Manželka to prostě nechce, co s tím ??

Hallo Míro a ostatní

Koukám, že finále v manželství se Vám povedlo, konečně spokojenost na obou stranách. Škoda, že takhle to mezi Vámi nefungovalo i v jiných aktivitách. Jinak, klobouk dolů, že si neděláte naschvály.

Navnadil jsi mi myšlenku, jak by to u nás doma fungovalo v případě, že by se jeden z nás rozhodl pro rozluku. Já jsem minimalista, moc toho k životu nepotřebuji. Stačí mí zpěv ptáku, východ sluníčka, světlo, hodně prosklená okna, kartáček na zuby. Můj odchod by byl nenáročný, jak pro mě i pro ty pozůstalé. Cestou při přesunu do nového hnízda, bych si koupila ještě kytici tulipánu.
Za to v opačném případě s mým požehnáním by kontejnery nestíhaly odvážet nashromážděný majetek, který ještě v budoucnu bude někdy potřebný. Pravděpodobně by spokojenost byla taký na obou stranách.

Poroučím se, nestíhám, mám dlouhou cestu před sebou. Doufám, že nějaký šílenec se mnou nepraští o horu a šťastně se vrátím.

Přeji krásný velikonoční čas a konečně " sluníčko "

Čau všem i sluníčku.

Tak odpovídati za "ni" samozřejmě nemohu.
Ale na 100 % procent vím, že když padlo z mé strany to rozhodné slovo, totiž že jsme na konci, a pojďme se "technicky" bavit o rozvodu (jak se podělíme, jak časově, atd.), tak se VELMI ulevilo mně i jí.

Dle vlastních slov už také cítila, že směřujeme každý jinam. Bez výrazných sporů a vášní jsme se tak během několika málo hodin dokázali dohodnout na nesporném rozvodu, oznámit věc "dětem (jsou už dospělé)" i našim rodičům a dohodnout se o rozdělení majetku a dokonce si najít i společného právníka.
Dokonce i bydlet spolu bez problémů zůstaneme i těch několik měsíců než definitivně dořeším svoje bydlení a přijde "rozsudek". Nehádáme se u pračky ani u ledničky, atd.

Asi jsme už byli oba "nazrálí", protože vzduch se vyčistil a naše vztahy jsou od toho rozhodného okamžiku, kdy jsem se "dohodli", výrazně lepší, než byly v posledních několika letech. Pozorovatel zvenčí by nejspíše nabyl dojmu, že se snad ani nerozvádíme a jsme zcela v pohodě.
Asi je to do značné míry způsobeno tím, že se nikdo z nás neocitne na ulici. Za těch společných cca. 25 let jsme zkrátka "namamonili" tolik majetku, že máme dostatečný "polštář", abychom si při rozvodu ekonomicky nenabili hubu. A děti to přijaly s ledovým klidem, neb už si dávno všimly, že táta a mám spí každý v jiné cimře.
Taky je asi podstatné, že se ani jeden z nás nedopustil nevěry, takže ani tady nebyl žádný zdroj výčitek.

Kdysi mi jeden kolega sdělil úžasné moudro. Totiž, že pravou tvář manželky / manžela poznáš až při rozvodovém řízení. Až tam prý definitivně skončí veškerá chtěná i nevědomá přetvářka a sebestylizace, až tam vyplave na povrch skutečná osobnost a ukáže se nezvratně a v plné nahotě, kdo je formát a kdo je vůl / kráva. Ukáže se, kdo nepodrazí i když by mohl / mohla a nedalo by se to dokázat či prokázat.
Když mi tohle před více než 20 lety říkal starší pán v hospodě, tak jsem tomu jako mlaďas vůbec nerozuměl a považoval jsem to za opilecký blábol. Později jsem si říkal, že na tom něco bude, ale že je to vrcholně nepraktický způsob jak zjistit skutečné kvality partnera (rozuměj oženit se a rozvést se, aby zjistil jaké ONA je = logická volovina).
Dneska musím poctivě přiznat, že se chovala jako DÁMA a pevně věřím i já sem se choval jako CHLAP. Takže v tomto posledním dějství dostává ode mne stoprocentní "1".
No ale přesto platí, že znova se kvůli tomu brát asi nebudeme (smajlík).

Snad jsem poctivě odpověděl na otázky.

Závěr pro sebe (a možní i pro čtenáře) jsem z toho vyvodil asi takový, že až se po čase otřepu a budu si třeba za rok či dva hledat nějakou "kámošku", tak bude velmi cennou ne-li zásadní informací zjistit, jak se rozváděla svého času ona a jak mluví a uvažuje o svém "bývalákovi". Každý rozvod je samozřejmě jedinečný a specifický, ale něco o osobnosti a "formátu" to v každém případě napoví.
Tolik můj dnešní elaborát a jdu spát

Dobrou Míra

Míro, krásný podvečer

Tož tak, co dodat.... jedině to, že vaše manželství se zapsalo do statistiky rozvodovosti, zvýšilo průměr neúplných rodin.
Nemůžu posoudit ani odsoudit.......nemůžu vstřebat chování Tvé ženy, proč se tak změnila. Pokud někoho mám rád, udělám vše pro něho a i kdyby můj ***uální apetit ochabl,už jen já potřebují cítit že mě někdo má rád.....
Potřebovalo by to nějakou informaci z jejího pohledu.
Jak teď zareagovala na Tvůj odchod? Myslíš, že rozchodem se ulevilo i jí ?
A co Ty, píšeš, že teď konečně jsi volný a šťastný. To znamená, že už citově nestrádáš?
Je pravda, že by si každý kdo jde do vztahu, měl uvědomí, že tam kráčím jen z toho důvodu, že danou osobu miluji, nemůžu bez ni žít, potřebují její blízkost, cit.....ten zbytek jako vaření, praní, úklid.... to jsou služby, které si muže muž v pohodě zaplatit, na to si nemusí brát ženu. Tak je to i v opačném případě, žena by měla hlavně jít do manželství, protože muže má ráda, pro intimní chvíle.... Oprava auta, střechy, pračky.... na to jsou služby, které si může zaplatit, na to nikdo nepotřebuje oddací list.
Je mi to líto, že to u Vás došlo až k rozchodu, byla to Tvá volba, doufám, že správná.
Přejí Ti krásný zbytek víkendu a všude kolem " sluníčko "

Myslím, že vše podstatné už tady bylo de facto řečeno, našel jsem ale na netu zajímavou větičku, která stojí za přečtení či snad dokonce za úvahu:

"***uální potěšení a uspokojení se nedá ničím nahradit ani ošidit. Buďto jste se svým partnerem ***uálně spokojeni nebo ne. Nic mezi neexistuje. Shodná ***uální chemie se projevuje oboustrannou touhou partnera uspokojovat a současně přijímat uspokojení."

... a když k tomu dopíšu, že dlouhodobě se žít bez ***u "nedá", tak je "vymalováno".

Ahoj Sluníčko,

díky za slunné přáníčko.

