Asi jsem ještě nenarazila na z 99 procent slušnou a věcnou diskuzi, jako tady. ***uální nesoulad v manželství - taky moje téma - ale z pohledu manželky 18 let ve vztahu, děti v už v pubertě. Vztah hezký, žádné velké problémy, společné zájmy i rozdílné zájmy, které si vzájmeně tolerujeme. Peněz tak akorát, žádné bohatství, ale co potřebujeme, máme nebo koupíme, aniž bychom pak neměli z čeho poplatit složenky nebo nic k jídlu. Účet společný, žádné hádky o penězích, děti vcelku hodné, žádné hádky o výchově. *** se nám líbí. Žádný stereotyp, máme rádi pomůcky, nikdo není sobecký...prostě ok. JENŽE. Manžel to chce častěji než já. Tlačí na pilu, hodně o tom mluví, má narážky, že je to málokdy, je frustrovaný, nešťastný, dokonce vyčítá, bývá jízlivý. Hrozně mě to trápí, a hlavně mě to bere skoro veškerou chuť na milování, stává se z toho povinnost, něco, co musím, aby byl doma klid a pohoda. Pohoda ve mně se ale ztrácí. Mrzí mě, co se se mnou děje, co se z toho všeho pro mě vytrácí, že se to začíná promítat i do vztahu. No a teď ty počty: Během všech těch let je to stejné - *** máme průměrně 2x týdně, nedávno ještě 3x týdně, při nemocech a podobných problémech 1x týdně.

Dotaz na Mirka:

Psal jste zde o různých vztazích, o svém se svou exmanželkou a se "souputnicí", o vztahu sestry s jejím manželem a jeho odchodu k Ireně s Buickem, o kolegyni lékárnici a účetním. Jak pokračují Váš i jejich vztahy? Změnilo se něco?

Pánové, gentlemani, manželé svých žen,
nebudu zde opakovat to, co bylo vyřčeno. Je to dokonale sepsané, naprosto trefné, přesné. Po včerejším pročítání diskuse jsem dnes ráno po probuzení manželku pohladil po vlasech, políbil na čelo a šeptl "dobré ráno". Pak přitulil. Odpověď? To se na mě musíš lepit hned po ránu? Z tebe jde takové horko, fuj. Tak jsem poodkryl peřinu. A? Je mi zima na nohy a už mě prosím nech.
Krásný ranní folklór, dokonalé. Ta manželská souhra. Vidíte to tam? To si musíte vychutnat.
Sice nevím kam s kanárem, ale jinak jsem se fakt pobavil.
Už dříve jsme doma nastavili jakési pravidla (doporučení - manželská poradna), trvalo mě cca 5 let, než jsem se dostal z podpantofláka na úroveň rodinného partnera, se kterým je nutné probrat, co koupit, co bude na oběd, co budeme dělat o víkendu. Je to boj, ale funguje to. Co se týká ***u, tam je to na bodu nula.
A hlavně prosím nečekejte a neočekávejte, že to s manželkou bude lepší. Lepší už to bylo. Bohužel je to jen na nás, kterou cestu si zvolit.
Celé této velice pěkné diskusi

