Ahoj (Cikinko), ta bezezbytková dieta mě překvapuje, když jsem si četla přímo o operaci na nějakých stránkách pro personál - zdravotní sestry, tak se uvádělo, že pacientka přichází "s normální stravou" a vyprázdnění střev se řeší klystýrem. Také se tu o ní nikdo nezmiňuje. Jinak z dalších rad, které byly na předchozích stránkách diskuse, si pamatuju, že některá doporučovala vzít si polštářek k vkládání mezi kolena při ležení na boku, že potom netáhnou jizvy. Tak to přeposílám A po včerejší masopustní zábavě jsem zalehla v půl páté, do pěti nemohla usnout a v půl sedmé jsem byla vzhůru s pocitem vyspání. Myslím, že to dorazím odpoledne .

Děkuji za Tvůj nádherný příspěvek ze dne 01.02.2010
Dnes, 9 měsíců od operace, už sem tak často nechodím, ale všem držím palce a přeji bezproblémové uzdravování.
Tobě bubáku prima lázně, ať si to tam hezky užiješ a vrátíš se jako nová.
Jinak se vším, cos mi napsala teď i předtím, plně souhlasím.
Možná ostatní děvčata moc nechápou, ale hodně mi Tvé řádky pomohly. A věřím, že jednoho dne budu moct napsat, ADP už neberu a nikdy nechci!!
Všem zamilovaným a i těm, co se ještě zamilují, přeji krásného Valentýna.
Eva

Lio, díky moc, každá rada je dobrá. Zkusím to, fakt bych už nechtěla nic chytit... Jsem moc ráda, za každou radu a zkušenost, moc mi to pomáhá, takže díky a krásný večer...Inka

Nechcem sa nejako vnucovat, pridam len moju skusennost, mne obvodny lekar, ktory sa zaujima o homeopatiu doporucil oscillococcinum, asi dva tyzdne pred operaciou, minimalne dva krat/ dve tobolky/, mozes aj 3 krat, ja som to uzila zaciatkom tyzdna, potom v stredu a v nedelu. Je to proti virozam. Prajem pekny den.Lia

Ahojky, ten masopustní víkend ti závidím, já od zítra musím začít držet bezzbytkovou předoperační dietu. Ale nevadí i to, protože mám ze strachu žaludek dost na "vodě". Snažím se na to nemyslet, ale to podvědomí je silnější. V pondělí a úterý jdu ještě do práce, abych přišla na jiné myšlenky, ale už teď vím, že moje pracovní morálka bude nulová. Ty s rodinou na hory nejedeš? Je to super relax... Dnes se chystáme s mužem na návštěvu, chtěli jsme do kina, ale zase se bojím, abych někde něco nechytla a nemusela si to zase posouvat... Tak já jdu zase vařit, dám si kozlíkové kapky a budu se snažit myslet na něco jiného...Tak pa všem a užijte si krásný víkend

Ahoj čekatelky i absolventky, přede mnou je perný masopustní víkend - bojím se, abych zase nenabrala svá pracně shozená kila! Potom divný týden, protože rodina bude na jarňákách na horách a já bud doma sama, no a další týden půjdu na první konzultaci a pro termín. Je to ještě táááák blaženě daleko Dobrou...

Ahoj taky tě zdravím.Ja jsem šla v neděli domů a ty jsi asi nastupovala v neděli ve tři.Tak jsme se asi minuli škoda.Taky mám jizvu červenou a ještě pár stroupků,ale už to vypadá líp.Já jdu na kontrolu 17.2. k docentu Tošnerovi. Mám po pravdě strach protože jsem tam byla kvuli carcinomu tak se dozvím co bude se mnou dál.Ve FK nemocnici jsem byla už podruhý a jsem strašně moc spokojená s přístupem doktorů a sestřiček.Taky přeji brzké uzdravení Renča

Ahojky holky, tiše závidím, že to máte za sebou. Ale moc Vám přeji, že je to vše v pohodě a jste OK. Je moc příjemné číst takové komentáře, hned je mi líp a říkám si, že to nemůže být až tak hrozné...Přeji Vám co nejrychlejší úplné zotavení a hodně zdravíčka...Krásný víkend a relaxujte...