Tož taktně, ohleduplně, diskusí a nevím jak ještě jsem řešil věc dlouhá léta. I ty různé MENOXy atd. jsem koupil a čekal a čekal a čekal.
Akorát, že mi "to (rozuměj sperma)" při tom věčném čekání a poslouchání "jejího nekonečného kňučení ve stylu "dneska mne bolí tohle a tamto, zítra mne určitě bude bolet zase něco jiného" už lezlo málem (i) ušima ven. "Blbí" doktoři samozřejmě nic nenašli a nejspíše si ťukali potají na čelo. Jeden z nich to vyjádřil lapidárně: "Ženská co Vy vlastně chcete, 20 let už Vám nikdy nebude, koukejte se s tím srovnat". Zkrátka všechno má své meze.
Když jsem jasně řekl, že takto tedy ne, a že hodlám odejít. Tak dáma zčista jasna začala mít chuť a souložila jako divá. Ovšem jen do doby, než se ujistila, že mužíček zůstane doma, a že tedy nadstandardní příjem, auto, atd. jí i nadále zůstanou k dispozici. Když zjistila, že už budu zase "hodný trouba", tak během 1 až 2 týdnů se vše vrátilo do zaběhnutých kolejí.
Tolik varování pro pány, kteří si naivně (jako svého času já) myslí, že když s tou svojí "obrazně zatřepou", tak že se probudí, a začne se chovat normálně.
Nezačne, neboť mezi 40 až 50 lety věku už nemůžete nikoho "předělávat" a na hloupost vskutku není léku.
Variantu "vydržím a počkám na nějaký její intimní signál, kontakt či tak něco" jsem taky nesčetněkrát zkoušel, a to někdy i dlouhé týdny či měsíce. Z její strany nepřišlo nic a nakonec jsem tedy jen dokonale otrávil sám sebe
Suma sumárum platí pořekadla mojí babky, totiž že "odklady patřej na hnůj" a že "polovičaté řešení je žádné řešení".
Když mi to konečně docvaklo a odstěhoval jsem se, tak jsem zažil neuvěřitelný pocit úlevy a svobody. Když se koukám zpátky na ty poslední roky "manželské pohody", tak si říkám proč jsem to nerozštípnul už dávno a ztrácel drahocenný čas a nervy s - promiňte mi ten výraz - BLBCEM. Jedinou mojí omluvou či spíše výmluvou byl snad ještě nedospělý mladší syn.

Takže pánové a dámy, užijte si jaro (v posteli i v přírodě) a aspoň někdy přestaňte "přezodpovědněle řešit pseudoproblémy způsobené cizí pitomostí" a raději normálně a spontánně ŽIJTE. Stojí to za to.

Míra

P.S.
Při svatebním obřadu zpitomělý ženich slibuje "budu se Tebou žít až do skonání věků". Kněz ho přátelsky poopraví: "Tak zlé to nebude mladíku, máte to jen na doživotí".

Kuk Míro, krásně jsi to opsal, popsal. I když jsem žena, mohla bych se bránit, stranit, vymlouvat, napadat, ale dám Ti za pravdu. Je to tak a ne jinak

.Nejhorší je, jak sám píšeš, že ženy si to samé komplikují. Dělají z této skutečnosti tabu, mrtvého brouka... Přitom to není až tak tragické, každá etapa má své plusy i minusy. Vždyť jsme hormonálními změnami prošly už po kolikáté ? ( puberta, PMS, těhotenství, šestinedělí....) proč by jsme měly být v tomto období zahořklé, nesnesitelné, svým mužům odporné............ale to až tak není nejhorší, oni Ti muži si to někdy zaslouží ( omlouvám se všem zlatičkám, kteří jsou v tom nevinně ) horší je to, že žena ubližuje sama, sobě a samozřejmě okolí se s ní pak veze.
Jak píšeš, problém je ten, že ženy tuto skutečnost nepřijímají, dělají, že se jich to netýká, stydí se do této věkové skupiny žen zařadit. Toto období by nemuselo být tak nepříjemné, kdyby se o sebe žena uměla postarat.

Každá rada dobrá, jak pro muže, tak pro ženy ( muži taky mají své hormonální výkyvy kolem padesátky, možná pozdějí než ženy, je to dáne tím, že dospívali déle ) Jde o to, kdo ve vztahu je ten moudřejší, měl by tuto skutečnost řešit nenápadně, nenuceně, taktně a vhodně. U nás jsem já ta moudřejší ( omlouvám se za mou namyšlenost ) Ze zkušeností radím ženám doplňovat minerály v těle, největší úbytek je magnezia a ten brát poctivě každý den ( pomáhá to hodně, magnezium by měli v tom období ordinovat lékaři ). Pak dobíjet tělo vitaminy pro ženu i muže po padesátce. Protože já bych s touto " hormonální " teorii u svého milého neuspěla, tak jsme to vyřešili tak, že děti ( dospělé ) donesou jako pozornost nám oběma vitaminy tohoto typu. A v podobě dárku, ještě od děti je to milé a omluvitelné proč to užívat. Když to ještě dostanou oba partneři, tak vlastně co dodat, jaký problém

Pokud si Vaše ženy stěžují na únavu, přepracovanost....tak umytí Vámi nádobí, uvaření, jednorázová pomoc toto nevyřeší. Je třeba dobít baterky v podobě dárku vitamin, přírodních podpůrných preparátu....

Přeji krásný víkend a všem co citově strádají změnu k lepšímu.
Ať Vám svítí - sluníčko

no, Míro, zase díky za další dávku úvah.
Mimochodem, jak zde bylo řečeno - koukněte se na tchýni a budete vědět, "do čeho jdete"... Tak moje tchyně je ošklivá tlustá (pardon, řekl jsem to bez skrupulí tak, jak to je...), ale prý to byla ona, kdo doma manželovi vyhrožoval(a), že jestli se v posteli nepolepší, tak se s ním rozvede. Moje žena sice není uplně štíhlounká, byť je vidět (hlavně v okolí boků), že geneticky k ukládání tuků má dispozice, tak se drží a jináč tlustá není, ale ta postel je pro ní jen na spaní. Tuhle jsem se zase o něco po měsíci a půl začal snažit (a před tím opět více než měsíc pauza), načež sundala spodní prádlo, roztáhla nohy a řekla "Tak pojď honem" a řekla to takovým způsobem, že nejen, že mi okamžitě zvadnul, jak týden nezalitý tulipán, ale fakt jsem se kousnul, že tohle je už moc. Sakra, v 35 letech řešit, že poslední 4 roky je můj ***uální život v lepším případě počítán na měsíční cykly, v horším na kvartály, to mi přijde trošku brzo.
A jak jsem se kousnul, přestal jsem se o cokoliv snažit a mám k ní zcela pasivní přístup (přesto, že se stále snažím vytvářet situace) a čekám a fakt si poctivě dělám čárky, za COKOLIV intimního, s čím žena přijde.... od "nahodilého" letmého dotyku, když prochází kolem, přes polibek, obejmutí... až po - ehm (ani nedoufám) ***.
A přátelé, za 14 dní ANI JEDNA ČÁRKA. Nebude to trvat dlouho a tenhle prázdný list papíru jí fakt omlátím o hlavu (dobře, sice se s tím vnitřně nesmířím, ale když ten *** nechce, tak jí fakt nutit nemůžu, ale jakákoliv absence intimní náklonnosti, to je už opravdu na vážný rozhovor) a něco s tím bude muset udělat, jestli chce, abych s ní žil. Nebo ať se pak nediví, že od ní budu dočasně utíkat jinam...

