Nazdárek, zdraví kašpárek . Tak holčiny, můj sen ohledně orbitreku se začíná pomalinku, ale jistě plnit- dnes jsem úspěšně složila druhou zkoušku ze 6. Takže ještě 4 a kupuju orbitreka . Já se na něj tááák těším. Trošinku mě nalomil Bobik - já se rozhoduju mezi Landfitem ( 6990,-Kč) a Ketlerem (7990,-Kč). Ten Ketler je už krapátko dražší, ale vím, že je fakt dobrý. Sice je to jen ta nižší třída, ale......No a navíc, když chce jít má drahá polovičku do toho finančně se mnou , tak proč toho nevyužít .

To byl dneska holky den! Zkouška byla úplně v pohodě. Otázky mi sedly. Učila jsem se celkem dlouho a učiva nebylo tak moc. Příští čtvrtek bude jiné psycho. Kdybyste holky viděly koho jsme dneska vezli až domů!!!!!! Toho blbého učitela, kterého nikdo nemá rád!!! ( ke kterému jdu v ten čtvrtek na zkoušku, které se mimochodem bojím nejvíc)My jsme stáli na chodbě (já, můj a kámoška) a on přišel a prý: jak jezdíme do školy. My že autem. A on, jestli bysme ho prý nezavezli domů, že bydlí kousek od Hodonína ( naším směrem), že ho bolí strašně v krku . No já nevěděla, jestli se mám začít smát. Tak my, že jo. Jen co odešel, to byl výbuch smíchu. Když jsme si představili tu hodinovou cestu, tak jsme zezelenali. Zrovna vést takového pablba . No nakonec to bylo v pohodě - já seděla s kámoškou vzadu (pustila jsem ho na moje přední sedadýlko) a on si vykládal s Martinem. Pak jsme vysadili kámošku a jeli už jen ve třech. On se furt chlubil, tím svým úžasným titulem ( docent) a dělal z toho, jak kdyby byl bůhvíco. Dojeli jsme k takové obří vile, on vyskočil a to bylo celé. Kdyby nás ze slušnosti třeba pozval na kafé, nebo dal Martinovi něco na benzín. Ne, to už se pan docent neobtěžoval. Prostě typ člověka, co by si pro korunu nechal vrtat koleno. No měla jsem po náladě........

Jen, co jsme dojeli domů, jsem si vzpomněla, že jsem chtěla jet do Hodoša do Lídlu - mně se to úplně vykouřilo z hlavy. No tak jsme popapali, převlékli se z těch zkouškových mundůrů a jeli zase do Hodonína. Pak jsme dojeli domů a já jak ještě byla v ráži, tak jsem vygruntovala celý barák.. Tak mě Martinova mamka pochválila. Zítra totiž Marťa slaví narozky, tak budou jiné starosti - chlebíčky a podobné věcičky. Do toho se už dnes musím začít učit tu logistiku. Holky řeknu vám, že mě se tak nechce - hlavička už stagnuje a bolí. Měla bych si dát pauzu, ale když se podívám do těch skript, co mám za těch pár dní dostat do hlavy, tak je mi blbě. A navíc je to takový technický předmět - a hodně prý od zkoušky vyhazuje. Jestli nám to nedá, tak mu řeknu, že jsem ho měla radši z toho auta vyhodit

Holčiny nahlašuji svou váhu - 53,5 kg... Není to na desetiny gramů přesně, protože mi digitální váha blbne tak jsem zase vytáhla tu starší ručičkovou Ta digitální váží ale zajímavě - hupsnu tam poprvé - 53,8, podruhé - 55,7, potřetí - 50,1 i když ta poslední váha by mě potěšila ale šla zpátky do skříně

A gratuluju k výsledkům holky

Souhlasím,i já jsem ty pocity měla,také držím palečky a už ať to máte úspěšně za sebou,jak čtu je to pro Vás opravdu stresující období...ale potom si budete užívat krásné odpočinkové chvíle,ak to holky ještě vydržte.

Už sem se lekla,že jsem tady vyučená sama.Jsem ráda Sonísku,že si tu aspon ty! Už sem si připadala ztracená tady vtom neustálém studování! Ale jinak holkám držím palečky!

