Paradoxní na té tvé poznámce o manželství v minulosti je to, že dřív lidé chápali manželství jako závazek, jako vzájemný těžko zrušitelný slib tak pevný, že neváhali dokonce spojovat svoje (obvykle značné) majetky.
Dnes je zvláštní, jak lidé tvrdí, že na "společný život" nějaký ten "papír z úřadu" nepotřebují. Je fakt, že ten slib je značně devalvován tím, jak snadno lze manželství rozvést, ale pořád je to o těch lidech. V době kdy se vesele porušují i obchodní smlouvy je manželská smlouva (slib) také pojem poněkud "neurčitý".
Dnes když před oddávajícím vyslovují budoucí manželé svůj slib o "...péči a podpoře v dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci..." tak by tam měli na konci mít ne "...dokud nás smrt nerozdělí..." ale raději by měli říkat "...dokud se mi budeš líbit a dokud mi budeš vyhovovat..."

A to je velká tragedie a obrovská škoda....

K mému příspěvku o manželství, chtěla jsem jen ukázat, že po staletí bylo manželství chápáno jinak než dnes, a nešlo jen o manželství pro majetek, ale např. pro šlechtické tituly, u chudých z prostších důvodů.
Ohledně Tvé otázky, jestli bych chtěla žít v manželství bez ***u? Odpovídám, že pro mne je důležitější žít ve spokojeném partnerském životě, manželství pro mne nic neznamená. Nechci nikoho urazit, je to jen můj názor.

No, to se nám to tady rozjelo zajímavým směrem

Napřed ta otázka předmanželského ***u. Někde jsem ta zahlédl slova smilník, smilstvo. Zvláštní, myslel jsem, že už tahle slova znají jen křesťané .

Co tedy znamená smilník a co je to smilstvo?
Ve Starém zákoně se tento výraz hodně používá ve spojení "smilnit s cizími bohy" a vztahoval se k situacím, kdy Izrael odcházel od svého Boha a uctíval jiné bohy a bůžky. Bůh jim to vyčítá poměrně často (asi byli stejní jako my) Stejný Starý zákon je velmi přísný co se týká ***u před a mimo manželského. Používal se pro tento "akt" hlavně výraz "cizoložství, cizoložit ". Pokud se přišlo na to, že muž spal s dívkou(pannou) tak je oba ukamenovali, stejně tak, pokud se muž vyspal s ženou, která byla vdaná za jiného muže. Pokud byla dívka znásilněna, ukamenovali jen násilníka, nebo se tento mohl vykoupit tím, že zaplatil otci dívky pokutu a tu dívku si pak vzal za ženu. S takovou ženou se pak už nemohl nikdy rozvést. Mezi Izraelci nesměli být žádné prostitutky ani prostituti (tohle asi moc nefungovalo). Bralo se to tak, že *** před manželstvím je nevěrou vůči budoucímu manželskému partnerovi.

V Novém zákoně Ježíš nastavil daleko vyšší standart:

Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: `Necizolož.´ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
Matouš 5:27 - 28 (NBK)

A apoštol Pavel v listu Korintským uvádí:

Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: "Ti dva budou jedno tělo." ..... Utíkejte před smilstvem! Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.

1 Korintským 6:16 - 18 (NBK)

Prostě podle Bible neexistuje něco jako "*** pro zábavu" nebo "*** na zkoušku" ani "*** pro *** samotný". Při každém tělesném spojení muže a ženy dochází k tomu, co Bible nazývá "jedno tělo". Jde o spojení na daleko hlubší úrovni, než je jen krátkodobé spojení dvou těl. A velmi zřetelné je v Bibli varování, že takové spojení se velmi těžko "trhá" či "rozděluje". Prostě dva lidé, kteří se spolu "vyspali" už se na sebe nebudou nikdy dívat stejně, jako před tím. Vždy bude mezi nimi "něco víc" a to právě souvisí s tím, že se stali "jedním tělem". Vím, o lidech, kteří se těžko vyrovnávali s tím, že před svým manželským partnerem "spali" ještě s někým jiným. Někdy to byl dost dlouhý "boj", aby s Boží pomocí zrušili pouto, které je s tím člověkem spojovalo a byli tak zcela uvolněni pro své manželství.

Padl tu dotaz, jak je to s tím, že věřící žena "mu musí být povůli, kdykoliv jemu se zachce ***u..."
V Bibli je pár míst, které muži rádi používají pro podobné případy. Je tam věta : "Ženy, poddávejte se svým mužům" nebo tak podobně. Je to v Efezským 5:22 Koloským 3:18 1. Petrův 3:1 můžete si to najít. Pak se tam také v 1 Korintským 7:3 píše: "Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži" ( žena muži ale i muž ženě, zajímavé, že?)

ALE !

a je to hodně velké ALE !
Muži zapomínají (asi nechtějí ) číst i verše určené pro ně, co se týká toho, jak mají milovat své ženy.

Z úcty k Bohu se poddávejte jedni druhým. Ženy, poddávejte se svým mužům jako Pánu. Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve - ona je jeho tělem a on jejím ochráncem. ..... Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. ..... Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, .... "Proto muž opouští otce i matku - aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem." .... Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.
Efezským 5:21 - 33 (NBK) zkráceno

Z dalších míst bych ještě uvedl např. 1.Petrův 3:7

Věc se má tak, že základem manželství je služba. Pokud OBA manželé skutečně SLOUŽÍ jeden druhému a mají jeden druhého za přednějšího sebe, a jsou ochotni OBA pro toho druhého obětovat sebe a své sobecké potřeby na úkor toho druhého, nemůže být problém ani ***.

Určitě jste viděli film "Želary". Tam se holka z města "z rozumu" vdá za horala. Všimli jste si, jak si ji získal? Bylo to milostným vrkáním, dárkama, vynucováním si ***u? Ne, on jí sloužil. Snažil seč to šlo, aby byla spokojená a měla se dobře. Choval se k ní tak mile, jak to jen šlo a bránil ji před "celým světem" - vzpomeňte si, že pak sama toužila se s ním milovat a dá se říct, že se díky přístupu jejího manžela stal z "hororu" čas, který se v rámci možností dal označit za "čas štěstí".

Velmi často dochází k tomu, že lidé zaměňují činné sloveso "MILOVAT" za pocit.

MILOVAT JE POSTOJ A ČINNOST, NE CIT.

Ten horal ve filmu "Želary" MILOVAL svou ženu jak nejlíp uměl....

A závěrem pro úplnost, aby bylo jasno:

Žádný "***" před ani mimo manželský není z pohledu Bible "čistý" ať jsou ti dva do sebe "zamilovaní" jak chtějí. Bible to velmi jasně nazývá hříchem. *** patří jen a pouze do manželství. To je jeho původní cíl, proto byl stvořen. Cokoli jiného je minutí cíle - tedy hřích.

Bez těch citátů z Bible to prostě nešlo. Tak snad toho nebylo moc....