Jo a přejí krásný, sluníčkový den, všem

Kuk Miro,
tak to je mi líto, že jsi obědovou pauzu profláknul.
To nedělej, hladový muž je zlý muž.
Jinak dík za rady a úvahu v bodech.
Chtěla jsem mými příspěvky nastínit, že i s muži je někdy stejný problém. Trochu jsem do poezie zařadila svůj životní příběh. No a že mě tehdy múza navštívila, trochu jsem to přibarvila. Takže jen pro doplnění u nás to až tak těžké není. Miláček mě miluje, když kolem projdu, pokřikuje. "Sluníčko mám Tě rád "
Taky postýlka mu není cizí, jen rychle a pak mizí.

Dost s veršováním...... takže to co popisuješ Ty a ostatní, je trochu u nás o něčem jiném. Je pravda, že v poslední době se dolaďujeme. Mně v poslední době okolností nutí být často mimo domov a mého milého, moje absence přinutila přehodnotit trochu priority.

Koukám, že jsi vyčerpal, veškeré možností komunikace, nápravy..... ale ještě mě napadá jedná informace a rada.
Musím poznamenat, že tělo si samo za sebe vynucuje určité potřeby. Například, pokud nemá dostatek vody tak máme žízeň, nepociťujeme jinou potřebu, jen toužíme po skleničce vody. Pokud jsme nedostatečně obléčení a je v místností zima, tělo nás nutí, aby jsme se šli do něčeho teplého obléci.....Pokud tak tělo nereaguje, to znamená, že náš obranný systém je narušen. Co tím chtěl básník říct? Vaše květinky, pravděpodobně za to nemůžou. Signál, který vyvolává ***uální potřebu v těle je něčím utlumen. Potřebují vyladit své vnitřní hormony. Podle expertů je příčinou úpadku ***uální touhy u žen nedostatek testosteronu.Já si myslím, že by stačilo, kdyby dobily své tělo vitaminy. O gingo bilobě je taky známo, že je to budič. Jde o to probudit v těle signál, který sám bude ženu nutit aby si řekla o ***.

Teda tady se to rozjelo...
také jsem dříve veršovával, ale už je to pryč...
Na Mírovu otázku... Žena se stará o děti... celkem dobře... pohraje si s nima, vyslechne je... (2 kluci, 3 a 6 let...) To já zas až tak neumím... Ale neuvaří, jak je měsíc dlouhý (vařím já...), pere tak jednou za měsíc, ale pak zas se tomu věnuje celý den. Na druhou stranu měla do teď 2 zaměstnání a taky byla pořád v luftě a do toho ještě tak 3 dny (resp. noci, či dny o víkendu, neb jindy to už fakt nestíhala) dělala pro jednu firmu účetnictví Jen pro ilustraci a pro pobavení... jednou takhle v sobotu mě dopoledne vyhnala z bytu i s dětmi, že bude pracovat na tom účetnictví a nějakou tu pračku prádla vypere.... Tak jsem se zeptal, kdy se mám vrátit... Prý co nejpozději... Tak jsem se snažil vrátit co nejpozději, a v 5 odpoledne mi volala že prý "kde jsi, už mám hlad" Takže alou domů a vařit obědovečeři... Na její obhajobu musím říct, že se tomu účetnictví fakt snad věnovala a něco i vyprala... Takže shrňme si to.... Ano, věnuje se dětem (hodně), OBČAS uklidí a vypere, ale ne moc často, Ano, chodí do práce a vydělává peníze, Ne, nechodí po manikůrách a do fitka, nesedí doma u telenovel. Ale ani neuvaří. Faktem ale je, že ona dělá, co nebaví mě (nebo já neumím), já dělám to, co nebaví ji, v tom se doplňujeme... Já nerozhoduju o tom, co se bude dělat o víkendu a volném čase, poněvač to vždycky rozhodnu blbě, je tedy pro mě pohodlnější nechat to na ní a nehádat se... Sebekriticky musím sdělit, že v tom tažení káry mám jisté rezervy, ale na druhou stranu jsou směry, kdy táhnu spolehlivě, a i ona tahá, jistým směrem, leč občas má pocit, že jí v tom tahu nepomáhám. Jenže jak pomoci, když mou pomoc ve směrech, ve kterých tahám, neocení? Občas mám pocit, že každý táhneme jiným směrem (ne vyloženě proti sobě), ale i úhel 90 stupňů stačí na to, aby oba měli pocit, že ta kára "jede nějak pomalu a šejdrem na to, že táhnem oba" No, jsem se položil nějak moc do filozofických úvah... ale z velké části musím potvrdit, že se do domácích prací moc nehrne a sobě se také moc nevěnuje...
Taky asi nemá ráda sebe a je dost sebekritická a prý žena, která nemá ráda sebe, nemá ani kladný vztah k ***u...
nic... moc filozofuju a nevim, jestli to dává smysl... tak pardon, jestli jsou to bláboly...

Každá rada dobrá, drahý příteli, jenže tohle nezabere ani v neděli.
Kolik času by se promarnilo, kdyby tělo, byť by krajkou se zahalilo.
Při odhalení " pomníka " miláčkovi, další aktivita unika.
Taky mě poučuje, že u muže to na povel nefunguje.
To my , jako ženy, jsme prý vždy připraveny.

Drahý, drahoMíre
Vaše příspěvky mě pobavily, trochu taky poučily.
Myslím,že Vaše kniha by se dobře četla,
Některým ženám by do tváře pravdu vmetla.
A ty co to v životě složité mají,
cítily by se při čtení jak v ráji.
Trochu by Vaši ženě záviděly a trochu by Vám napověděly.

Co kdyby jste své ženě email napsali a tam se otevřeně zeptali.
Jak si s Vámi zbytek života představuje a zdali Vás ještě trochu miluje.
Naopak jak Vy všechno cítíte a pořád po ní toužíte.
Pokud by tak nebylo, už by se to ve Vašem případě zhroutilo.

Každá pohádka má konec, ale nejdřív ještě musí zaznít zvonec.
Než se u Vás rozezní........

Pozdravy pod mraky, posílá sluníčko

Věz ženo zveršovaná,
že rada již v Tvém textu jest vypsaná.

anžto

Co bude dnes vykonáno,
podle úboru bude poznáno !!!

Když sporou krajku sobě oblékneš,
bys probudila v něm spícího býka,
vášnivé milování zažiješ,
jinak máš v domě trotlíka.

Tak to chodí, kde se dlouho neuklízí.
Peru, vařím, peču, žehlím, uklízím. Ponožky jsou v páru, nádobí myji v jaru, nákupy nakupují, dokonce i financují. Zahrada posekaná, pracuji každý den od rána. Nkdy jsem se neulejvala, nikoho jsem nevyužívala. Děti jsem vystudovala, manžela jsem rozmazlovala.

I když jsem kupu děti měla, na sebe jsem nezapomněla. Vždy jsem upravená byla, sama sobě jsem se líbila. Dokonce míry modelky jsem slavila, kolik mužů bych já sbalila Jenže doma jsem muže měla ( mám ) kterého by mi každá žena záviděla Nic by nám nescházelo, jen kdyby se panu domu chtělo. S námi komunikovat a trochu času nám věnovat. Jenže taťka celý den pracuje, pak rád ponocuje. Co bude dnes vykonáno, podle úboru bude poznáno.
Buď se pracuje, montérky na sebe nazuje, do pyžama když se oblíka, víme že si dá šlofíka. Pak je zde ještě mala informace, my nesmíme být bez práce. Práce šlechtí člověka to už je pravda odvěká.