Ahojky kočenky moje,hlásím váhu 78kg já vím,že už se tolik nezůčastňuji komentářů,ale opravdu jsem teď dva týdny dosti zaneprázdněná.Stále někde musím jezdit,tento týden mám noční a tak jsem vždycky trošku pospala,pak vyrazila a vracela až k večeru a to jsem si Vás v rychlosti jen pročetla a za chvíli zase do práce.Jsem vždycky po té noční nějaká vycuclá,nevyspalá a někdy nemám i náladu vůbec něco psát.Nemluvě,že poslední dobou ani nemám na co reagovat,příspěvků je zde hodně málo a k diskuzi o studiu nemohu nic dodat,protože jsem jen vyučená.
7.6 máme sraz ze školy,tak jsem teď hodně řešila co na sebe a musím s velkou radostí napsat,že jsem konečně při nákupech neodjížděla s brekotem,že na slony nic nemají a úspěčně jsem nakoupila.Pro mě to hodně znamená.Loni jsme měli sraz po 30letech od ukončení základky a domluvili jsme se,že se budeme scházet již každý rok.Už se na všechny zase moc těším a letost přiedou i Ti co loni nemohli,tak opět nové poznání.O to více jsem potěšena,že přijedu bez nějakého toho kilíčka a za to vděčím především Vám.Určitě bych to sama nezvládla.
Dneska musím ještě do práce ,ale nějak se to už vydrží.
Všem moc gratuluji k úbytkům,u mě to jde také už hodně pomalu,ale hlavní je,že jde.Jsem maximálně spokojená,stejně už jen tak 3kg ,protože i když číslo stále vypadá děsivě,na vzhed je to jiné a pokud bych šla stále dolů,byla bych už v puse hodně propadlá a jak říkají dcery,škaredá.
Tak se mějte všechny mocinky krásně a já se určitě polepším.
Mám Vás stále ráda a díky,že jste....

Sonisku už dlouho jsem tu od tebe nezaregistrovala ani řádek. Copak je s tebou?
Dáša je zamilovaná až po uši, což ti děvče ze srdce přeji. To máš místo omluvenky, že na nás teď nemáš tolik času.

Jandulko to je škoda , že jsme se tak minuli. Cičko na orbitreku je paráda. No my už máme naštěstí všechno vybudované a zařízené, tak si můžu dopřávat už takové nadstandartní věci. Ale ty to svou pílí zvládneš i bez orbitreku ne?

Verunkov než se tady udělá krásné počasí, tak moje opálení bude už dávnou v čoudu. Je to opravdu děs.

Tak děvčátka slibují nám krásný víkend, snad to bude pravda a sluníčko opravdu vykoukne.

Hibiskus já se omlouvám, ale na váhu hupsnu až zítra ráno a nahlásím. Dnes jsem měla kalup s dětmi - jedno do školky a s druhým na alergologii na kontrolu a to už na 9 hodinu a až do Líšně, tak jsem si na váhu ani nevzpomněla. Ale tentokrát to nebud radost z úbytku, ale pěný nadbytek. Měli jsme včera návštěvu a pěkně jsme baštili a mlsali a taky popíjeli. A vůbec jsem teď jako urvaná ze řetězu. Hubnout už tedy nepotřebuji , ale nabrat bych to tedy nechtěla . Tak uvidím zítra a hned se začnu zase krotit a hlídat.

Jinak už zase cvičím a můj nový Orbitrek od Ketllera je naprosto úžasný. Šlapu klidně i hodinku a jede to jako po másle. Tričko propocené, ale jak je tichounký a dá se tam nastavit ta různá trasa, tak mě to děsně baví. Snad tím ta kilečka zastavím .

Mějte se krásně. Ještě kouknu a dočtu příspěvky a večer se mi podaří něco dopísnout. pááááááááá

Gratuluji všem, kteří mají úbytky i všem, kteří se stále drží na stejné váze (protože i to je umění) a ti co mají o trošku víc vzkazuji ať nezoufají (pokud nemáte zrovna své dny, tak se zkuste zamyslet a určitě si každá najde v čem dělá chybu).

Vítám také nově příchozí a s tím, že se ti váha zastavila si hlavičku nelámej. Ono to tělo si také musí zvyknout na určitou změnu a když nepolevíš, tak se váha zase pohne dolů. Mi váha stála přes měsíc. Pokaždé když jsem stoupla na váhu, tak tam bylo stejné číslo. Až teď konečně!!!!! Hlásím, že nová váha je 67. Já vím, že nic moc, ale já mám opravdu velkou radost. Také jsem se už bála, že to dolů nepůjde.


