Ano, slovo modlitba se dá chápat, jako rozhovor s Bohem.

Někteří lidé chápou (bohužel) modlitbu poněkud jako monolog - mluví a mluví a mluví k Bohu a když se "vykecají" a měli by naslouchat, co říká Bůh, tak si jdou za svým....
Rozhovor je možný pouze v případě, že mluví oba - jak člověk, tak Bůh a že naslouchají oba - jak Bůh, tak (hlavně) člověk.

Ano, modlitba tak jak ji definuje Bible, je rozhovor s Bohem...

Co myslíš, že je modlitba? Rozhovor s Bohem?

Víš, pro mě je používání minulého času ve spojitosti s existencí Ježíše nepřípustné. On JE takový. Je jako jeho (a náš) Otec. V lásce klidem jsou naprosto za jedno.

Když Ježíš chodil po tomto světě v lidském těle, je psáno, že byl na 100% člověk a současně na 100% Bůh. Nikdy nezhřešil, ale není nikde psáno, že by nikdy neměl strach - například tu noc před ukřižováním:

Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: "Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit." Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. "Je mi úzko až k smrti," řekl jim. "Zůstaňte tu a bděte se mnou!" Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: "Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá." Když se vrátil k učedníkům, zastihl je spící. Tehdy řekl Petrovi: "Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu? Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, tělo však malátné." Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!" A když se vrátil, znovu je zastihl spící. Víčka jim ztěžkla únavou. Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. Když se pak vrátil k učedníkům, řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Pohleďte, nadešla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko."

Matouš 26:36 - Matouš 26:46 (NBK)

a protože potvrzení je od dvou svědků :

Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: "Otče, pokud chceš, odejmi ode mne tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!" Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli.

Lukáš 22:41 - Lukáš 22:45 (NBK)

Ježíš - Syn člověka měl přirozený strach z toho, co jej čeká. Ta představa byla dost hrozná, moc dobře věděl, co přijde. Potřeboval pomoc od Otce, aby to nevzdal.

Řekl bych, že nejde o to, necítit strach, důležité je, nenechat se jím ovládat. Pokud máš důvěru v Boha, že má všechno pevně ve svých rukou, pomuže ti to přeprat strach natolik, aby jsi měla jasnou mysl a sílu jít tam, kde je to třeba....
Důležité je vědět, že pokud patříš Bohu můžeš se opřít o tohle:

Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát. (1. Korintským 10:13)

Asi popáté zkouším odpovědět, strašně mi blbne internet (přesněji PC), doufám, že to tentokrát dojde kam má.
Bůh a láska,
to cos napsal, je moc hezké, a dokonce s tím můžu v zásadě souhlasit.
Je tam napsáno jinými slovy to, co si říkám i já: Strach je to, když necítíme lásku (Boha).
Ale opravdu neznám nikoho, kdo by žil jen v lásce a nikdy nepocítil strach. Byl by to ideál. Myslíš, že by takový byl Ježíš?

A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm. Takto láska mezi námi došla naplnění, takže smíme mít smělou důvěru v soudný den - vždyť jsme na tomto světě takoví, jako je on. V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč, neboť strach přináší muka. Kdo se však bojí, nedošel v lásce k naplnění. My milujeme jeho, neboť on první miloval nás.

1 Janův 4:16 - 1 Janův 4:19 (NBK)

Takto mluví apoštol Jan o lásce a strachu v jednom ze svých listů církvím. Je tu tedy naděje, že může být láska beze strachu.
Na jednu stranu je tu zdravý strach, který nás varuje před reálným nebezpečím a udržuje nás ve střehu v případě potřeby. Na druhou stranu Strach dokáže člověka ochromit, doslova svázat. Takový strach přináší muka. Strach ze stráty někoho blízkého, strach o děti, aby se jim něco nestalo, strach z nemoci, úrazu.... Takový strach může nabýt až obludných rozměrů a člověka zcela ochromit....

V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč...

O jaké lásce to Jan mluví? ....Bůh je láska... Kdo miluje Boha, nemusí se ničeho bát tak, aby mu to působilo muka....