Ahoj moc Tě zdravím a nemohu než souhlasit.Taky jsem byla v Hradci Králové ve FN a vše bylo tak jak píšeš jsou tam supr.Dost jsem se bála když jsem nastupovala ale bylo to zbytečné doktoři sestřičky vše ok.Já jsem měla operaci 1.2. taky v 11 hodin.Už jsem dnes taky uklízela zlehka pohodě.Včera mě vypadly stehy.Mám to kolem zarudlé ale už se to lepší.24.2.jdu na kontrolu do nemocnice.Tak at se Ti daří.Všem ostatním rychlé uzdravení a čekatelkám at to rychle utíka pa

Dobrý den , mě je 38 a prodělala jsem již 4 gyn. operaci . V 25 letech to byla děloha - myom o 10let později čípek a vaječníky mě braly v 35 letech . Od té doby používám Climaru , nejdříve jsem z toho byla trošku v rozpacích jelikož náplast se odlepovala , nemohla jsem pořád najít to správné míst kam ji lepit no prostě hrůza . Už jsem i doktora přemlouvala a by my dal tzv. rýži je to na půl roku injekčně do krevního řečiště nebo tak nějak , sestřenice to měla . Doktor mě . ale přesvědčil , že přeci jen tento lék je nejvhodnější - neničí se žaludek polykáním prášku . Tak jsem ho poslechla a jsem mu nyní velice vděčná . Climaru si lepím na horní část ruky občas si ji přepůlím a lepím půlku na 3 dny a další na 4. Neměla jsem ani náznak návalu a když jsem chtěla tak jsem i zhubla . Samozřejmně nemusí vyhovovat všem , každý si musí vyzkoušet to své , jen dávám svou zkušenost . Nyní jsem 20dní po další operaci a zase v pohodě -tedy vcelku . Napiš jak jsi se rozhodla nebo jak ti je ? Přeji hodně zdraví a pohody . Ivča

Hezký den všem,
rada bych se podělila o pocity jak mi bylo po operaci.Byla jsem oprovaná v FK nemocnici v Hradci Králové.Mohu jen doporučit doktoři hodní a sestřčky usměvavý a příjemný.Přiznám se strach jsem měla veliký chvála bohu nemusela jsem dlouho na opraci čekat, po kontrole jsem nastoupila do 14 dnů na operaci.Největší strach byl v den operace kdy jsem musela čekat na to kdy na mě dojde řada.Šla jsem v 11 hodin a ten čas tak pomalu utíkal.Na jipce jsem se probudila ve 3 hodiny a říkala jsem si hurá mám to za sebou.Dávali nám injekce a čípky na bolest a v šest jsme si umyli na posteli zuby a sestra nás omyla.Pak jsem spala nárazově byli jsme 4 a střídali jsme se v chrupkání.O pul pátý nás vzbudili a pomalu nás odvedli do koupelny.Měla jsem hrozný strach vstát a šlo to.Kolem sedmé přišla rehabilitační a cvičili jsme. Pak už nás odvezli na pokoj.První jídlo nám dali ještě na Jipce ale neměla jsem chut jíst ale jen pít.
Na pokoji bylo líp.Chodila sanitářka a snažila se nás rozhýbat,ale jak kdo chtěl.2 den po operci už jsem zvládla sama do sprchy a umýt si vlasy.Pátý den nás poslali domů.Hurá.Jsem ted 14 dnu po operaci a je mi fajn.Stehy vypadali 10 den a bolesti přestali asi tak sedmý.I zácpa se upravila,jím jogurty tmavé pečivi hodně ovoce a zeleniny a piju vlakninu.Včera jsem i žehlila a trochu ulidila.Chce to co nejvíc odpočívat ja jsem první týden doma skoro celý den proležela.Krvácení žádne jen dva dny doma bylo slabé špinění.
Takže koho čeká operace nebojte se za 14 dní po operaci bude dobře .Moc a Moc držím pěsti všem čekatelkám at to zvládnete přečkat.Hezký den Renča