No abych k věci se dopracovala, večer jsem vždy sama usínala. Ten můj milý, byl právě čilý, své záliby provozoval až u toho " skonal. Po pravdě k ránu se ke mně vrátil, do postele se sklátil. Já jsem ráno polštář mokrý vyměnila a večer jsem si to znovu zkusila.

Jinak miláček je dost živý a taky narůživý, jenže všechno v pokluse a nejlépe za jízdy do práce v autobuse.

Nakonec jsem rezignovala a to nejkrásnější ve vztahu pochovala, teď už jsem unavená a nechce se mi fungovat jak žena. Zrovna teď, ale změna nastala, miláčka moje osoba zaujala.

Pánové, prosím o reakce na následující dotaz:

Předpokládám, že Vaše manželka Vám nedá (jinak byste tu asi nebyli že?), zvládá aspoň domácnost (myslím vyprat, vyžehlit a aspoň občas něco uvařit). Nebo taky (jako já), každé ráno lovíte v hromadě prádla dvě aspoň trošku stejné ponožky a případně si říkáte, že ta včerejší košile "vlastně vůbec není propocená a dneska to ještě vydrží"?

Ve mně klíčí podezření, že existuje nějaká "skrytá vazba" mezi tím, jak manželka zvládá domácnost a jaké je v posteli. Zatím mi to vychází tak, že to co zvládají domácnost levou zadní si umějí užít i tu postýlku???

Co Vy na to?

Mám dnes volno, tož něco napíšu. Třeba to někomu z Vás / nás pomůže a já si utřídím myšlenky. To nemůže uškodit.

Aby to nebylo pořád jen o tom ***u, tak si schválně položte několik otázek a zkuste si na ně otevřeně a sebekriticky odpovědět:

1. Kdo vlastně táhne v manželství tu pomyslnou "káru". Je to ona, která pere, žehlí, uklízí, vaří a píše úkoly s dětmi v 01. třídě, nebo je to on, který maká od nevidím do nevidím do nevidím, aby rodinu finančně zajistil.
Pouhé finanční porovnání zde samozřejmě neplatí. Ta její práce doma a s dětmi, má také a velmi značnou hodnotu, a penězi se těžko vyjadřuje.
Co ale v situaci, kdy děti odrůstají a nebo už jsou úplně z domu. Pak už by finanční porovnání (já sypu do společné kasičky tolik a ty zase tolik) nebylo tak úplně od věci?

2. Kdo je u Vás ten hlavní zařizovatel? Máte to rozdělené (ona obráží rodičovské schůzky a Vy se staráte o rozbitou pračku a nabourané auto) či rovnou stavíte barák svépomocí?

3. Kdo je iniciátorem "nadstavbových" a spontánních akcí? Kdo řekne, rodino je sobota, žádné vaření a praní nebude, jede se na výlet (děcka na bobovou dráhu nebo Matějskou) a my s maminou na víno a něco dobrého do restaurace.

4. Kdo iniciuje ***. Kdo je při ***u aktivní a občas přijde s nějakou "inovací".

5. Kdo dělá doma "dusno" z každé maličkosti a kdo naopak iniciuje vlídnou atmosféru či dokonce vymyslí nějakou srandu. Kdo je hlavní prudič.

6. Kdo přenáší svoje problémy ze zaměstnání domů a na partnera, a kdo je naopak nepřenáší a snaží se mít doma pohodu.

7. Máte nějakou pravidelnou aktivitu (*** to asi nebude že), na kterou se oba těšíte a jste při ní jen vy dva (bez dětí, bez tchýně a podobně).

8. Má ona a Vy nějakou pravidelnou aktivitu, kdy je naopak ona resp. Vy čistě sám za sebe. Vy si jdete zahrát fotbal s kamarády, ona chodí s babama poskakovat na aerobik nebo tak něco.

Zkuste si na těch 8 otázek v klidu odpovědět. Manželství je mimo jiné "dělba práce i radosti". Nikdy to nebude jenom radost a nikdy to nebude přesně 50 na 50, ale jak je to u Vás. Myslíte si Vy, že táhnete moc těžkou káru a ona se veze? Vnímá to ona přesně opačně ? Máte něco, na co se společně s ní těšíte (ideálně společné radovánky v posteli, ale může to být i něco jiného), nebo máte klapky na očích a táhnete káru ze všech sil od Slunka do Slunka a ona se na ní veze a ještě Vás peskuje, že kára nejede dost rychle ???

Vždycky si vzpomenu na toho dědka v Postřižinách (pan Rudolf Hrušínský nejstarší): Jak by tady bylo krásně, kdyby .... nebo To je dost, žes taky udělal něco udělal pro rodinu!!!

Je strašně obtížné najít odpovědi, hrozí nebezpečí, že si subjektivně vyložíte věci tak, jak "chcete" a nikoliv tak, jak jsou. Proto je tak zásadní "chodit mezi lidi". Mně například fantasticky pomohlo, když jsem si na jedné služební cestě pokecal s kolegyní. A ne proto abych ji tahal do postele a ona tam tahala mne. Prostě jsme v autě při dlouhé cestě kecali o všem možném a já jsem s hrůzou zjistil, že zatímco ta moje chodí na půl úvazku do družiny hlídat děti, nevydělá prakticky žádné peníze, neudělá krok bez auta, a doma nemůže nic stihnout (hromady prádla v různém stádiu nevypranosti a nevyžehlenosti jsou po celém domě), umí uvařit tři jídla a to ještě o víkendu (vždy na dva dny to samé) a od rána do večera si na něco stěžuje. Nesportuje, nezajímá se o dění ve světem nečte noviny ani nesleduje zpravodajství a neuvěřitelné množství času stráví drbáním všech a všeho kolem sebe. No a na *** samozřejmě po tom "kolotoči" starostí nemá ani pomyšlení.
Tak ta druhá chodí na dvě směny do rachoty, dojíždí 25 km denně autobusem, stíhá domácnost s přehledem a považuje za naprostou samozřejmost, že má doma pořádek, vypráno a uvařeno. Nejvíc se těší (už 20 let) na ty dny, kdy jim to vyjde (oba chodí na směny) a oni se potkají doma, to buď něco podniknou i s děckama a nebo je šoupnou k babičce a to kolikrát za celý den z té postele ani nevylezou. Prý se přitom uvolní všechen stres a načerpají společně síly do dalšího "boje." Čuměl jsem na ní jak tele. Když jsem jí vylíčil, jak vypadá náš manželský ***, tak mi nejprve nevěřila, pak se smála jako blázen a nakonec prohlásila, že tohle by ten její Karel rozhodně nerozchodil resp. že by si přeci musela sama sobě nafackovat. Cituji "přeci každá ženská po x letech manželství už dávno musí vědět, co má ten její chlap rád a co potřebuje, a není nic jednoduššího, než mu to prostě dát ještě si to přitom užít, a on "dá" zase jí. O tom to přeci v manželství je nebo ne?"