"Strach zabíjí myšlení." -už ani nevím, odkud to mám, ale na tom nesejde. důležitější je, si to uvědomit a bojovat proti strachu, aby nás neovládl. tím, že se o někoho budeš bát jemu nepomůžeš a sobě ublížíš.
naprosto chápu tvé obavy. já bych je měla taky. ale v tuhle chvíli je důležitější než přemýšlet, co by se mohlo stát, postavit se tomu. jednou stejně člověk bude sám. odejde rodina, partner, přátelé a my na to musíme být připravení. musíme se smířit sami se sebou a s tím co je, a pak už nás nic nerozhodí.

Musím Ti dát za pravdu, Láska vzbuzuje Strach, a naopak, jasně :). Ty příběhy jsou moc pěkný, díky za ně. Já samozřejmě chápu, že jednou zemřeme, ale přijít o něho - no jak píšeš. Ještě nevím, jaký to je mít strach o vlastní dítě, ale už teď vím, že svý děti nesmírně miluju :). Díky za názor

K tomu strachu o něj. Strach, jak víš, je jen druhou stranou (protipólem) lásky.

Jedna moje kamarádka má tři holčičky 15, 6, 1a půl roku. Její babička jí vždycky říkala, v době, kdy měla jen jedno dítě:
"Jedno dítě, to je pro strach a starost."

Jovanka (ta kamarádka) mi nedávno říkala:
"Ano jedno dítě, to je starost, ale tři děti, to je trojnásobná starost!" Jaká pravda!
Už jsem to tu kdesi psala Lence (z třicátnic):
"S každou další láskou přichází další strach".
Není pravda, že více dětí=rozmělnění jednoho strachu na více částí. Stejně jako není pravda, že více dětí=rozdělění jedné lásky na více částí!!! Mmch, ta kamarádka čeká 4. dítě a já mám pocit, že to bude opět holka, ale Jovanka je naštěstí z těch rozumných, které milují dítě, nikoliv pohlaví.

Odbočila jsem, ale chtěla jsem tím pouze říci, jak ruku v ruce s láskou kráčí strach, jak strach je rodná sestra lásky, jak je fajn, že máme jen jednoho partnera, protože bát se o několik partnerů, jako o několik dětí, to je vskutku vysilující....

Víš, kolikrát jsem si říkala, že svou babičku vidím naposledy? Ona má 90 roků (tedy letos bude mít, jestli se dožije). Nejmíň 10 let si to říkám. I dnes, když jsem jí byla u lékařky pro zprávu z nemocnice). Samozřejmě, že někdy zemře, a pravděpodobně brzy. Beru to tak, že v tomto věku je to prostě normální, běžné, málokdo se dožije takového věku. Až Babi zemře, budu smutná. Ale je to něco jiného, než když zemře partner, nebo dokonce dítě. To jsou události pro mě nepřijatelné.
Prostě u vás to buse dobrý. věřím tomu.!

díky za nový pohled jak se na to podívat. Ta projekce zesílení strachu je možná, protože od té doby, co jsem ho poznala (15 měsíců) mám panickou hrůzu, abych ho neztratila, což se mi nikdy dřív vůbec nestalo a mě samotné se už párkrát zdál sen, že zemřel. Budu se na to dívat tak, že jsme zaktivovala ten pud sebezáchovy a vrátí se. On si toho je taky vědom, i když to nepřizná, myslí na to. A pořád říká, že člověk musí při všem přemejšlet a dávat bacha, on je šikovný, neudělá kravinu, ale co ti okolo něho (co si zapalujou prdy na ubytovně - prasátka, to máme armádu co ). No nic, prostě on se vrátí a basta :).

Jo, ještě když jsme u toho, v dětství se mu pravidelně zdávalo, že je součástí nějakého soukolí, které ho pohltí a bude konec. Teď se mu to už nezdá, ale stejnak by mne zajímalo, co to může znamenat.
No, o smrti snad dost, je krásný den ;)

V jednom krásném filmu používají pro takovou těžkou situaci krásný přirovnání:
Hledej Slunce za mrakem. V tomto případě by to mohlo být to, že to nebylo proroctví ve smyslu - tak se to stane. Spíš by ten sen mohl vyjadřovat tvé obavy a touhu, aby na sebe dával pozor. Býval jsem voják z povolání, a vím, jaký může být v takovém autoparku blázinec . Myslím, že jsi svým vystrašeným výrazem dostatečně aktivovala jeho pud sebezáchovy a že se v pořádku vrátí...

Ono je docela problém rozeznat, kdy se jedná o proroctví ve smaslu, že se něco někde stane a kdy se jedná o projekci a zesílení např. našeho strachu....