Zdravim Vas mile damy, ja som tu uz 2 krat bola, nepisala som ale pribeh mojej operacie. Mala som vysunutu delohu, ked som sa predklonila, tak som ju mohla pozdravit. Mavala som tiez velmi silny menzes, kazdych 21 dni. Moja gynekologicka mi doporucila najprv "abraze delohy", s tym ze hysterektomia ma neskor aj tak neminie. Po tej abrazii, dufam ze to pisem spravne, som menzes mala slabsi a iba tak 3 krat a zavitala som do klimakteria. Nakolko mam rodinnu anamneziu- rakovinu prsnika- doporucila mi aj geneticka hysterektomiu. A teraz konecne k tej operacii. Na tieto stranky som zavitala uz pred operaciou /2.11.09./, ale uprednostnujem blazenu nevedomost, odovzdala som sa osudu a verila som doktorom. Operovana som bola na "obilnaku" v Brne. Mala som koleginu, ktora tam tiez bola a hovorila, ze to tam je vyborne a to my stacilo. 2 tyzdne som si pockala, ani som sa nejak nebala. V piatok som tam doniesla predoperacne vysledky. Dali mi sol na vypraznenie, musela som pri tom vela pit, pri mojom castom curani tiez sranda...Najest som sa mohla naposledy v sobotu a to len polivku. V nedelu som mala nastup a v pondelok rano som sla na operaciu. Po operacii som sa prebrala z narkozy a zvracela som, to bolo dost neprijemne, bolest som mala ako pri silnom menzese, dali mi inekciu. Nejake hadicky zo mna trcali, dokonca mi jedna vypadla, sama som si ju strkala naspet. Na JIPke som bola do druheho rana, setricka tam okolo nas lietala ako vcelicka. Moc som nespala, dve pacientky po cisarskom reze sa rozhodli rubat drevo, chrapali ostosest. No, uz som im odpustila. Potom som vstala za asistencie sestricky, prehrabala mi tasku a nasla kefku, umyla som si zuby a na vozicku som sa dostala do izby. Tam to islo stale k lepsiemu, chodili za nami rehabky, cvicila som, citala som Halinu P. skvela-doporucujem. Piaty den po operacii som isla domov. Stehy mi padali dost dlho, boli pekne, take fialove, aby som ich videla..Nemohla som poriadne sediet, bola som operovana vaginalne. To ale za chvilku preslo. Objavila sa mi granulacia, ale nie moc, dal mi na to p. primar co ma operoval nejake pirule na vkladanie. Co ma najviac trapi je moj hyp. mechur, ale ten som mala aj pred tym. Dufala som ze sa toho po operacii zbavim. Chodim na urogynekologiu, nadej umiera naposledy, teraz sa da vsetkemu pomoct. Som objednana na urodynamicke vysetrenie. Uz sa tesim... . Drzte palce! Cakatelkam drzim tiez, ten vas strach je uplne zbytocny, vsetko dobre dopadne, pekne sa s delohou rozlucte, uz vam dosluzila a "vzhuru k lepsim zajtrajskom". Majte sa vsetky krasne, zdravim. Lia

Zdravím Tě Evunko.
Právě jsem si přečetla Tvůj příspěvek.Neházej flintu do žita, vždyť existujje plastika močového měchýře, má známá na ni byla vloni v létě a povedlo se.Je naprosto spokojená.Zeptej se svého gin. doktora a nebo běž za obvodním, ale nevzdávej to.Držím Ti palce a Všem ostatním co mají stejný problém, vždyť dnešní medicína hodně pokročila a s tímto si umí poradit.
Zdraví Vás Lída.

