakticky vůbec, takže až se manželovi ráno, v poledne nebo večer postaví stožár, tak on si v klídku vzpomene na tu karavanu velbloudů a hned ho veškerý chtíč přejde, to je přeci jasné jak facka??

Další expert, tuším že pan Šmolka, ale tím jménem si nejsem jist, ten zase radí otevřenou komunikaci o "problému" s tím, že manželé dospějí ke kompromisu. No a ten kompromis má opět vypadat tak, že se ten aktivnější z páru se přizpůsobí tomu méně aktivnímu.
No a teď prakticky:
Takže věc se otevřeně prodiskutuje a z diskuse vyplyne, že manžel chce souložit 1x za dva dny (= 180x za rok), manželka chce souložit 2 x za rok.

Já tedy nejsem MUDr. v oboru ***uologie, ale myslím, že rozumný kompromis by v takovém případě byl cca. 1 soulož za 2 týdny + 1x až 2x týdně nějaká forma nekoitálního ***uálního ukojení manžela, do kterého se manželka nějak přiměřeně zapojí (ruka, orál).
Takový kompromis by při troše dobré snahy mohli oba partneři "ustát".

"Odborník" ovšem radí dohodnout se na "?kompromisu"?, a sice souložit podle ženina apetitu, tedy 2x za rok. Skvělá rada, jen s tou aplikací v praxi si nejsem tak úplně jistý, jestli to moje / vaše varlata pochopí a přestanou vyrábět sperma jako o život ....
___________________________________
Každý si jistě udělá obrázek u duševním zdraví těchto a dalších podobných odborníků sám. A to s těmito hovadinami vystupují i v televizi, kde je zpovídá sličná 20 leté moderátorka. Co mají tihle pánové v kalhotách, to tedy opravdu nevím.
___________________________________

Na jedněch amerických stránkách jsem našel jen jednu rozumnou (dle mého názoru) ***uoložku, která manželským párům, u kterých je problémem ***uální nesoulad dává velmi jasné a drsné terapeutické úkoly.
Úkol č. 1:
Musíte spolu otevřeně o svých ***uálních tužbách, snech a potřebách hovořit, a protože tuhle radu jen málokdo dokáže prakticky realizovat, tak první domácí úkol zní: POVINNĚ budete jeden před druhým večer před spaním masturbovat a onanovat tak dlouho (ideálně cca. 1 měsíc), dokud nedocílíte před partnerem orgasmu. Prvních několik dnů to bude horor, budete se stydět, nebude se Vám dařit, ale za pár dní se to poddá, bariéry zmizí a konečně si budete o věci moci pohovořit. Řadě párů se to dokonce začne líbit a považují masturbaci před partnerem za daleko důvěrnější akt, než samotnou soulož (a to jde ... říkám já).

Úkol č. 2 (po splnění úkolu 1).
Stanovte si pevně jeden večer v týdnu, kdy budete POVINNĚ souložit. I kdybyste byli sebevíc unavení, naštvaní jeden na druhého a nevím co ještě, prostě např. v pátek ve 21:30 budete oba nahatí v posteli a bušit do toho. Máte to nařízené od doktorky, berte to jako penicilín, ten se také musí brát pravidelně a musí se dobrat celá léčebná dávka (cca. 3 měsíce).

Smysl tohoto cvičení je jasný. *** mezi manžely je naprosto základní a přirozená součást vztahu a taky je to fyziologická potřeba. Není správné činit z ní něco super vzácného (1x v roce na Vánoce) a už vůbec není správné zneužívat *** jako "odměnu" (budeš panáčkovat, tak ti dám) nebo trest (za skutečné či domnělé prohřešky v úplné jiné oblasti). Taky je úplně nenormální neposkytnout tomu druhému ***uální potěšení např. proto, že jí /jemu se momentálně nedaří v práci, pohádal se s příbuznými nebo má nějaký jiný pseudoproblém. Paní doktorka to hezky vysvětluje: Žena se pohádala v práci s kolegyní a je z toho naštvaná. Má to snad znamenat že manžel bude za "trest" bez, protože ona nemá náladu ??? Jak k tomu ten maník přijde??? Nebo ještě jasněji, manželé se pohádají na téma příští dovolená. Jak to souvisí s jejich ***uálními potřebami ??? Pokud se ta hádka odehrála v pátek odpoledne a skončila bez finálního rozhodnutí, tedy bez dohody, proč by to mělo jakkoliv "ohrozit" jejich pravidelný *** v pátek ve 21:30. Vždyť to spolu přeci vůbec nesouvisí, naopak v posteli se napětí odbourává a při troše snahy přemění na positivní energii.