No a doma jsem se tenkrát hned ve dveřích dozvěděl, že ji bolí hlava. Děcka přinesla zase pětku z diktátu. Bojler teče, vyžehleno není, na nákupu jsem nebyla a kde se furt flákáš, já jsem tady na všechno sama. Tak jsem vyměnil redukčák na bojleru, hodil do trouby 2 pizzy z krabice, probral vyjmenovaná slova a příčestí minulé, naházel hadry do pračky (všechno na 40 stupňů, oso se to barevně neposere) a zajel do večerky na nákup. Když jsem se vrátil, všechno už spalo. Ráno mi moje drahá sdělila, že jsem nekoupil ty správné jogurty a úplně jsem zapomněl na její instantní kávu. Děti tenkráte seděly u snídaně s náma, takže jsem se sveřepě zakousnul do rohlíku a neříkal nic. Skočil jsem do auta a cestou do práce zahlídnul, jak ta kolegyně vystupuje s manželem z firemního autobusu a než se u vrátnice rozejdou, tak si dávají pusu. Zjevně měla večer po služební cestě doma jiné "činnosti".

A jak je to u Vás doma ??

Mějte se prima

Míra

Tož zdravím na Moravu. Synku, synky těžký to život vedeš.

Úvaha 1:
Sublimační (= rozuměj) náhražková aktivita.
Když se normální zdravý středoevropský muž dostane do "***uálního deficitu", obvykle neřeší věc okamžitým hledáním milenky ani rozvodem.
Jsme tak nějak "naprogramováni" hledat "rozumné neboli klidné či smírné řešení" (mimochodem dost "blbá" česká národní vlastnost, troška italského temperamentu by nám vůbec neuškodila, ušetřili bychom si trapnost roku 39, 68 i 89, byť by to něco stálo).
Takže maník se snaží na jedné straně "komunikovat s manželkou", aby mu dala, a na straně druhé si hledá nějakou sublimační aktivitu, aby to nějak ve zdraví přežil do doby, než ona dostane rozum, a začne s ním zase spát.

Úvaha 2:
K té komunikaci s manželkou:
A tady se budu - s ohledem na praktické zkušenosti mé a mých kamarádů - výrazně lišit od oficiálních rad různých Plzáků, Weissů, ***uálních kouček, co jim teče mlíko po bradě a podobně.
Komunikovat je možno JEN a POUZE s osobou, která komunikovat chce a je toho intelektuálně schopna. Obě tyto podmínky musí být předem splněny, jinak jsou všechny komunikátorské rady na h..no. Maník (ale v opačném gardu i ona) totiž při nenaplnění těchto obou elementárních podmínek nutně a nevyhnutelně skončí jako "***uální loudil" (= trapně na druhou). A je úplně jedno, jak šikovně nebo neomaleně chlap komunikuje. Někdo zve na večeře (a žádná normální ženská si přeci nemůže myslet, že se napapá v luxusní restauraci a pak řekne JENOM dobrou noc ???). Jiný plácá tu svoji po zadnici (můj styl to není, ale proti gustu žádný dišputát), a dotyčná se taky nemůže "strááášně divit", co asi ten její chlap chce.
A jsme u toho, pokud je dotyčná partnerka ochotná komunikovat a je inteligentní, tak se chlap NIKDY do podobné situace, kterou tady všichni řešíme, vůbec nedostane. Inteligentní a komunikativní dáma se dovtípí sama nebo po prvních několika náznacích a celkem snadno se sní domluvíte na nějaké formě "***uálního soužití když už ne rovnou vášnivého běsnění".
Všichni chlapi, kteří od manželky nedostanou, mají podle mých zkušeností problém s tím, že ta jejich nechce komunikovat a dělá ze sebe blbou, či blbá již je jaksi od přírody. S tím ovšem nelze z "vnějšku" nic ale vůbec nic dělat. Veškeré pokusy o komunikaci jsou jen házením hrachu na zeď, dovolená u moře bez dětí atd. je pak tím pomyslným házením perel sviním. Co bude, až se od toho moře vrátíte? Bude celibát až do dalšího moře za rok, než na něj opět našetříte? Vždyť nám ty ***uální a vztahové poradkyně radí úplné hovadiny ???

Úvaha 3:
Nebo obráceně, to že se s ní nedokážete (celkem lhostejno jak šikovný či distinguovaný "komunikátor" jste) o tak elementární věci jako uspokojivý manželský *** domluvit po řadu měsíců či dokonce roků nevyhnutelně znamená (odhlížím od nějakých vážných onemocnění), že máte doma nekomunikativní a pitomou slepici. Jenom slepice si přeci může myslet, že po svatbě či dětech už se ne... *** a dokonce ani nevypomůže manželovi jinak. Je to hrozné zjištění, jednak si jako chlap uvědomíte, že jste se fatálně sekli při výběru partnerky (a mnohým to vlastní ješitnost vůbec nedovolí), druhak to znamená, že ani sebelepší komunikací se nikam neposunete. Zkuste nějakého blbce, třeba na pracovišti, napravit cestou positivní komunikace. Budete za naprostého blázna.
Takže řešit dlouhodobý ***uální nesoulad "lepší komunikací" je sen a fikce.

Úvaha 4:
K dlouhodobému nesouladu dochází právě proto, že jeden z partnerů je nekomunikativní hňup, a to je pravá a jediná příčina všech nesouladů mezi mužem a ženou. Je jenom třeba, abyste si každý za sebe ujasnili, kdo je ten nekomunikativní hňup právě v tom Vašem manželství.

Úvaha 5:
A teď k té sublimační aktivitě:
Nejjednodušší je masturbovat, ale masturbace jako taková neuspokojuje citové potřeby, fyzický kontakt s ženou chybí a dlouhodobě to prostě "není vono".
Někdo radí hodně sportovat. Sport je skvělá a positivní věc, určitě sportujte, ale ***uálního chtíče Vás sport rozhodně NEZBAVÍ !!! Právě naopak, sportující chlap omládne, zhubne, zlepší si kondici a tudíž se mu vlajka postaví ještě častěji, než předtím.
Další a velmi rozšířenou náhražkou za ***, je workoholismus. Ponoříte se do práce, vezmete další úkoly, povinnosti přesčasy, jen abyste "zapomněli" a ještě si to zdůvodníte tím, že to vlastně do děláte pro rodinu, peníze jsou potřeba, atd. Je to cesta do pekla, za pár let budete mít sice rychleji splacenou hypotéku. možná větší barák a lepší auto, ale budete utahaní a vyhořelí a žádné velké peníze se na účtu nenahromadí!!!! Ta Vaše nána totiž bude makat a nosit domů o to méně peněz, než vy vydřete, a zbytek s přehledem zvládne utratit za "naprosto nezbytné" voloviny. Od nové sedačky přes manikůry až po senzační obleček pro psa. Vaše dřina se tak stane pro ni pouhým prostředkem ke zvýšení životního standardu, k vlastnímu lenošení (schovanému často za péči o děti !!!), zvykne si na vysokou nohu a bude to již za měsíc považovat za samozřejmost. Že Vy padáte každý večer únavou na hubu, to je jí šuma fuk.
Taky se samozřejmě můžete každý večer ožrat jako prase, ale to má ošklivé zdravotní následky a je to de facto cesta pod most.
Další možností je zajít si občas za profesionálkou. Většina chlapů se téhle možnosti nějak instinktivně štítí. Je to ale otázka výběru, domluvte si "schůzku", a když Vám nebude hygiena a úroveň vyhovovat, tak prostě jděte jinam. Po několika schůzkách si najdete "to svoje" a začnete tam pravidelně docházet na "masáže", jako do fitka. Je to tisíciletími prověřená "metoda". A že máte "vnitřní výčitky", kam až jste "klesli". Tak to Vám garantuji, že Vás po několika návštěvách nového "fitka" výčitky rychle přejdou. Důkladně vyprázdněný pytlík, Vám totiž umožní nahlédnout na řadu věcí s větším nadhledem a celkem snadnou pak dospějete k zásadnímu řešení. Jestli jste jste dosud jen matně tušili, že máte doma frigidní nánu, tak "po masáži" to budete vědět na beton.