Já jsem tě, Dano, pochopila. Jen to prostě vidím jinak.
Hm, s tím oblékáním je to takové všelijaké. Já jsem přece také psala o určitých hranicích, které snad každý zná. To je např. to, že nepůjdu ven s holým zadkem apod. Pokud takhle holka chodí, souhlasím, že to přahání.
I když jsou muži samci, tak by se měli umět ovládat. Jak jsi už někde psala - mají se dívat na člověka jako na osobnost, né na jeho vnady. Vše je prostě o ovládnutí se či o podlehnutí. Nemáme pouze ***. pudy, ale hlavně rozum, že?
Bůh nám ukazuje cestu, ale můžeme si vybrat, s tím také souhlasím, ale i bez něho to tak je.
Vždy mám na výběr, i když věřící nejsem, můžu si vybrat jestli budu žít tak, abych až se jednou ohlédnu, mohla říct..." Žila jsem dobře a jsem na sebe pyšná" nebo budu litovat a zpytovat svědomí, jak jsem byla sobecká a jak jsem komu ublížila atd....
Hm, v tom je právě asi to jediné, jak jsi psala - ( vše to, co vy popisujete jako správné, úmluvu od Boha, jak bych měla žít......), to mohu dělat i bez Boha, ale právě jde o to vzkříšení. Pokud člověk ale nevěří tomuhle, nemusí hledat Boha, protože je pro něj nejdůležitější život tady a teď, ale to, jak kdo žije, je pouze jeho volba a nemusí žít zle, i když není věřící.
Prostě já pořád tvrdím, že se vše prolíná. Nic není jen černé nebo bílé.
Chtěla jsem se ještě zeptat na ten ***. Můžete provozovat i jiné ***. praktiky, např. anální ***?????

Pořád si to nepochopila.,že Bůh nám ukazuje určitou cestu a záleží na každém z nás kterou cestu si vybere a po které půjde nikdo vám nic nepřikazuje.Bůh dal lidem volbu a svobodu a záleží jenom na lidech co si vyberou.Nevím jestli víte,že věřící žijí hlavně proto,aby se dostali tam na věčnost a znovu vstali a byli vzkříšeni při posledním soudu a přikázání je návod jak toho dostát. O tom alkoholu to je pouze o alkoholicích kteří si záměrně ničí tělo ne o lidech kteří pijí alkohol zběžně.Oblékání jsi taky nepochopila je to o tom,že žena záměrně provokuje a obléká se nevkusně a schválně odhaluje své vnady třeba jenom,aby si zdvihla prestiž nebo reputaci u šéfa atd.Nebo mladé holky nosí tak krátké sukně,že jim jdou vidět kalhotky i když se nepředkloní a co to potom s těmi chudáky muži má dělat.Pokud je muž zdraví samec nemůže to nevidět neříkej,že ho to nemůže ovlivnit a že si za to může sám a má se ovládat.Muž je už prostě tak stavěný aby myslel jinak . Asi to tady budu muset doslova rozepisovat tak jako to vysvětluji dětem v náboženství,aby jsme si rozuměli o čem píši.
Zkusme se pozastavit a podívat se na další přikázání


Cti otce svého i matku svou aby dobře ti bylo na zemi i na nebi
Každý kdo byl zplozen přirozeným způsobem má matku i otce
Jsou to moji rodiče a protože mě chtěli přijali mě za své dítě.
Věnovali mi péči, čas ,lásku, úctu ,výchovu, vzdělání,připravovali mě na život tak jak nejlépe uměli podle svého vědomí a svědomí.
Obětovali pro mne kus života a také čas který by mohli věnovat sobě,ale protože mě milují,tento čas darovali mě dítěti.
Za vše co pro mne udělali bych jim měl být vděčný ,vážit si jich a také jim poděkovat a nebrat vše jako samozřejmost.
Měl bych jim projevovat úctu i ve stáří neboť si to svým životem zasloužili.
Neměl bych ve stáří zpochybňovat jejich myšlenky neboť jsou to jejich životní zkušenosti a postoje a záleží jenom na mě jak se k tomu postavím.
Měl bych jim pomáhat v nemoci a podporovat jejich naději neboť si vážím i jejich stáří a všeho dobrého co vykonali.
Neodhodím je jako starý hadr když už budou neatraktivní a staří a nehodí se mi do krámu ani jejich řeči ani jejich názory neboť když jsme byli malí byli to právě oni kdo s námi měli trpělivost a poslouchali naše první slova a nesmysli.
Měl bych jim i pomoci neboť i oni mi pomáhali a byli u toho když jsme jako děti dělali první krůčky a hledali svou odvahu jak vše zvládnout.
Proto i mi bychom jim měli ve stáří pomáhat hledat odvahu v nemoci i jiných strastech.
Přesto,že udělali spoustu chyb měli bychom jim odpustit,aby rostla naše láska k nim i k Bohu a nestáli jsme na mrtvém bodě,ale viděli dál.
Neboť i mi se možná staneme jednou rodiči a měli bychom vést děti k úctě nás všech i ke stáří.

Stáří dnešní doba opomíjí a vůbec sním nepočítá a přitom tito lidé mají tolik zkušeností které by mohli předat dál,ale v dnešní době o to nikdo moc nestojí.Moje babička i děda byli nádherní lidé a měli velkého ducha byli moudří a já jsem je milovala,vždy budou mým vzorem a pořád na ně vzpomínám.Uměli mlčet když měli a uměli mluvit když měli.Stáří je nádherné jenom se na něj musíme podívat z jiné strany.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

No, takže k tomu, že žiju dobře a nepotřeuji k tomu Boha, jen sama sebe. Hranice jsou snad všeobecně jasné každému. Prostě pomáhám lidem, neubližuji, nepomlouvám, nekradu, nazabíjím atd atd....prostě nedělám nikomu nic, co by mu mohlo ublížit a co nechci, aby dělal druhý mně. To je to, jak žiju. Není to snad dobře?
Oblékání jsem pojala tak, že nejsou žádné hranice, protože co může někoho vybízet k nějakému pohoršování, tak jinému může připadat hezké, bez jakýchkoli postranních úmyslů. Je to prostě o tom, jak to kdo bere. To máme chodit všichni zahalení od hlavy k patě, aby náhodou někoho nevzrušoval výstřih nebo zadeček v uplých kalhotách? To není problém té ženy, ale muže. Ona nic špatného nedělá, vypadá třeba svůdně a za to nemůže. Nechápu, jak je oblékání srovnatelné s tím, že žiju dobře. Žití je hlavně o činech či nečinech, né o tom, co máme na sobě. Hranice dobrého nebo šptaného žití snad známe každý. V tomhle snad má každý jasno. V oblečení máme neomezené možnosti a přece takové základní hranice snad také zná každý. Mne by spíš zajímalo to pojetí podle Boha - když vím, že tím a tím budu vzrušovat šéfa atd....ale jak já mohu vědět čím ho vzrušuju? Nabízí se tady výstřih, ale jak jsem psala...šéfa zrovna může vzrušovat moje ***ka v upnutých kalhotách...pokud v nich budu chodit, dělám něco špatného? To, že vzrušují šéfa, je jeho problém.
Ten *** je o vzájemném řešení? No, já nevím, ale to tam nebylo. Bylo tam jen to, že má být žena po vůli a plnit manželskou povinnost. Teda samozřejmě i muž ženě. Tak já nevím. Možná jsem to špatně přečetla, přece jen na to nemám úplný klid.
A *** před manželstvím je jako skok do vody, kde to neznám. Teorie nikoho na praxi nepřipraví. Všechno může být úplně jinak. Žena potom např. zjistí, že se jí milování s manželem nelíbí, že jí ***uálně nevzrušuje nebo naopak ( partnerka nevzrušuje partnera) atd...Vždyť je takových vztahů, kde si ve všem rozumí, mimo ***u? Takové vztahy potom krachují - ***uální problémy potom vyústí i v jiné hádky a partneři si najednou nerozumí už ani v tom, v čem si rozuměli do té doby. Není lepší partnera poznat ze všech stránek, i v oblasti ***u, aby potom nedocházelo k problémům?
S tím alkoholem to nebylo myšleno jako nemoc. Nemluvila jsem o alkoholikovi. Každý člověk, který pije alkohol není alkoholik. Ani si jím každý člověk, který ho pije, neřeší problémy.
A k těm pohlavním nemocem. Ano, pokud by lidi nebyli nevěrní, nemuselo by být tolik pohlavních chorob. S tím nelze nesouhlasit.
Všechno je ale o konkrétních lidech. Všichni lidé, kteří nejsou věřící, nejsou smilníci. Nevěrní lidé jsou ti, kteří se neumí ovládat. Když nejsem věřící neznamená to, že se neumím ovládat.
Mimochodem..viděli jste toho věřícího pána, který měl ústa plná Boha a potom se velice věnoval té náhradní mamince ve Výměně manželek? Takže víra ani nevíra v Boha neznamená, že bude člověk věrný či nevěrný. Všechno je o našem přesvědčení a ovládání se. Bůh mu v tom evidentně nebyl na nic. Prostě se neuměl ovládnout a bylo jedno, v tu chvíli, jestli věří v Boha.
Zatím se loučím, ahoj