Domasovando gratuluji. Opravdu je to nádhera, že ti to vyšlo. Hodně štěstí!!!!!

Ještě chci pogratulovat Megii k miminku. Hlavně ať jste oba v pořádku. Dávej na sebe holka pozor.

K diskuzi o studiu. Když jsem ještě studovala, tak mi také přišlo, že je to k ničemu, že mi to nic nedává a hlavně že jsem někomu stále na obtíž a musí mě vydržovat. Teď když na to po těch hodně letech vzpomínám, tak to bylo nejkrásnější období. V podstatě žádné velké starosti a problémy. Navíc opravdu bez titulu má člověk dnes jen pramalou šanci najít dobré ale i dobře placené zaměstnání. Takže pokud to jen trochu půjde hoďte všechny pochybnosti za hlavu a školu určitě dodělejte.

Kočandy , hlásím 62, 8kg!!!!!!!!
Tedaaaaaaaaaaaaa, tu dvojku jsem už strááááááááááááááášně dlouho neviděla! Tolik jsem měla snad tak ve druháku na střední!!!

Huráááá!!

Teď se chystám jít plavčit..Dám zas 2km.. Dlouho jsem nebyla, když jsem se poslední 2 týdny jen učila..

Mějte se krásně!

Ahoj děvčata.Promiňte, že jsem se dlouho neozvala, nešel nám internet.Dneska jsem hupsla na váhu a mám 66,4kg. Docela výkon na to, že jsem doma už přes měsíc.Přece jen je nástrach plno V pondělí jdu k doktorovi a v úterý už nastoupim do práce.Docela se i těšim, je to už dlouhý.Jinak všem gratuluju k úbytkům.Přeju krásný den

myslím tím ve cvičení, moje mamka je takkovej trochu pecivál, taky si myslím, že by mohla něco zhubnout, ale to ona má milion výmluv, že by prý nic nemohla jíst atd atd. A kamarádka ta mi řekla, že než cvičit, že radši nebude jíst. Ostatní holčiny jsou odjinud a nebo se neshodneme ve volné čase. Párkrát jsem byla s přítelem v posilce, ale myslím, že je to zbytečné vyhazování peněz, protože jsme malé město a máme tu jen jednu posilku a v ní jsou stroje tak 100 let staré, cvičením na nich hrozí úraz. Radši si tedy zacvičím doma s DVD, kolo a běhání (to už jsem ale taky dlouho neprovozovala). Víkend mám bohužel pracovní, ale od pondělí mám 7 dní dovolené, tak to bude cvičení

Tak já se do toho pomalu dostávám. Nejvíc mi pomáhá, že se mnou jezdí mamka. Sama bych si beztak hledala výmluvy, ale takhle jsme na to dvě. Byly jsme na aerobiku v pondělí ve středu i ve čtvrtek a dnes jdeme na bazén ještě se ségrou. No a možná si zacvičím i s Vaškem. Přece jen bazén je spíše takový relax.
O víkendu bude prý zase hezky, tak se těším na zahrádku a na kolo. To bude zase něco jiného. Dokonce mě baví i učení, když je pěkně. Vezmu si to ven na lavičku a šrotím od rána do večera a ani mi to nepřijde. Ještě se u toho opálím, haha
No končím. Už se fakt jdu učit. A ten úbytek od minula je akorát. Koukala jsem na min tabulku a mám to přesně dvě kila, tak to stačí. Ať pak není jo jo, viďte

Já úplně zapomněla, že je dneska. No bohužel váha je stále stejná 54,6 Kg. Sluníčko díky za reakci. Dnes mám volný den, tak mám to cvíčo naplánované na podvečer, a večer kupu prádla na žehlení. Teď dopoledne musím kuchtit a odpoledne něco provádět doma. Na cvíčo pořád myslím, už musím zneškodnit tu svoji nechuť a výmluvy. Dřív mi to vůbec nevadilo a ráda jsem cvičila, musím se do toho zase dostat a pak to bude určo fajn.