Funnyman klade otázku ženám, totiž zda se manželka nebojí riskovat, že jí manžel uteče, když s ním nebude "spát".
Funnmann73 se BOHUŽEL dopouští ve své úvaze fatální chyby, myslí totiž jako chlap = přísně logicky. Drtivá většina žen však má logiku zcela jinou, a to sice ŽÁDNOU !!!
Takže nyní velmi provokativní otázky třeba pro Funnyman73. Ale zkuste si poctivě odpovědět každý sám za sebe.
1. Je Vaše žena vůbec mentálně schopna úvahy typu: Když nebudu uspokojovat partnerovy základní potřeby (***uální nebo i jiné), tak se dříve nebo později najde jiná dáma, která tak ráda učiní. Lhostejno z jakých pohnutek. Sázím 4 ku 1, že si to ta Vaše nána vůbec není schopna představit, a nepochopí věc dokonce ani tehdy, až partner skutečně odejde za jinou.
2. Cca. 1/4 manželek je schopna mentálně zvládnout logickou úvahu č. 1, ale přesto se na partnerovy potřeby z vysoka "vytento". Považují totiž svého manžela za akce neschopného vola (ťunťu, ňoumu, podpantofláka, osla, neatraktivního pitomce - doplňte dle vlastního uvážení), kterého mají pevně a dokonale zmáknutého, a setrvalost situace jim dává každý den znovu a znovu za pravdu. Prostě ten jejich moula na sobě nechá dříví štípat, ochotně se z něj sypou prašule tzv. "pro rodinu" a ještě organizuje "romantické víkendy", aby ta jeho slepice pookřála. Pro ženušku ideální stav, přeci si to nepokazí nějakým ***em jen tak a "zadarmo". Cena musí být udržována vysoko, navíc nadržený partner postupně ztrácí schopnost se bránit a reálně uvažovat, neb mu městnající semeno tlačí na mozek. je tak stále snadnější obětí, která má po čase tendenci resignovat.
___________________________________
3. Pokud si nejste jisti, do které skupiny Vaše ženuška patří, tak si ji vyzkoušejte. Zařiďte si bez jejího vědomí několik noclehů mimo domov. Nejlépe samozřejmě u nějaké ***uální "pomocnice", ale můžete i zcela nevinně přespat u kámoše, který to ovšem, nepráskne. Pokud máte doma úplně blbou slepici, tak Vám vynese kufry před barák a/nebo bude dělat hysterické scény, dále se ovšem mentálně nedopracuje.
Pokud máte doma o něco málo chytřejší model, tak sice udělá "ubrečenou" scénu, ale nápadně rychle "usmíří" a "začne mít chuť na ***". I když tento stav nebude trvalý a velmi rychle věci vrátí do starých kolejí.
Nejchytřejší ženuška potom pochopí, že když manžel souloží jinde, je to pro ni de facto (ona soulož nepotřebuje) ideální stav, nabídne nebo mlčky bude akceptovat "volné manželství" a bude se starat jen o to, aby manžel nechtěl rozvod a ona tak nepřišla o jeho výplatu, barák, atd. Netřeba říkat, že takových bab je (bohužel i bodudík) velmi málo, ALE POZOR jsou to zároveň nejtvrdší rozvodové soupeřky, které mají v hlavě jen finanční kalkulačku !!!
No a pak existuje zanedbatelně pravděpodobná možnost, že to Vaši manželku trkne, že pochopí, že nemůže svého milého a hodného muže ***uálně frustrovat, a tak sama od sebe tzv. půjde do sebe a začne se aktivně snažit o nějaký oboustranně snesitelný ***uální kompromis, který udrží muže doma, atd. Takový zázrak, ale doma nemáte, neboť to byste sem pánové nepsali !!!

A jsem zase u základní poučky. Když chce chlap souložit, musí mít funkční koule, a mít "funkční" koule, to znamená, nenechat se si sr... t na hlavu a hlavně být schopen rázně jednat a ne jen fňukat !!!

Howgh

Mirek

Ahoj LACO, nejsi v tom sám. Jsem ženatý víc než 20 let a po třech dětech moje žena definitivně ztratila veškerou chuť na *** v průběhu těch let se to zhoršovalo až na frekvenci 2x za rok. Víc jak rok jsme spolu už nespali. Narozdíl od tebe jsem doma každý den a v tom to není. Vyzkoušel jsem už všechno a to včetně romantického víkendu. Některé ženské se prostě bez jakékoliv příčiny jednoho dne přepnou do modu "NO ***" a už ho nikdy nepotřebujou a jenom se dělí na ty co jsou v rámci záchrany manželství občas svolné, aby jsme hned neutekli, a na ty co prostě *** nechtějí a riskujou, že jim utečem. Nechápu, že je to vůbec možné, ale z vlastní zkušenosti vidím, že není žádné řešení. Připadám si jako hodný osel. Tak se máme rádi a taky bych si nedovedl představit, že zradím rodinu, která je pro mně nejdůležitejší na světě, a půjdu si to rozdat s první svobodnou samoživitelkou, které kdybych navíc nabídl alespoň část z našeho životního komfortu, spala by se mnou kdykoliv, jakkoliv a kdekoliv. Pomalu se smiřuju s faktem, že se ***em je konec. Jenom si nejsem jistý, jestli nejsou chlapi naprogamovani tak, že když nemají dlouho *** a nabídne se nějaké volná holka, tak jestli nejdou všechny zásady bokem a pudy prostě zvítezí. Co vy na to dámy, proč s náma nechcete spát, proč ztrácíte chuť, copak vy se nebojíte že Vám utečem?