Chápu to správně tak, že bible přikazuje, jak má žena chodit oblékaná a že nesmí spát se svým přítelem, byť by to byl její nastávající, a že mu musí být povůli, kdykoliv jemu se zachce ***u...?

Opravdu žijeme ve 21. století a toto si lidé myslí?
To mi hlava nebere.

Pro mně je *** z lásky , byť mimomanželský, mnohem čistším aktem, nežli *** v manželství bez lásky.

Využít ***u po svatbě naplno neznamená před svatbou nějaký ***,ale teorii,zajímat se co od toho mohu očekávat číst poučné knihy,aby byl člověk připraven a přijal svoje tělo se vším co k němu patří.Praxe je manželství.To znamená začít využívat tento dar až v manželství.
Nechci,aby to bylo bráno jako útok,ale někdo z vás tu psal už nevím kdo,že Boha nepotřebuje,že ví co je morální a správné,že žije dobře a ví co je správné a teď otázka kde jsou hranice oblékání?Myslím si,že nikdo z nás nemůže přesně říct,že ví co je přesně správné a že ví že žije dobře a hlavně bez chyb.Právě Bůh nám ukazuje kde jsou ty hranice a buduje v nás vědomí,sebevědomí a svědomí.Oblékat by se měl každý podle svého svědomí a pokud vím,že tímto výstřihem omráčím šéfa a beru to jako prostředek k získání pozornosti a je to špatně. Myslím si,že každá žena dobře zná svoje přednosti a zbraně a měla by si být vědoma jak s nimi správně zacházet,totéž o mužích.Tady je hlavně řeč o zbytečném provokování. Samozřejmě něco úplně jiného je to v manželství.Tam mám na to právo neboť tohle všechno patří do manželství.
Ta myšlenka o vůli má daleko hlubší význam a ne,že má žena dělat vše co si přeje muž.I když by to někdo mohl pochopit přesně jako ty.Vůle znamená mi jsme dva a milujeme se a vůle znamená že budeme spolu hledat společnou cestu řešení.Mužova vůle znamená,že on udělá všechno pro to,aby byla žena šťastná a spokojená a žena mu to oplácí svou láskou a pokorou.Neboť právě žena je nejvíce zasvěcena do ducha a pokoje rodiny.
A když někdo chodí do kostela neznamená to,že je lepší nebo když pije alkohol,že si to dělá po svém .Ten člověk je nemocný a potřebuje pomoc o nás od všech neboť má problém s kterým si neví sám rady a neřeší to po svém,ale nezvládá to.Možná se i sám v srdci snaží,ale to se mi už nikdy nedozvíme.A to jsou naše úkoly.Pochopit člověka i s chybami,pomoci mu pokud mám zkušenosti a pokud můžu, ukázat mu,že tudy cesta nevede případně domluvit,ale nesoudit a neodsuzovat,protože sami nikdy nevíme kde můžeme bít mi jak skončit,koho budeme v životě potřebovat.Snad si v noci najdu čas na další rozhovor.
Přeji klid a mír v duši i v srdci vám všem.

Mám podobný názor jako Nux v tom, že si hodně lidí určité věci přejímá po svém a většinou hlavně to, co se jim hodí. Znám třeba člověka, který je velmi věřící, od malička. Chodí do kostela a jinak je teda velice hodný, ale......Pije alkohol a kouří, což by neměl, že jo.....Vždy si to nějak odůvodní. Je toho víc. Zkrátka je jasné, že lidem nevyhovuje vše, a tak si to nějak po svém upraví a je to.

Co se týká toho ***u. Neumím si představit, že bych se milovala s manželem až po svatbě. *** je pro mne důležitý, ne teda úplně nejdůležitější, ale je pro mne hodně. Co když si potom ti dva nebudou vyhovovat? A co znamená - věnovat se naplno ***u až po svatbě? To jsou nějaké praktiky povoleny před svatbou? A kde je hranice toho, jak se oblékat? Co může být pro někoho normální, pro druhého to může být už provokující, výstřední oblékání a zrovna tak některému muži je to jedno a jiný má hned myšlenky kdo ví na co....Také jsem v Bibli četla, že žena má být muži vždy po vůli. Takže třeba na *** nemá vůbec chuť, ale muž ano, a tak se s ním musí milovat?
Zatím končím, mám nemocné děti, ahojky.

Tak nějak nechápu smysl tohoto příspěvku. Že se lidi kolikrát berou jen kvůli penězům, to se ví. Že se propojení kapitálu dvou podnikatelů dalo žertem nazvat "manželství", to bych pochopil, ale proč o tom píšeš? To má být otázka jsetli má manželství ještě nějakou funkci? Nebo jestli si ho jen někdo nevymyslel, nebo špatně pochopil původní záměr? Tobě by se líbilo žít v manželství bez ***u?

To co napsala Nux, s tím souhlasím. Každý chápe jinak i význam určitých slov, proto dochází k různým interpretacím.
Chtěla bych se vrátit ještě k manželství. Z historických pramenů jsem se dozvěděla, že manželství sloužilo pouze jako duchovní svazek, a nedocházelo v něm ani k ***u.
Manželství se uzavíralo u bohatých kvůli majetku, titulům, u chudých z jiných důvodů atd. Vždy o nich rozhodovali druzí a oni se často neznali, takže o manželství z lásky nemohla být řeč. K uzavření manželství jako duchovního svazku docházelo také např. mezi bratrem a sestrou, dokonce mezi muži navzájem (opět nedocházelo k ***u). Dnes víme, že se tyto svazky uzavíraly ještě v 15., 16. století a asi ještě později na území naší země.

Není pravda, že Bible není autentická. Autenticita Bible byla již několikrát potvrzena, a to nejen odborníky na staré texty. Právě tito odborníci odhalili všechny "drobné doplňky", které vznikly během času opisováním původních textů. Například v 1.Epištole Janově, v páte kapitole, Bible kralická má tento text:

Všecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět; a toť
jest to vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše. Kdo jest, ješto přemáhá
svět, jediné, kdož věří, že Ježíš jest Syn Boží? Toť jest ten, kterýž přišel
vyznamenán jsa skrze vodu a krev, totiž Ježíš Kristus, ne u vodě toliko, ale u
vodě a ve krvi. A Duch jest, jenž svědectví vydává, že Duch jest pravda. Nebo
tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti
tři jedno jsou. A tři jsou, jenž svědectví vydávají na zemi: Duch, a Voda, a
Krev, a ti tři jedno jsou. Poněvadž svědectví lidské přijímáme, svědectvíť Boží
větší jest. Nebo totoť svědectví jest Boží, kteréž vysvědčil o Synu svém. Kdož
věří v Syna Božího, máť svědectví sám v sobě. Kdož pak nevěří Bohu, lhářem jej
učinil; nebo neuvěřil tomu svědectví, kteréž vysvědčil Bůh o Synu svém.