Domošovandi, je krásný číst to tvoje zaláskování

Mějte hezký den Viktorky
Večer zase nakouknu, ale až po tom cvičeníčku

Holky, tak já tedy nic moc. Mám sice úbytek, ale chtěla jsem mít už pod sedmdesát, no neva. Tak příště. Moje váha je tedy 70,5 kg. A to jsem začala poctivě cvičit. No příště už to bude nastopro šedesát něco...Tak ostatním přeji taky fajn úbytky a Lilimi nic si z toho nedělej. Však ono to zase půjde dolů...

Ahoj holky,tak já se dnes můžu konečně pochválit mám 65,5kg Toto číslo sem si moc přála.No a ted to jěště dotáhnout na těch vysněnych 60.!!!!!

teda moc gratuluju k tvemu zalaskovani a taky ze se to vyvyjí tak jak si přeješ....

JInak vaha no...rika se mi to těžce 87 ...fuuuj je mi ze mně špatně....budu muset na to vic dbat. jenže milaček mi dneska dovezl bilou milku pry za to že se mnou večer nebyl ( měl noční) prostě pokld. řikal že mu stačím takova jaká jsem a at už nehubnu...jenže já chci dolu na těch 70 nejlepe 69 a pak pujdu konečně na to tetovani...no nic musim k doktorce ab ymi zrušila neschopenku....ahojky a sand vaše ubytky budou lepší než ten muj hnusnej narust

Jdu Vás jen pozdravit a nahlásit váhu mám 0,5kg,přišly
mé oblíbené dny,tak nic moc.Taky jsem Vám chtěla napsat,že Vás poctivě
každý den čtu,ale nemám čas odepisovat,pořád tady něco kutáme a
mám spoustu zařizování a vyřizování,tento víkend ještě ke všemu
jedeme kmiláčkovi domů(pozval si spoustu kamarádu)tak budeme
grilovat a příští týden jedeme nanovo to zase bude jeho maminka zapijet
kolaudaci hospody a bude rožnit prase(ještě,že je nejím)takže kromě
tohoto víkendu,na kterej jsem naložila kuřecí maso,nebude žádné
pokušení.Včera jsem jim napekla řezy(to aby nastavající tchýně viděla
že umím péct -nééé
tak to není,dělám si srandu je to suprová ženská,takovou tchýni bych
přála každému)a to pro mě není taky žádné pokušení,protože zákusky a
takové věci nejím.Tak se holky mějte já chvátám,musím jít žehlit,pak
nachystat věci sebou a jedu ještě odpolko do Brna do banky.Tak
papa a myslím,že se ukážu až v pondělí,to zase bude dočítání

k tomu odhodlání. Vím, jak je těžké se odhodlat, mě to trvalo několik týdnů, vlastně možná měsíců, ale ted se toho nesmím pustit. Trvalo chvíli než jsem opravdu sama sebe přesvědčila, že prostě musím, a proto si nepřipouštím žádné výmluvy. Běhám min. 2x týdně plus nějaké to cvíčo, ale snažím se neflákat a poctivě počítám kj. Dneska mi to ale ujelo, v práci to dneska bouchlo, přišla jsem domů děsně nervozni, a snědla jsem bílý rohlík (který normálně nejím, je odporný), k tomu kousek hermelínu a dokonce půlku ostravské klobásy, přitom se uzeninám běžně vyhýbám. Bohužel jsem se nedokázala ovládnout, ale naštěstí to v součtu za celý den dá "jen" 6500 kJ, což je ještě dobrý.Jinak už asi 14 dní se držím mezi 4500 - 6500 Kj, ale i když výsledky zatím nevidím, vím, že musím vydržet

jako na potvoru tu zrovna nikdo není.


K té digitální váze. Mám doma taky poměrně novou, dostala jsem jí v práci, ale myslím, že nijak zvlášť drahá nebyla, tak něměj strach. Váží tak jak má, ukazuje poměry vody, tuku, svalů a kostí a to myslím stačí.