Úvaha 6:
A pak je tu jeden naprosto zásadní "problém". To slovo sem nepatří, ale lepší mne teď nenapadá. Totiž děti!!! Jak odejít od slepice, a neublížit dětem. To je prakticky neřešitelná úloha. S inteligentní a komunikativní maminou by se jistě šlo domluvit na nějaké společné výchově dětí i po rozvodu. Ale jak jsem psal výše, kdybyste měli komunikativní a chytrou manželku, vůbec byste o rozvodu neuvažoval??? VY máte doma línou, vychytralou a nekomunikativní slepici, která se při rozvodu bude mstít všemi prostředky a zatáhne do toho děti, i když jim tím ublíží vlastně mnohem více, než vy Vaším odchodem. Tohle dilema je asi ze všech nejtěžší. Pro mne bylo mnohem těžší, než se vzdát baráku, zahrady a nějakých peněz. Ty vem čert. Ale co ty děti, které budou vyrůstat v hmotné bídě pod vedením "teď už chlapem nekorigované" a věčně nasrané matinky ???

Takže rada na Moravu i jinam zní.
1. Ujasnit si, kdo je frigidní a nekomunikativní hňup.
2. Zůstat doma kvůli dětem až do jejich dospělosti nebo alespoň 15 - 16 let.
3. Přestat s workoholismem. Už naši předkové bojovali za 8 h pracovní dobu.
4. Přestat se ponižovat a přestat ***uálně loudit.
5. Najít si nějakého zajímavého koníčka / sport. Nejlépe takového, kde se vyskytují i ženské a časem navázat kontakt s jinými ženskými "elementy". Nemyslím hned bokovku do postele, spíše přijít mezi jiné ženské a zjistit, zda a že to jde i jinak. Některé dámy opravdu mají mozek a umí ho používat a ty nejlepší mají dokonce i smysl pro humor !!!!
6. V nouzi nejvyšší si abonovat diskrétní profesionálku (aspoň 1 x měsíčně)
7. Buď se situace časem upraví (blbost, ale úplně vyloučit to nelze), a nebo v den 15 či 18 narozenin Vašem nejmladšího potomka zabalit kufry, odejít třeba do podnájmu a díky kontaktům z dřívějška / viz výše/ navázat "styk" s jinou (= a pečlivěji vybranou) ženou.

Tak tohle je podle mne cesta, jak to zvládnout a nezbláznit se z toho.

Ahoj

Míra

Ahoj všem. Mám pár věcí na srdci a některé i k tématu
Předně si myslím, že tohle je asi nejlepší diskuze na téma "manželka nechce".
Proč si to myslím? Pozorný čtenář pochopí, že mám také problém a že jsem již kde co propátral při mojem zjišťování, co s tím....

Také by mě docela zajímalo, jak dopadl chudák Honza zakladatel.... ale to se asi nedozvíme.

Stručně ke mě: 2 děti kolem 11 a 7 let, manželka i já 40, manželství 12 let, postavený barák, hypotéka, tchán s tchyní (mimochodem obojí super). Doba "ne***ování" 7 let.
Ono vlastně jakýsi *** mám asitak 1x za dva kvartály. Blbé je, že už i prři tomto ***u se stresuju a obviňuji se z toho, že jsem manželku přemluvil.
Všechno začalo po prvním porodu, kdy byly jakési zdravotní potíže a tak nebylo rok nic.
Jasné, že jsem lezl po zdi, ale viděl jsem jasnou příčinu a tak jsem nenaléhal... jsem přeci milující manžel. Pak sem tam nějaký *** a další dítě... No další dva roky nic. (teda jako ***). Postupně si manželka nastěhovala obě děti do ložnice a to znamenalo katastrofu pro mě. Omezilo to náš bídný *** ještě víc. Nějaké experimenty v koupelně byly, to jo. Další ***uáln život bych nazval katastrofou. No v podstatě jsem se dopracoval až k těm puntíkům. Teda musel jsem se smát, jak jsem to tu dneska četl, protože mě to napadlo dneska cestou do práce. Nikdy ale puntíky nepoužiju proti manželce jako výčitku. .. jo abyste si nemysleli, že jsem nějaká ***uální mašina.... já bych klidně bral jedenkrát měsíčně...

Jako spousta ostatních si kladu tu otázku, kterou má Míra už zodpovězenou a já mu jen trapně závidím. Vnitřně se nesmířím s tím, že bych děti nezaopatřil, takže makám jako blázen, aby byla hypotéka zaplacenaa aby děti dospěli. Nemůžu se prostě smířit s tím, že mám škemrat o ***. Znám už milión odpálkování .. od klasického bolení hlavy až po nachlazení. Cítím se vždycky mizerně a odkopnutý a deptá mě to. Už v podstatě neškemrám, nic po panímámě nechci.
Pokud se ohlédnu dozadu, tak jsem překvapený, co jsem si to vlastně vzal za osobu. OK, co jsem chtěl, to mám.... v ***u nikdy žádná dračice, ale byl to dobrý ***.
Teď? žádné experimenty, dvě polohy, kouření kdysi ano, teď "Prasáku", handjob nula.

Chtěl jsem to všechno hodně řešit, ale nevidím vůbec správnou cestu a o výsledku jsem předem přesvědčený. Na Fórech radí romantické večeře, pomoct s prací, uvolnit.... To jsou bláboly, které zaberou jen pokud žena chce. Okamžitě si to vše vyloží jako "on zase něco chce" a tím pádem je otrávená už dopředu. (všechno jsem to zkusil a ne jenom týden. půl roku jsem na tom pracoval) Těch okrajových podmínek, které byly postupně kladeny, aby došlo k ***u je tolik, že pokud bych je měl splnit, budu mít další *** už za 48.26 let. Namátkou nesmí dojít k ***u dřív než po 22 hodině, protože předtím nespí děti a do 23 hodiny, protože potom se spí a ráno je to vyloučeno, to se vstává. To že usne už v devět u televize a já přicházám z práce 21:30 ze situace dělá neřešitelnej rébus.
Dokonce se mě stalo, že ----- a už to tu někdo na fóru psal--- jak jsem vypakoval děti na prázdniny a barák byl prázdný, jsem se večer pokusil o ..... "Teď neeee. Přeci to nebudeme dělat, jen když je na to příležitost".
Šel jsem spát do obýváku. To už na mě bylo moc.
Tak si teď spíme odděleně, děti mě budí při snídani, a tak je potom hodím do školy a hned prdím do práce makat, abych se mohl o pů desáté večer vrátit, najíst, hodit sprchu a spát. Mám ale motivaci. Splatit hypotéku a připravit rozvod. Bohužel ještě musím vyřešit můj ***, který jak zde již někde zaznělo nemusí být nutně v manželství (no a to se mě teda dost vnitřně příčí mít nějaké bokovky)

Držte se....