No kakajdo, já tě nepoznávám, tolik energie, elánu a strach nikde. Tak to ti fakt závidím.
Díky moc za podporu. optimisticky se snažím myslet neboj. Ale nějak to není ono. Ale zase nejsem ten uzlíček nervů, který se už jen klepe...Je to přece až za týden.. Stále si plánuji nějaké aktivity, abych na to nemyslela a byla v pohodě.. Ale nějak o tom nedokážu s nikým mluvit. Potřebovala bych si proti sobě posadit svého operatéra a zahrnout ho 1000 dotazy a slyšet jeho přísahu, jak mne bude pečlivě operovat a že se vůůůbec nic nemůže stát, to by mi pomohlo....No, zpět do reality. O víkendu budeme s mužem sami, tak oslavíme valentýna a budu si zakazovat ošklivé myšlenky..Ještě jednou díky za podporu jak tobě, tak všem holkám....Krásný den

Holky, plně Vás chápu. Dušička je velice křeká a lehce zranitelná. Ale nebojte určitě bude lépe a vaše problémy jsou určitě jen přechodné. Už třeba to, že bude jaro, vysvitne sluníčko, všude bude zeleno. Vždyť ta zima je ubíjející i pro lidi bez problémů, natož pro lidi s problémy. Vím jaké to je. Před 2 lety jsem také prodělávala zdravotní problém a přes všechny léky a vyšetření žádné zlepšení. Pak začala pracovat právě ta bezmoc a odevzdání se tomu. Šíleně jsem tomu začala podléhat a místo aby se to lepšilo, tak to bylo horší a horší...Fakt jsem se na tom byla bídně psychicky a tím si ničila i tělo. Takový bludný kruh. Do toho omemocněla mužova matka a najednou jsem se musela zapojit do péče o ní a přestat se zaobírat jen sama sebou a já se pomalu začala uzdravovat a do měsíce jsem byla v pohodě...Hrozně těžko se radí, máme opravdu velké problémy, ale třeba si o tom zkuste promluvit s gynekologem, nebo lékařem v nemocnici, kde Vás operovali...Pomůže určitě i psycholog, případně psychaitr. V dnešní době už je návštěva těchto odborníků naprosto normální a určitě dokžou pomoci Vaší dušičce a když ta bude v pohodě, tak to ostatní přijde taky...Holky přeji hodně zdraví a síly do dalších dní..

Ahoj Alco,ani nevíš jak moc Ti rozumím.Já taky patřím k tomu mizivému procentu operantek,ktré si odnesly z operace nepříjemné následky.Ve chvílích zoufalství si říkám,že jsem na ni neměla chodit.Do operace celkem zdravá ženská bez potíží,teď uzlíček nervů.Nejvíc mně vadí získaná inkontinence a omezení sportovních aktivit.Celé noci nespím,ráno vypadám jak strašidlo.Návaly po operaci začaly,přesto že jsem je před ní neměla a byla jsem už tři roky po přechodu.Návaly řeším užíváním střídavě Gynex a Cavinton-lepší se to.Inkontinence je trvalá a úporná,jsem opruzená,dole zozbolavělá a vystresovaná,že už to je napořád.Tak se to ve mně střídavě vaří/často mám chuť jít svého operatéra nakopat kamsi/a pak zas rezignuju.Vzhledem k tomu,že je období nejvyššího výskytu depresí,čekám na jaro jako na zázrak,ktreý mně pomůže tu mizérii překonat.A aby toho nebylo málo.rozjela se mi paradentoza.Tímto nechci nikoho strašit.To se opravdu stane jen někomu.Dřív mně pomáhal sport překonat všechny překážky,teď asi zbyde ten psychiatr.Zdraví Evunka

Ahoj Kakajdo .
Ten strach před operací máme asi všichni a podle mě je to asi normální, jsme jen lidi.Já nemohla spát ani po pilulce den před operací a přitom jsem se vyloženě té operace ani bolesti nebála, ale o tom jsem psala v předchozích příspěvcích.Ani potom po operaci a to mě nic nebolelo, tak pilulka zabrala jen na tři hodiny, ale doma spím jak nemluvně.
Taky jsem se předzásobila vložkama, ale pátý den po operaci jsem přestala špinit a tak tomu je do dneška, jsem už tři týdny po operaci břišní.A co s nima teď, když mám doma čtyři chlapy ?Tak to s to zásobou moc nepřeháněj, vždy se dají dokoupit.
Přeji Všem děvčatům pěkný den a Vám čekatelkám, ať to čekání uteče a potom všechno dobře dopadne.
Ze Šumavy Lída.