Tak držím pěsti a napiš, až se vrátí...

Jo, já se snažím tu myšlenku odmítat jak to jde. Prostě si říkám, neblbni, z jednoho snu jedný bláznivý holky se přeci nezblázníš :). To samý říkal i Petr než odjel. Signál tam moc není, ale ve spojení jsme. Taky věřím, že se nic nestane, ale červík tam hlodá.
O tý prorocký zátěži máš pravdu, lepší nevědět.

nešil! V každém případě odmítni tu myšlenku, jinak ji přivoláš. Úplně chápu Tvůj strach. Ale na co myslíš, to přivoláš. Však víš.
Jste ve spojení mobilem? Ví o Tvé starosti? Věřím, že se nic nestane!!!

A k tomu proroctví-opravdu bych nechtěla vědět dopředu, co se stane, a jsem vděčná za to, že nic takového jako prorocké sny nebo vize nemám.

Na takové věci (jako je smrt blízkého člověka) se nedá připravit. Takže se zbytečně trápíš ještě dopředu strachem. Opravdu to lidi s prorockými vizemi mají těžké, protože je to musí nesmírně zatěžovat. Z tohoto důvodu jsem ráda, že funguje amnézie o minulých životech.

Ty si myslím (ještě) nemám, spíš je to mišmaš reálu a fantazie :). Ale přítelova babička nám takhle předpověděla pád stromu na auto (bohužel až den po tom, co se to opravdu stalo). Přítelova sestra to má také, zdálo se jí, že Petr bude mít nehodu na cvičení (je voják) a že zemře a bude v tom i nějaké velké auto (Petr je logista-řidič náklaďáků). My jsme měli menší nehodu před měsícem na silnici (jen ťukanec), tak to všichni přiřkli tomuhle, ale právě tento týden Petr odjel na vojenské cvičení do západních Cech, takže teď trnu hrůzou, aby to přežil, protože mají cvičit právě s velkými auty. Někdy je lepší nepředvídat, ty nervy za to snad ani nestojí. A nechci svými negativními myšlenkami tu nehodu přivolávt.

Přemýšleli jste někdy, jestli byste se dokázali připravit na smrt blízkého, když byste předem věděli kdy nastane? Pro mě byl teď hrozný pocit v neděli se rozloučit a zamávat mu do auta a vloudila se myšlenka, že by to mohlo být naposled. Co si myslíte? Já radši nemyslim už....

V jednom filmu jsem slyšel, že:" ... deja vu je chyba v Metrixu."

Náhoda ti nějak nezapadá do příčin a důsledků, co?
Problém s náhodama nastává ve chvíli, kdy v tvém světě chybí vševědoucí a všemocný Bůh. Já to mám "trochu jednodušší". Pro mě náhoda neexistuje.
Náhoda je, když Bůh udělá zázrak a chce zůstat v anonymitě.

A to druhé téma - prorocké sny. Taky jsem jich pár měl a občas se mi to ještě stává. Sen má reálný děj a odehrává se v reálných "kulisách" a pak se mi stane, že v určité situaci poznám, že jsem to už viděl a někdy dokážu i podle toho snu odhadnout (vlastně to vím) co bude dál. I když se intervaly mezi snem a situací zkracují (poslední byl asi dva roky před realitou) pořád nemám přesnou a jasnou informaci typu: "To co jsi viděl se stane tehdy a tehdy a ty můžeš v té situaci udělat to a to, aby se to změnilo..." Věřím, že i to jednou přijde

V Bibli často Bůh mluví k lidem ve snu. I Josefovi se anděl zjevil ve snu, když ho posílal Bůh s Marií a malým Ježíšem do Egypta. A protože Bůh je stejný a neměnný, věřím, že k lidem mluví skrze sny i v dnešní době...

Ne, tak jsem to asi nemyslela otevření jen třetího oka. Při zasvěcení, aspon u nás, mistrině provedla:
- otevření poslední čakry /pro otevření se vesmíru/,
- otevření šesté čakry(třetího oka) /pro intuici při práci s reiki/, )
- otevření páté čakry /pro snazší komunikaci při reiki/ a
- otevření srdeční čakry /pro otevření se vesmírné lásce/. Pak nám ještě dýchala do dlaní aby otevřela tam čakry na průchod energie. Tím zasvěcením se samozřejmě nezměníme, ale otevřeme se vibracím, které potřebujeme pro reiki - si myslím. Alespon t ak to psali ve skriptech.

