Povídání o Bohu.

můj předchozí příspěvek byl pro Angelwoman

... a chápu Tě. Vytáhnu teď malou část z Tvého příspěvku, na který mám trochu jiný názor. Je to evoluce. Někteří vědci se začínají od této teorie odklánět a dokonce už i sám Darwin ji na sklonku svého života začal prý zpochybňovat (o tom se však už nemluví). NĚCO NEMŮŽE VZNIKNOUT Z NIČEHO! Člověk ještě nenašel spojovací článek mezi opicí a člověkem. Jako každé malé dítě jsem trápila maminku otázkou svého zrození: "Já vím, že jsem byla takhle maličká, ale jak jsem se do Tvého bříška dostala?" Mluví se o velkém třesku, ale z ničeho nemůže být přeci třesk. Nic je prostě nic. "Věda je dlouhá řada omylů!" Tato věta zazněla v nějakém vědeckém pořadu a mi se moc líbí.

Než nás necháš "povídat si o přikázáních" dovol, abych se pokusil některé tvé otázky zodpovědět. Asi to bude delší, ale nakonec.... jako obvykle, že? Sice jsem nezaznamenal žádnou reakci na můj poslední pokus o odpověď na tvé otázky (zázraky a tak), přesto se do toho pustím.

Dana to myslí dobře. A stejně jako spoustě jiných se jí občas stane, že to špatně dopadne. Není jednoduché psát jednoduše o něčem, co vám připadá jako samozřejmé a přitom ostatní to vidí jako složité...

Evangelium není složité. Ta dobrá zpráva je velmi jednoduchá, ale lidem se velmi dobře daří ji co nejvíc komplikovat. Spousta lidí (včetně tebe) je na dobré cestě se dostat k cíli, protože:
Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají. (Židům 11:6 NBK)

a ty už máš tu první část - věříš, že nějaký Bůh "tam nahoře" je a sama si napsala, že k Němu občas mluvíš. Teď už ti chybí jen kousek cesty. Stačí přesunout Boha z "tam nahoře" do "se mnou a blízko mě" a to s tou odměnou....
Jaká vlastně je ta odměna pro ty, kdo ho hledají?
Je to možnost chodit na shromáždění či do kostela? Možnost rozumět Bibli? Nový pohled na svět kolem? Nebo snad nové příkazy a povinnosti? To těžko, život je už tak dost komplikovaný, takže "náklad" dalších povinností a příkazů by asi těžko byl odměnou, že?
"Věčný život v Ježíši Kristu, našem spasiteli" - tohle je obvyklá odpověď "křesťanů" na tu otázku s odměnou. Je mi naprosto jasné, že si těžko dokážeš pod tím něco představit. Oni většinou taky neví, co to vlastně povídají. Někdo jim to (asi 1000x) řek a oni to opakují.
Má to snad něco společného s "nebem"? Nebo snad potom neumřu? To těžko. I křesťané přeci normálně umírají. A co je to vlastně to nebe?

Abych se dopracoval nějaké odpovědi, musím začít trochu ze široka. Začneme definicí Boha, ať víme, o kom se to tu mluví. Bůh, Stvořitel Země a "všeho kolem" včetně všeho, co je na Zemi, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův má několik základních charakteristik:
Bůh je Svatý, Spravedlivý, Milosrdný, Dobrý, On je Moudrost, On je Láska, ..... a také je Bůh žárlivě milující, strašný nepřítel,.... no, každé to slovo s velkým písmenem je námět na celý článek.
Bible není rozporuplná, a když se podíváš do těchto odkazů: Matouš 19:17, Marek 10:18, Lukáš 18:19 najdeš tam záznam slov Ježíše: Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh.
Tato věta musela být pro učedníky velmi důležitá, když ji všichni tři napsali naprosto stejně.
Apoštol Pavel v epištole Římanům píše:
... všichni jsou poddaní hříchu. Jak je psáno: "Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný." "Zející hrob je hrdlo jejich, nástroje klamu jejich jazyky. Hadí jed mají skrytý pod rty, hořké kletby tryskají z jejich úst." "Prolévat krev spěchají jejich nohy, zkáza a bída jsou jejich průvodci, cestu pokoje ale nepoznali; na Boží bázeň vůbec nehledí."
Římanům 3:9 - 18 (NBK)

No, Pavel se s tím opravdu moc "nepáral". Podstatné je to tučně - nikdo není spravedlivý...všichni zbloudili...není, kdo by konal dobro... - to je velmi komplexní pohled na člověka, jak vypadá už od pádu Adama. Jeden čas to s lidmi bylo tak hrozné, že musela být i potopa světa, ale o tom si jistě slyšela.
Co má ale dělat člověk, který by se chtěl k tomu Dobrému, Spravedlivému a Svatému Bohu přiblížit? Kdokoli s takovým popisem, jak to píše Pavel, by v Boží přítomnosti okamžitě padl mrtvý k zemi - člověk plný hříchu se nemůže k Bohu ani přiblížit. A tento problém neodstraní žádné lidské skutky. V tom je Bible naprosto neoblomná. Napříč Starým i Novým zákonem se píše - Vaše lidská spravedlnost (ze skutků) je špinavá a smrdí (hlavně pýchou, což je hřích). Tak to je tedy potíž. To jsme pěkně v pr... v háji, že?
Prvním krokem na skutečné cestě k Bohu, je uznání toho, že ze své síly nejsem nikdy schopen naplnit Jeho požadavky na Svatost, Spravedlnost a Dobrotu.
Na tuto skutečnost ukazuje celý "Mojžíšův zákon". Ježíš to lidem pouze připomněl. Vlastně připomínal jim to dost často a ty, kteří se měli za "spravedlivé" a "svaté", tak s těmi se zrovna nemazlil (taky je to pěkně štvalo)
A proto přišel Ježíš, aby kázal dobrou zprávu:
"Bůh sám se sklonil ke svému stvoření a postavil úžasný most, otevřely se ty jediné správné dveře a cesta k Bohu je volná. Pojďte všichni ke svému Otci, už můžete, protože Já jsem vám připravil cestu"
Jak je to možné?

Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!" (To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.)
Jan 11:50 - 52 (NBK)

Ve Starém zákoně je psáno, že jediné, co může přikrýt (ne smazat) hřích, je krev - proto měli Izraelci celý systém na obětování různých zvířat, právě těmito oběťmi se přikrývaly jejich hříchy před Bohem a díky tomu byli pod Jeho ochranou a mohl s nimi mluvit. Všechny ty oběti byly ale jen "náhražkou" a nemohly hříchy smazat, zrušit. Všechny ty oběti byly prostě nedokonalé.

On (Ježíš) je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.
1 Janův 2:2(NBK)

Apoštol Jan ve svém dopise takto jasně formuloval to, o čem je hlavně to ukřižování - oběť za naše hříchy.
Neptej se mě, jak je možné, že někdo v Izraeli před 2000 (cca) lety zemřel za moje dnešní, včerejší i zítřejší hříchy. Já si to nevymyslel. Bible jasně mluví o tom, že ta oběť byla "nadčasová" a to oběma směry - jak k nám (do budoucnosti) tak i zpětně (do minulosti).
Druhým krokem je přijetí zástupné oběti Ježíše Krista a hlavně víra, že On, jakožto Boží syn, zemřel také za MOJE hříchy, abych na oplátku získal Svatost, Spravedlnost a Dobrotu
Víra v zástupnou oběť má smysl pouze v případě, že člověk chápe své oddělení od Boha kvůli SVÝM OSOBNÍM hříchům. Stručně řečeno: Na tom kříži došlo k jakési "výměně". Ježíš vzal na sebe všechny naše přestoupení (naše hříchy) a nám dal svou Spravedlnost (bezhříšnost). A důkazem toho, že On sám v sobě hřích neměl - důkazem toho je Jeho vzkříšení. Smrt ho nemohla zadržet.
Ale abych se nezamotal do teologie. Mám dojem, že to začíná být moc "učené"
A co třetí krok?

"Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci" To je to slovo víry, které kážeme. Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.
Římanům 10:8 - 10 (NBK)

Třetím krokem je vyznání víry, že Ježíš je i tvůj Pán a Král, že zemřel i za tebe a že ho Bůh vzkřísil z mrtvých.
Pokud toto je tvé vyznání víry, pokud tomu věříš ve svém srdci, pak jsi členem Boží rodiny, máš právo nazývat se Božím dítětem a máš neomezený přístup ke svému Otci 24 hodin denně, 7 dní v týdnu celý zbytek života.
O Evangeliu píše hodně apoštol Pavel v 15. kapitole 1. listu Korintským. V Korintu se někdo snažil to, co tam předtím Pavel kázal překroutit a tak jim Pavel opakuje, co je to Evangelium. Zajímavá je tam zmínka o tom, že v době, kdy tento dopis psal, ještě žili přímí svědkové těch události - lidi si to mohli ověřit u stovek svědků.

Závěrem - co je to ta odměna? Co je to ten věčný život? Jako odpověď použiji slova toho nejpovolanějšího - slova Ježíšova:

... Ježíš ... zvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla ta chvíle - oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe. Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal. Nyní mně, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe. Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich.
Jan 17:1 - 10 (NBK)

Příště můžem probrat co znamená to "poznali" a jak to souvisí s tím "posmrtným životem"

Máš pravdu, Zonan, znám...Jen jsem člověk, tvor přemýšlivý a neustále hloubající Takže si pořád kladu otázky, hledám odpovědi a pravdu, jestli vůbec nějaká existuje...přemýšlím, kde je ta má cesta...Křesťanská víra je moc krásná věc, často zajdu do kostela, vnímám tu atmosféru a povídám si vnitřně s tím "někým" nahoře...Nevím, jestli to je Bůh, Alláh, nebo kdokoli jiný, prostě je jen hezké si představovat, že tam je nějaká vyšší síla, která nad námi bdí...Nemyslím, že k nám povolala Božího syna a dělá zázraky, prostě ji jen vnímám jako určitou pospolitost, která je mimo naše chápání a drží nás pohromadě..Do nejdelší smrti asi neuvěřím na Adama a Evu - i když to je jistě krásný příběh s velkou hloubkou.Prostě bohužel dnes víme, že člověk je z opice a že se vše postupně vyvíjelo, že Bůh někde na obláčku neřekl: ať jsou stromy, rostiny, zvířata, atd.To už prostě dnes víme.Přijde mi zvláštní sedět ve svém pokoji, mít vedle sebe počítač, kde je už dnes tolik informací a pořád tomu věřit....Pro mě prostě zhola v dnešní době nepochopitelné.Přesto věřím, že něco tam nad námi je a přesahuje nás to. Nemusí to mít hmotnou podobu, psát Desatera a zakládat církve a vymýšlet si tu velkou chierarchii v církvi...To vše si vymysleli jen lidé...Kdo chce v něco věřit, najde to podle mě ve svém srdci...kdyby jste žili někde jinde a od mala vás učili žít podle Koránu, věříte stejně, o tom to je.Myslím, že Dana by se stejně zaníceně modlila k Alláhovi a brala by ho jako jediného možného Boha. Jak lidi ovlivňuje, to kde se narodili a co je od mala učili...A víra je stejně tak těžko uchopitelná...
Raději vás nechávám v poklidu rozmlouvat o přikázáních a budu hledat svou cestu

Nebyla jsem tady jen chvilku a koukám, že se to tu pěkně rozpovídalo.
Všechny zdravím.
Mám hodně podobný pohled na tyto věci jako Angelwoman. Sama jsem Bibli sice začala číst teprve nedávno, ale hodně věcí se dá opravdu vyložit několika způsoby. Jak kdo může vědět, že tak a né jinak je to správně? Také mne zajímalo to, co psala Angel, jak můžeme vědět, že to a to je správně, když to není stejně podáno? O všem je několik verzí apod....Co si z toho vybrat?
Také si myslím, že bychom měli nad vším přemýšlet s určitým nadhledem a neztotožňovat se pouze s tím, co mi někdo vnukne jako jedinou cestu a pravdu. Úplně souhlasím i s tou duševní vyspělostí.
Znáte film Šifra mistra Leonarda? Moc zajímavý. Pokud máte možnost, seznamte se s ním. Je tam více pohledů. Dokonalá víra v Boha, ale zároveň ta veškerá složitost této úrovně. Dále pohledy i z druhé strany např. mi utkvěla v mysli věta: "Co kdyby se přišlo na to, že všechno o Bohu je smyšlené?"
O stejné možnosti jsem tady už také někde psala, i když v tom filmu je tato věta vyřčena trochu z jiného úhlu, ale fakt je tentýž. Většina věřících ani nechce poznat jinou možnou pravdu o stvoření apod.....Bůh je jejich víra, jejich život, podle nich jediná pravda o všem.....Vždyť by se jim zhroutil celý život, vše, co je drželo nad vodou.....My, nevěřící ,ale stále hledáme pravdu, přemýšlíme, diskutujeme, snažíme se......většina věřících ne......Tohle mi přijde tak, že může být 1000 výzkumů o tom, že svět a lidi Bůh nestvořil, ale věřící se s tím stejně neztotožní. Na druhou stranu my rádi přijmeme opak.
Ježíše uznávám jako člověka , čtu o nem ráda, Bible jako taková se mi líbí, ale je tu pořád to ALE.......
A kde kdo bere tu svou jistotu, že to a to bylo tak a né jinak.....