Ahoj, já jsem se o potřebě oprace dozvěděla začátkem prosince a od té doby jsem byla úplně zoufalá, vystresovaná, vyždímaná, prostě hrůza, asi jako ty. Zajela jsem si ke své soukromé zubařce - jednak abych neměla při vší smůle problémy s nějakým kazem, jednak abych se jí zeptala, jestli jí mají moji příbuzní hlásit, až umřu při operaci. Potom jsem zanevřela na svoji plánovanou nemocnici, pak jsem objevila tuto diskusi, pak jsem se přehlásila na Homolku a od té doby je mi 1000krát líp. (Asi i proto, že se zákrok oddálil.) K mým protibojácným strategiím patří věta "za měsíc / za týden / zítra touhle dobou už to budu mít za sebou". A druhé moje utěšování je v tom, že si říkám, že jiní lidé museli vytrpět mnohem víc a v horších podmínkách, a taky to zvládli. Naše podmínky jsou celkem dobré - děti, rodina, profesionální lékaři, XXI. století, mír, zima, dobrá výživa... Tak se na to dívej optimisticky a mysli i na mě, jo? Díky. Kakajda

Ahoj, neomlouvej se, já jsem ráda za jakékoliv čtení. Kdyby mi bylo poo ouvej, tak si budu říkat, že i jiné to vydržely, tak to určitě zvládnu i já. Se stejnými myšlenkami jsem absolvovala i maturitu a první porod - když oni, tak já musím taky! Jinak piš dál - např. až při čtení tady toho všeho mě napadlo, že budu na dobu po operaci potřebovat pořádnou zásobu vložek, když některé krvácejí nebo "špiní" dlouhou dobu. To mě samotnou nenapadlo... Zdravím!

Ahoj taky jsem tu psala že to po operaci bolí a bolelo chvilku než jsem dostala injekci a pak už ne.Dnes je to 9 dní co jsem po operaci vypadly první stehy .Ale to hlavní pro Tebe na tu bolest už si ani nevzpomenu.Tak že neboj já už se citím supr .Nejhorší bylo opravdu to čekání .Zmákneš to a pak už budeš ráda že to máš za sebou a je to lepší a lepší.Já jsem každý den před operací proháněla běžky abych se odreagovala.Tet na ně chodím koukat a těším se až zas vyrazím .

Chtěla bych taky přidat příspěvek k nadýmání atd.


Jsem měsíc po laparo-řezem.Vzali mi všechno.Já měla pro změnu průjem a samozřejmě mi nešly větry.Občas použiju Espumisan a doktorka mi napsala doplněk stravy-Linex Forte-jsou to takové tobolky a ty mi upravily stolici.Větry mě zlobí dál,občas se mi kroutí střeva,ale už to neni tak hrozný jako po operaci.


Poslední dobou mám pocit,že skončím u Chochološka/psychiatr/.Po operaci mi stále teklo z jizvy,tak mi to čistily.Je to asi týden,co se mi jizva zahojila.Sice to ještě bolí na dotek,ale neteče.Sláva,slávinka


Chodím asi 50x za den čůrat a mám takový tlak v podbříšku při čůrání.Beru antibiotika neboť mám zánět.Mám nasazené hormony-Estrofem.Je blbost číst si příbalový leták.Všechny nežádoucí účinky se na mě hodí.


To že nespím v noci a nejde mi ani přes den zabrat je asi normální.Moje známá má stejný problém,je taky po laparo.Návaly se mi už taky trochu uklidnily.Dnes jsem byla na EKG,protože mě bolí u srdce.Nic závažného neobjevili,ale musím ještě na kontrolu.Bolí mě záda a celej člověk.


Někdy si říkám,že jsem na tu operaci neměla chodit.Měla jsem jen jeden problém,teď jich mám dvacet.


Do práce ještě nemůžu,tak jsem zalezlá doma a moc se asi pozoruju.Vím že jsou na světě horší věci,ale tohle je fakt stresující.


No nic,už i nebudu na nic stěžovat a přeji všem,aby si ty své bolístky tak nepřipouštěly jako já,protože to je fakt nejlepší cesta do blázince.