Zdravím všechny a jen malá perlička, kterou jsem našel v cizokrajné literatuře:

Jak pravdivé – Manžel to je přímo ztělesnění zla! Manželovým úkolem je chápat, být trpělivý, pozorně jí naslouchat (ale nenavrhovat žádná řešení!!), rozpoznávat její potřeby, být milý, fungovat jako náhradní svodidlo pro všechny problémy a zloby, .... Bohužel to takto funguje jen jedním směrem, a čím více se manžel snaží pomáhat, tím více se ocitá stranou jejího zájmu. Zcela zjevně je manželova dobrota zaměňována za pitomost (manžel = hodný vůl) a jednoho dne se manžel ocitne v manželčině pořadníku na beznadějném (= posledním) místě – nejprve jsou na řadě děti, pak povolání, potom matka, potom otec, potom tchyně, potom je třeba srovnat boty v předsíni a tisíc dalších veledůležitých věcí, pak se nakrmí pes a kočka ……no a teprve potom přichází na řadu potřeby (***em posedlého) manžela, který to po 329 odmítnutích nejspíše konečně vzdá!
______________________
Bacha na to.

Mirek

Soužití s drahuší 17 let. Z počátku chemie související se zamilovaností, .... No je to divné, ale v podstatě do akce početí potomstva, takže 7 let super (a to ze stavu milenka verze1.0, upgrade na manželka 1.0 až po chci být máma ve verzi 1.0). Bylo to super, naprostá souhra. Pak přišlo těhotenství, nějaké problémy ke konci, porod , šestinedělí, .... vždyť to z vás většina zná. Narodily se nám dvojčata, což znamená větší psychické vypětí, i ty peníze se někde musí sebrat, takže jsem to měl z mrtvolného doma pomáhajícího stavu, do práce, na nákup, rychle domů, doma pomoct co to dá, tak aby se mi drahuše aspoň trochu vyspala a odpočinula, následně únavou upadnout do bezvědomí a stále nanovo, takto cca rok. To jsem ani na *** nepomyslel, nějak nebylo kdy, a když bylo tak to byl doslova a do písmene mazec! To asi i ten lustr u sousedů padal ze stropu ... Dítka pomalu rostla, vše se stabilizovalo, uděláte si "opatrovací rituály", aby se vše zvládlo snáze. Finanční propad se taky ustál bez nutného zadlužení, prostě už se vše zavedlo do stavu kdy máme potomky zaimplementované do našeho společného života a jen začít pomalu zase žít. No žít, přizpůsobit všechno těm dvou drobečkům a dopřát jim maximu toho co můžete (myšleno lásky, porozumění, ....). Poměnil jsem pracovní návyky, brzo ráno do hokny co nejdřív domů a doma být co nejvíce a snažit se co nejvíce doma pomoci nejen s prckama, ale celkově. Koníčky co jsem měl jsem amputoval (prostě v určitou dobu to byl nadbytečný orgán, takže pryč s ním). Takže shrnu to , snažil jsem se materiálně zabezpečit, vypomoct doma, ženu pohladit, polaskat, utěšit při výlevech jak je to strašný být s dětmi 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, 365 dnů v roce pokud nebyl zrovna přestupný rok. A děti stále rostly, já se snažil stále starat, jen toho postelového soužití ubývalo. Teď je mi 40, hrátky cca 8x do roka (teda loni), letos se to zvládlo už 2x a vidina dalšího "připuštění" není. Z počátku to bylo: nezlob se nemám chuť, teď ne co když dítka začnou mět potřebu čehokoliv (uf to jim byly už 3 roky ...), ráno ne to není ono (ale i během těhotenství to bylo po ránu ono), tak pozdě?? ráno vstáváš (ano soucítění abych náhodou nebyl unavený, to mě ku... pěkně dovedlo na...), když už byl víkend, tak přišla únava. Prostě pořád něco. Pokud se pak snažíte né o *** ale pohladit