Na každou svou otázku už znáš odpověď. Jen ji poslouchej a řiď se srdcem.

Ani nevíš jak dlouho jsem hledala a volila slova a každé slovo zvlášť,abych někomu nevědomě ublížila nebo nevzala naději na víru a názor.Je to velice těžké.Napsala jsem postoje z života z Bible a o různých pastorech,kteří nás učí písmu.Není to jak si myslíš,abychom odříkávali slovo od slova,ale učí nás určitému náhledu jak si vše správně vyložit ,utříbit vlastní názory,abychom to pochopili a nešli někam úplně jinam.Může se to zdát jako jediný názor,ale není tomu tak,Ježíš ustanovil právě církev a v ní své pomocníky a dal jim plnou důvěru,aby nás vedli podle vlastních myšlenek i podle učení Krista. K tomu nám dal Bůh svobodu,abychom tyto vědomosti rozvíjeli podle příkladu Ježíše a vlastního svědomí .K tomu je nám také dáno právě desatero,když sejdeme z cesty,abychom měly jakýsi návod jak se vrátit zpět na tuto Boží cestu.O tom,že by jsi to nepochopila se těžko píše,nenašla jsem v češtině jiné vhodné slovo,snad by se to také dalo napsat.
Jednou v životě to pochopíš i ostatní to pochopí,ale je to,tak těžké,někdy i pro ty co jsou nejblíže Bohu,že zatím asi nenastal pro někoho, ten správný čas na pochopení správného smyslu písma a Božího slova.Každý zraje duševně jinak rychle podle zkušeností životních trápení, radostí ,křížů a tímto prostřednictvím se nám Bůh dává poznat a zjevuje.Rozhodně jsem se tě nechtěla dotknout.
Jedním z prvních kněží byli apoštolé.Bůh jim dal plnou důvěru a pokud opravdu věříme Bohu měli bychom věřit i pastorům, kteří nás vedou ke Kristu a k Bohu,neboť Bůh si je vyvolil za své pomocníky ,tak jako nás.Proto víra v Boha znamená věřit i člověku a nejen knězi.
Samozřejmě,že zlo se vetře i mezi tyto lidi,ale je potřeba tyto kazy rozeznat a prosit Boha o pomoc.Neboť jak praví Bůh do roucha Beránkova se budou zahalovat a svedou spoustu spravedlivých.Proto by měl člověk poznat služebníka Božího po ovoci je v tom hluboká myšlenka.Někdy je těžké toto ovoce pravdy a lásky poznat.Proto modlitba ať vlastní nebo určené je jedna z možností jak mluvit s Bohem a jak jej prosit o pomoc a odhalení zla v životě a poznání darů víry a spravedlnosti.
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

Zdravím a protože vím jaká jsi přemýšlivá hlavička doporučovala bych Ti si přečíst jednu knihu , kde se ledacos zajímavého dozvíš -

Hans Bardtke
Příběhy ze starověké Palestiny
Tradice-Archeologie - Dějiny
nakladatrelství - Vyšehrad 1990
Z předmluvy k prvnímu vydání -
Kniha je určena laikovi,který se zajímá o biblickou vědu a výsledky archeologického bádání. -

Ano, máš pravdu, mnoho věcí jsem napsala vytrženě z kontextu, ale nemohu tady opisovat celé odstavce...docela mě mrzí, že jsem se tady nesetkala s člověkem (snad kromě Protestanta), který by měl určitý nadhled...nebral vše tak dogmaticky..uměl si o tom povídat...tím co jsi napsala, jsi mě nahony vzdálila křesťanství a Bohu, možná to ani nevíš.... Věty jako "nevěřící to nemohou pochopit", "to nemůžeš chápat", atd. Je škoda, že vy věřící si okolo sebe stavíte takovou pomyslou věž vaší jediné správné víry, jediného správného chápání Bible, Boha, atd. Tohle není diskuze povídání o Bohu - to je vykládání vašeho chápání víry, nepřijímající žádné jiné.
Jinak si myslím, že je-li pro vás Bible svatá kniha, je třeba zkoumat každé její slovo, obracet ho a hledat jeho správný význam...Říkáš, že není důležité datum ukřižování, že si ho každý zvolil jinak...ale čemu lze v bibli věřit?? Vždyť některá evagelia jsou sepsána o 100 let později-jakou asi můžou mít věrnost? Asi jako pověsti, báje....Co je tedy jisté? Ukřižování? Že Ježíš nebyl ženatý? Že nás spasil?? ....je to cesta pro každého nadlouho..a promiň, nemyslím si, že se někdo stane duchovně vyzrálý tím, že přijme za své, co mu někdo řekne při hodině náboženství jako platnou pravdu, o které se nediskutuje, která prostě je.Duchovně vyzrálý člověk je ten, který přemýšlí o těchto věcech, hledá svou vlastní cestu při jejich chápání...chápe, že ostatní můžou stát zrovna v jiné části této cesty než on a nevyzdvihovat to, kam jsem ve víře došla já, nad to, kde jsou ostatní....
tohle je opravdu složité téma a moc se o něm tady na diskuzi nedá hovořit-člověk toho chce tolik říct a často to vyzní úplně jinak, než to myslel...
A závěrem: Možná to bude znít zvláštně, ale já Ježíše obdivuju jako nesmírně hodného, chytrého, morálního a soucitného člověka...a takto je pro mě také víc uchopitelný - jako člověk hodný následovaní.Jako u Božího syna, který nás spasil, se pro mě stává trošku záhadným, dalekým, nedostižným....Ale Ježíš měl být právě ten, který je nám nejblíž - ať je to s Biblí jak chce - pro mě je Ježíš hodný následování, ať už byl Boží syn, či nikoli....Je důležité to, co nám zanechal, na slovíčkaření nezáleží.