Moc zajímavá diskuze se tu rozjela. Četla jsem ji už odpoledne, ale byla jsem v práci, a tam jsem nechtěla nic zdlouhavě psát, chci taky trošku přispět z mou zkušeností.
Už na začátku střední jsem byla rozhodnutá studovat co to půjde, nebo po škole odjet někam hodně daleko na nějaký ten rok. Ne že by bylo učení mým koníčkem, ale přišlo mi, že kdo v dnešní době není inženýr jako by snad nebyl člověkem. Ve druháku/třeťáku, teď úplně přesně nevím, jsem se zamilovala, ta láska mi vydržela do teď, bude to už pět let. Školu jsem zdárně dokončila maturitou, ale na další studium jsem přestala myslet, protože jsem chtěla být jen s tou mojí láskou. Můj partner je o 7 let starší než já, takže už nějaký ten rok pracoval a vydělával korunky. Já si po maturitě užívala poslední prázdniny, žádná přihláška ani odjezd do ciziny se nekonal. V září jsem začala pracovat. Měsíc na to jsme si koupili byteček 1+1 a já ani nevím jak, ale odešla jsem z domu, bylo mi 20 let. Po třech měsících jsem musela odejít ze zaměstnání, protože jsem bohužel na pracovišti poznala co to je ***uální obtěžování. Když jsem se z toho dostala tak jsem nastoupila do svého současného zaměstnání, kde jsem byla do nedávna spokojená. Zatím jsem nikdy nelitovala toho, že jsem na žádnou další školu nešla. Už jen když čtu co všechno vy studující zvládáte si říkám, že na tohle bych nikdy neměla, Vás samozřejmě tímto obdivuji. Samé zkoušky, mě stačilo, když si vzpomenu jak jsem se potila u maturity, fuuuj. Jsem hrozná trémistka, a při výšce bych měla přinejmenším žaludeční vředy.


Když si tak vzpomenu tak jsem za tu dobu byla a vlastně jsem šťastná. Malej byteček jsme prodali a koupili novej a velkej, sice jsme zadlužený, ale už jsme jej stačili zrekonstruovat podle svého a penízky nám naštěstí nijak nechybí. Mám bezva chlapa (sice bláznivej fotbalista, ale pořád lepší než hospodskej povaleč), mám i vysněného pejska čivavku a vlastně všechno na co si vzpomenu (kromě té dokonalé postavy). S mamkou mám mnohem lepší vztah než když jsem bydlela doma. Nevídím nebo neslyším ji dva dny a až se mi stýská. No co vlastně lituju je to, že se mi z hlavy vykouřila angličtina. Nedávno jsem začala přemýšlet, že bych mohla změnit zaměstnání, protože v tom nynějším to jde nějak moc z kopce. Ale na těch nabízených pozicích je většinou podmínkou angličtina, na kterou si netroufám. Myslím si na nějakej kurz, ale s mýma směnama bych jej nemohla navštěvovat pravidelně. Tak to je asi moje jediné dilema. No to je takovej pohled z druhé strany. Jednou mi možná další vzdělání bude chybět, ale já už si tuto cestu vybrala a při nejhorším se dá studovat téměř kdykoliv. Chtěla jsem toho napsat mnohem víc, ale při psaní mě nějak opustila myšlenka celého příběhu, tak je to taková zkrácená verze.


Zapomněla jsem do toho příběhu uvést, že mám vlastně jedno trápení a to je můj močák, tohle téma rozebírám sice na jiné diskuzi, ale pár z Vás mi tam přispělo. Mám cíl se toho utrpení zbavit a nad neustálými záněty zvítězit.


Vítám tu nováčka (Michaela myslím), s tou váhou jak jsi říkala, že se ti zastavila, tak mě bohužel taky, u mě to za to může nedostatek pohybu, o čemž vím, ale zatím jsem s tím nic neudělala, stydím se, nějak teď nejsem odhodlaná. Už si říkám týden, že musím musím musím cvičit, ale jako vždy si najdu nějakou hloupou výmluvu. Takže jestli nejpozději v pondělí nezačnu tak ………………už sem nebudu moc chodit. To je výzva, já tu načuhuju každý den, minimálně dvakrát.

Ahojte, nejdriv chci podekovat za nazory na digitalni vahy, nakonec jsem teda objednala tu prvni. Ma hodne funkci - narozdil od te druhe nejenze vazi a meri vodu a tuk v tele, ale take meri procento svalu, kosti a taky spocita doporuceny denni prijem kalorii. Jedine, ceho se bojim je, ze stoji pouhych 500, coz mi pripada na tolik funkci podezrele malo.....