Když jsem si přečetl příspěvek od Anonym | 16.2.2015 15:30, tak se mi udělalo trošku šoufl... Do teď byly všechny komentáře více či méně k věci a bylo vidět, že o tom, co píší, přispěvatelé i přemýšlí. Děkuji, Mirku, žes zasáhl a že se už kvůli tomu nemusím rozčilovat já, či někdo další

Zdravím všechny čtenáře a přispěvatele. Předchozí zmínka o skvělém řešení ***uálních otázek v muslimském světě opravdu nazdvihla ze židle. Takovou míru neznalosti jsem už dlouho nezažil.

Naštěstí jsem zde dosud úvahy typu "muslimové, ti se mají, neboť se ženou zachází jako s kusem nábytku, a žena jim musí dát a basta a navíc mají povoleno mnohoženství" dosud v této diskusi nesetkal.
No jednou to asi muselo přijít, takový VUUUUUL se prostě vždycky aspoň jeden najde. Škoda.

POZOR pánové. Z toho muslimského "kulturního" prostředí si nemůžete vytáhnout jenom tu pomyslnou třešničku (= ona musí poslouchat chlapa a dávat mu vždy a mnohoženství), ale když už tak VŠECHNO to kulturní "krásno".

A protože autor té muslimské "varianty" evidentně o tom, jak to v těch zemích po ***uální stránce chodí, nic neví a zjevně tam nikdy nežil (na rozdíl od jiných), tak mu to trošku osvětlím.

1. *** je v těch zemích (kde se praktikuje přísný Islám a mnohoženství, tedy nikoliv Istambul či Teheránká univerzita) naprosté tabu. Stav, který byl u nás cca. před 200 lety. Nulová osvěta, nulová možnost volby a výběru partnera. Pro ženu nulová možnost najít si partnera sama, i taková pitomost, jako je řízení automobilu je ženě zakazována. Tisíce omezujících pravidel, počínaje tím kdy kdo s kým a jak oblečený může jít na ulici až po pravidlo "tisíc ženských svědků" nemůže oponovat jedinému mužskému "názoru".

Příklad:
Hlavní vysílací čas Memtri TV (Saudská televize, kdo umí anglicky, může si to najít) pořad něco jako u nás "Moravec". Redaktor zpovídá "mudrce s ručníkem na hlavě" a smrtelně vážně tam padají z obrazovky následující moudra: Cituji "Ženám by se nemělo řízení vozidel povolovat. Když totiž žena řídí, nemůže se plně koncentrovat na své ženské záležitosti a vaječníky, děloha tím strašně trpí. A proto mají ženy na západě tak málo (cca. 2) dětí, protože jejich manželé jim dovolují řídit ta auta".

A další host ve studiu pak předvádí (s klackem v ruce) jak mlátit ženskou, když neposlouchá, a zároveň ji neznetvořit a pokud možno jí nevypíchnout oko.

Upozorňuji !!! že nemluvím o žádných extremistických kanálech, ale o prvním programu oficiální Saudské televize v hlavním vysílacím čase.

Jsou to (pro Evropana) neuvěřitelně zaostalé poměry a garantuji Vám že žádný český chlap (aspoň trošku inteligentní), dokonce ani ten sebenadrženější" by tam žít nechtěl, i když by ho manželky musely poslouchat na slovo. Už jen ta buzerace s modlením 5x denně by Vám / nám všem pěkně lezla na nervy. Divili byste se, o co všechno se náboženská policie zajímá, co všechno se nesmí a nebo naopak musí, atd.
Pokud by tento "pokrok" měl být náš vzor či dokonce ideál, tak emigruji do Grónska a stávám se sněžným mužem.

2. Drtivá většina sňatků je domluvených a jsou tedy výsledkem handlu rodinných klanů ještě dávno předtím, než chlapeček a holčička vůbec zjistí, že nějaký *** existuje. Jak asi taková láska a *** potom mohou vypadat, si každý jistě domyslí. Antikoncepce je naprosto v plenkách.

3. O ženské obřízce a jejím devastujícím vlivu na ženské libido se snad raději ani nezmiňuji. To je úplný pravěk.

4. Průměrný muslimský muž se sžírá závistí nad tím, jak svobodomyslný a četný ***uální život vedou průměrní Evropané (byť mají ze zákona jen jednu manželku). Moji někdejší arabští spolužáci si v ČR připadali jako v "***uálním ráji" a ty naše "problémy s babama" by brali všema deseti. A naopak když jsem po letech viděl ty jejich domácnosti tam u nich, tak věřte, že byste si moc neužili.
Možná sultán v pohádce, jinak je to docela horor.

V zemích a lokalitách, kde je míra vzdělanosti vyšší, už se nechodí v černé burce, ženy se mohou chovat více méně normálně, s náboženstvím se to až tak nepřehání a samozřejmě se mnohoženství nepraktikuje. Ale to asi ten chytrolín neměl na mysli že???

A jeden můj arabský kolega ze studií mi kdysi posilněn alkoholem (mimochodem oficiálně taky zakázáno) sdělil, že když se ty jeho 4 baby (nejstarší 42 a nejmladší 20 a jejich X dětí) pohádají mezi sebou, zatáhnou do toho jeho jako "rozhodčího", tak je Pre- resp Post- menstruační symbol přítomen v rodině prakticky neustále, a on má někdy opravdu chuť s tím seknout a poslední na co myslí, je ***. Jen si to představte 4 manželky, 4 tchyně a všem učinit zadobře, to je úplně na palici a tak když vyjíždí na několikadenní výlet do pouště, jezdí zásadně bez ženských.

Takže opatrně s tím arabským vzorem.

Asi tento příspěvek nepřispěl k řešení našeho problému, ale napsat jsem to musel.

Všem civilizovaným Evropanům se omlouvám. To ostatní, nechť si to jedou prakticky vyzkoušet.

Hezký večer

Mirek

Ozvala se tedy manzelka a tak mohla nam mnoho vysvetlit. Jako muzi pred svatbou anebo nekolik let pred tim jsme z vetsina z nas od kamaradu slysela, ze zeny o *** nemaji velky zajem, ze to pro mnohe v mem mladi bylo casto nemozne zadat *** pred svatbou. Kolik % je asi zen, ktere maji rady *** jako muzi - odhaduji tak 30% a asi stejne % je zen, ktere kdyz zustaly svobodne nikdy muzsky ud nevidely snad jen na obrazku.
Znamena to tedy, ze s 60% zen musi byt i v manzelstvi problemy- jinymi slovy zeny mohou mit spokojeny zivot i bez ***u.
Na druhe strane znal jsem pripady, ze kluk holku neojel, i kdyz spolu chodili
nekolik let a ta holka to zkusila s zenatym.
Opakuji co zde jiz jeden napsal - skoda, ze nejsme muslimove- tak muz nemusi prosit o *** a zena vi, ze mu musi podrzet a basta.

Ahoj všichni,
taky jsem přečetla téměř všechny příspěvky a některé mne i pobavily
Mám přesně ten problém, o kterém píšete ke svému muži - tzn. jsem přesně na druhé straně... Mám k tomu ovšem nějaké důvody, které tu nikdo z vás neuváděl, takže nevím, zda vám jsem schopná svými pocity a událostmi pomoci, ale třeba, kdyby vám to vyšlo alespoň u jedné, bylo by to moc fajn...

Jen pro představu - teď jsme s manželem relativně v pohodě...

V době úplného nechutenství mi nelichotilo opravdu nic! Tzn. žádný víkend osamotě s ním, květiny nic takového... Natož vyhrožování, puntíky v kalendáři apod....