Nezabívej se v Bibli malichernými zbytečnostmi, je jedno jestli byl Ježíš ukřižován na vánoce na velikonoce,nebo dokonce v létě.Pokud někdo hledá opravdu Boha nelze v písmu hledat logiku,ale pravdu,lásku a spravedlnost, životní pravdu. Podstatou pravdy je,že Ježíš přišel jak slíbil a vykoupil nás svou smrtí od našich hříchů a spasil nás.A je jedno v kterou to učinil dobu.Je o tom spoustu dohadů o přesném datu,prostě se určil určitý datum a každá církev to má jindy a je to jedno,důležité je proč se tento datum slaví a ne podstata kdy.Bůh je věčnost,přítomnost,současnost,budoucnost i minulost a nezáleží mu na běhu času nebo datu,ale na skutečnosti.
Z Bible jsi vyňala pouze úryvek,ale chybí mu začátek.Je to asi nějak takhle,Bůh ustanovil muže a ženu,aby v manželství byli jedno a opustili matku i otce.Pochopila jsi to špatně,pokus se to opravdu přečíst celé od začátku do konce.
Tohle je v Bibli odkaz pro tchýně,tchány ,matky a otce, ,aby nebránili svým dětem dcerám a synům ve své vlastní volbě životem a s požehnáním a láskou respektovali rozhodnutí svých dospělých dětí ,jít vlastním životem v manželství a uvolnili jim cestu a nerozhodovali za ně neboť oni jedno tělo teď jsou.
Tohle je správný význam věty kterou jsi vyňala.Někdy je pro smrtelníka těžké pochopit správný význam věty zvláště pro nevěřící.Nám to usnadňuje,že se to předává od Ježíše přes Sv.Petra přes všechny apoštoly,biskupy,kněze učí se odkazu Krista na vysoké škole a učí nás pravdě a vnuknutí jediného Boha a Ježíše.Tohle nevěřícím bohužel chybí a dost těžko si vykládají Bibli neboť bible je zaobalena do složitých a těžkých podobenství ,myšlenek a dáno je jenom někomu,aby to pochopil.
Jak praví uvidí,ale budou slepí uslyší,ale budou hluší.Proste a bude vám dáno,tlučte a bude vám otevřeno,to jsou slova tak obrovského hlubokého duševního významu,že jenom člověk velice duchovně vyzrálí ve víře je může pochopit a také někdy s pomocí Božích pomocníků a vnuknutí.

I druhou větu o svatbě v jsi nevyňala celou, na svatbu byl pozván Ježíš a jeho učedníci,matka volá Ježíše( o zázraku proměnění vody ve víno) a Ježíš říká matko ještě nenastala moje hodina to znamená,že Maria mu věřila,že je Boží syn,že to dokáže a proto ho poprosila,on to učinil na znamení své velikosti něco jako,že žádala Ježíšovu krev dříve proměnit ve víno než měl zemřít na kříži za nás.To bys těžko pochopila,Ježíš ustanovil při eucharistii víno,aby se proměnilo v krev Kristovu (obrazně) a právě na to byl ještě čas,ale protože svou matku miloval učinil tento zázrak.Pak ženich ne Ježíš dal pít hostům a oni pochválili ženicha za dobré víno ne Ježíše.Pokud ještě nejsi hluboce věřící asi ti ještě nebylo dáno,abys pochopila určité věci.Avšak kdo Boha a Ježíše hledá on se mu dá poznat a najít a postupně vám bude vše zjevovat, to co vpustíte do svého srdce a jak dovolíte vy sami,aby ve vás Bůh přebýval,tak jako nám,nejde to ze dne na den a z hodiny na hodinu.Musí člověk opravdu věřit.A co je to opravdu věřit někdy člověk pochopí až za spoustu let jak se říká až duchovně vyroste.
Ježíš byl svobodný a neměl ženu ani děti,ale měl bratry a sestry a to jsou všichni lidé na světě i mi.Jeho nevěsta je církev kterou ustanovil před svým ukřižováním a přijde si pro ni na konci světa ve své slávě a vítězství nad zlem.
Přeji vám klid a mír v duši i v srdci.

To je moc krásně napsáno Úplně jsem se zasnila a zdálo se mi, že se tak lidé opravdu chovají...bohužel jsem se vrátila zpět do o poznání horší reality
Ale je jen v našich rukou, jak se budeme k našemu partnerovi chovat, že..? Asi před 3 lety jsem byla na svatbě vzdálenému bratranci, který si našel manželku v nějaké..no, takové zvláštní odnoži křesťanké církve, už nevím, jak se přesně jmenovala...Těšila jsem se, nikdy jsem dřív na svatbě nebyla, ale odcházela jsem zklamaná-za celý obřad jsem neviděla ani náznak lásky v jejich očích, zamilovanosti, vřelých citů...jen chladná nicneříkající slova jako: "Budu tě milovat láskou, jakou nás miloval Ježíš Kristus", atd. Nevím, nemyslím si, že zradím-li svého manžela, zradím také Boha...myslím, že zradím především sama sebe...ale jsme-li všichni Boží děti zradím tím pomyslně možná i jeho...Ale nemyslím si, že vztahy posvěcené Bohem jsou pevnější - definitivnější...To co popsala Dana je naprosto dokonalý a čistý vztah 2 lidí...Ale lidé dokonalí nejsou-hřeší...také proto, aby mohli poznat co je dobré, správné...Proto nejsou ani dokonalé, mravně naprosto čisté vztahy...co dělat když jeden zhřeší, ublíží, sejde ze správné cesty?? Odsoudit ho? Zatratit ho? Nebo ho přijmout zpět i s jeho chybami? A odpouštět je přece božské, ne lidské...
Škoda, že nám Ježíš Kristus nemůže dát návod, jak přistupovat k našim vztahům, protože on sám (alespoň podle Protestanta) ženatý nebyl....Velmi by mě zajímalo, jak takový dobrý, chytrý člověk, který je pro tolik lidé nedostižným vzorem, bojoval s každodenní všedností, problémy, atd..ale to už trošku fanzazíruju.Na to nám návod bohužel nikdo nedá a ty krásné a dokonalé fráze se nedají jen tak lehce následovat-v životě je to někdy velmi těžké a nedá se říct, že tohle bylo špatně a to správně-někdy existuje tolik cest mezi černou a bílou...