polaskat, a slyšíte jen nech mě bejt to zas něco budeš chtít, tak vás to jen naprudí. Inu potlačil jsem v sobě co se dalo, s tím, že to fyzično u ženy probíhá taky. A kupodivu po 4 měsících ničeho to přišlo. Nejsme pomstychtivý, ale v tu chvilku kdy na mě moje drahuše chtěla *** jsem slušně odmítl, podotýkám SLUŠNĚ (sice bych asi byl schopen nahradit špici ve sbíječce, ale zakousl jsme se a prostě nedám ani nepůjčím). Pánové tak to co jsem provedl nikdy, opakuji NIKDY nezkoušejte!!!! Zhrzená žena se chtíčem je horší jak tropická bouře v souběhu se zemětřesením a tsunami!!! Když po mnoha nadávkách a urážkách mě bylo naznačeno, že spím vedle v pokoji (s čímž jsem trochu počítal) došlo následně i k vyříkání si stavu o co to vlastně šlo. A v tu chvilku jsem zjistil, že ženy a muži jsou opravdu každý z jiné planety. Když jsem v klidu řekl, že byla únava, nebyla chuť, .... No prostě chlap musí pochopit i smyšlené bolehlavy a být tolerantní i k doneseným náladám z práce (špatné kafe, oběd nic moc, kolegyně je ...) a hlavně musí držet hubu a krok. Nyní se vše rapidně "zlepšilo". Po povídání hlazení mazlení, jsem se opatrně zeptal jestli se pustíme do větších akcí... Odpověď: ty myslíš jen na jedno!!!! otočení na bok a spát.
Když bych sečetl čas všech intimností než dojde k ***u (který pak teda stojí za to, no ještě aby ne když je to po měsíci a déle) tak se pohybuju v desítkách hodin "předehry". Nic méně, zlomilo mě to. Vstávám dřív než drahuše, chodím spát mnohem později, protože stav doprošování a snažení mne už opravu opakuji UŽ OPRAVDU NEBAVÍ. Byl stav kdy mne bylo vyčítáno, že k ničemu nedojde protože jsem večer když uléhá mimo postel. Když jsem to změnil, tak jsem najednou byl tlustý a méně přitažlivý. Proto dámy, zvažte co a jak komu podáte (myšleno Vašemu drahošovi). Servírujte radši všechno v jednom, než si to šetřit na mnohochodové menu servírované v odstupu dnů až týdnu. Hlavně pokud chlap sdělí protějšku, že už to taky není co to bývalo je za hulváta a sprosťáka (když chcete být jak chlapi tak, ale se vším všady i s tím co o Vás může někdo říct...a hlavně se taky tak zachovejte!!!!!!). Dámy pěkně jste se s emancipovaly, ale bohužel jen v tom v čem jste chtěly. Nemyslím si že bych nebyl pozorný (myslím, jak v životě tak v ***u - bohužel jsem to v určitou dobu začal oddělovat), když byly lepší chvilky tak se i nějaké to nádobíčko na vylepšení intimních chvilek doma zjevilo, ať už to byl společný výběr nebo jen moje pošťouchnutí pro okořenění života. Posledních pár dnů jsem frustrovaný, protivný, nevrlý, .... hold přišlo jaro, žena mě přitahuje, stále ji moc miluji, ale .... Hold pro naše pohlaví platí to že je to fyziologická nutnost a přepad na naše produkty nemáme, a tlak zvyšujícího se množství nám tlačí na mozek a pak to tak dopadá. Utopit vše v pracovních a sportovních aktivitách nejde. Na ruční pohon zvládnete ulevit přetlaku , ale ne hormonům a nedostatku porozumění. To pohlazení od protějšku i třeba jen po vlasech nebo zádech by si zasloužil každý z nás, alespoň bychom věděli že někomu stojíme aspoň za TO POHLAZENÍ!!! Čekat partnerskou pomoc na odlehčení přetlaku, tak toho se nikdy nedočkám, orálně já se snažit mám, je to prý příjemné, ale pak hurá spát bez ničeho, ale protějšek hold nic drahuše ochotná udělat není.

Takže kde dělám chybu???!!!!