1 Janův 5:4 -10 (KR)

Já vím, kraličtina není jednoduchá na čtení, ale uvádím to zde proto, abyste mohli porovnat stejný oddíl v Nové Bibli Kralické:

undefinedVšechno, co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět. A to je
to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo jiný přemáhá svět než ten,
kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev,
Ježíš Kristus - nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. Duch je ten, který to
dosvědčuje, protože Duch je pravda. Jsou tu tedy tři svědkové: Duch, voda a
krev - a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme lidské svědectví, oč větší je
svědectví Boží! A toto je svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. Kdo věří v
Božího Syna, má svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, udělal z něj lháře,
neboť neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. undefined1 Janův 5:4 -10 (NBK)

Za povšimnutí stojí ta část, kterou jsem zvýraznil v první ukázce (KR) - tato část byla identifikována jako "doplněk" některého z opisovatelů v cca 16. století a v původních textech se nenachází.
Opisovatelům Bible je třeba přiznat ke cti, že takovýchto "doplňků" je naprosto minimum a opisy Bible jsou naprosto přesné. Opisovatelé Hebrejské verze starého zákona měli dokonce specielní postupy na zajištění přesnosti opisu, které naprosto vylučovaly chybu.

Jiné je to s překlady. Samozřejmě, že překladem z původních textů (hebrejština a řečtina) se text trochu změní. Znám jednoho z překladatelů NBK a on mi potvrdil, že někdy je třeba najít vhodný ekvivalent a nepřekládat původní text doslova. Důležitější je přesné porozumění původnímu významu, než doslovný překlad.

Že na základě jedné Bible vzniklo mnoho náboženství? To je pochopitelné. Každý člověk je jiný a každému vyhovuje setkávat se s jinými lidmi. Důležité je, aby nedocházelo ke zkreslování pravdy Evangelia a bylo kázáno čisté a jasné Boží slovo.

Milý protestante díky za kompliment,že píši všemi deseti.
Já nikdy nic neopisuji.To jsou jenom postoje z různých setkání přednášek,společenství a rozebrané myšlenky Bible.Žiji společně s Bohem a on žije ve mě.Tohle jsou myšlenky od Boha. Naplňuje mě láskou a taky myšlenkami.Když někdy na setkání mluvíme s Bohem a o Bohu často my jdou na mysl myšlenky jako u vytržení na které bych sama v životě jako člověk nikdy nepřišla a když domluvím,ani pořádně nevím o čem to bylo a poznám,že ve mě mluvil Duch svatý.Používá mě jako nástroj svých myšlenek.Je to od té doby kdy jsem přijala pomazání Ducha svatého při biřmování.Pomáhá mi i když učím děti v hodině náboženství.Je se mnou když rozebíráme Bibli každé slovo a každou myšlenku a já mu věřím. Je v tom také spoustu životních zkušeností neboť můj život nebil vůbec lehký a asi málokdo by mi ho záviděl.Nicméně díky těmto životním křížům,které mi Bůh svěřil si myslím,že jsem daleko dále než bych byla kdybych měla jednoduchý život.Tímto životem mě vždy provázel Bůh a ukazoval mi tu správnou cestu a radil mi.S Bohem mluvím denně a on mě slyší,odpovídá mi různými způsoby,které by člověk který nikdy osobně nemluvil s Bohem nikdy nepochopil.Bůh mě dovedl přes všechny strasti až tam kde je můj úkol a také,abych se stala člověkem srdce pokorného a milujícího.Nebyla to vůbec lehká cesta.Ba naopak někdy si myslím a ptám se Boha proč mě tolik důvěřuje a dává takové těžké úkoly,které si myslím,že nemám šanci zvládnout.Když se podívám zpět vidím,že to ve skutečnosti byla hračka a problém byl ve mě,že jsem málo věřila Bohu jak mi slíbil,že bude vždy při mě a pomáhat mi.Ptej se Boha ne mě a on ti zjeví vše tak jako mě.A jak praví Bible nebudou vám věřit,neboť přesto,že slyší budou hluší a přesto,že vidí budou slepí.Pro mou lásku vás budou nenávidět budou vás tupit za vaše slova,tak jako mne na mé poslední křížové cestě a často upadnete.Vytrvejte neboť já budu vždy s vámi a nenechám vás nikdy o samotě.Jděte po příkladu Ježíše Krista,neboť on vám ukazuje praktický příklad člověka,tu správnou cestu a směr kterým se máte vydat.
Pokud si chceš něco dobrého přečíst,tak ti mohu doporučit knihu Stopy v písku od M.Pwersové nakl.Motýl.Ale nevím jestli ji seženeš mám ji již 20 let a je to nejkrásnější kniha kromě Bible co jsem kdy četla a je v ní snad všechno.Tato kniha se dá číst pořád dokola a neomrzí se.Pozor na trhu je, také kniha Stopy v písku a je to o letectvu,tak ta to není.
Udělám výjimku a něco pro tebe překopíruji z této knihy.
Stopy v písku


aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala?


(M. Powersová)

undefined undefined
Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na
temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely
dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi.

Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo
moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny
šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.

Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi:
„Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi, že celou cestu
půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat. Ale viděla jsem, že v těch
nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy.
Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc
potřebovala.“

On zašeptal: „Dítě moje drahé, Mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou,
nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet. Ty jedny
stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“

Přeji klid a mír v duši i v srdci vám všem.

(Z knihy M. Powersové: Stopy v písku,

kterou vydalo nakladatelství Motýl)

Zdá se, že každý vidíme Boha jinak.
Mně je nejbližší pohled Zonan, ikdyž to Protestanta tolik pobouřilo.
Tu knihu také znám a moc se mi líbila, četla jsem ji (vlastně je, je jich několik) mnohokrát.
Bible je kniha knih, jak se říká, ale přitom na základě jedné knihy vzniklo tolik odlišných náboženství, každý si z toho použije jen to co chce a vyloží si to jak se mu to hodí.
Navíc Bible v podobě, v jaké ji dnes čteme, není autentická.
S každým překladem došlo k mnoha zkreslením.
Kdybych potřebovala nějakou bibli, zvolila bych si HSB, z nichž citovala Zonan.

Milá Dano,
z tvého přspěvku jsem získal dojem, že to máš od někud opsané. Je to tak? Pokud ano, můžeš prosím uvést zdroj?
Díky

Ještě dovětek,budu se chovat morálně a svým oblékáním nebudu povzbuzovat v opačném pohlaví touho po cizím těle a po hříchu.