Mě bohužel z Bible jasné není, že se Ježíš neoženil. Není to tam výslovně napsáno, stejně to tam však není ani vyvráceno.Podle tehdejších židovských zvyků bylo nejen vhodné, ale přímo povinné a byl muž ženatý.A sám Ježíš k manželství vybízel: Matoušovo evangelium: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku "muže a ženu učinil je"?...Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo" (19:4-5) Že by tedy Ježíš kázal a konal něco jiného? A nebo známá a poněkud nejasná svatba v Káni Galilejské, kde mnoho indicií nasvědčuje tomu, že to byla Ježíšova svatba - na svatbu je pozvána i jeho matka Marie, která se celou dobu chová jako hostitelka, což je mi divné, protože byla na svatbě jako host...nebo jak správce hostiny hovoří přímo k Ježíšovi, jako by byl hostitel....Mám tolik otázek....
Je škoda, že je Bible tolik zmatená a protiřečí si. Mnozí ji berou jako dogma. Ale lze brát jako dogma něco co podle své vlastní vůle sestavil pohanský vládce Konstantin, když se chtěl z politických důvodů obrátit na křesťanskou víru?? Vždyť Bible si protiřečí už v tak základní věci jako je datum Ježíšova ukřižování-podle Jana je to den před Velikonocemi, podle Marka, Lukáše a Matouše den po Velikonocích...
A co Ježíšova poslední slova? Podle Matouše a Marka: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Podle Lukáše: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.", podle Jana: "Dokonáno jest." .......
Je zvláštní už způsob, jak koncil vybíral díla Nového zákona - podle čeho určila která zařadí a která ne? A kam se poděla ta ostatní?? Některá se našla jako např. Evangelium podle Petra a spousta jiných, které však vykreslují Ježíše..nevím, jak to napsat - prostě lidsky, obyčejně, s jeho slabostmi, atd.
Píšu zde jen své úvahy, ne žádné závěry..Jen nemám ráda, když člověk jen slepě papoškuje Bibli - správný křesťan by podle mě měl o ní přemýšlit, znát ji a všechny souvislosti ...a že jsou velmi zamotané a zvláštní...

A je tu další přikázání.

Nepožádáš manželky bližního svého.

Bůh dal lidem posvátnou svátost a tou je manželství.
Tímto svazkem bych měl svého partnera milovat přes všechny životní strasti,ať už je to jakákoli životní zkouška.
Měl bych duševně a všemi prostředky podpořit svého partnera v nemoci ať už těžké nebo životní a být mu na blízku,tak jako je nám Bůh neustále na blízku ve stejných situacích.
Měl bych si u partnera především zamilovat duši a ne tělo,abych svého partnera neopustil kvůli stáří nebo nějakým změnám zevnějšku,ale stále vyděl toho vyvoleného kterého jsem si vybral na začátku naší životní cesty.
Měl bych partnerovi odpouštět jeho chyby a také on mě a také je řešit,abychom spolu vytvářeli vztah a formovali společnou budoucnost na které se dá stavět.
Neměl bych v manželství hledat jenom své ukájení a svůj požitek,ale dávat jeden druhému lásku,náklonnost,vyjadřovat city potřeby jeden druhému a žít jeden pro druhého.
Pokud jeden z nás upadne na naší společné životní cestě,měl bych svému partnerovi pomoci vstát,ukázat mu správný směr a ne se od něho odvrátit.
Měli bychom si vážit jeden druhého neboť není na světě váženější bytosti člověka, kromě Boha.
Neměl bych svého partnera porovnávat s někým druhým neboť každý jsme originál a právě já jsem si vybral tohoto partnera na životní cestu a neměl bych tento slib jakýmkoli způsobem zrušit neboť nezrazuji jenom lidskou bytost svého partnera,ale také Boha.
Neměl byt toužit po nepoznaném,to znamená muž po cizí ženě a žena po cizím muži,neboť zlo vykonané na bližním se obrátí proti nám.
Měl bych ovládat svoje city,pocity a pudy a vyvarovat se jakékoli nemorální provokace vůči cizímu opačnému pohlaví,abych nevzbuzovat plané naděje na získání ovoce touhy které mi nepatří.Neboť svést někoho k hříchu je dvojnásobný hřích za který jsem zodpovědný.
Měl bych být partnerovy věrný ať už po stránce tělesné tak duševní a nehledat jiné cesty kromě naší společné,ale najít způsob,řešení k nápravě našeho vztahu a budoucnosti.
"Kdybych lásku neměl nic nejsem"
Přeji vám všem klid a mír v duši i v srdci.

Moc hezké

Nic už já a všechno ty

Theodore Monod

Trápení a trpká bolest
planý to čas prázdnoty,
když Ježíši jsem pyšně řekl :
„Všechno jen já, a nic ty.“

On mě našel. Uzřel jsem ho,
prokletý kříž samoty.
Mé toužící srdce hleslo :
„Něco já a něco ty.“

Den po dni pak jeho milost
něžná, plná čistoty,
níž mě vedla, a já šeptal :
„Méně já a více ty.“

Nad nebe vyšší, moře hlubší
náruč Boží dobroty.
Tvá láska, Pane, zvítězila :
„Nic už já, a všechno ty.“

Kolem pozemských "pokrevních" příbuzných Ježíše se motá spousta nesmyslů, dohadů a pověr. Jedni tvrdí, že Marie už po Ježíši žádné další děti neměla, jiní že měla. V Bibli se píše minimálně o jednom bratrovi Ježíše, který byl i Jeho učedníkem. Dále jsou tam v evangeliích zmíněni další bratři a sestry. Předpokládá se, že Josef (nevlastní otec Ježíše) byl o dost starší než Marie, když se s ní oženil a že tedy například mohl mít děti z předchozího manželství. Prostě je kolem těch "příbuzných" spousta dohadů.

Co je ale z Bible naprosto zřejmé - Ježíš se na zemi neoženil. A protože je psáno, že nikdy nezhřešil, tak nemohl mít ani nemanželské dítě.