Zítra to budou dva měsíce, co jsem postoupila ve svých 45 letech LAVH - odstraněna děloha a jeden vaječník.
Nejhorší na celé operaci, která byla nutná pro myomatozu dělohy a cyst na vaječnících, je doba pře samotným výkonem, i když jsou samozřejmě v životě horší věci, s psychikou ta představa dělá divy. Samotnou operaci jsem zvládla zcela bez problému, pátý den jsem byla propuštěna a krutých pro mě bylo asi 14 dnů, kdy jsem měla velké problémy s vyprazdňováním, a žádné dietní režim nepomáhal / zhubla jsem 6 kg/, částečnou úlevu poskytl Espumisan a postupně pohyb, kdy jsem chodila stále na delší a svižnější procházky. Od čtvrtého týdne, kdy jsem šla do práce, se můj stav jen zlepšoval a dnes se dá říci, že o nějaké operaci ani nevím. O víkendu jsem strávila tři dny na lyžích a cítím se výborně. Samozřejmě je velice individuální, jak se kdo rychle zotavuje, nehraji si na žádnou hrdinku, ale píšu to zde spíše proto, že sama jsem z toho nadšená a hlavně jako povzbuzení pro ostatní.
Dle mého je opravdu nejhorší doba před operací a pokud jsou výsledky v pořádku, tak je to potom jen lepší a lepší. Přeji všem hodně odvahy, optimismu a hladké uzdravování.

Holky, moc Vám děkuji za slova povzbuzení. Je moc príma číst optimistické příspěvky. Moc jste mi pomohly...U mě je jediný problém a to ten, že já žádné výrazné problémy a omezení nemám a operace mi byla navrhnuta s tím, že se s ní nespěchá, ale že je lepší nenechat ten myom vyrůst do obřích rozměrů a do budoucna předejít možnému silnému krvácení. 99% děvčat šlo na operaci kvůli problémům s krvácením, bolestmi...Takže já měla dilema, zda ještě počkat či jít hned. Stejně mne to nemine, protože myom roste. Takže jsem se rozhodla operaci podstoupit hned, ač nemám problémy...Myom je malý, půjde to laparo, v práci v tomto období mně vyjdou vstříc a je ještě zima, takže do jara bych mohla být OK. A le já si v duchu omílám, dělám dobře? Nemám počkat? Nebudu litovat? Fakt jsem zralá na psychologa .... Moc ráda bych měla tu vlastnost, že bych bouchla do stolu a řekla, takhle to bude a je to moje konečné rozhodnutí a už o tom nepochybovala...Ale já už taková jsem, v práci být rozhodná a tvdrá být musím, tam mi to problémy nedělá, ale doma to pěkně vyměknu...Tak se holčičky mějte a ještě jednou díky...Pokaždé, když čtu nějaký optimistický příspěvek, tak je opravdu hned lépe a už se moc těším, až budu budoucím čekatelkám psát já, že to nic nebylo, ať nemají strach...

Kakajdo a všechny ostatní holčiny, které jsem vylekala, prosím nezlobte se.Naprosto jsem nedomyslela účinek mých slov.Mým dobrým úmyslem bylo podpořit Vás ne vyděsit. Já si velkou část svých zdrav. problémů zavinila sama.Nechala jsem vše dojít až do extrému,několikrát jsem odložila operaci.Rozsah mé operace odpovídá mému tehdejšímu ignorantskému a nezodpovědnému postoji k sobě samé.Pro mne bylo prioritou vydělávání peněz pro mé velmi náročné děti a ,,nemocného" manžela.A ještě jsem ve 40-ti letech jsem silou vůle donosila a porodila čtvrté dítě.Poté přišel přechod a to jsem taky neřešila. No a pak se to všechno sesypalo najednou.Proto všem ženám radím,hýčkejte se a nešiďte se. Buďte tak trochu sobecké a myslete taky na sebe.Nezatínejte zuby,pofňukejte si někdy.Manžílkové a dětičky musí vědět, že nepojedete věčně nadoraz.A věřte mi,jde to,jen si musíte stát za svým.A o co si neřeknete, to nemáte. Ještě jednou prosím čekatelky, nebojte se, já jsem opravdu extrém.Cikinko, myslím na Tebe docela často, Ty jsi dost úzkostná. Pokus se zaměřit na něco jiného,nemáš nějakou představu, cíl, přání, nebo něco, čeho by jsi ráda dosáhla po operaci?Třeba dovolená, nebo nákup něčeho jenom pro sebe,prostě něco, na co by jsi se mohla těšit?Tohle bývá dost silná motivace.Já osobně se těšila, jak přestanu nosit jen černé kalhoty a v každé kabelce vložky a jak si koupím bílé džíny a světlé šaty a luxusní prádlo.A taky jak vezmu batoh a pojedu na celodenní výlet do hor taky do Prahy a budu prolézat hrady a zámky a tak. A všechno jsem si to splnila. Jestli se budeš i tak cítit mizerně a budeš chtít prohodit pár slov, moje adresa je ivana.uh@seznam.cz...Ještě jednou všechny zdravím, vzpomínám a držím palce.A ještě jedna omluva...Ikina