Je konec dne a to je čas na zamyšlení a další přikázání.
Nesesmilníš.
Bůh mě stvořil takového jaký jsem a k tomu mi dal další dar a ten se jmenuje ***.
Je to přirozená věc za kterou se nemám stydět.
Bůh ustanovil manželství jako svátost a nerozlučitelný svazek.Dva lidé kteří se milují si dali před Bohem slib věčného společného života.
To znamená,že mám svého vyvoleného druha milovat i s jeho chybami takového jakého jsem si ho vybral a nepředělávat ho k obrazu svému,neboť každý jsme originál.
Měl bych partnerovi vzdávat úct a vážit si ho jako člověka za to jaký je.Věnovat mu lásku která roste věnuje se tomu druhému a roste v milosti Boží. Dodržovat věrnost,abych nezraňoval city a srdce svého vyvoleného.
To znamená,že když se mi v každodenním stereotypu partner omrzí,nevyměnit ho jako opotřebovaný zubní kartáček,ale hledat nové metody ke sblížení toho druhého,komunikovat o problémech a nacházet jejich řešení.
Bůh dal *** jako naplnění svazku manželského pro potěchu obou parterů a vyvrcholením manželství je zplození dítěte.
Při ***u budu hledět nejen na svoje potřeby,ale také na potřeby svého partnera a pokud splynou v jedno a budou šťastní je šťastný i Bůh.
Nebudu v manželství nevěrný neboť tím porušuji slib který jsem dal partnerovi i Bohu a zraňuji nejen tělo ,ale i duši partnera.
Nebudu vyhledávat místo k hříchu a budu se ovládat,to znamená nebudu navštěvovat vykřičené domy s prostitutkami a ukájet své potřeby,totéž o ženách.
Nebudu živit svou fantazii nevkusnými obrázky,časopisy,***filmy,ale budu žít v reálném životě s partnerem kterého jsem si vybral.
Budu mít jen jednoho partnera dokud nezemře.
Bude se dívat na cizí a jiné pohlaví jako na bytost lidskou a Boží určenou k oslavě Boží a především na hodnoty člověka a ne jako symbol ***u.
Pokud nejsem zatím ve svazku manželském,nenastal zatím můj čas k rozvoji a provozování ***u,ale pouze se na něj připravuji tím jak rostu ve víře a naději poznat druhé pohlaví.Tímto způsobem jsem také chráněn před pomstou zla pohlavními nemocemi.
Bůh ustanovil *** pouze v manželství pro jeho úplné naplnění.Tato věrnost manželství chrání partnery od všech pohlavních chorob od AIDS,KAPAVKY,SYFILIS,CHLAMYDIÍ A DALŠÍCH POHLAVNÍCH NEMOCÍ.Tyto nemoci jsou dárek zla za nevěrnost a nestálost v manželství.Pokud tak někdo učiní měl by si být vědom,že způsobil nejenom hřích,ale za hřích pak platí i jeho nevinné děti neboť jsou nakaženy hříchem manželů z generace na generaci.Avšak Bůh je milosrdný a odpouští nám.S trpělivostí čeká až se k němu navrátíme zpět.Proto si važme darů které nám Bůh dal a používejme jich k oslavě Boží a radosti člověka.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

Nějak se to v tom předchozím příspěvku ke konci samo přepnulo na kurzívu - no, snad je to čitelné.

Daně bych na její poznámky na mou adresu řekl toto:
Při psaní do veřejné diskuse, kde si ten text může číst velké množství lidí, se sám snažím a také očekávám, určitou úctu k těm, kteří to budou po mně číst.
Pro mě to znamená, že se snažím minimalizovat překlepy, pravopisné chyby a taky oddělovat důležité věci v textu tak, aby byl co nejpřehlednější. Pokud někdo bez bližšího objasnění píše takovým stylem, jako právě Dana, tak je mi to opravdu nepříjemné. Vzniká tak dojem, že dotyčnému je úplně jedno, že to po něm bude někdo taky číst.

Úplně jiná situace ovšem nastává, pokud někdo, stejně jako Dana v jednom ze svých příspěvků, popíše svůj problém s psaním textů. Pokud má někdo oční vadu, která mu brání v rozpoznání překlepů, nebo je u něj diagnostikována jedna z těch "dys..." poruch práce s textem, pak to považuji za přijatelnou omluvu a mohu styl psaní toho člověka respektovat a přehlížet případné chyby, protože vím, že to není výraz neúcty k ostatním, ale projev nějakého handicapu.

Regina v jednom z minulých příspěvků psala o tom, že profil jí pomáhá člověka, který píše příspěvky, trochu blíže poznat a vytvořit si na něj názor. Také si ty profily čtu. Kdyby Dana měla ve svém profilu, že trpí zmíněnou oční vadou, asi by vůbec k takovým nedorozuměním nedošlo.....

Jo, abych nezapomněl. Musím zde vyjádřit svůj obdiv k těm z vás, kteří píší na klávesnici "všemi deseti", jako Dana. Já se to marně snažím naučit už pár let. Pořád píšu mírně chaoticky cca pěti až šesti prsty.

Tak to sem musím napsat co nejdůrazněji:

TEN "BŮH" O KTERÉM PÍŠE ZONAN NENÍ BOHEM BIBLE !

To "povídání" není o Bohu Abrahamovu Izákovu a Jákobovu! Někdo zcela bezostyšně zkresluje pravdu! Neviním zonan, ta to jen z něčeho citovala.

Nejhorší lež je ta, která je nejblíž pravdě.

Nechci tu dělat teologický rozbor, tak jen pár zjevných nesmyslů :
… A přece vám řeknu tohle: Nejsem ani král, ani vládce. Jsem prostě - a strašně - Stvořitel.
Tak tady už to začíná. Ano, Bůh je Stvořitel - tvořil a stále tvoří, ale je také Pán a Král. Ježíš je dokonce nazýván Králem králů! Bůh ve starém zákoně dlouho odmítal, aby Izraelci měli svého krále z lidí, protože chtěl, aby národům kolem bylo zřejmé, že jediným pravým Králem Izraele je On - Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.

A slovo Boha nebylo přikázáním, ale úmluvou.
Další "nepřesnost" - desatero bylo dáno jako přikázání. Těchto deset (spolu s dalšími asi šesti sty) přikázání je součástí smlouvy mezi Izraelem a Bohem.

Neboť až pochopíš, že v žádném případě nemůžeš ukončit ničí
život (všechen život je věčný), nebudeš chtít ukončit žádnou inkarnaci
ani změnit jakoukoli životní energii, pokud nemáš to nejposvátnější
ospravedlnění. Tvá nová úcta k životu tě dovede k tomu, že budeš ctít
všechny životní formy - včetně rostlin a zvířat.

No, a tohle je už docela vrchol. Tady už to "smrdí" hinduismem "na sto honů". Jak se začne mluvit o "inkarnaci" a "ctít všechny životní formy" - tak zbystřete pozornost. Bůh dal lidem přikázání, aby se nezabíjeli ( patří to do toho miluj bližního svého...) , ale zemi a vše co je na ní dal člověku proto, aby se o to staral, aby byl správcem ne aby to tady kolem uctíval, či co.

Brrrrrr. Až mi z toho naskočila husí kůže, co všechno si dneska hraje na Boha...