Ježíš jako ženich na svatbu stále čeká. Jeho nevěstou je Jeho církev, která by měla svatbu s "beránkem" vyhlížet a těšit se na ni...

Měl Ježíš potomky?

Tak to je moc krásný příběh.
Je to velmi zajímavé, že jsi ho dokázala přivolat zpět. Úplně chápu, že se mu nechtělo. Mně by se taky nechtělo.

Takže přeci jen zázrak. Tak nezbývá říct nic jiného než: "Díky Bohu!", že zachránil Daně dceru.

Koukám, že se tu kolem zázraků strhla docela živá diskuse. Pár dní jsem se nedostal k tomu, abych sem něco napsal, a přibyly dvě stránky

Na Wikipedii mají na Zázrak samostatné heslo:
(lehce poupraveno)
Zázrak je v označení mimořádného jevu či události, která není v souladu s
přírodními zákony a považuje se za projev zásahu nadpřirozených sil. Zázraků je několik druhů. Zázračná vysvobození, zázračná uzdravení, zázračné nálezy, zázračné činy.

Jenže, co je to mimořádný jev, mimořádná událost? Jistě lze za mimořádné považovat takové Biblické události jako rozdělení moře (nebo Jordánu), zastavení slunce, záchranu z rozpálené pece, či tzv. Egyptské rány. Můžeme ještě přidat (z Nového zákona) plnou síť ryb, voda změněná ve víno, chůze po vodě, utišení bouře, uzdravení nemocí a vzkříšení z mrtvých. A to ten výčet určitě není úplný.
Kde je však ta hranice, co je "normální" a co je "zázrak" ?
Ještě nedávno bylo zázrakem třeba elektrické světlo, parní stroj, penicilin... A co třeba vznik života spojením spermie a vajíčka? Budete ho oslavovat jako zázrak? Z určitého pohledu to totiž zázrak je! A co třeba takový čas? Kde se tu vzal? jak to, že "běží" a nezastaví se??
A teď ty bližší věci. Co třeba každý nádech a výdech? Látková výměna v každém z nás? Nebo co taková chůze? Když se zamyslíte, kolik svalů přitom musíte používat, tak je zázrak, že lidi vůbec chodí.

Čmelák je prý moc velký(těžký) v poměru k ploše křídel, takže by prý podle vědeckých závěrů lítat vůbec neměl.... Naštěstí to neví.


Někdy se nám jako zázračné mohou jevit i věci naprosto běžné. Let ptáka, západ slunce, úsměv člověka, nebo třeba to, že jsme někam dojeli bez nehody... A někdy nás neohromí vůbec nic. I kdyby řeka tekla do kopce, bude nám to úplně jedno. Čím to může být?

Křesťanský pohled na svět obsahuje jednu důležitou složku. Tou složkou je pohled na svět tak, že jej stvořil Bůh osobně a že dodnes jej nejen "drží svým slovem", ale navíc se o něj stále a trvale stará a vše kolem udržuje v běhu. Zvláštní kategorií této péče je Jeho péče o lidi a o "členy jeho domácnosti" obzvlášť. Poměrně brzy po tom, co jsem svěřil svůj život do rukou nejpovolanějších, se mi změnil pohled na svět. Náhle bylo velmi jednoduché vidět Boží ruku, jak se stará nejen o mě a mou rodinu, ale i o vše kolem. Začal jsem daleko víc vnímat tu neuvěřitelnou rozmanitost stvoření a obrovskou Boží moudrost vyjádřenou v "přírodních zákonech". Stále žasnu nad tím, jak je to všechno vyladěno do nejmenších detailů.
A když se vrátíme k tomu uzdravení. V příspěvku
angelwoman bylo vzneseno pár otázek, ohledně toho, jak Bůh ta zázračná uzdravení rozděluje. Mohu tě ubezpečit, že žádné zásluhy s tím nemají co dělat. Je to zcela v JEHO kompetenci a záleží pouze na JEHO svrchovaném rozhodnutí, zda bude někdo uzdraven, či nikoli. Nelze Boha žádným způsobem "vmanipulovat" do situace, že by "musel" někoho uzdravit. Je to jen Boží milost. Můžem se k tomu někdy vrátit a probrat to trochu víc.
Ve stejném příspěvku
angelwoman vyjádřila opačný postoj, ke kterému lze říct jen to, že v žádném případě nejsme "loutky na dálkové ovládání". Takový pohled by vedl k absolutní ztrátě odpovědnosti za svůj život. Pak by nám zbyl jen nihilismus, protože pak by opravdu bylo všechno jedno. Pak by každý mohl žít s postojem: "Já za nic nemůžu, to ten nahoře..." Dokážete si jistě představit, kam by to vedlo.

Stejně je to zvláštní, že se lidé pořád snaží hledat příčinu svých potíží někde jinde - v jiných lidech, nebo v Bohu, ale za to dobré jsou málo kdy ochotni někomu poděkovat ať jiným lidem, či Bohu.
(Taky s tímto postojem musím bojovat.....a někdy prohrávám)

Já věřím tomu, že každý si zvolí svou cestu ještě před narozením. Jsme krásné, láskyplné bytosti, ale abychom to mohli prožít, musíme poznat i opak. Jak můžeme poznat chladné, když neznáme horké? Jak můžeme zažít odpuštění, když nemáme komu a co odpouštět? Jak můžeme zažít porozumění, když se nesetkáme s konfrontací? A co je to "ztratit milovaného?" Setkáváme se s lidmi, kteří nám umožní zažít vše, co jsme. O tom, co prožijeme, rozhodujeme sami. Vím, že se to zdá neuvěřitelné, protože to není vědomé rozhodnutí (kdo by chtěl zažít smrt svého dítěte?). Rozhodujeme se na úrovni duše. Ta totiž ví, že "smrtí" pouze odložíme fyzické tělo.
Taky jsem prožila boží zázrak. Syn se narodil předčasně o 10 týdnů a první slova dětské lékařky byla: "Jestli do rána přežije, převezeme ho do Ostravy." To byl první okamžik, kdy jsem se obrátila k Bohu a prosila o něj celou noc. Když měl syn asi 10 let, procházel při řešení svých problémů hypnózou. V té hypnóze začal vyprávět o svém narození. O tom, jak nechtěl žít, že chtěl umřít, ale když mě viděl jak pláču a prosím, rozhodl se zůstat. Jsem mu za to nesmírně vděčná a od toho okamžiku už vím, že život nebo smrt je rozhodnutí každého jedince.