Jinak se chci pridat do rad vysokoskolacek unavenych ze zkouskoveho...... Neceho je opravdu prilis, profesori nemaji rozum - o prednaskach se zakecaji a nic kloudneho nereknou a my pak mame precist na zkousku treba 20 knih, z toho vetsinu v anglictine,ktere se jeste hodne tezko shaneji. Ja musim rict, ze co jsem na vejsce, tak nejsem vubec stastna a zivot se mi totalne rozsypal, stiham toho daleko min nez na gymplu. Ne ze bych mela mene casu, to je naopak, ale prave v te velke mire svobody je zakopany pes. Na gymplu jsem mela pevny rezim - vstavat v pul 7.,pak tak do 4 ve skole, potom nejake zajmove krouzky, ktere si drzim dikybohu doted a vecer bud jeste nekam vyrazit za zabavou, nebo domu a ucit se. Zato ted na vejsce jsem se stale nenaucila si cas zorganizovat sama, takze ackoli mam volneji, vestinu sveho casu totalne proflakam, denni rezim nemam zadny - do skoly vstavam v 6, jine dny vstavam treba v 10, chodim spat treba ve 2 rano, takze nemam zadny pevny rezim a citim se strasne unavene a nevyrovnane. Hrozne moc se nemam rada za to,kolik casu ztratim,neustale neco nestiham a pritom ho mam k dispozici nejvic co jsem kdy mela a mit budu. Ale bohuzel, stale nejsem panem sveho casu. A dalsi vec, co me hrozne tizi - jak uz psala Nika, uplne intenzivne citim, jak mi od gymplu zakrnel mozek. Na gymplu jsem treba maturovala z matiky, ackoli nemam moc matematicke mysleni, rozhodla jsem se, ze z ni odmaturuju a byla to pro me takova vyzva. Nejdriv slo uceni matiky z tuha, ale pak jsem mela hroznou radost, kdyz jsem videla, jak se mi ta matematicka cast mozku rychle rozviji, bavilo me to a odmaturovala jsem za 1. Ted na vejsce matiku nemam, jsem na fakulte socialnich ved UK a je to skola, na kterou jsem nikdy nemela jit. Moc jsem tam chtela, byly hodne tezke prijimacky, brali jenom 7% lidi, tak jsem byla moc stastna, ze jsem se dostala, ale je to jeden velky omyl, vubec me to nebavi, nic nas nenauci, obcas mi to pripada jako zly sen. Mam pocit, ze nektere fakulty UK uz se jen vezou na dobrem jmene, ale vic nic. I proto jsem si ted podala prihlasku na druhou vejsku - na VSE. Ne ze by me nejak moc lakala ekonomie, ale na druhou stranu, doufam, ze zase po case rozhybu sve zakrnele nematematicke zavity a ze to zase pujde, jako to slo prede dvema lety. Ted se krome zkouskoveho v soucasne skole a pripravy tezi bakalarky ucim tedy jeste uplne jine veci na dalsi prijimacky, takze je toho opravdu dost. Na druhou stranu, je to pro me zase vyzva, jak rozhybat svuj zakrnely mozek

Preju hezky den, pevne nervy do zkouskoveho a jdu zase na to......

Ahojky holky, moc se omlouvám, že tu teď nechodím, ale drtím se jako zběsilá , 3. 6. mám státnice - už aby to bylo za mnou, už jsem fakt hrozně unavená a o zdravém životnim stylu a cvičení nemůže být vůbec řeč! Ale po státnicích se to všechno zlepší, slibuju! Tak mi holky držte 3. pěsti ať alespoň za tři vyjde!

Ahoj holky! Tady se to rozjelo teda. No já bych chtěla přivítat novou dušičku Michaeluu.Tak tě tu vítám a hurá do toho!! Píšeš,že se ti to hubnutí zastavilo.Mě to taky dlouho stálo.Ale ono se to rozjede neboj.Zítra se ukáže jak to jde.My sme byli dnes na dlouhé procházce s malou,ale to počasí je fakt děs!No a ted sem si udělala zeleninkovy salát.Tak si pochutnávám. Tak zatím pa.