Z počátku mi pomáhalo, že jsme si odpoledne/večer sedli a povídali si co bylo přes den, co se událo, co bylo v práci, doma atd. Ráno pusa na rozloučenou, odpoledne pusa na přivítanou včetně dětí.... Časem pohlazení jen tak po zádech, po ruce... (i to byl pro mne problém) Milování si ještě ani dnes neužívám, ale snažím se dle potřeby vyhovět... Stále mne v posteli neláká a trápí mne to...

Třeba to trápí i ty vaše jen se o tom stydí mluvit - když nadhodím toto téma já, tak se u nás mlčí, vše se snaží vymlčet, tak na mlčení kašlete a mluvte - zpočátku o běžných věcech se zájmem a pak i těch co vás trápí...

Prima den

Zprávička pro dámu. Předně díky za názor tzv. z druhého tábora.

Bez urážky prosím, ale Vy nečtete cizí názory pozorně, zato si vytváříte rovnou ty svoje. To je typicky ženský přístup (= povrchní četba a vzápětí lehce pohoršený názor).

1. Já jsem ženu neopustil tak, abych ji nechal tzv. děti, hypotéku a podobně na krku. Právě naopak. Všechno jsem doplatil, děti dotáhnul až do dospělosti / samostatnosti, prostě vyrovnal všechny dluhy a závazky tak, jak se na chlapa patří.
Taky jsem poctivě vyzkoušel všechny cesty, jak s ní o věcech mluvit, a jak manželství zachránit, ale na to musejí být dva. Tak snad z textu vyplynulo, že jsme se po cca. 25 letech ocitli každý na jiné "stezce".

2. Mnohokrát jsem ve svých příspěvcích zdůrazňoval, že mít vztah postaveny pouze na ***u je málo, ale že *** chápu jako tu sůl v pohádce. Tedy samotná sůl se jíst nedá, ale bez soli se taky nedá nic kloudného uvařit.
Neboli manželství není jen o ***u, ale manželství bez ***u je na na nic.

3. Tato diskuse je o ***u v manželství. Tedy zde logicky lidé píší o svých problémech v ***u. To nutně neznamená, že se zajímají jen a pouze ***. Kdyby nebyla diskuze takto úzce / specializovaně zaměřená, tak by se nedalo dobrat k žádnému konkrétnímu výsledku už jen proto, že by byla příliš široká.

4. Jestli jste ve svém druhém vztahu šťastná, tak Vám to i Vašemu choti ze srdce přeji. K Vašemu prvnímu choti jen tolik, že Vy jste se cítila ponížená, když Vám ukazoval puntíky v kalendáři, že už jste dlouho netento....
A co takhle jiný pohled na Věc. Totiž: Jak moc musí být normální chlap ***uálně frustrovaný, aby došel až k puntíkům. Kdo ho k tomu asi "dotavil"? Že by ženuška, která mu nedala ??? Nebo jinak. Zkuste svému stávajícímu choti dávat / nedávat (***) stejně často / nečasto, jako tomu prvnímu, a schválně za jak dlouho se dostane k puntíkům v kalendáři? Tipuju, že do půl roku bude tzv. "na plech".

To je samozřejmě pouze řečnická otázka. Abych Vás trošku "poštouchnul". V každém případě Vám přeji ať Vám to klape, a i ten Váš názor, že ten Váš aktuální chlap je prostě "jiný" a nejde mu o "to" je fajn. Ukazuje, že jste zamilovaná a "tak to ma byt, protoze tak je to spravne" (Tankový prapor). Ať Vám to vydrží co možná nejdéle, a potom si případně vzpomeňte na rady, které jsem si dovolil formulovat pro dámy a dívky (2x týdně udělat partnerovi radost atd.).

Mějte se moc fajn

Mirek

Zdravím, chřipka mi nedovolí spát, tak aspoň něco napíšu.

Díky za positivní reakci.

Když jsem psal / píšu do tohoto média, sleduji vlastně 3 cíle:

a) Utřídit si vlastní myšlenky a zformulovat je nějak "uchopitelně".

b) Poskytnout druhým můj pohled na věc a dát jim tak šanci, aby neopakovali moje staré chyby a nebo dospěli k vlastnímu poznání rychlejší cestou (tedy nemuseli nezbytně "vynalézat kolo stále znovu a znovu").

c) Ve skrytu duše doufám, že si ty příspěvky přečte i nějaká slečna /dáma / paní a zamyslí či dokonce zasměje se, a v zemích českých tak ubude jeden potenciální ***uální zoufalec, neboť jeho žena "prohlédne".

Cíle a) jsem v podstatě dosáhl.

Cíle b) jsem snad dosáhl (soudě dle některých příspěvků) alespoň částečně.
Docela mne štve, že nedokážu tento cíl b) realizovat ve vztahu k vlastním potomkům. Starší syn (21) začíná "vážně chodit se slečnou". Docela milá a pohledná dívka, ale když jsem měl možnost si prohlédnout a poslechnout názory potenciální tchyně (rozvedená ježibaba bez chlapa), tak na mne šly mdloby. Historie se začíná až neuvěřitelně opakovat. Takhle nějak vypadaly moje ženuška a tchyně před 25 lety a jak "hezky" jsem dopadl, že ???

V dobách mého mládí se moji rodiče tvářili, že *** neexistuje, takže jediným informačním zdrojem byla rubrika Sally v Mladém světě.
To dnes naštěstí nehrozí, ale přesto jsem zkusil nadhodit se synkem mezi čtyřma očima "chlapskou otázku". Odpověď byla (pro mne) naprosto šokující. Po roce chození to je prej "nic moc", ale že doufá, že se to časem podá a když ona je taková hodná. Účastníkům fóra je určitě již jasné, že když to ve dvaceti "není vono", tak ve 40 bude maník tutově na suchu resp. lépe řečeno bude to v pr....li.

A odtud můj dnešní apel. Máte-li doma synátora, který si hledá stálou partnerku, pokuste se "otevřít oči" dřív, než strčí hlavu do chomoutu !!!!

Cíl c) je v podstatě nedosažitelný. Dam po 40, které by dokázaly zde sepsané texty pochopit, zasmát a vyvodit z nich nějaký vlastní závěr je poskrovnu. A rozhodně nemají zapotřebí šmejdit po takovýchto webech. V této chvíli spokojeně spinkají na rameni nějakého šťastlivce a nabírají sílu do nového dne.

Takže dobrou noc a hodně štěstí

Mirek

Roky jsem se vnitřně trápil a ani nevěděl proč. Příspěvky od Mireka mi pomohly začít uvažovat jinak, taky ty knížky které uvedl . Díky Mirku.

A ještě jedna řečnická otázka, na kterou jsem zapomněl.

Je vůbec reálné předpokládat, že lze cca. mezi 20 až 25 rokem života zvolit partnera / partnerku, se kterou / kterým budu intelektuálně, citově, ***uálně a ekonomicky kompatibilní celých následujících cca. 60 let ??? Za tu dobu se mohou partneři i okolní podmínky zásadním způsobem změnit, a co pak?

Rozhodně nechci radit k neuváženým rozvodům, ale ve světle výše uvedeného je rozvod naprosto přirozeným "lékem". Přeci nepůjdete (nepůjdu) stále dál a dál po cestě, která nikam nevede. Komu bych tím prospěl ???

A dost. Každý si to musí porovnat v hlavě sám.

Čau

Mirek