Cysty na vaječnících nejsou tak vzácné - většinou jsou vyplněny tekutinou a mohou se vstřebat a nebo prasknout - a nemusí při tom dojít k zánětu pobřišnice -
Zárodečné cysty - jsou opravdu zbytky zárodečné tkáně - nemusí dítě obtěžovat a někdy se na ni příjde jen náhodou - já jsem popsala případy, kdy došlo k "probuzení" - a zmnožení těchto buněk - něco jako když dojde k rakovinnému bujení - ale protože jsou tyto útvary opouzdřeny dají se včas odoperovat - v kostní tkáni -
V dutinách jsou daleko nebezpečnější - tam nejsou ničím ohraničené a proto může dojít k peforaci - protrhnutí. - Mohou mít projevy náhlé příhody břišní - jakákoli bolest této povahy patří do rukou lékaře -

PO PŘEČTENÍ TVÉHO PŘÍSPĚVKU MŮŽU JEN ŘÍCT, ŽE NAPROSTO SDÍLÍM TVOJE POCITY....LÍP BYCH TO SNAD NEVYJÁDŘILA....KAŽDOPÁDNĚ JE TO KRÁSNÉ, KDYŽ LIDÉ VĚŘÍ A ŘÍDÍ SE VÍROU, MYSLÍM OPRAVDU...BYLO BY NÁM VŠEM TAK DOBŘE...ALE....REALITA JE JINÁ A BUDE VŽDY.....
TAKY BYCH, SVÝM ZPŮSOBEM, CHTĚLA.....NIKDO MNE K VÍŘE NEVEDL, I KDYŽ JSME TAKÉ MĚLI VĚŘÍCÍ V RODINĚ, I BRATR JE - EVANGELÍK.
SAMA SE SNAŽÍM NĚJAK K TOMU DOJÍT, ALE ZATÍM NIC...
PROTESTANTE, TY JSI SE STAL VĚŘÍCÍM PŘIBLIŽNĚ V MÉM VĚKU, MOHL BYS K TOMU NĚCO ŘÍCT? POKUD JE TO MOŽNÉ...DÍKY...

,,smekám - do teď jsem si myslela, že na takové zázraky věřili nevzdělaní lidé tak o 4 století zpátky nebo dnes možná někteří zakladatelé sekt...Že by Bůh sám od sebe léčil lidi? Podle čeho si je tedy vybírá?? Samozřejmě to musí být věřící.A pak se to rozděluje jak-podle počtu odříkaných modliteb? Podle návštěv kostela? Nebo podle toho, jak daný člověk žije správně a dodržuje Desatero? Myslím, že to má Bůh velmi těžké, je-li to tak. To musí být těžké rozhodování, když mé věřící babičce, která byla celý život slušná a pokorná, nechal zabít manžela při autonehodě, když se jim mělo za měsíc narodit první dítě... Jak moc bych v to také chtěla věřit, jako Dana a další. Že Bůh vede mé kroky, pořád je se mnou a o všem rozhoduje-o všem špatném i dobrém co se mi stane. Někdy mi je opravdu líto, že nejsem věřící-bohužel mě k tomu rodiče nikdy nevedli a cestou životem mě k tomu nikdy nic nepřivedlo. Mně vždycky říkali, že mám život ve svých rukou. Je pro mě děsivá představa, že někdo nahoře řídí mé kroky, rozhodne, že dnes zakopnu na schodech, propadnu u zkoušky, nebo naopak ji udělám na 1, pohádám se s přítelem, dostanu nevyléčitelnou nemoc, atd. S tímto pomyšlením bych těžko žila-že mi život někdo tam nahoře lajnuje..Jestli se Daně dítě vyléčilo zázrakem, to nevím.Pokud tomu chce věřit, je to její cesta - vždyť víra a duc*** se nikdy dokázat nedalo...Pročítala jsem si příspěvky od Miky a mám hodně podobných otázek - na které samozřejmě nelze dostat odpověď. Buď člověk věří nebo ne - podle mě nelze nikoho obrátit k víře tím, že si třeba přečte Bibli (tímto snad nejméně, neexistuje rozpoluplnější kniha na světě, která by si tolik protiřečila).Někdy jsem přemýšlela, jestli bych mohla žít se silně věřícím člověkem - kdybych přišla domů a řekla - "Tomu nebudeš věřit, dneska mě konečně povýšili" a on na to: "To je zázrak, Bůh tě vyslyšel!", nebo něco podobného.Já myslím, že víra ve všemohoucího Boha bere trochu lidem z ramenou odpovědnost za své činy - věří, že vše za ně někdo určil,rozhodl...Nevím, jestli bych mohla jít životem s tím, že nic nemám ve svých rukou...
Promiňte za dlouhý příspěvek, jen ho prosím neberte nějak osobně, jen jsem chtěla vyjádřit svůj názor-snad z něj je patrné, že nikoho neodsuzuju a každému nechávám jeho pravdu.

Nechtěla jsem,aby se odbočilo od diskuze o Bohu,ale když už se to stalo,tak vám to trochu přiblížím.To co se stalo je zázrak a Bůh to zjevil jenom mé rodině to,že jsem to sem napsala je jenom proto,abyste věděli,že Bůh má své děti rád a kdo mu opravdu věří a žije s Bohem jako jedna rodina nenechá nikdy nikoho opuštěného,ale žije neustále v nás a mi v něm.Není to první zázrak v mé rodině.Dříve lidé žili opravdu s Bohem a bylo to jak se píše v Bibli.Lidé cítili Boha a on mezi lidmi působil zázraky a žili všichni jako jedna rodina.Jak se lidstvo vyvíjí,myslí si,že je všechno samozřejmost příroda, uzdravení z těžké nemoci ,věří na náhody, osudy a jiné věci,ale vše má svůj řád a čas,jinak by tady byl chaos.A v tomto přetechnizovaném světě lidé přestali vnímat Boha opustili ho a on opustil je,protože ho lidé nejenom nepotřebují,ale i zavrhují.Bůh se nezjeví nikomu v žádné podobě kdo o něho nemá zájem.Bůh je láska a svoboda a nikomu se nevnucuje.
Za každým zázrakem není potřeba hledat logiku a ani ji tam nenajdete,protože tam není.Najdete tam Boží lásku odpuštění ,vyslyšení a radost.Takto nám kteří žijeme s Bohem,Bůh dává najevo lásku,že si nás vyvolil za svoje děti,učí nás,miluje nás a žehná nám.Lékaři tomu říkají náhoda a záleží na každém z nás jaký k tomu zaujme postoj,jak si to vysvětlí a jakou zvolí cestu.A jsme u toho a každý právě volí tu cestu po které zrovna jde.
Přeji vám klid a mír v duši i v srdci.