Pěkná diskuze se tu rozjela
V mnohém souhlasím s Petrasan. Studium je velice krásné období života. I když musím říct, že zkouškové mě ubíjí stejně jako Niku. Zrovna se snažím učit matiku. Zkoušku mám v pondělí. Je to děs. Čtu skripta a vůbec nechápu o čem to mluví. Jsou to věci, které absolutně nikdy nemůžu v učitelství na druhém stupni ZŠ využít. Velice mě nadchl systém v Norsku, kdy jsme se učili příklady, které později opravdu můžeme využít pro děcka na základce. Na Ostravské nám tvrdí, že musíme být o krok dopředu, ale je to blbost. Stejně každý hned po zkoušce všechny ty nesmyslné definice a vzorce vypouští z hlavy. Nebylo by lépe, kdybychom věnovali čas smysluplnějším věcem?
Ale musím říct, že mimo zkouškové mám spousty času, můžu vstávat kdy chci, jelikož si tvoříme rozvrh sami. Chodím na brigádu alespoň o víkendech. Byla jsem 2 krát na 4 měsíce na Aljašce a na 4 měsíce v Norsku. Všechno jsem si hradila sama. Kybych nebyla student, tak se tam nikdy nedostanu. Vždycky jsem si říkala, až vyhraju milion tak se někam podívám a ono to jde bez toho aniž bych vyhrála V září si chci najít podnájem v Ostravě alespoň na ten poslední rok studia. Abych nemusela dojíždět a hlavně abych měla soukromí a klid na učení. Ne že by mi doma bylo špatně. S rodinou vycházím. Ale mám pokoj se ségrou a prostě to soukromí tady nemám. Je mi 22 tak bych už se chtěla osamostatnit.
Přes prázdniny hodlám napsat diplomku. Taky si nemyslím, že to bude taková hrůza. Nejhorší je začít, dokopat se k tomu. A pak už to snad půjde.
Tak já jdu na ty afinní prostory ať to mám z krku... Mějte se prímově děvčata. A ať se vám ve všem daří.

Díky Petrasan za cenné rady a názory. Jde z nich cítit nadhled. Opravdu si vážím každého názoru. Možná mám jen takové menší krizové období. Jak se znám brzo to přejde. A vystihla jsi to přesně: je to jen blbé biflování teorie, ale praxe žádná. Kdyby školy hleděly víc na praxi a existovala by nějaká možnost se připravit na budoucí povolání už na škole, byl by to obrovský krok vpřed. Všechno je tu totiž postavené na hlavu. Kamkoliv po škole přijdeš, chtějí praxi......prostě nekonečný kolotoč nad kterým zůstává rozum stát. Možná právě z toho mám strach. Že studuju, ale stejně mi to bude k ničemu - protože je tolik nezaměstnaných vysokoškoláků, až je mi z toho nanic. V tomto státě se bohužel vzdělání necení....pořád jsme o krok pozadu před západem - vždycky tomu tak bylo a nejspíš i bude.

tohle chápu a nenapadám. Jsi ráda na místě. Tlumočila jsem jen svůj názor. Jinak já jsem vzdušné znamení, pokud to bereš i z tohodle hlediska - vodnář, tudíž já mám to lítání v krvi. Změna a pohyb je pro mě motto.Život s rodinou už je jiná etapa, to víš , že budeš mít spousty zážitků ale diametrálně odlišných.
Byla jsem 2 roky mimo ČR a nelituju, mnohému i včetně jazyka jsem se přitom naučila a především poznala jiné životní přístupy a styly. Měla jsem taky štěstí, že jsem byla v hodně multikulturní společnosti. Cestování během dovolené, když uvážím , že mám většinou max. 14dní, nevidím jako úplně to pravé. Je to většinou takové povrchní a rychlé pro mě a to se mnozí jistě ohradíte, moc turistické. Většinou chci poznat víc než jen navštívit památky a vidět přírodu. Ale Slunko užívej , jak umíš...