Dnes ráno, při meditaci, jsem začala samovolně rozebírat myšlenku: „Co je to vlastně Povídání o Bohu?“ Pro mě to je povídání o každodenním životě. O každém nádechu a výdechu, o úsměvu, o trápení, o radosti, o všem, co nás obklopuje, ať už to vidíme svým fyzickým zrakem a můžeme se toho dotknout, či nikoliv. Je to splynutí s proudem energie lásky a poznání, je to život, který nikdy nekončí. Pro mě to znamená respekt, úctu a lásku ke všemu stvoření a hlavně přijetí. Přijetí skutečnosti, že kolik lidí žije na Zemi, tolik světů nás obklopuje. Každý člověk má svůj názor, svou pravdu, svůj svět (jak rozdílné mohou být reakce na jedno jediné slovo). Přijetí odpovědnosti za své činy, jejichž důsledky mnohdy nevidíme. Přijetí skutečnosti, že jen já si tvořím své prožitky a svůj život a nikoho nemohu obviňovat za „nezdary“, které ovšem v žádném případě nezdary nejsou. Mému srdci je blízký Bůh, se kterým hovořil N.D.Walsch ve svých knihách. Je mi bližší tento výklad "desatera":

… A přece vám řeknu tohle: Nejsem ani král, ani vládce. Jsem prostě - a strašně - Stvořitel. Stvořitel nevládne, ale tvoří, tvoří, tvoří - a nikdy nepřestává tvořit.

Stvořil jsem vás podle své podoby. A něco jsem vám slíbil. Jasně jsem vám řekl, jaké to bude, až se se mnou sjednotíte.

Jste upřímní hledači, jako byl Mojžíš. I Mojžíš žádal odpovědi. „Bože mých otců,“ volal. „Bože mého Boha, zjev se mi. Dej mi znamení, abych to mohl oznámit svému lidu. Jak poznáme, že jsme vyvolení ?“

A já jsem přišel k Mojžíšovi, jako teď přicházím k vám, s božskou úmluvou - věčným slibem - naprosto jistým závazkem. „Jak si mohu být jistý ?“ zeptal se Mojžíš smutně. „Protože jsem ti to řekl,“ odpověděl jsem. „Máš slovo Boha.“

A slovo Boha nebylo přikázáním, ale úmluvou. A tohle je tedy...

DESET ZÁVAZKŮ

Poznáš, že jsi na cestě k Bohu, a poznáš, že jsi našel Boha, neboť uvidíš tyto náznaky a tyto změny ve své duši:

1. Budeš milovat Boha z celého srdce, z celé mysli a z celého ducha. Nebudeš dávat přednost jinému Bohu. Nebudeš uctívat lidskou lásku ani úspěch ani peníze ani moc ani jejich symboly. Odložíš to všechno, jako dítě odkládá hračky. Ne proto, že by byly špatné, ale proto, že z nich vyrostlo.

A poznáš, že jsi na cestě k Bohu, protože:

2. Nebudeš užívat Boží jméno nadarmo. Ani ode mne nebudeš žádat nicotné věci. Pochopíš moc slova a myšlenek a nebudeš vzývat Boha bezbožným způsobem. Nebudeš užívat mé jméno nadarmo, protože nemůžeš. Neboť mé jméno - Velké „Já jsem“ - se nikdy neužívá nadarmo (to jest bez výsledků). A až najdeš Boha, poznáš to.

A já ti dám tato další znamení:

3. Zasvětíš mi jeden den a budeš jej nazývat svátkem. To proto, abys nesetrvával ve své iluzi, ale uvědomil si, čím jsi. A pak brzy začneš nazývat každý den svátkem a budeš považovat každý okamžik za posvátný.

4. Budeš ctít svou matku a svého otce - a poznáš, že jsi Synem Božím, když budeš ctít Božího Otce/Matku ve všem, co děláš a o čem přemýšlíš. A tak jako ctíš je, budeš ctít všechny lidi.

5. Poznáš, že jsi našel Boha, až zjistíš, že nechceš vraždit (to jest úmyslně zabíjet). Neboť až pochopíš, že v žádném případě nemůžeš ukončit ničí život (všechen život je věčný), nebudeš chtít ukončit žádnou inkarnaci ani změnit jakoukoli životní energii, pokud nemáš to nejposvátnější ospravedlnění. Tvá nová úcta k životu tě dovede k tomu, že budeš ctít všechny životní formy - včetně rostlin a zvířat.

A tato další znamení ti pošlu, abys poznal, že jsi na správné cestě:

6. Neposkvrníš čistotu lásky nečestným a podvodným jednáním, neboť to je cizoložné. Slibuji ti, že až najdeš Boha, nedopustíš se cizoložství.

7. Nebudeš si brát nic, co není tvé, nebudeš podvádět ani intrikovat ani škodit druhým, abys něco získal, neboť to by znamenalo krást. Slibuji ti, že až najdeš Boha, nebudeš krást.

Nebudeš...

8. Říkat věci, které nejsou pravdivé, a nebudeš křivě svědčit.

Nebudeš...

9. Toužit po manželce souseda, neboť proč bys ji chtěl, když víš, že všechny ostatní jsou tvé manželky ?

10. Toužit po sousedově majetku, neboť proč bys chtěl sousedův majetek, když víš, že všechno může být tvé a že všechen tvůj majetek patří světu ?

Až uvidíš tato znamení, poznáš, že jsi našel cestu k Bohu. Neboť slibuji, že nikdo z těch, kdo skutečně hledají Boha, nebude dělat tyto věci. Bylo by nemožné pokračovat v takovém chování.

Právě jsem viděla pořad Na vlastní oči, kde byl jistý starý pán, kterému se zjevila pana Marie a svěřila mu nějaká proroctví.
Proč tam bylo řečeno, že církev je na zjevení Pany Marie opatrná? Musela jsem odskočit k malinké a nevím, jestli to tam nějak ještě vysvětlovali nebo ne. Jestli jste to někdo viděl, máte k tomu co říct? Myslím vůbec o těch zjeveních Marie.
Dost mne to zajímá.
Dobrou noc. A krásné sníky.