Ahoj děvčata,
už pár dní pročítám příspěvky o stavech po operaci , přípravách před operací , komplikacích , kterých se samozřejmě bojíte.....
Nechci tu být za hrdinku , ani za nezodpovědnou , ale některé příspěvky mi připadají zbytečně děsící , tak jsem se je rozhodla trošku rozmělnit.Ikdyž pro někoho mohou být juchající a příliš pozitivní , tudíž nepřijatelné.
Takže , před operací jsem nedodržovala žádný specielní režim , cítila jsem se slabá a unavená díky velké ztrátě krve.Nejsem v posledních letech vytrénovaná sportovkyně s dokonalou a pružnou figurou , přesto mi operaci provedli bez problémů lparo i skrz špeky jak vlnobití .
Po operaci hned jak jsem se probudila mně vůbec nic nebolelo , natož abych si musela říkat o něco navíc
Jediné co mi bylo velmi nepříjemé byla bolest bederní páteře na kterou trpím už roky . Vadilo mi , že se nemohu protáhnout , neboť jsem cítila jak mně vevnitř táhne tamponáda.To bylo jediné nepříjemné , ne však boestivé.
Po přechodu na pokoj jsem pociťovala jen únavu , žádnou bolest.
Doma jsem trpěla zácpou po železe , které mi dávali kvůli krvinkám.Nepomáhaly žádné pití , kompoty , nic.Tak mi železo po čtrnácti dnech sebrali a od té doby je zase vše vpořádku.
Akorát jsem cítila asi dva měsíce lehký tlak při vyprazdňování močového měchýře.
Dnes čtyři měsíce po operaci jsem bez bolestí , tlaků krvácení , je to prostě fajn.Snažím se držet dietu , obden cvičím pilátes , posiluji břicho , dělám vše jak dřív a nic mi není.
Jsem ráda , že to mám za sebou.Manžel je taktéž velmi spokojený , za prvé neítí změnu-jako někteří.....,má doma pohodu , protože dřív jsem už z toho krvácení byla nervní , nemusí si dávat bacha , prostě pohoda.
Takže děvčata neděste se , dobře to dopadne.Jsou horší věci.
Moc vám držím palce ať to utíká a už na to jen vzpomínáte a uklidňujete zas jiné.....
Jo , a tomu manželovi co zakázal dál číst se moc nedivím , chvílemi jsem to cítila také tak.Hezký den všem , Bubák

Ahojky, moc chci poděkovat Ikině , Kakjdě a všem ostatním holkám za podporu. Už se blížím do fáze, kdy nemyslím na nic jiného naž na operaci a svírá se mi žaludek. Musím se od toho nějak odprostit. Dokonce jsem začala doma dělat rukodělné práce, abych se odreagovala...O víkendu mne chtěl manžel vzít na hory, ale zase mám strach, abych třeba nenastydla a nebo si něco na lyžích neudělala, už bych to opravdu nechtěla posouvat... Za týden nastupuji..Mdlo mi je taky a čím dál více. Taky mám nízký tlak a ten strach mi ho ještě snižuje...O víkendu jsem měla (asi poslední) mestruaci a tak mne bolelo břicho, že už jsem se začala těšit, až budu po operaci, no a když to přešlo, tak přešlo i to odhodlání..Já všem závidím takový ten nadhled a to, že se tolik nebojí.. Jogurty jím už teď, ale nechám si je pak taky koupit...Ráno piju aloe, ale to už dlouho, nejen kvuli opraci, jím brusinky, ovoce, zeleninu, jen ta psychická pohoda ne a ne přijít..No dost brečení, musím se s tím poprat, jako se poprala každá z Vás..Tak ještě jednou díky za rady a podporu, budu se snažit nefňukat a vzmužit se jsem už sama sobě protivná...Pa a krásný den...