Finální rada této paní MUDr, tedy zní asi takto: Lidi neblázněte, problémů má každý z nás na tisíce, životních radostí není s postupujícím věkem až tak mnoho. Takže hleďte pravidelně souložit se svým partnerem i když se Vám třeba právě nechce, uvidíte, že si a) zvyknete, b) časem Vám to začne i chybět c) je to radost přijímaná a poskytovaná, která Vás vůbec nic nestojí, nehrozí předávkování a je to ZDRAVÉ.

Tož není odborník jako odborník.

Opatrně s tou odbornou literaturou

Mirek

Ahoj všichni. Přečetl jsem celou diskusi, díky za všechny postřehy a zkušenosti.

Pochopitelně jsem sem nezavítal náhodou, ale protože řeším podobnou situaci. Já 31, přítelkyně 34 let, spolu 5 let, synek 2 roky. Máme se pěkně, rozumíme si víceméně ve všem, máme společné zájmy, oba zdraví, pohlední, žádné zásadní životní problémy nemáme. Jen s tím ***em je to čím dál horší a horší.

Nějaká intimita funguje, jako mazlení a polibky. Ale pořádné milování už jen vijímečně, přitom si to přítelkyně umí krásně užít a nemá problém dosáhnout orgasmu, až leze po zdi. Navnadit ji, udělat dobrou atmosféru atd. je čím dál těžší. Stačí nějaký detail, nějaká špatný pohyb, nebo třeba že jsem po hodinové předehře už trochu unaven, a hned je všechno snažení k ničemu a na nic nedojde. Posledního půl roku jsem z toho frustrovaný. Nějaké rozhovory a diskuse pomohou krátkodobě, pak se to vrátí do starých kolejí.

Už se mi ani nechce po ní něco chtít nebo se o něco snažit. Přitom příležitostí je dost, skoro každý den. Kolikrát mi přítelkyně vyhoví nějakou masáží rukou či pusou, abych neloudil, ale je to z její strany jen taková alternativní masturbace, abych si to nemusel dělat sám. Vím že by za to spousta návštěvníků téhle diskuse dala kdo ví co, ale ono je to bez její iniciativy a citového zapojení chladné jak masáž od prostitutky.

Hrozně my chybí nějaká iniciativa z její strany. Přitom je neskutečně ***y, svedla by mě i oblečená v pytli na brambory. Ale že by ze šuplíku alespoň občas vytáhla tanga, to ne, prý by se mě už nezbavila. Mám krásné vzpomínky na tak dva týdny po porodu, kdy pochopitelně nemohla ***ovat, ale byla poblázněná hormony a vrhala se na mě, aby mi to udělala tak dvakrát denně. Kdyby aspoň jednou měsíčně projevila nějakou takovou iniciativu.

Teď jsem zkusil dát jí pár dní pokoj, nic nezkoušet, žádné narážky či komplimenty se ***uálním podtextem. A víte co? Asi z ní opadla obava kdy zas budu něco zkoušet, vypadá šťastněji a víc v pohodě než kdy dřív. Celibát forever. Já se přitom cítím nešťastně jako nikdy.

Chyba není jen na její straně. Jako spousta diskutujících jsem takový ten hodný ňouma, co nedokáže nebo nechce nastavit jasné mantinely, všechno snáší a nechá se odradit a potlačit svoji osobnost. Což je něco, s čím se musím trochu poprat, nebo to příště dopadne stejně (stejně jako v předchozích vztazích). Kdo žijete dlouhodobě v podobné situaci, tak si uvědomte, že si to musíte srovnat hlavně sami v sobě, případně s pomocí psychologa. Do té situace se dostanete především vy sami. A když s tím nic nenaděláte, příště to dopadne stejně.

Já si to tak nějak srovnávám. I díky názorům v téhle diskusi. Díky vám co žijete v celibátu roky, jste důkazem, že se to zřejmě nezlepší. Ale asi brzy vypadnu z té naší party domácích blbečků. Prostitutky nepřichází v úvahu, bez hluboké lásky by to milování bylo o ničem. A milenka? No nemám chuť si to komplikovat a žít dvojí život. A stejně by se tím nic nevyřešilo.