A máme tu další,jedno z nejtěžších.
Nezabiješ.
Bůh je život a život je dar.
Věříme,že člověk se skládá z těla a duše a oni jedno jsou.
Věříme,že člověk dává tělo a Bůh duši.
Život je dar od Boha a nemáme právo s ním nakládat jak se nám zachce.Nemáme právo na sebevraždu neboť máme zde každý na zemi od Boha poslání a určitý životní úkol,který musíme splnit.Jaký?Často sami hledáme sebe samé nebo smysl života a to je také velký úkol přijmout sám sebe takového jaký jsem,jaké mám vlasy schopnosti postavení úlohu v životě atd.Někteří mají malé úkoly někteří velké,podle toho jak se píše v písmu kolik kdo z nás dostal hřiven, tedy řečeno možností, vlastností ,talentu atd.Někdo má dar slova někdo moudrosti někdo umí pěkně zpívat někdo umí bezmezně milovat atd. a podle svých schopností a možností jich máme využívat k životu k pomoci druhým a ke spáse věčné.
Bůh nás miluje a dává manželům jako plod lásky dítě,tedy život.Nemáme právo tento život zničit neboť má stejné právo na život jako mi a nemůže se bránit.Pokud k tomu nevedou vážné zdravotní problémy, protože i matka má povinnost chránit vlastní život.Bůh má s každým určité plány a když tu zrovna ten člověk bude chybět je to jako by chyběl ve společnosti určitý článek nebo díl k předurčenému životu nás všech.
Nemám právo si brát co se mi zachce a na co mám chuť třeba někoho znásilnit nebo někoho týrat ať fyziky nebo psychicky.
Nemám právo v někom zabít duši tím,že ho neustále ponižuji nebo ho dovedu až k šílenství,nebo se mu posmívat za jeho chyby nebo se nad něj povyšovat a myslet si,že jsem lepší než ti ostatní neboť to je pýcha a pýcha je zlo, nikdo kromě Boha nedokáže nahlédnou do lidské duše.
Neměl bych nikoho pomlouvat a tak mu vědomě ubližovat,neměl bych závidět neboť každý z nás dostává od Boha dost a měli bychom si toho vážit.
Neměli bychom člověku způsobovat žádnou bolest ať v srdci nebo v duši,ale povzbuzovat lidi k životu,radosti,motyvovat je a umět pochválit,což je pro nás lidi nezměrně těžké někoho ocenit a vážit si ho pro to jaký je a ne pro to co vykonal.Máme hledat na člověku především to dobré a pomáhat mu,aby se vyrovnal se svými chybami,případně mu je pomoci společnou cestou napravit.Ne výtkami,ale láskou příkladem,povzbuzením atd.
Nemám právo nikoho zavraždit,neboť život je dar a vraždou zabíjíme nejenom jednoho člověka,ale i jeho blízké a ovlivňujeme tak budoucnost a plány Boha s tímto člověkem.
Není mi dáno abych soudil lidi a odsuzoval,protože jak jsem psala jenom Bůh může nahlédnout do duše člověka jak to doopravdy je.
Nemám být domýšliví ve své fantazii,ale mám věřit lidem a Bohu.
Nemám lhát neboť tím ubližuji svým bližním a často těm nejbližším.Mám bránit pravdu a spravedlnost a postavit se i za ty nejposlednější lidi neboť každý člověk má velkou hodnotu a cenu.
Nesmím si vědomě ničit své zdraví a svůj život ať už drogami,alkoholem cigaretami atd.Neboť Bůh mě má rád a bolí ho to když nás vidí zbytečně trpět.
Nemáme se přidávat na stranu zla i za cenu zisku,nebo odměny,neboť Bůh nám v nebi po našem vzkříšení nachystal daleko větší odměnu.
Jsme tu jenom na návštěvě a věříme,že po smrti budeme dál žít v nebi s Bohem a při jeho posledním soudu vstaneme z mrtvých jak nám slíbil a budeme žít s ním na věky v lásce dobru a spravedlnosti.
Přeji vám všem klid a mír v duši a v srdci.

Za sebe můžu říct jen to, že žiju dobře a nepotřebuju k tomu nikoho, nic ani žádné zákony.
Věřící říkají, že jim Bůh dává sílu a ukazuje jim správnou cestu. Já k tomuto Boha nepotřebuji. Víceméně žiji podle toho, co tady píšete, že vyžaduje, ale není to proto, že bych v něj věřila, ale protože to tak cítím. Milovat bližního svého dokážeme všichni a sami - když budeme chtít.
K tomu sporu jsem jen chtěla dodat, že Regina opravdu není ani trochu útočný člověk. Pouze jste se nepochopily. Jak už jsme to tady probírali - psané slovo nezní tak, jako mluvené. Navíc je v tom i nějaká naše další myšlenka, kterou už nemusíme umět přesně vyjádřit. Když je akce, je i reakce, takže je to tak správně, hlavně, že si to pak dokážeme upřesnit.

Právě přes desatero můžeš najít podstatu víry a někdy je dobré si to připomenout.To píši spíše kvůli těm co ho neznají nebo jen matně.Odpověď najdeš hned v prvním přikázání a můžeme si ho zase rozebrat.
Zní v jednoho Boha věřit budeš.
To znamená,že pokud pevně věřím a uznávám,že Bůh je můj jediný pán,
že on mě má rád a já ho respektuji
mám ho rád se vším všudy bez výhrad
a jsem mu za to z lásky vděčný.
Věřím znamená,že jsme v něho uvěřili,
že je byl a bude tu s námi neustále
a pořád jako bytost Boží jako Duch svatý
jako láska a mi žijeme s ním,
že jeho syn vstal z mrtvých a byl vzkříšen
a věříme,že i mi jednou vstaneme z mrtvých,
stejně jako on a budeme s ním na věky a v něm.

Tahle věta je podstatou víry.

Jak jednoduché,že věřím,že Bůh jest.
A do této podstaty spadá i desatero jako Boží zákon,návod vodítko jak správně žít.Ukazuje nám směr kterým by jsem se měli dát,abychom dostáli této větě.Věřím v jediného Boha znamená,že nebudu mít jiného Boha a upřednostňovat ho před ním.Znamená to,třeba že mě baví práce a třeba zrovna podnikání,ale někdy se staneme otroky tohoto povolání a zasvětíme mu celý život jako svému Bohu,to znamená,že ho řadíme na první místo ve svém životě a na vše kolem zapomeneme,a nebo se na něm staneme závislí.Nebo někdo se honí za mamonem a shromažďuje majetek hmotné věci nebo je marniví více než je člověku zdrávo,že nebudu věřit kartářce,ale všechny svoje starosti odevzdám Bohu a když mu důvěřuji on mi s tím pomůže.Nezajímám se o horoskopy neboť začnu věřit něčemu jinému než mi zjevuje Bůh.Neprovozuji magii ani černou ani bílou neboť tohle není blízké a milé Bohu,ale zlému duchu a je jich mezi námi mnoho.Nebo se někdo věnuje koníčku třeba víc než rodině a když ji zanedbává zanedbává i Boha neboť Bůh je v srdci každého z nás i v rodině.Někdo propadne alkoholu drogám to je také zlo.Člověk nemůže mít více Bohů a sloužit více pánům,neboť Boha to bolí jako by mu někdo ublížil a Ježíše bolí každá probodená rána na těle když ho znovu a znovu zrazujeme ve svém hříchu a nevěrnosti.Ukazuje nám kde by asi měla být hranice mezi tím co je správné a co už není,kdy se obětujeme pro život věčný a kdy už zlu.Někdo věří jen tak na půl a to Boha také mrzí neboť mu někdo málo důvěřuje,že Bůh muže všechno a je všemohoucí.On ví co je pro nás dobré a správné a pokud ho o to požádáme nebo se za to modlíme on ví jestli nám to má dát a vyslyšet nás abychom došli ke spáse Boží jako jeho děti.Někdy nás nevyslyší a to neznamená že nás nemá rád,ale uznal,že to o co ho právě žádáme by nám neprospělo,ba dokonce někdy bránilo naší spáse a o tu nám věřícím hlavně jde.Abychom se tady na zemi jeho příkladem naučili správně žít a na věčnosti měli zkušenosti praxi a ne jenom vědomosti.Jak praví Bůh ani lidské oko nevidělo a ani člověku na mysl nepřišlo jaké nebeské království nám Bůh přichystal.A v nebi je hodně příbytků a on volá navraťte se ke mě moje děti.Kdyby nám Bůh řekl a zjevil vše,nebyli by jsme tady jako ve škole života,ale v ráji,protože by jsme věděli co je správné a dobré,ale Bůh chce,aby jsme se všichni setkali i se zlem a věděli jakou hrozbu znamená pro člověka.Protože v nebi zlo nebude jenom láska a radost.Bůh k nám má tak velkou lásku,že to s námi zkouší znovu a znovu,neustále nám odpouští neboť jsme jeho děti a on nám věří tak jako mi jemu.
Přeji vám všem pokoj v srdci i v duši.