Ahoj, přestaň se tolik bát! Působí to nakažlivě, tak ať mě nemáš na svědomí! Myslím, že máme dost společných věcí - jsme čekatelky, Homolka, Středočeský kraj, dcera také studuje, jsem posera... Ale až ty budeš mít operaci zdárně za sebou, tak já budu pořád ještě čekat a čekat a čekat na první konzultaci v nemocnici Dneska mi bylo mdlo, asi nízký tlak, motala se mi hlava a bylo to divné, tak jsem si odpledne lehla a spala 3 a půl hodiny! Tělo to chtělo. Snad to nic neznamená a budu nadále OK. Měj se statečně a přikup si ještě jogurty. Ahoj (To jsem se ale dneska vyřádila ve smajlíkování, bývá mi to proti srsti a najednou v tom jedu taky .)

Když jsem začala včera večer číst nahlas (a to byla chyba) úryvky z nového příspěvku o bolestech po operaci, tak se manžel rozčílil a brutálně (to je samozřejmě nadsázka mi vypnul počítač. Nenechal mě ani říct můj komentář, že ty potíže byly určitě dané složitostí a rozsáhlostí výkonu. Tak teď musím pročítat hezky potichu a obezřetně. Pište všichni dál, my čekatelky čteme, vstřebáváme a cítíme se poučené a připravené, že jo?!

Ahoj děvčata, dlouho jsem se neozvala, operace 2.12.09 vše pryč laparo.
Já jen přidám , jak jsem se vypořádala se zácpou já. Každé ráno teplá voda, nepomáhalo, z kompotů jsem měla akorát křeče v břichu, ale na velkou nic, až pak jsem začala jíst po ránu vločky nebo otruby , Mám to ráda normálně, takže mě to nevadí, takto se stravovat. a taky piju každé ráno skleničku aloe vera.
A konečně chodím, né sice tak jako před operací, ale četla jsem že to trvá dlouho, než se to po takové operaci úplně upraví.
Jinak jsem ok. Cvičím taky zatím jen na posílení dna pánevního, chci se zeptat, ten orbitek jsi začala po operaci kdy? Berete některá hormon- vagifem, už jsem se jednou ptala, jestli s tím nemáte některá zkušenosti. tak zatím se mějte, claudie

Ahoj,jsem moc ráda že jsi zase tady.Mně stehy vypadaly myslím nějak do šesti týdnů po operaci,žádný problém s tím nebyl.Taky jsem po operaci pila urologický čaj jako prevenci zánětu močáku a účinkovalo to.Nenosit těžká břemena doživotně,o tom vím ,ale těžko to jde dodržet.Já si vybrala z pohybových aktivit rychlou chůzi,kolo /nešlapat dlouhé kopce /a plavání.Půl roku po operaci jsem teprve začala s pořádným pohybem,jenže to už byla polovina listopadu a šla jen ta chůze ,tak se těším na jaro ,že konečně začnu jako dřív.Lepí se na mě jedno kilo za druhým a to musí pryč.Taky denně půl hodiny cvičím na posílení svalů pánevního dna.Cvičím asi osm měsíců a opravdu nevím jestli dobře.Trpím mírnou inkontinencí a když to tak shrnu,je to to jediné co mně po té operaci opravdu vadí.Několik dnů dobrý a pak zase kapu.Stačí se víc najíst,nebo mít těsnější kalhoty a je to horší.Taky mám pevnou vůli a výdrž,tak pořád cvičím dál,jen se bojím abych nebyla ta výjimka co potvrzuje pravidlo a nepomůže mně to.Krásné dny a napiš.