Milenku verzi 1.0 jsem zavrhl, profi ťápotu jsem taky zavrhnul (to by mě asi upadl kdybych drahuši "podvedl"), teda vše asi jen prozatím. O problému v ***u jsem se snažil navodit seriózní hovor mnohokrát, ale vždy se to otočilo na to , co bych vlastně nechtěl (ku... jen si v klidu popovídat, kde je problém, klidně zajít i na terapii, dát si pohov na dobu xyz, prostě nějak to hlavně v klidu začít řešit). Fůra z nás má problém si připustit, že by mohl být i problém v nás a prostě to za pomoci "pseudoradilů" zkusit dát dohromady. (vím o čem mluvím, překousnout návštěvu dámského lékaře kvůli spermiogramu jsem absolvoval a "pseudoradilovský pseudolékař" je defakto obdoba). Ale co už, brečet nebudu, nic tím nevyřeším. Platí, že na určité věci je potřeba dvou, opakuji a to DVOU!!!!! Ale kde toho druhého vzít.

A co tedy DÁL ....

Nedá mi to, abych se nepřidal. S přítelkyní jsme spolu něco přes dva roky. Náš vztah začal hodně rychle. Asi dva měsíce jsme se jen potkávali v autobuse, pak jsme na sebe jednou zamávali a den na to mi na sebe dala číslo. Ještě ten den jsem jí napsal, o dva dny později jsme šli na rande a i když jsem ji chtěl večer odvezt domu a nikam nespěchat, skončili jsme v posteli. Prostě mi oznámila, že jde ke mě a hotovo. Byl jsem v té době už třictvrtě roku sám a to myslím tak, jakože úplně - bez ***u,takže jsem fakt neměl na to, poslat ji pryč. Hlavně, když *** miluju a chtěl bych to nejlépe denně.
Ze začátku jsem byl přesvědčený, že jsem konečně potkal tu pravou, dokonalou... Máme stejné názory na naprostou většinu věcí, včetně těch opravdu důležitých: děti, bydlení, kariéra... Vypadalo to, že máme společné koníčky a ze začátku jsem z ní byl naprosto uneseny. *** byl čtyřikrát denně a dokonce se mnou chtěla chodit i na pivo. No prostě nádhera.
Jenže tohle ji vydrželo první dva měsíce, během kterých jsem se k ni bohužel už stihl nastěhovat. Nejdřív začala klesat frekvence ***u, pak ji přestalo bavit chodit se mnou do hospody (nesedím tam denně, tak jednou-dvakrat týdně a pravda-tohle mi až tak nevadí, spíš to sem píšu tak pro úplnost), postupně začaly věci, o kterých zde psala již spousta lidí přede mnou. Ze začátku, když ji bolela hlava, sama chtěla ***, že prý je to nejlepší lek. Dnes je to důvod, proč *** nemít. Pořád poslouchám, jak je unavená a co všechno ji bolí. Vlastně chce jen ležet doma na gauči a čumět na televizi. Nechce ani nikam jezdit ke kamarádům (mým, protože ona vlastně ani žádné nemá), ale když jsem jí řekl, že teda někam pojedu sám, byla schopná se rozbrecet, že ji nechám celý víkend samotnou a že to beze mě nevydrží a bla bla bla.
Takže abych to shrnul: ***u na můj vkus zoufale málo, i když po stránce kvality je to luxus, věčně poslouchám nějaké hekani, líná je jak prase, vaří výborně, ale je bordelarka a do toho mě úplně šíleně vysira jeji rozmazleny pes. Vlastně mi na ní začíná vadit skoro všechno, *** po ní už ani nechci(stejně mě odmítne), mluvit o tom už jsem přestal, protože vždy to mělo stejný průběh - nechala mě vykecat a pak mi v klidu oznamila, že je to muj problém, že ona je spokojená.
Nedávno ve mě bouchly saze a řekl jsem jí, že to asi nemá cenu být spolu dál. Obrecela to, okamžitě začala psát všem přítelkyním mých kamarádů, že už se spolu asi nikdy neuvidí, pač jsem se s ní rozešel a večer mě, když jsem usnul, normálně vzbudila kurbou a když jsem se probudil, vyskočila si na mě. Tak jsem si naivně pomyslel, že jí to konečně došlo... Vydrželo jí to měsíc a dnes je to se ***em ještě
horší, než dřív.
Přečetl jsem si skoro celou diskuzi výše, takže různých rad už jsem četl dost. Spíš jsem chtěl jenom přispět svojí troškou do mlýna...