Omlouvám se, nějak se mi podařilo odeslat pouze nadpis -

Miluj své bližní - myslím, že svým celoživotním povoláním jsem jej plnila - 40 let ve zdravotnictví se snad ani nedá dělat bez lásky k člověku. -
Já však jsem měla na mysli hledání podstaty víry ne rozebírání Desatera - to snad je jasné všem - beru ho jako Kodex mravnosti člověka - v tom jsme si neporozuměli, prostě já se snažím podle Desatera žít a snad se mi to daří -

Pokud se chcete bavit o Bohu tak se tedy pojďme bavit o Bohu.
Mnozí z vás znají Boží přikázání,ale většinou jenom v základní podobě.Pojďme si ho rozebrat a popovídat si oněm pokud máte zájem.
Jedno z přikázání je abychom milovali své bližní.Kdo je můj bližní.Já sám jsem člověk a mám se sám milovat bezmeznou láskou bez výhrad,tak jako mě miluje Bůh se vším všudy i třeba,že pořád opakujeme stejné chyby.Sice nás mrzí,ale snažíme se je odstranit.Většinou se nám to nepodaří a u Boha máme pořád stejnou hodnotu.Tak po jeho příkladu máme hledět na sebe i druhé.Když jsem naplněn láskou sám k sobě pak jsem připraven a plně mohu milovat i druhé.Kdo je ten druhý?Je to každý člověk kterého potkám.Ať je malý,ať je ošklivý ať je úspěšný ať je neúspěšný ať je ten nejposlednější nebo nemocný nebo zdraví ať je mi příjemný nebo nepříjemný.
To znamená,že Bůh nám říká abychom brali člověka a měli ho rádi jako sebe samého i se vším všudy.Je to dost těžké přijímat někoho cizího jako sebe.Neboť Bůh pravil cokoli jste učinili jednomu z těch nejposlednějších jako by jste učinili mě.Jak dobré tak zlé.Milujte se bezmeznou láskou a neklaďte si výhrady.Nechci,aby se protestant urazil,ale jeho výhrady mi připadají,že když není člověk dokonalí nemá tady na diskuzi šanci psát,a to Bůh nechce on dává šanci každému.Představte si kdyby sem chtěl přispívat někdo s nízkým sebevědomím a třeba zrovna disortografik.To je člověk s poruchou v mozku a nepozná i y.Kdyby sem nahlédl asi by ztratil odvahu.A možná by to byl duševně větší člověk než mi všichni a mohli by jsme být ochuzeni o jeho myšlenky.Bůh nám říká nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.To znamená,že když se člověk povyšuje má v sobě hodně pýchy a povýšenosti a tím uráží druhé.Tyto vlastnosti máme všichni a všichni by jsme s nimi měli bojovat.Nemáme se ani ponižovat.Každý máme velkou hodnotu a dostali jsme do života velké dary které máme na sobě hledat,objevovat a rozvíjet ,jeden druhému pomáhat najít sám sebe a jaký vlastně máme tady na zemi každý úkol,ale to by jsme už mluvili o dalším přikázání a to až někdy příště.Tak tohle je to přikázání které nám Bůh dává a Ježíš nám je svým příkladem ukázal na sobě na svém životě a lidé ho za to ukřižovali neboť málokdo dokáže přijmout pravdu a hlavně o sobě.V žádném případě to nejsou tvrdá pravidla jak si myslí spoustu lidí.Ale přikázání lásky a pokoje.Bylo by dobré kdybychom si přestali ukazovat na chyby a marnili zbytečně čas vysvětlováním proč jseme každý takový jací jsme.Každý má právo na názor na určitou reakci na radost i na zlobu na zamyšlení.Každý prostě reagujeme takovým způsobem jací jsme a nemusíme se omlouvat.Tak tohle patří k víře v Boha.Bůh nám zanechal spoustu odkazů a návodů tak,abychom spolu uměli vycházet a odpouštět si navzájem,protože bez odpuštění se člověk dál nehne zatvrdí se mu srdce a často vidí zastřeně jinak než by měl.Bůh je láska a mi jsme láska v něm.Přeji vám všem klid a mír v srdci a v duši.

Milé děvče, nevím z čeho jsi poznala, že jsem útočná.!?! -
Jen Ti vysvětluji můj postoj k diskusi, já jsem jen zvyklá mluvit s člověkem tváří v tvář - škoda, že jsi nenahlédla do příspěvku pro Miky -
Já jsem jen konstatovala fakta, tak jak jsou. Kdybych věděla o Tobě kolik Ti je , jaké máš zaměstnání, máš -li děti a podobní věci hodnotila bych Tě podle toho. -Takhle však vycházím z toho co jsi napsala a jelikož Tě dostatečně neznám, neznám, ani Tvůj myšlenkový pochod. -
Vím, že tyto údaje jsou nepovinné, ale to základní by tam asi mělo být - jinak jsou naše hovory mlácení suché slámy a ne diskuse, při které bychom se sešli na nějakém společném slovu a myšlence -
Proto je to diskuse, aby každý řekl svůj postoj - cestu jak ke svému názoru přišel ! -
Naše rozhovory teprve začaly a ty už děláš předčasné závěry - kdybych byla taková jak říkáš, tak se urazím a nebudu v diskusi pokračovat, ale mě tyto rozhovory zajímají a pro takové malicernosti nehodlám přestat!!! -
Tak to nebal již na začátku, chceme se snad dobrat Pravdy !!! -

hezky jsi to Miky napsala, souhlasím s tebou. Jsem ráda, že čteš podobné knihy jako já. Protože , alespoň mně se to zdá, pravda by mohla být někde uprostřed.
Hezký den všem

Ty jsi mě špatně pochopila nepíši,že církev je jedna,ale píši zde o církvi do které se tak nějak řadím,samozřejmě,že je církví více a každý má jiný styl a někdy i jiné zaměření,ale to je přece jedno.Nemusím doslova jmenovat církev o které mluvím.Na tom nezáleží důležité je,že je tu v církvi několik lidí a je jedno v jaké církvi, člověk je a snaží se vykonávat dobro a pomoci lidem.A o tom čtení jsi to nepochopila vůbec.Věty které píši jsou duševní postoje to znamená,že pokud jsi měla v životě více příkladů náboženství máš hodně zkušeností a ty jsou k nezaplacení,které ani nemusíš hledat v knihách.Vidím,že jsi dost útočný člověk a vzala jsi to jako útok.A nač hned výčitky ?Tudy cesta ke sblížení lidem nevede.Byl to kompliment který jsi nepochopila a nepřijala což je velká škoda.Přečti si znovu příspěvek a zjistíš,že doporučuji číst a píši,že v knihách je spousta moudrosti. Víš ono je to vše na domluvě a komunikaci možná mydlíme to samé jenom si nerozumíme.
A pro Protestanta,když ti tak vadí moje psaní a nemůžeš to strávit snad ti pomůže,že dost špatně vidím na blízko písmenka se mi zdají menší než ve skutečnosti jsou takže mi dělá dost problém najít chyby takže jenom píši všemi deseti a i když si to několikrát přečtu vždy budeš v mích příspěvcích nacházet překlepy.Není to oční vada a brýle my nepomůžou lékaři neví co to je.Stačí ti to konečně,aby jsi pochopil,že člověk se má brát jako celek takoví jaký je se vším i s tím že dělá chyby?Víš když někomu pořád poukazuješ na chyby je to jako by jsi říkal,že jsi lepší a to je velká pýcha a pýcha předchází pád.Mám z vás všech pocit,že si z mích příspěvků vytahujete jen to negativní co ve vás vzbuzuje útočnost,ale jak píši o lásce porozumění směru a hodnotách na to zatím nereagoval nikdo z vás není to výtka,ale povzbuzení se k zamyšlení se nad sebou.
Přeji tobě i vám všem v duši i v srdci klid a mír.