Teda zárdek, jé, já jsem dneska úplně mimo. Jestli tu mám víc chyb, tak pardon...

Omluva za chybičku: v nadpisu samozřejmě ZÁRODEK!!!

Smrt v rodině je vždycky rána a když jsou to děti, tak je to ještě o moc těžší.
Mojí tetě zemřela dcera ve 12 letech, srazilo jí auto. Byla jsem u toho. Teda viděla jsem její tělo. Byl to strašný pohled. Teta skončila na psychiatrii, kde ležela několik měsíců. Dodnes se se smrtí svojí dcery nevyrovnala.
S těmihle věcmi se každý člověk smiřuje po svém a vyrovnává se s nimi každý jinak dlouho a někdy se s tím ani nesrovná.
Věřící se ale často vypořádají se smrtí líp, než nevěřící. Právě kvůli tomu, že věří v posmrtný život a že věří,, že Bůh ví, proč se to a to muselo stát, že všechno, co dělá, má nějaký smysl, je to nějaký jeho plnán...Oni neberou smrt jako konec....
Já sama si neumím představit, že bych o děti přišla. Mívám i sny, kdy mi zemřelo dítě a je to tak skutečné, že brečím ze spaní a i dlouho po probuzení....a to jsou sny.....
S tím Dany příběhem.......je to docela zamotané. Regino, to je ale cysta, ne? Není to vyloženě zárodek nebo jo? To se mi právě nezdá. Cysta je dutina naplněná nejčastěji tekutinou, hnisem atd.... V tomto případě je možné, že by ta cysta obsahovala právě ten odumřelý zárodek??? Víš o tom asi hodně, můžeš mi o tom něco napsat do osobních zpráv?díky.
O vymizení cysty, kor na vaječníku, jsem slyšela. To se stát může i bez léčby.
Hmmm, pokud je to ale zárodek, který se přestal vyvíjet, tak se určitě sám neztratí. Taky se divím, že nevznikl nějaký zánět v malé pánvi, či něco horšího, když "to" měla ta dívka v sobě tolik let.
Ale hlavně že se problém vyřešil a holka je v pořádku.

víš, matka se, byť sebevíc věřící, nikdy nemůže vyrovnat se smrtí svého dítěte. To je rána do konce života. Může se s tím naučit žít, může se časem znovu radovat, a milovat své ostatní děti... Ale NIKDY už to nebude jako dřív. To dítě tu bylo. A už není. Je tu zranění, co se trochu časem zahojí, ale vždy zůstane jizva.
Velmi to chápu.
Pokud jde o věřící, křesťany apod., nezazlívala bych jim to, co říkají, mohou i obviňovat Boha, je to přirozené.
Vzpomeňme jen Krista, jak na kříži prohlásil:
"Bože, proč jsi mě opustil?"
V různých chvílích lidé říkají různé věci, a sytý hladovému nevěří.

Mám kamarádku, co je věřící, a když jí zemřel syn den po porodu, po čase prohlásila, že má "k tomu nahoře" stejně pár pěkně protivných otázek... Úplně to chápu.
Při velké bolesti cítíme jen bolest a nic jiného. A to i věřící.

Alespoň to říká. Nějak divně věřící. Když před porodem říkala, že je to Boží vůle, tak proč teď, když zemřelo i to druhé, říká, že se s tím nikdy nevyrovná. Proč? Vždyť aby zemřely, to byla také Boží vůle, proč se tedy nemůže vyrovnat s Boží vůlí? Připadá mi někdy, že já jako nevěřící křesťan, věnuji myšlenkám o Bohu a víře více času a úsilí, než praktikující věřící. Ti mají takzvaně jasno a jasno je i o nich. Bůh za ně všechno vyřeší a oni chodí do kostela, křižují se u dveří a zpovídají se a tím je to vyřízené. Večer se pomodlí, protože tak to vídaly u babičky, tedy oddrmolí modlitbu, aby učinili povinnosti zadost a usínají v blažené jistotě, že dojdou království nebeského.

ono to opravdu existuje - totiž při tom dělení buněk -jedno dvojče se přestane vyvíjet a druhé ho obroste a vlastně si jej obalí - léta se nemusí nic projevovat a teprve při dospívání vlivem pohlavních hormonů - dochází k náhlému probuzení " uspaných " buněk a ty se začnou vyvíjet - záleží pak jaké byly v počátečném vývoji - můj muž měl v kostrči také cystu v 19 na vojně- začlo to bolestí jako při vředu - pak se dostal do VN - kde mu ložisko bylo vyčištěno -byly tan chlupy - po nějaké době se situace opakobvala a měl tam nehtový prstenec a to již bylo řešeno odebráním postižené kosti - od té boby ho občas chytl "houser"- několikráte byl i hospitalisován na neurologii !! -
Jedna z mých sestřenic ji měla v břičšní dutině a tam se to projevilo překotným růstem v 17 letech najednou nakynula. jako by byla těhotná - ale protože se dostala včas na příslušné oddělení předešlo se nejhoršímu - prasknutí cysty a tak zánětu pobřišnice - byla pod stálým lékařským dohledem a velkou naději na děti jí nedávali ale v 25 letech přece jen porodila dceru - v ovou případech se v rodinách objevovala dvojčata -
Za léta své prakse jsem se setkala ještě s několika případy, ale vždy to bylo řešeno chirurgicky - samovolné vymyzení u těchto cyst si nedovedu představit - jde o "cizí tělěso" v tělě a tělo se brání -
Dříve zřejmě taky bykly takové případy a většinou postižení zemřely "na hlízy " nebo celkovu " otravu organismu -
Tolik na vysvětlení. -