Nemít dvouletého synka, bylo by to jednoduché. Ale tak si říkám, jakou má cenu aby vyrůstal ve vztahu, kde si rodiče plně nerozumějí? Jak ho připravím na to, aby v životě nešel v našich šlépějích, když bude mít doma vzor rodičů v nefunkčním vztahu? Bohužel, tak trochu jsme nuceni opakovat chyby našich rodičů a žít podle jejich vzorů, dokud si nenabijeme hubu a nesebereme v sobě sílu s tím něco udělat. Přemýšlím, že víkendová či střídavá péče, kdy budou snad oba rodiče šťastni a fungovat v normálních vztazích, nebo aspoň táta, bude pro něj ve výsledku nejlepší. Nedokáži si představit, že bych to v současném stavu vydržel další rok, na tož pak do jeho dospělosti.

Díky za vaše případné poznámky a postřehy.

Sranda je taky, kdyz zena, ktera s vami spi s bidou jednou za mesic zarli, kdyz vam prijde sms, nebo si pisete s nekym na Skype a nevi s kym...jak je to v Bibli. Sam nevejdes a jinym to zakazujes, tak nejak. Moje zarli na kazdou, ktere neni 60 plus a nema 100 kg.. pokud je tam jen moznost ze by teoreticky mohlo k necemu dojit.

Ty ženský jsou prostě sobecký. Vůbec jim nedochází, že chlap potřebuje objetí.
Důvěrnost.
Měl by jim to někdo vysvětlit.
Že je to jedna ze základních životních potřeb. Dýchat, jíst , pít, milovat (se).

Jo tohle jsou dilemata. S ženou jsme už asi 25 let, dlouhou dobu všechno v pořádku. *** bezva, měla ho ráda, vyhověli jsme si. Jinak taky opravdu bezva holka, ne že bychom se nehádali, ale naprosto v pohodě. Asi před 4 roky šla na operaci, od té doby to šlo se ***em z kopce. Prostě na to přestala mít chuť. Napřed z toho byla docela špatná, ale pak si zvykla - no je to jasný, co ti nechybí, to nevyhledáváš. Takže za poslední rok byly Vánoce častějc. No, takže spolu žijeme jako dobří kamarádi, ale bez ***u. Jinak je v pohodě, máme se rádi, ale ten *** tam prostě není. Dokonce už mi řekla, ať si najdu milenku. Jenže do toho se mi nějak moc nechce, prostě jsem asi pitomec, ale přijde mi to jako podraz. A navíc nevím, co by dělal, kdyby se to opravdu stalo. Nejhorší je, že po mě už pár bab vyjelo ( oni to snad vycítěj nebo co), takže si nejsem jistý, zda to nakonec tou nevěrou neskončí.

... a ještě dovětek

Ve 24 letech, krátce po vysoké škole a bezdětný ... to není čas na uvažování o nějakých "kompromisech" ve stylu "Když ona *** nepotřebuje, no tak já zatnu zuby a budu to mít s bídou 1 x za měsíc, a ještě si to zdůvodnit tím, že jiní jsou na tom možná ještě hůře"???? Vždy si jinak tak dobře rozumíme.
Už jenom chybí abyste napsal, že ona je vlastně světice, když se Vám 1x za měsíc obětuje ???

*** si rozumíte. Vy pane jste stejný VÚUUL, jako jsem být svého času já = Vůl který včas nepoznal vypočítavou manipulátorku v oblasti intimní. Zahrála Vám divadýlko v posteli prvních pár měsíců a nic jste nepoznal. A v tom ostatním (plány, budoucnost) ona nic nehraje?? Tam byste to určitě poznal .... Svatá naivito ...

No to jsou teda vyhlídky. Pěkně děkuju. Takový komporomis se NEDÁ opakuji NEDÁ ustát. Když ve 24 letech tu línou buchtu nevyhodíte a nenajdete si jinou, tak si za pár let budete rvát vlasy a přemýšlet tom, co ublíží případným dětem více, totiž jestli odchod otce od rodiny nebo věčně nasraný otec a věčně protivná mamina.

Uf, dnes opravdu nemám diplomatický slovník, snad to neurazí, ale pomůže otevřít oči

Mirek