Krutopřísná diskuze. Prošel jsem to celé, a moc radosti mi neudělala, neboť jsem v dosti podobné situaci jako mnoho zde přítomných pánů...
Jsem se ženou celkem 5 let (sezdaní teprve půl roku) a máme 3 leté dítě. Od narození to nebylo v posteli nic moc, tedy nejprve nic (3 měsíce) pak pokusy, ale prý jí to bolelo, takže třeba pak další 2 měsíce pauza atd. Dokud jsme nepřestěhovali prcka do vedlejšího pokoje (koupili jsme nový byt) tak jsme se pokoušeli souložit tak 4x. Časem se to zlepšilo, ale až když jsem trochu přitlačil na pilu, že takhle teda ne. Žena vysadila antikoncepci a alespoň trochu se to zlepšilo, ale žádná sláva ... No a teď když jsem myslel, že to bude už zase sluníčkové, protože jsme se do té postele dostali trochu častěji. Samozřejmě na můj popud, tak je na ceste druhý svišť do toho nějaké zdravotní problémy menší (v těhotenství) a zase skoro 2 měsíce NIC ... Takže mám vcelku vážnou obavu, že to bude zneužito jako výmluva v budoucnu. Jsme spolu 5 let a vůbec se mi sakra nelíbí ten progress, který to nabralo... Nezbývá, než doufat, že se to v příštích 18letech zlepší Chlapi držte se!

https://xman.idnes.cz/***-nas-uspokoji-na-dalsi-dva-dny-zjistili-vedci-ft3-/xman-***.aspx?c=A170326_210838_xman-***_fro
Letos jsem měl styk se svojí manželkou dvakrát. Asi půjdu do kláštera.

http://zeny.e15.cz/…/laska-a-vztahy/***-mezi-prateli-aneb-kamaradska-vypomoc


Pokud se člověk vykašle na špatný svědomí, plně si uvědomí, že žije jen jednou, pak už vznikne jen jeden opravdu vážný problém:

Jak se ubránit, aby se to manželka nedozvěděla? I když sama nese svůj podíl, vědomě či z nevědomosti, stejně by ji to ranilo. Kdyby se dozvěděla...tohle tolerujou a chápou jen výjimečné ženy :-\

Narazil jsem na tuto vasnivou diskuzi nahodou, ale rozpolozeni kdy jsem se rozhodl pridat svuj prispevek. Jsem tak nekde na pul cesty od deprivace ke stesti, tak treba to nekomu pomuze.
Jeste rok dva zpatky jsem byl to co zde oznacujete podpantoflak, ***ualne flustrovany a vydirany. Kdyz se poradilo jednou za mesic tak hura, a hlavne to nezdrzuj a uz budes? Nejlepsi hlaska tak v pate vterine akce...
Takhle jsem zil cca 10 let. Svoiu zenu jsem prece miloval a neudelal bych nic cim bych ji rozesmutnil, natoz abych se o neco pokousel kdyz ZROVNA TED nechce. Klapky na ocich. Chomout na krku. Tahni a hlavu dolu.
Jenze vseho do casu. A jednoho dne uz jsem nemohl dal. A tak jsem sel a mluvil s kazdou co jsem potkal. Pozdrav, usmev, par slov .. a najednou se objevila jina. Zustavalo to u kamaradstvi, ale to co zacalo par navstevama a pokecem se po case zvrhlo v neco mnohem intenzivnejsiho. A ona umela neco co mi doma chybelo. Ukazala mi pocit citit se jako chlap. Chtela chlapa a ne sracku. Ma trpelivost a umela mi ukazat co mi schazi Bylo to jako by vas vytahnul nekdo tesne pred utopenim. Porad jsem jen kamaradi a oba vime ze spolu byt nemuzeme, ale .. Dnes vim ze spoustu banalit, ktere ze me delaji mnohem spokojenejsiho chlapa.
Ze je normalni zene neco odmitnout a nemuset to pak zehlit.
Ze je fajn neco chtit a nemuset se za to stydet.. a pak zehlit.
ze .. proste rozhodovat se za sebe, drzet slovo, ozvat se kdyz je mi neco proto srsti a delat neco sveho co mam rad. Atd atd. Malickosti? Nemyslim.
Porad mne ceka dlouha cesta. Ucim se, hledam. Ale uz VIM co hledam. Uz to neni nekonecne cekani kdy se manzelce bude chtit. Jsem svym vlastnim panem. Manzelka je kupodivu spokojena jak jsem spokojeny. Porad ji miluji. Ale Mohu ji milovat jen proto, ze mam milenku. Ona znejistela, tusi, netusi .. to je jedno. Ale snazi se. A nema uz paku co mela drive. Prestal jsem byt hadr na podlahu a zacali jsme byt partnery. Nezlobim se na ni. Staci se podivat na tchyni. Delal jen to co znala z domova. Nasemu vztahu to hodne pomohlo. Diky tomu ze ja se stavam chlapem se ona zacla menit v zenu. Cele to ale muselo zacit u me. Proto jen prosta rada. Pro vsechny kdo se tim trapi.
...
Chcete li zmenit druheho, zacnete u sebe. Jsou veci, ktere za vas nikdo neudela. Musite ji milovat tak, ze ji kvuli tomu treba i podvedete, ale neni to nutne. Najdete si svoji cestu. Mejte ji radi. Ale hlavne se naucte mit radi sebe. Hodne stesti vsem.
(Spousta prudernich kravicek mne odsoudi, ale .. ja jim na to z vysoka jebu.)