Tak to nemohu říci. O otevření třetího oka při reiki nevím, to u mě neproběhlo, to bych si myslím byla vědoma. Myslím, že to, co proběhlo při zasvěcení do reiki, nebylo přímo otevření třetího oka. Alespoň u mě, na našich kursech ne. To by bylo příliš jednoduché. Bez práce. Člověk se nemůže změnit nějakým zasvěcením. Spíš to probořilo bariéry a zábrany, které jsme měli (vždy) a které teď můžeme využít.
Každopádně náhoda pro mě, v mé filosofii neexistuje.
A Slunko, ty víš, jak to myslím. viz Hovory s Bohem.

bych si dovolila zareagovat . Myšičko, my dvě víme, po "Hovorách s Bohem", že náhody neexistují, resp., vše se děje tak, jak si podvědomě přejeme nebo tak, aby nám byla otevřena cesta v oblasti, ve které se právě nacházíme, co řešíme, co nás trápí. Už nesčetněkrát se mi stalo, že jsem se snažila něco rozšřešit a náhodou jsem někde otevřela časopis a ejhle, pomoc je tu :). spoustukrát jsem se někomu chystala dlouhou dobu třeba napsat email a chvíli před začátkem psaní mi poslal email on :). S telefonem je to běžné, vezmu ho do ruky a zazvoní :). a když se ohlédnu zpět, vše co se kdy stalo, mělo opodstatnění, důvod a to velký, zásadní.

spíš mě zajímá, do jaké míry dokáže ovlivnit intuice tyto situace. Myško, změnilo se Ti po kurzu reiki toto vidění, předvídání??? Já mylsím že mě jo (přeci jen při zasvěcení došlo k otevření třetího oka), tak by tomělo mít vliv což :)?
Každopádně jsem za tu vlohu ráda :)

Tak se zkusím zeptat, co si myslíš (a samozřejmě kdokoliv jiný, kdo se přidá) o náhodě. Jak si vysvětluješ některé věci, které jsou (podle mě pouze zdánlivě) náhodné.
Příklad.
Myslím na někoho, on mi za pár minut "náhodou" zavolá.
Nebo
prorocké sny. Nebo dejá vu...(to jsem asi nenapsala správně, omlouvám se, fancouzsky neumím).

Jak vysvětluješ "nevysvětlitelné"?

Tak jsem to pročet od začátku.... uff, tolik stran čtení.

Takže rekapitulace:

Diskusi začala smajlicekk (která se později přiznala, že je Svědek Jehovův) a ze začátku věcně reagovala na různé dotazy. Dokonce dokázala rozbít jednu nesmyslnou představu o stvoření Adama a Evy (kterou tam prezentoval vlamac), ale pak nějak neunesla mou argumentaci na téma paradoxů v učení Svědků Jehovových a na téma Krev versus SJ. Její poslední přispěvek je z 10.8.2006 - škoda. Zrovna, když ta diskuse začínala být zajímavá....

No, a zhruba od stejného data to tady "táhnem" (myslím tu diskusi) více-méně my dva.

Co všechno se tu probíralo:
Některé aspekty učení Svědků Jehovových
Přirovnání víry k mafii
Základní otázky existence člověka (Kde jsme se tu vzali? Proč tady jsme? Jaký to má smysl? Kam směřujeme? Co bude potom? )
Desatero
"Čínština" křesťanů
Taky pár osobní údajů - věk, děti, práce a tak

Poměrně dost se probírala karma a já tu poměrně dost (a někdy až moc) kázal o Kristu

a měli jsme pauzu zhruba od vánoc až do začátku března....

Zato 2.3. 2007 se to tu "rozjelo" že jsem nestíhal....
To se probíralo:
Bůh, existence Boha
církev a lidi v ní
Evoluce
svědomí
svoboda člověka
(a taky trochu karma )

Pak přišla epizoda s oprávněnou kritikou vlamace a mé uznání chyby a tím začla "diskuse" s diskutující jménem "Kloa" (7.3.2007 strana 28)
Potom už se začala diskuse o Bohu tříštit....

Takže tolik k rekapitulaci. Můžem se vrátit k některému ze starších témat, nebo načít něco nového. Mě sice pořád není jasné to s tou karmou, reinkarnací atd., ale klidně můžem začít diskutovat o něčem jiném a vrátit se k tomu později....