unavená si, protože je to stereotypní se stále učit, navíc se pohybuješ pravděpodobně v pusté teorii, která ještě není podepřená praxí, pak to není žádná zábava ale biflování. Souvislosti ti dojdou, až se s daným problémem setkáš v praxi. Ale to je v našem školství většinou kámen úrazu. Vyčerpaná - tak to zkus zkombinovat s nějakou manuální prací či činností. Nemáš třeba zahradu? Pro mě je to fantastická relaxace, při které vypínám a to se taky živím hlavou.
Horší je ta potenciální tchýně doma. Znám to, taky jsem bylela s přítelem 5 měsíců u nich, ale raději jsem si našla byt s dalšími lidmi. Až po několika letech chození jsme s přítelem začali bydlet. Jinak byt jsem si platila z peněz, které jsem vydělávala. Studování nevzdávej a bakalářka, až ji napíšeš, bude ti to připadat jako sranda. Hele já neustále něco píšu v rozsahu bakalářek či seminárek a ani mi to už nepřijde, jen se toho nesmíš bát, nehnus si to pro sebe. Bakalářky a diplomky se píší pro to, aby sis osvojila především určitý způsob práce, naučila se systematicky pracovat s prameny a analyzovat určité problémy. Tak se tím tolik netrap. Největší sranda byla , když jsme si ve škole ověřili se spolužáky, že někteří prof. čtou pouze úvod a závěr. Tolik je to otravuje a můžu jen potvrdit. Ocitla jsem se taky na straně učitele. A největší otrava jsou pro ně zkoušky a vytváření různých testů. Takže se školy neboj a nedělej si to ošklivější než je. A pěkně pokračuj na magisterském, v budoucnu nebudeš litovat.
Jestli jsi unavená a vyčerpaná udělej si také nějaký "režim", co ti pomůže, zapoj do něj oblíbené činnosti. Zvol i jídlo, které ti udělá dobře, neříkám, aby ses cpala cukrovinkami, ale můžeš si něco dobrého uvařit, upéct. Pij taky nějaké bylinky, které ti vrátí energii. Musíš se pozitivně nakopnout. Už nebudu "radit" a jdu pracovat, valí se to tu na mě.

Petrasan: Ty jsi to vzala hodně z nadhledu, ale když ted vidím sama sebe po roce studií, tak jsem opravdu ráda, že jsem tam, kde jsem, nelituju, že nejsem na jiné části světa. Já jsem asi hodně přízemní býk, ale nemám potřebu se nikam rozjíždět, mým snem bylo to, co je teď a vůbec se necítím tak, že bych nevyužila svůj čas. Vím, že jsem si studia užila a nelituju. Byla jsem i v zahraničí, takže necítím nějakou ztrátu času nebo možností.
Vím, že času bude ubývat, ale už pár let si uvědomuju a vážím času, tak se ho snažím využít, i když vím, že možná pořád mám rezervy, snažím se.
Záleží na založení člověka, to chci říci, že létat po světě má potřebu jiný typ člověka, co jsem já. Cestovat chci, ale v rámci dovolených, ne na roky :). Myslím, že i s rodinou lze zažít spoustu zážitků, děti nejsou pořád jen batolata.
Nevím, ale nelituju ničeho...

Ahojky,

mohla bych se taky k vám přidat?
Já začla hubnout asi před 2 měsíci a už mám taky pár kilo dole a všimli si toho i lidé z okolí. Měla jsem velkou radost jak mi to jde,ale ted se mi váha něják zastavila a nejde něják dolů. Začla jsem chodit 3x týdně do posilovny a docela mě to i začlo bavit!

Petrasan má jako obvykle pravdu... Pěkně jsi to napsala! Taky si myslím, že období studia je nádherné.. Já teda na výšce nebyla, ale na střední vzpomínám strašně ráda.
Jsou tam starosti s učením... ale opravdové starosti opravdu začnou až společným bydlením, prací, hypotékou atd.... času je málo...
Ale já si nestěžuju. Taky ještě nemám děti, takže toho času přece jen mám dost oproti holkám, co už mají děti...

Ale jak říká Petrasan, když se chce všechno jde. I to hubnutí. A to děkuji Petrasan za pochvalu.. jsi moc hodná! Já do nedávna taky měla 100 výmluv proč jsem snědla čokoládu, proč jsem nešla cvičit... že začnu až zítra.... A od 1.4. fakt konec!!!! A jde to holky. Fakt mi věřte! Já to měla podobně jako Žanetka...
Ale když mi každý říkal, že jsem přibrala atd... Já jsem ze začátku jen brečela někde v koutě, nenáviděla se a nevěděla jak začít.... Teď mi stouplo seběvědomí a každým kilem i cm se mi zvedá...

Jděte do toho holky...