Taková perlička, která ukazuje, kam spějeme.

Nedávno jsem cvakal kanály na kabelovce a narazil americkou reportáž. I když jsem hodně otrlý, tak tohle mne "zbouralo".

Dva mladí manželé (ona 28, on 32) už měli 1 děcko (3 roky), že si pořídí plánovaně další dítě. Fajn. Ale mocná příroda jim nadělila paterčata (1 + 6 samé holčičky). Rodinka šťastná až .. po cca. roce přišla manželka s nápadem, že další děti už nechce. Celkem logická úvaha, a že tedy je nutno zajistit nějakou spolehlivou antikoncepci, a nejlepší variantou (kterou ta buchta tvrdě prosazuje) by prý byla manželova vazektomie (= vykastrovat maníka ve 33 letech). Nejhorší na této situaci je, že té buchtě vůbec nedochází, že existuje celá řada nechirurgických řešení, jak docílit antikoncepce, že vazektomie je nevratný zákrok s vedlejšími účinky, že učiní z mladého chlapa invalidu, že pokud se někdy v budoucnu cokoliv stane, ocitne se maník na seznamovacím trhu s těžkým handicapem, atd. atd. Maník se pokusil naznačit, že je to nefér (on přeci nic špatného nespáchal), taky naznačil, že by stejně dobře mohla jít pod kudlu i ona. Výsledkem bylo sdělení "Dala jsem ti šest dětí, tak teď půjdeš pod kudlu". Netřeba říkati, že konsorcium bab shromážděných ve studiu nadšeně souhlasilo, a dokonce i lékař vydal neutrální "doporučení". A ten vůůůůůůl to nakonec akceptoval, aby měl konečně pokoj, takže teď je z něj eunuch a ženuška má definitivně navrch.
Tenhle pořad ne tak zaujal, že jsem si jej nahrál a pustil jsem ho na jedné domácí sešlosti (moje máti, moje ségra a ještě nějaké tetičky a sestřenice). !!! Všechna ty ženské (s výjimkou mojí souputnice) se bezvýhradně postavily na stranu té američanky "Udělal jí šest dětí, tak až maže na tu kastraci", aby ta chuděra měla konečně pokoj (= trubec splnil úkol, teď už nebude potřeba, resp, teď už bude potřeba jen na placení složenek).
No řeknu Vám nasral jsem se naprosto nepříčetně a poslal jsem všechny to "Schvalovatelky kastrace" do ***e, a to výrazy jednoznačnými a nevybíravými, takže jsem teď de facto sirotkem !!! A všichni přítomní fotrové a fotříci se vůbec neodvážili proti těm svým fúriím ani hlesnout. Nejspíše už taky žádné koule nemají (dámy prominou).
Tož nezbývá než shromáždit poslední normální chlapy pod praporem "Mucho victory", založit mužské šovinistické hnutí a zvolit si docenta Hausmanna za předsedu.
Jinak dopadneme jako v té staré polské komedii "***mise", ... Spolkni prášek

Chlapi všech zemí spojte se !!! a vzpamatujte se !!!

Mirek