Téma může samozřejmě nastolit kdokoli - tahle diskuse je veřejná....

Jedeme dál ....

Jsem ráda, že se vrátíme k původnímu tématu.

Ať se na to Kloa dívá jak chce, máš moje uznání, že jsi kvůli tomu vašemu sporu založila samostatné téma. Nečetl jsem celou tu bouřlivou diskusi ( víc než sto příspěvků za tři dny ), ale i těch pár stránek stálo za to.

No, když se to tu trochu uklidnilo, mohli bychom se vrátit k diskusi o Bohu . Mám dojem, že by něškodila malá rekapitulace, jelikož se nám nějak ztratila návaznost.

Pokusím se během dneška dát dohromady nějaký soupis toho, o čem jsme tu mluvili. Snad to bude k něčemu dobré.

Mysicko a proč mezi tím byl klid? Protože jsem to nechala být, dala jsem na rady přihlížejících. Ale v okamžiku, kdy ses objevila s dalším oviněním jsem se rozhodla, že to tak nenechám.
Jasně, založ si svou diskuzi, to bylo vždy tvým snem, založit diskuzi, kde se budeš hádat. Pokud by byla pravda, že nechceš obtěžovat ostatní, tak to řešíš v ústraní!
A zase, vidíš, konkrétní odpovědi ses vyhla. To proto, protože mám pravdu, obviňuješ mě neprávem. Tak už to konečně přiznej a skonči tuto šarádu.

Víš, řešíme to už asi potřetí (vždy byl mezi tím několik týdnů klid), takže ze samého obhajování jsem už unavená.
Ale dobře. Kvůli Tobě to vyhledám. Ale nebudu to psát už sem, založím novou diskusi, už nechci obtěžovat ostatní. Mě tohle dohadování nebaví.
Mám ale dojem, že už jsi předem rozhodnutý (-á), komu budeš věřit. Ale jak myslíš...jdu hledat.

Co to zase plácáš? Však jen ať se na třicátnice podívá a uvidí jak ses tam do mě pustila. Na diskuzi na třicátnicích jsem už taky mnohokrát odkazovala, tam to začalo být právě zajímavé.
Na tvou obhajobu, že jsi mě nenapadla, nenařkla, že se vydávám za někoho jiného, z pomluv tajných zprávách, jsi zde nic nepsala, pokud ano, zopakuj to nebo uveď přesné místo. Vždy ses jen vymlouvala. Nikdy neuvedla nic konkrétně. A právě za tyto obvinění ses mi neomluvila, kdyby ano, tak to tady vypadá úplně jinak. O odpuštění máš usilovat ty!

Ano zajímá. Jsem toho názoru, že kdyby to co Kloa píše nebyla pravda, tak na sebe neustále neupozorňuje, zatímco ty se skrýváš a jsi nekonkrétní. Na její verzi něco bude.

A Tebe to zajímá?
Tak si pročti diskuse (tak měsíc zpět). Třicátnice, kolem str. 61 a dále. Pak ještě několik dalších, můžu vyhledat a dodat odkazy. Ale je to ztáta času.
Mnohokrát jsem se obhajovala, odpustila, omluvila...vše marno. Už vlastně ani nechci hájit svoji pravdu. Je mi jedno co si myslíš.

Tak proč nejdeš s pravdou ven??? Nebo má Kloa nakonec pravdu???

Nechápu proč se ti nelíbí oslovení, která jsem na tebe použila, vždyť na tebe přímo sedí. Jsou pravdivá.
Aha, už vím proč. Ty nemáš ráda pravdu

Copak? Došla ti řeč?
Pokud tě obviňuji z toho, že mě neustále napadáš a přicházíš s něčím novým a není to pravda, proč neřekneš něco na svou obhajobu?
Vím to a musí to vidět i ti co téhle šarádě přihlížejí. Nemáš důvod se obhajovat, jsi vinna.
A jestli takto vychováváš své děti, mi je jich líto, to určitě nemají moc kamarádů, spíše žádné. Ale pokud jsou nadáni takovou schopností, kterou přímo oplýváš, tak se ze všeho dokáží vykroutit a vyjdou z toho jako vítězové.
Budu tě uctívat Svatá mysicko. Jsi vymodlené Boží dítě. Děkuji Bohu, že na zem seslal takovou dobrou duši jako jsi ty.